Marek Baroš Pohádky ze skládky
Vychází s finanční podporou Ministerstva kultury čr © Marek Baroš, 2021 Illustrations © Ester Nemjó, 2021 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2021 isbn 978-80-275-0597-5
Žážince
oho jarního rána, kdy se Bibi dostala na skládku, bylo hezky. Den se oblékl do prosluněné oblohy prošívané čerstvým vánkem a po zimě zkřehlé nohy ponořil do lavorku s teplou vodou. Všem ale hezky nebylo. Panenka Bibi ležela v kra bici od pizzy, vyhozená na skládce, daleko od domova. Pootevřeným víkem nakukovalo do krabice sluníčko a snažilo se panenku rozveselit. Vždyť venku je tak krásně! Všude zní zpěv ptáků a květiny rozevírají první poupata. A skládka za kopcem, daleko od města, září v jarním dni takovým množstvím barev, až oči přechá zejí a duha bledne závistí. Jenomže jak už to tak na skládce chodí, někomu svítí sluníčko a jinému stíní mrak. A Bibi zrovna dnes ka stínil mrak, černočerný obluďák. Byla smutná, pro tože ji vyhodili. A jak se Bibi vlastně na skládku dostala? 9
Ještě nedávno měla krásné růžové šaty, na hlavě korunku a nejkrásnější perleťové střevíčky, jaké si jen umíte představit. Bydlela ve vysokém domě, v pokoji s dalšími hračkami. Žil tam s ní ještě princ Ken, plastové ještěrky z pravěké dino sady, krab Sebastian a taky kapitán Hook se svou lodí. Hrávala si s nimi malá holčička Žanda. Měla vlásky v barvě lesního medu a ten med, jako by zručný včelař spletl do dvou voňavých copánků. Žanda byla hračkám prima kamarádkou, hračky ji měly moc rády a všichni šťastně žili v pokojíčku s velikým oknem. Pro panenku Bibi se ale všechno změnilo při jedné hře. To bylo tak: Princ Ken se plavil v lodi přes hluboký, nebezpečný oceán, aby zachránil princeznu Bibi, kterou na skalnatém ostrově uvěznila strašná chobotnice a okřídlení mutantoještěři. (Mimochodem, byli to obyčejní plastoví dinosauři a na zádech měli izolepou přilepené lžičky, jakože křídla.) Chobotnice číhala ve vodě, mutantoještěři lítali nad ostrovem a škodolibě se panence chechtali. Ken už byl na dohled skalisek. Koráb se prudce zmítal ve vysokých vlnách. Voda stříkala. Blesky křižovaly oblohu. Hrdinný Ken stál na přídi, připraven přeskočit na skálu, k níž byla panenka připoutaná. „Vydrž, Bibi!“ zvo10
lal a odrazil se od zábradlí. Jenže pod hladinou už číhala chobotnice. Vynořila se a drapla prince do chapadel. No, opravdovou chobotnici vlastně neměli, takže Žanda prince jenom omotala toaleťákem, ale i tak to byl strašně nebezpečný souboj. Vyčerpaný a bezmocný Ken se z posledních sil držel nad hladinou. Chobotnice ho stahovala pod vodu. „Já se na to nemůžu dívat!“ vykřikla Bibi a začala lomcovat provazy. Ne že by do Kena byla doopravdy zamilovaná, to jen při hrách ze sebe dělala zaláskovanou princeznu a nevěstu. Ken byl hlavně dobrý kamarád. Uměl krásně mluvit a naslouchal jako nikdo jiný. A teď by se měl stát snídaní jakési lačné, z toaleťáku udělané chobot nice?! „Nikdy, ty příšero!“ vykřikla Bibi a napjala všechny síly, aby se osvobodila. Provazy ale nechtěly povolit. Na pomoc přispěchal krab Sebastian a pustil se do uzlů ostrými klepety. Napůl vysvobozená panenka vyskočila a volala směrem k lodi: „Kene, drž se, hned jsem u tebe!“ Vtom ze vzduchu zaútočili mutantoještěři. Popadli Bibi za vlasy a táhli ji vzhůru. V zápalu hry si nikdo nevšiml, že jedna panenčina noha zůstala vězet ve smyčkách provazu. Mutanti tahali, tahali, ještě jednou zatáhli… když tu se ozvalo hrozné křupnutí. Kloub Bibinčiny nohy praskl a noha odpadla na zem. 11
Celý pokoj ztichl. Vlnobití přestalo burácet, oceán se změnil zpátky na koberec. Mutantoještěři leknutím oněměli. Ken se v objetí chobotnice svalil na zem a užasle hleděl na utrženou nohu. Bibi chce říct, že to nebolí, že to určitě půjde spravit. Otočí se k Žandě a s úsměvem jí to vysvětluje, ale holčička neposlouchá. Tváří se vyděšeně. Chvíli drží
utrženou nožičku v ruce a pak ji hází pod postel. Potom ji napadá něco jiného a snaží se nožičku zase vytáhnout. Už ji ale nenajde. Vyleze zpod postele, v očích se jí lesknou slzy. Panenka Žanetku utěšuje: „To nic, táta nohu najde a opraví. Vždyť i tvému hrníčku na kakao přilepil rozbité ouško zpátky, pamatuješ?!“ Ale holčička panenku pořád neposlouchá. Otírá si oči od slz, vysvléká Bibi ze šatů a dává ji do krabice od pizzy. Popadne ji a celá vystrašená běží po schodech na ulici. Polekaně se rozhlédne, a když vidí, že nikde nikdo není, zvedne víko popelnice a hází krabici i s panenkou dovnitř. A tak se Bibi ocitla na skládce.