Findus flyttar ut Text and illustrations © Sven Nordqvist, 2012 The original publishing house: Bokförlaget Opal AB, Stockholm Translation © Jana Chmura‑Svatošová, 2023 Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2023 Rävjakten Text and illustrations © Sven Nordqvist, 1986 radou Překlad této knihy byl podpořen Švédskou kulturní The original house: Bokförlaget AB, Stockholm The cost ofpublishing this translation was supportedOpal by a subsidy from Translation © Jana Chmura-Svatošová, 2022 the Swedish Arts Council, gratefully acknowledged Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2022 ISBN ISBN 978-80-275-1037-5 978-80-275-1681-0
Nordqvist_Jak-Fiskus-…-napalili-lisku_TISK.indd 4
02.12.2021 11:03:20
Sven Nordqvist
Jak si Fiškus sbalil saky paky
Přeložila Jana Chmura‑Svatošová Host Brno 2023
Malou usedlost dědy Pettsona zalévaly paprsky ranního sluníčka. V bujné zeleni si vesele prozpěvovali a štěbetali ptáci. Dokonce i čmeláci už byli vzhůru, s bzu‑ kotem pilně poletovali mezi jabloňovými květy a z kurníku se ozývalo tlumené slepičí kvokání.
Ale kromě toho tu byl slyšet i jakýsi prapodivný zvuk, který jako by na venkov ani nepatřil. Zněl asi takhle: BONG‑ KCHRRR‑ BONG ‑KCHRRR‑ BONG‑ KCHRRR. A vycházel z Pettsonova domku!
Každý normální člověk ve čtyři hodiny ráno spí. Ovšem v Pettsonově ložnici se nacházel kdosi, kdo měl k normální‑ mu člověku daleko, a ten dotyčný nebyl nikdo jiný než kocour Fiškus. Kocourek totiž dostal vlastní postel. Skutečnou postýlku s báječným péro‑ váním, na kterém se mohl náramně odrážet! Jen co se Fiškus vzbudil, hned začal na postýlce skákat. BONG‑ KCHRRR ‑BONG‑KCHRRR‑ BONG‑ KCHRRR.
Zato Pettson sebou ve své posteli vrtěl a marně se snažil schovat si hlavu pod polštář. „Co je to tady za strašlivý rámus!“ procedil děda zlostně mezi zuby a po‑ sadil se. „FIŠKUSI! Jestli v tom kraválu hodláš pokračovat, budeš to muset dělat potichu! Nebo si snad už nepamatuješ, cos mi včera slíbil?“
Fiškus přestal skákat. Hluboce se zamyslel. „Žééé… nebudu sedět na komíně?“ zeptal se zkusmo. „Ne, o tom teď zrovna nemluvím,“ od‑ sekl Pettson. „Mluvím o tom, cos mi slíbil předevčírem i předpředevčírem.“ „Žééé… nebudu škádlit slepice!“ „Ne!“ „Žééé… nééé‑búúú‑dúúú…“ Fiškus usilovně přemýšlel a přitom začal znovu opatrně hopsat. „Slíbils, že přestaneš s tím každo‑ denním otravným skákáním ve čtyři hodiny ráno!“ „To už jsou čtyři?“ podivil se Fiškus. „Myslel jsem, že je teprve půl páté.“
„Čtyři nebo půl páté, to je fuk,“ čí‑ lil se Pettson. „Každopádně je moc brzo na to, abys skákal na posteli. Zase jsi mě vzbudil a takhle je to každičké boží ráno od chvíle, cos tuhle zatrápenou postel dostal. Buď s tím skákáním přestaneš, nebo… tu postel budeme muset odstě hovat někam jinam.“ „Buď přestat se skákáním… nebo odstě‑ hovat?“ zopakoval užasle Fiškus. „Buď — anebo,“ odpověděl rozhodně Pettson. Fiškus chvíli přemýšlel. A pak pro hlásil: „Tak já si teda sbalím saky paky a odstěhuju se.“
Pettson na něj nevěřícně zíral. „Cože? Přece se nemůžeš jen tak mýrnyx týrnyx z domova odstěhovat?“ „A proč by ne? Když nesmím skákat na posteli, tak klidně!“ odpověděl Fiškus. „Ale… přece bys s tím skákáním mohl počkat, až se vzbudím?“ „Tak to by teda nešlo! Správný kocour musí s ranní rozcvičkou začít hned, jak se vzbudí. Jinak by mu ztuhly klouby jako nějakému starému vetché‑ mu dědovi a pak by se šoural o holi a vůbec, hrůza pomyslet.“
„No ale stejně,“ namítl Pettson, „odstěhovat se z domova? To jsou mi ale nápady! A kde bys v tom případě bydlel?“ „Tsss, to ještě nevím… asi v nějakém domě,“ rozumoval Fiškus. „Nepovaluje se ti někde volný starý dům, Pettsone? Do‑ mek, ale dosti velký. Taková jako vysoká chajda, ale menší. Stačilo by, aby byla… TÁÁÁKHLE veliká,“ vysvětloval a vyskočil, co nejvýš to šlo.
„Přesně takhle vypadá ta stará budka v kopci,“ napadlo Pettsona. „Vždyť je to stará kadibudka!“ bránil se Fiškus a zarazil se uprostřed s koku. „Pře‑ ce nebudu bydlet na záchodě! Co kdybych skákal na posteli a zahučel do té díry! Přímo tam, co je jímka na hovínka! A navíc stojí moc daleko.“ „To je maličkost. Přestěhuju budku sem k nám, postavím ji na zahradu a hezky ji pro tebe upravím.“
Pettsona to pomyšlení, že bude mít zase co stloukat a vyrábět, dočista probralo a rozjařilo. „Mňóóó, ještě uvidíme,“ zamru‑ čel Fiškus. „Snad kdybys dal pryč tu díru…“