Jakub Racek Paní
les
Jakub Racek
Paní les
© Jakub Racek, 2024
© Host — vydavatelství, s. r. o., 2024
ISBN 978-80-275-2334-4
Pozor, žába, ať na ni nešlápneš!
Celá lesní školka dělá, že poslouchá
Čajkovského symfonie, jen planá třešeň si planí na mraky.
Modříny a dvanácterák
Krása
Nad hromadou větví odpočívá výr, máš pocit, že o tobě všechno ví.
Je slavnost Zjevení Páně, vzpomeň si, jak ti svět leží u nohou, jak trvá dlouhá chvíle.
Strojíš se na obláčku své sestry, maminka doma dojetím pláče malé perly.
Srdce máš vzhůru, je ranní pták, posílá poutníky na cesty.
Mám od tebe sušené fíky, šetřím si je do zlých časů, až nedohodím lasturou na Špicberky.
I přesto tě ochablou rukou laskavě pohladím.
Neseš odpovědnost společně se šunkou a rajčaty, večeře svými nozdrami funí do ticha.
Zdrávasy přecházejí břeh, jejich tajemství cvrnkáš místo hrachu do zřetelného důlku uprostřed pokoje.
Držíš patenu, která ti připomíná, že každý krásný život někoho rozpláče. jezuitům
K snídani dvě vejce a sklenici mléka
Smrková větývka ti visí z kalhot, v lednovém ránu zpívají ptáci pod oknem.
Jaro visí na háku, bdíš, připravený, že za týden už nemusíš mít ruku, oko, rodiče.
Po hladině mléka
chodí na snídani důvěrně známá lítost. Čára rozbřesku, minutové slunce
jako žiletka ti dohladka oholí tvář, pak zmizí za mračným břízolitem.
Švédský stůl
Radiátoření, kontemplativní slunce se opírá do západního svahu.
Bosý zvuk uspává poklizené figurky betléma. Ráno další ferie, unavené svaly z osekávání kostelního soklu.
Leží zaříznutý jako tučný vepř, v tobě káva, hovězí guláš s cibulí a prach.
Typické nedělní synodění, ve stínu odpočívají biblická zvířata, ve vzduchu visí vzduchovka.
Tvůj kamarád Josef je lapis lazuli, narostly mu delší vlasy, slova podává na luxusním kuchyňském servisu.
Za chlebíčkem amen, kámen si nechám v kapse pro štěstí.
Lesní školka
Sypat seno ve směru sýčka, pane nadlesní, hle, moje koroptvička, tu máte péro za klobouk.
Zamrzlá krev mezi pořezanými kmeny vypadá jako rozsypané rubíny. Tvoje opálená tvář mezi smrky, z celoživotní dřiny, pověsím si ji na zeď, plakát na voskovém papíře.
Mrznu, až praští mě kadidelnicí, vyložím karty za tebe. Nakrmím ti úhoře, pověsím prádlo a složím modříny do stodoly.
Setba a plevel duše, nekonečné obstarávání záhonků, polí, vaření zeleninové polévky u babičky na plotně. Mravenci chodí nad strání a stárnou stromy.
Až přijde advent, položím ti kytici, spadne list, na oko, na otisk.
Pášovi