Dalibor Tureček a kol.: České literární romantično — ukázka

ISBN 978-80-7294-733-1

Romanticno_obalka_final_vetsi rozmer.indd 1

ČESKÉ LITERÁRNÍ ROMANTIČNO

Dalibor Tureček a kol................................ H ST S Y N O P T I C KO - P U L Z A Č N Í M O D E L KU LT U R N Í H O J E V U

ČESKÉ LITERÁRNÍ r o m a n t i č n o

DALIBOR TUREČEK

Kolektivní monografie badatelů z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., v Praze je pokusem o nový způsob vymezení českého literárního romantismu. Metodologicky vychází z teorie modelování, je inspirována filozofickým myšlením Ladislava Hejdánka a především se opírá o synopticko-pulzační chápání literatury, rozpracované Petrem Zajacem. Romantismus autoři vnímají jako vnitřně dynamickou událost, nepředstavující jednolitý směr, ale tvořící široké spektrum různorodých konstelací a modifikací, které nacházejí v dobové kultuře vratkou rovnováhu ve vztahu k jiným literárním diskursům (především ke klasicismu a realismu) a zároveň interferují s jinými druhy umění (v prvé řadě s malířstvím). Romantické prvky jsou následně shledávány v širokém proudu od samého počátku 19. století až po padesátá léta. Základními konstelacemi se jeví soustředění k romantické poetice, vlastenecká romantika a subjektivní romantismus; do úvahy je konečně ve funkci kontrafaktury brán i biedermeier.

Cena 329 Kč

12.10.2012 12:54:28

Romanticno_obalka_final_vetsi rozmer.indd 2

12.10.2012 12:54:30

H ST

Romanticno_sazba.indd 1

16.10.2012 15:24:32

Romanticno_sazba.indd 2

16.10.2012 15:24:32

Dalibor Tureček a kol.

ČESKÉ LITERÁRNÍ ROMANTIČNO SYNOPTICKO-PULZAČNÍ MODEL KU LT U R N Í H O J E V U

BRNO 2012

Romanticno_sazba.indd 3

16.10.2012 15:24:32

Lektorovali: prof. PhDr. Aleš Haman, DrSc. a prof. PhDr. Peter Zajac, DrSc. © Dalibor Tureček a kol., 2012 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2012 ISBN 978-80-7294-733-1

Romanticno_sazba.indd 4

16.10.2012 15:24:32

OBSAH

Úvod /Dalibor Tureček/ ..............................................................................................................7

PROLEGOMENA......................................................................................................11 1/ 1.1 1.2 1.3 2/ 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 3/ 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7 3.8

LITERÁRNĚHISTORICKÝ POJEM „ROMANTISMUS“ /Martin Hrdina/ .................13 Konstituce významu pojmu .............................................................................................16 Revize významu pojmu ....................................................................................................22 Aplikace revidovaného pojmu .........................................................................................37 ROMANTISMUS V ČESKÉ LITERÁRNÍ HISTORII /Martin Hrdina/ ........................44 Kritické pohledy na český romantismus v kontextu hegeliánské filozofie ......................44 Český romantismus na pozadí romantismu v jiných národních literaturách ........................................................................................51 Romantismus v pozitivistických syntézách historie české literatury ...............................54 Romantismus v Přehledných dějinách literatury české Arna Nováka .............................59 Máchovská diskuse: Poznávání a aktualizace romantismu v letech 1910–1936 ..........................................................................................................63 Vodičkova koncepce romantismu a její modifikace .........................................................73 Produktivní možnosti konceptualizace literárního romantismu.......................................82 SYNOPTICKO-PULZAČNÍ MODEL ČESKÉHO LITERÁRNÍHO ROMANTIČNA /Dalibor Tureček/......................................................92 Model ...............................................................................................................................92 Synopse, pulzace, konstrukční principy ...........................................................................95 Platnost v čase, událost, vnitřní dynamika modelu ..........................................................96 Markery ............................................................................................................................99 Dynamika primordiální události ....................................................................................106 Dynamika tříd jevů.........................................................................................................112 Neoromantismus osmdesátých let — problematika stanovení horní hranice události .....................................................................................................139 Summa ...........................................................................................................................140

ARGUMENTUM ....................................................................................................143 4/

KRAJINA JAKO MYTOLOGICKÝ PROSTOR: „PŘEDZPĚV“ KE KOLLÁROVĚ SLÁVY DCEŘI /Dalibor Tureček/........................145 4.1 Modelování prostoru: romantická intertextualita ...........................................................146 4.2 Biblické aluze .................................................................................................................152 4.3 Jiráskovská analogie ......................................................................................................153

5

Romanticno_sazba.indd 5

16.10.2012 15:24:32

5/ 5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 6/ 6.1 6.2 6.3 7/ 7.1.

7.2 8/ 9/ 9.1 9.2 9.3

LITERÁRNÍ OBRAZ SLAVNÉ MINULOSTI V RANÉ RECEPCI RUKOPISU KRÁLOVÉDVORSKÉHO A ZELENOHORSKÉHO. KONSTITUOVÁNÍ MÝTU NÁRODNÍ LITERATURY /Iva Krejčová/ .....................155 Píseň o Nibelunzích — žánrový, látkový a metodologický předobraz slavného dávnověku .......................................................................................................158 Volání po českém hrdinském zpěvu ...............................................................................164 Izolace kulturní paměti v romantickém mýtu ................................................................169 RKZ — „zlomky“ obrazu českého slavného dávnověku...............................................171 RK a PN — střet o kulturní prvenství národního charakteru a historické úlohy ...........................................................................................................174 MÁCHOVA BÁSEŇ „ČECH“ /Dalibor Tureček/ .........................................................193 Téma iniciační bitvy jako součást sebeidentifikace a kulturní polemiky.......................195 Obrozenské varianty látky: máchovské pretexty a intertexty ........................................201 Máchovská specifika ......................................................................................................205 ČELAKOVSKÉHO „TOMAN A LESNÍ PANNA“ JAKO UZLOVÝ BOD /Dalibor Tureček/ .....................................................................218 Romantické referenční rámce ........................................................................................218 Monology, niternost, téma .............................................................................................223 KAMARÝT MARGINÁLNÍM BÁSNÍKEM? K MECHANISMU STANOVOVÁNÍ HISTORICKÉ HODNOTY BÁSNICKÉHO DÍLA /Dalibor Tureček/ ......................................................................230 POETIKA OBROZENSKÉ VĚDY A PLURALITA ROMANTISMU /Veronika Faktorová/ ......................................................................................................239 Konstituování české vědy a vlastenecký romantismus ..................................................241 Obrazy přírody a imaginativní jazyk romantismu .........................................................249 Koncepce subjektivity a divergence romantismu ..........................................................257

APENDIX ................................................................................................................263 10 / SYNOPTICKO-PULZAČNÍ MODEL ČESKÉHO LITERÁRNÍHO REALISMU — PRACOVNÍ HYPOTÉZA /Dalibor Tureček/......................................265 10.1 Krystalizace τεχνή: protorealismus ................................................................................267 10.2 Teoretické formulování diskursu (programatizace) .......................................................273 10.3 Uzlový bod májovců: synopse a modifikace..................................................................275 10.4 Dominance a koexistence...............................................................................................279 Abstract ...................................................................................................................................285 Zusammenfassung...................................................................................................................288 Riassunto .................................................................................................................................291 Резюме ....................................................................................................................................294 Literatura /ke všem kapitolám/ ...............................................................................................297 Ediční poznámka .....................................................................................................................334 Jmenný rejstřík ........................................................................................................................335

Romanticno_sazba.indd 6

16.10.2012 15:24:32

ÚVOD

Cílem knihy je představit možný model českého literárního romantismu, či chceme-li české literární romantiky. Pojmoslovné různohlasí, kterému je čtenář hned z počátku předcházející větou vystaven, není nahodilou záležitostí, ale je osvětleno i argumentováno v příslušné části kapitoly, jež se zabývá problematikou literárněhistorického modelu (kapitola 3.1). Smyslem takové inovace je rozšířit obor platnosti pojmu, otevřít jeho užívání přes hranici národní filologie a literární historie: i jen letmé porovnání germanistiky či dějin výtvarného umění s tradicí české literárněvědné bohemistiky posledních desetiletí ukazuje na odlišný způsob pojímání základního termínu. Rozšíření, otevření „rámců rozumění“ tedy není bez významu pro komunikaci napříč vědními obory.

Romantismus se přitom stal středem dlouhodobé pozornosti věd o umění a následně i pozornosti naší, protože bezesporu představuje jeden z páteřních jevů novodobé kultury, a jeho opětovné promýšlení tedy náleží ke klíčovým úkolům uměnověd. Přístup a úhel pohledu, které jsme v naší knize zvolili, jsou založeny na procesuálním pojetí kultury a opírají se o obecnou teorii modelů, o teorii literární historie jako synopticko-pulzační mapy, již rozpracoval Peter Zajac, a filozoficky jsou zakotveny v myšlení Ladislava Hejdánka, respektive Miroslava Petříčka (podrobně viz kapitoly 3.1–3.5).

Struktura této kolektivní monografie sleduje základní logiku našeho výzkumu, uskutečňovaného dlouhodobě na Ústavu bohemistiky Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Prolegomena nejprve obsahují zevrubnou terminologickou analýzu pojmu romantismus (první a druhá kapitola), tedy — praveno s Janem Hellerem — sémantický úklid, nezbytný pro pohyb na sémanticky otevřeném terénu zkoumání romantismu. Druhou částí prolegomen (třetí kapitola) je po jednotlivých krocích vyložený návrh alternativního, synopticko-pulzačního modelu romantismu. Pro úvod jistě nejde o jednotlivé podrobnosti tohoto způsobu modelování, zato by tu čtenáři měl být alespoň in nuce poskytnut návrh základního existenčního oprávnění modelu: 7

Romanticno_sazba.indd 7

16.10.2012 15:24:32

naší snahou je postihnout kulturní jev jako živou, vnitřně dynamickou událost, vyznačující se vnitřní různorodostí, proměnlivostí a zároveň i různosměrnou dynamikou a mnohostranným průběhem. Základní otázky tedy jsou, jak se romantismus děje v kontaktu s jinými typy dobové literárnosti a obecněji kultury, jaké romantické konfigurace můžeme následně navrhnout a jak můžeme modelovat jejich vzájemný poměr. Za podstatný rys synoptického modelování zároveň považujeme jeho otevřenost, která umožňuje hledět přes hranice úzce literárně vymezeného materiálu, ale přesto neupadnout do potencionálně bezbřehé šíře kulturních studií. Oporou k vymezení úhlu pohledu je nám především recepční estetika se svými pojmy dobových horizontů a naše pozice zůstává literárně textostředná.

Velkou část knihy — kapitoly čtyři až devět — tvoří příkladové studie v oddílu Argumentum. Protože se tu nejedná o syntézu, nebylo záměrem pokrýt veškerý myslitelný prostor, který naše vstupní tázání implikovalo. Snadno jde kupříkladu rozpoznat, že tu zcela absentuje případová studie k biedermeieru — nepovažujeme to za zásadní problém: modelový čtenář naší práce, tedy specializovaný odborník, si snadno může příslušné položky dohledat v bibliografii jednotlivých členů našeho pracovního týmu. Tím více nám ale šlo o demonstraci metody, která primárně vyrůstá z beletristických textů, jejich analýzou se snaží dospět k navržení základních referenčních rámců dotazování a v interpretaci zároveň usiluje vyhnout se — slovy Umberta Eca — používání textu.

Primární a nezbytnou roli heuristiky považujeme za stěžejní pilíř: z hlediska narůstání knihy by tedy případové studie předcházely modelování; nejde nám totiž v žádném případě o pouhé přihlašování se k určité metodologii. Teorie — podle našeho přesvědčení — má pro literárního historika cenu jen potud, pokud ji lze instrumentalizovat a její účinnost prověřit na konkrétní, vnitřně homogenní množině materiálu.

Závěrečná, desátá kapitola, pojmenovaná Apendix, představuje rozšíření úhlu pohledu nad základní stanovený rámec: pozornost je tu věnována realismu, tedy dalšímu z literárních diskursů, který se i v českém kontextu začal výrazně profilovat právě v prvé polovině 19. století. Stranou pozornosti pro tentokrát zůstal klasicismus: již proto mají naše tvrzení jen parciální ráz. Širší perspektivu má náš výzkum dostat v rámci pětiletého projektu GAČR (2012–2016), který je řešen ve spolupráci s Ústavem slovenskej literatúry SAV v Bratislavě a s oddělením pro výzkum literatury 19. století Ústavu pro českou literaturu, v. v. i., v Praze. Zde by již mohly mít výstupy širší obor platnosti.

Styl knihy má vědomě specifický charakter: publikace není určena k libému čtení více méně zasvěcenými laiky, nevsází na rétoriku vyprávění příběhu, nechce čtenáře získávat více méně nápaditou metaforikou výrazu a elegancí subjektivizovaného stylu. Jsme přesvědčeni, že literární věda má povahu právě vědy, tedy činnosti, jejímiž základními prostředky jsou analytické uvažování, snaha o pojmovou přesnost, co nejpečlivější argumentace a úsilí pozorně 8

Romanticno_sazba.indd 8

16.10.2012 15:24:32

reflektovat, prověřovat a následně explikovat vlastní postupy. Proto jsou také součástí práce, alespoň tam, kde je to vhodné, i grafická znázornění: nesnažili jsme se jimi plýtvat, nejsme přesvědčeni, že diagramy samy o sobě „vyjevují pravdu“, ale jedná se nám o specifickou explikační sílu vizualizací, vhodnou jako doplněk základního verbálního kódu. Přetištěná výtvarná díla nejsou pouhými ilustracemi, ale bez výjimky odkazují ke skutečnostem zmiňovaným v případových studiích, popřípadě v prolegomenách a z tohoto úhlu pohledu jsou také stručně komentována. Smyslem je poukázat na široký proud romantické motiviky i poetiky, který překračoval nejen hranice uměle stanovovaných etap, ale i jednotlivých druhů umění.

Je pro mě mimořádným potěšením, že spoluautory jsou nedávní absolventi doktorského studia v oboru dějiny novější české literatury, které jsem měl možnost na Ústavu bohemistiky FF JU v Českých Budějovicích vést jako školitel a kteří i touto publikací výrazněji vstupují do oborového dění. Podstatná část práce vznikla v rámci aktivit Výzkumného centra Ústavu bohemistiky FF JU v Českých Budějovicích a kniha vychází jako součást grantu GAČR P406/12/0347 Diskursitvita literatury 19. století v česko-slovenském kontextu.

DALIBOR TUREČEK

Romanticno_sazba.indd 9

16.10.2012 15:24:32

Romanticno_sazba.indd 10

16.10.2012 15:24:32

PROLEGOMENA

Romanticno_sazba.indd 11

16.10.2012 15:24:32

Romanticno_sazba.indd 12

16.10.2012 15:24:33

1 / LITERÁRNĚHISTORICKÝ POJEM „ROMANTISMUS“ /MARTIN HRDINA/

Pojem „romantismus“ je tradiční, takřka samozřejmou součástí myšlení o dějinách české literatury a vyjadřuje nadto její souvislost s literaturami jinojazyčnými. Naše současné přesvědčení o samozřejmosti zmíněného pojmu však ještě neopravňuje k tomu, abychom jej užívali bez nezbytné předchozí reflexe. Termín „romantismus“ byl v literární historii od počátku vnímán jako nahodilý znak (Hrdina 2009: 319) a postupem času se stále zřetelněji ukazovala jeho mnohoznačnost a významová neurčitost. Jak poznamenal již Karel Sabina v Dějepisu literatury československé (1860), „pojem romantiky jest rozsáhlý a všelikým výkladům podléhá pro nesmírnou rozmanitost zjevů i pro výstředné její zálety“ (Sabina 1860: 170). V poslední třetině 19. století se proto začaly objevovat úvahy o možnostech užití problematického termínu a zvláště v germanistice se již tehdy jako běžná praxe ustálilo otevření monografie pojednávající o literárním romantismu přehledem jeho dosavadních pojetí. Pomineme-li pouhé soupisy literatury k tématu, pak v pojednáních o německém romantismu předeslali vstupní kapitolu o jeho dosavadních pojetích např. Rudolf Haym (1870), Oskar Walzel (1930), Gerhard Schulz (1989) či Helmut Schanze (1994). Úvodní částí našeho svazku, zaměřenou na pojmové uchopení romantismu v české literární historii, na tuto tradici navazujeme.

Dříve než načrtneme historii užívání termínu „romantismus“ v české literární historii, připomeneme ve stručnosti problematiku recepce romantismu ve středoevropském kontextu. Nelze tu pominout zejména práce germanistické, protože ve střední Evropě se význam pojmu „romantismus“ konstituoval právě v souvislosti s německou literaturou přelomu 18. a 19. století a germanistické diskuse o romantismu nacházely i během 20. století ohlas v ostatních disciplínách zabývajících se v tomto kulturním prostoru literaturou. O provázanosti diskusí o romantismu v daném regionu svědčí i polonistické úvahy o romantismu, na něž bude příležitostně upozorněno. Významné impulzy pro řešení otázky literárního romantismu poskytovaly konečně i práce z oborů srovnávací 13

Romanticno_sazba.indd 13

16.10.2012 15:24:33

literatury a komparatistiky. Přehled terminologického uchopení literárního romantismu v uvedených disciplínách představuje základ jak pro poznání souvislostí různých pojetí romantismu v české literatuře se soudobým myšlením zahraničním, tak i pro pochopení jejich specifičnosti.

Literárněhistorická pojetí romantismu byla ve středoevropském kulturním prostoru vždy více či méně ovlivňována různými ideologickými diskursy. Jejich vliv na vědecké myšlení o literatuře však v následujících kapitolách bude zohledněn jen tehdy, pokud se projevil přímo v terminologické rovině konceptualizace romantismu. K termínu „romantismus“ pak bude pozornost zaměřována s ohledem na metodické instrukce, které pro práci tohoto druhu stanovil již René Wellek: Slova mají svou historii, jejich význam určují jednotlivci, a nemohou tedy být fixována a ustálena. Jakákoli terminologie, zvlášť v tak těžko definovatelném oboru, jakým je literární kritika, nemůže být petrifikována ani tou největší autoritou, ani nejvlivnějším badatelským uskupením. V našich možnostech je rozplétat významy, popisovat kontexty, objasňovat problémy a snad doporučovat rozlišení, ale nemůžeme vytvářet závazné normy pro budoucnost (Wellek 2005c: 159).

Terminologické uchopení romantismu ve středoevropském prostoru a zvláště v bohemistice sledujeme v rovině výkladu významu pojmu,1 jeho vnitřní diferenciace a také způsobů užití při interpretaci literárního textu.

Podle germanisty Gerharda Schulze lze do významu pojmu „romantismus“ v určitém kontextu zahrnout prakticky cokoliv (Schulz 2000: 76). Jakékoliv pojednání o zmiňovaném pojmu proto, má-li dospět ke smysluplným výsledkům, musí mít na zřeteli — řečeno s Ladislavem Hejdánkem — jednu „určitou vymezenou část nebo stránku skutečnosti“ (Hejdánek 1997a: 52). Z tohoto úhlu pohledu nacházíme v literárněhistorických pojednáních vlastně několik různých pojmů „romantismus“. Jeden z nich — užívaný běžně až do konce 19. století — odkazoval v literární historii obvykle ke středověkým písemným památkám a vedle něho se tehdy o literatuře přelomu 18. a 19. století hovořilo jako o „novoromantické“.2 Na přelomu 19. a 20. století se však ustavil pojem 1 Vzhledem k preskriptivní povaze terminologie literární historie upřednostňujeme termín „vý-

klad významu“ před termínem „definice“ (podrobněji Machová 1995: 148), neztrácíme však přitom ze zřetele nejbližší rod pojmu, k němuž ten který výklad jeho významu směřuje stejně jako definice per genus proximum et differentiam specificam.

2 Termín „novoromantismus“ vztahující se k uvedenému časovému horizontu lze v české literární historii doložit v celé řadě prací počínaje Sabinovým „Úvodem povahopisným“ až po práce Vlčkovy. Např. F. V. Jeřábek v pojednání Stará doba romantického básnictví (1883), věnovaném středověké literatuře, poznamenal: „Tieck a Schleglové v Německu, Walter Scott v Anglii, Lamartine a Viktor Hugo ve Francii stali se obnoviteli romantických více méně

14

Romanticno_sazba.indd 14

16.10.2012 15:24:33

„novoromantismus“ s jiným významem — odkazoval k některým jevům v tehdy vznikajících literárních textech, které zřetelně souvisely s novověkou literaturou přelomu 18. a 19. století. Výseč skutečnosti, která nás bude zajímat především, představuje právě romantismus jako literární událost z konce osmnáctého a první poloviny devatenáctého století, a proto i termín „romantismus“ (a jeho dubletu „romantika“3) v literárněhistorických pracích sledujeme, jen pokud se vztahují k právě uvedenému časovému horizontu. Polemiky, které se vedly a dosud vedou o přesnou artikulaci významu tohoto pojmu „romantismus“, pak zakládají tradici literárněvědného myšlení o romantismu.

Termín „romantismus“ byl již v uvedených aspektech (výklad významu, vnitřní diferenciace a užití při interpretaci) více či méně soustavně sledován badateli předchozích generací, kteří byli dostatečně poučeni o jeho konstrukční povaze. Naše současná perspektiva však navíc zahrnuje vědomí zpředmětňující povahy řeckého myšlení, z něhož vycházely při utváření a užívání pojmů všechny novodobé vědecké disciplíny.4 Ve vztahu k romantismu poukazoval na zpředmětnění, které dalo vůbec vzniknout vědeckému pojmu „romantismus“ na základě určitých jevů v literárním životě přelomu 18. a 19. století, nejvýstižněji Gerhard Schulz: Pozdější kulturní dějepisectví tento kolem roku 1800 dynamický pojem znehybnilo tím, že ze substantiva „romantika“ vytvořilo pojem pro celou epochu, jež měla zahrnovat významná období evropského výtvarného umění, hudby a literatury od konce 18. až do poloviny 19. století (Schulz 1999: 14).

V předkládaném pojednání se odchylujeme od prací předchozích badatelů ve vytyčené oblasti literárněhistorické terminologie ještě v jednom ohledu: pomíjíme ty výroky o romantickém umění, jejichž autoři jsou v literární historii tradičně považováni za „romantiky“. Jen zčásti lze totiž souhlasit s tezí germanisty Zygmunta Łempického, že „prvními historiky romantismu byli romantikové sami — a to pak mělo vliv na další bádání o romantismu“ (Łempicki 1917: 7). Romantikové jako např. Friedrich a August Wilhelm Schlegelové měli sice vliv na pozdější zkoumání romantismu a v jejich souzení o literatuře je patrný i étos novodobé vědy, ale za historiky romantismu je striktně vzato považovat nelze. Soudy romantiků o novodobém romantismu jsou svou forem a tradicí, a poësii našeho století, zbavivší se klasicismu takřka úplně, lze nejlépe karakterisovati slovem: novoromantiky“ (Jeřábek 1883: 4).

3 K dubletnímu užívání obou termínů viz studii „Termíny ‚romantismus‘ a ‚romantika‘ jako součást výuky českého jazyka a literatury“ (Hrdina 2011).

4 Dosud nejsystematičtější kritiku předmětného myšlení, zaostřenou proti hypostazi ontických předmětů za intencionálními předměty myšlení a proti „záměně a směšování předmětů intencionálních a předmětů ontických“ (Hejdánek 1997b: 91), podal L. Hejdánek v pojednání „Nepředmětné myšlení a nepředmětná skutečnost“ (1982).

15

Romanticno_sazba.indd 15

16.10.2012 15:24:33

povahou spíše sebereflexivní než historické, podílely se na utváření romantismu jakožto dějinné události, a náleží tedy do sféry dějin, o jejichž kritickou a zejména historickou interpretaci nám ve vstupní kapitole půjde především.

1.1 KONSTITUCE VÝZNAMU POJMU

Termín „romantismus“ je v literární historii vnímán jako problematický, rozporný jak ve svém obsahu, tak i ve způsobech užití. Ona rozporuplnost přitom tkví, jak nyní ukážeme, již v samotné konstituci významu pojmu „romantismus“. Ten se ustavil v „průsečíku soudů“,5 jejichž smyslem bylo buď postihnout komplexně daný intencionální obsah, nebo k němu přiřadit jeden určitý příznak. Zpočátku přitom nešlo jen o soudy literárněhistorické; v době konstituce významu pojmu „romantismus“ se literární historie sama teprve formovala v moderní vědeckou disciplínu a úvahy o literárním romantismu přelomu 18. a 19. století byly určovány spíše diskursem obecně historickým, filozofickým či estetickým.

Ve střední Evropě se úvahy o literárním romantismu zformovaly ve významu pojmu „romantismus“ nejprve v germanistice, při modelovém popisu konstituce významu pojmu „romantismus“ proto budeme odkazovat zejména na práce zaobírající se historií německé literatury přelomu 18. a 19. století. V germanistických pracích vzniklých ve druhé třetině 19. století se úvahy o romantismu zpočátku pohybovaly v mezích daných Hegelovými názory na umění. Jak poznamenal Eugeniusz Klin v monografii Pojęcie romantyzmu w „Estetyce“ Hegla (1976), Hegel užíval termín „romantismus“ jednak jako periodizační kategorie označující „křesťanské“ či „novověké“ umění (literaturu),6 jednak jako označení období dějin německé literatury své doby, které nebylo explicitní, ale fungovalo v opisech typu „básníci ironie“ či „romantičtí básníci“ (Klin 1976: 63). Podle Klina nahlížel Hegel romantickou literaturu své doby značně kriticky, a to mj. proto, že nepochopil její podstatu (tamtéž: 58). Germanista Michael Ansel poukázal v té souvislosti na determinovanost Hegelova pohledu na romantismus zásadami klasicistní estetiky (Ansel 2003: 180–181). Vypořádání se s romantismem mělo pro Hegela představovat především filozofický problém — podle Ansela Hegel založil svůj odsudek novodobého romantismu 5 Podrobněji k pojetí pojmu jako „průsečíku soudů“ viz zmíněnou práci L. Hejdánka (Hejdá-

nek 1997a: 52–53).

6 Michael Ansel o užití pojmu v Hegelových přednáškách o estetice poznamenal: „Když [He-

gel] ve svých přednáškách o estetice hovoří o romantické umělecké formě, nemá v žádném případě na mysli romantismus v dnešním slova smyslu, ale poantickou uměleckou produkci, otevírající se příběhem Kristova spasení a lokalizovanou především ve středověku. Soudobé umělecké proudy pojímá primárně jako poslední výběžky a ukazatele konce […] romantického ideálu“ (Ansel 2003: 176). Cizojazyčné práce citujeme ve vlastním překladu, překladatele prací vyšlých v češtině uvádíme v bibliografii.

16

Romanticno_sazba.indd 16

16.10.2012 15:24:33

na polemice s teorií romantické ironie Friedricha Schlegela, kterou považoval za výraz subjektivního postoje ke skutečnosti a za vůbec nekompetentní pokus, odvozený z Fichtovy filozofie (tamtéž: 175–178).

Hegeliánsky školení autoři prvních literárněhistorických interpretací německé literatury první poloviny 19. století na jedné straně usilovali postoupit nad kritické „boje o romantismus“, které v první třetině 19. století proběhly v různých evropských regionech. Na druhé straně se však od kritických postojů k romantismu, včetně Hegelova, nedokázali dostatečně emancipovat. V hegeliánských a ještě i pozitivistických pojednáních o romantismu vzniklých až do konce 19. století proto zpravidla nelze — jak poznamenal Stefan Sawicki — vždy přesně rozlišit mezi kritickým a historickým soudem o romantismu (Sawicki 1969: 6). Michael Ansel identifikoval východisko kriticko-historické hegeliánské recepce romantismu ve spisu Heinricha Heina Die romantische Schule z roku 1836 (Ansel 2004: 22), na nějž (zpravidla polemicky) navazovali např. Franz Thomas Bratranek v několika svých pracích, dále Hermann Hettner v práci Die romantische Schule in ihrem inneren Zusammenhange mit Göthe und Schiller (1850) a také Rudolf Haym v rozsáhlé monografii Die romantische Schule (1870). Negativní soudy o německém literárním romantismu, příznačné pro jeho hegeliánskou recepci, nacházíme ale ještě v pracích pozitivisticky orientovaného Wilhelma Scherera. Schererovy negativní soudy o jisté výseči německého romantismu však již nebyly motivovány původními kritickými postoji, lze je přičítat spíše nacionalismu závěru 19. století.7 Mezi kriticko-historickými výroky o německé literatuře přelomu 18. a 19. století, které se v pracích uvedených autorů objevují, odkazovaly k romantismu od počátku patrně nejčastěji výrazy „subjektivismus“ a „subjektivní“.

Teze o subjektivismu romantické literární tvorby, prosazovaná již Hegelem (Brinkmann 1978: 17), měla podle Ansela vyjadřovat a zdůraznit souvislost německých romantiků s hnutím Bouře a vzdoru (Ansel 2003: 200). Názor o romantickém subjektivismu, jenž úzce souvisel i s tezí o formální uvolněnosti („Formlosigkeit“) romantické tvorby,8 se výrazně projevil např. v Hettnerově pojetí romantické školy, jež podle něho byla „doktrínou a uskutečněním subjektivně nezávislé, bezpředmětné, fantastické fantazie“ (Hettner 1850: 49).

7 Zájem o počátky romantismu v německé literatuře, jimiž se zevrubně zabýval Haym ve zmí-

něné práci, u Scherera ustoupil vysokému ocenění heidelberského okruhu a především díla bratří Grimmů: „Starší romantismus vytvořil v naší lyrice málo trvalého“ (Scherer 1929: 704).

8 Například Scherer v té souvislosti poznamenal: „Literární revoluce sedmdesátých let a jí podporovaná beztvarost působily nepřetržitě“ (tamtéž: 746). Názor o formální uvolněnosti romantické tvorby je u Scherera, jenž při výkladu dějin německé literatury sledoval primárně žánrové proměny, konotován výrazně negativně, jak je zřejmé např. v dehonestujících výrocích o řadě textů ze „školy Viléma Meistera“, z nichž např. román Lucinda Friedricha Schlegela byl podle Scherera „nestoudným dílem filozofického fragmentisty bez epického talentu“ (tamtéž: 729).

17

Romanticno_sazba.indd 17

16.10.2012 15:24:33