EnviKlub HURÁ VEN

Jak vnímají průvodci v lesním klubu Hurá ven svou práci?

Zajímá vás, proč si někdo vybere práci, která s sebou může nést do jisté míry značný diskomfort? Jakou informaci dětem průvodci každodenně předávají, když se vydají ven počasí navzdory? Pojďme se podívat na motivaci našeho týmu, který se spolu s dětmi touto dobou již chystá na příchod zimy.

Kdy ses poprvé dozvěděla o fungování lesních klubů a školek a jak?

Štefi: O fungovaní lesných klubov som sa dozvedela pred niekoľkými rokmi, keď som končila školu a začala sa zaujímať o predškolské vzdelávanie spojené s environmentálnou výchovou. Tak som narazila na lesné kluby a školky, ktoré ma na prvý pohľad zaujali svojím konceptom. Vedela som, že do jedného musím patriť.

Co tě motivuje k práci v lesním klubu?

Kristýna: Uvědomuji si, jak je pro děti důležitý pobyt na čerstvém vzduchu, umění spolupráce a komunikace a v neposlední řadě být sám sebou. Jsem ráda, že mohu děti provázet a pomáhat jim se učit nejen těmto důležitým dovednostem.

Míša: K práci v lesním klubu mě motivuje příležitost trávit čas s dětmi v prostředí, které je mnohem vhodnější k poznávání okolního světa, přírody a sebe navzájem než standardní prostředí mateřských škol. Důležitý je pro mě element dobrodružství, možnost respektující spolupráce s dětmi a to, že žádný den v tomto prostředí nemůže být stejný.

Štefi: K práci s deťmi v lesnom klube ma motivuje predovšetkým aktívne strávený čas v prírode, ktorý považujem za důležitý pre prirodzený rozvoj dovedností a kompetencií u detí. V prírode majú deti možnosť nielen vidieť, ale aj cítiť a ohmatať si reálny svet. Zároveň je pre mňa důležitý respektujúci prístup sámemu k sebe a ostatným, ktorý je pre mňa neoddeliteľnou sáčasťou fungovania lesného klubu.

V čem vidíš rozdíl oproti státnímu vzdělávání?

Míša: Děti potřebují pohyb, prostor, možnost volné hry a hlavně – zažít, osahat a zkusit vše na vlastní kůži, tím se nejlépe učí nejen ony, ale i my. V lesním klubu máme také možnost přistupovat k dětem individuálněji a prostor, který spolu sdílíme, otevírá jiné formy učení než neustále řízenou činnost. Rozdíl, který já osobně vnímám jako velké pozitivum, je vztah mezi lektorem a dětmi, jenž je velmi respektující. Lektor dítě v jeho dni provází a je připraven pomoct mu, když potřebuje, nebo ho nasměrovat, ale rozhodně ne formou autoritativního a direktivního přístupu. Důvěrný vztah upevňovaný péčí a pochopením je pro naše společné fungování nezbytný.

Miriam: Právě v tom pobytu venku. A že se děti učí věci hlavně prakticky.

Štefi: V štátnom vzdelávaním som nikdy nepůsobila, takže sa mi to ťažko súdi. Každopádne jeden zo zreteľných rozdielov je v počte detí v skupine. Zatiaľ čo v lesných kluboch je vačšinou horná hranica počtu 15-16 detí na 2 průvodcov/ průvodkyně. V štátnych školkách je počet detí v triede významne vyšší. Ďalším podstatným rozdielom je práve to, na čom lesné kluby stoja, a to je volná hra vonku v prírode (prírodou myslím les, nie upravené ihrisko). Tej sa deťom v štátnom vzdelávaní toľko ako v lesných kluboch nedostáva.

Dle tvé zkušenosti jsou děti, které projdou lesním klubem, připraveny na školní docházku?

Kristýna: Ano, jsou připraveny. Připravují se na školu jako děti z klasických školek, jen trochu jiným způsobem. Mám zkušenost, že „lesní děti“ jsou u zápisu i velmi chváleny, co se připravenosti týče.

Co dětem přináší pobyt venku za každého počasí?

Míša: Nebránit se pobytu venku za každého počasí dělá náš život mnohem jednodušší a zábavnější. To, že déšť, vítr či sníh pro nás automaticky neznamená zkažený den, ale zkrátka pár vrstev oblečení navíc, je důležité jak pro naše tělo, tak pro naši náladu. Nevidět určitý typ počasí jako překážku nám pomáhá budovat pozitivní přemýšlení. A hlavně, bez deště bychom neměli louže a všichni dobře víme, jaká zábava je v nich skákat.

Štefi: Okrem rozvíjania dovedností a kompetencií, ktoré som už spomínala, strávený čas vonku robí deti odolnejšími voči nemocím a zlepšuje ich celkovú imunitu. Deti sa naučia starať sa o svoj teplotný komfort sami. Učí ich to reagovať na meniace sa podmienky. Zistia, že dážď je skvelý kamarát, ktorý nám ponúka množstvo možností pre hru a že špatné počasie neexistuje, iba špatné oblečenie :)

Miriam: Určitě lepší imunitu a možnost sledovat přírodu a její proměny zblízka.

Myslíš si, že lesní vzdělávání je vhodné pro všechny děti?

Kristýna: Určitě existují děti, které budou spokojenější v klasické školce. Ale myslím, že pro většinu dětí je lesní školka (vzdělávání) vhodná.

Miriam: Ne, myslím si, že do lesní školky by měly chodit děti, které jsou k tomuto způsobu života a hlavně pobytu venku vedeny.

Míša: Myslím, že stejně jako vše, ani koncept lesních klubů a školek pro někoho nemusí být z jakýchkoliv důvodů ideální. Máme možnosti a snahu vyhovět individuálním potřebám, i ty jsou však nějakým způsobem omezeny. Nezbývá tedy než to vyzkoušet, protože pevně věřím, že tento způsob vzdělávání je pro většinu dětí ten nejcennější a nejpřirozenější a troufám si tvrdit, že oproti státnímu vzdělávání v mnohém inkluzivnější.

Moc děkuji průvodcům za možnost nahlédnout do zákulisí klubu a přeji jim, aby je jejich dobrá nálada nepřecházela.

Podzimní úklid

u Hostivických rybníků

Po jarní přestávce, kdy úklid organizovali v nouzovém stavu jiní, jsme opět uspořádali úklidovou brigádu u Hostivických rybníků.

Vúterý 28. září se ráno u mysliveckého srubu u Kaly sešli nejen Kajky s rodiči, ale také zástupci skautského oddílu Tomahawk a jeden příznivec, který si všiml pozvánky na městském webu. Mohli jsme se tedy rozdělit do tří skupinek, které obešly širší okolí Kaly. Nejvíce odpadu jsme našli jako vždy v silničních příkopech. Tentokrát ubylo množství lahví od alkoholu u Sobína, ale zase z nějakého auta vypadly polystyrenové desky, které se při sekání příkopů proměnily v nadílku odpadního polystyrenu. Už společně jsme pokračovali podél Litovického rybníka a jako obvykle jsme našli neuvěřitelné množství odpadu pod hrází za starými betonovými panely. Z tohoto místa jsme vysbírali podobně odpadu jako z ostatního uklízeného území. Děkuji všem účastníkům za pomoc a také Technickým službám Hostivice za odvoz sebraného odpadu.

Jiří Kučera, Český svaz ochránců přírody Hostivice

Ptačí festival

u Hostivických rybníků

Protikoronavirová opatření na čas přerušila pořádání pravidelných ornitologických akcí u Hostivických rybníků. Vycházku v neděli 3. října jsme si ale nenechali ujít. Výkladu se ujal opět osvědčený ornitolog Ota Vorel a tentokrát se připojil i koordinátor sčítání vodních ptáků Pavel Bergmann.

Na vycházku dorazilo 29 účastníků, z toho dvě děti. V době akce probíhal podzimní tah, takže potápky černokrké, které hnízdí na Litovickém rybníku jako na jediném místě ve středních Čechách, již odletěly, ale místo toho jsme viděli z vodních ptáků kachny divoké, poláky chocholačky, poláky velké, kopřivku obecnou, lžičáky pestré, čírky obecné, labutě velké, potápky malé či slípky zelenonohé. A protože osazenstvo rybníků se mění i během dne, volavku popelavou, kormorány velké, racka chechtavého a racka bělohlavého viděli jen někteří účastníci. Byli slyšet strakapoudi velcí, datli černí i žluny zelené. V teplých proudech kroužili ptáci roku 2021 káně lesní. Překvapivě málo jsme viděli nebo slyšeli drobné pěvce, za celý den jsme nenarazili třeba na žádného kosa černého a také vrabců domácích létalo jen málo. Celkem jsme pozorovali 33 druhů, což je při podzimních akcích obvyklý počet. Na podzimním tahu byly letos zaznamenány i další zajímavé druhy, například potápka roháč (dříve zde pravidelně hnízdila), hvízdák eurasijský či ostralka štíhlá. Den před vycházkou byl dokonce pozorován v hejnu asi osmi kání orel královský. Děkuji provázejícím ornitologům za výklad a těším se na další ornitologickou akci, tentokrát na vítání ptačího zpěvu v květnu 2022.

Jiří Kučera, Český svaz ochránců přírody Hostivice

Lžičák pestrý (jaro 2019), foto: archiv Jiřího Kučery

Rozmarné Břve

4. ročník sousedského festivalu Rozmarné Břve je za námi. Proběhl v polovině září a měl nejvyšší návštěvnost za celou svou několikaletou existenci.

Není se čemu se divit. Břve jsou místem, kam se všichni rádi vracíme k přírodě, k sobě, k lidem, kde pouštíme splíny k vodě, dáme si po práci pivo, večeři, vyvenčíme děti i psa, odpočíváme a rádi se díváme, jak se slunce koupe v rybníku. Dispozice a atmosféra břevských břehů je jako stvořená pro menší společenské kulturní i sportovní akce. Proto se tu tak daří festivalu ROZMARNÉ BŘVE, kdy okolí rybníku ožije jazzem, divadlem, výtvarnými aktivitami a hladinu brázdí vodáci na svých lodích. Chtěli bychom, aby Břve takové byly častěji. Smyslem akce je také přiblížit historii a upozornit na problematiku bývalé plovárny. Jsme rádi, že se tomuto krásnému místu podařilo vrátit život a alespoň částečně jeho důstojnost. Jako spolek pokračujeme ve snaze o revitalizaci lokality a děkujeme za každou pomocnou ruku, v rámci festivalu především našim sponzorům, partnerům a přátelům, bez kterých by nebylo možné Rozmarné Břve uskutečnit - společnostem Orifarm Supply, PFANNER, MIFER, BÓLLHOFF, doma, BamBio, Office Depot a Městu Hostivice, dále vodákům z Bílé Podkovy, paní Šimonové, MUDr. Staré a OBHostivice.

Lucie Tvrdíková, Michaela Petránková, Markéta Černá

foto: Markéta Černá

S Hopíkem za šumavským skřítkem

Po osmi letech se Hopík navrátil do šumavských lesů, konkrétně do prostor hotelu Rohanov a jeho okolí, kde na všechny účastníky zářijového zájezdu čekal intenzivní víkend plný her, sportu a soutěží.

Letošní 11. ročník víkendového Hopíku provázel šumavský skřítek. V pátek, po ubytování celé více než sedmdesátičlenné výpravy, nám vedoucí představili program a poté začalo oblíbené tvoření. Děti ve skupinkách vyráběly symbolické skřítky, kteří se všem moc povedli. Sobotní dopoledne nám rychle uběhlo při společných sportovních aktivitách. Děti prokázaly mrštnost nejen při skákání přes švihadlo, rychlost při jeho podbíhání, ale i taktiku při přetahování a v dalších skvělých hrách. Závěrečný souboj dospělých o přesun co největšího počtu míčků do soupeřova pole ukončil sportovní část dne. Po obědě jsme vyrazili Klostermannovou stezkou na vrch Javorník. Krátká odbočka z modré značky směrem k Obrovu loži byla zpestřením pro děti a narychlo vymyšlená pověst o obrovi pak motivací ke zdolání posledních metrů stoupání. Na vrcholu následovala zasloužená odměna – díky skvělému počasí jsme z Klostermannovy rozhledny mohli shlédnout velkou část Šumavy. A večer přišlo překvapení – konkrétně kouzelnické představení, kdy jsme mohli sledovat širokou škálu triků, kterými nás doslova zasypal kouzelník. Skvěle do programu vtáhl děti i dospělé. Následně plni dojmů z kouzelnického umění vyrazily děti na bojovku. Celodenní námahu jsme pak zakončili opékáním špekáčků. Poslední den děti prošly šest stanovišť a po splnění všech úkolů, nejen sportovních, ale i vědomostních, se vydaly hledat poklad, který jim skřítek schoval. Nezaskočila nás nakonec ani změna počasí, a tak jsme úplně poslední část víkendu strávili zpěvem, hrou na kytaru, skákáním přes švihadlo a dalšími hrami v jídelně hotelu. Velké poděkování patří nejen organizátorkám Janě, Martině a Radce, ale také městu Hostivice. Pevně věřím, že další ročník se povede skvěle jako ten letošní.

text a foto: Vladimír Műller