Jiří Vácha – rozhovor

O hledání harmonie

těla a duše (nejen v době pandemické)

MUDr. Jiří Vácha působí v Hostivici jako praktický lékař dlouhá léta. Poslední měsíce se však věnuje i publikační činnosti a mimo pravidelných příspěvků na svém webu vydává e-booky o zdraví a (ne)závislosti na farmaceutickém průmyslu, o vynechání průmyslově vyráběných potravin z našich jídelníčků, ale i o hledání ticha. Jeho tvorba podněcuje k zamyšlení o fungování našeho těla, a především, jak se o něj v době dostupnosti prakticky všeho starat a nalézt svou cestu ke zdraví.

Jak vlastně vznikla myšlenka, že budete psát e-book o zdraví?

Po 35leté praxi všeobecného lékaře a po 30 letech celostního náhledu na pacienta jsem dospěl k myšlence sdílet svůj pohled na medicínu a na to, čemu se říká léčení. Vidím, že stále stoupá počet pacientů, kteří rozpoznávají, že léčení lidské bytosti vyžaduje komplexnější přístup, než je oprava tělesné hmoty a k tomu podle mechanistických představ. Stále více zejména mladých lidi cítí, že poruchy na úrovni těla jsou důsledky defektů a traumat duše. Stále více mladých lidí je odhodláno převzít zodpovědnost za svoje zdraví do svých rukou, ale neví, jak na to. Jsou totiž pod vlivem mediálního informačního pole. Myšlení a všechny děje v našem organismu nefungují samy od sebe, nezávisle na okolí. Fungují podle informačního pole. Buď pasivně přijmeme to kolektivní-mediální, nebo si můžeme vytvořit vlastní a získat tak nezávislost. Jsme pak svědky zázraků (viz 1. a 2. e-book na mém webu www.mudrjirivacha.cz). A proč zrovna e-book? Přednášky a články jsou jednorázové informace, které probíhají a potom skončí a zaniknou, zatímco elektronická kniha má tu výhodu, že je kdykoliv vyhledatelná a obnovitelná a zejména pro mladé, kterým je především určená, je už přirozená. A navíc jsem původně chtěl být učitelem, proto mám celoživotní potřebu stále někomu něco vysvětlovat.

Píšete o získání nezávislosti na chemické medicíně. Lze to vůbec dnes? Ptám se zejména v kontextu léčby velmi zákeřných onemocnění.

Je třeba si uvědomit, že v dnešní době, která je charakterizována přebytkem a vadným životním stylem, je podle mého názoru zdrcující většina chorob kondičního charakteru. Tedy způsobená právě způsobem života. Několik bodů k zamyšlení: Mám za to, že většina potenciálních pacientů nevidí ve své práci radostný smysl života, a přesto tam musí strávit třetinu dne, což je vysilující. Místo toho, aby po práci obnovili svou energii, zbytek dne stráví likvidačním způsobem stravování. A to kvantitou

i kvalitou. Zároveň nedostatečnou pohybovou aktivitou a s tím spojeným nedostatečným dýcháním, což velmi výrazné přitěžuje celkové kondici. Každodenně se většinou promrhá i příležitost léčení zdarma a tím je spánek do půlnoci nalačno. Pro vnější aktivity vlivem současných nekonečných možností jsou zcela zapomenuty aktivity vnitřní – práce se svým nitrem, poznání sebe sama, obnova zdroje vnitřního klidu, radosti a vyrovnanosti. Toto jsou účinné léčebné prostředky, a ne výživové doplňky a vitamíny, které si kupujeme, abychom skryli vlastní dluhy ke své duši a tělu. Dovolujeme, aby hluk zahnal z našeho okolí léčebné a tolik potřebné ticho – předpoklad vnitřního klidu.

Máte pravdu, že ke konstitučním zejména vrozeným nemocem a nemocem získaným ve velmi mladém věku nemůžeme většinou přistupovat nezávisle na školské medicíně. Pokud ale myslíte zákeřnými nemocemi zhoubné nádory nebo smrtelné kardiovaskulární choroby v dospělém věku, ty jsou zcela jistě způsobeny nejen defektním životním stylem, ale i trvalým chemickým potlačováním domnělých příčin v hmotném těle, kterému se dnes říká „léčení“.

Co by mohl člověk po přečtení rozhovoru udělat pro zlepšení svého zdraví? Jednoduše okamžitě, nějaký malý krok. Čím by měl začít?

Každý čtenář je na cestě ke zlepšení svého zdraví, pokud se na ní vůbec nachází, někde jinde. Málokdo, mě nevyjímaje, na ni nastoupí dobrovolně z plného duševního, tělesného a sociálního zdraví, z čistého duchovního osvícení. Rozhodující roli na této cestě hraje uvědomění. Kdo je ztotožněn s potřebou pracovat na svém zdraví, je v souladu s nutnými změnami a VĚŘÍ, že se mu zdraví zlepší, bude postupovat rychleji. „Začátečníkům“ doporučuji vyloučit průmyslově zpracované potraviny, dále jakékoliv průmyslové sladkosti v čele s cukrem a potraviny a nápoje, na kterých vzniká závislost. Do těla přestanou proudit vyloženě škodlivé látky, které organismus a jeho obranyschopnost zamořují a ničí, zhoubně působí na naši vůli a udržují nás v podřízenosti. K tomu přidat pohybovou aktivitu, která okysličuje tělo a osvěžuje ducha. Doporučení „pokročilejším“ přesahuje rámec tohoto rozhovoru a je obsahem 3. a 4. e-booku, na kterém pracuji. A protože zdraví je především otázkou ducha, potom, co se pročistí organismus od škodlivých látek, je třeba začít uvažovat o obsahu hodnot jako radost, svoboda, vnitřní klid a láska.

Co myslíte těmi průmyslově zpracovanými potravinami?

Průmyslově zpracované potraviny jsou jednak potraviny, které obsahují barviva, dochucovadla, konzervační látky a další chemikálie na „vylepšení”, jednak potraviny, které se vyrábí složitými, většinou zdraví škodlivými technologiemi, jako jsou chemicky vyráběné uzeniny, polotovary a patří sem prakticky veškeré mléčné výrobky. Přehled technologií, kterým je kravské mléko vystaveno, je přímo odstrašující: vysokotlaké ošetření, vystavení pulznímu elektrickému poli, aplikace světelných pulzů, membránová filtrace, reverzní osmóza, nanofiltrace, ultrafiltrace a mikrofiltrace. Pokud si někdo myslí, že potravina, která projde těmito technologiemi, je alespoň minimálně vitální a přínosná pro lidský organismus, je velmi odvážný. Jednoduše řečeno, průmyslově zpracovaná potravina je každá potravina, o které nevíte, co obsahuje a jakou technologií prošla při výrobě.

V Hostivici ordinujete již mnoho let. Pamatujete si i na své počátky zde? Jak jste se tu vlastně ocitl?

Po třech letech praxe v nemocnici Kladno jsem nastoupil v roce 1986 jako důlní lékař v kladenských uhelných dolech. Po pěti letech práce na šachtě mi v roce 1991 zemřela žena, která se starala o naše dvě děti. Práci důlního lékaře jsem musel opustit, pracovní doba tam začínala v půl šesté ráno. Hledal jsem nové místo a tehdejší ředitel OUNZ Praha-západ MUDr. Béleš, se kterým jsem byl mezi vůbec prvními dvaceti studenty homeopatie u nás, mi nabídl místo po MUDr. Petkovovi, který šel do důchodu. A tak jsem se dostal do Hostivic. V roce 1996 jsem sice musel kvůli privatizaci zdravotního střediska Hostivice opustit, ale někteří pacienti u mě zůstali i přesto, že jsem našel novou ordinaci až v Otvovicích u Kralup. Později jsem se do oblasti vrátil a vedle ordinace v Otvovicích jsem se etabloval nejdříve v Jenči a potom i v Hostivici. Některé pacienty mám zde letos v péči právě 30 let. Počátkem 90. let jsem provedl několik přednášek s hojnou účastí v tehdejší čínské restauraci, protože témata jako energetická medicína a homeopatie byla po revoluci nová a velmi žádaná. Nadšení lidí ale postupně vyprchalo. Současný „hlad” po jiných než školských metodách léčení však vnímám jako trvalý a velmi nadějný.

Lidé vás stále častěji vyhledávají i kvůli poradenství a konzultacím. Dalo by se nějak zobecnit, co dnes člověka trápí nejvíce? Najdete pro to nějaký důvod, proč se tak děje?

Největší problém dneška, resp. již dlouhou dobu, vidím v pomýlení a ztrátě hodnot. Jsem přesvědčen o tom, že vedoucí garnitury minulosti, počínaje komunismem, systematicky likvidovaly tradiční lidské hodnoty, na kterých by měla být založena zdravá společnost. Nositelem těchto hodnot byly u nás v minulosti křesťanské církve. Vlivem systematických represí, tím ztrátou vlivu církví ve většinové společnosti a dále vlivem nastupujícího liberálního konzumismu, který je vždy podporován těmi, kteří touží ovládat druhé, /antické „chléb a hry” je současné „nadbytek a nevázanost“/ se podařilo tradiční hodnoty jako rodina, pravdomluvnost, čestnost, poctivost, úcta a sebeúcta, víra, přátelství, obětavost, laskavost, zdrženlivost, skromnost, ušlechtilost a další znevážit a téměř zesměšnit. „Potíž“ je v tom, že tyto hodnoty jsou hluboce zakódovány v naší duši. A protože je naše chování v nesouladu s hodnotami duše, vzniká vnitřní rozpor, který se nedá přehlušit ani hlučnou hudbou ani ještě větší nabídkou možností a nezdrženlivosti. Zmizel vnitřní mír buněk našeho těla, který se promítá do jednotlivých orgánů, a tím se urychluje jejich tendence k onemocnění. Marně korigujeme činnost štítné žlázy, nedostatek inzulinu, serotoninu, dopaminu, endorfinu nebo nedostatečnost srdečního svalu chemikáliemi. Jejich případné vysazení stav ještě zhorší, takže o nějakém léčení příčiny nemůže být řeč. Ve skutečnosti jen dodáváme tělu chybějící látky, což je samozřejmě nutné, ale po určité době skutečného „léčení” musí nastat „vyléčení“. Stejně závažné je postižení ze závislosti. Alkohol, cigarety, káva, sladkosti byly původně bud' součástí šamanských rituálů, nebo byly určeny jen k výjimečným příležitostem. Vlivem nezdrženlivosti a poživačnosti lidí jsou však tyto látky dnes již běžnými poživatinami se všemi jejich negativními důsledky. V popředí se ztrátou pevnosti a deformací osobnosti. Návrat k původním hodnotám a zdravý životní styl je účinnou prevencí všech kondičních chorob a jistě i části chorob konstitučních.

Jsme již několik desetiletí svědky dlouhodobého oslabování obranyschopnosti a odolnosti populace nejen v oblasti tělesné, ale i v oblasti duševní, sociální a ekonomické.

Vyhledávání již vzniklého nádoru je všeobecně považováno také za prevenci, ale mezi oběma prevencemi cítíme patřičný rozdíl.

Jako lékaře se vás nemohu nezeptat, jaký je váš pohled na soudobou probíhající pandemii?

V současné covidové krizi vidím dva aspekty. V prvé řadě jsme již několik desetiletí svědky dlouhodobého oslabování obranyschopnosti a odolnosti populace nejen v oblasti tělesné, ale i v oblasti duševní, sociální a ekonomické. Příčinu spatřuji, jak už jsem řekl, ve snaze liberálního konzumismu podsouvat lidem jako legitimní bezohledný způsob chování. Takový způsob chování je totiž bezohledný i směrem k sobě. Chamtivost, poživačnost a nezdrženlivost rozvrací nejen schránku tělesnou (užiju si a sním, co tělo vydrží), ale oslabuje naši psychickou odolnost, vede nás do nedůstojné závislosti a podřízenosti. Postupně nás zbavuje i základní soudnosti. Nakonec jsme zcela odkázáni na mediální informační pole, protože vlastní informační pole jsme už ztratili. Druhý aspekt covidové krize vidím v tom, že skupiny lidí, kteří se dostali k moci, jsou posedlí touhou ovládat druhé a ztratili veškeré zábrany. Nevadí jim, že jednají proti vlastním zákonům, nevadí jim, že nerespektují vědecká fakta, nevadí jim, že jejich vlastní pokyny připomínají rozkazy velitele brigády Ritter von Herbera z Haškova Švejka. Na druhé straně se však ocitli lidé snadno ovladatelní masivní mediální masáží.

Celá řada politiků považuje očkování za jedinou možnost, jak s ní skoncovat. Stále na to panují nejednotné názory. Můžete toto okomentovat? Možná i doplňující a složitá otázka by zněla: Skončí podle vás pandemie?

Poručíme větru, dešti!!! Uděláme za covidem tečku!!! Prvnímu se už smějeme. Druhému mnozí z nás věří. Cíl likvidovat nemoc na úrovni těla je doktrína, která

MUDr. Jiří Vácha

je lékařem s téměř 35letou praxí. V Hostivici působí od roku 1991. Mezi jeho metodami léčby překvapivě nenaleznete nekonečné množství předepisovaných medikamentů, ale především a v prvé řadě hledání příčiny.

V případě, že máte zájem přečíst si jeho e-booky (první je zdarma), či jej kontaktovat, zamiřte na webovou adresu www.mudrjirivacha.cz.

staví jejího autora do role nevědoucího. Je to stejné jako likvidovat smrt. Nemoc a smrt nemohou ani mocní tohoto světa oddělit od zdraví a života. (Když slepý vede slepého, oba spadnou do jámy.) Dále musí platit zásada, že nemoc, proti které se očkuje, musí být dlouhodobě nebezpečnější než vakcína. Do té doby musí být očkování dobrovolné. O covidu se musí vést odborné diskuze, musí se začít se skutečnou prevencí v oblasti životního stylu a odolnosti organizmu. Očkování není v současné době nejlepší a už vůbec ne jedinou cestou. Zakrývání dýchacích cest u zdravých lidí, diskriminace zdravých lidí a benevolentní chování k infekčním očkovaným, kteří například nemusí do karantény, je ostudou a provokací, kterou si necháváme líbit. Každá dosud popsaná epidemie se vyčerpala za dva roky. Pokud tato krize neskončí na jaře příštího roku, jedno z možných vysvětlení bude, že masivní očkování žene virus do nových mutací, které krizi prodlouží.

Žijeme v době všedostupnosti. Hodně složitě se hledá cesta k hodnotám, prožívání a vážení si dobrých věcí kolem nás. Co vám osobně udělá radost? Kdy tomu tak bylo naposledy?

Je to všedostupnost vnější, která odvádí od vnitřního probuzení a poznání sebe sama. Člověk má touhu někoho ovládat, a protože jen málokdo dokáže ovládat sám sebe, snaží se ovládat druhé, protože je to snadnější. Cesta sebe sama směrem k hodnotám, o kterých jsem mluvil, je ověřená cesta k vnitřnímu klidu, který je předpokladem i ke zdraví tělesnému. Co mně osobně dělá radost? Snažím se žít tak, abych šel radosti naproti, protože je to zdroj vitální síly. Nemám televizi, nečtu noviny. Mimo ordinaci se kromě rodiny téměř s nikým nestýkám. Les, zejména v horách je pro mě prostředí výsostně povznášející, nesrovnatelné s žádným jiným exteriérem. Žiju v bytě, kde skoro nic nemám a připadám si jako v nebi. Co bych měl ještě víc chtít?

Ocitli jsme se v období adventu. Je rok 2021. Co byste rád čtenářům sdělil pro příští rok, tedy vaše poselství…

Jsme na počátku adventu. Naučme se žít v současnosti a přijímat rozhodnutí pro právě probíhající čas. Neohlížejme se marnivě po tom, co už není a ani pošetile po tom, co ještě nenastalo. Žít teď za všech okolností podle svého svědomí nám může zpočátku dělat potíže, ale je to předpoklad pro vznik vnitřního klidu, který vnese harmonii i do našeho hmotného těla. Nepřipravujme si předsevzetí do nového roku, ale prožívejme správně advent. Pokusme se podle našich možností a schopností dodržovat postní dobu. Dokážeme si odepřít alespoň v této době cokoliv ze svého standardu? Dokážeme alespoň část adventu prožít v tichosti a místo žehrání na tmu ji využít k vnitřnímu usebrání? Pokud dokážeme správně prožít současný advent, je pravděpodobné, že stejným mechanismem dokážeme správně prožívat i dobu, která přijde po něm.

Děkuji za rozhovor.

Jan Černý

foto: Gabriela Pausa