Diplomová práce by iuch

Ida ฤ apounovรก Architektura III. 2009/2010

Svou diplomovou práci na téma MĚCHNOV, český venkov jsem zpracovala v ateliéru architektura III. na VŠUP v akademickém roce 2009/2010 Pod vedením pana prof.ak.arch. Petra Keila Mým konzultantem byl prof. PhDr. et PaedDr. Jindřich Vybíral, CSc. Oponentetkou byla Ing. arch. et Ing., Ph.D. Zuzana Pešková

Ida Čapounová

sen Sním o české vesnici - Měchnově. V mých představách se rozhraní krajiny a sídla stává prostředníkem mezi vnější a vnitřní krajinou. Navrhuji cestu, prostor pro náhodná setkání zrcadlící v sobě celou vesnici. Vede podél polí, starých sadů, březového háje, zarostlého lomů, luk a potoka. V obnově vsi s nimi pracuji jako se svébytnými fenomény. Navracím jim jejich význam, vytvářím kontext pro jejich působení. Skrze jednotlivé charaktery domů představuji místa plynulých přechodů a ostrých hran… Navrhuji alternativu současné satelitní výstavby na blízkém* venkově, strategii obnovy malých obcí při zachování zemědělské půdy.

Emanuel Hruška: Příroda a osídlení, 1945 Osídlené celky se nezadržitelně rozptylují: je porušen dosavadní rovnovážný poměr sil v sídelním organismu zemědělském i městském; je porušena staletá, statická jednota sídliště; je však porušena i vnitřní harmonie krajiny, do které vniká vedle neusměrněného stavebního ruchu podnikatelská, výrobní racionalizace… Je proto třeba, aby zájem nebyl již soustředěn výhradně na osídlenou jednotku jako element kraji nadřazený, ale naopak na krajinu s vřaděnými sídly… Je třeba přehodnotit dosavadní nazírání v pochopení, že sídlo je toliko složkou nadřazeného celku, kde nutné ohledy na terén, vegetační porosty, klimatické prostředí atd. podstatně ovlivňují stavební zájmy. Přenesení důrazu z jednotky na souhrn, ze složky na celek, zdá se mi jedinou cestou, která nás může vyvést ze soudobého chaosu osídlování krajiny.

PROČ SE VĚNUJI VENKOVU ?

SPLÝVANÍ MĚSTA A VENKOVA Venkov můžeme dělit na příměstský, blízký a vzdálený. Hranice těchto tří oblastí se neustále přelévají. Zatímco vzdálený venkov se vylidňuje, přibývá lidí v příměstských zónách a díky síti dopravních tepen se příliv nových obyvatel rozšiřuje i na blízký venkov. Nová zástavba je amorfní plochou sídelních kaší , míst bez paměti, bez náboje. Žít ve městě nebo na venkově bývalo volbou mezi dvěma různými způsoby existování ve světě. Pro nás středoevropany bývalo běžné být návštěvníky v jednom i druhém světě a dokázat z jejich rozdílů čerpat. . Chceme-li mít tuto možnost i nadále, je důležité, aby nová výstavba nerozmělňovala odlišné charaktery zástavby venkova a města.

OBAVA ZE ZTRÁTY KRAJINY obr.1 ortofotopohled na novou obytnou výstavbu nedaleko Divišova obr.2 nová satelitní výstavba za hranicí Divišova 2

Tradiční český venkov vznikal dlouhodobým sžíváním se krajiny s člověkem, který do ní vstupoval a přetvářel ji po celá staletí. Charakter sídla se odvíjel od hodnoty půdy, na níž byl člověk závislý. Tato závislost trvající po generace formovala hranice a bývalo jasné, kde končí vesnice a začíná pole či les. Dnes ztrácí půda svou tradiční roli zdroje obživy a místa, která dřív byla vzhledem

k významu této role nezastavitelná, se zastavují. [obr.1,2]. Jak vstupovat do krajiny? Jak navrhovat nové hranice sídel?

REALITA SNŮ NOVÝCH VENKOVANŮ A VEŘEJNÝ PROSTOR Existuje nerovnováha mezi malebností venkova v představách nově příchozích a realitou jejich uskutečňovaných snu o vlastním domově. Nová výstavba vytváří do sebe uzavřená, nezávislá malá království s atributy snů opečovávanými za plotem. Na “ideální” zahrádce o velikosti cca 600-800m2 najdeme rybníček, skalku, malou chaloupku i les [obr.3]. Cesta ven z ráje vlastní zahrady naráží na asfaltovou krajinu obehnanou vysokými, nejlépe neprůhlednými hranicemi okolních pozemků. Neznámý, vnější svět se od našeho vzdaluje a je třeba se vůči němu uzavřít a vymezit. Čím blíž jsou tyto pomyslné hranice, tím víc jsme paradoxně zranitelnější. S mírou uzavření ztrácíme přehled o tom, co se okolo nás děje a roste potřeba většího bezpečí. Veřejný prostor se vytratil za pomyslný horizont vysokých plotů a za nimi uzavřených světů. Jak tvořit veřejné prostory na vesnici? Jak otevírat soukromé světy okolní krajině, aniž by se vytratil pocit bezpečí?

obr.3 pohled na zahradu nového domu v Divišově. obr.4 náhle ukončené asfaltové plochy cest v satelitní výstavbě v Divišově. 3

JAK STAVĚT NA VESNICI? Bohuslav Blažek popisuje dvě cesty, kterými se venkov může ubírat. První z nich vyžaduje hodně peněz a venkov se na jejím konci začne podobat městu, čímž zároveň ztrácí svůj vlastní charakter. Druhou cestou je obnova, navázání na přirozenost místa a nalezení nové síly. Původ přirozenosti venkova a jeho malebnosti je téma samo o sobě a existuje na něj množství pohledů. Pro představení hlavní linie mé práce přiblížuji dva:

Miroslav Šik, České vesnice - procházka Bohemií po roce, Architekt roč.38, č.17-18

79% rozlohy státu

30% obyvatel Z pohledu statistického úřadu je venkov charakterizován jako obec s velikostí do 2 000 obyvatel, a dále s velikostí do 3 000 obyvatel, které mají hustotu zalidnění menší než 150 obyvatel/km2. Venkovská obec je průměrně 11 km2 velká a má 550 obyvatel. Hustota zalidnění venkovského prostoru je devětkrát menší v porovnání s prostorem městským. obrázky zdroj: J.Sýkora, Územní plánování vesnice a krajiny, díl2. M.Martinek, J. Kozel Architektura a plánování venkova 4

(..) České vesnice nejsou realizacemi vznešených urbanistických záměrů, moudrých a prozíravých řešení, jeví se spíše jako produkty náhodného proplétání a usazování, patinované staletími, které nás dnes jako celky tak uchvacují. Je to jako by každá epocha uznala tu předešlou za měřítko mistrovství a dokonalosti. Navíc se zdá, že tvořivost a osobitost nebyly hledány ani tak v kontrastech, jako spíše ve stále citlivější a propracovanější integraci.(..)

Pavel Hnilička, Sídelní kaše, ERA, 2005 (..)Většina vesnic byla založena jednorázovým vyměřovacím aktem. Nejedná se tedy o jakousi rostlou strukturu, ale o jasný prvotní zakládací počin .(..) řada lidí malebnost historických sídel spojuje pouze s živelným růstem, který vznikl nechtěně, jakoby sám od sebe a vůbec si neuvědomuje, že za malebností stojí jasný zakládací plán, jasný cíl, jak by mělo město (sídlo) vypadat a jak by se mělo rozvinout.

Tyto dva zdánlivě protichůdné názory odkrývají podstatu toho, čím nás venkov tak přitahuje. M.Šik vidí malebnost v určité náhodnosti tvořící se po staletím vrstvením jednotlivých etap. Oproti němu, Pavel Hnilička zdůrazňuje význam zakládacího plánu s jasným cílem. Z pohledu do historie byl vznik sídla provázán s profesí lokátora, jeho role se nezdá až tolik vzdálená roli dnešního developera. Oba ve své době vstupují do volné krajiny, kterou přetvářejí na sídlo. Společný princip se dá najít i v motivu opakujícího se modulu v parcelaci. Pomineme-li změnu v roli zemědělské půdy a od ní se odvíjejících proměn ve vazbách a uspořádání pozemků, odehrává se hlavní změna v zániku vztahu jednotky (parcely) vůči celku. Nová výstavba je ve většině případů přidruženým monofunkčním klastrem, navázaným (a to mnohdy nedostatečně) na již existující obec, z níž těží, aniž by sama do prostředí přinášela novou sílu, nepočítáme-li příliv peněz do obecního rozpočtu, kterým se argumentuje prodej obecní zemědělské půdy. Pro mou práci je důležitý princip sjednocení jednotlivých zážitků, různorodých obrazů, při uchování jejich jedinečnosti. Unita multiplex – jednota mnohosti. Cestu k jednotě vidím v charakteru veřejného prostoru, který už není pouze návsí – centrem – bodem, ale rozmezím - cestou – linií. Paralelu tohoto principu nacházím v záhumení cestě, která pozbyla svého původního významu a do které promítám nový vztah ke krajině jako k prostředníkovi mezi vnějším světem a naši vnitřní krajinou*. Tato nová role cesty nám poskytuje mimo uvolnění i další důležité prožitky, jejichž intenzita a charakter jsou vždy individuální.

* termín vnitřní krajina si vypůjčuji od V.Cílka 5

MÍSTO Městys Divišov se při první návštěvě nijak neodlišuje od ostatních menších městysů středočeského kraje. Jeho výjimečnost je patrná až při pohledu do mapy znázorňující proměnu počtu obyvatel vlivem stěhování: Divišovsko v tomto ohledu výrazně převyšuje své okolí a z vývoje křivky růstu v uplynulé dekádě let můžeme předpokládat, že tato tendence bude pokračovat i v následujících letech.

Praha +749 +260+28 +129 +53 . +215 +150 +198 +74 +6 +22 +38 +19 +165 +25 +72 +130 +87 +15+14 +1 +92 +167 -11 +20 +15 +31 +3 -3 -16 Divišov -3 +82 Benešov +39 +231 +3 -5 +19 +3 -10 +126 +109 -4 -1 +18 +8 +16 +27 0 +5 -12 +124 +37 . +528 +51 -11 -78 +69 +12 -20 +170 -19 +30 +36 -11 Vlaším -14 -5 +9 +11 +5 -5 +29 -29 +19 -17 +5 +2 +32 +9 -35 +1 -9 -25 -8 +5 -4 -3 -25 +57 -8 -3 -28 -11 -4 +61

+288

-319

Při bližší analýze se obec jeví jako ideální místo pro “nové venkovany”, ať jsou jimi ti, kteří přicházejí na blízký venkov se snem o vlastním domově se zahradou, nebo ti, kteří díky rozvoji moderních komunikačních technologií nejsou vázáni na místo pracoviště a venkov si zvolili jako svůj nový domov po předchozím životě ve městě. Důvodů je hned několik: blízkost dálnice propojující obec s hlavními centry, levné stavební pozemky a malebná krajina Posázaví. 6

29 20 11 -9

-5

12 4

2 -1 -9

-13

7 -3

-13

2 -8

4 -1

2000

2001

34 24

-8

-5

-7

-5

2003

2004

2005

2006

8 -1

-5 1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2002

2007

2008

proměna sídla S příchodem nových venkovanů se Divišov proměňuje. S rostoucí výstavbou roste i tlak na vznik dalších stavebních pozemků a dochází k postupnému rozprodávání obecní zemědělské půdy a její proměně na stavební pozemky. Rozšiřující se nová zástavba překračuje původní hranice obce a nové domy vstupují do krajiny, aniž by v sobě zohledňovaly její charakter. S rostoucí vzdáleností nového satelitního celku od centra obce a jeho nedostatečného pěšího propojení s původní zástavbou, dochází ke zvyšování dopravní zátěže. Izolovanost nové výstavby zároveň způsobuje segregaci sociálních skupin a vyhranění vztahu novousedlíci /stávající.

Stávající koncepce rozvoje

+ 96

Pozornost je dnes směřovaná do centra obce, kde je soustředěna občanská vybavenost a kde se projevují první negativní vlivy stavebního rozvoje. Zástavba na okrajích obce zůstává v režii developerů, čemuž odpovídá její charakter. Plánované rozšíření stavebních pozemků při využití maximální zastavitelnosti na severu obce směřuje k zastavění jižního svahu místního nejvyššího kopce Vrchu.

+ 300

13 7 6 15 5 7 15 4 5 8 5 3 3

Kde je problém? Nová zástavba svým charakterem pohlcuje původní dominanty a přebírá jejich roli. Stává se novým horizontem, hmotou v krajině, která s sebou však nepřináší žádnou další hodnotu.

STRATEGIE V nové výstavbě vidím nevyužitý potenciál “hmoty“. Navrhuji využít tyto stavební objemy a nový život v nich pro doplnění prázdných míst v centru obce Divišov a obnovu pomalu vylidňujících se přilehlých obcí. Ve své práci se dále věnuji výstavbě v obci Měchnov.

Měchnov nová satelitní zástavba

Divišov

MĚCHNOV počet obyvatel počet domů obydlených / neobydlených

obr.1 historická mapa Měchnova

48 32+1

Měchnov je malou obcí na slepé odbočce vzdálené 1km od sjezdu z dálnice D1. Jeho sídelní dominanty tvoří kostel, starý statek a na nejvyšším místě obce budova sýpky. Cesta mezi nimi je původní osou obce, která ztratila svůj význam po dokončení dálnice. Současná příjezdová komunikace vstupuje do obce na její severní straně a v místě setkání se starou cestou tvoří nepřehlednou zatáčku. Tato zatáčka se při pohledu do mapy jeví jako střed, kterým však není. Náves je situována před kostel sv.Martina, obehnaný hřbitovní zdí. V severozápadní části obce pramení potok ústící do rybníku v údolí.

sýpka

kostel

rybník obr.2 starý statek sýpka kostel starý statek

obr.2 sýpka na kopci schema vztahů sídleních dominant 12

sýpka kostel

starý statek

rybník

Cílem mé práce je najít způsob provázání naší paměti s pamětí krajiny, vytvoření vzájemného pochopení, důvěrného vztahu mezi sídlem a jeho okolím. Projekt dělím do dvou částí: 1.

DEFINOVÁNÍ HRANICE SÍDLA (spolupráce s Janem Trebalem )

2. NÁVRH CHARKATERU NOVÉ ZÁSTAVBY

13 0,25 27 0,54 Jiří Sádlo, botanik, Zastavěné plochy (ha) 40 0,80 Zahrady (ha) 56 1,11 esej „Krajina jako interpretovaný text“ Ostatní plochy (ha) 251 5,02 (1991) Trvalé trávní porosty 299 5,96 Nejsme(ha) zvyklí mluvit o posvántu. Věřím, že má mnoho podob. To tradiční je spojeno s pamětí. Jsme-li na Lesní půda (ha) 863 17,21 % Paměť krajiny je spojena s tím, že krajina něčem po celé generace závislí, stane se předmět naší závislosti posvátným. Krajina je dynamický otevřený 13 0,25 Orná půda (ha)Ovocné sady (ha) 1550 30,90 má kybernetiku, tj. má zcela určitý spesystém, který má schopnost reakce i pamatování. Vkládáme-li do krajiny energii, stáváme se její součástí. Vodní plochy (ha) 27 0,54 Zemědělská půda (ha) 1917 38,22 Ovocné sady (ha)

Vodní plochy (ha)

posvátno v krajině

cifický způsob sebeřízení… Kdyby krajina Zastavěnéje plochy (ha) Krajina schopna zaznamenávat se posvátna, zrcadlí je v sobě a ona k nám zpátky prom40 proměňující 0,80 Zahrady (ha) 56 1,11 neměla zpětnovazebnou kybernetiku, louvají.(ha) Ochrana krajiny souvisí3098 s ochranou paměti. Domnívám se, že smyslem našeho vztahu ke krajině Celková výměra pozemku 5014,69 Ostatní plochy (ha) 251 5,02 chovala by se buď chaoticky, náhodně, není její pouhá ochrana, takový Trvalé trávní porosty (ha) 299přístup 5,96by neodpovídal její přirozenosti ani naším potřebám, ale vzájemný neuspořádaně, anebo by vůbec posLesní půdaStejně (ha) respekt. tak to je i s venkovem. 863 17,21 Orná půda (ha) 1550 30,90 trádala čas… Existuje-li paměť, existuje Zemědělská půda (ha) 1917 38,22 i její ztráta… Paměť staré krajiny bývá mohutnější. Paměť je schopnost regenCelková výměra pozemku (ha) 5014,69 3098 erovat dřívější stav. Systém s pamětí má v zásobě víc alternativních stavů schopných oživení. Územní plán - Ochrana krajiny | str. 8 tab.č.2: Označení základních krajinářských celků (ZKC) Krajinný ráz Měchnova lze považovat za vyjmečně dochovaný, jsou přítomny hlavní i vedlejší typické znaky. Tato kategorie je v praxi velmi vzácná a vždy je signálem pro ochranu přírody a pro památkovou péči k vyhlášení za přírodní park, či krajinnou památkovou zónu (dle charakteru ZKC).

Ovocné sady (ha) Ovocné sady (ha,%) 13 Vodní plochy (ha) Vodní plochy (ha,%) 27 Zastavěné plochy (ha) Zastavěné plochy (ha,%) 40 Zahrady (ha) Zahrady (ha,%) 56 Ovocné sady (ha) Ostatní plochy (ha) Ostatní plochy (ha,%) 251 Vodní plochy (ha) Zastavěné plochy (ha) Trvalé trávní porosty (ha) 299 Trvalé trávní porosty (ha,%) Zahrady (ha) Lesní půda (ha) Lesní půda (ha,%) 863 Ostatní plochy (ha) Orná půda (ha) Orná půda (ha,%) 1550 Trvalé trávní porosty (ha) Zemědělská půda (ha) Zemědělská půda (ha,%) 1917 Lesní půda (ha) Orná půda (ha) Zemědělská půda (ha)

0,25 0,54 0,80 1,11 5,02 5,96 17,21 30,90 38,22

sady

pole

lesy

úvozové cesty

vodní nádrž /potok / rybník 17

HLEDÁNÍ HRANICE SÍDLA Každé místo má v sobě skrytý potenciál vlastního rozvoje a s ním spojenou hranici, jejímž překročením dochází k proměně a ztrátě původního charakteru. Hranice venkova je dána rozhraním sídla a krajiny. Dříve krajina vstupovala do vesnice svým reliéfem a způsobem využívání, obec do ní naopak volně přecházela svými humny a, v oblastech s rozptýlenou zástavbou, jednotlivými objekty. Po staletí byly proměny hranice venkova pozvolné. Současná podoba hranice rezignuje na své okolí, změny jsou rychlé a mnohdy nevratné, hranice se stává bariérou.

rajinou, ta do ní vstupuje svým reliéfem, způsobem využívání i charakterem vegetačních prvků a naopak obec svými s rozptýlenou zástavbou jednotlivými objekty volně přechází do krajiny. L.Kašparová,E.Rozehnalová, Nové stavby pro venkov

Územní ústav rozvoje, Brno 2008

postup hledání hranice Existují různé způsoby vytyčení hranice. Architekti jsou zvyklí ji číst z místa a map a v mapách ji znovu zaznamenávat. Tento zvyk nás vede k určité omezenosti a definitivnosti. Hranice, kterou hledám, je do značné míry neuchopitelná a proměnlivá. Může mít podobu louky, potoka, domu i štěkajícího psa za plotem. Hledám způsoby, jimiž lze hranici, která se postupně stává spíše rozhraním, nalézt. K formování hranice se blížím z různých stran: vzdálené pohledy, urbanistický kontext místa v rámci celku, intimita konkrétních míst.. Postup je paralelní, pro přehlednost ho popisuji v jednotlivých krocích. Pohled na rozhraní krajiny a nové výstavby na okraji Divišova

prvotní zkušenost s hranicí Při procházkách Měchnovem narážím na úkryt v lese postavený dětmi. Všechno, co hledám, je tu přítomno. Úkryt je hlídaný nenápadným posedem v koruně stromů, odkud je vidět do okolí. Jestliže se chci dostat blíž, musím překročit linii kamenů tvořící hranici mezi vnitřním a vnějším prostorem. Tyto nepatrné náznaky ve změně významu prostorů, kterými procházím, jsou odrazem prvotního kontaktu našeho vnitřního světa s okolím a potřebou se vůči němu vymezit. Během života do tohoto citu pro hranice promítáme naši zkušenost z nechtěných vpádů cizinců. Při definování hranice se vracím k tomuto prvnímu zážitku, nezastřeného dalšími nánosy pozdějších zkušeností.

Obr.nahoře, je skicou půdorysu úkrytu, kde je vidět linie ohraničení a posed Obr.dole: posed na stromě

skica úkrytu 20

Jan Trejbal Teoretická část ročníkové práce 2009/2010 Během první návštěvy Měchnova v únoru 2010, jsem v obci ,,našel“ diagonální osu / strom-lípa –- gotický kostel se hřbitovem –- čistý háj s břízkami /, která mě přivedla k možnosti pojmout / modelově / malou obec jako prostředí, které je třeba chránit v celku a to nejlépe po jejím celém obvodu. (...) Dalším ,,postupujícím“ rysem / jak jsem se v tomto semestru několikrát osobně přesvědčil / v oblasti humen je ,,přítomný“ strach o majetek, pramenící ze vzrůstajícího množství krádeží, pravidelně přicházejích z okolí. Mým posledním důvodem proč vytvořit ,,záhumenní cestu“ je prostý fakt, že pohled z obvodu obce do jejího intravelánu/centra a bezprostředního přírodního okolí, je častokrát více odhalující a pravdivý, než většina snah /průzkumů o zachycení povahy vesnice z jejího centra.

I.naslouchání Začínám spolupracovat se studentem AVU Janem Trejbalem. Seznamuji ho s Měchnovem a sleduji, jak vstupuje do jeho krajiny. Můj projekt pod vlivem jeho práce směřuje k intuitivnímu hledání hranice jako rozmezí dvou světů: známého, vnitřního světa - centra/intravilánu obce, a vnějšího či vzdáleně se odhalujícího - světa krajiny. Z Janovy práce vybírám momenty, které se stávají součástí dalšího návrhu. Nejvýznamnější je pro mě motiv vytyčovacího aktu cesty okolo vsi. V tomto způsobu “ochrany vesnickosti” se v myšlenkách vracím k Hniličkově představě prvotního vyměřovacího počinu, který má jasný směr dalšího vývoje.

Zkoumání vztahu krajiny a sídla mě věde k vnímání hranice jako rozmezí, které není bariérou, ale přechodnou zónou - prostorem, který sám v sobě obsahuje různé charaktery prostupů. Důležité jsou oba pohledy. Zevnitř ven i zpátky zpátky zvenčí dovnitř.

Hranice není bariérou, stává se rozmezím viděným z dvou pohledů. ZEVNITŘ VEN a ZVENČÍ DOVNITŘ.

fotodokumentace z Janova projektu

Janova cesta obchází obec místy s odstupem, místy v těsném kontaktu. Svou polohou vymezuje přechody různých charakterů krajiny. Jednotlivým místům dává nový význam. Zapojuje je do pomyslné hry - dialogu umožňujícího užší vztah k místu a jeho poznání. Na cestě je devět vyznačených míst zastavení - hracích polí, která nabízejí zostřené vnímání okolí.

II.prolnutí s pamětí Procházím vytyčenou cestou kolem obce a srovnávám ji s historickou i katastrální mapou. Návrh finální cesty je místy průnikem, jindy jen intuitivním doplněním...

Hranice na historické mapě Měchnova

Hranice na katastrální mapě Měchnova

STÁVAJÍCÍ SITUACE

POLOHA NOVÉ CESTY

CESTA . Cesta okolo vesnice je rozhraním jasně vymezujícím, co je uvnitř a co vně. Je hranicí, kde se setkávají dva světy. Ten “známý” uvnitř obce a “neznámý” ze strany vnějšího světa. Cesta prochází jednotlivými charaktery míst. Je alternativou návsi - lineárním veřejným prostorem, který má smysl i bez nutnosti jeho naplnění lidmi. Hodnota půdy je v tomto pojetí hodnotou spojenou s možností uvolnění, vnímání obrazů, možností být sám i možností být ze své samoty vytržen. Provázání cesty s krajinou a vesnicí je provázání jejich pamětí.

vertikála nového háje

posezení u jabloně

mezi polem a lesem

cesta polem - nová mez

zářez cesty směřem k potoku

cesta nad potokem

sezení u pole

příď

cesta kolem statku

cesta sadem 35

NOVÝ HÁJ Nový háj plynule navazuje na stávající březovový les a povrchový lom na severovýchodní hraně obce. Vytváří přírodní bariéru před vstupem do obce a zároveň protiváhu “divočiny” k sídlu.

PASTVINY Zachování pastvin mezi statkem a novou zástavbou na potoku podporuje oddělení statku od okolní vesnické zástavby a jeho dominantní postavení.

NOVÁ MEZ

PŘÍKLAD CHARAKTERU CESTY

III. intuitivní cesta Využívám Janovy metody GPS záznamu cesty a doplňuji její linii o popis jednotlivých míst a prožitků, jež krajina v člověku vyvolává.

Cesta začíná pod starým stromem .[1] Pokračuje úvozem, kolem kamenné zdi statku [2] až k lípě [3]. Vzhůru podél pole, starého sadu [4], přes něj k šípkovému keři [5] lemující už neexistující cestu a po ní dál [6]. Uvidět pod sebou louku a horizont s kostelem a sípkou [7]. Odbočit na rozcestí [8]a nechat se vést ovocnými stromy až k hraně plotu, kde kdysi stával dům [9]. Minout vstup do vesnice, kolem a nového domu zamířit k lesu [10]. Úzkou cestou sevřenou z obou stran zarostlým lomem [11] minout místo, kde se stromy rozestupují [12] a dojít až k jabloni [13]. Zastavit na rozcestí. Stoupat úvozem ke statku [14]. Stát na nejvyšším bodě . Dál podél pole a lesa [15] až ke zkratce k místu, kde už je vidět rybník [16]. Jít mezi poli [17] až na cestu, kde začnou štěkat psi [18]. Odbočit po štěrkové cestě dolů [20], po levé straně míjet k cestě kolmé áleje ovocných stromů [21], až k louce u potoka, kde pole končí hranou [22] . Zahlídnout rybník a pokračovat dolů [23] k potoku. Přes potok [24], přes louku [25], po úvozové cestě [26] směrem k bráně starého [27] statku. Obejít ho a kolem pole [28] přijít k místu odkud jsem vyšla.

trasa nové záhumení cesty vyznačení intuitivní cesty

9 10 8

12 13

14 15 7 16

19 20 18

22 2 27

23 26

24 25

50m

100m

500m 45

Travnatý klín mezi poli s mohutnou korunou osamoceného stromu.

Sevření mezi kamenou zdí statku a hranou svahu.

Vyústění na úvozovou cestu lemovanou místy stromořadím.

Překročení hlavní cesty podél oplocených zahrad.

Skrze les na pole.

Pole a les.

Hranice pole lemovaného stromy přecházející v louku a svah se starou cestou.

Niva potoka s hranou louky.

Křižovatka

Stoupání obklopené stromy s průhledy do polí a luk.

Pole a začátek zarostlého lomu.

Přes pole.

Podél pole, podél plotu

Přez louku.

Křižovatka luční cesty a úvozu

Oplocená zahrada a pole.

Odbočka na lesní téměř nečitelnou cestu do Divišova a osamocený ovocný strom.

Cesta lemovaná stromořadím, otevírající se do pole a ústící v uzavřenou álej.

Cesta lemovaná stromořadím a vzrostlými šípkovými keři.

Vyvýšená cesta napříč lomem.

Otevřní výhledu na pole a strom u úvozové cesty hned naproti.

Dva objekty hledící na otevřené panorama. Dva diamanty na kopci.

Téměř ve vesnici.

Zahrady a pole s mezemi

Zahrady přecházejí v louku na druhé straně pole.

Cesta k přídí.

Pole, úvoz, louka

Zadní vstup do statku s dominantou dvou starých stromů.

Ze zaznamenaných míst volím ta, která je třeba zvýraznit a která potlačit .

Jednotlivé prožitky sdružuji do větších celků s převládajícím tématem. Pro takto utvořené oblasti navrhuji povahu vztahů rozhraní krajiny a sídla.

les a lom

12 13

louka

15 7 16 pole

17 starý sad

19 20 5

3 pole s álejemi.

21 potok

2 pastviny

27 26

23 24

28 25 1

skrytá místa a podpoření původní osy Další vrstvou návrhu je zapojení “skrytých míst”, která svou polohou mají význam pro širší okolí. Jsou něčím, co se dá nazvat přídí a zádí pomyslné lodi sídla. Příď je osamocený strom u starého statku, záď uzavřený březový háj sousedící se starou sýpkou, odkud je nejlepší výhled do okolí. Vzájemně jsou si tato dvě místa protiváhou. Jedním cesta prostupuje, druhé se nechává obejít. Jedno je na kopci, druhé pod ním. V obci je patrná osa stromů tvořící spojnici mezi těmito místy, které původní cesta propojovala. V urbanistické studii rozvoje navazuji na skrytou osu obce vytvořením její protiváhy v ose potoka, čímž ruším současnou betonovou požární nádrž a nahrazuji ji malým rybníkem v místě, kde potok pramení. Zároveň je příď novým dopravním vstupem do obce. Obnovením zaniklé cesty do Divišova usnadňuji dopravní spojení, které je v momentě nárůstu počtu obyvatel nezbytné.

Záď V ticho je slyšet tlumený hluboký zvuk a mezi stromy občas zahlídnu dálnici 50

Příď Starý osamocený strom víta pocestné.

záď

nový rybník

příď

st y

e va c o n b

rybník

ROZHRANÍ S KRAJINOU

nový březový háj

prolínání s loukou

Rozhraní je tvořeno buď nezastavitelnými oblastmi (spodní část nivy ústící do rybníka, pastviny, staré sady, louky, nový háj) nebo domy (dům u přístupu do vesnice, domy u pole, domy u potoka, domy v sadu, luční domy). V případě domů navrhuji základní principy charakterů zástavby, stěžejním motivem je vztah ke krajině, veřejnému i soukromému prostoru a orientace výhledů. Tímto motivem zdůraznění samotného rozhraní v měřítku jednotlivých domů, jejichž charakter má význam pro širší okolí, podporuji nezastavitelnost dalších míst, která se nacházejí vně sídla. Provázanost domů s výhledy do krajiny přispívá k vytváření kontinuální paměti místa.

vztažení se k centru ovocného sadu tvrdá hranice s polem

prostup krajiny ve směru k obci

DŮM NA KRAJI OBCE

U VSTUPU tvrdá hrana

dou hranici sídla u jedné z přístupových cest do obce. Je strážcem, který se vítá i loučí.

ostor je směřovaný do středu parcely, která se vůči okolí uzavírá. Ze dvou stran je sevřen é severovýchodní je směřovaný vjezd na pozemek z jižní strany ho lemuje pěší cesta, ke svůj hlaví vstup pro cizince. Dům je pracovnou s výhledy do okolí. Správní budovou ogistického centra. TÉMA: Dům je strážcem, který se vítá i loučí. ROZHRANÍ: Dům tvoří tvrdou hranici sídla u jedné z přístupových cest do obce. POLOHA DOMU A SOUKROMÍ: Soukromý prostor je situován do středu parcely, která se vůči okolí uzavírá. Ze dvou stran je sevřena silnicemi, k té severovýchodní je směřovaný vjezd. Z jižní strany parcelu lemuje pěší cesta, ke které otevírá svůj hlavní vstup. Dům sídlem firmy s výhledy do okolí.

1 54

Vymezení hmoty domu vůči okolí

Tvarování hmoty domu výhledem provázaným se vstupy do jeho jednostlivých částí.

Vymezení vnitřního prostoru a směrů výhledů do okolí.

Materiálové odlišení jednotlivých částí domu.

Vymezení hmoty domu vůči okolí a doplnění vertikálních dominant pro podpoření směru cest. 56

tvrdá hrana

řez VESNICE/KRAJINA

Soukromý prostor je směřovaný do středu parcely, která se vůči okolí uzavírá. Ze dvou stran je sevřen silnicemi, k té severovýchodní je směřovaný vjezd na pozemek z jižní strany ho lemuje pěší cesta, ke které otevírá svůj hlaví vstup pro cizince. Dům je pracovnou s výhledy do okolí. Správní budovou nedalekého logistického centra.

Dům tvoří tvrdou hranici sídla u jedné z přístupových cest do obce. Je strážcem, který se vítá i loučí.

DŮM U VSTUPU

DOMY U POLE

U VSTUPU tvrdá hrana

6 TÉMA: Přehlédnout hranice soukromí a uvidět horizont pole.

dou hranici sídla u jedné z přístupových cest doROZHRANÍ: obce. Je strážcem, který se vítá i loučí. Hranice sídla je bariérou, tvrdou hranou oddělující pole a vesnici, ze

které vystupují jen převýšené domů s ostor je směřovaný do středu parcely, která se vůči okolí uzavírá. Ze dvou hmoty stran je sevřen výhledy na horizont pole. é severovýchodní je směřovaný vjezd na pozemek z jižní strany ho lemuje pěší cesta, ke svůj hlaví vstup pro cizince. Dům je pracovnou s výhledy do okolí. Správní budovou POLOHA DOMU A SOUKROMÍ: ogistického centra. Soukromý prostor je orientován dovnitř každého pozemku. S polem je dům propojen výhledy. Jednotlivé parcely jsou od sebe vizuálně odděleny ploty a slepou fasádou domů. Vstup na pozemek je u nárožních parcel možný ze dvou stran. Z hlavních cest, jimiž se na pozemek vjíždí, a od pole nabízejícího únik, když je uvnitř hradeb příliš těsno.

1 58

pohled z polní cesty

příklad z Černuc - záhumení cesta foto: Filip Titl

Inspirací pro tento typ domů jsou hradby zdí a stodol u záhumeních cest.

Okolo domů kde pracovna vypadá jako malá kaplička. 61

Parcelace pozemků je ve směru kolmo k cestě, tak aby každý pozemek měl krajinu na dosah vrátek.

Vymezení tvrdé hrany vůči krajině. (odstup od silnice 3m)

1200m2

1100m2

630m2

Otevření hrany ve směru výhledů. 62

Vztahy uvnitř pozemků.

Otevření hrany ve směru výhledů. Otevření hrany ve směru výhledů.

Vztahy uvnitř pozemků. Vztahy uvnitř pozemků.

intimita

propojení s domem

sousedství

intimita

propojení s domem

sousedství

mek vjíždí a od pole, kam se utíká, když je uvnitř hradeb příliš těsno. Inspirací pro tento typ domů jsou hradby zdí a stodol orientovaných k záhumením cestám. Inspirací pro tento typ domů jsou hradby zdí a stodol orientovaných k záhumením cestám. pohled pohled HRANA VESNICE HRANA VESNICE

řez řez SOUSEDÉ/SOUSEDÉ SOUSEDÉ/SOUSEDÉ

řez řez VESNICE/KRAJINA VESNICE/KRAJINA

DOMY U POTOKA

U POTOKA plynulý přechod krajiny do sídla s jasnou hranicí

4540

etými kameny v krajině vlnící se mezi nimi. Z pohledu od rybníka do vesnice plynulý krajiny–dok sídla s jasnou v jednu hmotu, která se při přiblížení rozpadá. Dívají se přechod dvěmi směry cestě, kam hranicí. výhledy - pozorovatelny a k potoku, kam směřuji soukromý prostor. TÉMA: domy jako rozeseté kameny v krajině

rženo jako kolonie pro pět rodin, jednotlivé domy od sebe vlnícíjsou se mezi nimi. kými zídkami. Parkování je společné, v horní části pozemku u příjezdové ROZHRANÍ: Vizálně splývá, při přilbížení se však rozpadá. POLOHA DOMU A SOUKROMÍ: Dívají se dvěmi směry – k cestě, kam jsou orientované výhledy - pozorovatelny a k potoku, kam směřuje soukromý prostor.

SEDÉ

Celé území je navrženo jako kolonie pro pět rodin, jednotlivé domy jsou od sebe oddělené jen nízkými zídkami. Parkování je společné, v horní části pozemku u příjezdové cesty.

5+1 66

Proplétat se mezi domy, až k bublajícímu potoku. 67

cesta o

schéma otevření se domu vůči krajině 68

kolo o bce

ces ta

jiny kra a n hra

e s ni c a ve

ok olo

ob ce

A B 69

Celé území je navrženo jako kolonie pro pět rodin, jednotlivé domy jsou od sebe oddělené jen nízkými zídkami. Parkování je společné, v horní části pozemku u příjezdové cesty.

pohled HRANA VESNICE

řez SOUSEDÉ/SOUSEDÉ HRANA VESNICE

plynulý přechod krajiny do sídla s jasnou hranicí

4540 15

Domy jsou rozesetými kameny v krajině vlnící se mezi nimi. Z pohledu od rybníka do vesnice vizuálně splývají v jednu hmotu, která se při přiblížení rozpadá. Dívají se dvěmi směry – k cestě, kam jsou rozesetými kameny v jsou orientovány výhledy - pozorovatelny a k potoku, kam směřuji soukromýDomy prostor. vizuálně splývají v jednu hmotu, kte Celé území je navrženo jako kolonie pro pět rodin, jednotlivé domy jsou od jsou sebeorientovány výhledy - pozorov oddělené jen nízkými zídkami. Parkování je společné, v horní části pozemku u příjezdové Celé území je navrženo jako koloni cesty. oddělené jen nízkými zídkami. Park cesty. pohled HRANA VESNICE pohled HRANA VESNICE

řez SOUSEDÉ/SOUSEDÉ HRANA VESNICE

řez SOUSEDÉ/SOUSEDÉ

DOMY V SADU

V SADU 4540

hranice sídla a krajiny je nejasná, domy jsou krajinou pohlceny

em vztaženým do svého centra, kde se mezi stromy rýsují hmoty domů. Z pohledu od ice jsou jejich kontury nečitelné a hranice sídla nejasná. Soukromý prostor je vymezena ho se domy otevírají. Parkování je u vstupu na pozemek, odkud vede přístupová cesta k

TÉMA: skryt ve stínu korun stromů starého sadu. ROZHRANÍ: Z pohledu od cesty okolo vesnice jsou kontury domů nečitelné a hranice sídla nejasná. Dům se vztahuje k horizontále sadu.

2 72

POLOHA DOMU A SOUKROMÍ: Dům je zasazen do středu pozemku. Soukromý prostor je vymezen sadem, do kterého se dům otvírá. Vstup na pozemek je možný ze dvou stran: od hlavní cesty, kde je parkování, a ze strany od cesty okolo vsi.

Uprostřed starého sadu je tajemný dům, bydlí v něm čaroděj, co zná tajemství ovocných stromů. Vždycky při úplňku čaruje a z domu se valí mlha. 73

A 75

krajinou pohlceny

Starý sad je světem vztaženým do svého centra, kde se mezi stromy rýsují hmoty domů. Z pohledu od cesty okolo vesnice jsou jejich kontury nečitelné a hranice sídla nejasná. Soukromý prostor je vymezena sadem, do kterého se domy otevírají. Parkování je u vstupu na pozemek, odkud vede přístupová cesta k domu.

A HRANA VESNICE

B HRANA VESNICE

A HRANA VESNICE

B HRANA VESNICE

DOMY U LOUKY

hranice sídla a krajiny je nejasná. Domy jsou krajinou pohlceny.

TÉMA: Louka za okny. Domy samotné jsou rozhraním. POLOHA DOMU A SOUKROMÍ: V domech se zrcadlí dva motivy. První je podpořením vzdáleného pohledu z úvozové cesty (ve směru z Divišova), druhý je vymezením uliční čáry nové silnice procházející obcí.

6 78

Orientace parcel ve směru louky.

Velikost parcel je daná modulem 5,5 metrů, který se opakuje a propisuje se i do velikosti domů. Šířka parcel odpovídá 4 (22m), resp.5 (27,5) modulům. Hloubka parcel se mění v závislosti na velikosti pozemku.

Místo na cestě z Divišova, odkud je nejlíp vidět kostel a budova staré sýpky.

Z pohledu od úvozové cesty jsou nové domy neviditelné a nebýt zářezů kamenných zdí, vymezujících jednotlivé pozemky, byly by v louce zcela skryty. Důvodem pro jejich potlačení je zdůraznění dominanty kostela a sýpky na obzoru. Zároveň jsou domy provázány s loukou, která jimi místy prostupuje, aby z druhé strany pozemku odhalila výhled na luční svah. Z pohledu z ulice tvoří domy pevně vymezený uliční prostor, s jasnou uliční čárou. Jednopatrová hmota je místy proříznuta výhledem na louku nebo do vnitřní zahrady. Soukromý prostor je orientován k louce.

Domy mají dva motivy. První je podpořením vzdáleného pohledu z úvozové cesty (ve směru z Divišova) druhý je vymezením uliční čáry nové silnice procházející obcí. Z pohledu od úvozové cesty jsou nové domy neviditelné a nebýt zářezů kamenných zdí, vymezující jednotlivé pozemky, byly by v louce zcela skryty. Důvodem pro jejich potlačení je zdůraznění dominanty kostela a sýpky na obzoru. Zároveň jsou domy provázány s loukou, která jimi místy prostupuje, aby z druhé strany pozemku odhalila výhled na luční svah. Z pohledu z ulice tvoří domy pevně vymezený uliční prostor, s jasnou uliční čárou. Jednopatrová hmota je místy proříznuta výhledem na louku, nebo do vnitřní zahrady. Soukromý prostor je orientován k louce.

DOPRAVA

inspirace nepravidelného zakončení lučních domů.

VÝSTAVBA V INTRAVILÁNU Výstavba ve vnitřní části obce je buď rekonstrukcí stávajících objektů, nebo návrhem nových domů v místech, kde může dojít k případnému dělení větších, již plně nevyužívaných pozemků. Důležitým principem se jeví dodržení uliční čáry. Velikosti domů jsou pouze obecné a aplikace principů uliční čáry by měla umožňovat svobodné tvarování půdorysné stopy jednotlivých domů .

DOPRAVA Obnovuji původní cestu z Divišova do Měchnova, kterou vedu západní stranou obce tak, aby nedocházelo k problematickému křížení se starou cestou a terénnímu ohybu. Nová cesta se tak stává dopravní osou obce. Ostatní cesty jsou navrženy tak, aby propojily nové oblasti (domy u potoka, domy na poli) se stávající komunikací.

+ 23 + 69

PERSPEKTIVA PRO CELÝ REGION Divišov je správním centrem celkem sedmi přidružených obcí, které spadají do jeho katastrálního území. Návrh rozšíření obce Měchnov nabízí kapacitu 23 domů, což odpovídá 24 % z plánované kapacity satelitní výstavby na severní hranici Divišova (96 domů). Domnívám se, že analogicky lze pokračovat i v případě rozšiřování dalších šesti obcí. A dosáhnout tak přiměřeného rozložení nové zástavby po celém katastrálním území. Přínosem tohoto přístupu je možnost rozšiřování stavební kapacity oblasti (spojené s přísunem financí do obecního rozpočtu) při uchování její malebnosti. Zároveň sama nová výstavba přináší život do jednotlivých obcí a svým charakterem umocňuje místní specifika.

+23

POZNÁMKY * termín vnitřní krajina používá V.Cílek v knize Krajiny vnitřní a vnějši: texty o paměti krajiny, smysluplném bobrovi, areálu jablkového štrůdlu a také o tom, proč lezeme na rozhlednu termín sídelní kaše používá Pavel Hnilička v knize Sídelní kaše : otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů z poznámek z rozhovoru : rádio Leonardo, Vstupte s Václavem Cílkem

POUŽITÁ LITERATURA : Emanuel Hruška :Příroda a osídlení : Biologické základy krajinného plánování, Praha, 1945 V.Cílek, V.Ložek, P.Mudra a kol. : Vstoupit do krajiny, O přírodě a paměti sředních,Praha 2004 Jiří Sádlo, esej „Krajina jako interpretovaný text“ (1991) Jiří Škabrada, Lidové stavby, architektura českého venkova, Argo, Praha, 1999 Matěj Samec, Petra Tenorová, Krajina paměti- Paměť krajiny: tvary vjemů závisí na úhlu pohledu, AMU, Praha 2008 Alfréd Knopp: Stavby a krajina mají svůj řád : Program obnovy vesnice, Ústav územního rozvoje, Brno, 1994 Ladislav Žák: Obytná krajina, S.V.U.Mánes, Praha 1947 Jiří Sádlo, David Storch: Biologie krajiny: biotopy České republiky, Vesmír, Praha 2000 Bohuslav Blažek: Venkovy: (anamnéza, diagnóza, terapie), Era, Brno, 2004 Miroslav Martínek: Architektura a plánování venkova, VUT, Brno, 1993 Jiří Skála: Disharmonie architektury venkova a její náprava, VUT, Brno, 2004 Jaroslav Sýkora: Venkovský prostor, 1.díl, Historický vývoj vesnice a krajiny, ČVUT, Praha, 1998 Jiří Sádlo: Prázdná zem : listopadová část roku, Dauphin, Praha, 2007 Bohuslav Blažek, Jiřina Olmrová: Interaktivní metody pro Školu obnovy venkova, č.II.Manuál herních technik, EcoTerra, Praha, 1997 Jan Pešta: Encyklopedie českých vesnic: vesnické pamákové rezervace, zóny a ostatní památkově hodnotná vesnická sídla v Čechách, Střední Čechy a Praha, Libri, Praha, 2003

Za konzultaci a pomoc při práci děkuji: Blance Drašnarové, Janu Jehlíkovi, Ladě Hubatové-Vackové, Jakubu Chuhlíkovi, Maje NalevánkovéHorecké, Petru Keilovi, Filipu Koskovi, Kristíně Kopřivové, Jakubu Lukešovi, Zuzaně Peškové, Janu Peštovi, Petru Pinkasovi, Daně Rundové, Cyrilu Říhovi, Jiřímu Sádlovi, Jiřímu Škabradovi, Lucii Stejskalové, Viktoru Takáčovi, Janu Trejbalovi, Terezce Varvařovské, Jindřichu Vybíralovi, Michaele Zemkové..

instalace

diskuse nad modelem

IDA ČAPOUNOVÁ *1983, Jablonec nad Nisou ida.siriel@gmail.com +420 776 747 881