Rozbít něco, co funguje, je velmi snadné

Druhá část konference se nesla v duchu přednášek a příspěvků osmi osobností spjatých s Institutem na pozicích vedoucích kaVzpomínám na přípravný kurz před druhou atestací z interny, který jsem v roce 1999 zde v prostorách IPVZ absolvoval. A vzpomínám na těch několik týdnů opravdu v dobrém. Dokonce tak, že když jsem atestaci úspěšně složil, řekl jsem si, že přesně takto koncipovaný kurz bych si přál mít možnost přibližně jednou za každých pět let znovu absolvovat. Samozřejmě bez stresu, který s sebou atestační zkouška přináší. Myslím, že větší poklonu přednášejícím a organizátorům tehdejšího specializačního vzdělávání z řad Institutu ani nemohu vyseknout.

Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví má bohatou historii za sebou a přál bych mu, aby měl také zářnou budoucnost před sebou, neboť jde o organizaci pro vzdělávání lékařů nesmírně důležitou. Dnes společně slavíme, ale neměli bychom zapomínat, že obdobně jako Česká lékařská komora, tedy další organizace mající pro vzdělávání lékařů zásadní význam, také IPVZ má za sebou těžké časy. Obdobně jako komora musel přestát nejrůznější politické útoky, jejichž cílem bylo vzdělávací instituci rozvrátit, aby nepřekážela, a její majetek rozkrást, či chcete-li, zprivatizovat. A jako lékařská komora, i Institut naštěstí přežil. A to je pro nás lékaře moc dobře.

Vedle nízkých platů a špatných pracovních podmínek, vedle porušování zákoníku práce s vynuceným obrovským množstvím přesčasové práce označují mladí lékaři jako třetí hlavní důvod, proč mezi mladými lidmi klesá zájem o studium medicíny a proč její čerství absolventi odcházejí do zahraničí či mimo obor, právě nevyhovující specializační vzdělávání. Vzdělávání, které je složité, zbytečně dlouhé, drahé, obtížně dostupné, a navíc podléhá častým, mnohdy zcela zbytečným změnám.

Pro mě osobně je specializační vzdělávání lékařů ukázkovou ilustrací poučky, že rozbít něco, co funguje, je velmi snadné. My jsme v roce 2004 nechali rozbít, či rozbili, fungující dvouatestační vzdělávací systém ve jménu Evropské směrnice, kterou ve skutečnosti ministerští úředníci snad ani nečetli. Jinak by nemohli autoritativně lékařům vnucovat změny, které po nás Unie nikdy nepožadovala.

Nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky, ale my se už 20 let pokoušíme postupnými kroky napravovat škody, které nesmyslný zákon způsobil. A ke kýženému zlepšení máme pořád strašně daleko. My starší a zkušenější, někdo by jízlivě poznamenal ti vyhořelejší, si můžeme nalhávat, že kosmetické změny, jako je třeba elektronizace administrativních procesů, něco změní. Nezmění. Mladé lékařky, kterých jsou mezi absolventy dvě třetiny, i jejich mužská třetinová menšina, ti budou rozhodovat o tom, zda jim námi vytvořené vzdělávání vyhovuje. A zatím hlasují nohama, že nikoliv.

Máme před sebou obrovské množství práce. Česká lékařská komora je připravena se na ní spolupodílet, i když nemůže přecházet mlčením to, že se současné vedení Ministerstva zdravotnictví snaží profesní lékařskou samosprávu ignorovat a naše kompetence v oblasti specializačního vzdělávání lékařů zdaleka neodpovídají významu instituce, jakou Česká lékařská komora je. Přesto svoji nabídku pomáhat v zájmu nejenom lékařů a lékařek, ale především našich současných i budoucích pacientů, myslíme vážně.

MUDr. Milan Kubek, prezident ČLK (Parafrázováno z projevu na konferenci IPVZ.)