Kostel svatého Václava v Ovčárech starobylá památka mezi slánskými vinicemi
Obraz kostela svatého Václava v Ovčárech od Julie Mezerové z roku 1942
Tím způsobem v čas vína sbírání na podzim tajně přicházel na vinici, kterou sám svýma rukama vysadil, a, hrozny dobře vyzrálé sebrav a domů odnesa, je sám vypresoval a potom dobře vystálé a vyčištěné do nejbližších kostelů pro mše svaté rozdal.
Jan Tanner SJ Život a sláva sv. Václava, mučedníka, knížete, krále a patrona českého... Praha 1669
I. Kostel sv. Václava v Ovčárech ve středověku a baroku Na první vojenské mapě Slánska z let 1764–1767 nalezneme severovýchodně od města nad údolím Červeného potoka několik chalup a mlýn, u kterých je uveden název Wowzar – poněkud zkomoleně zaniklá ves Ovčáry. Kde přesně ležela, nevíme. Snad se původně nacházela blíž ke středověkému kostelu sv. Václava založenému ještě ostrovskými benediktiny, kteří v době předhusitské měli Ovčáry v držení, a to i s vinicemi a vinaři. Jako němý svědek minulosti zůstal alespoň památný kostel sv. Václava, kolem něhož se odnepaměti prostíral hřbitov. Již existence stavby se středověkým kněžištěm napovídá, že kostelík sloužil farníkům z více chalup, které dohromady vytvářely Ovčáry. Zánik obce mohl být buď postupný v souvislosti s rozvojem královského města, anebo náhlý jako neblahý následek husitských válek. V písemných pramenech se však zdejší kostel připomíná až v roce 1465, kdy Jaroš, syn Dražkovského, koupil od pražské kapituly dvůr s rybníkem a dvorem za kostelem ovčárským; bylo to v době po vyvrácení slánského benediktinského probošství. Později vlastnil ovčárský dvůr Odolan Pětipeský z Chýš a Egerberku, příslušník drobné šlechty, která stála v pohnuté předbělohorské době na straně Friedricha Falckého. Po bitvě na Bílé hoře mu byl majetek zkonfiskován a získal jej Bernard Ignác z Martinic. Kostel má polygonální kněžiště, od jehož osy je zjevně odkloněna vlastní loď. Důvody tohoto řešení mohly být jak technické, tak symbolické. Někdy se dává odkloněná osa presbytáře do souvislosti se skloněnou hlavou ukřižovaného Krista. Z doby předbělohorské, jež se vyznačovala poměrně příznivým rozvojem Slaného a jeho nekatolickou orientací, se nám v kostele zachovala náhrobní deska Jiřího Luníkovského z Vraného a na Blahoticích (+ 1571), držitele blahotické tvrze. Jednoduchý náhrobek zdobí renesanční rolverková kartuše. Původně byl položen na podlaze vedle kazatelny. V roce 1880, kdy jej dal děkan Kandler
přemístit na jiné místo, zapsal do farní kroniky, že ...bylo dokonce kopáno v místech, kde kámen ležel, zda nebyl pod kamenem hrob… Ten však nenalezli. V kostele najdeme i fragment dalšího renesančního náhrobníku slánského měšťana a vinaře Hynka Branovského (+ 1551) s jeho znakem, na němž se objevuje motiv vinné révy. Doba válečná ovčárský kostel neblaze poznamenala, ještě v roce 1672 je uváděn jako pustý. Nový majitel slánského panství a patron děkanství Bernard Ignác z Martinic dal roku 1674 kostel důkladně opravit. Byla patrně rozšířena loď a z té doby snad pochází i prkenná klenba kněžiště, která svým provedením měla připomínat středověké klenutí. Ovčárská svatyně se tak podobala jiným venkovským kostelům na Slánsku, chyběla však tradiční dřevěná zvonice. I tato skutečnost napovídá, že v době předbělohorské neměla ves větší význam. Z popudu Bernarda Ignáce z Martinic byl také kostel nově zařízen, truhláři sestavili tři portálové oltářní architektury – hlavní oltář v kněžišti a při čelní stěně loni pak dva boční. V inventáři z roku 1788, jak jej zachycuje nejstarší slánská farní kronika, stojí na prvním místě děkanský kostel sv. Gotharda, následuje filiální kostel sv. Jakuba apoštola a sv. Jana Křtitele v Lidicích a nakonec kostel v Ovčárech, a to pouze jako kaple veřejná sv. Václava s krchovem. U hlavního oltáře sv. Václava podotkl slánský děkan, že je chatrný, a dále se zmiňuje o bočním oltáři Přátelství Ježíše Krista, na němž visel ztracený obraz Panny Marie a sv. Josefa s Ježíškem, jak putují do chrámu. Po letech bylo nalezeno plátno z druhého bočního oltáře – se sv. Kateřinou, sv. Rozálií a uprostřed se sv. Jakubem Starším, které představuje poměrně hodnotný doklad raně barokní malby na Slánsku. Malířské provedení, zejména tváře sv. Rozálie – ochránkyně proti moru, jenž v roce 1680 tak sužoval Slánsko, naznačuje, že původní výzdoba pocházela z ateliéru kvalitního umělce.
Obraz z někdejšího bočního oltáře – svatá Kateřna, svatá Rozálie (napravo), uprostřed svatý Jakub Starší, kolem roku 1674
Z hlavního oltáře sv. Václava se dochoval pouze fragment obrazu sv. Václava mezi dvěma anděly, námětem snad podobný tomu, který namaloval v roce 1629 Matyáš Mayer pro kostel sv. Mikuláše na Malé Straně. Kůr byl v barokní době dřevěný a vystavěný na dvou sloupech; podle inventáře bylo v kostele devět lavic a ve vížce nad hřebenem střechy pak zavěšeny dva zvonky. Fragment obrazu svatého Václava z hlavního oltáře, kolem roku 1674
II. Volfova přestavba v roce 1880, rok 1969 a záchrana v letech 2003–2004 V roce 1871 nastupuje na místo slánského děkana rodák ze Slatiny Josef Kandler (* 1836, + 1903 Slaný). Ještě před uvedením do úřadu se setkal v únoru 1871 s arcibiskupem Bedřichem Josefem Schwarzenbergem, který mu tehdy řekl …musíte mnoho stavěti, jsou tam chrámy velmi zanedbány a po několika letech zeptám se Vás, kterak jste vyhověl úloze na Vás vnesené… V únoru toho roku, po prohlídce slánských památek, zapsal Kandler do farní kroniky …viděl jsem spoušť na místech svatých, zhrozil jsem se úlohy, která na mne byla kladena… I když mu bylo zřejmé, že peníze nebudou na vše postačovat, začal ještě téhož roku s rekonstrukcí sv. Václava
v Ovčárech. Zděsil se nad kostelíkem …poničená střecha, kostel otevřený, spíše skrýš tuláků a zpustlíků… tak charakterizoval jeho stav. Opravil střechu, oltáře a zhotovil novou kazatelnu. Na kůr přenesl ze slánského špitálního kostelíku sv. Vavřince pozitiv, jenž byl zatím uložen na děkanství. Na svátek sv. Václava pak vypravil ze slánského chrámu procesí, a to k velké radosti věřících, neboť to bylo osm let od poslední svatováclavské pouti, která zde proběhla. Na celkovou renovaci si ovčárský kostel ještě musel počkat. Po deseti letech, když se Kandlerovi podařilo dát do pořádku kostel v Lidicích, uvažoval, jak převést do Ovčár peníze, které zbyly z Lidic, protože se nepostavila plánovaná věž. Ale patronátní úřad o tomto řešení zpočátku nechtěl ani slyšet. A tak se Kandler obrátil na arcibiskupa Schwarzenberga se žádostí o pomoc. Díky jeho intervenci na příslušném ministerstvu se stanovisko úřadů změnilo a dne 15. 4. 1880 zahájil stavitel Antonín Frič ze Slaného práce na kostele sv. Václava. Slánský děkan však nezamýšlel pouze opravit jednoduchou barokní stavbu, ale usilovat o to vtisknout památce nový výraz. Oslovil proto znovu stavitele Achilla Volfa, který s ním spolupracoval už na kostele sv. Jakuba v Lidicích. Ten mu vyhověl a připravil plány. Byla vztyčena kamenná vížka se zvonkem, jenž pocházel ze sanktusní věžičky, jež byla snesena. Podle návrhu Achilla Volfa byl postaven nový štít, nároží kněžiště opatřena kamennými kvádry a na opěrácích přidány kamenné plotny. Do kněžiště zasazena dvě novogotická okna, přičemž se ve farní pamětnici uvádí, že i ostatní okna jsou nová. Na jižní straně pak přibylo kamenné „futro“, tesaři zhotovili nový krov a byla položena krytina. Rovněž ohradní zeď získala prejzovou korunu a na severní straně byla od stěny odházena hlína a kostel odvodněn stružkami. Vznikl další vchod k silnici a okolo kostela bylo vysázeno na 30 akátových keřů. Po opravě si Kandler posteskl, že interiér postrádá potřebné umělecké výpravnosti, ale měl radost z celkového vzhledu. Ve farní kronice čteme,
Pohled na město Slaný od severovýchodu, v popředí sloup vinařů a rybářů
že …ovčárský kostelík vyniká nad jiné chrámy vesnické i městské a vynutil už mnohému cizinci jdoucímu okolo i domácímu obdiv a dík tvůrci této vkusné budovy. Podobal se ubohý kostelíček dříve spíše stodole nežli stánku Božímu. Nyní pak jest milému údolíčku ovčárskému k nemalé ozdobě… Na svatého Václava 28. 9. 1880 byl za přítomnostií velkého zástupu věřících chrám slánským děkanem požehnán. Po další opravě v roce 1891 kostel přes dílčí péči dále chátral a období po roce 1948 pak znamenalo téměř jeho záhubu. V roce 1969, v době doznívání Pražského jara, byly učiněny kroky k jeho záchraně, a to díky úsilí slánského děkana Václava Šebka (+ 1971) a Stanislava Prokopa (* 1946), tehdy ještě bohoslovce. Práce zajišťovali „brigádně“ slánští občané Jedna z nejstarších svatováclavských památek na Slánsku – oltářní křídlo z Knovíze – deska se svatým Václavem, po roce 1520
Antonín Svoboda a pokrývač Josef Havel st. Zejména jejich přičiněním byla obnova dokončena tak, aby zde o svatováclavské vigilii mohla být slavena mše svatá, kterou celebroval P. Ing. Jan Schuster CSsR (+ 1984). Kostel byl přeplněn a místo varhan doprovázela mši rytmická skupina z kostela sv. Ignáce v Praze. Následné období však zpřetrhalo podobné aktivity. Slánský děkan Václav Šebek zemřel, P. Stanislav Prokop byl ze Slaného přes protesty farníků odvolán. Z kostela Horní část průčelí kostela svatého Vácse stalo skladiště. Následolava – úprava Achilla Volfa z roku 1880 valo ničení, podlaha v honbě za pokladem rozmetána, oltářní desky strženy na zem, kropenka u dveří uražena, okna vytlučena. Lavice, které sem byly uloženy z klášterního kostela, rozštípány. Změnu přinesl teprve rok 1989, po kterém proběhly některé dílčí záchranné práce. V roce 2003 se město Slaný zasadilo o celkovou opravu, kterou provedla firma Anton Zemko – Tuřany.
III. Sloup vinařů a rybářů Jednu z nejzajímavějších památek Slánska představuje sloup vinařů a rybářů. Jeho prvotní umístění neznáme, snad stál již dříve poblíž kostel sv. Václava v Ovčárech, k jehož ohradní zdi byl kvůli
stavbě silnice do Velvar kolem roku 1840 přenesen. Tady byl v roce 1915 stržen splašenými koňmi z Formánkova mlýna, následně „slepen“ a opět postaven. Ne však nadlouho, chatrná památka se úplně sesula údajně při bouři. Fotografii původního sloupu od Františka Durase spatříme v expozici slánského muzea. Město Slaný se zasadilo o zhotovení kopie, jejímž autorem byl slánský sochař Interiér kostela svatého Václava v roce Václav Nejtek. Ten, jak bylo 2003 před zahájením opravy napsáno ve Slánském obzoru …se svědomitostí jemu vrozenou po přesném vyměření zbytků vytvořil nový sloup se všemi podrobnostmi původního. Dílo, jehož model se opět nachází ve slánském muzeu, bylo dokončeno v roce 1943 a kolaudováno známým památkářem Viktorem Kotrbou z tehdejšího památkového úřadu. Nakonec bylo rozhodnuto sloup vztyčit na návrší za hřbitovy při cestě vedoucí k Dolínu. A jak tehdy poznamenal knihovník Jarka Rus …vzhledem k válečným poměrům byl sloup ve vší tichosti na tomto místě odhalen v prosinci 1943. Zajímavá symbolika sloupu – vinný kmen a ryba – vedla dříve k tomu, aby byl sloup interpretován zejména jako připomenutí kvetoucího slánského vinařství a rybářství. Můžeme však nabídnout i další výklady. V roce 1875 byla památka v duchu vlasteneckého romantismu spojována se slovanským bohem Svantovítem, který měl čtyři obličeje obrácené do světových stran. Případněji je možné
Exteriér kostela svatého Václava po opravě v srpnu 2004
vnímat výzdobu sloupu v duchu víry minulých generací – v křesťanské symbolické mluvě. Na soklu vidíme reliéf ryby, která ukazuje nejen k rybníkům v okolí, ale v tomto případě také ke jménu Ježíše Krista, jehož ryba vždy symbolizovala. Bylo to také díky písmenům řeckého slova ichthys = ryba, která tovří počáteční písmena řeckých slov – Iésús Chrístos / THeú (h)Yios / Sótér (Ježíš Kristus / Syn Boží / Spasitel). Tento symbol Krista se stal jedním z křesťanských znamení v nejvlastnějším smyslu slova. Někteří starokřesťanští autoři dokonce začínali kresbou ryby své dopisy. A v této rovině můžeme pokračovat dál u reliéfů na dříku sloupu, lépe řečeno pilíře. Zde ztvárnil neznámý autor motiv úponků vinné révy, které v jakési symbolické posloupnosti „vyrůstají“ z ryby – tedy z Krista. V době starozákonní připomínalo víno plnost života a křesťané pak vinici přirovnávají k církvi Kristově. Když otevřeme 15. kapitolu Janova evangelia, čteme Ježíšova slova, která slyšeli naši slánští předkové často z kazatelny …Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstá-
vá ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce… A dostáváme se k „lucerně“, ve které byly původně namalovány postavy čtyř evangelistů – ti představují skutečné „plody“ vinné ratolesti – Kristovy církve – a hlasatele Božího království. Na Nejtkově sloupu se již malby evangelistů nerealizovaly, i když jsou patrné na zmíněném modelu ve slánském muzeu. Pokud běží o dataci původního sloupu, jsme na rozpacích. Pochází z 15. století, nebo je renesanční, či barokní? Historické okolnosti, výtvarné pojetí reliéfu snad naznačují, že patrně vznikl po roce 1600, byť si podržel tradiční gotizující tvar. (Vladimír Přibyl)
IV. Vinařství na Slánsku Vinařství má u nás dlouho tradici a zřejmě souvisí s rozšířením křesťanství, které ke svým bohoslužebným úkonům víno potřebovalo. Máme a i doklady písemné, jako je legenda o svatém Václavu (Crescente fide) sepsaná v Praze nebo v Řezně po roce 974. Ta popisuje, jak sv. Václav chodil v noci na vinici, odřezával hrozny a z nich pak sám lisoval a připravoval mešní víno. Vinice se zakládaly zpravidla na svazích obrácených k jihu. Proti splavování půdy se stavěly nízké terasy, které se u Slaného dochovaly až do nedávné doby na stráních směrem k Blahoticům. Bohužel byly v sedmdesátých letech minulého století zničeny, takže při průtrži mračen byla „blahotická“ silnice několikrát zanesena bahnem. Vinice se rozkládala i na jižní straně Slánské hory, kde se terasy, dnes ovšem značně zarostlé, dosud zachovaly. Vinici na slánské hoře můžeme ve zjednodušené podobě vidět na Hoefnagelově rytině z konce 16. století. V té době podle historika Josefa laciny ve Slaném působilo osmnáct vinařů (pro srovnání v téže době pracovalo ve Slaném mimo dalších řemeslníků osmadvacet bečvářů, pětadvacet kolářů, dvaatřicet soukeníků, koželuhů a hrnčířů). Kořeny slánského vinařství jsou však starší. Písemné prameny
uvádějí, že slánskému probošství a kostelu sv. Gotharda již v roce 1277 náležel výnos vinice v Ovčářích. Ze zpráv z počátku 14. století se dovídáme, že kostelu sv. Gotharda patřily i vinice na Slánské hoře a na Těhuli. Patrně v téže době byl u Ovčár postaven kostelík zasvěcený patronu vinařů a rybářů sv. Václavu. Ve třicátých letech 19. století byl v souvislosti se stavbou silnice k Velvarům přemístěn k ohradní hřbitovní zdi starobylý sloup vinařů a rybářů.
Pohled na Slaný s vinicemi podle náčrtů Jorise Hoefnagela z 90. let 16. století
Slánský archivář Jindřich Hulínský píše, že v 16. století bylo ve Slaném 18 vinařů, 14 knapů (stálých dělníků na vinicích) a 8 šrotýřů (zkoušečů vína). Ve Slaném a okolí se také nalézaly vinné lisy („presy“), známé jsou i sklepy („lochy“), z nichž některé se v neporušeném stavu dochovaly do dnešních dnů. Vinice v okolí města byly pojmenovány zpravidla podle majitelů – vinice Alešovská, Hromádkovská, Vepřkova a řada dalších. Mezi horlivé vinaře patřil slánský měšťan Hynek Branovský, pohřebný v roce 1561 (Ferdinand Velc uvádí rok úmrtí 1551) v ovčárském kostelíku. Na opukové náhrobní desce je kromě nápisu vytesán věnec, uvnitř kterého paže drží větev révy se dvěma listy a dvěma hrozny. Označení vinice se také mohlo vztahovat k určitému místu – např. „Na Golgotě“ (v místech dnešního kláštera a jeho zahrady) nebo „Na Těhuli“, psalo se i o vinici „panské“, „obecní“ nebo „zádušní“. Ještě v roce 1630 bylo ve Slaném 53 vinic (5 hraběcích – martinických a 48 „sousedských“).
Jen ze „sousedských“ bylo ve dvanácti presech vylisováno 59 sudů bílého a 172 sudů červeného vína, což představovalo více než tisíc hektolitrů. Úpadek a posléze zánik slánského vinařství nastal po třicetileté válce. Kromě vzácně dochovaných zbytků viničných teras nám bývalou slávu vinařství dnes připomínají jen místní pojmenování, jako je např. poloha „Na vinici“ u Želenic, „Vinopalna“ (dnes Smetanovo náměstí) ve Slaném nebo název obce Vinařice. Podle historické zprávy mělo být poslední slánské víno vypito při svatbě dcery slánského lékaře Petra Radnického v roce 1856. Za zmínku stojí pokus obnovit slánské vinařství v šedesátých – sedmdesátých letech minulého století, kdy se vinné hrozny odvážely ke zpracování do Mělníka; toto „slánské“ víno se pak krátkou dobu prodávalo v sídle tehdejších Státních statků v budově hotelu „Pošta“ na náměstí. Zdá se však, že slánskému vinařství se přece jenom blýská na lepší časy. (Ivana Hušáková)
Vydalo město Slaný a Vlastivědné muzeum ve Slaném u příležitosti dokončení opravy kostela sv. Václava v Ovčárech A. D. MMIV Text © Vladimír Přibyl a Ivana Hušáková Fotografie a grafická úprava © Pavel Vychodil • Tisk KOČKA – SLANÝ Reprint původního vydání z roku 2004 Sazba a DTP © Ivo Horňák, fotografie © Pavel Vychodil a Jiří Jaroch redaktor reprintu Mgr. Markéta Škrancová Tisk KOČKA – SLANÝ • MMXXI