ČKA bulletin

Tradičně se uvádí, že vyskytnou-li se dva shodné výtvory různých fyzických osob, pak platí, že jeden je plagiátem převzatým z druhého, anebo, vznikly-li skutečně oba výtvory souběžně a nezávisle na sobě, pak oba postrádají autorskoprávní individualitu a nepatří mezi předměty práva autorského.

Pro ochranu děl podle autorského zákona není rozhodná jejich literární, umělecká nebo vědecká hodnota. Autorský zákon ovšem předpokládá, že dílo svou hodnotu, alespoň minimální, již povahově a pojmově má. Na ochranu díla, tedy na jeho způsobilost být předmětem práva autorského, ovšem nemá žádný vliv jeho kulturní, vědecký, historický, politický, národní nebo jiný význam.

Autorský zákon a občanský zákoník Oblast autorských práv je upravena primárně v autorském zákoně (121/2000 Sb.). Ten vymezuje, nejen co vše je autorským dílem, jaký je obsah práva autora k dílu, ale také kdy autorské právo vzniká a jak dlouho působí. Zároveň zákon určuje, jak může autor se svým právem disponovat nebo jaká jsou omezení autorského práva. V tomto případě se typicky jedná o takzvané zákonné licence, tedy případy, kdy veřejný zájem na zveřejnění určitého díla převáží nad zájmem ochrany práv autora a jeho možností rozhodovat, jak bude s jeho dílem nakládáno. Právní předpisy dále určují způsoby ochrany autorského práva a právní režim určitých specifických druhů autorských děl, jako jsou díla zaměstnanecká či vytvořená na objednávku.

AUTORSKÁ PRÁV AUTORSKÁ PRÁVA AUTORSKÁ PRÁVA AUTORSKÁ PRÁVA AUTORSKÁ PRÁVA AUTORSKÁ PRÁVA

Autorským dílem je dílo literární, jiné dílo umělecké, jako díla architektonická a urbanistická, a dílo vědecké. Zákon stanoví dvě hlavní podmínky, aby určité dílo bylo chráněno jako dílo autorské: → musí se jednat o jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora, což znamená, že autorským dílem tedy není pouhá automatická činnost bez tvůrčí invence; → musí být vyjádřeno v objektivně vnímatelné podobě, a proto platí, že autorským dílem v tomto smyslu tak nemůže být pouhá myšlenka nebo nápad.

AUTORSKÁ PRÁVA

Autorské dílo je pevně definováno a chráněno autorským zákonem a občanským zákoníkem. Pro autorizované architekty také platí Profesní a etický řád Komory, při jehož nedodržování hrozí odejmutí autorizace. V architektonické praxi se nejčastěji řeší nejasnosti při předávání zakázky, při změnách u dokončené stavby nebo ve chvíli, když je autorů díla více. Jak tedy komplikacím předejít?

AUTORSKÁ PRÁVA

DANIELA RYBKOVÁ

AUTORSKÁ PRÁVA

AUTORSKÉ DÍLO – PRÁVNÍ ÚPRAVA A PROBLEMATICKÉ OTÁZKY VE VZTAHU K ARCHITEKTONICKÝM DÍLŮM

TORSKÁ PRÁVA

TÉMA

26 Dalším právním předpisem upravujícím oblast autorských práv je občanský zákoník (89/2012 Sb.), a to v části týkající se licence, tedy smlouvy, kterou autor poskytuje oprávnění k nakládání se svým dílem další osobě. Je potřeba zdůraznit, že úprava licenční smlouvy byla do 31. prosince 2013 obsažena v autorském zákoně, až nabytím účinnosti nového občanského zákoníku byla přesunuta do tohoto právního předpisu.

Na obsahovém vymezení licence se nicméně nic zásadního nemění, pouze úprava v občanském zákoníku je podrobnější než ta předchozí v autorském zákonu.

Závaznost Profesního a etického řádu ČKA Profesní a etický řád je vnitřním předpisem vydávaným na základě zmocnění obsaženého v zákoně č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Nejedná se tedy o obecně závazný právní předpis, jeho závaznost je dána pouze pro autorizované osoby a sankcí za porušení jeho ustanovení jsou disciplinární opatření, v krajním případě tedy až odejmutí autorizace. V podrobnostech se ustanovením Profesního a etického řádu a jeho vztahu k autorskému zákonu věnuje zvláštní článek na straně 31.

Vznik a obsah autorského práva – práva osobnostní a majetková Autorské právo k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Dílem tedy není pouhá myšlenka či nápad, na druhou stranu však zákon nevyžaduje žádné formální náležitosti či registraci díla v nějakém veřejném seznamu. Dílo tak může být vyjádřeno slovem, písmem, nákresem či jakýmkoli jiným způsobem. Zákon také výslovně uvádí, že zničením věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, nezaniká autorské právo k němu.

Autorské právo se skládá ze dvou složek s odlišným režimem – jsou to práva osobnostní a práva majetková. Mezi osobnostní práva patří zaprvé možnost rozhodnout o zveřejnění díla, zadruhé právo prohlašovat se za autora včetně práva rozhodnout, zda má být při nakládání s dílem uváděno jméno autora, a zatřetí se mezi osobnostní práva řadí také právo na nedotknutelnost díla včetně práva udělit jiné osobě svolení s dílem dále nakládat (na toto osobnostní právo pak navazují práva majetková) a práva na dohled nad tím, zda takováto jiná osoba dílo neužívá způsobem snižujícím jeho hodnotu. Majetková práva pak zahrnují právo autora své dílo užít sám a dále udělit oprávnění k užití díla jiné osobě. Zákon obsahuje výčet typických způsobů užití díla, stanoví však zároveň, že dílo lze užít i jinými než vyjmenovanými způsoby. V případě děl architektonických bude nejčastějším způsobem užití díla na jedné straně jeho úprava, jako je například rozpracování studie do dokumentace pro územní rozhodnutí, a na druhé straně jeho rozmnožování. Za rozmnoženinu architektonického díla-projektu je totiž považována stavba na základě projektu postavená.

Platí, že osobnostních práv se autor nemůže vzdát, tato práva jsou nepřevoditelná a smrtí autora zanikají. Na rozdíl od toho právo užívat dílo (jakožto právo majetkové) převádět lze, typicky licenční smlouvou. Majetková práva jsou také předmětem dědictví, nezanikají tedy smrtí autora, ale trvají ještě 70 let po jeho smrti.

Problematické otázky autorského práva v architektuře Dále zmíníme několik okruhů problémů, které jsou nejčastěji řešeny v architektonické praxi ve vztahu k autorskoprávní úpravě. Některé z nich přitom jsou podrobněji rozebrány v dalších článcích uveřejněných v tomto Bulletinu, zde se proto omezíme jen na stručnou charakteristiku. a) postup při přebírání zakázky Zde je třeba rozlišovat dvě roviny, a to jednak

b) změna dokončené stavby Stejně jako v případě přebírání rozpracované zakázky i zde je třeba rozlišovat vztah architekta ke klientovi/vlastníkovi stavby, který je upraven v autorském zákonu, a vztah mezi dvěma architekty, tedy

AUTORSKÁ PRÁV AUTORSKÁ PRÁVA AUTORSKÁ PRÁVA AUTORSKÁ PRÁVA AUTORSKÁ PRÁVA AUTORSKÁ PRÁVA AUTORSKÁ PRÁVA AUTORSKÁ PRÁVA AUTORSKÁ PRÁVA

vztah architekta ke klientovi, který si u něj zpracování dokumentace objednal, jednak vztah mezi oběma architekty, tedy původním zpracovatelem a tím, který po něm zakázku přejímá.

Dokumentace zpracovaná architektem (včetně dokumentace zpracované pro určitou výkonovou fázi) představuje, jak je uváděno výše, autorské dílo. Obecně přitom platí, že k jakémukoli nakládání s autorským dílem je potřebný souhlas autora. V případě děl architektonických se standardně jedná o tzv. díla vytvořená na objednávku, jak jsou tato vymezena v § 61 autorského zákona – „Je-li dílo autorem vytvořené na základě smlouvy o dílo (dílo vytvořené na objednávku), platí, že autor poskytl licenci k účelu vyplývajícímu ze smlouvy, není-li sjednáno jinak. K užití díla nad rámec takového účelu je objednatel oprávněn pouze na základě licenční smlouvy, nevyplývá-li z tohoto zákona jinak.“ Prakticky toto ustanovení znamená, že klient může s dokumentací, zpracovanou architektem na základě smlouvy o dílo, nakládat pouze určitým způsobem – typicky ji může přiložit k žádosti podávané na stavební úřad, také ji může zveřejnit. Nemůže však tuto dokumentaci jakkoliv upravovat. Pokud se tedy jedná například o dokumentaci pro územní rozhodnutí, nelze ji bez souhlasu autora předat jinému projektantovi, aby ji rozpracoval do stadia dokumentace pro stavební povolení. Zde už se jedná o užití nad rámec účelu vyplývajícího standardně ze smlouvy o dílo, a proto je v takovém případě nutné uzavřít licenční smlouvu.

Tato licenční smlouva přitom může být uzavřena též samostatně až v okamžiku, kdy dojde k ukončení spolupráce mezi architektem a klientem a klient bude mít zájem s dílem dále nakládat. Je ale samozřejmě možné licenční ujednání zahrnout do smlouvy o zhotovení projektu, tedy již na začátku spolupráce nastavit pravidla pro nakládání s dílem pro případ, kdy spolupráce bude z jakýchkoli důvodů ukončena předčasně.

Pokud k uzavření licenční smlouvy nedojde, představuje to zásah do práv autora, přičemž autorský zákon mu poskytuje celou škálu prostředků obrany. Jak se zásahu do autorského práva bránit, popisuje podrobněji článek „Zásah do autorského práva – jak se bránit?“ na straně 44.

Vztah mezi původním autorem projektu a architektem, který po něm zakázku přebírá, se pochopitelně také řídí autorským zákonem, platí pro něj tedy vše, co je uvedeno v předchozím odstavci.

Nad rámec toho ovšem architekt přebírající zakázku musí dodržovat stavovské předpisy, konkrétně Profesní a etický řád, dle kterého je povinen se před převzetím zakázky písemně dotázat původního autora, zda je s klientem řádně vypořádán – není-li tomu tak, není oprávněn zakázku převzít, ledaže by požadavky původního autora vůči klientovi byly zjevně nepřiměřené a převzetí zakázky by zároveň nepředstavovalo zásah do autorských práv původního autora.

Z hlediska praktického postupu k uzavření licenční smlouvy dochází mezi původním autorem a klientem. Architekt přebírající zakázku by si tak od klienta měl vyžádat doložení existence takové licenční smlouvy a klient by mu zároveň měl udělit takzvanou podlicenci. Tomu se věnuje text „Licence k nakládání s autorským dílem“ na straně 39.

TORSKÁ PRÁVA

BULLETIN ČKA 3–4/14

27 autorem původní dokumentace stavby a tím, kdo má zpracovat dokumentaci pro provedení změny.

Ve srovnání s postupem při přebírání rozpracované zakázky je u změny dokončené stavby ochrana autora původní dokumentace stavby dle autorského zákona slabší. Zákon se zde pokouší nalézt jakousi rovnováhu mezi právy autora a právy vlastníka stavby, který z podstaty věci musí mít možnost s touto stavbou do určité míry nakládat na základě vlastního uvážení. Autorský zákon proto stanoví, že do autorského práva nezasahuje ten, kdo navrhne nebo provede změnu dokončené stavby, která je vyjádřením architektonického díla, v míře nezbytně nutné a při zachování hodnoty díla. Je samozřejmě vždy věcí individuálního posouzení, co je onou „mírou nezbytně nutnou“ a jaký zásah představuje poškození hodnoty díla. Otázkám souvisejícím se změnou dokončené stavby se věnuje zvláštní článek „K ochraně autorských práv při provádění změn dokončených staveb“ na straně 49 tohoto Bulletinu.

Vztah mezi dvěma architekty při změnách dokončené stavby je opět nad rámec autorského zákona popsán v Profesním a etickém řádu, dle kterého je před převzetím takové zakázky architekt povinen neprodleně a prokazatelně informovat autora původního návrhu, pokud možno si od něj vyžádat stanovisko k chystané změně a případně ho i přizvat ke spolupráci. c) autorství k územně plánovací dokumentaci Územně plánovací dokumentace – tedy územní plán či regulační plán – představují pochopitelně autorské dílo. Režim nakládání s ním z hlediska ochrany autorského práva je nicméně odlišný od projektové dokumentace. Vydaná územně plánovací dokumentace má totiž dle autorského zákona povahu takzvaného úředního díla, u něhož je upřednostněn zájem veřejný před zájmy architekta jakožto autora/zpracovatele. Problematice autorství k územně plánovací dokumentaci se věnuje text na straně 43. d) spoluautorství a kolektivní dílo V architektonické praxi je běžné, že na projektu pracuje více osob. Z pohledu autorského zákona jsou pak tyto osoby spoluautory a práva k takto vzniklému dílu jim náleží společně. Je samozřejmě potřeba odlišovat spoluautory od dalších osob, které se sice na vzniku díla podílely, nikoli však tvůrčím způsobem. Zákon zde výslovně uvádí, že spoluautorem není ten, kdo ke vzniku díla přispěl pouze poskytnutím pomoci nebo rady technické, administrativní nebo odborné povahy nebo poskytnutím dokumentačního nebo technického materiálu.

Na vymezení spoluautorství navazuje v autorském zákoně úprava kolektivního díla jako práva se speciálním režimem. Kolektivní dílo je pojmově dílem jediným a jeho pojmové znaky musejí být kumulativně naplněny, přičemž se jedná o následující znaky: → existence díla, na jehož tvorbě se podílelo více autorů, jejichž příspěvky nejsou schopny samostatného užití, → podnět fyzické či právnické osoby (investora) k vytvoření díla, → vedení investora při vytváření díla, → uvedení díla na veřejnost pod investora.

Podmínkou existence kolektivního díla je výkon tvůrčí činnosti alespoň dvou autorů. Musí se tedy jednat o příspěvky tvůrčí, nikoli pouze povahy technické či pomocné. Ty se při tvorbě kolektivního díla mohou vyskytovat též (a v praxi se i běžně vyskytují), nicméně

Ing. Mgr. Daniela Rybková právní oddělení Kanceláře ČKA

AUTORSKÁ PRÁV AUTORSKÁ PRÁVA AUTORSKÁ PRÁVA AUTORSKÁ PRÁVA AUTORSKÁ PRÁVA AUTORSKÁ PRÁVA AUTORSKÁ PRÁVA

f) uzavírání licenční smlouvy Již v předchozích bodech byla opakovaně zdůrazňována důležitost uzavření licenční smlouvy, kterou autor uděluje třetí osobě oprávnění s jeho dílem nakládat.

Tematice licenční smlouvy se věnuje článek „Licence k nakládání s autorským dílem“ na straně 39.

AUTORSKÁ PRÁVA

e) zaměstnanecké dílo Obdobně jako kolektivní dílo popsané v předchozím bodě autorský zákon upravuje jako zvláštní kategorii autorského díla, se specifickým právním režimem, dílo zaměstnanecké. Jedná se o dílo, které autor vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovního vztahu k zaměstnavateli. Zákon omezuje práva autora ve prospěch zaměstnavatele, když stanoví, že není-li smluvně sjednáno jinak, zaměstnavatel vykonává autorova majetková práva k dílu. Ohledně osobnostních práv zákon sice stanoví, že tato práva autora zůstávají nedotčena, nicméně fakticky dochází i k jejich omezení.

Pokud totiž zaměstnavatel vykonává majetková práva k zaměstnaneckému dílu, má se za to, že autor udělil souhlas se zveřejněním a úpravami svého díla a také s tím, že dílo bude na veřejnosti uváděno pod jménem zaměstnavatele.

Při nakládání se zaměstnaneckým dílem se vychází z toho, že odměna autora za zhotovení díla je reprezentována mzdou dle pracovní smlouvy, běžně zaměstnanci tedy žádná speciální odměna nepřísluší. Pokud by však zisk z využití díla získaný zaměstnavatelem byl významný a byl by v nepoměru se mzdou zaměstnance, stanoví zákon právo zaměstnance na přiměřenou dodatečnou odměnu. Mohlo by se jednat například o situaci, kdy zaměstnavatel udělí k dílu licenci třetí osobě a za tuto licenci obdrží nadstandardní odměnu.

Je samozřejmě možné si v pracovní smlouvě sjednat jiný režim nakládání s autorským dílem, v praxi to nicméně zřejmě nebude příliš časté.

AUTORSKÁ PRÁVA

z hlediska autorskoprávního posouzení povahy díla jsou bezvýznamné. Pokud je některý z tvůrčích příspěvků způsobilý samostatného užití, spadá mimo režim kolektivního díla.

Kolektivní díla jsou zpravidla díla investičně náročná, neboť se na jejich tvorbě pojmově podílí více autorů. Omezení autorského práva spočívá v podřazení těchto děl pod režim děl zaměstnaneckých (jak jsou tato díla vymezena níže) i v případě, kdy jinak podmínky pro vznik zaměstnaneckého díla nejsou splněny. Toto omezení vyplývá z ochrany investice třetích osob vložených do procesu tvorby kolektivního díla.

ORSKÁ PRÁVA

TÉMA

28

STVÍ

AUTORSTVÍ

AUTORSTVÍ

AUTORSTVÍ

AUTORSTVÍ

AUTORSTVÍ

AUTORSTVÍ

AUTORSTVÍ

AUTORSTVÍ

AUTORSTVÍ

AUTORSTVÍ

1 AUTORSTVÍ

AUTORSTVÍ

AUTORSTVÍ

AUTOR

BULLETIN ČKA 3–4/14 29

Řešením může být smlouva nebo jednací řízení Řešením výše popsané situace je, aby zadavatel uzavřel licenční smlouvu s autorem dokumentace ještě před zahájením zadávacího řízení. Jak však postupovat v případě, že autor uzavření takové smlouvy odmítne? V takovém případě lze využít možnosti vést jednací řízení bez uveřejnění v souladu s ustanovením § 23 odst. 4 písm. a), který uvádí, že „Zadavatel může zadat veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění rovněž tehdy, jestliže veřejná zakázka může být splněna z technických či uměleckých důvodů, z důvodu ochrany výhradních práv nebo z důvodů vyplývajících ze zvláštního právního předpisu pouze určitým dodavatelem“.

Zákonné předpoklady zadání veřejné zakázky za využití jednacího řízení bez uveřejnění jsou v souladu s výše citovaným zněním zákona následující:

AUTOR AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ

Střet těchto dvou zákonů vzniká zejména v situacích, kdy veřejný zadavatel – ať už z jakéhokoli důvodu – zadává zakázku na dokumentaci po jednotlivých projekčních fázích. V rámci zadání na první fázi (na studii stavby nebo na dokumentaci pro územní rozhodnutí) však nevyřeší otázku licence k odevzdané dokumentaci. Když se posléze rozhodne k zadání zakázky na další fázi projektu, často v souladu se zákonem o veřejných zakázkách dochází k novému zadání zakázky, při němž je v řízení jako podklad užita dokumentace dodaná na základě původní zakázky, aniž by byly řešeny autorskoprávní vztahy původního dodavatele. Takový postup je v rozporu s autorským zákonem.

Má-li být dokumentace užita a dále rozpracována osobou odlišnou od autora (resp. nositele majetkových autorských práv), je nutné uzavření licenční smlouvy mezi autorem a zadavatelem nebo jiné výslovné vyjádření souhlasu autora.

Z praxe jsou známy případy, kdy se zadavatel rozhodl přenést povinnost vypořádání autorskoprávních vztahů na dodavatele a předložení příslibu autora k uzavření licenční smlouvy stanovil jako jeden z požadavků pro uchazeče o veřejnou zakázku. Tento postup byl v řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže označen za diskriminační (např. č. j.: ÚOHS -S216/2011/VZ-11988/2011/540/IMa), a to z více důvodů.

V první řadě postup nelze akceptovat proto, že přenáší na autora odpovědnost, že uzavře se všemi potenciálními dodavateli licenční smlouvu za srovnatelných podmínek, což však zadavatel nemůže reálně ovlivnit. Úřad též zpochybnil skutečnost, zda může zadavatel takto na dodavatele přenášet plnění z vlastních závazkových vztahů. Zároveň je třeba konstatovat, že tento postup z účasti v řízení implicitně vylučuje samotného autora dokumentace, jelikož ten je oproti ostatním účastníkům ve výhodě, když jeho nabídková cena může být nižší o (nehrazený) licenční poplatek. Čestné prohlášení autora, že se řízení nebude účastnit, přitom nemá dostatečnou relevanci.

AUTORSTVÍ

V procesu zadávání veřejných zakázek na dodání dokumentace staveb se nezřídka vyskytuje problém střetu práv chráněných zákonem o veřejných zakázkách a zákonem autorským. Jak takovou situaci řešit?

AUTORSTVÍ

EVA FALTUSOVÁ

AUTORSTVÍ

AUTORSKÁ PRÁVA PŘI ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK

STVÍ

TÉMA

30 a) existuje pouze jediný dodavatel, který může zakázku splnit, a zároveň b) tato skutečnost je založena důvody uměleckými, technickými, důvody ochrany výhradních práv nebo důvody vyplývajícími ze zvláštního zákona.

Nese-li plnění, které bylo součástí první fáze, znaky autorského díla a není-li k němu poskytnuta licence, bude jeho autora (osobu, která disponuje majetkovými autorskými právy) vždy třeba považovat za jediného dodavatele, který může (v souladu se zákonem) zakázku splnit, a to z důvodu ochrany výhradních práv. Zákonná možnost zadání veřejné zakázky na služby formou jednacího řízení bez uveřejnění podle § 23 odst. 4 písm. a) v případě nedostatku zadavatelova oprávnění užít autorské dílo (je-li toto užití nutným předpokladem pro splnění zakázky) byla rozporována Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže v řízení č. j. ÚOHS-S108/2009/VZ12163/2009/510/Hod. Rozhodnutí úřadu bylo podrobeno soudnímu přezkumu správnímu a zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně (č. j. 62Af 62/2010-367). V rozsudku soud uvádí mimo jiné, že „(…) Bez svolení osloveného dodavatele do těchto programů zasahovat nelze, přičemž oslovený dodavatel tento souhlas žalobci odmítl vydat. Je to tedy toliko oslovený dodavatel, kdo je z důvodu ochrany výhradních práv (práv podle autorského zákona) schopen předmětnou zakázku realizovat.

Podmínky zakotvené v § 23 odst. 4 písm. a) ZVZ pro zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění tak byly splněny“. Rozsudek krajského soudu byl následně potvrzen Nejvyšším správním soudem (č. j. 5 Afs 43/2012 – 54), který zamítl kasační stížnost úřadu. NSS v rozsudku připouští, že je třeba v jednotlivých případech vážit, zda postup zadavatele nesměřuje k obcházení zákona; rozlišuje přitom, zda zadavatel postupuje zaviněně, či pouze „nešikovně“.

Autorskoprávním problémům se při zadání veřejné zakázky lze vyhnout nejlépe tak, že se zakázka zadá jako jeden celek. V případě, že takto zadavatel postupovat nechce, jelikož nemá jistotu, zda a kdy bude v budoucnu disponovat dostatkem prostředků, je možné v uzavřené smlouvě nastavit systém rozvazovacích podmínek v závislosti na dispozici finančními prostředky či jiných okolnostech. Pokud se řeší situace ex post, je nutno vždy obstarat souhlas autora před zadáním zakázky, a to formou licenční smlouvy. Současně je velmi vhodné sjednat s autorem výkon autorského dohledu.

V případě, že uzavření smlouvy možné vzhledem k postoji autora není, lze využít postup podle § 23 odst. 4 písm. a) zákona a vést jednací řízení bez uveřejnění.

Mgr. Eva Faltusová právní oddělení Kanceláře ČKA

Odst. 2 Architekt uvádí na dokumentaci jako celku kromě svého razítka a podpisu též jména všech osob, které se na vypracování dokumentů autorsky podílely.

Odstavec rozvíjí ustanovení autorského zákona, dle něhož má autor právo si osobovat autorství včetně práva rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění a dalším užití jeho díla, je-li uvedení autorství při takovém užití obvyklé. V souladu s ustanovením odst. 2 PEŘ ČKA je uvádění jmen osob, které se na vypracování dokumentaci autorsky podílely, třeba chápat jako praxi obvyklou.

Odst. 3 Architekt nepřevezme rozpracovanou zakázku bez vědomí jejího původního zhotovitele. Před převzetím zakázky musí architekt neprodleně a písemně informovat o zakázce jejího původního zhotovitele a dotázat se, zda původní zhotovitel a zadavatel jsou řádně vypořádáni. Nevyjádří-li se

AUTOR AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ

Odst. 1 Architekt respektuje a chrání práva k duševnímu vlastnictví, zejména autorská práva ostatních architektů, jakož i všech dalších osob. Architekt se zároveň vůči těmto osobám vyvaruje zneužívání svých autorských práv.

Ustanovení obecně odkazuje na povinnost respektovat, tzn. vyvarovat se neoprávněných zásahů do autorských práv jiných autorů a povinnosti s tím spojené. Konkrétní obsah povinnosti uvádí odstavce následující, a zejména též autorský zákon (který dává pojmu „autorská práva“ konkrétní obsah).

Odst. 1 přitom zdůrazňuje povinnosti vůči autorizovaným architektům (čímž se nijak nesnižuje odpovědnost vůči ostatním osobám). Ustanovení zakazuje zneužití autorských práv. Tato zásada platí též obecně (viz nový občanský zákoník, § 6, 7, 8).

Za zneužití autorského práva může být považován např. postup autora, který odmítá přijetí zakázky na změnu autorského díla (pro klienta nutnou) a současně též odmítá uzavření licenční smlouvy (či požaduje neúměrně vysoký licenční poplatek).

AUTORSTVÍ

Autorským právem se vedle autorského zákona zabývá též Profesní a etický řád ČKA (dále též „PEŘ ČKA“), a to v ustanovení § 26. PEŘ ČKA je vnitřním předpisem ČKA, a zavazuje tak pouze členy ČKA. Pět odstavců obsahově vychází z autorského zákona, který dále zpřesňuje a místy rozšiřuje. Ustanovení je nutno vykládat ve světle autorského zákona, za jehož (ne)dodržení je autorizovaný architekt rovněž disciplinárně odpovědný.

Za porušení PEŘ ČKA, je-li Stavovským soudem ČKA vyhodnoceno jako dostatečně závažné, hrozí disciplinárně obviněnému disciplinární opatření od důtky přes pokutu do 50 000 Kč po pozastavení či odnětí autorizace. Porušení § 26 je jedním z nejčastějších důvodů vedení disciplinárního řízení vůbec.

AUTORSTVÍ

EVA FALTUSOVÁ

AUTORSTVÍ

VZTAH AUTORSKÉHO ZÁKONA A PROFESNÍHO A ETICKÉHO ŘÁDU ČKA PŘI OCHRANĚ AUTORSKÝCH PRÁV

STVÍ

BULLETIN ČKA 3–4/14

31 původní zhotovitel k této informaci do patnácti kalendářních dnů od doručení žádosti, má se za to, že souhlasí. Pokud původní zhotovitel v této lhůtě prokáže, že není se zadavatelem řádně vypořádán, architekt rozpracovanou zakázku nepřevezme, ledaže požadavky původního zhotovitele jsou s ohledem na smlouvu uzavřenou mezi ním a klientem zjevně nepřiměřené a převzetím zakázky nebudou dotčena autorská práva původního zhotovitele.

Ustanovení směšuje prvky autorskoprávní ochrany s povinností, která má sloužit k ochraně před neplatícími klienty. Smyslem ustanovení je ochrana jak architekta samotného (ten má možnost se touto cestou dozvědět, že investor má špatnou platební morálku), tak celé profese.

PEŘ ČKA zakazuje, aby architekt přijal zakázku, má-li informaci, že mezi původním zhotovitelem a investorem nedošlo k finančnímu vypořádání. Architekt má v první fázi před přijetím povinnost písemně informovat původního dodavatele, že zakázku přijímá, a dotázat se ho, zda ve vztahu s investorem proběhlo řádné vypořádání závazků. V případě, že se původní zhotovitel do patnácti dnů nevyjádří, lze to považovat za souhlas a architekt zakázku může přijmout.

Vyjádří-li se negativně a předloží-li pro svá tvrzení důkazy, architekt by zakázku přijmout neměl. Komplikovaná situace nastává v případě, že původní zhotovitel tvrdí, že vypořádán není, zatímco klient tvrdí opak a předkládá pro to konkrétní důkazy. Obdobně může klient tvrdit, že původní zhotovitel porušoval své povinnosti, a nemá tedy na úplatu nárok.

V takovém případě je zřejmě věcí úsudku architekta, jak situaci na základně dostupných podkladů vyhodnotí. Pokud se rozhodne, že zakázku přijme z důvodu, že požadavky původního zhotovitele jsou nepřiměřené, musí zároveň ověřit, že nebudou dotčena jeho autorská práva (že je uzavřena licenční smlouva). Je skutečností, že architekt nedisponuje právními prostředky požadovat od původního architekta ani investora konkrétní důkazy a jeho možnost zcela relevantního posouzení situace je tak omezená. Také z tohoto důvodu Stavovský soud v minulosti při rozhodování vždy přihlížel k tomu, jaké úsilí disciplinárně obviněný vynaložil k tomu, aby se seznámil se skutečným stavem, a zohledňoval to při posuzování závažnosti porušení ustanovení § 26 odst. 3.

Stavovský soud při svém rozhodování opakovaně řešil obsah pojmu „rozpracovaná zakázka“. Lze konstatovat, že rozpracovaná zakázka je zakázkou na projektové či jiné práce, které spadají do výkonu profese architekta, na jejíž realizaci se předešle účastnil jiný zpracovatel. K odlišení, kdy se jedná o jednu rozpracovanou zakázku a kdy se jedná o dvě samostatné zakázky, lze uvést, že totožnost zakázky je dána existencí kvalifikované souvislosti mezi první fází a fází druhou. Možná souvislost je zejména věcná, místní a časová.

Rozpracovaná zakázka bude zpravidla charakteristická souběhem těchto souvislostí.

Věcná souvislost Aby se jednalo o jedinou zakázku, musí spolu obě její fáze zejména po věcné stránce souviset. Tato souvislost bude mít nejčastěji podobu totožného (nebo alespoň velmi podobného) zadání zakázky. Podobnost se nebude posuzovat podle znění písemné smlouvy, ale podle svého skutečného obsahu.

Např. jedná-li se o projekt obchodního centra a investor změní po ukončení první fáze záměr využití některé části z obchodů kupř. na garáže, jedná se stále o totožnou zakázku. Naopak plánuje-li investor na jednom místě vystavět mateřskou školu a po ukončení prací na první fázi záměr změní na bytový dům, pak se o totožnou zakázku jednat nebude. Hodnocení, kdy se stále jedná o tentýž záměr, a tedy zakázku, a kdy je záměr dostatečně odlišný, bude vždy do jisté míry záviset na subjektivním posouzení. Věcná souvislost se v praxi může projevit tak, že investor poskytne podklady připravené autorem první fáze autoru druhé fáze. V situaci, kdy architekt 2 přímo

Mgr. Eva Faltusová právní oddělení Kanceláře ČKA

AUTOR AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ

Odst. 5 Architekt nepřevezme zakázku, jejímž předmětem je změna zrealizovaného díla, zejména pokud jde o dílo zrealizované podle návrhu, projektu nebo plánu žijícího architekta, bez předchozího upozornění zadavatele na tuto skutečnost. Před převzetím zakázky musí architekt neprodleně a prokazatelně informovat o zakázce autora původního návrhu, projektu nebo plánu a podle možností si od něj vyžádá stanovisko nebo konzultaci k zakázce, popřípadě ho vyzve ke spolupráci.

Ustanovení navazuje na § 38d písm. b) autorského zákona. Architekt by měl zadavatele upozornit na jeho povinnosti vůči původnímu autoru stanovené autorským zákonem, s ohledem na ustanovení § 38d písm. b). V souladu s autorským zákonem je povinností zadavatele umožnit původnímu autoru výkon autorského dohledu, k němuž by ho měl nový architekt přizvat a v dostatečné míře mu umožnit jeho výkon.

Obsahem autorského dohledu je zejména kontrola, zda ke změnám autorského díla dochází, aniž by byla přitom narušena jeho hodnota.

AUTORSTVÍ

Odst. 4 Architekt nevyužije autorské dílo jiného architekta při zhotovování své vlastní zakázky bez jeho výslovného písemného souhlasu, popřípadě uzavřené licenční smlouvy.

Odstavec 4 uvádí základní zásadu autorského zákona, tedy že autorské dílo lze užít pouze s výslovným souhlasem autora (resp. té osoby, která drží k autorskému dílu výhradní autorská majetková práva, a je tak oprávněna udělit svolení s užitím díla – např. zaměstnavatel u autorského díla zaměstnance). Běžnou formou udělení souhlasu je uzavření licenční smlouvy, jejíž vzor naleznete na straně 40.

AUTORSTVÍ

Místní souvislost Totožnost zakázky je taktéž dána totožností lokality, pro kterou je záměr zpracováván. Z této podmínky si lze (obtížně) představit výjimku, jednalo-li by se o typový projekt vytvářený bez návaznosti na konkrétní místo.

AUTORSTVÍ

Časová souvislost V naprosté většině případů bude v praxi rozpracovaná zakázka charakterizována přiměřenou časovou blízkostí mezi první a druhou fází. Přesná časová hranice, po kterou se jedná stále o totožnou zakázku, je obtížně určitelná. Faktem je, že časem se snižuje příležitost architekta 2 se vůbec dozvědět, že na zakázce před ním pracoval jiný dodavatel (nejde-li o další práci na jeho projektu).

AUTORSTVÍ

pokračuje v práci architekta 1, např. rozpracováním jeho projektu, se jedná vždy o totožnou zakázku.

STVÍ

TÉMA

32

ARCHITEKTURA A PRÁVA AUTORA JAN SAPÁK Architektura je autorským dílem, to je mimo diskusi. Abych věc trochu přiblížil, musím dodat, že jím není každý projev, který se týká navrhování staveb. Stejně tak je potřeba připojit, že ani některé projevy (díla) urbanistické. Podstatné je, že dílo musí být výsledkem tvůrčího procesu.

Co to ale znamená v konkrétní věcné praxi? Znamená to, že na počátku, když se blíží případný spor ohledně autorských práv, je potřeba vyjasnit, zda je před námi autorské dílo, či nikoliv.

Jen pouhé zdání nestačí (tedy zda jde o návrhový projev, který má jinak obvyklé rysy návrhu stavby – ortogonální nebo 3D zobrazení). Autorské dílo je jen nepochybným výsledkem tvůrčího procesu, nemůže být jednoduchým rutinním dílem, byť jeho výrazové (zobrazovací) rysy mohou být podobné.

Aby bylo možno vnímat dílo jako tvůrčí, musí být přítomny určité znaky, stopy. Musí být patrné znaky postupu, ve kterém autor promítal, vedle objektivních daností, též své přístupy. Není tedy požadavkem, aby dílo bylo zvlášť vynikající, nesmí ovšem být ploché, bezduché, ale ani chaotické, nemohoucí.

Abychom situaci více přiblížili, je vhodné ji zjednodušit a upozornit na to, že opakem tvůrčího díla je elaborát veskrze rutinní. Rutina je protikladem tvorby. Ale pozor, ani u tvorby se nelze bez rutiny zcela obejít. Existují dva druhy rutiny. Ta obecná, co nejvíce objektivní a jednoduchá, bez možností rozvoje a reakce na specifické okolnosti. Tu, kterou se učíme v dětství od rodičů a později ve škole. Ilustrativně řečeno je rutinou to, co se například většinou vyučuje v prvních dvou ročnících střední stavební školy. Pak je ale rutina, kterou si více nebo méně vytváří každý autor v průběhu svého tvůrčího zrání a která odráží jeho osobitost. Bez ní by se sotva dostal dál a jeho snaha by byla krajně neproduktivní. Mezi těmito druhy rutiny nutno rozlišovat, přičemž je jasné, že hranice nemusí být ostrá.

Aby to bylo ještě složitější (protože spletitá je sama skutečnost), existují jistě i výtvory, na kterých je sice znát, že se při jejich vzniku odehrál nějaký bouřlivý proces, možná i zápas, ale jejich nositel v tomto zápase prohrál. Jsou to díla, která se sice odchylují od rutinní šablonovitosti, ale jejich výsledek není pozoruhodný, nýbrž zmatený a roztříštěný. Zdá se mi, že právě těchto děl bylo v minulosti méně, ale přibývá jich. V minulosti byla jasněji rozprostřena polarita mezi naučenou rutinou a tvůrčím dílem. Ještě jeden případ by neměl ujít pozornosti, a sice díla do krajnosti eklektická. Tam může být také krajní nouze stop po tvůrčím procesu, i když jinak může jít o výtvory úhledné a zdařilé. Rovněž těchto je stále více.

Příklad jednoduché stavby Pokud jde o druh stavby (pro přehlednost setrvám jen u staveb pozemních), je málo pravděpodobné, že tvůrčím autorským dílem budou stavby zcela jednoduché a prosté.

Jako příklad bych uvedl jednomístnou přízemní garáž. Nemusí to být ve sto procentech případů, ale pravděpodobnost, že není autorským dílem, pramení již ze samé povahy věci.

Ovšem ne každý takto drobný stavební předmět musí být

Z praktických důvodů jsem protentokrát vybral především otázky spojené s bodem 1.

K tomu jen stručnou poznámku: k poslednímu bodu dochází notoricky a často, v podstatě každý den, při referátech o aktuálních stavbách v médiích, kdy jen zcela výjimečně bývá uveden autor. Pochopitelně je nutné posoudit reálnou možnost jméno autora poznat; původci zpráv většinou nevyvinou ani nejmenší úsilí, aby jméno autora zjistili, protože si ani neuvědomují, že by tak měli učinit. Že jde o delikt, je v mnoha případech velmi pravděpodobné.

Pro obě nebo všechny strany, které by se mohly při vzni-

AUTOR AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ

1. zadávání jednotlivých fází projektové dokumentace po částech, 2. spolupráce více autorů s předem nevyjasněným autorským podílem, 3. prostá krádež autorského díla jakoukoliv cestou a parazitování na něm, 4. zásahy do hotové stavby, poté co byla dokončena, 5. škála dalších variant – mimo jiné nejčastěji opomenuté uvedení jména autora.

AUTORSTVÍ

Jak to vypadá v praxi?

Většina situací je naštěstí bezkonfliktních, protože panuje přirozená soudnost a patrně i zdrženlivost obou stran.

Bezkonfliktní jsou možná někdy i přesto, že k vychýlení od přiměřeného stavu dochází, a to většinou na úkor autora. Pojďme se nyní podívat, jaké situace mohou nejčastěji nastat:

AUTORSTVÍ

prost tvůrčího zápasu. Víme, že dějiny architektury znají hned několik takových případů (malý vyhlídkový můstek, zahradní altán, nová terasa nebo originální balkon, oltář či kazatelna).

U většího domu, zvláště toho, který má více poschodí, musí být zvažována vzájemná pozice schodišť, vstupů, toalet apod., těleso musí být formováno zvenčí a fasádu je třeba artikulovat, se otevírá prostor pro tvůrčí uchopení. Ale ani v případě velkých staveb nemusí jít v každém jednotlivém případě o tvůrčí dílo. Typickým případem, kdy tomu tak není, je dílo zmatené, nemohoucí, nesourodé. Příklady ze současné praxe známe.

Příkladem zcela jednoduché stavby, která s jistotou nebyla tvůrčím dílem, byl případ malé zahradní chatky na nářadí. Toto téma samo o sobě nevylučuje tvůrčí přístup. I zde jde o proporce, strategii užití, ergonomii a detaily stejně jako o zpracování materiálu. Případ, který byl posuzován v trestním řízení, byl ale zcela tuctový, bez sebemenšího nápadu, a nadto se po uzavření věci ukázalo, že jde o stoprocentní kompilát.

S tím však souvisí jedno upozornění: i v případě díla-plagiátu, kdy jedna osoba odcizila již rozpracované, ale i hotové dílo a dále na něm pracovala, pak tento děj nemusí (byť jde o deliktní jednání) vylučovat další autorský přínos. To, že vznikl na základě deliktního, nebo i nezákonného děje, nevylučuje fakticitu samotnou. To však již je otázka především právní.

Aby vše bylo ještě složitější, je zapotřebí připomenout, že autorské právo (zákonná úprava) na dílo pohlíží jako na zachycení vlastního projevu a rozeznává kopie (rozmnoženiny), což je v případě architektury realizovaná stavba. To se ovšem tak trochu vzpírá povaze věci, protože je jasné, že kopie u jiných druhů tvůrčí činnosti – např. literatury (kniha či výtisk časopisu) nebo CD jsou něčím jiným než materiální podoba díla v případě architektury, ale i jiných oborů výtvarného umění. Je třeba dodat, že celá zákonná úprava autorského práva je umělým výtvorem, starým méně než 250 let, a na rozdíl od jiných oborů práva nemá přirozenoprávní základ. Právě tato rozdílnost byla příčinou, proč nebyla architektura dlouho pojímána a chráněna jako autorské dílo. Také je třeba mít na paměti, že v úplném počátku existovalo právo nakladatelů, které bylo následně vyváženo právem autorů. Uvedená problematika má své právní i věcné (skutkové) aspekty. Tyto dvě složky zde od sebe nejsou odděleny, ale stýkají se a možná se i prostupují.

STVÍ

BULLETIN ČKA 3–4/14

33 ku architektonických děl dostat do střetu, má velký význam prevence. Jenže to je právě kámen úrazu. Prevence je nejvíce zanedbávána, a to z pochopitelných důvodů. Vznik návrhového a poté projekčního úkolu má mnoho důležitějších aspektů a pro architekta je velmi obtížné ho získat. Práva autora jsou obvykle tím posledním, čím by chtěl klienta, který má velkou možnost výběru, odradit. Častá je naopak opačná strategie: zejména velcí a silní stavebníci chtějí mnohdy na radu právníků oprávnění autora k jeho dílu eliminovat.

V tomto ohledu je nejdůležitější otázka návaznosti jednotlivých fází projektu, tedy dílů určitého celku. Podle dosud českými soudy přijímané věcné a skutkové doktríny je projekt jako celek jedním autorským dílem. Počátkem je studie (návrh), kde se koncentruje nejvíce autorského vkladu, nikoli však všechen. Právě tato fáze je ovšem nejvíce náchylná k rozdílným přístupům, a tedy i k možným střetům. Architektonický návrh, a tím i projekt ani zdaleka není výhradně věcí autorské povahy. Má rovněž jiné vlastnosti a jeho kvalitativní aspekty nepokrývá pouze kvalita, která by byla plně ztotožnitelná s autorskou hodnotou. Objednatel potřebuje též plnění dalších kritérií, jako jsou včasnost nebo náklady, jež se nemusí krýt se strategií, kterou sleduje autorský pohled.

Komplexní parametry smluvních vztahů přinášejí do procesu vzniku návrhového díla i řadu jiných aspektů než jen těch, které sleduje autorská strategie. Měly by a musí být v přirozené rovnováze. Pokud jsem se ale zmínil, že projekt jako celek je jedním autorským dílem, neznamená to, že za všech okolností musí být jeho vykonavatelem jen jedna osoba, která je výchozím autorem. Je nabíledni, že ke zdárnému dokončení projekčního díla jsou potřebné komplexní kompetence, spolehlivost a kondice, která nemusí být vždy totožná se schopnostmi autorskými. Znamená to, že by se objednatel návrhového (případně projekčního) díla neměl dostat do pasti jenom proto, že je zde přítomna ochrana práv autora. Pokud je v nějakém ději přítomen nesoulad mezi schopnostmi výchozího autora a jeho další kompetencí dílo po všech stránkách dokončit, měl by mít jeho objednatel dostupnou možnost přibrat další osoby. V ideálním případě by se to mělo stát na základě rozumného jednání.

Pokud nenastane takový přirozený postup, může se rozvinout spor, který v nejhorším případě může skončit až soudním projednáním. V této souvislosti je příhodná poznámka, že se v posledních letech nashromáždila již řada soudních rozhodnutí, která poskytují judikatorní základ pro další přesnější (a předvídatelné) rozhodování i pro preventivní postup smluvních stran, aby konfliktům předcházely.

Přestože je projekční činnost složitá a zahrnuje řadu aspektů, autorská složka v ní neleží na periferii. Je potřeba brát ji přiměřeně a harmonicky vůči ostatním aspektům.

Je vhodné připomenout, že jednotlivé vývojové (výkonové) fáze projektu nejsou vůči sobě v postavení autorského díla a jeho rozmnoženiny (to by odporovalo skutkové povaze děje), ale v postavení další rozpracující a dokončující fáze téhož. Dělení na jednotlivé fáze bylo vynuceno jinými příčinami než těmi, které souvisejí s autorstvím samotným. Jsou to především příčiny veřejnoprávní, tedy dělení na základě potřeby projednání před úřady. V dřívějších obdobích nebyl návrh (projekt) stavby dělen na jednotlivé fáze.

Problematika autorství a jeho ochrany je značně složitá, a aby byla alespoň trochu uchopitelná, byl z celé škály možných případů jako ilustrace vybrán tento jediný, ovšem nejfrekventovanější a také nejzávažnější.

akad. arch. Jan Sapák člen představenstva ČKA

AUTOR AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ

Autorské právo se objevilo s knihtiskem Prapůvod moderního autorského práva je nutno hledat až o mnoho století později, a to v období, kdy dochází k rozšíření knihtisku. Tehdejším pramenem vydavatelských a autorských práv byly tzv. výsady, individuálně udělená privilegia. Ani sama autorská či tvůrčí činnost však nezakládala automaticky vznik práv autora. Téměř veškerá zahraniční literatura se shoduje na bodě, od něhož je možno hovořit o vzniku moderního autorského práva, alespoň z hlediska legálního. Tímto bodem v historii je přijetí anglického zákona o autorském právu v roce 1709.

Z dnešního pohledu je už možné říct, že vývoj autorského práva v Anglii byl v porovnání s ostatním světem neuvěřitelně progresivní, a to zejména z toho důvodu, že anglické zákonodárství předstihlo všechny jiné země o celé jedno století. Ve Francii byl například podobný zákon, který chránil autorská práva týkající se dramatických a hudebních děl, přijat až v roce 1791, a další, o vlastnickém právu autorů slovesných děl, hudebních skladatelů, malířů a kresličů, až v roce 1793.

Teoretická pojetí autorských práv byla postupem doby doplňována a obohacována učením obsaženým v dílech známých filozofů. Tak především Immanuel Kant v díle Metaphysichen Anfangsgründe der Rechtslehre kladl důraz na přísné odlišování hmotného substrátu díla a díla samotného, které považoval za projev osobnosti a svobody autora, jímž autor hovoří k veřejnosti. K obsahu autorského práva Kant počítal i osobní užívací právo. Z dalších filozofů je možné zmínit alespoň Johanna Gottlieba Fichta, Georga Wilhelma Friedricha Hegela a Arthura Schopenhauera.

AUTORSTVÍ

Už v antickém období, v období práva řeckého a římského, obíhala ve společnosti celá řada děl literárních, hudebních, dramatických a samozřejmě výtvarných či architektonických.

Nicméně ochrana autorů a jejich práv byla velmi slabá. Fakticky byli autoři oprávněni k podání pouze vlastnické žaloby ve vztahu k rukopisu díla jako věci a žaloby, jíž se domáhali cti, zavdalo-li k tomu příčinu užití díla jiným subjektem.

Odměna autora byla nahrazena kupní cenou za rukopis. V této době se aplikoval výhradně princip, že odkoupení nebo jiné oprávněné nabytí rukopisu, tedy hmotného substrátu, v němž bylo dílo zachyceno, znamenalo pro autora navždy ztrátu jakýchkoliv práv k rukopisu, a tím i k dílu samotnému.

AUTORSTVÍ

Autorské právo můžeme datovat až do období konstituování moderních států.

Pojem práva duševního vlastnictví a duševní vlastnictví jako takové se v českém právu začíná šířeji užívat teprve v době po převratu v roce 1989.

Předtím byl tento termín sice také znám, nicméně užíval se téměř výhradně ve spojení s mezinárodním právem veřejným a vnitrostátnímu právu bylo vlastní spíše užívání pojmů jako právo průmyslového vlastnictví a průmyslová práva. Zde nabízíme malý exkurz do historie autorského práva ve světě i u nás.

AUTORSTVÍ

LIBOR VAŠÍČEK

AUTORSTVÍ

HISTORIE AUTORSKÉHO PRÁVA

STVÍ

TÉMA

34 Sama koncepce skutečného duševního vlastnictví se ovšem prosazovala až později. Nejvšeobecněji přijímanou verzi osobního pojetí autorských práv vypracoval až v roce 1895 Otto Gierke v díle Deutsches Privatrecht. Základem jeho teorie, která do té doby nejvíce odpovídala zájmům autorů, bylo tvrzení, že autorské právo je nepřevoditelné a přípustná je pouze převoditelnost práva dílo užít.

Dříve autorské právo přecházelo na nového majitele Pokusíme-li se uvést nejzásadnější rozdíly mezi historickými autorskoprávními normami a moderním (aktuálním) pojetím autorského práva, dojdeme k tomu, že historické normy vycházely z principu, že autorské právo je nedílně spjaté s věcí, tudíž i zcizením (převodem) předmětné věci přecházela všechna práva (včetně práv autorských) na nabyvatele věci a autorovi tak v podstatě poté nezůstávala žádná práva. Zároveň platilo, že autorské právo vzniká a může být uplatňováno až od okamžiku registrace ve speciálních rejstřících.

Moderní přístup k autorskému právu však akcentuje odlišné principy: autorské právo nepřechází s věcí, jejímž prostřednictvím nebo v níž je autorský počin vyjádřen; autorské právo vzniká bez ohledu na jakoukoliv registraci, protože vzniká již samotným okamžikem, kdy je autorský počin vyjádřen v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě. Dále je autorské právo nepřevoditelné, ale zároveň platí, že autor může poskytnout pouze oprávnění k výkonu práva dílo užít, tj. poskytnout licenci, autor však nemůže svá práva beze zbytku postoupit na jiného. Nakonec dnes na rozdíl od historického vnímání platí, že autorské právo svědčí vždy pouze autorovi – tedy fyzické osobě, protože právnická osoba autorem sama o sobě být nemůže.

Císařský patent se bránil rozmnožování díla Za první autorskoprávně relevantní normu na našem území se považuje císařský patent číslo 992 z října roku 1846, který poprvé stanovil zásady ochrany děl literárních, hudebních a výtvarných umění proti neoprávněnému mechanickému rozmnožovaní, u děl dramatických a hudebních navíc postihoval neoprávněné veřejné provozování díla. Patent byl za dobu své platnosti několikrát novelizován. Od roku 1859 se rozšířil rozsah ochrany práva provozovacího, roku 1892 byl přijat říšský zákon o prodloužení ochranných lhůt literárního a uměleckého vlastnictví.

V padesátých letech 20. století bylo české právní prostředí vystaveno procesu změny téměř všech zákonů. Dělo se tak jak pod tlakem politické objednávky, tak z pouhé nutnosti reagovat na změny ve společnosti. Byl přijat nový občanský zákoník a v důsledku toho bylo také zapotřebí uvést s ním do souladu české autorské právo. Stalo se tak zákonem číslo 115/1953 Sb., o právu autorském.

V šedesátých letech 20. století došlo znovu k rozsáhlé změně v oblasti občanského práva. Byl opět vydán nový občanský zákoník a nedlouho poté také zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých. Ačkoliv byla tato norma v historii českého autorského práva vcelku progresivní, nezbavila se označení typického socialistického zákona, a to z toho důvodu, že obsahovala často řadu direktivních administrativních ustanovení, jež nadbytečným způsobem zvýrazňovala úlohu státu při nakládání s dílem a při různých způsobech jeho využití.

Zákon byl několikrát novelizován. První změnou zákona v roce 1990 se autorskoprávní ochrana rozšířila i na některé programy počítačů. Další novela o rok později odstranila (úplatné) zákonné licence ve prospěch smluvních vztahů a třetí novela v roce 1993 upravovala zejména postavení kulturních fondů.

V roce 1995 pak nepřímou novelou došlo k upravení práva na odměnu související s nenahranými nosiči záznamů, která nahrazuje příjem ušlý nositelům práv v důsledku zákonné

AUTOR AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ AUTORSTVÍ

JUDr. Libor Vašíček, advokát Legal Partners, Advokátní kanceláře JUDr. Libora Vašíčka

AUTORSTVÍ

výjimky k bezplatnému pořízení kopie již uveřejněného díla pro vlastní potřebu uživatele. Podmínkou vzniku práva na tuto odměnu se stalo nejen vyrobení, ale i uveřejnění uvedeného snímku jeho výrobcem. Dále norma nově upravovala právo na odměnu autorům, jejichž díla lze rozmnožovat pro osobní potřebu uživatelů na podkladě tiskovin pomocí kopírovacích přístrojů. Takzvaná reprodukční práva u nás do té doby nebyla zajišťována ochrannými organizacemi a ani nebyl řešen systém náhradních odměn za ušlý příjem autorům, přestože bylo zjevné, že takové právo by nemohlo být autorem vykonáváno samostatně.

Rozsáhlou novelou autorského zákona v roce 1996 byla posílena ochrana počítačových programů. Počítačový program se považoval za dílo literární, pokud splňoval znaky autorského díla. Kopírování počítačových programů, byť i jen pro osobní potřebu, bylo tehdy zakázáno. Oprávněný uživatel programu nepotřeboval svolení autora, neposkytoval autorovi odměnu za pořízení rozmnoženiny, překladu nebo úpravy programu za předpokladu, že tak činil ze zákonem dovolených důvodů.

Současný a doposud účinný zákon o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a změně některých zákonů vznikl v roce 2000.

STVÍ

BULLETIN ČKA 3–4/14

35

KETA

ANKETA

ANKETA

ANKETA

ANKETA

ANKETA

ANKETA

ANKETA

ANKETA

ANKETA

ANKETA

ANKETA

ANKETA

ANKETA

ANKETA

2

ANKETA

ANKETA

ANKETA

ANKETA

ANKET

TÉMA 36

ANKET

37 MgA. ONDŘEJ CÍSLER, Ph.D. architekt

ANKETA ANKETA

Autorství v architektuře považuji za zásadní. Především proto, že zabraňuje neřízenému míšení přístupů k úkolu a rozmělňování názoru na něj. Nechci tím nicméně říci, že není možné spoluautorství. Své autorství jsem ve sporu s kolegou uplatnil jednou a byl jsem úspěšný, celá věc skončila smírem a dohodou. Myslím, že je důležité k autorství přistupovat racionálně a věcně v mezích toho, co stojí v autorském zákoně.

prof. Ing. akad. arch. ALENA ŠRÁMKOVÁ Šrámková Architekti

ANKETA ANKETA ANKETA ANKETA ANKETA ANKETA KETA

Rozlišuji mezi soukromými a veřejnými stavbami. Respektuji vnitřní zařízení objektu jeho obyvateli i dodatečné drobné změny. Nechtěl bych se nikdy dostat do situace, kterou popisuje ve svých esejích Adolf Loos, kdy architekt diktuje nebohému klientovi, jaké si má obout papuče, aby ladily s navrženým interiérem. Je proto důležité přemýšlet nad mírou, která se má ještě respektovat, jelikož představuje nedílnou součást koncepce stavby, a nad možností zabydlet se podle svého vkusu. Jiný pohled mám ale na veřejné zakázky.

U nich by zástupci investora měli postupovat ve veřejném zájmu, a protože většinou sami nejsou odborníky, měli by odborné věci odborníkům přenechat.

Autorství v architektuře neznamená úplně totéž co autorství ve výtvarném díle, kdy před námi stojí umělecké dílo a jeho doplněním nebo poškozením se dotýkáme výtvoru jednoho umělce, který zároveň dílo vymyslel, ale většinou i fyzicky vytvořil. Nicméně architektura je ve své podstatě také uměním a doplněním nebo ubíráním může vzniknout stejné poškození jako v případě sochy nebo obrazu.

ANKETA

ANKETA

Ing. akad. arch. JAN ŠÉPKA Šépka Architekti

ANKETA

ANKETA

ANKETA

ANKETA

ANKETA

Vzhledem k mé profesní orientaci na urbanismus a územní plánování se otázka autorství týká zejména urbanistické koncepce a následného nakládání s vydaným územním plánem. Negativní zkušenosti z praxe: 1. kopírování regulativů architekty do svých územních plánů bez jakékoli změny; 2. klauzule v předpřipravené smlouvě o dílo ze strany zadavatele (obce) o zříkání se „veškerých autorských práv“ k územnímu plánu; 3. architekti, kteří nechtějí dovolit nakládání s vydaným územním plánem, jejž zpracovali.

ANKETA

ANKETA

Ing. arch. HELENA STEJSKALOVÁ Ateliér U-24

ANKETA

BULLETIN ČKA 3–4/14

Uplatňovat autorství musíme v první řadě my, architekti, jinak to nikoho ani nenapadne. Je třeba, abychom se ozývali na každé bezpráví tak, aby si naši klienti uvědomili, že s autorstvím architektury je to stejné jako s autorstvím obrazů.

ÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU

3

MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁK

TÉMA 38

DANIELA RYBKOVÁ Chce-li osoba odlišná od autora s jeho dílem nakládat, potřebuje k tomu zásadně autorův souhlas, který se uděluje licenční smlouvou. Její obsah určují obě smluvní strany.

Tento smluvní typ býval upraven v autorském zákoně, ovšem od 1. ledna 2014 je součástí občanského zákoníku. Principy licence se přitom nezměnily, šlo jen o pouhý přesun do jiného právního předpisu a navíc o podrobnější rozpracování některých ustanovení. Ze systematického hlediska je úprava v novém občanském zákoníku členěna tak, že nejprve jsou uvedena obecná ustanovení společná pro všechny druhy licencí, následují ustanovení zvláštní, specifická pro určité kategorie licencí, kdy jako samostatný typ je upravena i licence k právům chráněným autorským zákonem.

Rozsah určí obě strany Zákonná definice licenční smlouvy uvádí, že smlouvou poskytuje autor nabyvateli oprávnění k výkonu práva autorské dílo užít v původní nebo zpracované či jinak změněné podobě, a to určitým způsobem nebo všemi způsoby užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném. Je tedy výlučně věcí dohody obou smluvních stran, v jak širokém rozsahu bude licence udělena. Zákon obsahuje jediné omezení – nelze poskytnout oprávnění k výkonu práva dílo užít způsobem, který není v době uzavření smlouvy znám. Je vhodné ve smlouvě stanovit, k jakému účelu je licence poskytnuta, a to z hlediska právní jistoty obou smluvních stran. Stanovením účelu udělení licence se lze vyhnout tomu, že klient (nabyvatel) bude s dílem nakládat způsobem, který je v rozporu se zájmy architekta.

Finanční odměna Licence by zásadně měla být udělována za úplatu, není to ale nezbytné, strany se mohou dohodnout, že autor licenci poskytuje bezúplatně. Výše odměny za licenci je záležitostí domluvy smluvních stran. Jako pomocné kritérium pro stanovení výše odměny lze doporučit kalkulaci, která vychází z hodnoty všech navazujících výkonových fází. Základní kalkulace se standardně provádí s přihlédnutím k významu, charakteru a obtížnosti navrhované stavby, přičemž obvyklá sazba se pohybuje v rozpětí od pěti do patnácti procent z jednotlivých dosud neprovedených fází zpracování projektu. Je-li licence udělována například již ve fázi po zpracování studie, bude tudíž její cena výrazně vyšší, než když k udělení licence dojde až v některé z pozdějších fází – smyslem této úpravy je pochopitelně fakt, že původní autorské dílo bude v průběhu zpracování dalších projekčních fází využíváno opakovaně a autorský vklad architekta do takovéhoto díla je také nejvýznamnější.

Licence výhradní Existují dva hlavní typy licencí – výhradní a nevýhradní.

V případě výhradní licence autor nejenže nemůže ve stejném rozsahu udělit licenci další osobě, ale ani on sám nesmí dílo užívat. Nevýhradní licence pak autora neomezuje v dalším nakládání s dílem, může tedy poskytnout další licenci i sám dílo používat. Licence k architektonickému dílu se bude z povahy věci většinou udělovat jako výhradní – jednak s ohledem

MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁK

LICENCE K NAKLÁDÁNÍ S AUTORSKÝM DÍLEM

ÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU

BULLETIN ČKA 3–4/14

39 na specifičnost projektu ve vztahu k určité lokalitě, zejména však proto, že klient zřejmě nebude mít zájem, aby architekt mohl zcela totožný projekt poskytnout i další osobě. Ve smlouvě je nicméně vhodné výslovně uvést, že architekt má právo to konkrétní dílo, k němuž udělil výhradní licenci, dále užívat pro účely marketingu a prezentace svých prací. Upozorňujeme také, že pro výhradní licenci zákon povinně vyžaduje písemnou formu.

V architektonické praxi je licence typicky udělována v případě, kdy architekt zpracuje projekt do určité fáze a klient takto rozpracovaný projekt předá k dokončení jinému architektovi. Proto je třeba v licenční smlouvě výslovně sjednat oprávnění nabyvatele poskytnout oprávnění dílo užít třetí osobě (tzv. podlicence). Bez takovéhoto ujednání by klient (nabyvatel) mohl s projektem nakládat pouze sám, nebyl by však oprávněn předat ho ke zpracování jiné osobě. Časový rozsah smlouvy Další záležitostí, kterou je vhodné výslovně upravit v licenční smlouvě, je časový rozsah licence. Neobsahuje-li totiž smlouva takové ustanovení, uplatní se podpůrně zákonná dikce, dle které je licence poskytnuta pouze na dobu jednoho roku, což zjevně není praktické.

Vzorový text licenční smlouvy, zpracovaný právním oddělením České komory architektů v souladu s právní úpravou v novém občanském zákoníku, je uveden na následující stránce.

Ing. Mgr. Daniela Rybková právní oddělení Kanceláře ČKA

uzavřená níže uvedeného dne, měsíce a roku mezi následujícími smluvními stranami: 1.

IČO: se sídlem zapsaná v obchodním rejstříku vedeném , oddíl , vložka č. ú. jednající/zastoupená (dále jen „Autor“) a 2.

IČO: se sídlem zapsaná v obchodním rejstříku vedeném , oddíl , vložka jednající/zastoupená (dále jen „Nabyvatel“)

Legenda smluvního vzoru Text psaný kurzivou se užívá tam, kde z uvedených variant je třeba jednu zvolit a ostatní vyškrtnout.

Text psaný šedou barvou se užívá u ustanovení, jejichž uvedení ve Smlouvě doporučujeme, avšak není bezpodmínečně nutné a závisí na dohodě s klientem.

Text označený žlutou barvou se užívá u stanovení lhůt a vyjadřuje jejich obvyklou délku; ta může být na základě dohody s klientem upravena. Červeně je komentář právního oddělení ČKA. Text je vysvětlujícím vodítkem, nepatří do smlouvy.

I. Úvodní ustanovení 1. Autor prohlašuje, že je autorem _______ ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 a 3 autorského zákona pro stavební záměr _______ a držitelem majetkových autorských práv k Autorskému dílu.

Komentář: Zde je potřeba s co největší mírou podrobnosti specifikovat autorské dílo, tak aby nemohlo dojít k pochybám o jeho obsahu. Je možné odkázat na smlouvu o dílo, na jejímž základě autorské dílo vzniklo.

2. Nabyvatel prohlašuje, že byl a je objednatelem Autorského díla.

3. Pojmy užívané v této Smlouvě jsou užívány ve významu vyplývajícím z příslušných právních předpisů, resp. ve svém obvyklém významu. Pro účely této Smlouvy se rozumí

MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁK

LICENČNÍ SMLOUVA

ÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU

TÉMA

40 3.1 Autorským dílem dílo popsané v bodu I.1 zpracované Autorem.

3.2 Výhradní licencí výhradní oprávnění v souladu s § 2360 občanského zákoníku k výkonu práva užít Autorské dílo v rozsahu stanoveném touto Smlouvou.

3.3 Autorským dohledem dohled Autora nad užitím Autorského díla tak, aby nebyla snížena jeho hodnota.

II. Předmět Smlouvy 1. Autor uděluje Nabyvateli Výhradní licenci k Autorskému dílu.

Nabyvatel je v rámci poskytnuté Výhradní licence oprávněn užít Autorské dílo způsobem, který nesníží hodnotu Autorského díla, a to k následujícím účelům: 1.1 pro potřeby zpracování a provedení Autorského díla, a to za účelem vypracování dokumentace k územnímu řízení a pro vydání územního rozhodnutí, ke stavebnímu řízení a pro vydání stavebního povolení, pro vypracování projektové dokumentace pro provedení stavby, pro zhotovení dokumentace pro výběr dodavatele stavby, pro účely provedení stavby samé, a to v celku nebo v části, a pro výkon souvisejícího autorského dozoru, popřípadě též jiné dokumentace nezbytné pro provedení stavby jakožto rozmnoženiny autorského díla, pro uvedení stavby do provozu a užívání, vypracování dokumentace skutečného provedení stavby a pro kolaudaci stavby; 1.2 pro potřeby marketingu Nabyvatele, a to za účelem prezentace díla na veřejnosti, na výstavách či jednotlivě u třetích osob v jakékoliv formě zachycené na jakémkoliv nosiči či maketě; 1.3 pro potřeby pořízení jiných rozmnoženin a napodobenin díla nežli stavbou samou, a to trvale nebo dočasně jakýmikoliv prostředky a v jakékoliv formě.

Komentář: Občanský zákoník rozlišuje výhradní a nevýhradní licenci. Udělením výhradní licence autor přichází o právo autorské dílo užít (není-li výslovně dohodnuto jinak – viz zde bod II.5) či toto právo nadále poskytnout dalším osobám. V případě licence nevýhradní může původní autor dílo užívat či převádět (nevýhradní) licenci na další subjekty. Nesjedná-li se licence výslovně a písemně jako výhradní, má se za to, že se jedná o licenci nevýhradní.

2. Výhradní licence se uděluje na dobu _______ let / po dobu trvání majetkových autorských práv k Autorskému dílu.

Komentář: Není-li ve smlouvě stanovena doba, platí, že se licence poskytuje na dobu obvyklou u daného druhu díla a způsobu užití, nikoli na dobu delší než 1 rok od poskytnutí licence nebo (má-li být dílo poskytnuto až poté) od poskytnutí díla. Z tohoto důvodu je vhodné stanovit jinou, delší lhůtu.

3. Nabyvatel je oprávněn poskytnout podlicenci k Autorskému dílu třetí osobě, a to v rozsahu nutném k dosažení účelu plynoucího z bodu II.1 této Smlouvy.

Komentář: Nabyvatel může oprávnění z licence poskytnout třetí osobě zcela nebo zčásti, pouze bylo-li tak ujednáno.

4. Nabyvatel se zavazuje umožnit Autorovi v souladu s autorským zákonem výkon Autorského dohledu v průběhu užití Autorského díla a dále se zavazuje s Autorem konzultovat změny na Autorském díle prováděné, a to alespoň jedenkrát v průběhu práce a jedenkrát po dokončení každé fáze, pro niž bude Autorské dílo užito.

Komentář: Právo k výkonu autorského dohledu je založeno na § 11 odst. 3 autorského zákona. Jedná se o právo autora dohlížet na to, že autorské dílo je užíváno způsobem nesnižujícím jeho hodnotu. Výkon tohoto práva by měl nabyvatel autorovi umožnit a též honorovat.

V případě, že v rámci výkonu tohoto práva autor shledá, že se při užívání hodnota díla snižuje, může zejména požadovat, aby se nabyvatel takového jednání zdržel. Nelze-li to odvrátit, lze požadovat přiměřené zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu.

Tyto nároky jsou v praxi obtížně vymahatelné, zejména s ohledem na subjektivitu posouzení, co je „snížením hodnoty“ díla.

5. Autor je nadále oprávněn Autorské dílo užít pro potřeby vlastního marketingu, a to formou prezentace díla na veřejnosti, na výstavách, v soutěžních přehlídkách či jednotlivě u třetích osob v jakékoliv formě zachycené na jakémkoliv nosiči. Autor je oprávněn užít pro výše jmenované potřeby též fotografie interiéru a exteriéru realizovaných na základě jeho Autorského díla. Nabyvatel je povinen Autorovi umožnit přístup do stavby po jejím dokončení za účelem pořízení těchto fotografií.

6. Výhradní licence na Nabyvatele přechází okamžikem zaplacení licenčního poplatku uvedeného v bodu III.1 této smlouvy.

Komentář: Není-li otázka okamžiku přechodu licence ve smlouvě upravena, platí, že přechází okamžikem podpisu smlouvy. Neuhradí-li nabyvatel včas licenční poplatek, dopouští se neoprávněného nakládání s autorským dílem a autor může následně soudně požadovat dvojnásobek obvyklého licenčního poplatku.

III. Odměna 1. Nabyvatel se zavazuje zaplatit Autorovi licenční poplatek ve výši _______ ,- Kč, a to do 10 pracovních dnů od doručení faktury vystavené Autorem na účet Autora uvedený v záhlaví smlouvy.

Komentář: Licenční smlouvu lze uzavřít též jako bezúplatnou.

Pokud smlouva není výslovně uzavřena jako bezúplatná a zároveň nelze výši úplaty ze smlouvy dovodit, vychází se z toho, že výše licenčního poplatku odpovídá výši obvyklé v době uzavření smlouvy za obdobných smluvních podmínek. Jelikož stanovení „obvyklé“ výše licenčního poplatku je velmi obtížné, doporučujeme vždy uzavřít smlouvu s určením výše odměny.

2. Nabyvatel se zavazuje Autorovi zaplatit honorář za konzultace, které Autor poskytne v rámci výkonu Autorského dohledu, a to ve výši _______,- Kč za hodinu, do 10 pracovních dní od

MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁK

Vzhledem k tomu, že v projekční praxi bude k udělování podlicence nastupujícímu projektantovi docházet pravidelně, je třeba toto ve smlouvě uvést, aby byla licence pro nabyvatele vůbec využitelná.

ÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU

BULLETIN ČKA 3–4/14

41 doručení faktury vystavené Autorem. Bude-li Autorský dohled vykonáván mimo sídlo Autora, uhradí Nabyvatel též náklady spojené s cestou na místo konzultace.

3. Autor zašle fakturu vystavenou dle odstavce 1 tohoto článku Nabyvateli neprodleně po předání Autorského díla e-mailem na adresu _______ a doporučeně poštou na adresu sídla Nabyvatele. Autor bude zasílat faktury vystavované dle odstavce 2 tohoto článku Nabyvateli vždy nejpozději do 5. dne měsíce následujícího po měsíci, za který je faktura vystavena. V případě pochybností o doručení faktury Nabyvateli se faktura považuje za doručenou dnem následujícím po jejím prokazatelném odeslání jedním z uvedených způsobů.

IV. Sankce 1. Nabyvatel je v případě porušení smluvních povinností plynoucích z této Smlouvy povinen Autorovi uhradit smluvní pokutu ve výši _______ ,- Kč, a to za každý jednotlivý případ porušení povinností.

Komentář: Stanovení smluvní pokuty je věcí dohody mezi smluvními stranami, vždy by měla zohledňovat význam autorského díla a výši licenčního poplatku. Občanský zákoník stanoví, že je-li smluvní pokuta nepřiměřeně vysoká, soud ji v případě sporu sníží až do výše vzniklé škody.

2. Je-li Nabyvatel v prodlení s úhradou jakékoli části odměny dle článku III. této smlouvy, je povinen Autorovi zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení.

Komentář: Platí totéž co v předchozím komentáři, smluvní pokuta je věcí dohody smluvních stran. Zde uvedená výše 0,05 % denně je nicméně standardní úrovní, vyšší smluvní pokuty bývají posuzovány jako nepřiměřeně vysoké, a tudíž jsou v případě sporu kráceny.

3. Sjednáním smluvní pokuty není dotčeno právo na náhradu škody vzniklé porušením Nabyvatelovy povinnosti dle této smlouvy.

Komentář: Smluvní pokuta je obecně chápána jako tzv. „paušalizovaná náhrada škody“, občanský zákoník tudíž vychází z principu, že pokud je ujednána smluvní pokuta, není už dán nárok na náhradu škody – jedná se nicméně o dispozitivní ustanovení zákona, které je možné dohodou smluvních stran změnit, a v praxi k tomu také často dochází.

V. Práva a povinnosti smluvních stran, součinnost 1. Smluvní strany se zavazují, že budou postupovat v souladu s jim známými oprávněnými zájmy druhé smluvní strany a že uskuteční veškeré právní úkony, které budou nezbytné pro výkon práv a povinností vyplývajících z této smlouvy.

2. Autor se zavazuje poskytnout Nabyvateli Autorské dílo na hmotném nosiči v následujícím rozsahu _______ a ve formě _______, a to do 5 dnů od podpisu této Smlouvy.

Komentář: Na rozdíl od dokumentace předávané architektem klientovi dle smlouvy o dílo, u které doporučujeme předávat pouze „neotevřený“ formát .pdf, v případě udělení

3. Nabyvatel se zavazuje Autora neprodleně informovat o osobě, které poskytuje podlicenci k Autorskému dílu.

4. Nabyvatel není povinen licenci využít.

Komentář: Dle § 2372 odst. 2 je Nabyvatel licenci povinen využít, není-li stanoveno jinak. Vzhledem k tomu, že využití licence na straně Nabyvatele závisí na řadě vnějších faktorů, je vhodné toto ve smlouvě upravit odchylně.

VI. Doba trvání a možnost ukončení 1. Tato Smlouva se uzavírá na dobu neurčitou. Tuto Smlouvu lze ukončit vzájemnou dohodou smluvních stran nebo odstoupením od Smlouvy.

2. Každá ze smluvních stran je oprávněna od této Smlouvy odstoupit v případě podstatného porušení povinností druhou smluvní stranou. Odstoupení musí být učiněno písemně a je účinné okamžikem jeho doručení druhé smluvní straně.

Za podstatné porušení povinností se pro účely této smlouvy považuje zejména: a) prodlení Autora s poskytnutím součinnosti, jak je tato definována v článku V. této Smlouvy, po dobu delší než 30 dní poté, kdy byl Autor k poskytnutí součinnosti Nabyvatelem písemně vyzván; b) prodlení Nabyvatele s úhradou licenčního poplatku po dobu delší než 30 dní.

VII. Závěrečná ustanovení 1. Tato smlouva se řídí českým právním řádem, zejména zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, a zákonem č. 121/2000 Sb., autorským zákonem, ve znění pozdějších předpisů.

2. Tato smlouva představuje úplnou a ucelenou dohodu smluvních stran, která nahrazuje všechna předchozí ujednání, dohody či smlouvy, ať písemné či ústní, ohledně totožného předmětu plnění.

3. Jakékoli změny či dodatky ke smlouvě musí být vyhotoveny v písemné formě a podepsány oběma smluvními stranami.

4. Tato smlouva je vyhotovena ve dvou stejnopisech, přičemž každá smluvní strana obdrží po jednom z nich.

5. Tato smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami.

6. Smluvní strany prohlašují, že si tuto smlouvu před podpisem přečetly, jejímu obsahu porozuměly a že uzavření smlouvy tohoto znění je projevem jejich pravé, svobodné a vážné vůle. Na důkaz toho připojují vlastnoruční podpisy.

V _______ dne _______ Nabyvatel Autor

_______ _______

MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁK

licence, kde smyslem smlouvy je možnost nabyvatele s dílem dále nakládat, bude standardní formou předání „otevřený“ formát .dwg.

ÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU

TÉMA

42

AUTORSKÉ DÍLO A REKLAMA DANIELA RYBKOVÁ V praxi se často setkáváme s využíváním architektonického díla-stavby pro reklamní účely. Děje se tak typicky v případech výtvarně zajímavých staveb pro účely reklam na špičkové exkluzivní či značkové zboží, může se ale jednat v zásadě o jakoukoli stavbu sloužící jako kulisa při natáčení reklamy.

Nabízejí se v zásadě dvě hlavní otázky: 1. Je k takovémuto užívání architektonického díla v reklamě nutný souhlas architekta?

Obecnou zásadou autorského práva je, že užití díla je podmíněno souhlasem jeho autora. Zároveň však autorský zákon stanoví z této zásady výjimky (tzv. bezúplatné zákonné licence) tam, kde by striktní ochrana práv autora znamenala nepřiměřený zásah do práv jiných osob. Jedním z takových zákonných omezení práva autora k dispozicím s jeho dílem je i užití díla umístěného na veřejném prostranství – „Do práva autorského nezasahuje ten, kdo kresbou, malbou nebo grafikou, fotografií nebo filmem nebo jinak zaznamená nebo vyjádří dílo, které je trvale umístěno na náměstí, ulici, v parku, na veřejných cestách nebo na jiném veřejném prostranství; do autorského práva nezasahuje ani ten, kdo takto vyjádřené, zachycené nebo zaznamenané dílo dále užije. Je-li to možné, je nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a umístění.“ (§ 33 odst. 1 autorského zákona).

Z uvedeného vyplývá, že jeden právní režim budou mít z hlediska využívání v reklamě díla (stavby) umístěná na veřejném prostranství a odlišný právní režim pak díla umístěná mimo veřejná prostranství včetně interiérů.

V prvním případě souhlas autora standardně není potřebný, i přesto je nicméně třeba respektovat jeho práva – užití díla nesmí být v rozporu s běžným způsobem užití díla a zároveň nesmí být nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.

Lze si tak jistě představit, že natáčení kontroverzní či provokující reklamy, odehrávající se na pozadí známé stavby, může být v rozporu se zájmy architekta a bez jeho souhlasu by taková reklama neměla být zpracována, i když se jedná o stavbu umístěnou na veřejném prostranství. Architekt by se tak mohl přinejmenším dodatečně bránit a zasáhnout, pokud by forma využití exteriéru stavby svým pojetím stavbu, resp. její autory poškozovala, například evidentně snižujícím způsobem zobrazení nebo poškozujícím kontextem.

Přísnější režim platí při užití pro reklamní účely týkajícím se staveb umístěných mimo veřejná prostranství a interiérů staveb. V těchto případech se tedy neuplatní bezúplatná zákonná licence. Je přitom potřeba si uvědomit, že více než stanovisko architekta (autora projektu) je zde podstatné stanovisko vlastníka stavby – ten musí primárně povolit zpracovatelům reklamy přístup ke stavbě, respektive do jejího interiéru. Teprve po získání souhlasu vlastníka stavby by se zpracovatel reklamy měl obrátit na autora projektu a vyžádat si i jeho souhlas. Jsme si vědomi toho, že v praxi zpracovatelé reklamy o takovýto souhlas architekta k využití jeho díla pro reklamní účely téměř nikdy nežádají. Jedná se zde nicméně o rozpor s dikcí autorského zákona, využití díla pro reklamní účely je způsob užití díla jako každý jiný, proto je k němu stan-

2. Má architekt právo požadovat, aby v reklamě bylo uvedeno jeho jméno jakožto autora projektu?

Odpověď na tuto otázku lze najít ve výše citovaném ustanovení § 33 odst. 1 autorského zákona, který uvádí, že jméno autora je třeba uvést, „je-li to možné“. Obdobně v § 11 odst. 2 zákona, který upravuje osobnostní práva, se uvádí, že autor má právo rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění a dalším užití jeho díla, je-li uvedení autorství při takovém užití obvyklé.

Pojmy „obvyklé“ a „možné“ jsou samozřejmě do značné míry neurčité a bude vždy záležet na konkrétní situaci a jejím posouzení. Obecně lze říct, že o čím významnější a architektonicky výjimečnější stavbu se jedná, tím přísněji by se uvádění jména architekta (autora projektu stavby) mělo posuzovat.

Ing. Mgr. Daniela Rybková právní oddělení Kanceláře ČKA

MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁK

dardně potřebný souhlas autora. V případě sporu by ovšem bylo jistě nutné posoudit, o jak významné „využití díla“ se jedná a zda by vyžadování souhlasu nepředstavovalo výkon autorského práva v rozporu s dobrými mravy – souhlas autora by tak zřejmě nebyl nutný, pokud by stavba byla použita skutečně jen jako pozadí/kulisa a způsob jejího využití by nepředstavoval snížení hodnoty stavby.

Zdůrazňujeme, že bez souhlasu vlastníka stavby (s výjimkou stavby na veřejném prostranství) ji není možné k reklamním účelům užít, a to ani pokud by k takovému užití udělil souhlas autor projektu. To také znamená, že architekt není oprávněn bez souhlasu vlastníka poskytnout fotografie stavby či interiéru.

ÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU

BULLETIN ČKA 3–4/14

43

ÚZEMNÍ PLÁN A AUTORSKOPRÁVNÍ SOUVISLOST EVA FALTUSOVÁ Autorský zákon v definici autorského díla výslovně uvádí, že autorským dílem je též dílo urbanistické. Tomuto pojmu odpovídá obecně tvůrčí návrh koncepce řešení území, ať se již jedná o územně plánovací dokumentaci nebo podklad (územní studie). Jaké jsou tedy možnosti zpracovatelů uplatňovat zákonné nástroje pro ochranu svých děl?

Územní plán (stejně jako plány regulační a zásady územního rozvoje) spadá do kategorie tzv. úředního díla, kterým je v souladu s § 3 písm. a) autorského zákona dílo, jímž je právní předpis, rozhodnutí, opatření obecné povahy, veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík a sbírka jeho listin, jakož i úřední návrh úředního díla a jiná přípravná úřední dokumentace, včetně úředního překladu takového díla, sněmovní a senátní publikace, pamětní knihy obecní (obecní kroniky), státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy a jiná taková díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení z ochrany. Tato díla jsou sice nadále autorskými díly, jsou ovšem autorským zákonem výslovně vyňata z ochrany. Smysl vynětí je u územně plánovací dokumentace zřejmý: nelze si představit, že by přípustnost každé jednotlivé změny dokumentace byla podmíněna souhlasem autora jejího návrhu. Ne zcela jednoznačná je otázka, v jakém okamžiku nabývá dokumentace povahy úředního díla. Dle ustanovení je z ochrany vyňat též „úřední návrh úředního díla“. Výklad některých zpracovatelů územně plánovací dokumentace inklinuje k tomu, považovat za úřední návrh až finální návrh opatření obecné povahy před schválením zastupitelstvem. V souladu se smyslem úpravy je však třeba považovat za návrh úředního díla návrh územního plánu od okamžiku jeho odevzdání a zahájení projednání s dotčenými orgány. K tomuto účelu ostatně autor návrh dokumentace obci odevzdává. Není tedy možné, aby zpracovatel z titulu autorství např. odmítl zapracování požadavků dotčených orgánů.

Zajímavou otázkou je autorskoprávní ochrana územně plánovacích podkladů, konkrétně územní studie. Komentář k autorskému zákonu uvádí, že též územní studie je třeba považovat za úřední autorská díla bez autorskoprávní ochrany. To však dle mého názoru platí teprve od okamžiku jejího pořízení a zapsání do evidence územně plánovací činnosti. Jedná-li se o územní studii zpracovanou na objednávku investora, kterou tento objednává s cílem udělat si názor na možná řešení území, je nutno k ní přistupovat jako k plnohodnotnému autorskému dílu požívajícímu úplné autorskoprávní ochrany. Totéž se týká urbanistických návrhů na řešení území odevzdaných do architektonické soutěže za účelem výběru zpracovatele územního plánu. Tyto jsou plnohodnotně chráněným tzv. soutěžním dílem, a není tedy možné použít bez souhlasu autora ani dílo jako celek, ani jeho jednotlivé prvky, což bývá občas nápadem vyhlašovatelů.

Mgr. Eva Faltusová právní oddělení Kanceláře ČKA

DANIELA RYBKOVÁ Autorský zákon upravuje celou řadu možností, jak se může bránit autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo.

Předem je potřeba upozornit, že pokud nedojde k dohodě mezi autorem a narušitelem jeho autorského práva, je zákonem předvídaným způsobem obrany vždy podání žaloby k civilnímu soudu. Jak se tedy bránit?

KATEGORIE NÁROKŮ Určovací žaloba: Právo autora domáhat se určení svého autorství Jedním ze základních práv autora díla je jeho právo být jako autor označován (viz § 11 odst. 2 autorského zákona 121/2000 Sb.). Spor o to, kdo je autorem určitého díla, může typicky nastat při zpracování projektu v rámci ateliéru, kdy na jednotlivých částech projektu se podílejí různé osoby. Je potom třeba řešit, zda, respektive které z takto spolupracujících osob se staly autory či spoluautory díla.

V případě děl architektonických je důležitou otázkou také to, zda má architekt (autor projektu stavby) právo na uvádění svého jména, pokud se například v tisku publikuje článek nebo fotografie týkající se předmětné stavby. Dle mého názoru toto právo architektovi obecně náleží, v praxi však k takovému uvádění jména dochází jen výjimečně.

Negatorní žaloba: Právo autora domáhat se zákazu ohrožení svého práva, včetně hrozícího opakování, a zákazu neoprávněného zásahu do svého práva U architektonických děl se jedná především o situaci, kdy architekt zpracoval pro klienta projekt do určité fáze (například dokumentace pro vydání územního rozhodnutí), poté byla spolupráce ukončena, a nebyla uzavřena licenční smlouva, která by upravovala způsob nakládání s projektem.

Klient takto zpracovanou dokumentaci, která je pochopitelně autorským dílem, obvykle předá jinému architektovi či inženýrovi, aby ji rozpracoval do dalších projektových fází. Zjistí-li to původní architekt, měl by se primárně pokusit s klientem i novým projektantem uzavřít dohodu. Pokud to však není možné, má právo podat žalobu, kterou by soud přikázal zdržet se neoprávněného užívání a jakýchkoli zásahů do jeho autorského díla. Tato žaloba přitom může směřovat jak proti klientovi, tak proti novému projektantovi.

V praxi se jedná zřejmě o nejčastější typ žaloby týkající se architektonických děl, a to i přesto, že většina architektů, do jejichž autorského práva je výše popsaným způsobem neoprávněně zasahováno, se proti těmto zásahům nijak nebrání. Šance na úspěch v soudním sporu je přitom značná, neboť autorský zákon stanoví zcela jednoznačně, že ke změnám díla v takovémto případě je nezbytný souhlas autora.

Právo autora domáhat se sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití jeho díla Tento nárok není využíván příliš často, respektive pokud ano, vždy v kombinaci s některým z ostatních zde popisovaných nároků. Fakticky se jedná o situaci, kdy autor má

MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁK

ZÁSAH DO AUTORSKÉHO PRÁVA – JAK SE BRÁNIT?

ÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU

TÉMA

44 podezření, že dochází k zásahům do jeho autorského práva, nezná však přesné podrobnosti. Může proto požádat o informace osobu, která s jeho autorským dílem nějakým způsobem nakládá, a tato osoba je povinna mu požadované informace poskytnout.

Restituční žaloba: Právo autora domáhat se odstranění následků neoprávněného zásahu Autor se tímto nárokem může domáhat například odstranění a zničení neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla. Stavba je přitom dle dikce autorského zákona rozmnoženinou architektonického díla (viz § 13 odst. 2 zákona). Teoreticky by tedy mohl architekt požadovat odstranění stavby, která byla provedena na základě jím zpracovaného projektu, ovšem s odchylkami od projektu, ke kterým nedal souhlas. V praxi se však tento nárok příliš často neuplatní, a to především s ohledem na ochranu práv třetích osob – před autorským právem architekta se obvykle upřednostní vlastnické právo majitele takové stavby. Pokud chce tedy architekt zabránit neoprávněným zásahům do svého díla, měl by tak učinit dříve, než je stavba realizována, a to negatorní žalobou popsanou výše v tomto článku.

Satisfakční žaloba: Právo autora domáhat se poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu Jedná se zde o nemajetkovou újmu – nejčastěji se tak zřejmě bude jednat o ohrožení dobré pověsti autora tím, že dílo bylo bez jeho vědomí a souhlasu upraveno. Primárně má v takovém případě postižený autor právo se domáhat omluvy.

Teprve pokud omluva není vzhledem k závažnosti zásahu dostačující, může být přiznáno i zadostiučinění v penězích, výše takovéto finanční náhrady by přitom záležela na uvážení soudu.

Právo autora na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení Nad rámec nároků definovaných specificky v autorském zákoně (tzn. v tomto článku uvedené nároky ad 1–5) má autor, do jehož práv bylo zasaženo, nárok na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení, dle úpravy v občanském zákoníku.

Nárok na náhradu škody se obecně skládá ze dvou složek, a to skutečné škody (o co se majetek poškozeného snížil) a ušlého zisku (o co se majetek poškozeného nezvýšil, ačkoli za normálního běhu událostí by k tomuto zvýšení došlo). Vznik skutečné škody bude u autorského práva k architektonickému dílu spíše výjimečný – mohlo by se snad jednat o fyzické poškození, zničení či odcizení originálů dokumentace, od kterých neexistuje žádná kopie ani nejsou uloženy na nosičích dat. Častější než skutečná škoda je v praxi jistě ušlý zisk a/nebo bezdůvodné obohacení. Domnívám se, že zákon tyto dva odlišné instituty ne zcela šťastně směšuje, a není tak jasné, zda, respektive jakého nároku z titulu ušlého zisku se lze vůbec domáhat. Ohledně ušlého zisku totiž autorský zákon, kromě odkazu na úpravu v občanském zákoníku, stanoví, že místo skutečně ušlého zisku se autor může domáhat náhrady ušlého zisku ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání licence v době neoprávněného nakládání s dílem.

O bezdůvodném obohacení pak autorský zákon říká, že jeho výše vzniklá na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem bez toho, aby disponoval potřebnou licencí, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem. Máme tu tak nárok na částku odpovídající obvyklé hodnotě licence (v případě ušlého zisku) a nárok na částku odpovídající dvojnásobku obvyklé hodnoty licence (v případě bezdůvodného obohacení).

Bezdůvodné obohacení je charakterizováno tak, že působením jedné osoby (škůdce) vznikne jiné osobě škoda

PROCESNÍ POSTUP Občanskoprávní žaloba Nedojde-li k dohodě o smírném vyřešení zásahu do autorského práva, přichází na řadu řešení soudní. Autor by tak měl podat žalobu u obecného soudu, kterým je krajský soud dle místa bydliště nebo sídla žalovaného. Podání žaloby je podmíněno úhradou soudního poplatku – ten u žalob na náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení činí pět procent z žalované částky, u ostatních žalob netýkajících se peněžitého plnění pak 2000 korun.

Návrh na vydání předběžného opatření v rámci občanskoprávního sporu S ohledem na délku trvání soudních sporů, v jejichž průběhu může dojít (a často také dochází) k nevratným zásahům do práv zúčastněných, občanský soudní řád upravuje možnost vydání předběžného opatření – soud může na návrh nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Praktické toto bude zejména v případě negatorní žaloby, jak je tato popsána výše v tomto článku – tzn. žaloby na zdržení se neoprávněného užívání a jakýchkoli zásahů do autorského díla.

Návrh na nařízení předběžného opatření může být z časového hlediska podán buď ještě před podáním vlastní žaloby (zde, je-li návrhu vyhověno a soud předběžné opatření nařídí, stanoví navrhovateli zároveň lhůtu, ve které je povinen podat vlastní žalobu), současně s žalobním návrhem nebo i kdykoli v průběhu soudního řízení.

Návrh se podává stejnému soudu, u kterého je vedeno řízení o žalobě. Podání návrhu podléhá úhradě soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, dále je třeba složit peněžní částku (jistotu) na náhradu škody, která by mohla v důsledku nařízení předběžného opatření vzniknout. Tato částka činí ve vztazích mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti 50 000 Kč, v ostatních případech pak 10 000 Kč – je-li vlastní žalobě následně vyhověno, jistota se navrhovateli vrací.

Zásadní význam předběžného opatření spočívá v tom, že soud je povinen o návrhu rozhodnout ve lhůtě sedmi dnů od jeho podání. Ačkoli je proti rozhodnutí soudu prvního stupně možné podat odvolání, i odvolací řízení běžně probíhá relativně rychle, v řádu týdnů či měsíců.

Řízení u Stavovského soudu Komory Kromě žalob u civilních soudů je možné autorskoprávní spory týkající se nakládání s architektonickými díly řešit také v řízení před Stavovským soudem České komory architektů.

A) DISCIPLINÁRNÍ ŘÍZENÍ Úkolem dozorčí rady Komory je mimo jiné dohlížet nad řádným výkonem činnosti autorizovaných osob.

Pokud tak dozorčí rada dojde k názoru, že některý architekt porušil ustanovení § 26 Profesního a etického řádu upravující ochranu autorských práv, podá návrh na zahájení disciplinárního řízení.

MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU MANUÁL K AUTORSKÉMU ZÁK

a zároveň škůdce získá prospěch – rozdíl od nároku na náhradu škody je tedy právě v existenci prospěchu na straně škůdce, který je dán u bezdůvodného obohacení, nikoli však u škody. V případě neoprávněného zásahu do autorského díla architekta, ke kterému dochází tak, že klient jeho dílo užívá a upravuje, aniž by k tomu měl autorovo svolení (licenci), je zřejmé, že na straně klienta vzniká bezdůvodné obohacení, neboť za normálních podmínek by za udělení licence musel autorovi zaplatit odměnu. Vzhledem k tomu dle mého názoru bude poškozený autor vždy nárokovat vydání bezdůvodného obohacení, a nikoli ušlého zisku.

ÁL K AUTORSKÉMU ZÁKONU

BULLETIN ČKA 3–4/14

45 Stavovský soud může uložit disciplinární opatření od písemné důtky až po odejmutí autorizace.

B) SMÍRČÍ ŘÍZENÍ Smírčí řízení je na rozdíl od řízení disciplinárního dobrovolné, může tedy probíhat, pouze pokud s tím obě strany sporu vyjádří souhlas. Jeho cílem je nalézt spravedlivé řešení sporu, Stavovský soud tak v zásadě plní roli mediátora a napomáhá účastníkům dosáhnout smíru.

C) ROZHODČÍ ŘÍZENÍ Další formou řízení, které může probíhat před Stavovským soudem Komory, je řízení rozhodčí.

Výsledkem řízení je vydání rozhodčího nálezu, který stanoví, zda uplatňovaný nárok je, či není oprávněný.

Přestupkové řízení dle autorského zákona Autorský zákon obsahuje také výčet přestupků (fyzických osob-nepodnikatelů) a správních deliktů (právnických osob a fyzických osob-podnikatelů), které mohou nastat v souvislosti s autorským právem – obecně řečeno se jedná o přestupky a správní delikty spočívající v neoprávněném užívání autorského díla a neoprávněných zásazích do autorského díla. Sankce za tyto delikty může činit až 150 000 Kč.

Pro řízení o těchto deliktech se podpůrně použijí ustanovení zákona o přestupcích a správního řádu, věc je v pravomoci obecního úřadu obce s rozšířenou působností, v jejímž obvodu byl delikt spáchán. Řízení je standardně zahájeno na návrh osoby, která byla deliktem poškozena, ta také může v rámci řízení uplatnit svůj nárok na náhradu škody. Jestliže škoda a její výše byla spolehlivě zjištěna a škoda nebyla dobrovolně nahrazena, uloží správní orgán pachateli deliktu povinnost ji nahradit; jinak odkáže poškozeného s jeho nárokem na náhradu škody na soud nebo jiný příslušný orgán.

Trestní stíhání Krajní řešení případů porušování autorského práva spočívá v rovině trestněprávní. Trestní zákon jasně stanoví, že trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu – trestněprávní postup by tedy měl být mimořádný, pouze v případě, že věc nelze dostatečně řešit jinými postupy, specifikovanými výše v tomto článku.

Trestný čin porušení autorského práva je vymezen takto: Kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově-obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Trestní stíhání může být vedeno buď z vlastní iniciativy orgánů činných v trestním řízení, nebo na základě trestního oznámení – to přitom může podat kdokoli, domnívá-li se, že došlo k zásahu do práv chráněných trestním zákonem. Podobně jako u přestupkového řízení i zde se osoba podávající trestní oznámení může zároveň přihlásit jako poškozený a v rámci trestního řízení pak může být pachateli trestného činu uložena povinnost poškozenému vzniklou škodu nahradit.

Ing. Mgr. Daniela Rybková právní oddělení Kanceláře ČKA

EKTA

AUTORSTVÍ ARCHITEKTA

AUTORSTVÍ ARCHITEKTA

AUTORSTVÍ ARCHITEKTA

AUTORSTVÍ ARCHITEKTA

AUTORSTVÍ ARCHITEKTA

4 AUTORSTVÍ ARCHITEKTA

AUTORSTVÍ ARCHIT

TÉMA 46

Kdo je autorem dokumentace, včetně vztahu odpovědný projektant vs. autor?

Dílo může vzniknout společnou činností dvou nebo více autorů, a to jako dílo společné, viz § 8 AZ. Spoluautor ale není ten, kdo pouze přispěl technickou, administrativní či

AUTORSTVÍ ARCHIT AUTORSTVÍ ARCHITEKTA AUTORSTVÍ ARCHITEKTA AUTORSTVÍ ARCHITEKTA

Vymezení dokumentace jako autorského díla, a to včetně jednotlivých fází Problematiku autorství k projektu a věcí s tím souvisejících upravuje především zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon (dále jen jako „AZ“). Dle § 2 odst. 1. a 3. AZ je předmětem práva autorského dílo architektonické včetně díla urbanistického a toto právo se vztahuje na dílo dokončené, jeho jednotlivé vývojové fáze a části, což dále znamená, že architektonická díla jsou AZ považována za zvláštní kategorii autorských děl. Architektonické dílo musí splňovat minimální standardy AZ, tedy musí být vytvořeno duševní činností každého autora a musí být objektivně vnímatelné smysly. Komentáře k AZ uvádějí, že architektonická díla jsou díla vytvářející umělecké ztvárnění prostoru v oblasti architektury stavební, interiérové, jevištní (scénografické), zahradní apod., a to nejen vyjádřená prostorově, jako určité stavby, konstrukce atd., ale i jako makety, architektonické projekty, výkresy, plány, grafická zobrazení, textová určení (specifikace) a náčrty.

Ochranu autorského práva tak může mít rovněž doposud nezrealizovaná stavba, přičemž není podstatné, zda tato stavba může být stavebně a funkčně použitelná. Autorské dílo architektonické se skládá z veškeré dokumentace ke stavbě.

Definice stavby se označuje jako rozmnoženina autorského architektonického díla. Originálem architektonického díla je návrh architektonického díla a projektová dokumentace je dílem odvozeným. Pokud by architekt chtěl užít cizí odvozené dílo, dle § 11 odst. 3. AZ a zároveň dle § 26 odst. 3. Profesního a etického řádu České komory architektů musí mít svolení (souhlas) autora originálu. Architektonické dílo prochází těmito architektonické obci všeobecně známými etapami: a) předprojektová příprava stavby – architekt se ve svých návrzích snaží skloubit leckdy neuchopitelné představy klienta s cenovým rozpočtem a svou ideu ztvárňuje do vnímatelného návrhu, který je následně předkládán k územnímu řízení, b) projektová příprava stavby – v této fázi dochází k předložení dokumentace ke stavebnímu řízení a samotná dokumentace zpravidla obsahuje architektonický návrh, výkresové části, technické požadavky na výstavbu apod., c) zadávací část – neboli návod pro postup dodavatele a zhotovitele stavby, d) prováděcí část – zde dochází k výkonu autorského dozoru ohledně provádění stavby.

AUTORSTVÍ ARCHITEKTA

Pojďme se nyní věnovat otázkám autorského zákona, které si během své praxe položí řada architektů: autorství projektu a následné převzetí zakázky. Pro názornost uvedeme i konkrétní příklad.

AUTORSTVÍ ARCHITEKTA

CHRISTIAN CHODĚRA

AUTORSTVÍ ARCHITEKTA

AUTORSTVÍ K PROJEKTU V JEHO JEDNOTLIVÝCH FÁZÍCH

EKTA

BULLETIN ČKA 3–4/14

47 obdobnou radou či poskytl technický materiál apod. Dále je zapotřebí rozlišit dílo kolektivní, na jehož tvorbě se podílí více autorů, které je vytvářeno z podnětu a pod vedením fyzické nebo právnické osoby a uváděno na veřejnost pod jejím jménem, přičemž příspěvky zahrnuté do takového díla nejsou schopny samostatného využití. V tomto případě je vykonavatelem majetkových práv osoba, která dala (či stále vede) podnět k tvorbě.

Architektonické dílo (tedy včetně dokumentace) nemusí být vytvořeno pouze autorizovaným architektem ČKA, neboť kdyby tomu bylo obráceně, tak by se ochrana autorského práva vztahovala jen na vymezený okruh lidí, což rozhodně není smyslem obecné ochrany autorských práv, která zaručuje AZ. Dle ustanovení § 5 odst. 1 AZ je autorem fyzická osoba, která dílo vytvořila. Autorem dokumentace je tedy vždy její zhotovitel, tzn. architekt. Postavení projektanta je upraveno zákonem č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, a též v zákoně č. 183/2006 Sb., stavební zákon (ustanovení § 159 odst. 1, 2).

Nakládání s dokumentací bez a včetně zvláštní licence, i s ohledem na nový občanský zákoník Dokumentaci jako dílo jsem již vymezil, ale jak je to s nakládáním s tímto dílem z pohledu třetích osob? Dílo smí užít a užívat primárně autor, autor však může třetí osobě udělit oprávnění k výkonu práva toto dílo užít, tj. poskytnout (smluvně) licenci. Pokud dílo vznikalo jako dílo spoluautorské, náleží autorské právo každému z autorů a licence může být udělena pouze se souhlasem každého z nich. Licenční smlouva je upravena § 2358 nového občanského zákoníku (více k licenční smlouvě na stranách 39 a 40), nicméně se jedná o smluvní závazek mezi stranami, a proto lze aplikovat i ustanovení NOZ ohledně závazkových vztahů, jako je např. právo na smluvní pokutu, právo na odstoupení nebo příslib odškodnění.

Zde je ale zapotřebí být nadmíru obezřetný, neboť se může stát, že klient vloží do smlouvy o dílo ustanovení, dle kterého nutí autory, aby se předem vzdali svých autorských práv, když se např. můžeme setkat s tím, že „zhotovitel svým podpisem poskytuje neodvolatelný a bezpodmínečný souhlas a výhradní licenci k užití projektové dokumentace…“. I přes smluvní volnost NOZ se domnívám, že takovýto smluvní závazek je neplatný, a to i s ohledem na § 2372 odst. 1 NOZ: „Autor může poskytnout oprávnění k výkonu práva užít autorské dílo jen způsobem, který je v době uzavření smlouvy znám; k opačnému ujednání se nepřihlíží.“ Oproti tomu je však potřeba poukázat na ustanovení § 2634 NOZ, dle kterého: „Je-li předmětem díla výsledek činnosti, který je chráněn právem průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, má se za to, že jej zhotovitel poskytl objednateli k účelu vyplývajícímu ze smlouvy.“ Což by znamenalo, že k výlučným majetkovým právům může vzniknout licence i na základě vyvratitelné domněnky náležící objednavateli při zhotovení díla s nehmotným výsledkem. AZ rovněž upravuje situace, kdy není vyžadována licenční smlouva.

Užitím díla bez svolení (bez licenční smlouvy) může být užití díla pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není hospodářský prospěch. Dále může být oprávnění dáno přímo zákonem (bezúplatné licence), do kterého spadá: → citování děl v odůvodněné míře, → užití pro propagaci výstavy uměleckého díla a jeho prodeje, → užití díla umístěného na veřejném prostranství, → užití pro účely bezpečnosti, soudního nebo správního řízení, zpravodajství, v periodickém tisku či televizním a rozhlasovém vysílání, → užití v rámci občanských či náboženských obřadů.

2. Žalobce se po žalovaném domáhal vrácení vyplacených peněz dle smlouvy o dílo na projektovou dokumentaci, neboť žalobce před zhotovením (odevzdáním) díla od této smlouvy o dílo odstoupil, přičemž žalobce dále tvrdil, že žalovaný neodevzdal dílo včas a že dílo může jinde užít.

Dle ustanovení § 642 odst. 1. starého občanského zákoníku: „Až do zhotovení díla může objednatel od smlouvy odstoupit; je však povinen zaplatit zhotoviteli částku, která připadá na práce již vykonané, pokud

AUTORSTVÍ ARCHIT AUTORSTVÍ ARCHITEKTA AUTORSTVÍ ARCHITEKTA AUTORSTVÍ ARCHITEKTA AUTORSTVÍ ARCHITEKTA AUTORSTVÍ ARCHITEKTA

Příklady z praxe 1. Žalobce se po žalovaném domáhal ochrany autorského práva, náhrady škody, která vycházela ze smlouvy o dílo a licenční smlouvy, a dále aby žalovaný na své náklady zveřejnil rozsudek v architektonickém časopise, neboť žalobce pro žalovaného vypracoval projektovou dokumentaci k výstavbě bytových domů, přičemž žalovaný stavbu dokončil, ale až na základě projektové dokumentace, kterou vypracoval jiný architekt. Žalovaný se žalobou nesouhlasil.

Dle znaleckého posudku dokončená stavba nevykazovala podobnost s původn í projektovou dokumentací, a proto (ač žalobce namítal podjatost znalce z důvodu, že znalec i architekt pracují spolu na ČVUT) soud žalobu zamítl. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, ale poté se se žalovaným dohodl na mimosoudním vyrovnání.

AUTORSTVÍ ARCHITEKTA

Rozhodovací praxe soudů Jak je obecně známo, právní řád České republiky je založen na psaném právu, do kterého spadají písemné právní předpisy. Nelze tedy vždy pro svou obranu poukazovat na jiný (ač obdobný) případ, který byl již soudně řešen. Soudní rozhodnutí, usnesení či nálezy v ČR tak např. slouží k výkladu zákonných ustanovení, která by se mohla vykládat různými a mnohdy opačnými významy. Soud tak musí na každý spor nahlížet zcela individuálně a vždy musí hodnotit veškeré jednotlivé aspekty.

Navíc od 1. 1. 2014 je účinný zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „NOZ“), který rovněž upravuje tuto problematiku, přičemž k dnešnímu dni bohužel neexistují k tomuto zákoníku komplexní komentáře, natož soudní rozhodnutí nejvyšších instancí. Navíc již v této době Ministerstvo spravedlnosti připravuje velkou novelizaci celého zákoníku, neboť jak uvedl místopředseda Nejvyššího soudu Petr Fiala, „nový občanský zákoník dělá z lidí pokusné králíky. Vede k tomu, že literu zákona nemohou brát vážně už ani právníci a soudci. V právu se u nás začíná střílet od boku“.

Z těchto důvodů ve většině případů nelze předjímat konečný výsledek případného soudního sporu. Nelze tak proto určit, že v případě, kdy se spor zdá být po právní stránce zcela jednoznačný, bude autor-architekt se žalobou vždy úspěšný. Všem architektům doporučuji, aby veškerou komunikaci s objednatelem (zadavatelem) vedli v písemné podobě, neboť tím mohou předejít případným následným rozporům jednotlivých tvrzení. Dále je velmi důležité znění smlouvy o dílo, která je upravena v § 2586 a násl. NOZ, předávacího protokolu nebo licenční smlouvy dle § 2358 a násl. NOZ. Nicméně ani sebelepší smluvní dokumentace nemůže druhé straně zamezit v případném porušení autorského práva.

Od počátku sporu soudy vedou a směrují účastníky k dohodě či k uzavření soudního smíru, přičemž většina těchto sporů ohledně autorského práva takto skutečně končí. Existuje tak velice omezená judikatura a rozhodovací soudní praxe. Pokud se ale spor nakonec bude projednávat, připravte se na několikaletou a psychicky i finančně náročnou bitvu, která bude většinou založena na závěrech odborného znaleckého posudku, jenž však (pokud vyzní ve váš prospěch) bude jistě druhou stranou napadán, a to např. pro podjatost znalce.

EKTA

TÉMA

48 zhotovitel nemůže jejich výsledek použít jinak, a nahradit mu účelně vynaložené náklady.“ V řízení se ale prokázalo, že zhotovitel (architekt) nemohl své rozpracované dílo použít ke zhotovení díla pro jiného objednatele, nemohl je prodat ani jinak využít, předmětné dílo je tak dílem jedinečným, a to nejen co do účelu, ale i co do místa. Soud prvého stupně a poté i soud odvolací proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

JUDr. Christian Choděra Advokátní kancelář JUDr. PhDr. Oldřich Choděra

AUTORSTVÍ ARCHIT AUTORSTVÍ ARCHITEKTA AUTORSTVÍ ARCHITEKTA AUTORSTVÍ ARCHITEKTA

Architektonické autorské dílo Architektonickým autorským dílem míní autorský zákon zejména projektovou dokumentaci či jinou dokumentaci, kterou lze „vyjádřit“ stavbou. Režim ochrany architektonického autorského díla je obdobný jako u ostatních autorských děl.

Samotné provádění stavby je z hlediska autorskoprávního považováno za užití autorského díla rozmnožením (§ 13 odst. 2 autorského zákona). Do okamžiku, než je stavba dokončena, je architektonické dílo stále v režimu plné ochrany autorského zákona. Změny stavby před dokončením tak lze realizovat pouze s výslovným souhlasem autora dokumentace. Stavba je dokončena okamžikem, kdy je realizována v souladu s příslušnou dokumentací a je schopna užívání, obdobně jako lze dovodit ze stavebního zákona.

Po dokončení stavby se právní režim autorského díla vyjádřeného stavbou mění. Ve vztahu k jednotlivým rozmnoženinám se uplatní režim tzv. bezsmluvního užití díla, popsaný v ustanovení § 38d autorského zákona. Dle ustanovení § 38d písm. b) do práva autorského nezasahuje ten, kdo navrhne nebo provede změnu dokončené stavby, která je vyjádřením architektonického díla, v míře nezbytně nutné a při zachování hodnoty díla; je-li to opodstatněné významem architektonického díla a lze-li to na něm spravedlivě požadovat, je povinen předem uvědomit o svém úmyslu autora a na vyžádání mu poskytnout dokumentaci stavby včetně vyobrazení, vystihující stav před provedením změn.

Ustanovení § 38d písm. b) představuje jednu z výjimek, resp. omezení práva autorského. Smyslem ustanovení je zejména snaha o účelné vyvážení dvou proti sobě působících práv: práva autorského a práva vlastnického. Dle ustanovení § 9 odst. 3 autorského zákona platí, že „Nabytím vlastnického práva nebo jiného věcného práva věci nenabývá se oprávnění k výkonu práva dílo užít, není-li dohodnuto či nevyplývá-li z autorského nebo jiného zákona jinak (…)“. Toto ustanovení nastavuje obecné pravidlo, kterým se významně omezuje rozsah oprávnění, která jsou běžně součástí vlastnického práva, a to právo věc užít. Vlastník věci, která je autorským dílem (není-li jím autor sám), je ve svém nakládání s věcí omezován vůlí autora. V případě staveb jakožto trojrozměrných rozmnoženin autorských děl však došel zákonodárce k závěru, že je ome-

AUTORSTVÍ ARCHITEKTA

V projekční a stavební praxi se často objevuje otázka nakládání s dokončenou stavbou z hlediska autorskoprávní ochrany, zejména otázka, jak se vyvarovat nezákonného zásahu do autorského práva autora stavby při její rekonstrukci či přestavbě. Přestože se jedná o častý praktický problém, názory na právní výklad se různí. Z nejednoznačnosti úpravy dále plyne i neochota dotčených osob v případech zásahů do jejich práv vést soudní spory, a tak neexistuje ani potřebná judikatura, která by dala neurčitým ustanovením autorského zákona jasný výklad.

AUTORSTVÍ ARCHITEKTA

EVA FALTUSOVÁ

AUTORSTVÍ ARCHITEKTA

K OCHRANĚ AUTORSKÝCH PRÁV PŘI PROVÁDĚNÍ ZMĚN DOKONČENÝCH STAVEB

EKTA

BULLETIN ČKA 3–4/14

49 zení plynoucí z autorskoprávní ochrany vhodné mírnit, a to zřejmě zejména vzhledem k vysoké užitné hodnotě a faktické potřebě zasahovat do díla v průběhu jeho života, která nastává časem u každé stavby, a také značné finanční nákladnosti jejího pořízení, jež většině lidí umožní tuto investici vynaložit nejvýše jednou za život. Za těchto okolností by bylo nepřiměřeně tvrdým požadavkem, aby byl vlastník ve svém rozhodování o nakládání se stavbou zcela závislý na autorovi projektu.

Zákon to řeší tak, že případy, kdy okolnosti vyžadují provést změnu dokončené stavby, vyjímá z obecného režimu ochrany autorského díla, a ta užití autorského díla, která jsou pro realizaci změny stavby nezbytná (navržení změny stavby a její provedení), vyjímá z obecné povinnosti opatřit souhlas autora tak, že pro ně zakládá bezúplatnou zákonnou licenci.

Jak může se stavbou nakládat vlastník?

Možnosti vlastníka nakládat s dokončenou stavbou v rámci bezúplatné zákonné licence nejsou zcela volné. Omezení je stanoveno v první řadě třemi obecnými a následně dvěma zvláštními podmínkami.

Obecné požadavky pro aplikaci zákonné licence k dílům užitého umění a dílům architektonickým jsou uvedeny v § 29 autorského zákona. Nejprve je třeba zkoumat, zda užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití za daných okolností, nejsou jím nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora a zda se jedná o některý ze zvláštních případů stanovený zákonem (§ 31–39 AZ).

Běžné užití u zákonné licence k dílům architektonickým je přitom vyjádřeno přímo ve znění § 38d písm. b) a bude jím navržení a realizace změny stavby. Nepřiměřeně dotčeny nesmí být všechny zájmy autora, které lze předvídat v rámci cílů, jež ochrana duševního vlastnictví sleduje. Může se jednat např. o případ význačného architektonického autorského díla, které je obecně spojováno se svým autorem a významnou měrou přispívá k jeho profesnímu renomé. Zákonná licence by se v tomto případě neuplatnila, a to ani za okolností, že by byla naplněna ostatní kritéria. Lze totiž předvídat, že i drobná změna vyvolaná objektivní potřebou a nesnižující hodnotu díla změní jeho celkové vyznění, se kterým se autor, jehož profesní renomé je právě s touto stavbou spojeno, nemusí ztotožnit.

Tento výklad by však neměl vést k subjektivizaci posuzování hodnoty díla a měl by být ponechán jen pro výjimečné případy.

Poslední obecné kritérium – zda se jedná o zvláštní případ stanovený zákonem – hodnotí, zda dotčený případ vyhovuje požadavkům zvláštního ustanovení – v tomto případě § 38d pís. b). § 38d písm. b) uvádí, že do práva autorského nezasahuje ten, kdo navrhne nebo provede změnu dokončené stavby, která je vyjádřením architektonického díla, v míře nezbytně nutné a při zachování hodnoty díla. Z ustanovení lze vyčíst dvě podmínky vzniku zákonné licence.

Co je to „míra nezbytně nutná“?

První z nich je povaha změny dokončené stavby, která je omezena na míru nezbytně nutnou. Výklad spojení „změna stavby v míře nezbytně nutné“ je základní otázkou s dopadem na aplikaci ustanovení § 38d písm. b). Jedná se o neurčitý právní pojem, jehož naplnění bude posuzováno vždy s přihlédnutím ke konkrétnímu případu. Lze dovozovat, že „změnou stavby“ autorský zákon nemíní pouze její rekonstrukci ve smyslu obnovy původního stavu. Dle stavebního zákona se změnou stavby rozumí „nástavba, přístavba nebo stavební úprava“. Přestože nelze s jistotou předjímat, že zákonodárce vědomě užívá pojmosloví stavebního zákona, lze usuzovat, že autorský zákon pojmu změna stavby rozumí šíře než pouze ve smyslu obnovy původního stavu. V takovém případě by zřejmě použil jednoznačnější pojem (obnova či rekonstrukce).

Lze teoreticky vymezit případy, které se budou pod pojem „míra nezbytně nutná“ řadit vždy. Vždy se bude jistě jednat o situace, kdy změna stavby směřuje k odvrácení škody

AUTORSTVÍ ARCHIT AUTORSTVÍ ARCHITEKTA

Zachování hodnoty díla Druhou podmínkou vzniku zákonné licence je zachování hodnoty díla. České autorské právo vychází ze zásady tzv. objektivní dehonestace díla, pouhý názor autora, že hodnota jeho díla byla snížena, tak není sám o sobě dostatečným měřítkem. Názor, zda došlo ke snížení hodnoty díla, si relevantně utváří až soud, a to obvykle na základě znaleckého posudku.

Pokud jsou všechny výše uvedené požadavky naplněny a ke vzniku zákonné licence dojde, je třeba při jejím užití za stanovených podmínek splnit tzv. informační povinnost.

Ustanovení § 38d uvádí, že je-li to opodstatněné významem architektonického díla a lze-li to na osobě, která v intencích § 38d autorské dílo užívá, spravedlivě požadovat, je povinna předem uvědomit o svém úmyslu autora a na vyžádání mu poskytnout dokumentaci stavby včetně vyobrazení vystihujících stav před provedením změn.

Smyslem informační povinnosti je zřejmě zákonná pojistka, aby při nesprávném výkladu § 38d nedocházelo k nevratnému poškození významných staveb. Z tohoto důvodu by měla být informace poskytnuta v dostatečném

EKTA

AUTORSTVÍ ARCHITEKTA

AUTORSTVÍ ARCHITEKTA

AUTORSTVÍ ARCHITEKTA

AUTORSTVÍ ARCHITEKTA

hrozící na životě nebo zdraví lidí či zvířat, případně majetku.

Dle mého názoru však nemusí škoda hrozit bezprostředně a stačí, aby dotčená úprava působila preventivně. Míra, v jaké je změna připuštěna, musí mít přitom souvislost s důvodem její nezbytnosti. Nelze tedy například ustanovení vykládat tak, že při obnově fasády je možné diametrálně změnit její barvu či jiné vlastnosti, které s nutností změny nesouvisí. Jednotný přístup k vymezení pojmu nezastává ani teorie. Někteří autoři se přiklánějí spíše k výkladu restriktivnímu, který požaduje skutečnou nezbytnost změny (Ivo Telec, Pavel Tůma, Autorský zákon, 1. vydání, Praha 2007), jiní zdůrazňují omezení vlastníků staveb, varují před šikanózním výkonem autorských práv a zastávají širší aplikaci ustanovení (Jan Kříž, Co lze považovat za autorské dílo, Sborník přednášek z mezinárodního sympozia Autorská díla v architektuře, Brno).

Zdá se, že smyslu právní úpravy odpovídá spíše výklad užší. Že právě taková byla vůle zákonodárce, lze konec konců dovodit též ze striktní formulace „míra nezbytně nutná“, která naznačuje, že se jedná spíše o případy objektivní nevyhnutelnosti (předcházení škodám). V souladu se zákonem by se v případech méně intenzivní nutnosti změn staveb (např. z důvodu potřeby navýšení kapacity) zákonná licence neuplatila a stavebník by měl ke změně oslovit původního autora. Přísná interpretace § 38 d písm. b) vyžaduje respektování zákazu zneužití autorského práva ze strany projektanta, který by měl zakázku přijmout pouze v případě, že ji dokáže provést řádně a včas podle požadavků klienta, a v opačném případě udělit souhlas s provedením jinou osobou za současného provádění autorského dohledu, je-li to možné.

Osobně jsem názoru, že tato velmi přísná zákonná formulace byla zvolena nešťastně. Domnívám se, že oprávněné zájmy autora nepřiměřeně vyvyšuje nad oprávněné zájmy vlastníka stavby, a to především zájem stavbu užívat v souladu s jejím účelem a svými potřebami. Ty se v čase přirozeně vyvíjejí. Při adekvátním výkladu zákona by všechny tyto změny musel navrhovat či odsouhlasit původní autor. Zdá se, že taková koncepce by byla funkční pouze v ideálním světě plném zcela mravně a racionálně jednajících osob. Ve skutečnosti by docházelo k častému blokování možnosti vlastníků se stavbou nakládat, ať již z důvodu silného autorova přesvědčení nebo nesolventnosti vlastníka stavby. Takto silná ochrana autorských práv má jistě své místo v případě staveb alespoň do jisté míry unikátních, nezdá se však, že je vhodná u všech staveb obecně. Paradoxní je, že tímto právním stavem trpí nejvíce právě samotná ochrana autorských práv; toto ustanovení je vlastníky staveb až na výjimky opomíjeno, a to i v případech, kde by byla důsledná ochrana na místě.

AUTORSTVÍ ARCHITEKTA

TÉMA

50 předstihu tak, aby autor v případě nesouhlasu mohl provést potřebné právní kroky. Kritérium významu díla je, podobně jako jeho hodnota, kritériem odborným. Úsudek si lze udělat na základě určitých objektivních indicií, např. ocenění stavby v odborných soutěžích, uvádění v odborné literatuře či skutečnosti, že je stavba prohlášenou kulturní památkou.

Tyto příklady samozřejmě nejsou vyčerpávající a výklad pojmu význam stavby by měl být spíše široký. Jako příklady případů, kdy to nelze spravedlivě požadovat, lze uvést časovou tíseň, vyvolanou bezodkladnou nutností provedení oprav, či značné objektivní překážky při zjišťování autorství k dílu. Informační povinnost obdobně uvádí též Profesní a etický řád ČKA v § 26 odst. 5.

Na dědice přecházejí jen některá práva Zákonná licence se uplatní v obdobném rozsahu též po smrti autora. Autorská práva se dělí na osobnostní a majetková, přičemž osobnostní práva jsou vázána na osobu autora a jeho smrtí zanikají a majetková práva přecházejí na dědice a zanikají 70 let po smrti autora. Vedle výkonu majetkových práv, která náleží autorovým dědicům, zákon dále zavádí tzv. postmortální ochranu autorského díla. Jejím vykonavatelem může být kterákoliv osoba blízká autorovi, a to po dobu svého života, tj. i poté co uplyne lhůta trvání majetkových práv.

Nový občanský zákoník přitom osobu blízkou definuje jako „příbuzného v řadě přímé, sourozence a manžela nebo partnera podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen ‚partner‘)“ a dodává, že jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.

Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí. Obsahem postmortální ochrany je dohled vykonavatelů nad zákazem osobování si autorství díla, povinností užívat dílo pouze způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a povinností uvést jméno autora při užití díla. Toto dopadá též na architektonická autorská díla provedená stavbou. Po smrti autora stavby přicházejí v souvislosti se změnou stavby v úvahu následující možnosti: překračuje-li změna stavby zákonnou licenci, je třeba získat souhlas držitelů majetkových autorských práv. Je-li změna v mezích zákonné licence, souhlas se neuděluje; příslušné osoby však v případě poškození hodnoty autorského díla mohou uplatnit prostředky postmortální ochrany. V tomto světle by se měla vykládat též zmíněná informační povinnost. Přestože z autorského zákona lze dovodit, že ta musí být uplatněna pouze vůči osobě autora, plyne již ze zásady povinnosti předcházet škodám, že informační povinnost je třeba po smrti autora plnit vůči osobám vykonávajícím postmortální ochranu autorského díla.

Autorskoprávní ochrana dokončených staveb a zákonná licence odráží specifika ochrany architektonických autorských děl, zejména vysokou užitnou hodnotu staveb. Vzhledem k přímému střetu práva autorského s právem vlastnickým je zřejmé, že adekvátní míra uplatnění autorského práva bude vždy předmětem sporu. Autorská práva autorů staveb nejsou v současné době vlastníky příliš respektována, příčinu lze spatřovat v nízké aktivitě autorů při uplatňování zákonných prostředků ochrany a zřejmě též v neurčité právní úpravě.

Svou roli sehrává jistě též nízké povědomí společnosti o autorskoprávní povaze staveb.

Mgr. Eva Faltusová právní oddělení Kanceláře ČKA

IKY

STATISTIKY

STATISTIKY

STATISTIKY

STATISTIKY

STATISTIKY

STATISTIKY

STATISTIKY

STATISTIKY

STATISTIKY

5

STATISTIKY

STATISTIKY

STATISTIKY

STATI

BULLETIN ČKA 3–4/14 51

STATI STATISTIKY STATISTIKY

52

STAVOVSKÝ SOUD ČKA – ROZHODNUTÍ V KAUZÁCH VĚNOVANÝCH AUTORSKÝM PRÁVŮM V ROCE 2014

Porušené ustanovení PEŘ § 26 odst. 5 Rozhodnutí Stavovského soudu Písemná důtka Odvolání Ano – disciplinárně obviněný Rozhodnutí představenstva Potvrzení rozsudku

Porušené ustanovení PEŘ § 26 odst. 1 a 4 Rozhodnutí Stavovského soudu Písemná důtka Odvolání Ne

STATISTIKY

Odvolání Ne

STATISTIKY

STATISTIKY

STATISTIKY

Porušené ustanovení PEŘ § 26 odst. 1 a 4

IKY

Zastavení zjišťování, neboť se neprokázalo porušení převzetí zakázky 2013 4 2012 2 2011 4

STATISTIKY

STATISTIKY

Z toho předáno StS 2013 3 2012 1 2011 3

STATISTIKY

STATISTIKY

Počet podání na porušení AP 2013 7 2012 3 2011 7

STATISTIKY

DOZORČÍ RADA A POČET KAUZ VĚNOVANÝCH AUTORSKÝM PRÁVŮM (AP) V UPLYNULÝCH LETECH

STATISTIKY

TÉMA

Rozhodnutí Stavovského soudu Zproštěn obvinění (plus výtka)

Porušené ustanovení PEŘ § 26 odst. 1 a 5 Rozhodnutí Stavovského soudu Pokuta 20 000 Kč Odvolání Ano – dozorčí rada Rozhodnutí představenstva Dosud nerozhodlo

6

AHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAH

BULLETIN ČKA 3–4/14 53

OCHRANA AUTORSTVÍ V USA PAVLA SÝKOROVÁ Sice existují rozdíly ve vnímání architektonického díla v Česku a ve Spojených státech, ale najdeme zde i několik společných prvků. Aby bylo obecné dílo autorskoprávně chráněno, musí jak v Česku, tak ve Spojených státech naplňovat tzv. pojmové znaky díla. V obou zemích je vyžadováno, aby bylo dílo vytvořeno na základě kreativního úsilí a bylo originální ve smyslu původnosti díla. Druhým společným pojmovým znakem, vyjádřeným však negativně, je absence vyloučení z autorskoprávní ochrany.

Dvojí ochrana Ačkoli je v USA odlišný systém práva, tj. soudcovského dotváření práva (judge made law), kdy soudní rozhodnutí mají zpravidla povahu závazných precedentů, je velmi přínosné se inspirovat tamější úpravou architektonického díla. Za posledních dvacet let došlo v USA k velké změně paradigmatu v jeho chápání. V roce 1989 přistoupily USA k revidované multilaterální Bernské úmluvě o ochraně literárních a uměleckých děl, čímž musely splnit požadavek přiznání autorskoprávní ochrany stavbě. Nejprve se uvažovalo o tom, že dojde k pouhé změně 17 United States Code, ale nakonec došlo k přijetí amerického federálního autorského zákona k architektonickému dílu (AWCPA).

Od té doby je v USA poskytována dvojí ochrana děl z oblasti architektury. Na jedné straně je chráněno dílo z oblasti architektury, které je subsumováno pod díla obrazová, grafická nebo sochařská, a na straně druhé architektonické dílo dle AWCPA. Aby se předešlo v minulosti častým interpretačním obtížnostem, definoval Kongres architektonické dílo jako „architektonický návrh stavby ztělesněný v jakémkoli hmotném substrátu, jakým může být stavba, architektonické plány nebo studie (kresby)“. Chráněny nejsou běžné standardizované prvky, jako jsou například okna nebo dveře.

Stavba není v americkém autorském zákoně definována, ale její definici přinesl americký úřad pro autorské právo (U.S. Copyright Office). Tato definice sice není právně závazná, přesto na ni federální soudy hojně odkazují při své rozhodovací praxi. Stavbou se dle úřadu pro autorské právo rozumí obyvatelná stavba, která je trvale a pevně spojená se zemí, například i kostel, muzeum nebo zahradní altán. Vyloučeny z ochrany jsou pak „konstrukce jiné než stavby, jako například mosty, dálniční přivaděče, mimoúrovňové křižovatky, přehrady, chodníky, stany, karavany, mobilní domy a lodě“, neboť jejich forma je dána technickou povahou.

Pojmové znaky díla Aby bylo dílo v USA chráněno jako dílo autorské, musí být na rozdíl od úpravy české ztělesněno na jakémkoli hmotném substrátu, tedy na papíře, ve formě trojrozměrného modelu či stavby. Sine qua non autorského zákona je nikoli podstatný, ale alespoň minimální stupeň vlastní kreativity, proto americké soudy obhajují i současnou komerční architekturu, například kancelářské či obchodní domy. V kauzách Shine

AHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAH

TÉMA

54 v. Childs a J.R. Lazaro Builders, Inc. v. R.E. Ripberger Builders, Inc. však žalobci kvůli nesplnění požadavku minimálního stupně vlastní kreativity úspěšní nebyli. Kauza Shine v. Childs vstoupila ve známost z několika důvodů. Student architektury podal žalobu na svého profesora, který podle jeho názoru zkopíroval jeho ve škole vytvořený návrh One World Trade Center (známé také jako Ground Zero’s Freedom Tower).

Kauza byla velice emočně vypjatá a hojně sledovaná médii nejen proto, že šlo o známého profesora architektury, ale také proto, že stavba měla být postavena na místě, kde došlo dne 11. září 2001 k teroristickému útoku a zřícení tzv. Dvojčat.

Soud dospěl k závěru, že studentův návrh „otáčející se“ věže nebyl kreativní. V autorském právu totiž nejsou chráněny běžné tvary, ale to, s jakým (alespoň minimálním) stupněm kreativity k nim autor přistoupí.

V druhé kauze J.R. Lazaro Builders, Inc. v. R.E. Ripberger Builders, Inc. žalovaný namítal, že žalobce tvořil v architektonickém stylu, v němž se běžně staví domy v Indianapolis posledních deset let, s čímž se i soud ztotožnil. Znovu tak nebyl splněn pojmový znak díla minimálního stupně vlastní kreativity.

Posledním pojmovým znakem je absence vyloučení z autorskoprávní ochrany, čímž musí být dílo vedle dichotomie architektonického návrhu a jeho vyjádření ještě podrobeno testu separability nebo testu poetického a vnitřního jazyka.

V USA dále není chráněno dílo, které je vytvořeno zaměstnancem orgánu federální a státní moci, ale také orgánu územní samosprávy.

Myšlenka architekta není autorskoprávně chráněna Stálým a nedořešeným problémem v USA, stejně tak jako v Česku, zůstává dichotomie architektonického návrhu a jeho vyjádření. Architektonický návrh v obou zemích per se autorskoprávně chráněn není, chráněno je pouze jeho vyjádření. Problémem bývá určení hranice, kdy lze ještě hovořit o návrhu a kdy už o jeho vyjádření. Pokud by si chtěl jiný autor zjednodušit práci a převzal by autorskoprávně nechráněný návrh původního autora, mohl by se i tak původní autor bránit, a to prostředky na ochranu proti nekalé soutěži.

Aspektu, že si někteří architekti více cení svého návrhu, nápadů a myšlenek, si v roce 2008 všiml americký soud (v kauze Oravec v. Sunny Isles Luxury Ventures, L.C.) a dospěl k závěru, že „zatímco běžné standardizované prvky a architektonické prvky klasifikovatelné jako myšlenky nejsou samy o sobě autorskoprávně chráněny, architektova originální kombinace nebo uspořádání těchto prvků může být autorskoprávně chráněno“. Kauza je pro nás zajímavá nejen inspirací vyslovenou právní větou, ale také tím, že se Oravec narodil v Československu a později emigroval do USA. V USA sice není vyžadována registrace architektonického díla, avšak je prerekvizitou pro podání žaloby pro porušení autorského práva. Důležité ovšem je, zda je dílo registrováno jako dílo z oblasti architektury, které je subsumováno pod díla obrazová, grafická nebo sochařská, anebo jako architektonické dílo dle AWCPA. Oravec neměl dílo zaregistrováno jako architektonické dílo dle AWCPA, ale zaregistroval pouze dílo derivativní, tj. model a fotografie vytvořené na základě preexistujícího díla zaregistrovaného jako dílo z oblasti architektury, které je subsumováno pod díla obrazová, grafická nebo sochařská. Protože Oravec dílo nesprávně zaregistroval, byl v soudním sporu neúspěšný, protože nemohl žalovat na neoprávněné postavení stavby. V ČR je tak v tomto ohledu situace mnohem jednodušší, neboť dílo nemusí být nikde registrováno a není to ani podmínkou pro vznesení žaloby.

Vedle již zmíněné dichotomie návrhu a vyjádření návrhu americké soudy aplikují i tzv. „merger doctrine“, podle níž je-li stanovený úkol řešitelný pouze jedním způsobem

nebo malým počtem způsobů, nemůže být vyjádření návrhu autorskoprávně chráněno vůbec.

Test separability a test poetického a vnitřního jazyka Dílo nesmí být vyloučeno z autorskoprávní ochrany na základě „testu separability“, který lze aplikovat pouze na dílo z oblasti architektury, jež je subsumováno pod díla obrazová, grafická nebo sochařská. S „testem separability“ přišel Nejvyšší soud USA (Supreme Court of the United States) již v roce 1954 ve velice známé kauze Mazer v. Stein. Soud měl za to, že nezávislé umělecké dílo, v tomto případě soška, může být autorskoprávně chráněno i tehdy, pokud je vsazeno do užitečného předmětu a slouží jako stojan lampy. Do té doby totiž nebyla v USA přiznávána autorskoprávní ochrana užitečným předmětům, tedy ani stavbě. „Test poetického a vnitřního jazyka“ lze aplikovat pouze na architektonické dílo dle AWCPA. Představil ho architekt Michal Graves, který byl přizván Kongresem do legislativního procesu při tvorbě AWCPA, a vysvětlil jím svůj náhled na architektonické dílo. Vnitřní jazyk architektury se skládá z těch prvků, které jsou diktovány pragmatickými stavebními a technickými požadavky a nemohou vyjadřovat kreativitu architekta, kdežto poetický jazyk se týká vnějšího vzhledu díla, v němž se odráží mýty a rituály společnosti. Kongres proto přistoupil k ochraně toho, co Graves popsal jako poetický jazyk architektury.

Domnívám se, že ačkoliv chtěl Kongres při přípravě AWCPA ustoupit od užití „testu separability“ na architektonická díla (zvláště stavby), kodifikoval test nový, který však zapříčiňuje další pochybnosti, a Kongres tak zřejmě nedosáhl toho, co si dal za cíl.

Jedinečnost versus návrh pro masový trh Ačkoli není jedinečnost (one-of-a-kind) doktrinálně uznávána jako pojmový znak díla USA, může hrát roli v přiznání žalobcova nároku. V kauze Dream Custom Homes, Inc. v. Modern Day Construction, Inc. si soud povšiml, že žalobce navzdory obchodní firmě „Dream Custom Homes, Inc.“ do té doby vytvořil třicet čtyři domů dle svých stále stejných zaregistrovaných plánů, které vždy mírně poupravil pro potřeby zákazníka. Nemůže se tak jednat o plány vytvořené one-of-a-kind, nýbrž o plány vytvořené pro masový trh.

Architektonické dílo jako specifická oblast autorského práva Závěrem je třeba říci, že architektonické dílo je specifickou oblastí autorského práva a nelze na ně aplikovat stejná pravidla jako například na díla hudební, kde je nejen americkou judikaturou dovozována přísnější autorskoprávní ochrana. Na rozdíl od hudebního díla je možné si pro vytvoření architektonického díla půjčovat již existující prvky jiných architektonických děl a použít je v jiném, novém kontextu, přesto bude zachován alespoň minimální stupeň vlastní kreativity. V kauze Meredith Corp. v. Harper & Row, Publishers, Inc. však soud upozorňuje, že „i jen malé užití části díla může být nespravedlivé, pokud je takové užití podstatně důležité pro dílo jako celek“.

V této kauze žalovaný jednoznačně vycházel z žalobcovy knihy, přičemž i převzetí méně než jedenácti procent textu knihy zapříčinilo plagiátorství, neboť hrálo stěžejní roli v díle jako celku. Domnívám se, že tento závěr soudu je možné aplikovat i na díla architektonická.

Mgr. et Mgr. Pavla Sýkorová Legislativní odbor Ministerstva spravedlnosti, doktorandka na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci

AHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAHRANIČNÍ PRAXE ZAH

BULLETIN ČKA 3–4/14

55