Teramagazin 4 2012 by Jan Beitl

ČASOPIS PRO VŠECHNY TERARISTY Slovo úvodem:

Obsah tohoto čísla

Vážení čtenáři. Toto vydání našeho časopisu je pro nás takřka revoluční. Jak jste mohli zaznamenat, tak časopis změnil nejen celkově svou tvář, ale zejména svůj název. Změnou názvu jsme chtěli přiblížit časopis širší terarijní veřejnosti a zapojit tak do projektu i chovatele obojživelníků, hmyzu a jiných zajímavých zvířat (například se okrajově zabývat i chovem drápkatých opiček a zajímavých savců). Časopis by měl tedy v budoucnu přinášet informace o všem, co se týká teraristiky. Nedílnou součástí změny jsou i internetové stránky, za které chci poděkovat zejména Tomášovi Vorlovi a Alešovi Kozubíkovi. Tomáš nám poskytl doménu www.teramagazin.cz a poradenství. Aleš vytvořil obsah a tímto bych ho rád představil jako nového člena redakce. Méně příjemnou změnou pro čtenáře je fakt, že časopis bude vydáván jednou za dva měsíce. Je to z důvodu zkvalitnění obsahu a celkového profilu časopisu. Více o změnách se dozvíte na poslední stránce časopisu. Přeji Vám příjemné čtení. Své názory můžete vyjádřit na webových stránkách časopisu. Za redakci Jaroslav Forejt Fotografe na titulní straně: Chondropython viridis – A. Kozubík Korektura časopisu - Daniel Koleška ©Je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit obsah časopisu bez předchozího souhlasu majitele.

Ještěři Leguán zelený Bc. Kateřina Bergrová, Klub chovatelů leguánů zelených, o.s. Hadi Neúspěšný pokus o odchov Ahaetulla prasina Aleš Kozubík Tera osobnost Ing. Ivan Vergner Rozhovor uskutečnil - Jaroslav Forejt Zoologické zahrady Za kolegy do Plzně Jaroslav Forejt Veterinární rubrika Stomatitis ulcerosa MVDr. Lucie Zicháčková Příroda Ţáby Hondurasu – 1. část Ing. Ivan Vergner Recenze Kniha – Můj ţivot mezi hady a jinou havětí Jaroslav Forejt TERAatlas Agama vousatá (Pogona vitticeps) Jaroslav Forejt TERAatlas Krajta zelená (Chondropython viridis) Jaroslav Forejt Fotografie Pagekon řásnatý (Rhacodactylus ciliatus) Jaroslav Forejt Informace ke změnám v tomto časopise Jaroslav Forejt a Aleš Kozubík

PŘIJÍMÁME K VYDÁNÍ ČLÁNKY S NÁSLEDUJÍCÍ TÉMATIKOU: Ještěři, krokodýli, hadi, ţelvy, bezobratlí, obojţivelníci, drápkaté opičky, terarijní technika, cestopisy, příroda, legislativa, veterinární problémy, chovatelské zkušenosti, zajímavosti, recenze z oblasti teraristiky.

KONTAKT: info@teramagazin.cz

©TERAmagazín

4/2012

Ještěři LEGUÁN ZELENÝ (IGUANA IGUANA) AUTOR: BC. KATEŘINA BERGROVÁ, KLUB CHOVATELŮ LEGUÁNŮ ZELENÝCH, O.S. Leguán zelený bývá častým cílem začínajících teraristů. Jeho cena díky importním firmám klesla na minimum, a proto je dostupný i pro laickou veřejnost. Důsledkem toho je mnoho leguánů chováno v nepřirozených podmínkách. Tento článek by měl pomoci chovatelům zajistit podmínky potřebné pro spokojený život leguánů v zajetí. Délka ţivota: Do 25 let. V nevhodných podmínkách se leguáni doţívají průměrně 8 let. Domovina: Leguán ţije v korunách stromů a v okolí vodních toků tropických lesů střední a Jiţní Ameriky (od Mexika aţ po Paraguay). Dobře šplhá, plave a potápí se. Povolení: ŢÁDNÉ. Nepatří do CITES ani do skupiny Nebezpečných druhů zvířat. Chování: V mládí jsou leguáni plaší a vyţadují důslednou a intenzivní péči. Vzhledem k značnému teritoriálnímu chování je chov více jedinců pro začátečníka nevhodný. Jak s lidmi, tak mezi sebou se leguáni dorozumívají kýváním hlavy a dalšími pohyby. Jsou to zvířata s denní aktivitou, v noci (cca 10 – 12 hodin) spí. Do 2 let věku jsou velmi aktivní a vyţadují spousty pohybu po místnosti, později převaţuje klidový reţim.

Pohlaví: V zajetí se od sebe samci a samice rozlišují obtíţně. Pohlavně dospívají okolo 2 let, do této doby je téměř nemoţné zjistit pohlaví leguána. Samci jsou v době dospívání teritoriálnější a dominantnější vůči svým majitelům, samice mají kaţdoročně planou snášku i bez samců. Potrava: Leguáni jsou výhradně býloţraví. Nepodávejte proto ţádné ţivočišné produkty (tvaroh, maso, sýry, vejce, cvrčky, holátka). Takové informace jsou mylné a zastaralé. Hlavní sloţky potravy (od největšího podílu po nejmenší): plevele a byliny (smetanka, vojtěška, listy a květy ibišku, květy růţe, listy moruše, jetel, jitrocel, ptačinec, kopřiva, hluchavky, mléče, lebeda). listy a listová zelenina (čekanka, polníček, kapusta, rukola, řapíkatý celer). zelenina nastrouhaná (cuketa, dýně, mrkev, pastinák, celer, řepa, pór, okurka). ovoce (jablko, hruška, broskve, banán, meruňky, třešně, maliny, mango, švestky, hrozny, jahody, sušené datle a fíky, atd.) ostatní (ovesné vločky, sušené bylinky, senná řezanka, pšeničné klíčky, klíče-

©TERAmagazín

4/2012

né mungo, řasy, mleté lněné, dýňové a slunečnicové semínko) Mláďatům- 2 x týdně vitamíny a minerály (Plastin, Beaphar). Dospělým- 2 x měsíčně, v zimě častěji. Je nutné zeleninu také vhodně upravit na menší kousky- nasekat, nastrouhat či natrhat. Leguáni potravu nekoušou, ale rovnou polykají! Mohli by se zadávit.

Misku s krmením neumisťujte nikdy na zem, ale vţdy do výšky.

Péče: Každý den: čerstvá strava (1 – 3 x denně) a zdroj pitné vody, kontrola zdravotního stavu a systematické ochočování (socializace). Velmi důleţité, převáţně kvůli snadnému svlékání, je rosení jak terária, tak i zvířete. Nutností je kaţdodenní úklid terária. Občas: úprava drápků, koupání ve vaně, výlet na vodítku do přírody, pobyt na sluníčku ve voliéře. Leguána nikdy netahejte a nechytejte

za ocas, velmi snadno jej odvrhuje (tzv. kaudální autotomie).

Omezit: čínské a pekingské zelí, hlávkový salát, ledový a římský salát, brokolice, květák, kapusty, mrkvová nať, petrţel, heřmánek. Přísně se vyvarovat: mangold, špenát, rebarbora, rajče, citrusové ovoce, avokádo, karambola, komerční granule pro leguány a vše ţivočišné.

PRŮMĚRNÁ VELIKOST: 3 měsíce - 30 cm a 30 g 1 rok - 50 cm a 250 g 3 roky - 100 cm a 2 000 g V dospělosti - 1800 cm a hmotnost 3 000 - 5 000 g

©TERAmagazín

4/2012

Terárium: Velikost terária by měla být na délku 1,5 x celkové délky zvířete, na šířku 1 x délky a na výšku 1,5 x délky zvířete. Pro 3 - letého leguána tedy 1,5 m (d), 1 m (š), 1,5 m (v). Není vhodné pouţívat substrát (kamínky, písek, hlína, lignocel apod). Leguán jej zpravidla poţírá a drţí se v něm plísně a roztoči. Zvolte tedy lino nebo dlaţbu. Terárium musí být vybaveno větvemi a poličkami na odpočívání, a především řadou umělých rostlin, které budou zajišťovat příjemný vzhled a úkryt. Nutností je vodní nádrţ pro koupel leguána. Malé terárium umístěte na úroveň vašich paţí, nikoliv na zem. Teplota by se měla pohybovat přes den 25 – 35 °C, přes noc 22 – 24 °C, vlhkost minimálně 65 %, přičemţ je důleţité zajistit dostatečnou ventilaci, např. větrací mříţkou – nesmí ale vzniknout průvan. Naprostou nutností je, kromě vyhřívacích ţárovek (reflektorové ţárovky 60 W z elektra), zdroj UVB záření (Exotera - ReptiGlo 5.0, Narva - Reptilight, atd.) kvůli syntéze a resorpci vitamínu D3. Ta by měla být v činnosti 2 aţ 10 hodin, v závislosti na ročním období (v létě díky pobytu na slunci není zářivka nezbytností), přičemţ by měla být do 30 cm od zvířete a neměla by být umístěna z boku mohlo by totiţ dojít k nevratnému poškození zraku. Pouţití topných kamenů a kabelů je smrtelně nebezpečné.

Jak vypadá zdravé mládě leguána: Mládě je čilé, ostraţité, oči má otevřené, bez oteklých víček, tlama na sebe přesně nasedá, bez zarudlých dásní. Čelist je na pohmat pevná, není oteklá a horní a dolní stejně dlouhá. Barva těla světle zelená, hlavička můţe být i tyrkysová nebo našedlá. Hřbetní bodlinky všechny stejně

dlouhé. Kůţe lesklá, hladká. Prsty všechny rovné, v počtu 20 prstů a drápů. Stehna obě stejně široká, nejsou oteklá. Kloaka zatáhnutá, bez zbytků exkrementů. Ocas dlouhý (tvoří 2/3 délky leguána) a hladký, tmavě pruhovaný.

©TERAmagazín

4/2012

Nemoci: Leguáni se na ţádné nemoci neočkují. Většinu onemocnění způsobuje špatné krmení a nevhodné ţivotní podmínky (zejména nízká teplota na výhřevném místě a nedostatek UVB záření). Krmení ţivočišnými produkty a hmyzem způsobuje závaţné onemocnění ledvin a kloubní dnu. Velmi časté jsou poruchy mineralizace kostí. Metabolické onemocnění kostí (MBD) je způsobené nedostatkem vápníku v potravě a absencí UVB záření. Případně se můţe objevit onemocnění rachitis a u starších zvířat osteomalacie. Je vhodné jednou za půl roku provést parazitologický rozbor trusu. Leguány také často postihují vnější parazité roztoči (červené tečky na kůţi).

pozornost riziku úrazu, především při volném pohybu po bytě (zlomení ocasu, končetin,…) a nechtěnému pozření předmětů (papírový kapesník, kancelářské sponky, substrát v teráriu atd.).

Toto jsou pouze základní informace pro péči o leguány zelené. Pro podrobné informace doporučujeme navštívit stránky www.leguanzeleny.cz, které vede odborně Klub chovatelů leguánů zelených. Zde najdete podrobné články, další odkazy, diskusní fórum, fotogalerii, kontakty na veterináře a mnoho dalšího. ABSCES NA SPODNÍ ČELISTI

Také mohou být náchylní ke koţním onemocněním (např. plísně, kvasinky), které doprovází matná, drsná a tmavá kůţe či fleky. Výjimkou není ani bakteriální či virové onemocnění, především zápal plic, bakteriální záněty kůţe (abscesy), tlamy a rtů (stomatitidy). V případě samic je nutno počítat i s graviditou samice bez přítomnosti samce, první vejce je samice schopna vytvořit jiţ ve věku 1,5 - 2 roky, kdyţ dosáhne hmotnosti 500g coţ často končí zadrţením snášky a případnou nezbytnou operací. Poslední, ale neméně důleţité, je věnovat zvláštní

Sestavil KLUB CHOVATELŮ LEGUÁNŮ ZELENÝCH o.s. www.leguanzeleny.cz

©TERAmagazín

4/2012

Hadi NEÚSPĚŠNÝ POKUS O ODCHOV AHAETULLA PRASINA AUTOR: ALEŠ KOZUBÍK Přestože nejsem nakloněn nakupování zvířat (speciálně hadů) z odchytu, pro tentokráte jsem udělal výjimku. Dne 16. března jsem na burze v Brně zakoupil adultní samici Ahaetulla prasina, kterou mi prodávající prodal jako Ahaetulla mysterizans. Tato štíhlá zelená bičovka se vyskytuje v Indii, Číně, Bangladéši a na Jávě. Dorůstá 180 cm, při čemţ tělo je velmi štíhlé, coţ napomáhá rychlému pohybu v korunách stromů.

den přitápěl ţárovkou v květináči a topným kabelem na 28 °C v prostoru. V teráriu bylo více teplotních zón, bičovka stejně ale zůstávala věrná své větvi, kde teplota dosahovala přibliţně 28 °C přes den. Potřebné vlhkosti jsem dosahoval rosením tlakovým rozprašovačem přibliţně kaţdý druhý den. Přibliţně týden jsem nechal bičovce na aklimatizaci. Pak jsem do terária pustil gekona a popravdě jsem ani moc nedoufal. Jaké však bylo mé překvapení, kdyţ jsem šel náhodou kolem terária a bičovka gekona statečně ládovala do sebe.

Samice mne zaujala svou mohutností: měla viditelně ztlustělou zadní třetinu těla. Předpokládaná gravidita pro mne byla takovým lákadlem, ţe jsem neodolal a samici zakoupil. Spolu s ní jsem zakoupil několik kusů gekonů (Hemidactylus frenatus) na krmení. U adultní samice jsem nepředpokládal, ţe by přijímala jakékoliv krmné hlodavce, či jiné potravní náhraţky. K umělému krmení jsem nechtěl přistoupit kvůli snaze co nejvíce minimalizovat stres. Nejvíce jsem se obával dehydratace, coţ bývá problém u importů. Proto jsem bičovku umístil do plastového boxu s pár centimetry vody na dně. Toto opatření jsem prováděl tři po sobě jdoucí dny po zakoupení, vţdy přibliţně na půl hodiny. Samici jsem dal do terária o rozměrech 60x70x70cm (šxhxv). Terárium jsem umístil do zvláštní místnosti tak, aby se sníţilo riziko nakaţení mého chovu. Jako substrát v karanténních teráriích pouţívám hygienické ubrousky, dále jsem do terária umístil větvě a velkou misku s vodou. Celou místnost s teráriem jsem temperoval na 26 °C,v teráriu jsem přes

©TERAmagazín

4/2012

Další pokusy o krmení bohuţel nebyly úspěšné, ale nepřikládal jsem tomu velkou váhu, protoţe jsem to přičítal graviditě. Kromě následného odmítání potravy se vyskytl drobný problém, a to otevírání tlamky (spíše však jen pozvedávání jednoho koutku tlamky). Po konzultaci s kolegy jsem tomu nepřikládal váhu, tlama byla čistá, bez hnilob a také se neobjevily ţádné výtoky hlenu či bubliny u nosu. Pootevření tlamky se vţdy do pár hodin spravilo a had byl v pořádku jako dříve. Dne 15. dubna, tedy po necelém měsíci jsem u samice pozoroval ne příliš typickou aktivitu a kroucení těla. Samice se jiţ několik dní zdrţovala na zemi, coţ jak jsem doufal, je příslib blíţícího se porodu. Bohuţel navečer jsem samici našel v teráriu bez známek ţivota a tak po bliţším ohledání a ujištění se o smrti zvířete jsem se pustil do pitvy, jelikoţ jsem byl skutečně zvědav, zda samice byla gravidní. Zde je několik fotografii z pitvy.

©TERAmagazín

4/2012

www.reptilweb.xf.cz

©TERAmagazín

Mláďata jsem z matky vyjmul a rozstřihl vaječné obaly, aby se mohla případně nadechnout, bohuţel jen jedno mládě jevilo známky ţivota a to pouze pulzaci srdce, ţádný pohyb jsem ovšem nepozoroval. Přesto jsem pro jistotu mláďata umístil do přepravky na vlhké ubrousky a počkal do následujícího dne. Stalo se to, co jsem čekal a nepřeţilo ani jediné. I přes tuto nepříjemnou zkušenost mi tento druh hada velmi učaroval a chtěl bych se pokusit o jeho chov a získání mláďat od matek z odchytu, ale i o odchov v ČR do svého chovu. Jsou to překrásní hadi a velmi zajímaví chovanci.

4/2012

Tera osobnost ING. IVAN VERGNER AUTOR: JAROSLAV FOREJT A IVAN VERGNER FOTOGRAFIE: IVAN VERGNER Velice si vážím toho, že jsem měl možnost položit několik otázek panu Ivanu Vergnerovi. Věřím, že Vás jeho odpovědi zaujmou.

Kdy jste začal s chovem terarijních živočichů a co Vás k chovu přivedlo? První moje chovatelské začátky, úzce spjaté s mým bratrem Jiřím (19502009), podporoval jako první můj děda Alois Ryšán ve Zbýšově. Jiří ţil s matkou v Praze, já s prarodiči ve Zbýšově. Děda mě ze svého chovu jiţ ve 4 letech přidělil do péče pár holubů (plemeno pštros černý) a králíka (plemeno angorský bílý). Tak jsem se učil denní péči o zvířata – kontrola, krmení, napájení, přidávání minerálií atd. K chovu včel jsem nepřilnul, jejich bodnutí bylo mojí častou dětskou bolestí. Dělal jsem jen pomocné práce při včelaření. Na zahradě jsem se učil jak připravit krmení pro králíky (sečená tráva, seno), jak pěstovat zeleninu a ovocné stromy. Kdyţ jsem začal v Praze chodit do školy, rodiče (Zdeněk a Boţena Vergnerovi) nás brali občas do praţské zoo, takţe jsme ţasli nad tehdejšími chovanci – hrochem, slonem, šimpanzem, šelmami a ohromnými aligátory. Náš zájem o zvířata a přírodu rodiče podporovali čet-

bou přírodovědně zaměřených knih: od 7 let jsem si je uţ četl sám. Jako děti jsme s rodiči asi v mých 9 letech (1958) poprvé navštívili výstavu exotických ptáků v praţské botanické zahradě UK Na Slupi. Tehdy nás drobní barevní ptáčci zcela okouzlili. Dostali jsme od rodinného přítele klec na exotické ptáky a v akvaristice u pana Sysla jsme si koupili první andulku – modrého samečka. Záhy k němu přibyla i samička. Na výstavě jsme se seznámili s naším exotářským rádcem, panem Josefem Popelínským. Matka se kvůli nám stala členkou ZO ČSCHDZ exotářů Praha, a tak jsme poznali i další tehdejší exotářské chovatele. K andulkám se záhy připojili další exotičtí ptáčci (zebřičky, pásovníci, papoušci rodu Agapornis, chůvičky, diamantoví holoubci, čínské křepelky atd.). Rodiče nám k tomu koupili klece a později táta zhotovil nad naší postelí pěknou prosklenou voliéru. Asi v roce 1959 jsme navštívili s rodiči tehdy nedávno otevřená akvária Tatra a tam nás akvarijní rybičky okouzlily neméně neţ exotičtí ptáci. Protoţe jeden exotář měl doma i akvária, navštívili jsme ho a na tomto základě nám rodiče povolili první akvária. Později táta vytvořil stojan s řadou akvárií (táta byl povoláním ekonom, matka vysokoškolskou učitelkou). Chovali jsme tehdy exotické ptáky v asi 8 klecích a řadu akvarijních rybek v asi 10 akváriích. Rodiče nám předplatili tehdy nově zaloţený časopis Akvárium terárium od 1. čísla 1959 a pro chov exotů jsme odebírali cyklostylovaný časopis Exotář. Tak jsme proţili v péči o tyto chovance asi dva roky…

©TERAmagazín

4/2012

Jaké bylo Vaše první terarijní zvíře? V květnu 1959 jsme si z rodinného výletu přivezli domů larvu mloka obecného (Salamandra salamandra) a chovali ho do metamorfózy i dál, přeţil asi 10 let v elementce v naší kuchyni. V prosinci 1961 jsme jiţ po několika letech neodolali nabídce ozdobných ţelviček v akvaristice pana Sysla a přinesli jsme si za ušetřené peníze do akvária domů první ţelvičku Trachemys scripta elegans. Předělali jsme jí menší elementku s 2 cm vody, ostrovem z plochého kamene a ţárovkou zavěšenou v plechovičce nad ostrůvek. Ta první ţelva proţila poslední roky u mě a doţila se více neţ 19 let. Rodiče nám toho roku koupili tehdy první českou akvarijní knihu (G. Sterba: Akvaristika) a předplatili časopis Ţiva. Jak reagovali Vaši rodiče na chov těchto zvířat ve společné domácnosti? Dá se říci, ţe v prvních letech (195758) odmítavě. V Praze - Motole jsme zjara 1957 s rodiči objevili bývalé vojenské cvičiště. Okopy byly tehdy naplněné vodou a v nich krásně zbarvení čolci velcí (Triturus cristatus) a obecní (Lissotriton vulgaris). Vzít domů jsme si je nesměli. V létě 1958 jsme při procházce po travnatých Kavčích horách (dnes tam sídlí Česká televize) našli mladou ropuchu zelenou, krásnou ţabičku, ale také jsme ji tam museli nechat. Výše popsaná cesta přes andulky a akvarijní rybky byla schůdnější. První náš chovanec byl výše zmíněný mlok obecný.

Můžete porovnat tehdejší situaci na terarijním trhu a v teraristické společnosti s dnešní? V těch 50. – 60. letech minulého století terarijní trh neexistoval. V akvarijních prodejnách se od r. 1956 objevovaly v předvánočním čase ozdobné ţelvičky. Z krmiv se prodávali pouze mouční červi (larvy Tenebrio molitor) a ţivá akvarijní krmiva (dafnie, nítěnky atd.). Terarijní zvířata se dala koupit aţ v počátku 60. let při dvou výjimečných dovozech gekonů, chameleónů, mláďat kajmanů a mláďat leguánů zelených. Zvířata stála řádově stovky korun, coţ tehdy bylo pro nás i další začátečníky příliš mnoho. Jen vzácně se podařilo něco získat od chovatelů, zejména od Prof. Zdeňka Vogla, ale i jiných. Mnohem později se dala terarijní zvířata koupit v zoo obchodech v Berlíně (tehdy NDR).

©TERAmagazín

4/2012

Co považujete za největší chovatelský úspěch ve Vaší kariéře? Zpočátku spolu s bratrem Jiřím a od roku 1976 samostatně jsem choval ohromné mnoţství zvířat (řádově tisíce asi v 400 druzích). Jen v té době od r. 1975, kdy mám přesnou evidenci, prošlo mým chovem 1 047 terarijních zvířat v asi 280 druzích, odchoval jsem 957 evidovaných mláďat, především anolisů, gekonů a hroznýšovitých hadů. Za největší úspěch povaţuji umělý odchov krajt zelených (Morelia viridis), 1984, 6 mláďat. Byl to 2. odchov v ČR. Podařilo se to po dvou letech neúspěšných pokusů s inkubací. Můj přítel Aldo Olexa se tehdy, stejně jako já, podobně pokoušel po prvním úspěšném přirozeném odchovu (1977) o umělou inkubaci, přičemţ 5 snůšek v dalších letech u něj bylo také neúspěšných. Podobně si cením umělého odchovu krajt královských (Python regius), 1986, 6 mláďat, coţ se mi podařilo aţ po dvou letech synchronizace pohlavních cyklů samce a samice. Byl to 3. odchov v ČR. Matka těch mláďat, skutečná hadí královna, dosud ţije, je jí letos 39 let (pocházela jako mládě nar. v r. 1973 od Jiřího Rottera, 19302009, ze Švýcarska). Máte nějakou z Vašeho chovu?

veselou

příhodu

Někdy zvířata připraví člověku skutečně nemilé překvapení. Kamarád z německého Halle an der Saale, Ing. Ulrich Kaden (1949-1990) si chtěl odvést pár kubánských anolisů vodních (Anolis vermiculatus). Měl jsem je pro něj v teráriu připravené. Vyprávěl jsem mu předem, ţe se musí připravit na jejich nelehké chycení, i kdyţ vypadají tak klidně. Jiţ před lety (1968) jsem je totiţ odváţel od kamaráda Dr. Václava Laňky z Rakovníka po celodenním honění po pokoji, měl jsem s tím jiţ neblahou zkušenost. Jen jsme otevřeli

terárium, obě zvířata obrovským skokem uprchla a skryla se za zadní stěny terárií u stěn místnosti. Vyhánění nevedlo k ničemu, nakonec anolisové zmizeli úplně. Byl uţ večer před odjezdem Ulricha domů. Nedalo se nic dělat, odjel bez nich. Slíbil jsem mu, ţe mu je chytím a pošlu po jeho kamarádovi Gery Grimovi, který měl jet do Německa za dva dny. A kde jsem je našel? Samice se ukryla v trubce záclony, prozradilo ji jen tichounké zaškrábání. Samec po dni čekání vylezl nad terária, kdy jsem ho odchytil pomocí lapacího očka na tyči. Tak se k Ulrichovi ti anolisové nakonec přeci jen dostali. Ještě jiná podobná příhoda. Ve velkém teráriu jsem choval samce hroznýšovce kubánského (Epicrates angulifer). Pocházel z Kuby, byl divoký, kousal hned při otevření terária, dlouho odmítal potravu. Ve vedlejším teráriu byl pár dospělých gekonů Gekko gecko. Byla to skutečně statná zvířata. V noci samec hroznýšovce vytlačil větrací pletivo a naopak protlačil pletivo ke gekonům a oba gekony seţral. Měl jsem radost, ţe ţere, ale gekoni byli ti tam. Hroznýši královští (Boa constrictor) jsou skutečně milá domácí zvířata. Kořist jsem jim od mladých let podával rukou, později pomocí peánu. Aţ jednou si asi dřímající samice, dlouhá 2,7 m, spletla podávaného potkana s mojí rukou a vyrazila s široce otevřenou zubatou tlamou přímo proti mé ruce. Jiţ při útoku poznala asi čichem, ţe jde o omyl, a zastavila útok v momentě lehkého dotyku zubů s rukou a stáhla se zpět. Přesto mě hroty zubů způsobily mnoţství krvácejících vpichů, ţe se mně z ruky řinula krev. Hojení proběhlo brzy a bez problémů. Co z toho lze odvodit? Ten had mě nechtěl kousnout! Byl to jen omyl.

©TERAmagazín

4/2012

Měl jste možnost cestovat za plazy do exotických zemí? Pouhé dvě cesty do Bulharska (1977 a 1984) pro mě byly velmi objevné, našel jsem tam mnoho krásných a zajímavých zvířat a měl jsem mnoho nezapomenutelných pozorování. Jediná daleká cesta vedla na Kubu (1984), kde jsem byl v herpetologickém a přírodovědném ráji. Takové mnoţství a hustoty výskytu plazů a obojţivelníků jsem nikde neviděl a asi uţ neuvidím. Kaţdý keřík či strom, byl po detailním prohlédnutí plný ještěrů. Úţasná pozorování a nezapomenutelné záţitky. Vaše publikace Ještěři – biologie, chov Gekoni 1 je pro mnoho chovatelů „biblí“. Kolik času jste strávil jejím sestavováním a co bylo nutné překonat, aby se povedlo vydat takto kvalitní knihu? Knihu jsem začal připravovat aţ po dohodě s vydavatelem (Jiří Janda, Nakladatelství Madagaskar, Jihlava), tedy od ledna 1998 do března 1999. Asi rok trvaly opravy textu, grafiky, recenze, tvorba obsahu, rejstříků atd. (do července 2000). Kniha vyšla vinou vydavatele aţ 3. 12. 2001. Jiţ tehdy bylo vidět, ţe vydavatel není spolehlivý. Co se obsahu týče, poučil jsem se z řady různých jiných našich i zahraničních knih a jejich nedostatků a snaţil jsem se těchto nedostatků vyvarovat. Tak se podařilo sepsat dílo, obsahující většinu potřebných informací pro teraristy. Dnes jiţ technika předstihla i moji knihu a řadu věcí je moţné řešit jednodušeji. Při tvorbě knihy mi pomáhala literární databáze, kterou jsem zpočátku od 80. let vedl na kartotéčních lístcích, později (1995) z ní byl vytvořen počítačový program pod MS DOS. V době tvorby kníţky dosáhla objemu přes 17 MB a přes 12 tis. poloţek. Rovněţ mám bohatou knihovnu a mnoho knih mi zapůjčili kamarádi. S psaním jsem měl zkušenosti, publikoval jsem od

r. 1978 velké mnoţství článků v časopisech i teraristických zpravodajích. Proč nedošlo k vydání dalších dílů této série? V době vydání knihy Ještěři 1 jsem měl jiţ z větší části hotový druhý díl. Ten si vyţádal navíc čilou korespondenci s našimi i zahraničními herpetology, protoţe se zabývá jednotlivými druhy gekonů. S vydavatelem byl dohodnutý termín do konce roku 2002. Kdyţ jsem vydavateli knihu zaslal, dlouho bylo ticho. Na přímý dotaz pan Jiří Janda řekl, ţe knihu zatím vlastně vydat nemůţe pro nedostatek finančních prostředků. Kdyţ jsem se po roce otázal znova, nakladatelství oznámilo, ţe skutečně knihu vydat neplánuje a nechce (prosinec 2003). Oslovil jsem potom nakladatelství Brázda, ale kniha se jim zdála příliš „tlustá“. Knihu jsem ještě po další čtyři roky stále aktualizoval podle docházejících prací, ale od roku 2007 jsem toho nechal. Toho roku se totiţ zjara ozval majitel grafického studia, který dělal první knihu, a nabízel internetové vydání knihy. Ta nabídka však také záhy usnula a nerealizovala se.

©TERAmagazín

4/2012

Nechtěl byste vydat další díly soukromě?

Věnujete se v dnešní době stále teraristice? Jaké druhy chováte?

Myslím, ţe jedinou moţností by bylo vydání textu jako e-knihy (pro čtečky elektronických knih). Snímky téměř všech druhů lze totiţ jiţ nyní nalézt na internetu a existuje i velmi zdařilá mezinárodní internetová databáze druhů plazů a národní obrázková databáze. Uvítal bych v tom směru pomoc a spolupráci.

V současnosti jiţ praktickou teraristiku neprovozuji. Skončil jsem s ní v létě 2003, terária a mnohé nástroje atd. jsem věnoval mladým teraristům v sousední vesnici a ti také chovají dosud tu hadí královnu, krajtu královskou úctyhodného věku.

Děkuji za rozhovor a Váš čas, který jste mi věnoval, a přeji Vám mnoho úspěchů a hlavně spoustu zdraví a elánu do ţivota.

IVAN VERGNER V ROCE 1965

©TERAmagazín

4/2012

Zoologická zahrada ZA KOLEGY DO PLZNĚ AUTOR: JAROSLAV FOREJT Je pátek 9. února 2012, přesně 16 hodin a já domaloval přestěhovanou místnost s terárky. Musím se rychle vykoupat, zajet si koupit jídlo a pití na cestu, rozloučit se s rodinou a konečně vyrazit do Plzně. Asi si říkáte, proč takto začíná článek o návštěvě teraristů v Plzni, ale opravdu se zrovna tento víkend, kdy jsem přestavoval celý byt, konalo setkání strany Hnědých spojené s přednáškami a burzou v Plzni, k této příležitosti jsem v sobotu navštívil ještě Aqua Tera expozici na náměstí. V 19 hodin jsem dorazil do Plzně před dům Slávy Honsi, u něj proběhlo seznámení a prohlídka jeho chovu složeného převážně ze sklípkanů. Jelikož nejsem příznivcem pavouků, pokochal jsem se alespoň „chondropythony“. Od Slávy byl zorganizovaný odjezd do Zoo, kde již netrpělivě čekali přednášející na start svého poutavého vyprávění. U baru jsem si zakoupil plzeňské 12° pivečko, usadil se a poslouchal. Bolívie -panenská J.Trávníček, R.Krejčí,

příroda Z.Bříza

Jiří trávníček nás zavedl svým poutavým povídáním do úţasné krajiny Bolívie. Proslov byl výborně prokládán fotografiemi a videi z cesty, která začínala v hlavním městě LA PAZ, ze kterého pokračovala do RURE. Z RURE výprava zavítala do národního parku MADIDI a do oblasti SANTA ROSA. Potom se expedice přesunula do COCHABAMBY, odkud byly uspořádány tři výpravy a to do VILA TUNARI, ARANI a TORO TORO. Je vhodné zmínit se o některých záţitcích z cesty. Mezi první patří hned cesta po

„silnici smrti“ z města LA PAZ do města COROICO. Po cestě dlouhé 69 km zdoláte převýšení ze 4700 m do 1200 m. Průměrná šíře silnice je 3,2 m. Při pohledu na snímky, kdy vozidlo expedice stojí na nezpevněné krajnici nad hlubokou propastí do kaňonu a proti němu se řítí nákladní vozidlo řízené indiánem ţvýkajícím koku, je opravdu dechberoucí. Výprava se při cestě po Bolívii setkala se spoustou druhů bezobratlých, jejichţ barevné snímky velmi příjemně prokládaly vyprávění pana Trávníčka. Mezi největší plazy, které měla výprava moţnost pozorovat i chytat, byli kajmani černí (Melanosuchus niger) a kajmani brýloví (Caiman crocodilus). Při tomto lovu jim asistovali i domorodí indiáni a díky tomu si mohli členové expedice prohlédnout jejich bydlení i kulturu, ve které ţijí. Práce indiánek na polích s kokou je opravdu sloţitá, jelikoţ pole se nachází na svahu kaňonu a indiánka musí s nůší koky projít celým kaňonem aţ na protilehlý svah. Díky tomuto ţivotnímu stylu a neustálému ţvýkání listů koky není moţné poznat ani věk těchto lidí. Na posledním místě bych se rád zmínil o poutavém místě v TORO TORO, kde se nachází takzvaná „Dinosauří vesnice“. Toto místo je velkým turistickým lákadlem, jelikoţ se zde nachází spousta míst, kde jsou ve zkamenělých plátech viditelné dinosauří stopy. Některá místa jsou oplocená a nepřístupná, ale na některých místech je moţné si na stopy přímo sáhnout. Toto je jen velmi malý výtah z prezentace pana Trávníčka a jeho kolegů. Tímto bych jim velmi rád poděkoval za jejich úţasné vyprávění i fotografie.

©TERAmagazín

4/2012

M APA CESTY PO BOLÍVII – MAPA: JIŘÍ TRÁVNÍČEK

Na Mt. Kinabalu přes Singapur O. Hes Po malé přestávce, která byla vhodná pro doplnění „tekutin“, (jelikoţ pitný reţim se musí dodrţovat) si vzal slovo Ondřej Hes. Svou cestu začal v Singapuru, kde navštívil tamní mangrovový park SUNGAI BULOH KECHIL. Park je zajímavý tím, ţe je přiblíţen co nejvíce turistům a přírodovědcům. Na dřevěných lávkách můţete pozorovat dění v mangrovech kolem vás. V přírodních scenériích jsou postavené nenápadné dřevěné budky, ze kterých můţete pozorovat ptactvo a veškerou zvířenu kolem.

Ţivočichové si na tyto stavby velmi dobře zvykli a tak je moţné mít pozorované objekty takřka na dosah ruky. Z herpetologického hlediska byly velmi strhující snímky varanů skvrnitých (Varanus salvator), a to jak mláďat, která se zdrţovala na větvích, tak dospělých jedinců na zemi či ve vodě. Na jedné fotografii byla zřejmě i gravidní samice. Neméně zajímaví byli zástupci z čeledi Agamidae, zejména pak dráčci (Draco sp.). Ze Singapuru se Ondřej přesunul do oblasti pod horou Mt. Kinabalu na Borneu. Toto místo je jedno z nevýznamnějších biologických míst na světě. Jen na fotografiích vypadá hora zahalena v mracích velmi majestátně. Bohuţel

©TERAmagazín

4/2012

při cestě proţil přednášející většinu času zahalen v pláštěnce, jelikoţ deště neustávaly. I přes tuto nesnázi měl moţnost nafotografovat mnoho druhů bezobratlých, obojţivelníků, ale i gekonů. Zejména časová tíseň nutila cestovatele pátrat po „úlovcích“ i v noci, coţ bylo velkým přínosem pro pestrost objevených druhů. Strhující byl pohled na

okolní přírodu a to zejména na „masoţravky“ a orchideje, kterých bylo nepřeberné mnoţství. Srdce milovníků těchto rostlin by jistě radostí zaplesalo. Velkou výhodou bylo, ţe se Ondřej ubytoval v těsné blízkosti hory ve srubu, tudíţ měl své cíle velmi blízko. Neméně důleţitá byla pohostinnost jeho pronajímatelů.

SINGAPUR (VARANUS SALVATOR, MANGROVOVÝ POROST) – FOTO: ONDŘEJ HES

BORNEO – FOTO: ONDŘEJ HES

©TERAmagazín

4/2012

ZOO trhy Plzeň Burza nejen terarijních potřeb krmiva a zvířat je umístěna v přízemním sále kulturního domu Peklo. Parkování je moţné zdarma na dostatečně velkém parkovišti před kulturním domem. Vstupné je příjemných 30 Kč. Díky tomu, ţe je burza umístěna ve velkém prostoru a prodejců je na regionální typ burzy tak akorát, je mnoho místa pro průchod mezi stoly a čas strávený na burze se tak stává velmi příjemným a bez stresu z tlačících se lidí.

Co se týká obsahu, naleznete zde vše co je na takovém typu burzy potřeba. Krmný hmyz zde nabízí několik prodejců, a to v několika druzích. Stejně tak krmné hlodavce můţete zakoupit v mnoha velikostech. Široký sortiment terárií je nabízen na pódiu a je moţné zakoupit jak hotová terária, tak domluvit zakázkovou výrobu dle poţadavků zákazníka. Další sortiment terarijních potřeb je nabízen ostatními obchodníky. Z ţivých tvorů je moţné zakoupit běţně chované druhy ještěrů, hadů i bezobratlých, dále také rybičky a savce. Samozřejmě je moţné setkat se i s některými „vzácnějšími druhy“: na únorové burze mě takto zaujali gekoni Uroplatus henkelli. Celková úroveň burzy je pro její účel dostačující. Koupíte zde krmení i jiné potřeby pro své chovance a to za běţné „burzové“ ceny. Pro ty, kteří chtějí s teraristikou začít, není problém koupit jak zvíře, tak veškeré potřeby pro chov na jednom místě, plus získat potřebné informace pro chov.

NA BURZE - FOTO : ZDEŇEK BŘÍZA

http://www.zootrhy.wz.cz

Expozice Akva Tera Expozice Akva Tera vznikla začátkem 60. tet 20 století jako odnož Zoologické zahrady. V roce 2001 proběhla nákladná rekonstrukce, která dala podobu dnešní expozici. Vstupné je ve výši 40Kč a pokud máte vstupenku ze Zoo, dostanete 50% slevu. PHYSIGNATHUS COCINCINUS - FOTO: J. FOREJT

©TERAmagazín

4/2012

Po vstupu do expozice vás přivítá velké terárium s ţelvami paprsčitými (Geochelone radiata), které lákají svým dominantním obrovským vzhledem a pestrými barvami. Naproti nim je akvaterárium, které je otevřené a obývají ho agamy kočinčinské (Physignathus cocincinus). Díky otevřenému prostoru mají volný pohyb po expozici, takţe pokud budete mít štěstí, naleznete je na větvích nad hlavou nebo i v úrovni očí. Po průchodu mezi těmito terárii se dostanete do místnosti s menšími terárii pro pavoukovce a jiné bezobratlé. Na pravé straně jsou terária s chameleolisy (Chameleolis barbatus) a leguánky (Laemanctus longipes). Při cestě dále je moţné ještě pozorovat zelenou uţovku růţkatou (Philodryas baroni). Následuje malý výklenek, na jehoţ konci je opět moţný průzor k ţelvám. Po levé straně výklenku je vysoké terárium s gekony páskovanými (Gekko vittatus), a na straně pravé jsou terária dvě.

První s varanem skvrnitým (Varansu salvator), ve druhém společně ţijí agama vodní (Hydrosaurus weberi), varan kordoský (Varanus kordoensis) a tiliqua (Tiliqua scincoides chimerae). Tiliquy byly bohuţel zalezlé, ale varan byl aktivní, zřejmě čekající na příchod ošetřovatele s velkými šváby a prolézal celé terárium. Průchodem se dostanete do zadní části expozice, ve které jsou umístěna tři mořská akvária, bohatě zastoupeny druhy ryb, i rostlin a korálů. Další dvě akvaterária jsou sladkovodní a imitují amazonský veletok. V rohu této uličky je obrovské terárium s dracénami (Dracena guianensis). Tito šnekoţraví ještěři vynikají svou majestnátostí a dokáţou výborně plavat ve vodě. Měl jsem moţnost pozorovat jejich krmení. Potravu se naučili výborně přijímat z peánu, jejich „ţravost“ je neuvěřitelná a síla v čelistech také, stejně jako u tiliq.

ŢELVA PAPRSČITÁ (GEOCHELONE RADIATA) - FOTO: J. FOREJT

©TERAmagazín

4/2012

Poslední průchod nás vyvede ven z expozice a je v něm moţno vidět zástupce hroznýšovitých psohlavce orinocké (Corallus hortulanus) a uţovkovitých - uţovky pardálí (Elaphe quatrolineara) a uţovky čínské (Orthriophis moellendorffi). Dále pak různé pavoukovce a bezobratlé. U pokladny, která je jak vstupem, tak východem z expozice jsou ještě v akvateráriu odchovaní mladí krokodýli vlnatí (Osteolaemus tetraspis).

Expozice není příliš veliká, ale pokud máte volnou hodinku aţ dvě je vhodné ji navštívit a příjemně tak strávit čas mezi úţasnými ţivočichy. Některé odchovy bývají nabízeny do prodeje a tak si můţete obohatit svá terária i o nový přírůstek. Důleţité je zmínit i moţnost domluvit si ukázku moderovaného krmení, je to jistě zajímavá podívaná a zejména pro děti velmi poučné. Celková úroveň Akva Tera je vysoká, plní velmi dobře účel ukázkové expozice a stejně tak dosahuje úspěchů s odchovy v chovatelském zázemí.

CHAMELEOLIS VOUSATÝ (CHAMELEOLIS BARBATUS) - FOTO: J. FOREJT

Tak a je sobota 13 hodin a já jsem popravdě k smrti vyčerpaný, ještě zvládnout těch 100 km domů a dodělat přestavbu bytu. I přesto, ţe tento víkend byl velmi fyzicky náročný a velmi chudý na spánek, příjemných záţitků bylo víc, neţ jsem čekal a tak jej povaţuji za velmi úspěšný. Tímto bych chtěl poděkovat Slávovi Honsovi za pozvání na přednášky, burzu a za nocleh, který mi poskytl. Těším se uţ dnes na další přednášky.

©TERAmagazín

4/2012

Veterinární rubrika STOMATITIS ULCEROSA AUTOR: LUCIE ZICHÁČKOVÁ

FOTO: JAROSLAV FOREJT Hniloba tlamy (lat. stomatitis ulcerosa, ang. mouthrot) je velmi nebezpečné bakteriální onemocnění potencionálně ohroţující ţivot chovaného hada. Je třeba si uvědomit, ţe je způsobena tzv. oportunními patogeny. Podmíněný (oportunní) patogen vyvolá onemocnění pouze tehdy, je-li poškozen některý z faktorů přirozené rezistence a je sníţena funkce imunitního systému. Hniloba se vyskytuje hlavně u zvířat oslabených stresem (nízká teplota a vysoká vlhkost prostředí, nevhodná výţiva, parazitární nebo virová infekce sniţující efektivitu imunitního systému). Infekce v tlamce se můţe rozvinout také po poranění - ţivou potravou, nevhodným substrátem, otíráním nosu o vybavení terária. K nejčastěji postiţeným patří hroznýši a krajty, často se objevuje u importovaných zvířat stresovaných přepravou a nevhodnými podmínkami. Je důleţité si uvědomit, ţe hadi velmi často maskují i poměrně závaţný problém, proto by měl chovatel zvíře pravidelně (alespoň vizuálně) kontrolovat a při sebemenším náznaku onemocnění zasáhnout a také v případě potřeby včas vyhledat odbornou pomoc.

tenství, hubnutí a apatie. K moţným komplikacím patří zánět spojivek, zápal plic nebo zánět ţaludku a střev po poţití infekčního nekrotického materiálu. Infekční agens se můţe krví transportovat i do ledvin nebo jater. Jak bude postupovat veterinář Veterinář odebere z tlamky vzorky pro bakteriologii - nejčastěji bývají vykultivovány bakterie rodu Aeromonas, Citrobacter, Klebsiella, Proteus a Pseudomonas, zároveň je určena citlivost patogenů na antibiotika. U těţkých případů s podezřením na postiţení čelistí je vhodné provést rentgenologické vyšetření. Vzhledem k rozsahu infekce a k druhu patogenu lze doporučit také odběr krve k posouzení stavu jater a ledvin. Samotná léčba začíná sedací, která je nezbytná pro důkladné odstranění poškozené tkáně a vyčištění celé postiţené oblasti. Někdy bývá nutné toto ošetření opakovat několikrát. Dále veterinář aplikuje antibiotika a můţe pouţít i některé vhodné vitamíny - např. vit. A pro rychlejší obnovu sliznic, vit. C pro zlepšení imunity nebo vit. skupiny B pro zlepšení funkce jater.

Jak se hniloba tlamy projevuje K počátečním příznakům patří nadměrné slinění, nechuť k příjmu potravy a pootevřená tlamka. Sliznice dutiny ústní je oteklá, zarudlá, vznikají drobné krváceniny. Dále dochází k tvorbě hnisavých loţisek (hnis plazů má spíše sýrovitou konzistenci), vypadávání zubů, přidává se zánět hlubších vrstev aţ nekróza čelistí. Onemocnění je velmi bolestivé, proto ho doprovází nechu-

©TERAmagazín

4/2012

Domácí péče Následně je potřeba dutinu ústní pravidelně vyplachovat desinfekčním roztokem - např. povidon jodidem (Betadine) nebo chlorhexidinem. Tento prostředek by měl být účinný, zároveň ale nesmí poškozovat zdravou tkáň proto bychom se měli vyhnout např. peroxidu vodíku. Lokálně lze aplikovat také antibiotika např. ve formě masti nebo suspenze, v těţších případech jsou podávána po nezbytně dlouhou

dobu injekčně. Pro zlepšení celkového stavu pacienta je nutné odstranění vyvolávajících stresových faktorů a optimalizace ţivotního prostředí, podle potřeby také rehydratace a asistované krmení. Had by měl být umístěn do čistého karanténního terária s niţší vlhkostí a vyšší teplotou v rámci jeho ideálních ţivotních podmínek. Aţ do doléčení by měl být oddělen od ostatních a měl by být dodrţován karanténní reţim, jelikoţ přenos mezi jedinci nelze vyloučit.

Literatura: Knotek Z. a kol., 1999: Nemoci plazů, ČAVLMZ, 276 stran http://www.triciaswaterdragon.com/mouthrot.htm http://www.peteducation.com/article.cfm?c=17+1831&aid=2385

KORÁLOVKA (LAMPROPELTIS ALTERNA)

©TERAmagazín

4/2012

Příroda

ŢÁBY HONDURASU – ČÁST 1 AUTOR: ING. IVAN VERGNER, ZBÝŠOV 33, 28565 ZBÝŠOV V ČECHÁCH, IVAN.VERGNER@ATLAS.CZ

FOTO: JOSIAH H. TOWNSEND První dvě části seriálu článků o ohrožené herpetofauně Hondurasu a o mločících Hondurasu byly zveřejněné v časopisu Akvárium terárium 52 (9-10): 64-65 a (11-12): 64-65. Oba časopisy jsou v pdf k stažení na adrese http://www.lon.cz/at/. Úvod - Hylidae Tak jako na plazy je neotropická středoamerická země Honduras bohatá i na obojţivelníky. V prvním příspěvku jsme z nich probrali horské druhy mločíků (Plethodontidae). Zde se budeme věnovat bezocasým obojţivelníků, tedy ţábám (Salientia). Těch ţije v Hondurasu celkem 79 druhů (duben 2009). Patří do čeledí Bufonidae (ropuchy), Centrolenidae (rosněnky), Craugastoridae, Eleutherodactylidae (bezblanky), Hylidae (rosničky), Leiuperidae, Leptodactylidae (hvízdalky), Microhylidae (parosničky), Ranidae (skokani), Rhinophrynidae (bachratky) a Strabomantidae. Nutno dodat, ţe právě čeleď Strabomantidae byla nově zkoncipována v poslední době

(Hedges et al., 2008) a ovlivnila zde především zmíněnou čeleď Eleutherodactylidae i jiné. V Hondurasu ţije jen po jediném druhu z čeledí Eleutherodactylidae: Eleutherodactylus planirostris (Cope, 1862); Leiuperidae: Engystomops pustulosus (Cope, 1864); Rhinophrynidae: Rhinophrynus dorsalis (Duméril and Bibron, 1841); Strabomantidae: Pristimantis ridens (Cope, 1866). Největší počet druhů mají v Hondurasu rosničky (Hylidae, 31 druhů), Craugastoridae (21 druhů) a ropuchy (Bufonidae, 10 druhů). Právě zajímavými zástupci nejpočetnější čeledi v Hondurasu (Hylidae) se budeme zabývat v první části.

ANOTHECA SPINOSA. RUS RUS BIOLOGICAL RESERVE, DEPARTEMENT GRACIAS A DIOS, HONDURAS

©TERAmagazín

4/2012

Anotheca spinosa (Steindachner, 1864) je úhledná velká šedohnědá rosnička s hladkou pokoţkou a maličkými koţními „růţky“ v týlní oblasti hlavy. Samci dosahují délky do 68 mm, samice do 80 mm. Ţijí v níţinných aţ horských lesích v nadmořských výškách 95 - 1 800 m. Kladou snůšku nad hladinu vody do dutin stromů případně

bambusů. Samička po dobu dvou týdnů po vylíhnutí pulců dochází krmit potomstvo neoplozenými vajíčky, jichţ vyprodukuje vedle oplozených vajec (48 - 311) ještě 13 - 31. Metamorfované ţabky měří 26 aţ 28 mm. Podle IUCN je blízká ohroţení (kategorie NT). Ţije od Hondurasu po Panamu.

ANOTHECA SPINOSA - STEJNÝ JEDINEC Z PROFILU.

Cruziohyla calcarifer (Boulenger, 1912) je velmi pěkná, sytě zelená aţ modrá rosnička s výstraţně zbarvenými boky, končetinami a hladkou pokoţkou, blízká rodu Agalychnis, kam dříve patřila. Známější a rozšířenější A. callidryas (Cope, 1862) ţije také v Hondurasu, spolu s dalšími dvěma druhy: černookou A. moreletii (Duméril, 1853) a červenookou (A. saltator Taylor, 1955). Rosnička C. calcarifer je často dováţena do USA jako terarijní chovanec, stejně jako další dva zmíněné druhy. Samci dosahují délky 51 81 mm, v průměru větší samičky 61 87 mm. Na rozdíl od tmavě zeleného aţ modrého vrchu těla jsou boky a spodní strana končetin aţ po prsty spojené blánou oranţové, černě pruhované. Hlava je vpředu zaoblená, relativně vysoká, oči stříbřité, podobně

jako u rodu Phyllomedusa. Celkově nádherná rosnička. Samci hlasitě kvákají z vysokých stromů. Snůšky (10 54 vajec) tyto rosničky, stejně jako rod Agalychnis, zavěšují do listu nad hladinu, pulci za deště při líhnutí padají do vody. Jsou draví, loví larvy hmyzu, především váţek. C. calcarifer je níţinný druh, ţijící na stromech ve vlhkých lesích v nadmořských výškách 30 - 170 m. Rozšíření sahá od Hondurasu po Ekvádor (Wilson & Townsend 2006). Podle IUCN není, s výjimkou Ekvádoru, ohroţena (kategorie LC).

©TERAmagazín

4/2012

CRUZIOHYLA CALCARIFER. RUS RUS BIOLOGICAL RESERVE, HONDURAS

Duellmanohyla soralia (Wilson & McCranie, 1985) je vzácná, půvabně sloţitě zbarvená červenooká rosnička, řazená mezi kriticky ohroţené druhy (kategorie CR). Ţije na nízké vegetaci podél potoků v prostředí níţinných aţ premontánních lesů (40 - 1 570 m). Byla popsána z Hondurasu (terra typica: Quebrada Grande /15° 05´ N, 88°

55´ W/, 1370 m elevation, Sierra de Omoa, Departamento Copán, Honduras), vyskytuje se i v Guatemale. Kromě tohoto hezkého druhu ţije v Hondurasu ještě další druh: Duellmanohyla salvavida (McCranie & Wilson, 1986), endemický a také kriticky ohroţený.

DUELLMANOHYLA SORALIA. CUSUCO NATIONAL PARK, HONDURAS

©TERAmagazín

4/2012

Ecnomiohyla miliaria (Cope, 1886) je zajímavá hnědá aţ šedočerná rosnička s tuberkuly na pokoţce, imitující kůru a lišejníky. Má pro maskování vlnité lemy pokoţky na spodní straně končetin a povrch pokoţky imitující lišejník. Ţije na stromech ve vlhkých níţinných aţ horských lesích v nadmořské výšce 600 - 1 200 m. Samci kvákají z dutin na stromech, kam tyto dobře maskované rosničky ukládají i svoji snůšku a

vyvíjejí se tam jejich pulci. Dosahují délky 57 - 106 mm (samci), resp. do 70 mm (samice, zatím vzácné). Nálezy jsou vzácné, podle kvalifikace IUCN jde o zranitelný druh (kategorie VU). Kromě zmíněného ţijí v Hondurasu ještě dva druhy: Ecnomiohyla minera (Wilson, McCranie & Williams, 1985), endemická (EN), a E. salvaje (Wilson, McCranie & Williams, 1985) (CR).

ECNOMIOHYLA MILIARIA. RUS RUS BIOLOGICAL RESERVE, HONDURAS

Exerodonta catracha (Porras & Wilson, 1987) je endemitem Hondurasu. Je to malá horská rosnička, ţijící na stromech ve vlhkém a mlţném horském lese ve výškách mezi 1 800 a 2 160 m.

Obývá nejčastěji epifytické bromelie, v jejichţ vodních cisternách klade vejce a vyvíjejí se její pulci. Také se rozmnoţuje v louţích. Podle odborníků IUCN jde o ohroţený druh (kategorie EN).

EXERODONTA CATRACHA - DVA SAMCI. GUAJIQUIRO, VÝŠKA 2 160 M, DEPARTEMENT LA PAZ, HONDURAS

©TERAmagazín

4/2012

EXERODONTA CATRACHA - SAMEC KVÁKAJÍCÍ NAD VODOU, VE VODĚ SNŮŠKY

EXERODONTA CATRACHA - TROJICE DOSPĚLÝCH SAMCŮ NAD VODOU

©TERAmagazín

EXERODONTA CATRACHA - SAMEC

4/2012

Rod Plectrohyla je v Hondurasu zastoupen celkem osmi druhy rosniček (v závorce poznámka a kategorie ochrany IUCN): chrysopleura (endemická, CR), dasypus (endemická, CR), exquisita (endemická, VU), glandulosa (EN), guatemalensis (CR), hartwegi (CR), psiloderma (EN) a teuchestes (CR).

PLECTROHYLA PSILODERMA - V MLŢNÉM LESU. PARQUE NACIONAL CELAQUE, HONDURAS.

Plectrohyla guatemalensis (Brocchi, 1877), je podle klasifikace IUCN kriticky ohroţeným druhem (kategorie CR). Je to pěkná horská šedozelená rosnička, jejíţ samci dosahují délky do 50,4 mm (průměr 47,5 mm), samice do 52,1 mm

(průměr 48,6 mm). Na pokoţce má rozeseté jemné tuberkuly. Ţije téměř výhradně v prostředí mlţných lesů v nadmořských výškách 990 - 2 500 m. Rozšíření sahá od jiţního Mexika přes Guatemalu po střední Honduras (Duellman & Campbell 1992).

PLECTROHYLA GUATEMALENSIS - V MLŢNÉM LESU. CERRO DE LA SIERRA, VÝŠKA 1 920 M, MONTAÑA DE YORO NATIONAL PARK, DEPARTEMENT FRANCISCO MORAZÁN, HONDURAS

©TERAmagazín

4/2012

Plectrohyla psiloderma (McCranie & Wilson, 1999), je velmi málo známým a rovněţ ohroţeným horským druhem z mlţných lesů v nadmořské výšce 1 850 - 2 530 m (IUCN kategorie: EN).

Byl popsán z Hondurasu (Cerro Celaque, provincie Lempira, 2 350 m) a lze říci, ţe je jeho endemitem, zasahuje jen do sousedního Salvadoru.

PLECTROHYLA PSILODERMA - DETAIL HLAVY

Ptychohyla hypomykter (McCranie & Wilson, 1993), je pěkná, hnědě zbarvená rosnička, stejně jako mnohé předchozí kriticky ohroţená (IUCN

kategorie: CR). Ţije převáţně v níţinných, ale i horských vlhkých lesích od Guatemaly po Honduras, v nadmořských výškách 160 aţ 1 580 m.

PTYCHOHYLA HYPOMYKTER - VE VLHKÉM LESE. ALTO PINO, VÝŠKA 1 350 M, PARQUE NACIONAL PICO PIJOL, DEPARTEMENT YORO, HONDURAS

PTYCHOHYLA HYPOMYKTER - VE VLHKÉM LESE NA STEJNÉ LOKALITĚ

PTYCHOHYLA HYPOMYKTER - DETAIL HLAVY V LESE. PARQUE N ACIONAL CERRO AZUL MEAMBAR, DEPARTEMENT COMAYAGUA, HONDURAS

©TERAmagazín

4/2012

Ptychohyla spinipollex (K. Schmidt, 1836) je endemitem Hondurasu. Ţije ve vlhkých aţ mlţných lesích ve výškách od 160 do 1 580 m v Cordillera Nombre de Dios v Hondurasu. Povaţu-

je se za ohroţený druh (IUCN kategorie: EN). Kromě zmíněných dvou druhů rodu Ptychohyla ţije v Hondurasu třetí druh: Ptychohyla salvadorensis (Mertens, 1952).

PTYCHOHYLA SPINIPOLLEX - TEXIGUAT, HONDURAS

Dalšími rody rosniček (Hylidae), v první části nezmíněných, ţijí v Hondurasu rody: Bromeliohyla (bromeliacia), Dendropsophus (microcephalus), Hyla (melacaena), Hypsiboas (crepitans), Istmohyla (insolita), Scinax (staufferi), Smilisca (baudinii, sordida), Tlalocohyla (lolax, picta), Trachycephalus (venulosus) a Triprion (petasatus).

PTYCHOHYLA HYPOMYKTER - ČERSTVĚ METAMORFOVANÁ ŢABKA PARQUE NACIONAL CERRO AZUL MEAMBAR, DEPARTEMENT COMAYAGUA, HONDURAS

Recenze 30

©TERAmagazín

4/2012

KNIHA – PETR VOŢENÍLEK – MŮJ ŢIVOT MEZI HADY A JINOU HAVĚTÍ AUTOR: JAROSLAV FOREJT Kniha Můj ţivot mezi hady a jinou havětí je celkovým shrnutím ţivotního příběhu tohoto významného herpetologa, kolegy, vypravěče a výborného baviče, který bohuţel zemřel dříve neţ by si sám přál a neţ bylo pro naší terarijní společnost zdrávo. Kniha je psaná s vtipem a rozumem. Její čtivost je výborná a proto se k ní velmi často rád vracím. V knize zaznamenává příhody ze svých začátků a mládí, později z chovu a cestování. Kaţdá kapitola je obohacena o spoustu vtipných historek, díky nimţ jsou zlehčovány i ty nejdramatičtější okamţiky, jako je uštknutí chřestýšem, zmijí či zasaţení očí jedem plivající kobry. Kniha by neměla chybět v herpetologické knihovničce kaţdého chovatele.

mi teď pomáhá „trpět“ hady, pronesla nesrozumitelnou větu: A takovýhle blbosti dělá furt. To bude dobroš““ Nakladatelství: BODIS Rok vydání: 1994 Počet stran: 112

Hodnocení

Dovolil bych si citovat mou oblíbenou pasáţ z této knihy: „Jednoho dne se u mne sešla parta hadařských přátel a jak už je naším zvykem, povídalo se o cestách a o zvířatech. Vyprávěl jsem jim o fantastickém nálezu ústeckých teraristů v Egyptě, všichni pochopitelně chtěli tuto zajímavou kobru vidět. Byla schována v meliorační trubce, která ji v teráriu slouží k úkrytu. Opatrně jsem ji vysypal a přivřel dvířka terária. Všichni ji obdivovali. Aby se společnosti předvedla v plné kráse, dal jsem ruku před dvířka a prudce rozevřel pěst. Očekával jsem, že se kobra lekne a vztyčí, aby se předvedla. Ta se jen podívala mým směrem, vystříkla jed. Štěrbina u dvířek, kterou jsem po předvádění ponechal, umožnila hadovi zasáhnout mé oči. Hadařská sešlost byla spokojená, protože měli zároveň ukázku první pomoci při zasažení očí hadím jedem. Jen Květa, která

©TERAmagazín

4/2012

Klimatické podmínky AUSTRÁLIE - QUEENSLAND CROSSING AUTOR: JAROSLAV FOREJT ZDROJ: FREEMETEO.COM

©TERAmagazín

4/2012

TERAatlas AGAMA VOUSATÁ - POGONA VITICEPS AUTOR: JAROSLAV FOREJT

Výskyt: agamy vousaté obývají stepní, kamenité a písčité oblasti střední a východní Austrálie. Zejména v Jiţním Walesu, Novém Teritoriu, Queenslandu a okolo Viktorie. Potrava: „pogony“ můţeme krmit hmyzem, drobnými obratlovci a ovocem či zeleninou. Z hmyzu upřednostňují šváby a sarančata. Z rostlinné sloţky potravy dávají přednost sladkému přezrálému ovoci (banán, hruška, jablko, kiwi). Zeleninu si rády vybírají, ale nepohrdnou ledovým salátem, okurkou, rajčetem či paprikou. Důleţitý je dostatek vitamínů a minerálů. Terárium: pro jednu agamu je vhodné vytvořit terárium minimálních rozměrů 100x50x50 cm (dxšxv). Pro pár či skupinu musíme alespoň první dva rozměry navýšit minimálně o 20 cm. Na dno dáme vyšší vrstvu písku. Jeden roh udrţujeme stále vlhký. Z kamenů a kůry vytvoříme úkryty a vyhřívací místa. Velmi vhodné je vzpříčit silnější větev nebo kořen úhlopříčně přes terárium. Miska na vodu by měla být dostatečně veliká. Vyhříváme na 35 – 30 °C pod zdrojem můţe být aţ 38 °C. Velmi rády se vyhřívají. UV zdroj je vhodný. Rozmnoţování: agamky snáší 2 - 3x do roka snůšku, čítající 5 - 25 vajec, kterou zahrabávají. Inkubaci provádíme na vlhkém substrátu v inkubátoru při teplotě 28 – 30 °C. K líhnutí dochází po 50 - 70 dnech. Vylíhlé agamky měří okolo 10 cm. K úspěšnému rozmnoţení je vhodný 4 - 6ti týdenní zimní spánek. Velikost: jedná se o velkou agamu dorůstající aţ 70 cm. Agama vousatá je mohutné a zavalité zvíře. Její povaha je ale velmi mírná a přátelská.

©TERAmagazín

4/2012

TERAatlas

KRAJTA ZELENÁ – CHONDROPYTHON VIRIDIS AUTOR: JAROSLAV FOREJT

Výskyt: krajty zelené ţijí v primárním tropickém pralese, kde se zdrţují zejména na stromech a keřích. Vyskytují se v indonéské oblasti a zejména na přilehlých ostrovech (Aru, Biak, Soron, Šalamounovy ostrovy). Ostrovní formy se vyskytují v mnoha barevných vzorech. Velikost: dospělí jedinci dorůstají aţ 2 m délky. Potrava: v chovu jsou to přednostně hlodavci. V přírodě ale dává přednost ptákům. Terárium: je vhodnější chovat krajty spíše odděleně. Kaţdé pohlaví v jednom teráriu. Velikost terária postačuje 60x40x70 cm (dxšxv). Někteří chovatelé dávají přednost sterilnímu chovu v nádrţi, kde jsou na dně papírové utěrky a miska s vodou, a mezi stěnami je zapřená dřevěná tyč. Vyhřívání je zajištěno ţárovkou. Jiní chovatelé upřednostňují chov v tropicky zařízeném teráriu s vysokou vrstvou rašeliny a spletí větví. Teplota přes den by se měla pohybovat mezi 26 – 29 °C v noci 22 – 25 °C. Pravidelné kaţdodenní rosení je nezbytné. Rozmnoţování: krajty snáší 10 - 20 vajec, o které ve volné přírodě pečují a zahřívají je vlastním tělem. V chovu je vhodnější vejce inkubovat uměle v líhni. Délka inkubace je okolo 30 - 60 dnů.

©TERAmagazín

4/2012

Fotografie

PAGEKON ŘÁSNATÝ – RHACODACTYLUS CILIATUS AUTOR: JAROSLAV FOREJT

©TERAmagazín

4/2012

Informace ke změnám v časopise Redakce Na konci února opustil redakci z osobních důvodů Jiří Hascmac. Bylo to pro mě překvapení, ale projekt jsem chtěl udrţet i nadále. Byl jsem proto velmi rád, ţe se začátkem března ozval můj „starý“ známý Aleš Kozubík alias Redsnake. Jeho nabídka byla vytvořit pro nás web. Po krátké spolupráci ho projekt oslovil a stal se tak pevným členem redakce. Pro mě je to velmi důleţité, jelikoţ mi otevřel oči a přinesl nové invence pro tvorbu časopisu. V současné době je tedy rozdělení úloh následující:

Název časopisu

Jaroslav Forejt – přijímání a korektura článků, komunikace s autory, sazba časopisu, obsah.

Z časových důvodů a také proto, ţe doposud nemáme tak velkou zásobu článků, jsme se rozhodli začít vydávat časopis jednou za dva měsíce. Další číslo tedy bude zveřejněno 1. 6. 2012. Věříme, ţe tato změna zkvalitní obsah i formu časopisu.

Aleš Kozubík – webové stránky, grafika titulní stránky a fotografií, reklama, korektura článků. Stále přijímáme nabídky na členství v redakci, jelikoţ bychom rádi zkvalitnili korekturu a gramatiku časopisu. Webový prostor Internetové stránky v současné době nabízí mnoho funkcí, které na původních chyběli. Registrace k pravidelnému odběru časopisu – stačí vyplnit e-mail a jméno a časopis vám do vaší e-mailové schránky přijde vţdy v den vydání. Fórum – po registraci je moţné diskutovat a sdílet názory. Soutěţ – zcela nová záleţitost, registrovaní členové mají moţnost soutěţit o ceny. Díky vlastní doméně je jiţ jednoduchá adresa www.teramagazin.cz.

Jiţ dříve jsme byli upozorněni, ţe název omezuje autory článků zaměřovat se pouze na plazy. Proto jsme zvolili jednodušší cestu a „REPTILE“ jsme změnili na „TERA“ coţ dává prostor všem oblastem teraristiky. Rádi bychom se okrajově zabývali i články o chovu opiček, zajímavých hlodavců a jiných ţivočichů, kteří nejsou tak často k vidění v soukromém chovu. Frekvence vydávání

Soutěţ Od 1. 4. 2012 budou moci registrovaní odběratelé a autoři soutěţit o hodnotné ceny. Pravidla i podmínky soutěţe budou zveřejněna 1. 4. 2012 na webových stránkách časopisu. Korektura S korekturou nám bude do budoucna pomáhat Daniel Koleška. Jeho práce velmi zkvalitňuje obsah časopisu.

www.teramagazin.cz     

Odběr článků Archiv článků Fórum Soutěţ Kniha návštěv

info@teramagazin.cz

©TERAmagazín

4/2012

Reklama SPONZOŘI SOUTĚŢÍ

Navštivte nás na www.terabax.cz a vybírejte z nabídky potřeb nejen pro teraristiku.         

Terarijní osvětlení značky Sylvania Terarijní substráty Pamlsky a hračky pro psy Krmiva Acana, Orijen atd. Atd. Kvalitní produkty Rozumné ceny Stále se rozšiřující sortiment Vstřícný přístup k zákazníkům

Jsme jedním z prvních internetových terra obchodů v zemi, specializujeme se téměř výhradně na osvětlení vivárií.    

Ověřené zboţí Kompaktní trubice UV výbojky Bezplatné poradenství

©TERAmagazín

4/2012