Úspěchy českých sportovců v Riu budou sledovat i redaktoři a fotografové ČTK. Jedním z nich je Tibor Alföldi, který pojede na svou 4. olympiádu. Kolik zahraničních událostí jste za redaktorskou kariéru zpravodajsky pokrýval? Pokud to je myšleno osobně na místě, tak to bych také rád věděl. Dalo by to rozhodně hodně práce spočítat to. Někde mám akreditace, ale schovávám si pouze ty z vrcholných akcí mistrovství světa a olympijských her. Jako editor sportovní redakce jsem pracoval v ČTK od června 1998 do konce roku 2002. Od té doby pracuji jako reportér v terénu. Takže to máme od roku 2003 tři letní (Atény, Peking, Londýn) a jedna zimní (Soči) olympiáda, sedm mistrovství světa v atletice (Paříž, Helsinki, Ósaka, Berlín, Tegu, Moskva, Peking), čtyři mistrovství Evropy v atletice (Göteborg, Barcelona, Helsinki, Curych, za týden přijde Amsterdam), několik mistrovství světa ve sjezdovém lyžování, klasickém lyžování, akrobatickém lyžování a biatlonu, několik mistrovství Evropy v plavání, mistrovství světa a Evropy ve vodním slalomu a rychlostní kanoistice, do toho v podstatě všechny halová mistrovství světa a Evropy v atletice, která jsou každý rok… Takže suma sumárum jsou to desítky akcí.
Čím bude olympiáda v Riu jiná než předchozí akce? Rozhodně to nebude uhlazená, dokonalá a okázalá olympiáda, než jako například megalomanské hry v Aténách a Pekingu, či rodinná olympiáda zarámovaná do organizační dokonalosti v Londýně.
Sportoviště stojí, ale pořadatelé mají potíže s financováním a korupcí, ideální není aktuální politická situace, strašákem bude doprava, virus zika a také pouliční kriminalita a bezpečnost. Ale věřím, že v olympijském systému, takzvané bublině, bude bezpečno a všechno jakžtakž fungovat. Nebude ale asi radno moc vystrkovat nos. Přesto mám pocit, že Brazilci budou vstřícní a olympijské hry budou díky nim barevné a veselé. Jak těžké je získat akreditaci na olympijské hry? Pro Českou republiku je přidělený vždy přesný počet akreditací. Ty potom rozděluje Klub sportovních novinářů (KSN) ve spolupráci s Českým olympijským výborem (ČOV). V podstatě to funguje tak, že redakce zhruba rok před olympiádou napíšou požadavek na počet píšících a fotografických akreditací.
Vedení KSN, jehož jsem členem, pak akreditace přidělí podle důležitosti a velikosti redakcí. Většinou uspokojíme všechny požadavky redakcí i díky tomu, že Mezinárodní olympijský výbor je většinou vstřícný případném navýšení kvóty pro Českou republiku. V letošní sezoně jsme rozdělili dvaadvaceti akreditací pro píšící novináře a třináct fotografických. Česká televize a Radiožurnál, jakožto držitelé vysílacích práv, si akreditace ve spolupráci s ČOV řeší sami.
Jak bude vypadat váš pracovní den? Bude se odvíjet vždy podle programu her a účasti českých sportovců. Každopádně to je od rána od sedmi do večera do půlnoci na hotelu u počítače, v tiskovém centru u počítače, v autobusu u počítače, v mixzóně nebo na trénincích sportovců při rozhovorech, na chodníku s počítačem na kolenou při čekání na autobus, s telefonem u ucha. Během dne se většinou i jí s počítačem, pokud zrovna na jídlo je čas. Každý večer po návratu na hotel se vždy s kolegou píšícím fotografem Radkem Smekalem a fotografem Vítkem Šimánkem na hodinku sedneme nad programem dalšího dne, naplánujeme kdo kam pojede a dáme si panáka na dobrou noc. Takhle celkem 21 dní v kuse. Občas se povede, že si sedneme na hodinku v Českém domě a dáme si jedno dvě pivka, občas se podaří vystrčit nos z bubliny a podívat se do města jako turista. Ale to jsou vzácné chvíle a většinou jde jen o pár hodin. Kolik zpráv předpokládáte, že za dobu olympiády napíšete? To si neodvažuju říct. Často se jedná o verze zpráv doplněné pouze o hlasy, či jen krátké headliny nebo fleše. Nicméně tak k deseti zprávám denně to bude. Krát 21 dní. To nejsou těžké počty.