Vydání monografie Ludmily Trunečkové, která se věnuje transformaci ČTK v 90. letech 20. století, jsme nemohli nechat bez povšimnutí. Za autorkou knihy jsme vyrazili a položili jí několik otázek. Výsledek našeho povídání si můžete nyní přečíst i vy. Problematice zpravodajských agentur se věnujete dlouhodobě. Na svém kontě máte řadu článků, statí i monografií. Objevila jste i přesto při psaní vaši poslední monografie něco, co vás na historii ČTK překvapilo? Asi nejvíc, že idea jakési trojjediné Československé tiskové kanceláře (federální a národních české a slovenské), jak ji obsahuje zákon č. 310/1991 Sb., měla svůj předobraz už v úvahách ze sklonku 60. let minulého století. Z legislativního procesu pak skutečnost, že proti změně zavedené signatury a respektované obchodní značky ČTK, která provází její zpravodajství od samého počátku, od 28. října 1918, vystoupil v rozpravě jediný poslanec. Slovák Peter Kulan (VPN), přestože o přejmenování agentury (na Česko-slovenskou TK, případně Českou a Slovenskou TK) usilovala po roce 1989 Bratislava. Výsledkem “boje o pomlčku“ v agenturní praxi byl kompromis, z ČTK se stala i v Česku ČSTK, název agentury ale zůstal: Československá tisková kancelář, byť ve slovenštině se psal s pomlčkou. Hlasitým tématem 90. let v ČTK byla privatizace agentury. Jak by ČTK vypadala dnes, kdyby se privatizace uskutečnila a ČTK skončila v rukou mediálních domů?
Možná podobně jako jiné agentury vlastněné médii: německá DPA, rakouská APA. Ve starých zemích EU, v někdejší patnáctce, to byl a je převažující model. V mediálním vlastnictví existují agentury i mimo evropský kontinent. Odborná literatura jako tradiční příklad tohoto uspořádání uvádí třeba jednu z nejstarších agentur na světě – americkou AP, s kořeny v roce 1848, možná už 1846. V knize uvádíte absurdity, které současná právní forma agentuře přináší. Když se zaměříte čistě na fungování agentury, je současný právní status vyhovující, nebo přináší fungování agentury komplikace? Zásadní komplikace ne, ale v minulosti ČTK například omezil v jejích aktivitách. Zákon č. 517/1992 Sb. jí totiž na jedné straně umožňuje podnikat, na druhé straně jí současně zakazuje provozovat rozhlasové a televizní vysílání. Agentura proto musela zrušit Radio Plus, dvojjazyčnou (česko-francouzskou) zpravodajskou stanici, která z Opletalovy ulice vysílala od srpna 1991 a skončila poslední den následujícího roku, s federální agenturou i federací. Pokud jde o současnou situaci, nemluvila bych přímo o komplikaci, ale jistou zátěží je financování Rady ČTK. Poslanci rozhodli o existenci kontrolního orgánu s nárokem na odměnu za výkon veřejné funkce, sami také rozhodují o její výši, ale odměnu radním a provoz rady ze zákona hradí kontrolovaná ČTK. Jen za 90. léta, kterými jsem se zabývala, vzrostly náklady z necelého půl milionu korun na více než trojnásobek.
Rozhovor s PhDr. Ludmilou Trunečkovou Ph.D.
V názvu knihy používáte výraz „transformace na půli cesty.“ Myslíte si, že v budoucnu Poslanecká sněmovna znovu otevře diskuse nad právní formou tiskové agentury? Nevím, jestli se poslanci k nějaké změně odhodlají. Ale chtěla jsem připomenout, že od přijetí stávajícího zákona uplynulo už více než 20 let, a to měl být normou dočasnou, jak o tom vypovídají některé paragrafy, důvodová zpráva či stenoprotokoly. Byla bych ráda, kdyby publikace přispěla k odborné diskusi a možná časem alespoň k dílčím úpravám legislativy, např. aby činnost kontrolního orgánu platil stát, jak o tom uvažovali sami členové první Rady ČTK, když cítili, že jejich závislost na kontrolovaném subjektu může zpochybnit jejich postavení. O podobnou úpravu se v polovině 90. let pokusil také tehdejší generální ředitel Milan Stibral, ale neuspěl. Jiným řešením by mohlo být, že by funkce členů kontrolního orgánu byla funkcí čestnou, nehonorovanou. ČTK se pomalu začíná chystat na oslavy 100 let od založení agentury. Co byste agentuře do dalších let přála? Aby si udržela renomé spolehlivého zdroje zpravodajských informací a aby i za pár let stála za obdiv, jaký vyjádřil letos jeden z mých studentů, když v závěru seminární práce týkající se agenturního zpravodajství napsal: „Kdykoliv jsem na nějaké tiskové konferenci nebo jiné novinářské události a vidím kolegu z ČTK, nemohu nemít respekt a hlubokou úctu.“
Rozhovor s PhDr. Ludmilou Trunečkovou Ph.D.