KALOS KAI AGATHOS - Sokolovna za řekou by Karolina Langner

SOKOLOVNA ZA Å&#x2DC;EKOU Kalos kai agathos

SOKOLOVNA ZA ŘEKOU Kalos kai agathos

Vypracovala bc. Karolina Langnerová Vedoucí magisterského modulu: Ing. arch. Nicol Galeová MgA. Svatopluk Sládeček Ústav experimentální tvorby zimní semestr 2017/2018

Obsah Úvod Širší vztahy Urbanistické a architektonické řešení Provozní řešení Konstrukční řešení Řešení interiérů

1 3 7 10 15 21

Úvod

Co je to sokol? Historie Sokola sahá do doby uvolněných poměrů v Rakousko-Uhersku kolem roku 1860, která si žádala, kromě oživení národní kultury i fyzickou zdatnost každého jedince. Začátky spolku se zacílily na cvičení s náčiním, dysciplíny úpolové (šerm, vzpírání...) a základy atletiky. Sportovalo se i venku, jednoty pěstovaly plavání, bruslení nebo turistiku. K tomu patřila pochopitelně i etická a vlastenecká výchova, což jako celek odpovídalo Tyršem vytčené idee podle antických vzorů, tj. všestranné osobnosti zdatné tělesně i duševně čili kalokagathie. Jak je to ale se Sokolem dnes? Mladší generace v dnešní době nemají zatím tendenci tíhnout k národnímu uvědomění, které je stěžejní složkou „sokolství“. U příležitosti výstavy „Já, sokol!“, organizované Sokolem Brno 1 ve spolupráci s VUT, Fakultou architektury jsme se ptali 15 lidí, běžně se pohybujících v prostorách sokolovny, také na jejich vztah k Sokolu. Porovnám zde pouze dvě výpovědi: Šermíř, 24 let: „...Já se necítím tím, že bych byl sokol, že bych se vyčleňoval. Je to normální sportovní klub.“

Zadáním magisterského modulu Kalokagathia je navrhnout soubor možných řešení pro problématickou situaci nechtěného soužití Sokola a Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Obě instituce zde sídlí v jedné budově, ale z dlouhodobého hlediska je tato situace nepřípustná hlavně z kapacitních a provozních důvodů. Toto zadání znamená experimentální ověření významu a umístění divadelní budovy v organismu regionálního centra; porovnání možnosti renovace stávající budovy a jejího okolí v případě, že by pokračovalo užívání pro divadelní účely, s možností přestavby pro původní účel Sokolovny. Dalším rozměrem úkolu je posouzení možnosti umístění a zbudování novostavby Sokolovny, nebo vyhledání lokality a návrh novostavby budovy Slováckého divadla. Pro tento semestr jsem se rozhodla soustředit na variantu, kde by se město rozhodlo ctít přání vedení Slováckého divadla. Ředitel a umělecký šéf S.d. MgA. Michal Zetel, Ph.D. je přesvědčen, že i přes kapacitně i provozně nevyhovující podmínky je zdejší soubor na budovu navyklý, což je pro chod divadla životně důležité a proto je, dle jeho názoru, daleko lepší budovu rekonstruovat, rozšířit její možnosti o kapacitu nyní využívanou Sokolem, než stěhování. Toto řešení tedy nejen počítá s rekonstrukcí a přízpůsobením budovy pro účely S.d., ale hlavně s výstavbou nové sokolovny pro 582 stávajících členů a také občany, kteří nejsou členy, ale aktivit Sokola se pravidelně účastní. Předmětem mé práce je tedy „Sokolovna za řekou“.

Sokol (od roku 1937): „... samozřejmě jsem hrdý na to, že jsem Sokolem.“...“...je potřeba, aby vaše generace nebyla lhostejná. Měli byste se hýbat a být vlastenci.“ Znamená to, že mladá generace už tyto ideály nectí a budou postupně zapomenuty? Nebo prostě musí jen „uzrát“, k čemuž je musí vědomě vést vstřícná ruka zkušenějších sokolů. „Tužme se!“.

Jak vypadá sokolovna?

Jak má vypadat sokolovna dnes?

Sokolovna má vypadat jako stavba, která v sobě snoubí prostory zušlechťující fyzickou i duševní stránku člověka. Jako stavba, která ho činí krásným ve všech směrech. Jako řecký gymnasion oslavující krásu atletického těla, zároveň ctící filozofii a vědu (Ostatně právě v řeckých gymnasionech vznikla myšlenka kalokagathie - dosažení harmonie tělesných a duchovních hodnot). Pochopitelně tato charakteristika byla různými tvůrci, v různých obdobích pojímaná rozdílnými přistupy. Zajímavým postřehem je myšlenka Prof. PhDr. Rostislava Šváchy, CSc.: „Architektura sokoloven z poslední třetiny 19. století připomíná chrámy, jako by i sokolské cvičení plnilo funkci posvátného rituálu. Chrámový ráz prvních sokoloven dobře vyjadřuje i rétorika jejich popisů v dobovém tisku. Ve dvacátých letech 20. století však nastává obrat a sokolovny se začínají podobat továrnám.“... “...otázka je, zda této architektonické proměně neodpovídala i změna ideového obsahu sokolských cvičení.“ Je možné, že „desakralizace“ sokolské architektury byla jedním z důvodu postupného uvolnění silného pocitu sokolské identity u různých generací sokolů? A měla by opačná tendence za následek i odvrácení tohoto jevu?

Dle mého názoru je třeba snažit se o znovuobnovení Sokola a nespokojit se s jeho degradací na pouhý sportovní klub. A pokud by byla v Uherském Hradišti stavěna nová sokolovna měla by ctít historii a navracet se k tradici v kompromisu s požadavky moderní společnosti. K těmto požadavkům patří kvalitní zázemí pro sportovní aktivity (především hygienické zázemí, ale pochopitelně i vybavení) a kapacitně vyhovující prostory pro jednotlivé sporty. Je důležité flexibilní využití stavby pro všechny věkové kategorie, pro ženy, muže i pro specifické skupiny jako jsou rodiče s dětmi. Stavba se však nesmí stát „prostě další“ tělocvičnou - musí být uzpůsobena pro pořádání různých kulturních akcí, přednášky, amaterská divadelní představení, výstavy, koncerty... Tak, aby pobízela sokoly k harmonickému rozvoji dle jejich ideálů a stanov. Co se týče estetického výrazu budovy je ještě třeba zvážit specifika lokality a regionu. Z tvarové analýzy okolí jsem zjistila škálu estetických pravidel pro toto místo. Nízká zástavba Uherského Hradiště je tvarem spíše konzervativní, převážně se sedlovými střechami s mírným sklonem nebo se střechami plochými (obě tyto variany se spojují v mém návrhu). Jedním z místních řešení je tzv. urbanistická suknička, nízká zástavba s plochou střechou s níž vyčnívá větší objem ( například budova gymnázia ), které je vhodné i pro sokolovnu, která v sobě snoubí prostory s různými výškami prostoru.

Širší vztahy

tradiční systém osídlení navazující na údolní polohy při vodních tocích s mírnou expanzí sídel do okolních svahů.“...

Uherské Hradiště je okresní město ve Zlínském kraji, na levém břehu řeky Moravy, s přibližně 25 tisíci obyvateli. Je také přirozeným středem Slovácka – regionu proslulého folklórem, cimbálovou muzikou, kvalitním vínem, bohatě zdobenými kroji a řadou zachovaných lidových tradic. Město leží na křižovatce důležitých dopravních koridorů - na spojnicích Brna a Trenčína, Bratislavy a Zlína. Je významným uzlem autobusové hromadné dopravy a spádovým místem pro širokou okolní oblast. K U.H. těsně přiléhají i Staré Město (na západě) a Kunovice (na jihu), které byly v letech 1971–1990 součastí města.

Co je tradiční systém osídlení odvozený od vodního toku? Většinou se jedná o města využívající tohoto přírodního jevu jako těžiště prostoru, což zatím v Hradišti není úplně zřejmé. Umístěním některých veřejných staveb na břeh řeky Moravy by ovšem došlo k oživení tohoto místa. Problematický je i dialog řeky a silnice I/55, mezi jimiž je sevřen úzký pruh parcel s omezenou možností rozšiřování svých kapacit, s velikým hlukovým zatížením a obtížnými možnostmi obsluhy, především stíženým přístupem pro pěší. Druhý břeh řeky je prozatím zastavěn řídce, hlavně kvůli špatné návaznosti na zbytek města.

Územní plán Uherské Hradiště : ...„Návrhem koncepce územního plánu se dále stabilizuje tradiční význam a funkce území v kontextu tří významných sídel tvořících vzájemně provázaný funkční celek – Uherského Hradiště, Starého Města a Kunovic. V tomto kontextu je návrhem územního plánu podpořena funkce Uherského Hradiště jako regionálního centra osídlení.“... Historické jádro města bylo prohlášeno městskou památkovou zónou. Je poměrně kompaktní, tradiční, s nižší výškou zástavby do 4 podlaží. Výškovými dominantami jsou věže kostelů, které ovšem nejsou příliš výrazné v panoramatu města. Centrum je dobře propojené s východní částí města, s velice rozsáhlým parkem kde stojí i kino Hvězda. Ze severu je propojení trochu problematické kvůli frekventované silnici 1. třídy, která odděluje od městského centra mimo jiné i Slovácké divadlo nebo gymnázium. Významným souborem staveb je ve městě komplex kasáren na severeovýchodní straně centra, kde se mění i měřítko staveb a zpravidelňuje rastr zástavby. Řeka ohraničuje sever města, za ní se nalézá pouze městská část Rybárny oddělena touto přírodní překážkou.

Uherské Hradiště Poloha: 23 km jihozápadně od Zlína na levém břehu řeky Moravy Rozloha: 21.26 km² Nadmořská výška: 179 m.n.m. Počet obyvatel: 25,287 (2015) Zástavba Zástavba v historickém centru Stávající budova Sokola a S.D. Hlavní průtah městem - I/55 1:15000

Územní plán Uherské Hradiště : ...“V návrhu nových ploch je uplatňována výrazná diferenciace jejich umístění, s ohledem na územní předpoklady dalšího rozvoje, záměry města i tradice zástavby v území. Navržená koncepce podporuje 3

Staré Město Poloha: východně od Uherského Hradiště Rozloha: 20.83 km² Nadmořská výška: 205 m.n.m. Počet obyvatel: 6,766

Kunovice Poloha: 3 km jižně od Uherského Hradiště na řece Olšavě Počet obyvatel: 5,352 (2006

Volba stavební parcely

vhodnější jako solitér, což je zde nemožné.

1. Stávající sokolovna a Slovácké divadlo; Stávající budova skytá dvě možnosti - buď ji opustí soubor divadla nebo sokolové. Z hlediska sokolovny by byla budova po rekonstrukci a přízpůsobení provozu dostačující, konec konců, byla pro tento účel vystavěna. Obsluha je dobrá díky přilehlé silnici, kapacita parkování by pro účely sokolovny postačovala, v bezprostřední blízkosti je i autobusové stanoviště (2 min) a historické centrum (spojení pomocí pasáže pod Malou scénou S.d.). Vyvstává zde problém s hlukovým zatížením od silnice. Kapacita venkovních prostranství je také omezená. Hlavním problém je ale stěhování velké scény Slováckého divadla, které je na práci v S.d. zvyklé a provozně tam funguje už víc jak 50 let.

6. Na Náměstí míru; Osa z vedoucí z Masarykova náměstí, kolem kina Mír ke sportovištím je historicky významná. Kapacitně je pozemek víc než dostačující a i vzdálenost do centra je vyhovující obslužnost výborná. Navíc je zde klidnější prostředí, v okolí je veliké množství zeleně, vhodnější pro venkovní aktivity. Problematický se ale jeví dialog s vedlejším sportovním arálem, který by řadil sokolovnu na úroveň ostatních sportovních staveb. 7. Sokolovna za řekou: Toto umístění je vhodné zejména vzhledem ke své klidové poloze a příjemnému prostředí u řeky. Je zde možnost volného pohybu pěších kvůli velicé nízké frekvenci osobní dopravy a proto je místo vhodné i pro děti a mládež. Spojením obou břehů pěší lávkou získá město nové prostory na uzemí Rybárny čím by bylo zhodnoceno i toto území. Areál by byl v dochůzí vzdálenosti 7 minut z autobusového stanoviště, dobře propojený s historickým centrem města a je zde i dostatečná kapacita pro parkování osobních automobilů. Navíc se místo nachází v bezprostřední návaznosti na původní budovu a prostranství obrácena k řece souhrají s prostory Slováckého divadla.

2. Malá scéna Slováckého divadla je pro přestavbu na sokolovnu naprosto nevhodná a spíše se hodí pro rozšíření a přizpůsobení pro potřeby divadla. 3. Pozemek u Synagogy je vyjímečnou parcelou v centru města, s romantickou polohou, v blízkosti významných budov: Synagogy, Gymnásia (historické i současné budovy), Polyfunkčního domu „Květák“, Klášteru a kostela Zvěstování Panny Marie... Obsluha parcely je rovněž velice dobrá jak osobní, hromadnou dopravou, tak pěšky. Problém je opět hlukové zatížení a hlavně nedostačující rozloha parcely.

Zástavba

4. Autobusové stanoviště - tento pozemek je v současné době využíván pro autobusové stanoviště, ale jeho dimenze je přehnaná a uzemní plán počítá se zmenšením jeho rozlohy. Vzniká zde zajímavá plocha u plánovaného kruhového objezdu. Navrhovaný objekt by byl významnou pohledovou dominantou v městě. Je zde, ale asi potencionálně největší problém s hlukem a dopravním ruchem, což je pro sokolovnu nevyhovující.

Poskytnuté možné parcely Tok řeky Silnice I/55 Plánovaný výpad směr Zlín Pěší osy v historickém centru Osa z Rybáren do jádra města

5. Proluka v bloku; Dostavba bloku veřejnou stavbou je rovněž zajímavé řešení, dobře dostupná poloha, hluku se lze bránit otočením některých provozů do vnitrobloku a umístit tam například venkovní sportoviště přístupná i pro obyvatele okolního bloku. Z analýzy jsem ale určila formu sokolovny

1:10000

ín Zl m

ěr

e 1. třidy

ís

- siln ic

án

ava

Mor

jen

I/55

1. 2. 3. 4.

Hlavní pěší osy v centru

Urbanistické řešení

bastionu. Nad řekou se nachází plošina, kromě spojovací funkce je používaná aktivně i jako běžecká dráha (okruh 200 m). Východně od budovy Sokola vzniká veřejně přístupná úprava nábřeží s 2 dřevěnými moly. To skytá možnost aktivního odpočinku u řeky navíc ve skojení s nedalekým veslařským klubem. K dispozici jsou zde převlékací kabiny. Dále je zde parkoviště pro 21 osobních automobilů (z toho 2 pro handicap) a přístřešek pro kola (návaznost na cyklostezku podél řeky). Severně od sokolovny jsou prostory spíše uavřené s ohledem na protější transformátorovou rozvodnu. Jihovýchodně se sokolovna dělí o plochy s menším bytovým domem (3 poschodí). Je zde boulderingová stěna a může zde vzniknout i dětské hřiště pro bytový dům.

Na daném území se v současné době nenachází budova. Jsou zde objekty náležící k tranformátorové stanici na ulici Moravní nábřeží, které budou přeloženy, a dětské hřiště. Parcela leží na okraji záplavového území a potýká se tedy s regulacemi povodí řeky Moravy. Pro osobní dopravu je místo přístupné ze severovýchodu po obslužné komunikaci Moravní nábřeží. Pro pěší bude areál přístupný pomocí lávky z ulice U Brány. Lávka spojuje prostranství vzniklé za Slováckým divadlem a sokolovnu. Za S.d. bude vytvořený volný prostor, kde bude probíhat zásobování divadla, parkování autobusů, ale hlavně bude využitelný pro herce i návštěvníky divadla. Je zde navržena i letní scéna zasazena do návrší

Architektinické řešení

oběmů se postupem času sjednotí. Stavební otvory jsou vždy provedeny dle funkční náplně prostorů vně stavby. Prostor samotné tělocvičny je osvětlen bazilikálním oknem díky rozdílu výšek, který vzniká mezi oběmi hmotami. Dále je již protor osvětlen jen symbolikým oknem v severovýchodním průčelí. Vstupní prostory jsou odděleny od vnějšku pouze rámy se skleněnou výplní aby došlo k plynulému propojení vnějších a vnitřních prostorů. Mnohé otvory jsou částečně stíněny modřínovými prkny dochází k propouštění denního světla, ale fasáda stavby zůstavá ucelená a jednolitá. Výrazným prvkem je okno do divadelního sálu, které je jediným přirozeným osvětlením tohoto prostoru. Tento prvek lze využívat jako součást scenografické kompozice.

Hmotově vychází objekt především z tradic Hradišťsko Uherské zástavby, z tvarové analýzy okolí a z prostorových požadavků na jednotlivé provozy. Vznikají tu 2 objemy do sebe zakleslé - nižší objem obsahující kulturněspolečenskou částa, taneční sál a zázemí a vyšší objem obsahující prostor tělocvičny, který musí mít nad celým prostorem hrací plochy světlou výšku min. 8,1 m. Materiálové řešení je provedeno u obou hmot rozdílně - nižší objem je zděná stavba zvenčí obložená horizontálně uloženými modřínovými prkny penetrovanými olejem v přírodní barvě. S postupem času získají prkna šedivou barvu. Větší objem je omítnutý betonovou pohledovou stěrkou. Barvy obou

1:1000

Provozní řešení přízemí Vstup do budovy je koncipován tak aby oba vstupy ústily do jednoho prostoru kontrolovatelného z recepce. První vstup je od parkoviště z severovýchodní strany, druhý od pěší lávky, od řeky ze strany jihovýchodní. Prostory recepce a vstupní haly jsou propojeny, vstupní hala je převýšena na výšku dvou pater. Recepce je možné využívat i jako jednoduchý bar s občerstvením, sklad recepce je v prostoru pod schodištěm. Z vstupní haly je možný průchod do foyer před divadelním sálem, kde jsou přístupné i toalety pro tento provoz. Foyer i divadelní sál je možné propojit s tělocvičnou v případě větších událostí, plesů atd. V divadelním sále se nachází v přízemí 64 míst k sezení na balkónu pak 30. Prostor je využitelný pouze pro amatérská představení. Podlaha je pohyblivá, její úroveň se da proměnlivě vyrovnávat nebo snižovat do podoby hlediště. V druhém křídle se v přízemí naléza zázemí sportoviště. Šatny jsou oděleny pro muže i ženy a jejich celková maximální kapacita je 46 osob. K oběma šaqtnám je přidružené příslušné hygienické vybavení a to i v bezbariérové variantě. Vedle šaten se nachází nářaďovna pro uskladnění nářadí a šatna, kancelář i hyg. zaž. trenérů, kapacitou pro 4 zaměstnance. Šatna trenérů je propojena s nářaďovnou i tělocvičnou. Provoz tělocvičny je podrobněji popsán na následujících stranách. Přístup do 1. patra je zajištěn pomocí výtahu mezi halou a recepcí a pomocí 2 schodišť - jedno v kulturně společenském křídle, jedno v křídle se sportovním zázemím. Pro venkovní sportoviště jsou v přízemí přístupné toalety.

1:250

Výpis místností 1.01 Recepce 84.73 m2 1.02 Vstupní hala 83.14 m2 1.03 Foyer divadelního sálu 31.03 m2 1.04 Divadelní sál 168.71 m2 1.05 Toalety - muži 9.95 m2 1.06 Toalety - handicap 3.51 m2 1.07 Toalety - ženy 10.92 m2 1.08 Úklidová komora 3.82 m2 1.09 Toalety - venkovní 3.82 m2 1.10 Technická místnost 30.69 m2 1.11 Šatny - ženy 17.27 m2 1.12 Hygienické zázemí - ženy 25.74 m2 1.13 Šatny - muži 17.27 m2 1.14 Hygienické zázemí - muži 25.74 m2 1.15 Chodba 34.55 m2 1.16 Nářaďovna 44.00 m2 1.17 Šatna - trenéři 9.00 m2 1.18 Kancelář - trenéři 20.47 m2 1.19 Hyg. zázemí - trenéři 3.96 m2 1.20 Sportovní hala 1008.00 m2

B´

A´

1.04 1.05

1.06 1.07 1.03

1.08 1.09

C´ 1.02

1.20

1.19

1.18

1.16

1.14

1.12

1.13

1.11

1.10

1.17

1.01

1.15

A 12

Provozní řešení 1. patra Nad recepcí a vstupní halou se v 1 patře nachází otevřená galerie s ochozem lémujícím půdorys haly. Obě schodiště i výtah ústí do tohoto prostoru. Díky volné dispozici je v galerii možno pořádat výstavy i různé menší společenské události. Z ochozu je přístupná i chodba vedoucí do 2 kluboven použitelných pro v sokolu fungující klub deskových her, nebo pro potřeby amatérského loutkového divadla. Z chodby je přístup i na balkon divadelního sálu a do komory zvukaře/osvětlovače. Nad křídlem zázemí se nachází taneční sál, který je možno rozdělit závěsy na 2 plochy dle potřeby. Z místnosti jsou také provedeny průhledy do tělocvičny, které tak celý prostor propojují. K sálu je přidružena šatna (15 míst) a hygienické zázemí. Z galerie je přístupná i kancelář vedení sokola, kapacitně navržená pro 2 osoby s výhledem na vstupní předprostor , řeku i zeleň a parkoviště.

1:250

Výpis místností 2.01 Galerie 128.98 m2 2.02 Ochoz 54.23 m2 2.03 Chodba 10.15 m2 2.04 Klubovna 1 22.50 m2 2.05 Klubovna 2 22.50 m2 2.06 Balkon 42.66 m2 2.07 Osvětlovač 7.87 m2 2.08 Šatna 12.11 m2 2.09 Hygienické zázemí 11.95 m2 2.10 Kancelář 11.39 m2 2.11 Taneční sál 211.02 m2 13

B´

A´

2.06

2.07

2.05

2.03 2.04

2.02

C´

2.11 2.08 2.01 2.09

2.10

A 14

Konstrukční řešení Obě stavby jsou řešeny jako oddělené konstrukce. Hala je řešená jako dřevěný skelet s rovněž dřevěnou příhradovou konstrukcí vynášející strop. Příhradoviny jsou ztuženy ocelovými táhly. Plechová střešní krytina je uložena na tepelně-izolační vrstvu. Déšťové srážky jsou zachytávány do okapových žlabů. Výplně stěn jsou z min. vaty kryty OSB deskami s vysokou mechanickou odolností. Venkovní omítka je z pohledové betonové stěrky. Výplně okenních otvorů jsou dřevěné s izolačním trojsklem. Druhá část budovy (nižší) je zděná s železobetonovými stropy. Strop nad divadelním sálem většími rozpony je překlenut železobetonovým trámovým stropem. V části vstupní haly, recepce a chodby k šatnám je navržena konzola vynesena na masivních sloupech vně dispozice. Střecha nad tímto objektem je plochá, vyspádovaná do vnitřních dešťových svodů. Exteriér tohoto objemu je obložen horizontálně modřínovými prkny penetrovanými olejem v přírodní barvě, připevněnými na svislém roštu kotveném do železobetonového věnce. Výplně otvorů jsou z dřevěných rámu s výplní s trojitým izolačním zasklením. Vyjímkou je prosklení v přízemí (propojení vnějšího prostranství s recepcí, vstupní halou a chodbou k šatnám) kde jsou rámy hliníkové, barva černá. Oba objekty jsou kvůli těžkým zakládacím podmínkám (jílo-píštité půdy a zéplavové území) založeny na železobetonových pilotách vrtaných do hloubky únosné zeminy, jsou provedeny s přihlédnutím k náročným podmínkám.

V řezu A-A´ je zobrazen průřez recepcí i galerií nad ni, dále přes 2 patra převýšenou vstupní halou, foyer (nad ním oběmi klubovnami) a divadelním sálem i s balkónem. V řezu B-B´ je zobrazen průřez chodbou a šatnou, nad nimi tanečním sálem. Je zde hezky vidět ustoupení přízemí tak, aby bylo vytvořeno kryté závětří. V pravo pak navazuje prostor tělocvičny. V řezu C-C´ je zobrazen řez tělocvičnou, je zde vykreslený tvar příhradové konstrukce. Ta je navržena tak aby byla nad celou hrací plochou zachována min. světlá výška. Dále je zobrazen řez vstupní halou a venkovní krytý prostor vzniklý pod ochozem.

Řez podélný A-A´ v měřítku 1:400

Řez podélný B-B´ v měřítku 1:400

Řez podélný C-C´ v měřítku 1:400

Pohled severozápadní v měřítku 1:400

Pohled severovýchodní v měřítku 1:400

Pohled jihozápadní v měřítku 1:400

Pohled jihovýchodní v měřítku 1:400

Pohled od recepce do chodby vedoucí k šatnám

Pohled z vstupní haly směrem do foyer a na ochoz 22

Půdorys hrací plochy v měřítku 1:250 Florbal

Badminton 1

Volejbal malý 1

Badminton 2

Volejbal malý 2

Volejbal velký Badminton 3

Volejbal malý 3 Basketbal

Tělocvična je svými rozměry navržena tak, aby se zde mohly odehrávat všchny klasické sportovní aktivity. Je přístupná ze šaten pro návštěvníky, z nářaďovny a z kanceláře a šatny trenérů. Je možno ji v rámci větších společenských akcí propojit s divadelním sálem a foyer, únikový východ se nachází na opačné straně než průchod do šaten a ústí do ulice Moravní nábřeží. Po straně sportoviště je postavena malá tribuna pro 74 diváků a 5 rozhodčích. Halu je možné rozdělit sítovými závěsy na 3 části dle potřeby. 23

Půdorys a řez divadelního sálu v měřítku 1:150

Fotografie pracovního modelu návrhu scénografie k Malému Princi pro prostory tohoto amatérského fiktivního divadla byly zpracovány v předmětu Scénografie a výstavnictví. Vedoucí práce: Ing. arch. Petra Žalmanová, Ph.D. 25

Literatura a zdroje

ŠVÁCHA, Rostislav a Martin HORÁČEK. Naprej!: česká sportovní architektura 1567-2012. Praha: Prostor - architektura, interiér, design, 2012. ISBN 978-80-87064-08-5. ADORNO, Theodor W. Schéma masové kultury. Praha: OIKOYMENH, 2009. Oikúmené (OIKOYMENH). ISBN 978-80-7298-406-0. SUCHOMEL Jiří Ing.akad.arch., Analogická architektura; Obec Architektů Praha ÚZEMNÍ PLÁN, UHERSKÉ HRADIŠTĚ, ING. ARCH. ALEŠ PALACKÝ; ING. ARCH. PETR GAJDUŠEK; Urbanistické středisko Ostrava, s.r.o. Rostislav Švácha: Desakralizace sokoloven; přednáškový cyklus Život v architektuře 2016 Česká obec sokolská: http://www.sokol.eu/