„Velká pětka“ Afriky - Jít s kůží na trh

Jít s kůží na trh

„Velká pětka Afriky“ Jít s kůží na trh

Diplomová práce k ukončení studia na umělecké škole ve Vídni Jako velká pětka jsou podle jazyka původních afrických lovců označováni slon, nosorožec, buvol, lev a levhart. Populace „Velké pětky“ a stejně tak i jiných druhů zvířat kontinentu byla silně zasažena pytláctvím, změnami životního prostředí způsobenými člověkem a trvalými změnami klimatu. Od roku 1949 sleduje Mezinárodní svaz ochrany přírody IUCN ve spolupráci s místními a mezinárodními experty vývoj populací jednotlivých druhů zvířat. Druhy potom zařazuje dle stavu ohrožení do sedmi kategorií. LC (Least Concerned = nejméně dotčený taxon), NT (Near Threatened = téměř ohrožený taxon), VU (Vulnerable = zranitelný taxon), EN (Endangered = ohrožený taxon), CR (Critically Endangered = kriticky ohrožený taxon), EW (Extinct in the Wild = taxon vyhynulý v přírodě) a EX (Extinct = vyhynulý taxon). IUCN rovněž zveřejňuje takzvaný „Červený seznam“ ohrožených zvířecích druhů.

Výrazné klimatické změny v severní Africe vedly již na konci paleolitu k vymizení druhů „Velké pětky“ z této oblasti. Skalní malby a rytiny nacházející se v horách a pouštních oblastech Maghrebu a na Sahaře vydávají svědectví o bohatém světě zvířat, která zde měla domov.

Práce „Velká pětka Afriky – jít s kůží na trh“ by chtěla napnout uměleckohistorický a časový luk přes těchto téměř 10 000 let. Ve vypravěčské části se snaží analyzovat a představit, jaký dopad na zvířecí populace měly a pravděpodobně ještě budou mít nepřetržité zásahy člověka ve smyslu pytláctví a změn životního prostoru.

Umělecká realizace tématu formou malovaných struktur kůže „Velké pětky“ alegoricky vyjadřuje obrat „Jít s kůží na trh“. Otisky kopyt a nohou symbolizují pomíjivost živých tvorů, neboť ještě dnes nalézáme zkamenělé stopy dávno vyhynulých praještěrů.

Bernhard Cociancig Vídeň, červen 2018

Foto © www.wildlifeplanet.net

Foto © Jeff Hutchens/Getty Images

Editorial Obrazy jako takové šokují, dostávají se pod kůži: pronásledování a brutální zabíjení zvířat pytláky jen proto, aby mohli zpeněžit nejcennější části své kořisti na nelegálním trhu; strastiplné, bolestné umírání celých stád vyhladověním jako následek klimatických změn.

Přestože mezinárodní instituce již dlouhou dobu poukazují a odsuzují závažný stav, téměř nic nebo jen velmi málo se proti němu děje – naopak: světový obchod se slonovinou kvete, přičemž se USA ukázaly být za Čínou jejím největším odběratelem. Každou hodinu proto zemřou krutým způsobem přibližně tři sloni 1 a sloní populace se během deseti let díky pytlákům snížila na polovinu 2, 7 . Většinou je oddělen od těla pouze kel, jen zřídka slouží maso jako potrava k doplnění bílkovin – a k tomu všemu nechávají pytláci často mrtvá těla jen tak k rozkladu.

Rohovina nosorožců se v Číně považuje za léčivý prostředek, přestože byl lékařsky dokázaný opak, a je prodávána za nejvyšší ceny.

Pod záštitou Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) uzavřená Washingtonská dohoda byla sice dobře míněnou a správnou cestou, ale v mnoha případech se mezitím ukázalo, že se jedná pouze o bezzubý pokus, jak zločineckému obchodu zabránit. IUCN se na celém světě ujímá ekologických témat na ochranu druhů a životního prostředí fauny a flory a mimo jiné sestavuje tzv. „Červený seznam“ ohrožených druhů a zvířat.

Za celou ohroženou zvířecí říši Afriky bych ve své práci rád představil „Velkou pětku“ (slon, nosorožec, kaferský buvol, lev a levhart). Jak dokazují skalní obrazy, dlouho před naším letopočtem měla v severní Africe domov také jiná zvířata africké fauny. Tyto druhy však díky klimatickým změnám ztratily svůj prostor k životu, neboť se savany a pralesy přeměnily v pouště. Dnes se rýsuje srovnatelná situace: divoce žijící zvířata Afriky neustále čelí ostré konkurenci rychle se rozrůstajícího lidského pokolení, jejich zemědělství a průmyslu. Avšak obě skupiny usilují v podstatě jen o jeden zdroj: o vodu.

Před 10 000 lety přibližně ke konci paleolitu vypadala dnes především aridní severní Afrika zcela jinak. Deštné lesy, zelené savany a bohaté vodstvo tvořily ideální prostředí nejen pro lidi, nýbrž také pro tehdejší žijící zvěř. Skalní obrazy z této doby svědčí o tom, že „Velká pětka“ tvořila spolu s jinými divokými zvířaty druhově bohatou skladbu fauny. Otázka, jaké okolnosti vedly v severní Africe k vytvoření stepí a následně pouští, není dodnes zcela zodpovězena. Jisté však je, že bylo toto prostředí natrvalo změněno. Takto vzniklý tlak způsobil posunutí oblastí výskytu většiny velkých savců na jih do oblastí centrální a jižní Afriky. Skalní obrazy z pozdější doby svědčí nejen o výskytu daných druhů zvířat, ale také o počínající domestikaci a následovném využívání pastvin.

Tyto skalní obrazy, jejichž význam byl rozeznán poprvé díky expedici konané v roce 1931/32 a při které byla provedena systematická katalogizace, představují první známá zpracování tématu „zvíře ve výtvarném umění“. Přestože došlo k vylepšení a upřesnění tehdejší základní interpretace a časového zařazení6, jsou úvahy a teorie sestavené Leem Frobeniem 3, 4, 5 platné i dnes.

Navzdory systematickým kontrolám, analýze stavů zvěře a přes zavedená ochranná opatření v Africe dochází k poklesu stavů téměř všech druhů velkých savců. Zdá se, že je možné pytláctví a ztrátu životního prostoru jen těžko nebo vůbec zadržet – zvířata nesou svou kůži na trh v nejšílenějším slova smyslu.

Budou snad naše děti a vnoučata poslední generací, která zažije zvířata ještě v divočině? Nebo po nich – stejně jako po ještěrech – budou jedinými svědky otisky?

1)

Odkazy na literaturu na konci brožury

Slon

Nosorožec

Buvol

Struktura kůže – olejomalba, půda - rudka/siena suchý pigment (fixovaný) na lnu, 120 x 90 cm (2018)

Struktura kůže – směs technik, půda - umbra suchý pigment (fixovaný) na lnu, 120 x 90 cm (2018)

Struktura srsti – olejomalba, půda - rudka/okr suchý pigment (fixovaný) na lnu, 120 x 90 cm (2018)

Stopy – tisk technikou Mokulito na lnu, 40 x 90 cm (2018)

Stopy - tisk technikou Mokulito na lnu, 40 x 90 cm (2018)

Stopy kopyt - tisk technikou Mokulito na lnu, 40 x 90 cm (2018)

Kůže, srst, kopyta a tlapy V uměleckém uchopení tématu jsem napodobil strukturu kůže a srsti „Velké pětky“ malířským procesem co možná nejvíce autenticky, aniž bych však znázorňoval každý jednotlivý chlup, každý jednotlivý záhyb kůže. Z toho důvodu bylo nutné provést četné testy materiálů a nátěrů, nakonec padla volba (s výjimkou nosorožce) na olejové barvy. Ty umožní po nanesení na akrylový podklad tělové barvy ukládání opticky a hapticky uspokojivé struktury a tím napodobení kůže a srsti zobrazovaných zvířat.

Lev

Levhart

Struktura srsti – olejomalba, půda - siena/okr suchý pigment (fixovaný) na lnu, 120 x 90 cm (2018)

Struktura srsti – olejomalba, půda - okr suchý pigment (fixovaný) na lnu, 120 x 90 cm (2018)

Stopy tlap - tisk technikou Mokulito na lnu, 40 x 90 cm (2018)

Stopy tlap - tisk technikou Mokulito na lnu, 40 x 90 cm (2018)

Zvláštní výzvou bylo zobrazení kůže nosorožce, která je nepravidelně zemitě roztrhána. Této nepravidelné struktury se podařilo dosáhnout smícháním akrylové barvy a kávové sedliny.

Důležitými faktory, které během procesu schnutí podstatně ovlivňují vznik a velikost trhlin, jsou poměr voda – akryl, množství kávové sedliny a tloušťka nánosu. Použití zasucha rozetřených a poté zafixovaných zemitých pigmentů (okr, siena, rudka, umbra) má odrážet zemitost půdy, na které zvířata žijí.

Stopy „Velké pětky“ byly vytištěny na len za použití latexových razítek, vyrobených z otisků pozitiv-negativ technikou Mokulito. Tento postup se podobá litografii, avšak místo litografického kamene je použita překližka.

Tato technika byla vyvinuta japonským grafikem Seishi Ozaku, ale je však (ještě) relativně neznámá. Z toho důvodu tisky technikou Mokulito moc často nevídáme, proto bylo nutné provést i zde četné pokusy, aby se nakonec podařilo docílit uspokojivého výsledku. Dalším problémem se ukázalo být použití lnu jako podkladového materiálu.

Výtisky byly napnuty na klínových rámech, a protože se len při tomto - mokrém způsobu tisku velmi srážel, představovala tato vlastnost další výzvu.

Slon africký

(Loxodonta africana) Hojná sčítání z posledních desetiletí napříč Afrikou (Great Elephant Census – GEC) prováděná a financovaná tucty neziskových organizací jako Elephants Without Borders – EWB, IUCN, WWF potvrzují děsivou skutečnost, že mezi lety 2007 a 2014 klesla sloní populace o přibližně 140 000 zvířat, což je zhruba 30% celkového stavu 8 – pokud bude tento trend pokračovat dál, jejich populace klesne na takovou úroveň, že už se nebude moci vlastními silami obnovit. Prvořadým důvodem tohoto poklesu je i nadále pytláctví. To platí i pro ochranné zóny a parky, které nemohou být kvůli své rozloze dostatečně kontrolovány a/ nebo leží v zemích, jejichž vlády nemají dění v parku pod kontrolu z důvodů nestabilní politické situace a všudypřítomné korupce. Pytláci mají zájem především o slonovinu, maso zvířat je jen zřídka využito, kadávery jsou pak většinou ponechány rozkladu 9.

Sloni jsou v přirozené savaně nezastupitelnými architekty, kteří savanu otvírají dalším druhům okusovačů a spásačů. V člověkem pozměněné krajině jsou však vnímáni negativně pro své nároky na vodu a zásahy do vegetace. V takto pozměněné krajině může pastva slonů společně se stády dobytka a klimatické změny v relativně krátkém čase přeměnit dříve úrodné oblasti ve stepi a následně v pouště. Díky ztrátě přirozeného prostředí a 1500 let pokračující dezertifikaci zmizel slon již kolem roku 600 našeho letopočtu ze severní Afriky 10, 14. Vzhledem k očekávanému nárůstu obyvatelstva v Africe se lze domnívat, že se bude zvyšovat konkurence, a tím i konflikty o důležité zdroje vody 11, 12, 13 – jak pro zvířata, tak pro lidi.

IUCN označuje populaci slonů afrických jako VU – zranitelný taxon. Aby byla populace slonů Afriky ochráněna, zařadila mezinárodní obec v roce 1989 slona afrického do přílohy I Washingtonské dohody o ochraně ohrožených druhů (CITES). Tím má být zakázán mezinárodní komerční obchod se slonovinou a dalšími produkty ze slonů.

Přistoupení jednotlivých zemí k této úmluvě je dobrovolné, avšak obsah smluv je závazný až poté, kdy příslušné vlády po ratifikaci vydají také odpovídající národní zákony. Státy jako například Velká Británie sice dohodu podepsaly, ale doposud nevydaly žádné příslušné národní zákony, tím CITES dohoda ztrácí nutnou širokou působnost.

Obrázek na levé straně Slon africký Hliníková hlubotisk s Chine-collé, 20 x 30 cm (2018)

Nosorožec

Diceros Bicornis (nosorožec dvourohý = nosorožec černý) Ceratotherium simum (nosorožec tuponosý = nosorožec bílý) V Africe žijí dva druhy nosorožců: černý a bílý nosorožec, přičemž označení „bílý“ je chybou v překladu z holandského „Wijd mond rhino“ = nosorožec širokohubý. Nosorožec dvourohý má hubu naopak zakončenou velmi pohyblivým horním pyskem ve tvaru prstu. Tyto dva druhy se tedy neliší barvou, ale v preferovaném prostředí, stavbě těla, temperamentu a váze.

Ačkoliv vypadají nosorožci neohrabaně, umí se pohybovat až rychlostí 55 km/h. Mají slabý zrak, ale velmi dobrý sluch a čich 15.

Kůže nosorožce vypadá jako krunýř a je také na mnoha místech, zvláště na plecích, velmi tlustá a tvoří ochranu před poraněním. Na druhou stranu jsou nosorožci velmi citliví na sluneční záření, dokonce mohou dostat úpal, a proto se válejí v bahně, které jim po vyschnutí vytvoří ochranný štít. V jejich kůži se usazují paraziti, které vyzobává s nimi symbióze žijící klubák žlutozobý a červenozobý (Buphagus africanus nebo Buphagus erythrorhynchus).

počet. Vzhledem k faktu 21, že je díky úsilí CITES oficiální prodej rohů postupně omezován, měl by se podíl pytláctví nadále snižovat.

Argumentem jihoafrických farmářů však je, že tento zákaz způsobil v jižní Africe v roce 2015 ztrátu příjmů ve výši 25 milionů amerických dolarů. Na některých místech dochází ke snižování ochrany parků policií a strážci a ilegální prodej rohů stoupá, protože až 4 kg vážící roh může na černém trhu vynést více než 100 000 USD. Roh nosorožců dorůstá, pokud je uříznut 10 cm nad kořenem – touto metodou se mnoho parků pokouší stavy nosorožců ochránit. Přesto pytláci tato zvířata zabíjejí, aby v budoucnu neztráceli čas pronásledováním takovýchto (pro ně bezcenných) zvířat. IUCN informuje o nárůstu pašeráctví na 1 400 rohů ročně. Populace se za tři generace snížila o 30% 22.

Imobilizace a vystěhování nosorožců ze stále se rozšiřujících obytných oblastí z důvodu vyhnutí se srážkám mezi zvířaty a lidmi významně přispělo k udržení populace nosorožců 16. V tradiční asijské medicíně se rohovina hojně používá, přestože jí přisuzované účinky nebyly nikdy prokázány. Roh se skládá pouze z keratinu, tedy stejného materiálu jako vlasy a nehty. Použití nových metod forenzních analýz DNA při zpětném sledování krádeží lovné zvěře a ilegálních obchodníků vedly již k několika (avšak stále málo) zatčením 17. Pokusy o impregnaci rohů pro zvíře neškodnými, ale pro člověka škodlivými barvami a/nebo chemikáliemi, neprobíhají příliš úspěšně, protože pašerákům a obchodníkům je koneckonců jedno, že jimi mohou být tisíce kilometrů vzdálení lidé poškozeni 18.

Zatímco IUCN zařazuje bílého nosorožce při stavu kolem 20 000 zvířat jako NT – téměř ohrožený taxon, je černý nosorožec kvůli počtu méně než 5 000 exemplářů (2010) CR – kriticky ohrožený 19, 20. Oba druhy nosorožců se na kontinentu vyskytují od dob pozdního miocénu (před 6 miliony lety), avšak jejich počet se bezohledným lovem a ztrátou přirozeného prostředí od roku 1960 snížil z 850 000 o 98% na již zmíněný

Obrázek na levé straně Nosorožec Hliníková hlubotisk s Chine-collé, 20 x 30 cm (2018)

Buvol africký

(Syncerus caffer) Prehistorický předchůdce buvola (Bubalus Antiquus nebo také Syncerus Antiquus 23, 24) je často vyobrazen na skalních malbách a může 4 dle Frobenius: Hadschra Maktuba, str. 45 ff „…rozhodně být detekován jako diluviální druh; je doložen pro období mladších čtvrtohor díky častým fosilním objevům a sotva přežil toto období.“ Jiné prameny zařazují výskyt tohoto předchůdce poněkud exaktněji do období konce plio-pleistocénu čtvrtohor, čemuž odpovídá období mezi 10 000 – 8 000 lety před n. l. Tání do té doby existujících ledových mas spolu se změnami klimatu představovalo dobré podmínky pro faunu a floru, později také pro osídlování ranými lovci a sběrači. Nejistoty týkající se původu dnešního buvola afrického, jeho možného spojení s prehistorickým buvolem (Bubalus Antiquus) stejně jako příbuznost s jinými turovitými (zvláště s asijským buvolem) nicméně přetrvávají.

Původ dnes žijící formy buvola afrického nelze se značnou jistotou vztahovat na formu prastarého buvola znázorněnou na skalních obrazech.

Rovněž není prokazatelná úzká příbuznost s divoce žijícími asijskými buvoly ani jinými domestikovanými druhy skotu, ačkoliv je možné vidět kulaté výrůstky na rozích předchůdců buvolů stejně jako na buvolech asijských, nikoliv však na rozích buvolů afrických. To se jeví paradoxní a zadává příčinu k nepřetržitým vědeckým debatám a průzkumům 25, 26, 27.

Buvol žijící v dnešní době na kontinentu využívá různá prostředí až po horské oblasti do 4 000 metrů. Nezbytný je otevřený prostor s dostatkem pastvin, vody a také bahna k válení. Také jim odstraňuje parazity klubák žlutozobý a červenozobý (Buphagus africanus nebo Buphagus erythrorhynchus) 28. Sociální chování buvolů je silně vyvinuté. Při napadení stádo tvoří „hradbu“, kde ve středu chrání telata, slabá a zraněná zvířata.

IUCN zařazuje buvola afrického jako jediného z „Velké pětky“ do LC – nejméně dotčený taxon (neohrožený) 29. Přestože celková populace čítá téměř milion zvířat žijících převážně v ochranných rezervacích, v některých státech Afriky (Gambie, Guinea, Eritrea) je buvol pokládán za vymřelého. Ohrožení buvola představují antropogenní elementy, jako epidemicky se vyskytující mor skotu, ztráta přirozeného prostředí a lidský lov kvůli obstarání masa.

Obrázek na levé straně Buvol africký Hliníková hlubotisk s Chine-collé, 20 x 30 cm (2018)

Lev

(Panthera leo) Vedle oblastí Afriky a Asie obývali lvi historicky rovněž severní a západní Evropu, stejně jako části Ameriky. Ke konci pleistocénu a začátkem poslední doby ledové kolem roku 10 000 př. n. l. lvi v Evropě vyhynuli.

Patří k historicky nejčastěji zobrazovaným živočichům na obrazech, mincích a sochách a nalézají se často na prehistorických skalních malbách ve Francii a severní Africe 30. V zoologických zahradách zaujímají lvi od minulosti až do současnosti ústřední postavení.

Ačkoliv symbolizují sílu, statečnost a šlechetnost, byli často držení v nevhodně malých klecích, možná také proto, aby byla podtržena dominance člověka nad zvířetem.

Původně byli lvi rozšířeni v celé Africe s výjimkou centrální Sahary a deštných lesů, v jihovýchodní Evropě na Balkánském poloostrově, na Blízkém východě a v jihozápadní Asii. V Africe dnes žijí ještě jižně od Sahary, v Asii pouze v chráněné oblasti Gírský les. V severní Africe se lvi vyskytovali až do 19. století – byli schopni se přizpůsobit pouštním podmínkám. Vystačí si s tělními tekutinami svých obětí nebo s rostlinami obsahujícími vodu 31. Stále více jsou zaznamenávány úhyny lvů po požití otrávených nástrah, kterými mají být chráněna před napadením stáda domestikovaných zvířat. Také pytláctví, především s využitím levných a cokoliv chytajících drátěných ok, ovlivňuje jejich počet 32.

počet snížil o 43%, přičemž byly v různých oblastech kontinentu zaznamenány ve vývoji populace značné rozdíly. IUCN zařazuje lva v Africe na „Červeném seznamu“ jako VU – zranitelný taxon 34, konstatuje však, že v mnoha oblastech především západní Afriky by bylo při snižování populace o více než 50% - správné zařazení EN – ohrožený taxon. Lev je zařazen do přílohy I Washingtonské dohody o ochraně druhů CITES. Tím je zakázán jakýkoliv mezinárodní komerční obchod se zvířaty a jejich produkty.

Hlavními důvody ohrožení je snížení stavu lovné zvěře, bezhlavé pronásledování z důvodu ochrany lidí a zvěře, stejně jako ztráta přirozeného prostředí. Kromě toho se objevuje nové ohrožení v podobě neúčinného použití lvích kostí a jiných částí těla v tradiční čínské medicíně 35.

Lvi jsou z čeledi kočkovitých (Feloidea), jejichž samci nosí hřívu. Velikost a barva hřívy určuje často hladinu testosteronu v krvi, tedy nepřímo i dominanci. Loví ve skupinách, ve kterých mají jednotlivá zvířata přidělené určité role. Většina práce je při lovu přenechána lvicím. Lvi se umí přizpůsobit lovu druhů, které se nachází v jejich okolí a váží vynaložení své síly vzhledem k velikosti oběti 33. Při dělení se o kořist platí přísná pravidla, lvi nepatřící do smečky nemají přístup povolen. V některých oblastech si lvi navzájem konkurují v lovu s hyenami a často si kradou kořist. V současnosti lidé nepatří do jídelníčku lvů a k napadení člověka lvem dochází zřídka.

Odhady počtu africké lví populace dle IUCN se pohybují mezi 20 000 až 30 000 zvířat. Za tři lví generace (odpovídá asi 70 letem) se celkový

Obrázek na levé straně Lev Hliníková hlubotisk s Chine-collé, 20 x 30 cm (2017)

Levhart

(Panthera pardus) V prehistorických dobách se levharti vyskytovali rovněž ve střední Evropě, avšak vymřeli už na konci poslední doby ledové. Malé místní zbytky levhartí populace se vyskytují ještě na Kavkaze, na Arabském poloostrově (Omán), v Íránu a v Turkmenistánu, stejně jako v Anatolii a Palestině. Udržení těchto populací se však jeví vzhledem k válečným rozepřím ve zmíněných oblastech jako nepravděpodobné.

Levharti patří mezi kočkovitými šelmami k nejobratnějším, mohou na rozdíl od většiny ostatních koček dokonce lézt hlavou dolů. Do stran protáhlé lopatky a dlouhé drápy ve tvaru háků jim umožňují šplhání do korun stromů a příkrých skal, přičemž mohou tímto způsobem vynést do bezpečí kořist i dvakrát těžší než jsou oni. Levharti umí výborně skákat a jsou dobří plavci 36, 37. Jejich skrytý způsob života a převážně noční lov jsou možná důvodem, proč byli levharti jen zřídka nakresleni na prehistorických skalních obrazech.

zvířat z 11 zemí Subsaharské Afriky, ačkoliv některé z těchto zemí mezitím oficiální lov (trofejí) levhartů z důvodu ochrany druhu zcela zakázaly.

Ohrožení levharta spočívá především v úbytku jejich kořisti. Populace kopytníků, kteří jsou oblíbenou kořistí levhartů, se v letech 1970 až 2005 kvůli konkurenci s hospodářským dobytkem a zintenzivnění lovu snížila v 78 chráněných oblastech západní, východní a jižní Afriky o téměř 60% (Craigie et al. 2010 42). Předpokládá se tedy, že jejich populace se bude dál snižovat s úbytkem jejich přirozené kořisti. Obyvatelstvo Afriky se do roku 2050 rozroste z přibližně 1,2 miliardy na více než 2,5 miliardy (UN 2013, UNICEF 2017, Population Reference Bureau PRB 43). To sebou přinese nutnost rozšíření obhospodařované půdy o asi 50 milionů hektarů (přibližně +21%, Alexandratos and Bruinsma, 2012 44). Dá se tedy předpokládat, že počet levhartů bude dále klesat.

I přes jejich přizpůsobivost jsou současné stavy levhartů ve všech oblastech jejich výskytu pouhým zlomkem oproti jejich původnímu rozšíření. Hlavním důvodem ohrožení levhartů je rozšiřující se lidská populace, zemědělství, pastevectví a fragmentace přirozeného životního prostředí, které se zmenšilo v období mezi rokem 2007 a 2016 z 21 na 8 milionů km2 (snížení o 62%). Významnou roli v jejich úbytku hraje také lov. Důvodem je v neposlední řadě používání kůží při náboženských rituálech nejen původních kmenů, ale například i pro potřebu příznivců baptistické církve Nazareth Baptist Shembe Church 38 pro jejichž potřebu je ročně zastřeleno 4 500 – 7 000 levhartů (Guy Balme, Programme Director for African Leopard conservation group „Panthera“, unpub. data) 39.

Počet levhartů v Africe se odhadem pohybuje mezi 250 000 až 700 000, tyto velké rozdíly ukazují potíže přesné evidence populace 40. IUCN zařazuje levharty na svém „Červeném seznamu“ jako VU – zranitelný taxon, jelikož je levhartí populace ve všech oblastech nestabilní a klesající.

Obchod s levharty a jejich produkty je dle Přílohy I CITES Washingtonské úmluvy o ochraně druhů zakázaný, respektive (2017 41) omezený na 1720

Obrázek na levé straně Levhart Hliníková hlubotisk s Chine-collé, 20 x 30 cm (2018)

pouze u těchto je možné díky C14-metodě určit datum) mohly pocházet také ze starších deponií.

Kresby v Chauvetově jeskyni zahrnují kromě lovné zvěře, jako bizonů, jelenů a divokých koní, také jeskynní lvy a medvědy, kteří nepatřili do tehdejšího lidského jídelníčku, a tak byli pravděpodobně znázorňováni z rituálních, kultovních důvodů, a to proto, aby se podařilo získat moc nad zvířetem, a tím příznivě ovlivnit šance člověka na přežití. V každém případě je zde zvíře to, co je: nedílná součást denní reality člověka, se kterou se musí stýkat, buď jako lovec, nebo kořist. Ať už je vysvětlení jakékoliv, jisté je, že znázorněním zvířat byl zdokumentován jejich význam pro člověka.

O existenci prehistorického skalního umění v Africe podali zprávu už v polovině 19. století a dlouho před objevením španělských a francouzských jeskynních maleb např. Heinrich Barth a Gerhard Rohlfs. Teprve Leo Frobenius 3,4,5 však během svých expedicí a průzkumných cest tato díla poprvé zkatalogizoval a zdokumentoval vědecko-systematickou formou.

Slon– Tadrart-Akakus (Libya) – Foto © Bernhard Cociancig

Zvíře

kdy, jak, proč, kde a kdo jej zobrazil?

Zvířata a jejich znázornění v umění Zvíře je s člověkem spjato od nepaměti, a to spojením a protínáním životních prostorů. Tato symbióza byla asi poprvé v průběhu lidské historie znázorněna skalními kresbami objevenými teprve v roce 1994 v jihofrancouzských jeskyních v kaňonu Ardèche asi 200 kilometrů severozápadně od Marseille. Ačkoliv byly jeskynní malby v místech Lascaux, Altamira a jiných jeskyních Francie a Španělska nalezeny již dříve, jsou malby z období kolem roku 35 000 před n. l., vytvořené okrem a uhlím, v jeskyních pojmenovaných podle svého objevitele Chauveta, pravděpodobně nejstarším jeskynním uměním lidského původu. I přes použití nejmodernějších forenzních metod je stanovení přesného data jeskynního umění stále sporné, protože použité uhlové materiály (a

Další uměleckohistorická pozorování role zvířete jsou jen hrubá, úlomkovitá a v žádném případě nejsou řazena geograficky ani chronologicky. Ty zde uvádím proto, aby časová mezera mezi sledovaným skalním uměním období paleolitu a současnosti nebyla příliš rozevřená. Ze znázorněného obsahu paleolitických skalních obrazů Afriky vyplývá, že může být toto časové období rozděleno do dvou úseků: do období, kdy byli lidé ještě lovci a sběrači; a do následujícího období, ve kterém se usadili a zabývali se polním hospodářstvím a chovem dobytka. Význam a tím také znázornění některých zvířat jako kůň, skot, ovce, pes a později také velbloud se posouvá přibližně v období 7 000 let před n. l. z kořistí do domestikovaných forem. Antické umění Mezopotámie (od roku 10 000 do 600 před n. l.) Sumerů, Babyloňanů a Asyřanů navazuje téměř přímo na období lovců a sběračů a zažívá svůj vrchol v období 4 000 až 600 před n. l., kdy oblast „meziříčí“ mezi řekami Eufrat a Tigris obsazují Peršané. Paralelně se vyvíjí staroegyptské umění. Umělci obou kultur pozorovali a znali zvířata velmi dobře a do svých děl zapracovávali jejich fyzické detaily skutečně precizně 45.

Ve znázornění zvířat v egyptském umění (asi 3 000 let př. n. l. až do 30 let n. l.) mají mytologie, symbolismus a uctívání bohů nadřazenou roli.

Sochy, reliéfy, nástěnné malby nebo papyrové kresby představují často

zvíře a člověka v jedné osobě. Tento tvor je podle způsobu kombinace buď uctíván jako božstvo (lev – sfinga, sokol – Hór), nebo považován za symbol démona, že by raná forma antropomorfismu? Kočky, psi, hadi a krokodýli byli uctíváni jako vyšší bytosti během jejich života i po smrti, byli často mumifikováni a se všemi rituály pohřbeni.

Jak v mezopotámském, tak v egyptském umění vystupují zvířata také v neobvyklé, ale zajímavé formě, která je připisována nejspíše bajkám: liška chodící po dvou pozoruje stádo srnek, kočka hlídá hejno hus, opice hraje na flétnu a krokodýl na harfu – podobné náměty se na ilustracích objevují častěji od středověku.

Téměř ve všech kulturách zaujímá zvláštní místo lev a jeho znázornění: počínaje již zmíněnými skalními a jeskynními malbami paleolitu, jako božstva a hlídači v umění mezopotámském, egyptském a perském, např. Lví brána v Chattušaš, Babylonu a Ninive, jako sfingy v Gíze, v boji s býkem v Persepoli.

V umění a kultuře 46 starého Řecka (helénismu) byla zvířata (nebo přesněji řečeno jejich existence) vnímána jako součást denního života. Zvířata byla zobrazována na mincích, vázách, předmětech denní potřeby, jako miniatury a sochy, mozaiky a malby. Řekové dělí zvířata podle jejich protikladů: divoká a krotká, užitečná a neprospěšná, pomáhající a nebezpečná, místní a exotická, žijící doma nebo venku, ve vodě nebo na suchu, helénská a barbarská (cizí).

Koně a sloni se dováželi a vedle místních volů, oslů a mezků byli využíváni v armádě. Jiná zvířata, jako antilopy, gazely, krokodýli a lvi, která byla součástí ornamentů sloužících ke zpestření a okrase, byla držena ve zvířecích zahradách. Jako obětní dary sloužila pouze domácí zvířata, výklad jejich chování se prováděl pomocí věšteb. Kolem roku 700 před n. l. začínají v helénském výtvarném umění dominovat témata z řecké mytologie: kentaurové, bytosti kombinované z koně a člověka, lví těla se sokolími hlavami. Tyto bytosti zaznamenávají značný vliv egyptské a mezopotámské kultury. Napůl lidští bájní tvorové jako Satyr zobrazují stále výrazněji a detailněji lidské rysy.

Herodot (490 až 430 před n. l.) podává informace o zvířatech v Libyi – jedovatí a nejedovatí hadi, divocí osli, antilopy, gazely, ovce s rohy, lišky, hyeny, šakali, dikobrazi, pštrosi, medvědi, lvi, levharti, krokodýli a sloni.

V jednom díle, které je přiřazováno Aristotelovi, jsou lidé rozděleni podle jejich srovnatelně zvířecích fyziognomií. Zajímavé je také pojmenování

zvířat, která nepocházela z Řecka 47: tak byl třeba označen krokodýl jako „ještěrka žijící ve vodě“ (krokodeilos potamios).

Kolem a na přelomu epochy se vyobrazení (především plastiky) stále více podobají svým předlohám, zvířata jsou často znázorňována spolu s lidmi (sousoší Laokoon). Římské umění, které bylo zpočátku asimilací přistěhovaleckých kultur, se v průběhu své existence vyvinulo, ovlivněno ideály a vzory z řeckých uměleckých směrů architektury, sochařství a malířství. Zobrazení zvířat zaujímalo velký prostor. Vedle mýtu o tom, že byla osiřelá dvojčata Romulus a Remus vychována vlčicí, vlk představoval také neustálé ohrožení stád ovcí. Běžným jevem bylo využití pracovních zvířat jako vůl, osel, kůň a slon v míru i válce. Jateční dobytek byl chován pro maso.

Obětní zvířata sloužila jako dar bohům nebo při věštbách, psi, kočky a ptáci byli chováni jako domácí zvířata.

A koneckonců to byli lvi, tygři a medvědi, kteří byli burcováni v amfiteátrech Říma proti gladiátorům. Zvířata zaujímala důležité místo ve všech oblastech denního římského života. Po celou dobu existence římské říše (750 před n. l. až do 640 n. l.) se objevovala v nejrůznějších formách na mincích, nástěnných obrazech, sochách, náhrobcích, mozaikách a keramice, ve veřejné oblasti, na náměstích, ale častěji se také nacházela v soukromých obydlích 48.

Rovněž na Západě zaujímá lev pevné místo jako asi žádné jiné zvíře. S obvyklým označením „král zvířat“ symbolizuje tradičně odvahu, ušlechtilost, sílu, důstojnost a statečnost. Lvi se objevují jako součást jména nebo erbovní zvíře, ale také jako symbol vzkříšení v mnoha zemí Evropy, Asie a Afriky. „Lev“ jako součást příjmení má poukázat na vlastnosti nositele (např. král Richard Lví srdce a Omar Muhktar, zvaný „Lev pouště“).

Vynález olejových barev a jejich narůstající použití v pozdním 13. století usnadňuje zachycení daného okamžiku. Není proto divu, že tyto vlastnosti přijali a dále rozvíjeli nadšení Nizozemci: bratrům Janovi a Hubertovi van Eyck se tak podaří změkčit do té doby v malířství dominantní, silně světské motivy tím, že na Gentském oltáři „Klanění Božímu beránku“ zobrazí nad městem Gent v pozadí oblohu modrou místo zlaté. Od tohoto okamžiku se umělci osvobozují od silně náboženských pravidel, malují věci (a zvířata) tak, jak je vidí. Tento přístup, který se v dílech Albrechta Dürera objevuje zpočátku opatrně,

se později vyskytuje stále jasněji. Ve své práci „Svatý Jeroným“ představuje lev u jeho nohou ještě symbol a alegorii pro vzkříšení Krista.

Vyvstává však otázka, zda někdy Dürer lva naživo viděl, nebo zda při jeho znázornění odvodil podobu od kočky. Dílo „Netopýr“ (1522, akvarel, inkoust) však už odkládá tomuto nočnímu tvorovi přiřazované jinotaje nebezpečného a hrozivého tvora, zobrazuje jej věrně, plasticky a v jeho celé složitosti. Stejně tak Dürerovo dílo „Jednorožec“ (1515, dřevoryt), přičemž je jeho téměř správné a živé zpodobnění o to víc udivující, že nejspíš nikdy nosorožce neviděl a do svých děl použil pouze popisy a nákresy jiných umělců.

O století později vznikla Rubensova křídová kresba „Lvice“ (1614). Je podivné, že se vyobrazení podobá spíše tygrovi a proporčně ani výrazem neodpovídá šelmě, a to i přesto, že ji (a také jiná exotická zvířata) měl Rubens možnost vidět. Spíše odráží Rubensův sklon představovat sílu v opulentních formách. Obecně se vyvíjí zobrazování zvířat v 16. a 17. století v takzvaných „studiích zvířat“, přičemž je nejvíce přesvědčivé, pokud se umělci podaří daný okamžik.

V 19. století vzniká od alegorických postav z bajek se odchylující věrné zobrazení zvířat v malířství jako samostatný žánr. Rozhodující je přitom zájem publika o přírodní vědy, objevování a průzkum cizích zemí a jejich fauny a flory.

Od poloviny 19. století ovšem začíná výtvarnému umění konkurovat vznikající fotografie a bude se odlišovat tím, že se při zobrazení zvířat bude věnovat výrazu a dynamice.

Příkladem mohou být práce malíře Franze Marca (1880 – 1916): experimentoval nejen se styly, které se vyvíjely v jeho období - fauvismu, kubismu a abstraktního malířství, byl rovněž spoluzakladatelem umělecké skupiny Der blaue Reiter. Jeho pozdější díla znázorňují zvířata jako citlivá stvoření, která mají pocity jako hlad, štěstí a bolest.

Znázornění zvířat v umění se postupně a stále více posouvá z náhodně se objevujících, nepodstatných tvorů do centra, částečně jako samostatné bytosti nebo také jako doprovodu člověka. Max Ernst (1891 – 1976), expresionista, surrealista a spoluzakladatel dadaismu, vidí vztah zvíře – člověk a zvláště zvíře – umělec jako magické spojení, které ve svých dílech často přijímá antropomorfní rysy. Zatímco se umělci- klasické moderny ještě pokoušeli zdůrazňovat symbiotické souznění zvířete s

Lev– Wadi al Chail (Libyen) – Foto © Bernhard Cociancig

člověkem, jsou práce od poloviny 20. století stále častěji opatřeny kritickým nádechem. Přes to, že zvíře téměř vždy zaujímá hierarchickou podřazenost vůči člověku, umělci ve svých dílech odsuzují brutální zacházení, týrání a podmaňování (např. Jörg Knoefel, Valie Export).

Na konci 20. století převzalo zvíře ve výtvarném umění zcela nové, do té doby neznámé formy zobrazení: je představováno buď jako mrtvé, nebo živé 49, jako ve formaldehydu naložený preparát (zvířata a části zvířat Damien Hirst) nebo vystupují jako součást představení (např. Joseph Beuys s kojoty, Marina Abramovič na bílém koni; škrtiči). Stejně tak

můžeme (zase) vidět práce, které připomínají zahrnutím zvířat a zvířecích preparátů dříve dominantní symbolismus a alegorie (Deborah Sengl).

Stále rostoucí zátěž a ohrožení našeho životního prostředí klimatickými změnami, výfukovými plyny, karcinogenními chemikáliemi, radioaktivitou, biocidy a znečištěním vody se stávají stále častěji tématem prací umělců. Galerie a muzea se starají a pořádají výstavy, které se zabývají ekologickými problémy. V Německu Spolkový úřad pro životní prostředí pěstuje a podporuje dialog s umělci, kteří svou práci chápou jako spojenou s životním prostředím, sérií událostí „Umění a životní prostředí“ 50.

Použité zkratky BCE CE CITES DNA EWB GEC IUCN PRB UN UNICEF USA WWF

Before Current Era Current Era (náš čas) Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora (www.cites.org) Deoxyribonucleic Acid Elephants Without Borders Great Elephant Census International Union for Conservation of Nature and Natural Resources (www.iucn.org) Population Reference Bureau United Nations United Nations International Children‘s Emergency Fund United States of America World Wildlife Fund

Zdroje 1

2

3 4 5 6 7 8

9

10 11 12 13 14 15 16

Nellemann, C. et al, UNEP, CITES, IUCN, TRAFFIC, GRID (2013), Elephants in the Dust – The African Elephant Crisis - A Rapid Response Assessment. United Nati ons Environment Programme GRID-Arendal. https://gridarendal-websitelive.s3.amazonaws.com/production/documents/:s_document/60/original/GRID Publication.pdf?1483646235 (last accessed 16-May-2018, 20:21) Blanc, J., UN Environment Programme, Nairobi, Kenya - (The Guardian - 14 Jun 2017 06.00 BST),“Poaching attracts a lot of media attention, but it’s only part of a big picture. If we somehow stopped poaching tomorrow, elephants would still be in big trouble.” Habitat loss in Africa threatens many other species too, from giraf fes to geckos. www.theguardian.com/environment/2017/jun/14/if-we-stoppedpoaching-tomorrow-elephants-would-still-be-in-big-trouble (last accessed 13Apr-2018, 15:55) Frobenius L. (1978), Die afrikanischen Felsbilder – Ekade Ektab; Die Felsbilder Fez zans (Akademische Druck- und Verlagsanstalt Graz) Frobenius L. (1965), Die afrikanischen Felsbilder – Hadschra Maktuba; Urzeitliche Felsbilder Kleinafrikas (Akademische Druck- und Verlagsanstalt Graz) Frobenius L. (1962), Die afrikanischen Felsbilder – Madsimu Dsangara, Südafrikani sche Felsbilderchronik (Akademische Druck- und Verlagsanstalt Graz) TARA, Trust for African Rock Art, Ndege House Plot 3, Kwarara Rd, Langata, Nai robi, Kenya – www.africanrockart.org siehe 2.)

Thoughless, C.A. et al (2016), African Elephant Status Report 2016 (IUCN – AfESGAfrican Elephant Specialist Group, Occasional Paper #60 of Special Survival Co mmission) – Exec Summary p-3 https://portals.iucn.org/library/sites/library/files/ documents/SSC-OP-060_A.pdf (last accessed 13-Apr-2018, 16:09) Stiles, D., and Latour, S., (editors) (2011), Elephant Meat Trade in Central Africa Republic of Congo Case Study; IUCN, Supplement to the Occasional Paper of the IUCN Species Survival Commission No 45; ISBN: 978-2-8317-1419-6, https://por tals.iucn.org/library/sites/library/files/documents/SSC-OP-045.pdf (last accessed 13-Apr-2018, 16:11) EESTER, J. & SETZER, H.W. (1977), The Mammals of Africa: an identification guide. Smithsonian Institute Press, Washington DC, USA Afrikanischer Elefant, www.transafrika.org/pages/tiere-in-afrika/ruesseltiereelefanten/afrikanischer-elefant.php (last accessed 13-Apr-2018, 15:59) siehe 2.)

Lathrop, J. (2017),University of Massachusetts Amherst, www.umass.edu/newsof fice/article/great-elephant-census-reports-massive-loss (last accessed 13Apr-2018, 16:16) Largen, M.J., Yalden, D.W. (1987), The decline of elephant and black rhinoceros in Ethiopia; Oryx Vol 21 – No 2, Apr 1987, p.103 ff World Wildlife Fund WWF (2017) , Artenporträt – Spitzmaulnashorn (Diceros bicor nis) - http://www.wwf.de/themen-projekte/artenlexikon/spitzmaulnashorn/ (last accessed 13-Apr-2018, 16:20) Emslie, R.H., Amin R. & Kock R. (editors) (2009), Guidelines for the in situ Re-intro duction and Translocation of African and Asian Rhinoceros. Gland, Switzerland: I UCN. Vi+ 115 p, https://portals.iucn.org/library/sites/library/files/documents/SSCOP-039.pdf (last accessed 13-Apr-2018, 16:22)

17 18 19 20 21

22 23 24 25 26 27 28 29 of 30 31 32 33

34

Harper, C. et.al., Robust forensic matching of confiscated horns to individual poa ched African rhinoceros, Current Biology Magazine, Current Biology 28, R1–R16, January 8, 2018, Elsevier Ltd. Angler, M. (2013),“Dye and Poison Stop Rhino Poachers“ (https://blogs.scientifi camerican.com/guest-blog/dye-and-poison-stop-rhino-poachers/ (last accessed 13-Apr-2018, 16:24) Emslie, R. (2012), Ceratotherium simum. The IUCN Red List of Threatened Species 2012: e.T4185A16980466. http://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK. 2012.RLTS.T4185A16980466.en (last accessed 13-Apr-2018) Emslie, R. (2012), Diceros bicornis. The IUCN Red List of Threatened Species 2012: e.T6557A16980917. http://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK. 2012.RLTS.T6557A16980917.en (last accessed 13-Apr-2018) Rookmaker, K. (Chief Editor) (2017), Can we save the Northern White Rhino? Save the Rhino International, Unit 5, Coach House Mews, 217 Long Lane, London, SE1 4PR, https://www.savetherhino.org/rhino_info/thorny_issues/ can_we_save_the_northern_white_rhino (last accessed 13-Apr-2018, 16:26) Knight, M. (2016), IUCN reports deepending rhino poaching crisis in Africa; https:// www.iucn.org/content/iucn-reports-deepening-rhino-poaching-crisis-africa (last accessed 13-Apr-2018, 16:30) www.transafrika.org/pages/tiere-in-afrika/huftiere/afrikanischer-bueffel.php (last accessed 13-Apr-2018, 16:33) Alongi, J., (2017), Animal Facts Encyclopedia, Cape Buffalo Facts, www.animal factsencyclopedia.com/Cape-buffalo-facts.html (last accessed 13-Apr-2018, 1 6:34) Naish, D. (2011), The ‘Great bubalus’ in ancient African rock art www.science blogs.com/tetrapodzoology/2011/04/28/great-bubalus-rock-art/ (last accessed 13-Apr-2018, 16:38) Martínez-Navarro, B., Antonio Pérez-Claros, J., Palombo, M., Rook, L., & Palm qvist, P. (2007), The Olduvai buffalo Pelorovis and the origin of Bos. Quaternary Research, 68(2), 220-226. doi:10.1016/j.yqres.2007.06.002 Hofmann, U. (2004), Platons Insel Atlantis, 115-130. ISBN 3-8334-1412-X Pachur, H.J., Altmann, N. (2006), Die Ostsahara im Spätquartär – Ökosystemwan del im größten hyperariden Raum der Erde. Springer - ISBN 978-3-540-47625-2 IUCN SSC Antelope Specialist Group. (2008), Syncerus caffer. The IUCN Red List Threatened Species 2008: e.T21251A9260904. http://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK. 2008.RLTS.T21251A9260904.en (last accessed 13-Apr-2018) World Wildlife Fund WWF (2016), Artenporträt Löwe (Panthera leo) www.wwf.de/ themen-projekte/artenlexikon/loewe/ (last accessed 13-Apr-2018, 16:40) Hilpold, S., Der Standard (7. Dezember 2017), „Sambia: Allein mit Löwen und Gepar den“ Alongi, J., (2017), Animal Facts Encyclopedia, African Lion Facts http://www.ani malfactsencyclopedia.com/African-lion-facts.html (last accessed 13-Apr-2018, 16:42) Pienaar, U. de V. (1969), „Predator–prey relationships among the larger mammals of the Kruger National Park“ http://www.koedoe.co.za/index.php/koedoe/article/ view/753). Koedoe. 12 (1). doi:10.4102/koedoe.v12i1.753 (https://doi.org/ 10.4102%2Fkoedoe.v12i1.753) (last accessed 13-Apr-2018) 10.2305_IUCN Panthera leo (African Lion, Lion) (2016), http://dx.doi.org/10.2305/

35

36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46

47

48 49 50

IUCN.UK.2016-3.RLTS.T15951A107265605.en und http://www.iucnredlist.org/ attachments/1985 (last accessed 13-Apr-2018, 16:43) DPA, Hannoversche Allgemeine Zeitung (29-Jun-2017), Südafrika erlaubt trotz Kri tik Export von Löwenskeletten, www.haz.de/Nachrichten/Panorama/Uebersicht/ Suedafrika-erlaubt-Export-von-Loewenskeletten (last accessed 13-Apr-2018, 16:48) Alongi, J., (2017), Animal Facts Encyclopedia, Leopard Facts, www.animalfactsen cyclopedia.com/Leopard-facts.html (last accessed 13-Apr-2018, 16:51) www.transafrika.org/pages/tiere-in-afrika/raubtiere/leopard.php (last accessed 13-Apr-2018) Wikipedia, Nazareth Baptist Church, (https://en.wikipedia.org/wiki/Naza reth_Baptist_Church) Bongani, H. (2012), Shembe snarl at mock leopard skin, www.iol.co.za/mercury/ shembe-snarl-at-mock-leopard-skin-1352416#.UEl8fo1lRHw (last accessed 13Apr-2018, 17:30) The IUCN Red List of Threatened Species: Panthera pardus (2016), http://dx. doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-1.RLTS.T15954A50659089.en (last accessed 13Apr-2018) World Wildlife Fund WWF (2017), Artenporträt Leopard (Pantera Pardus), www.w wf.at/de/leopard/ (last accessed 13-Apr-2018, 16:53) Craigie, I.D., Baillie, J.E.M., Balmford, A., Carbone, C., Collen, B., Green, R.E. and Hutton, J.M. (2010), Largemammal population declines in Africa’s protected areas.

Biological Conservation 143: 2221-2228 Population Reference Bureau PRB (2016), www.prb.org/wp-content/uploads/ 2016/08/prb-wpds2016-web-2016.pdf (last accessed 13-Apr-2018, 16:56) Alexandratos, N., & Bruinsma, J. (2012), World agriculture towards 2030/2050: The 2012 revision. ESA working paper No 12–03. Rome: Food and Agriculture Organi zation of the United Nations.

Wagner H-J., (2009), Das Tier als Thema in der Bildenden Kunst, www.hansjoerg wagner.de/texte/ (last accessed 13-Apr-2018, 18:03) Wallenfels, R. and Sasson, J.M. (Editors) (2000), „Animals in Art.“ The Ancient Near East: An Encyclopedia for Students, vol. 1, Charles Scribner‘s Sons, pp. 45-48.

World History in Context, libraries.state.ma.us/login?gwurl=http://link.galeg roup.com/apps/doc/CX2897300034/WHIC?u=mlin_m_highrock&xid=f93137f7 . (last accessed 24-Mar-2018) Kostuch L., (2017), Do animals have a homeland? Ancient Greeks on the cultural identity of animals, Journal of Human/Animal Interfaces “Humanimalia 9:1”, www.depauw.edu/humanimalia/issue%2017/pdfs/kostuch-pdf.pdf, DePauw University, Greencastle, Indiana (last accessed 25-May-18, 14:34) Toynbee, J. M. (1971), „Roman Art“. The Classical Review. 21 (3): 439–442. doi: 10.1017/S0009840X00221331. JSTOR 708631.

Grass, M., (2017), Emmerich: Tiere in der Kunst - tot oder lebendig; www.rp online.de/nrw/staedte/emmerich/tiere-in-der-kunst-tot-oder-lebendigaid-1.6554560 (last accessed 13-Apr-2018, 18:07) Das Umwelt-Bundesamt der BRD (2018), www.umweltbundesamt.de/das-uba/ kunst-umwelt-startseite (last accessed 13-Apr-2018, 18:15)

An dieser Stelle möchte ich dem Safari Park Zoo Dvůr Králové in der Tschechischen Republik für die Möglichkeit danken, meine Arbeiten zu dem Thema „Big Five“ auszustellen.

Diese Broschüre wurde für die Veranstaltung aus der deutschen in die tschechische Sprache übersetzt eventuelle Fehler, Auslassungen oder Irrtümer, die durch die Übersetzung entstanden sein könnten, ersuche ich zu entschuldigen.

On this occasion, I would like to thank the Safari Park Zoo Dvůr Králové, Czech Republic, for the opportunity to exhibit my work related to the „Big Five“. This brochure has been translated from the German to the Czech language kindly excuse any mistakes, omissions or errors such translation may have caused.

Zoo Dvůr Králové a.s. Štefánikova 1029 544 01 Dvůr Králové nad Labem www.safaripark.cz info@zoodvurkralove.cz +420 499 329 515

Text, Fotos, Layout and Design © 2018:

keicie arts Bernhard Cociancig Markt 228 2880 Kirchberg am Wechsel www.keicie.com bernhard@keicie.com +43 664 321 3004