JéHáčko

JéHáčko Časopis Jungheinrich ČR 10/2012

Oslavili jsme 20 let v ČR!

Novinky 2012

Ondřej Hejma

Reportáž z akce v Modleticích

Představujeme nové vozíky

Úspěch je nejtvrdší droga

Biketrial show na vozících Jungheinrich v podání mistra světa Josefa Dresslera.

Slavnostní akce pro zákazníky v rámci oslav 20. výročí založení firmy Junheinrich ČR.

Obsah 08

04

Editorial - Vratislav Přibyl

06

Jungheinrich ČR slavil 20 let v ČR

08

EUROPAPIER-BOHEMIA

12

RIMOWA CZ

20

VISCOFAN ČESKÉ BUDĚJOVICE

26

ŠMÍDL S.R.O.

32

WEINDEL LOGISTIK SERVICE

38

Himálajské lanovky

42

NCH DISTRIBUTION LOVOSICE

46

Rozhovor: Ondřej Hejma

52

Akce Jungheinrich

54

Podporujeme nadaci Křižovatka

12

46

JéHáčko 3

20. narozeniny Jungheinrichu v České republice „Za úspěchem je tvrdá práce”

Před dvaceti lety byla v tehdejším Československu založena pobočka firmy Jungheinrich. Přestože jsem nebyl u samého zrodu, nastupoval jsem o necelý rok později, myslím, že se mohu z pozice pamětníka vrátit k samotným počátkům, k okolnostem, které tehdy byly na trhu, a porovnat je se současným stavem.

V roce 1992 je Jungheinrich AG akciová společnost, která vykazuje stále silné rysy rodinného podniku, neboť

JéHáčko 4

kmenové akcie jsou v rukou potomků zakladatele.

V západní Evropě je síť zastoupení již dávno vytvořena a vstup do Československa, Polska a Maďarska je krokem do neznáma, krokem, pro který neexistuje ani personální, ani procesní infrastruktura. Projekt je hodnocen jako rizikový, počáteční investice omezené. Navíc vzniklá pobočka bude muset velmi rychle vykazovat úspěchy, aby dostala další podporu představenstva.

Trh v Československu je v té době směsicí nových malých firem, které rychle nabízejí dosud chybějící výrobky a služby, a bývalých státních podniků, které se nacházejí v různé fázi privatizace či restituce, s velmi různorodými investičními možnostmi. Takový trh přeje malým štikám, zvlášť když mají kvalitní výrobek a kvalitní prodejní tým.

Na druhé straně je Jungheinrich pro českého zákazníka neznámou značkou a nadnárodní podpora neexistuje.

Díky obrovskému nasazení se daří prodat první vozíky a posléze získat i první velké zákazníky. Vzniká opravdu silný pracovní tým, který si začíná dobývat své místo na slunci.

Měl jsem tu čest zažít doslova elektrizující atmosféru, kdy každý prodaný stroj byl oslavován, kdy každý z nás dělal „všechno“, obchodní zástupci i servisní technici jezdili enormní počty kilometrů a kdy jsme všichni cítili ohromnou sounáležitost s týmem. Nabídka služeb byla velmi omezená a soustředila se v podstatě

na prodej a servis. Doba příjezdu technika závisela především na vzdálenosti od Prahy. Je třeba přiznat, že s narůstajícím obratem a počtem obchodních případů stoupá nezadržitelně míra chaosu, zpočátku lze různá „nedorozumění“ nahradit osobním šarmem, jestliže však chceme udržet kvalitu služby, musíme investovat do systému, do vybavení, rozšířit prostory. V této době přichází druhé zásadní rozhodnutí mateřské společnosti – Jungheinrich ČR dostává definitivní zelenou.

Současný trh je charakterizován řadou nadnárodních maloobchodních řetězců. Konkurence je obrovská, prodejní sítě jsou v podstatě dobudovány. Zvláštním fenoménem je v České republice automobilový průmysl, který se podílí téměř čtvrtinou na průmyslové výrobě. Vedle Škody Auto jsou to desítky významných mezinárodních výrobců, kteří mají vysoký standard.

Segment je obsluhován řadou spedičních firem pracujících ve velmi přísných podmínkách. Nápojový průmysl, potravinářský průmysl, výrobci stavebních hmot, papírenský průmysl, veškeré podniky jsou více či méně integrovány do Evropy a vyžadují odpovídající přístup.

Dnešní Jungheinrich ČR je řádnou a platnou součástí mezinárodního koncernu. Struktura firmy, popisy procesů, IT systémy, školení zaměstnanců a controlling podléhají do značné míry centrálnímu řízení. Nabídka služeb zahrnuje nejen různé možnosti poprodejního servisu, ale umíme zákazníkovi nabídnout doslova flotilu na míru a tuto flotilu optimálně profinancovat. Umíme optimalizovat počty strojů ve flotile, kombinovat použité stroje s novými, operativní leasing s krátkodobým pronájmem, vše s cílem minimalizace nákladů na straně zákazníka při zachování plné spolehlivosti a provozuschopnosti. Stejnou úroveň služeb nabízíme na celém území České republiky.

Stav zaměstnanců se zvýšil z původních pěti na necelých dvě stě. Těší mě kvalita našich zaměstnanců, mám naprostou důvěru v náš tým a ve způsob, se kterým se vyrovnává jak s operativními, tak s dlouhodobými výzvami. Proto věřím, že je před námi stejně úspěšná budoucnost. Jak vypadají dnešní pracovní týmy? Osobní vazby zřejmě nejsou a nemohou být tak silné jako v začátcích, způsob komunikace se změnil. Částečně vlivem elektronické pošty, z větší části však specializací pracovníků, která způsobuje menší obecný přehled.

Spolupráce a informovanost v rámci firmy patří neustále k horkým tématům. Letošní celokoncernová anketa, která se zabývala názorem zaměstnanců, odhalila pár horkých témat, zároveň však ukázala, že stále máme tu původní chuť prát se s problémy.

Logistika dnešních dnů je tvrdá branže. Tlak na náklady je obrovský, konkurence nesmírná. Chtěl bych proto na závěr poděkovat všem našim zákazníkům za dlouhodobou spolupráci, za ochotu vnímat naše argumenty a za pomoc při nalézání správných řešení.

Jungheinrich Vám bude mnoho dalších let dodávat špičkovou kvalitu a solidní lidský přístup. Na to se budete moci vždy spolehnout.

Ing. Vratislav Přibyl ředitel

JéHáčko 5

Jungheinrich ČR slavil 20. narozeniny „Žlutá je dobrá”

Ondřej Hejma a skupina Žlutý pes zazpívala oslavenci i jeho hostům na úvod svého vystoupení svůj známý hit Modrá je dobrá. Frontman skupiny vyzval všechny přihlížející, ať si spolu s ním v refrénu zazpívají, tentokrát ne modrá, ale „žlutá je dobrá“!

Ve čtvrtek 6. září 2012 bylo v Modleticích v sídle firmy Junghenrich ČR opravdu co slavit. Rok 1992 byl rokem zrození řady dnes velmi úspěšných českých firem či poboček velkých nadnárodních a zahraničních společností. Také Jungheinrich Česká republika je z těch, kteří si letos mohli sfouknout dvacet svíček na narozeninovém dortu a bilancovat uplynulá dvě desetiletí.

Tah na bránu trvá Jak připomněl generální ředitel české pobočky Vratislav Přibyl, někde v pozadí současného úspěšného rozvoje společnosti stále bdí atmosféra skromných kanceláří v Praze-Podbabě, jsou slyšet ozvěny klapotu prvního psacího stroje, a to vše se prolíná v pracovním duchu, který lze prožít vždy jen v začátcích. „Pevně však věřím, že něco z dávného nadšení, tah na bránu a pracovní

JéHáčko 6

atmosféra dodnes v naší firmě přetrvávají a jsou zdrojem našeho úspěchu.“ Ředitel firmy poděkoval v první řadě zákazníkům a zástupcům firem a společností, jimž bylo slavnostní setkání v Modleticích především určeno. „Bez důvěry, kterou nám dáváte tím, že jste našimi dlouhodobými zákazníky, bychom se neobešli.“ Připomněl, že tak, jako Jungheinrich stál se svou technikou u prvních krůčků

mnoha firem, tak mnohé firmy stály jako zákazníci Jungheinrichu u počátků dvacetileté historie firmy.

Děkujeme zákazníkům za věrnost Mezi čestnými hosty dvacátých narozenin byl také pan Frank Strasmann, přímý nadřízený nejen české, ale i některých dalších poboček Jungheinrichu ve střední, východní a jihovýchodní Evropě. „Můžete být hrdí na to, že jste začínali ve skromných poměrech a dnes je díky vám Jungheinrich firmou, která má roční obrat přes jednu miliardu korun a jejích 180 zaměstnanců má výrazný podíl na 22% podílu značky na českém trhu s manipulační technikou, což je jen o malý kousek méně, než činí podíl Jungheirichu na domácím německém trhu.“ Frank Strasmann poděkoval i jmenovitě vedoucím manažerům firmy, kteří se podílejí na vysoké úrovni svých úseků, ať se již jedná o obchod, marketing, finance, servis nebo pronájem techniky. „Také chci poděkovat zákazníkům, kteří jsou s naší firmou od začátků, vaše zákaznická věrnost je pro Jungheinrich závazkem. Těším se, že za pět let tu společně oslavíme narozeniny pětadvacáté.“ Hudba, víno, adrenalin Slavnostní přípitek, kdy několik set přítomných pozvedlo fakticky i symbolicky sklenku s moravskou slivovicí, zahájil

Zleva: Ing. Vratislav Přibyl, ředitel Jungheinrich (ČR) s.r.o., Frank Strasmann, vedoucí prodeje pro Německo a střední Evropu Jungheinrich AG, Ondřej Hejma, moderátor akce.

v manipulační technice trvá stejně dlouhých dvacet let.

Kdo nekonzumoval a nepil či nedebatoval, ten si mohl v jedné části areálu vyzkoušet jízdu na vozítku Segway, případně vybudit adrenalin v kokpitu monopostu F1 na simulátoru jízdy či na simulátoru závodního motocyklu.

Návštěva centrály v Modleticích byla pro mnohé také příležitostí nahlédnout takříkajíc za kulisy, prohlédnout si servisní zázemí firmy, sklady, prodejnu použité techniky, doslova osahat si desítky typů žlutočerných strojů.

Příjemným zpestřením odpoledne bylo vystoupení Josefa Dresslera, dvacetinásobného mistra ČR, dvojnásobného světového šampiona a mistra Evropy v biketrialu. Muž, který na kole doslova vyskákal na Petřínskou rozhlednu a žižkovskou televizní věž, předvedl svou špičkovou ekvilibristiku i na přistavených vysokozdvižných vozících a zvýšil tep přihlížejícím i účinkujícím divákům při skocích přes ležící figuranty.

Vyvrcholením dvacetiletých oslav byl již zmiňovaný večerní koncert Žlutého psa v čele s Ondřejem Hejmou, který také část oslav provázel svým slovem a komentářem. „Dvacáté narozeniny jsou jen jednou v životě,“ komentoval potlesk všech, kteří si s ním notovali a zpívali.

příjemné odpoledne a také večer, kdy obsluha cateringu pečovala o chuťové buňky přítomných jak grilovanými specialitami, tak klasickou kachnou se zelím a knedlíkem, nejrůznějšími sladkostmi a drobným pohoštěním. Žízeň zaháněli oslavenci i jejich hosté bohatým výběrem alko i nealkoholických nápojů, mezi nimiž vynikala skvělá vína.

První část odpoledne a podvečera vyplnila hudebně známá pražská dixielandová skupina Steamboat Stompers. Jak připomněl její kapelník Jiří Kadlus, vzájemná spolupráce hudebního tělesa a české jedničky

JéHáčko 16

Představujeme jednoho z nejdéle spolupracujících zákazníků EUROPAPIER-BOHEMIA

„V království papíru”

Ani 21. století se svými elektronickými přístroji a digitalizací nevzalo lidstvu papír. Společnost Europapier-Bohemia, spol. s r. o. v Praze - Hostivaři patří k velkým firmám, které zajišťují vše pro potřeby kanceláří, tiskáren, malých i velkých podniků v oblasti papírových požadavků.

Někdy je zajímavé položit hned na začátku otázku, proč si zákazník vybral z nabídek manipulační techniky právě značku Jungheinrich nebo proč dlouhodobě se společností Jungheinrich spolupracuje.

Většinou neuslyšíte, že by rozhodujícím faktorem byla cenová nabídka. Jungheinrich opravdu není z kategorie „vše za 29“. Europapier-Bohemia potvrzuje skutečnost, že opakovaný nákup vozíků přinášejí dlouholeté velmi dobré zkušenosti, kvalita a přístup k servisu.

JéHáčko 8

Nezničitelný vozík To, že mezi vozíky převažuje žlutá barva Jungheinrichu, je zásluha právě dlouhodobé spolupráce, první vozíky dodal Europapieru již v roce 1993 současný obchodní ředitel Jungheinrichu Zdeněk Vartýř. Už tehdy se první sklady společnosti vybavovaly také regálovým systémem od Jungheinrichu, ty zase zařizoval dnešní školitel servisních techniků Petr Bařtipán. Na první vozík se značkou Jungheinrich vedoucí skladu Praha, Neklan Novák, dodnes srdečně vzpomíná.

Systémové vozíky Jungheinrich EKX 515 vydrží v Europapieru pracovat bez nabíjení dvě směny.

„Byl to sice repasovaný stroj, ještě tříkolový čelní vozík, v té době měl za sebou možná už šest let provozu, když jsme ho kupovali,“ vzpomíná. „Ale do definitivního důchodu, alespoň u nás, šel až někdy kolem roku 2005 v naší ostravské pobočce. Ještě nebyl zaoblený jako současné typy, především měl neuvěřitelnou výdrž, na jedno nabití vydržel jezdit téměř týden. Dělali jsme si legraci, že má letecké baterky,“ rekapituluje Neklan Novák. „Co je pozoruhodné, my jsme ho ještě prodali a možná někde běhá dodnes.“ Dva tisíce položek pro kancelář i tiskárny Firma Europapier-Bohemia, spol. s r. o. vznikla v roce 1993 a je jednou z nejdéle spolupracujících firem se společností Jungheinrich. Vedoucí moderního hostivařského skladu Neklan Novák nastoupil ke svému zaměstnavateli už 1. července téhož roku. Je proto zasvěceným znalcem rozvoje společnosti od jejích prvopočátků. „Začínalo se v Praze - Hloubětíně ve staré hale vedle hloubětínské Tesly. Asi po roce a půl jsme se stěhovali do objektu Aritmy v Praze 6. Jak se společnost rozrůstala, byly nám každé prostory během několika měsíců, maximálně dvou let malé,“ charakterizuje dobu, kdy firmy rostly ne po procentech, ale někdy i v násobcích původních objemů. Podle Neklana Nováka jsou schopni dodávat nejen standardizované zboží, ale přizpůsobit nabídku i specifickým požadavkům zákazníků. „Zatímco dřív bylo pár základních rozměrů, dnes se řeže na míru,

co si klient objedná, a výrobce jejich přání vyhoví. A my jsme schopni takovou dodávku sehnat, zprostředkovat a dodat.“ 10 000 palet – využít každý milimetr Do hostivařského centrálního skladu se denně sjíždějí kamiony a nákladní auta pro divizi office a pro grafická studia. Zakázky pro tiskárny, tedy velké role, putují obvykle přímo do konkrétní tiskárny bez mezizastávky. Proto je struktura skladu, jeho ukládací prostory a systémy i manipulační technika přizpůsobena takovému chodu.

Neklan Novák, vedoucí skladu, si u vozíků Jungheinrich pochvaluje výdrž baterií a spolehlivost (vpravo obchodní zástupce Jungheinrichu Petr Mařík)

„Jungheinrich sem proto ani nedodával vozíky s kleštěmi, které byste viděli třeba v tiskárnách, kde se naše technika pohybuje,“ dodává Petr Mařík, prodejce servisních služeb Jungheinrichu, který s Europapier-Bohemia dlouhodobě spolupracuje. Před lety sem jezdíval ještě jako servisní technik, a tak zná chod skladu i jeho potřeby od A do Z. Základním manipulačním předmětem jsou běžné europalety, na nichž byste našli křídový, ofsetový papír, kopírovací papíry, obálky všech rozměrů.

Co do hmotnosti, pohybují se palety v rozmezí od 500 do 700 kilogramů. „Naše požadavky na rozměry a hlavně hmotnost palet vycházejí i z možností zákazníků, kam dodáváme, protože ne každý má potřebnou manipulační techniku jako my,“ vysvětluje vedoucí skladu. Zatímco tady v areálu využívají široké spektrum vozíků všech typů (ale i značek), menší a střední odběratelé leckdy disponují maximálně paletovým vozíkem. I to musejí mít v Europapier-Bohemia na paměti.

Průtok palet s papírem není v Hostivaři nijak složitý, dovnitř putují palety na plochu, odkud jsou převezeny JéHáčko 10

do systémového skladu, tam se jich ujmou vychystávací vysokozdvižné vozíky. Evidence jde přes počítač, vytisknou se štítky a vozíky pak založí palety či role na konkrétní pozice. „Regálový sklad má přibližně 2500 metrů čtverečních, na rozměry to dělá kolem 60x45 metrů. Což představuje asi 8000 palet. Menší sklad

pro kancelář pojme asi 2000 palet, když je plný.“ Systémové vozíky EKX 515 a ETX 150, které sem Jungheinrich dodal, umožnily využití regálového skladu do posledního milimetru, stroje se pohybují po indukčním vedení mezi regály s rezervou kolem deseti centimetrů na každé straně.

Návrat ke žlutým barvám Několik let využívali ve společnosti Europapier-Bohemia v pražském skladu vozíky jiných značek, Jungheinrich zajišťoval manipulační techniku v Brně, Olomouci a Ostravě. „Jungheinrich se do Prahy vrátil ve chvíli, kdy se v roce 1999 otevřel tento areál, pořizovali jsme elektrické systémové vozíky a také jeden čelní plynový vozík. Při té příležitosti se modernizoval park vozíků také v Olomouci a v Brně. Jungheinrich ostatně zajišťuje asi osmdesát procent našich moravských potřeb,“ vypočítává vedoucí skladu Neklan Novák. V Praze začínali se dvěma systémovými vozíky, po nějaké době pořídili s ohledem na větší provoz ještě třetí, již novější typ.

V současnosti provozuje Europapier pobočky v Praze a Ostravě. Manipulační technika představuje celkově v Praze tři systémové vozíky, třináct čelních a tři ručně vedené. V Ostravě používají čtyři čelní vozíky a několik ručně vedených. Celkově flotila čítá přibližně třicet strojů. „Asi překvapí, že ručních paletových vozíků je u nás jako šafránu, jestli máme tři čtyři, je to hodně. S ohledem na hmotnost zastávají veškerou práci výkonné stroje.“ Péče o stroje se vyplatí Provoz v Hostivaři probíhá ve dvou směnách od 5.30h do 21.30h. V tuto dobu tady bývá největší provoz, nejméně času na vydechnutí mají podle vedoucího od konce léta do konce prosince. Podobně na tom bývají od jara do prázdnin. I to je čas, kdy jsou vozíky nejvíce vytížené.

Protože není pohyb zboží ve skladu nepřetržitý po celou osmihodinovou směnu, nemuseli pořizovat náhradní baterie na výměnu, a jak Neklan Novák potvrzuje, nabíjí se vždy až po skončení druhé směny. Což je podle něho pro Jungheinrich výborná vizitka.

Sklad v Hostivaři byl od začátku projektován pro potřeby firmy, regálové systémy i vozíky byly sice dodány Jungheinrichem, ale jeho rakouskou filiálkou. Česká pobočka převzala servis a postupem času i dodávky nových strojů.Když položíte otázku, jaký je přístup zaměstnanců ve skladu k manipulační technice, zaklepe vedoucí na desku stolu se slovy, že má štěstí. „Trvalo dobrých pět let, než se dala současná parta dohromady, ale často to potvrzují i servisní technici z Jungheinrichu, že máme stroje ve velmi dobrém stavu.“ Stroje tady vydrží běžně při dvousměnném provozu deset let, a jak dodává z Jungheinrich Petr Mařík, baterie zvládnou až osm let práce do výměny. „U nás stroje končí v takovém stavu, že se pak dají ještě za slušnou cenu prodat jako použité,“ říká vedoucí Neklan Novák.

Europapier-Bohemia spol. s r.o.

Spolupráce se společností Jungheinrich se datuje od roku 1993.

V současnosti jsou všechny vozíky ve vlastnictví Europapieru, servis je zajištěn standardními servisními smlouvami.

Firma působí kromě České republiky v Rakousku, Bosně a Hercegovině, Bulharsku, Chorvatsku, Maďarsku, Makedonii, Polsku, Rumunsku, Rusku, Srbsku a Černé Hoře, na Slovensku a ve Slovinsku.

JéHáčko 11

Na návštěvě ve firmě RIMOWA CZ „Kufry ve městě rekordů”

Na okraji města Pelhřimov se nachází od roku 1997 nové a postupně se rozrůstající sídlo společnosti RIMOWA, respektive její české pobočky.

Do Pelhřimova nás tentokrát přivedla nejen dlouholetá úspěšná spolupráce firmy Rimowa CZ s firmou Jungheinrich, ale také nový unikátní sklad.

Ale popořádku… Česká pobočka Rimowy je hlavním výrobním závodem této společnosti pro evropský kontinent, Asii, Afriku a Austrálii. Odcházejí odtud kufry a kufříky všech kategorií a rozměrů této značky, která se řadí ve své branži k tomu, čím je například mezi automobily Mercedes nebo Porsche. Mimochodem, kufry, které se vejdou přesně do zavazadlového prostoru aut Porsche, typu 911 a příbuzných variant, pocházejí právě od firmy RIMOWA. Až 12 000 zavazadel týdně Německá rodinná firma pocházející z Kolína nad Rýnem si vybrala Pelhřimov již v polovině 90. let minulého století jako svou výrobní základnu skořepinových kufrů,

JéHáčko 12

kdy rozhodovala jak zručnost a pracovitost zdejších lidí, tak vhodná poloha uprostřed Evropy. První výrobní prostory se nacházely přímo ve městě a z výrobních linek odcházelo denně k obchodníkům 50 plastových kufrů.

Pro srovnání – dnes jich do Evropy a dalších zemí ve světě expedují z pelhřimovského závodu neuvěřitelných 12 tisíc kusů týdně! A to není konečným počtům zdaleka konec, jak prozradíme dál.

Právě vzrůstající zájem o zavazadla této společnosti vedl k rozhodnutí přesunout se v Pelhřimově na konci minulého století do většího areálu. „V první fázi jsme to řešili nákupem a rekonstrukcí staršího objektu,“ vysvětluje generální manager / prokurista českého zastoupení Vladimír Kozler. Jenže poptávka po zavazadlech rostla rok od roku a mateřská firma pod vedením vnuka původního zakladatele Dietera Morszecka rozhodla o významné modernizaci pelhřimovského výrobního závodu.

Vysokozvižný vozík EKX 515 zvládá v Pelhřimově zakládání a vychystávání až do výšky přesahující 15 metrů.

JéHáčko 16

O pár stovek metrů výše nad původními budovami Rimowy byla proto vybudována jak nová administrativní základna, tak především nová výrobní i skladovací hala.

Po zahájení provozu v druhém patře a spuštění nové robotizované linky by se měla celková týdenní produkce vyšplhat až přibližně k 16 tisícům zavazadel týdně. „Obchodníci mají naše kufry v prodejnách pro své klienty stále připravené a dle potřeby neustále doobjednávají další. Čekací doba se pohybuje od šesti do dvanácti týdnů,“ upřesňuje Vladimír Kozler.

Kromě výše zmíněného evropského závodu otevřela nedávno firma Rimowa další závod v Torontu, a to z důvodu naplnění poptávky po kufrech její značky i na obou amerických kontinentech.

Zakládání v rekordní výšce Vzájemná spolupráce firem Rimowa a Jungheinrich se datuje do roku 2000, kdy se firma přestěhovala do nového působiště na kraji města. „Dá se říci, že Jungheinrich a jeho flotila vozíků rostla společně s Rimowou,“ říká Pavel Veleba.

Právě nová hala, na jejímž vzniku se společnost Jungheinrich podílela, patří v České republice k ojedinělým a vlastně rekordním záležitostem. Výška haly přesahuje 22 metrů a regály jsou zde zaváženy až do výšky 15 metrů a 80 centimetrů. „Je to pořád ještě o 70 centimetrů níže, než je maximální vychystávací výška našeho vozíku EKX 515, který je schopen zakládat až do výšky 16,5 metru,“ vysvětluje obchodní zástupce Jungheinrichu pro tento region Pavel Veleba. „Omezením jsou nosníky střechy, i tak je to v Česku nejvyšší sklad obsluhovaný volně se pohybujícím vysokozdvižným vozíkem.“ V praxi lze pochopitelně budovat až trojnásobně vyšší skladové areály, ale týká se to vozíků uchycených dole i nahoře. Sklad o takové výšce s volně jezdícím vozíkem je v České republice unikátní.

Hala podle parametrů vozíku Projektování nového skladu odstartovalo vlastně telefonátem Vladimíra Kozlera Pavlu Velebovi – „Jak nejvýš může zakládat váš vozík?“ Když se dozvěděl maximální výšku, dal pokyny projektantovi. Od těchto parametrů se stavba skladové haly odvíjela. „Chtěli jsme maximálně využít plochu, kterou jsme měli na halu vymezenou, ušetří se tím místo,“ vysvětluje Vladimír Kozler. Ale pár měsíců po kolaudaci je už hala z velké části zaplněna, a to ještě nebyl spuštěn nový provoz na robotizované lince v druhém patře výrobních prostor. „Jedna polovina skladu je pro materiál, druhá je určena

Generální manager / prokurista společnosti RIMOWA CZ, spol. s r.o.

Vladimír Kozler má důvod ke spokojenosti. O kufry se známým designem je ve světě stále větší zájem a v Pelhřimově se rozšiřuje výroba.

JéHáčko 15

hotovým výrobkům. Materiálově je už sklad v podstatě naplněný.“ Pavel Veleba dodává, že nejvyšší sklad v ČR představoval pro Jungheinrich zajímavou výzvu. „Ač se po stránce techniky neuplatňují v Rimowě od počátků naší spolupráce žádné speciality, žádné zvláštní úpravy vozíků, spíše standard, po stránce logistické bylo vymýšlení skladovacích prostor už ve starším objektu zajímavé,“ vysvětluje Pavel Veleba. Podle jeho slov se musel Jungheinrich při řešení vždy potýkat s místem.

Při neustálém rozvoji Rimowy a růstu její produkce bylo vždy nutné hledat nejlepší kombinaci regálových systémů i techniky. „Například na polykarbonátové desky jsme vymysleli pojezdové regály na kolečkách, abychom boj s omezeným prostorem vyhráli,“ dodává Pavel Veleba.

Nový sklad umožnil řešit problémy dolního objektu cestou do výšky…

vozík i další vysokozdvižný typ ETV 214 v tomto skladu vybaven terminály od firmy ICZ. Ty umožňují přenos informací z počítače a okamžité navedení vozíků přímo na vychystávací místo v kterékoli řadě. Vysokozdvižné vozíky s dosahem do deseti metrů a bočně sedící obsluhou mají řadu užitečných funkcí, jako je přesné navedení vidlí na paletu, jejich vycentrování, zpomalení rychlosti při dojezdu ke konkrétní pozici.

Maličkosti pomáhají Výška, do které musí obsluha vychystávacího vozíku nového skladu vystoupat, je jednou z malých „atrakcí“ pro návštěvy pelhřimovského podniku firmy Rimowa.

Vladimír Kozler potvrzuje, že pro některé klienty je fascinující vystoupat společně s obsluhou až do výšky, kdy se na displeji objeví cifra kolem 15 metrů. „Obsluhu jsme pochopitelně vybírali i s ohledem na to, jak snášejí takovou výšku,“ připomíná Vladimír Kozler. Zvláště mimo široké uličky je ale pocit jízdy ve výšce kousek pod stropem haly fascinující a pro opravdu dobrodružné povahy.

Vozík EKX 515 je v širokých uličkách veden indukcí, takže je jeho pohyb zcela plynulý a bezpečný. Navíc je tento Pohled z výšky přibližně 15 metrů, kam dosahují poslední řady.

JéHáčko 16

Jungheinrich v Rimově Nové vozíky se pořizovaly v Pelhřimově současně se stěhováním do nového areálu. „Většina z nich od té doby stále dobře slouží, vozíky se nevyměňují, spíše se s rozvojem Rimowy pořizují další a flotila se tady rozšiřuje,“ vysvětluje situaci zástupce Jungheinrich Pavel Veleba. Čelní elektrické vozíky zde slouží především u lisů pro dodávku desek, ze kterých lisují základní skořepiny kufrů, a také ve skladech jak v novém objektu, tak ve starší části závodu. Obě části jsou od sebe fyzicky odděleny pozemkem, který patří jinému vlastníkovi, a flotila žlutých vozíků tak slouží i k přepravě materiálu mezi horní a dolní částí firmy. Protože se musí pohybovat po komunikaci, která je veřejná, je jeden z vysokozdvižných vozíků přihlášený na dopravním inspektorátu a má

dokonce běžnou SPZ. Venkovní provoz obsluhují vozíky buď dieselové nebo s plynovým pohonem.

Pro vnitřní prostory jsou určené elektrické typy, jejich provoz je řešen tak, aby docházelo k jejich plynulému vytížení. Protože na tři směny jedou jen výše uvedené vakuové lisy (samotná výroba je ruční a tady nejsou vozíky třeba), je jejich provoz vyřešen výměnou baterií. Navíc vozíky nejezdí ani v třísměnném provozu permanentně, potřebný materiál se s předstihem zaváží jak k lisům, tak pro samotnou výrobu zavazadel.

Po finanční stránce zvolila Rimowa několik typů, jak na vozíky, tak na regály – finanční leasing, operativní leasing i úvěr. Součástí operativního leasingu u vozíků, které jsou hodně frekventované, je full servis, tedy kompletní starost o techniku a vyřízení případných oprav v nejkratším čase.

Od zimy další novinky Rimowa musí pružně reagovat na požadavky současného trhu. Poptávka po nových nápadech a materiálech je obrovská, protože se zvyšuje tlak na snižování hmotnosti kufrů s ohledem na stoupající ceny paliv. Čím víc kilogramů připadne na samotný obsah kufru, ne na kufr samotný, tím lépe. Polykarbonátová zavazadla snižují hmotnost oproti jiným technologiím až o dvacet procent. Pokud někteří přepravci snižují váhu bezplatně přepravovaných zavazadel z 20 na 15 kilogramů na osobu, dá se čekat, že poptávka po kufrech Rimowa se ještě zvýší.

Také kvůli tomu se producent základních polykarbonátových desek, firma ARLA, přistěhoval do Pelhřimova a za nějaký čas se začnou desky vyrábět v nové výrobní hale pár metrů od nového objektu Rimowy. „Nová hala je přes komunikaci, která je veřejná, takže desky poputují do montážní haly tunelem pod vozovkou,“ upřesňuje Vladimír Kozler.

Tento nápad se zrodil v Německu přímo na jednání s panem Dieterem Morszeckem. Tímto odpadne složitý dovoz polykarbonátových desek až ze Švédska, a tím pádem se zmenší dopad kamionové dopravy na životní prostředí, a v neposlední řadě bude dodávka základních desek vlastně „přes ulici“. Nový provoz bude spuštěn do zimy letošního roku a měl by přispět k dalšímu růstu společnosti. „Protože je naše výroba organizována podobně jako v automobilovém průmyslu, tedy just-in-time, máme

Vychystávací vozíky ETV 414 fungují v novém skladu i za pomoci ICZ, který navádí stroj na přesně určené místo kdekoli v regálových řadách i patrech.

minimální požadavky na sklad hotových výrobků, potřebujeme však dostatečně včasné dodávky materiálu pro výrobu,“ vysvětluje Vladimír Kozler.

Rimowa – rodinná firma od roku 1898 Typické „rýhované“ kufry Rimowa nejvyšší kategorie se zrodily v 50. letech 20. století současně s masovým rozvojem leteckého cestování a turistiky. /Značka RIMOWA je odvozena od jména Richard Morszeck (RIchard MOrszeck WArenzeichen)/. Navazovaly na výrobky zakladatele firmy Paula Morszecka, dědečka současného majitele rodinné společnosti Dietera Morszecka. I když byly kufry ještě dřevěné, pan Morszeck kladl velký důraz na nízkou váhu lodních kufrů.

Ve 20. letech nadchly elegantní kufry RIMOWA i náročné světoběžníky. Richard Morszeck, syn zakladatele společnosti, v roce 1937 uvedl na trh první lodní kufr z lehkého kovu. To je jen první z celé řady inovativních nápadů, které jsou základem celosvětového úspěchu společnosti RIMOWA. Aluminiová zavazadla různých rozměrů znamenala v roce 1950 změnu cestovatelských návyků. Třetí generace rodiny Morszeckových přinesla zásluhou Dietera Morszecka současnému majiteli další inovace – použitím polykarbonátu se celosvětově změnil trh s cestovními kufry. Všechny kufry RIMOWA mají certifikaci kvality TÜV a řadu dalších předností.

Společnost má v současnosti 52 vlastních prodejen po celém světě, pražský butik byl v pořadí již jubilejní 50. a najdete ho v Pařížské ulici.

Nejprodávanějším typem jsou stále kufry vhodné jako palubní zavazadlo s označením IATA. Pelhřimovská Rimowa zaměstnává 320 kmenových zaměstnanců, přibližně padesát agenturních a okolo dvou set dalších lidí pracuje pro Rimowu v dodavatelských firmách.

JéHáčko 18

II. generace kombi vozíků EKX 410 s možností aplikace skladové navigace pro úzké uličky. Ušetříte až 25 %.

.. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

Nižší spotřeba o 15% Integrace do procesů skladu, propojení s WMS Skladová navigace s funkcí pick-by-light Technologie RFID Dvousměnný provoz s jednou baterií Vyšší celkový zdvih až 10.500 mm Rychlejší pojezd a zdvih Rekuperace el. energie při spouštění a brzdění Boční výměna baterie Systém ochrany osob přímo z výroby ZT i DZ provedení zdvihu Rychlejší výsun vidlí Omezení zdvihu a pojezdu vozíku v základní výbavě CAN-Bus řízení Elektricky stavitelný ovládací pult Varovná světla Předvolba výšky zdvihu LED osvětlení součástí výbavy kabiny Boční kryty bat. prostoru s magnetickým jištěním Jedinečný výhled jako u EKX5

JéHáčko 16

Na návštěvě u zákazníka Viscofan České Budějovice „102 krát kolem rovníku”

Jak se pozná dobrá spolupráce? V případě českobudějovického Viscofanu a Jungheinrichu především v délce trvání vzájemných kontaktů. Viscofan, dříve Gamex, patří mezi „nejdéle sloužící“ zákazníky, se kterými Jungheinrich spolupracuje už sedmnáct let jak na dodávkách a servisu manipulační techniky, tak při řešení složitých logistických řešení.

Logistika znamenala pro firmu Viscofan zajímavý oříšek k rozlousknutí. Jak v době, kdy se v 90. letech nastěhovala do historického areálu v centru Českých Budějovic, tak v průběhu modernizace a rozšiřování výroby. Ve spolupráci s Jungheinrichem všechny překážky ale úspěšně zdolala.

Výrobní program českobudějovického Viscofanu spočívá v tom, že sem ročně směřují polotovary ve formě miliard metrů střívek namotaných do rolí. Zde se na speciálních zařízeních řasí, aby se výrobcům salámů a párků umožnila snazší automatizovaná výroba, balí a expeduje v množství, které si určují koncoví odběratelé nebo distributoři. Na jedné roli na počátku výroby je např. namotáno střívko o délce 3500 metrů, do jednoho z konečných balení o velikosti 30x30x30 cm se vejde sedm kilometrů střívka. Tomu všemu se musely nově přizpůsobit prostory továrny.

JéHáčko 20

Boj s milimetry a kilogramy Objekt, ve kterém dnes jedna z největších firem v oboru výroby potravinářských střívek působí, byl původně využíván jako tabačka a před příchodem Viscofanu se zde vyráběly průklepové papíry (hovorově „kopíráky") pro psací stroje a barvicí pásky do psacích strojů, které v 90. letech 20. století definitivně vytlačily počítače a tiskárny.

Historický objekt vznikl někdy mezi rokem 1870 až 1880 a už sám fakt, že se tady manipulovalo s lehkými předměty, kladl před Viscofan úkol začlenit například výrobu do dvou pater jedné z budov. Ta měla ovšem nosnost podlah danou druhem původní produkce i stavebním materiálem a technikami konce 19. století. „Bylo to tady doslova hraní s kilogramy, jak my, tak zástupci Jungheinrichu počítali a počítali s každým metrákem a kilem,“ seznamuje nás s problémem vedoucí skladového hospodářství Viscofanu Petr Hadač. „Seděli

jsme nad originálními stavebními plány z roku 1870 a propočítávali, kolik metr čtvereční unese. Stroje, které používáme my, byly pochopitelně těžší než ty, na kterých vznikaly průklepáky a pásky do psacích strojů.“ Pavel Veleba, který za Jungheinrich s Viscofanem už dlouhodobě spolupracuje, si vybavuje i zkoušky s manipulační technikou, aby se zjistilo, které vozíky lze v patrech použít. „I ten nejlehčí čelní elektrický vozík, který vážil necelé tři tuny, vyvolával při jízdě patrem od výtahu ke strojům dynamické chvění. Tohle řešení padlo a nakonec jsme použili ručně vedené elektrické vozíky EJD 220.“ Nový sklad, nová řešení V současnosti se už přímo v provozu využívají speciálně upravené ruční paletové vozíky, které se staly součástí nového řešení logistiky v českobudějovickém podniku. „V posledních letech se výrazně zvyšovala především výroba kolagenových a celulózových střívek, tak jak roste celosvětově poptávka po tomto druhu zboží,“ říká Petr Hadač. „Bylo nezbytné přehodnotit jak výrobu, tak systém přísunu a pohybu materiálu do výrobních pater a expedici do skladu hotových výrobků. Ten máme vzdálený asi tři kilometry v Rožnově, části Českých Budějovic, tady v Průmyslové ulici je jen sklad materiálu. Bylo jasné, že s ohledem na požadavky výroby musíme urychlit přísun ze skladu.“

Systémový zakladač EKX 515 s maximální výškou vychystávání do 10 metrů.

Viscofan České Budějovice sídlí v historickém objektu z druhé poloviny 19. století.

„Sklad se budoval podle základních parametrů manipulační techniky společnosti Jungheinrich, tedy podle parametrů vozíků a regálových systémů,“ popisuje situaci před třinácti lety Pavel Veleba. „Investor a dodavatel techniky, tedy my, jsme se vcelku snadno shodli a sladili. »Boje« byly s projektantem, protože třeba kvůli nestejné výšce střechy v jednotlivých částech skladu bylo nutné bojovat o každý centimetr a milimetr nosníků, vazníků a dalších stavebních prvků, aby se sem vešly regály a aby se mezi nimi mohly vozíky efektivně pohybovat.“ Bylo proto nutné například nastavit parametry pohybu a zdvihu regálových zakladačů pro každou regálovou řadu individuálně. Jenže modernizace z roku 1999 nebyla poslední, k té došlo na přelomu loňského a letošního roku, kdy bylo nutné opět vyřešit rychlejší přísun surovin pro výrobu, především kolagenových střívek.

Místo rampy nadzemní „tunel“ „Do loňského roku byl pohyb materiálu ze skladu do prvního nebo druhého výrobního patra následující: Výroba si dala požadavek, obsluha vychystávacího vozíku sundala příslušnou paletu z regálové pozice a dovezla ji k přemosťovací rampě mezi skladem a výrobní budovou.

U rampy ji převzal čelní elektrický vozík, odvezl do výtahu.

Z výtahu ji už vyvezla obsluha výrobní linky a přemístila až ke konkrétnímu stroji. Což v praxi znamenalo nějakých 150 metrů cesty ze skladu k výtahu a dalších až 150 metrů z výtahu na patře ke strojům,“ rekapituluje bývalý logistický řetězec Petr Hadač. Pokud výroba požadovala do dvaceti minut navézt do obou pater třeba čtyřicet

Původní řešení spočívalo v tom, že areál disponoval třemi skladovými částmi pro dva druhy provozu – kolagenová střívka, střívka plastová a fibrousová střívka. Modernizace počítala s vybudováním nového moderního skladu, který nahradí všechny stávající skladové prostory a bude lépe navazovat na výrobu.

Tak se v roce 1999 zrodil v těsném sousedství výrobního objektu nový sklad. Musel však respektovat výšku i charakter okolní zástavby centra města, takže zde nevyrostla krychle jako v běžné komerční zóně, ale stavba s členitou střechou a okny, aby zapadla do stávající okolní zástavby i tovární architektury.

JéHáčko 16

Petr Hadač, vedoucí skladového hospodářství Viscofanu.

palet, bylo to v praxi nemožné. Přemosťovací rampa je navíc pohyblivá, dá se zvednout a spustit, aby mohly projet kamiony, protože se průjezd využívá jako záložní cesta do areálu a slouží také jako požární cesta. To vše cestu materiálu ze skladu časově prodlužovalo.

Vedoucí skladového hospodářství nakonec řešení našel. Hned vedle původní rampy se ve výšce 4,5 metru vybudovalo nadzemní přemostění a vzniklo tak přímé spojení mezi skladem materiálu a oběma výrobními patry.

Cesta palet dnes vypadá následovně: systémový vozík přiveze paletu z regálu, aniž by ji musel dovézt k rampě a položit na zem. Paletu nasadí na začátek válečkového podavače a pošle stisknutím tlačítka do druhé budovy.

Podle zadání jde paleta buď rovnou do prvního patra, nebo ji výtah, který tvoří poslední část válečkové dráhy, vyveze ještě o patro výše. Skladníci tak mohou velmi rychle navážet palety na přepravník a ty se během krátkého času dostanou do výroby.

Stejně tak putují prázdné palety z výrobních pater zpět do skladu. V patrech je naskládají na přepravník a signalizace oznámí obsluze skladu, že si je mají vyzvednout. Čtyři druhy palet Manipulační technika i regálové systémy vyžadovaly ze strany společnosti Jungheinrich některé drobné úpravy, především proto, že Viscofan manipuluje se čtyřmi druhy palet lišícími se rozměrově a materiálově – europaletami,

JéHáčko 22

americkými paletami, plastovými paletami a kartonovými podložkami. „Na některé vozíky se musely k vidlím využít úchopy, aby šlo s různě velikými paletami pracovat.

Museli jsme vzít v úvahu i skutečnost, že plastové palety víc kloužou,“ dodává Pavel Veleba. Kromě toho bylo

Systémový zakladač Jungheinrich EKX 515 u nadzemního přemostění.

Viscofan - přední hráč na střívkovém trhu Viscofan Group patří k předním světovým producentům potravinářských střívek na světě, své výrobky dodává z Českých Budějovic do zhruba 120 zemí světa. V Českých Budějovicích probíhá výroba či zpracování všech druhů střívek z portfolia Viscofan Group.

Viscofan Group je španělská společnost, která působí v České republice od roku 1995. Do loňského roku působila také pod názvem Gamex, od roku 2011 došlo ke sloučení původního názvu do stávajícího Viscofanu. Sídlo španělské firmy je ve městě Pamploně, světově proslulém centru známých pouličních závodů lidí s býky. Skupina nadále disponuje řadou obchodních a výrobních závodů takřka na všech kontinentech.

Kolagen je vrstva, která se nachází mezi kůží a svalovinou býků. Kolagen se rozemele a vyrobí z něho střívko, které lze konzumovat spolu s párkem. Dále se v Českých Budějovicích produkují celulózová střívka, která tvoří svrchní

obal párků a dalších uzenin a po uvaření tento obal z párku sloupnete. Vycházejí odtud také plastová střívka, což jsou například obaly „buřtíkových“ paštik, sýrů, tlačenek, salámů typu Gothaj a dalších výrobků, často velmi pestře a atraktivně potisknuta – což je operace, která se opět dělá v Českých Budějovicích. Nesmíme zapomenout ani na tzv. fibrousový materiál, vyráběný částečně z papíru a používaný pro dražší a kvalitnější produkty typu Vysočina.

Ročně se v Českých Budějovicích vyrobí cca 4 miliardy metrů střívek všech typů, což by stačilo na zhruba 102násobné obtočení Země po rovníku. Ta pak putují do celého světa (Evropy, Severní i Jižní Ameriky, do Afriky i Asie). Kolagenová a celulózová střívka se řásní z dodaných základních surovin, plastová střívka se kompletně vyrábějí a řásní v Českých Budějovicích.

Z jednoho běžného sedmikilometrového balení kolagenového střívka se vyrobí téměř 47 000 párků.

nutné vyřešit i výšku a hloubku jednotlivých regálových pater, protože palety se rozměrově liší. Ale vše se podařilo sladit.

Novým řešením přepravy horní cestou do výroby se změnil i systém rozvozu přímo na patrech. Na rozdíl od minulosti se každá paleta hned po vyložení z přepravníku v patře rozbalí na jednotlivé role. K manipulaci se používají ruční paletové vozíky, na které si nechal Viscofan navařit speciální trny, na které se role naskládají a převážejí. „Zvolili jsme to jednak kvůli hygieně, a také se mezi stroje nejezdí s celou paletou. Neválejí se tam obaly od palet a máme více místa ve výrobě.“ Je to také bezpečnější, protože ve výrobních patrech se musí kvůli kvalitě kolagenových surovin udržovat stálá vlhkost, podlahy jsou proto kluzčí, než mimo haly.

Junhgheinrich: přednost je ve flexibilitě Položíte-li Petru Hadačovi otázku, proč spolupracují s Jungheinrichem, nemusí nad odpovědí příliš dlouho přemýšlet. A to ani tehdy, když dodáte, že by jistě našli na trhu levnějšího dodavatele manipulační techniky. „Devadesát procent flotily tvoří vozíky Jungheinrich.

Je to dáno historicky, kdy se tady začínalo s vozíkem z roku 1992 a bylo to dědictví z pobočky mateřské firmy z německého Naturinu. Ten vozík u nás úspěšně fungoval ještě v roce 2010. Ceníme si spolupráce s Jungheinrichem nejen kvůli technice jako takové, ale také kvůli flexibilitě a schopnosti vyjít nám vstříc.

Při opravách a revizích strojů musíme přemístit těžká zařízení z výrobních prostor a formou krátkodobého

pronájmu nám Jungheinrich zapůjčí bez problémů vyhovující těžkotonážní vozík. To jsou drobnosti, které ale usnadňují chod firmy,“ rekapituluje Petr Hadač.

Pavel Veleba upřesňuje, že péče o manipulační techniku, dodržování pravidel provozu techniky, ale například i pravidelné bezpečnostní revize strojů a také regálů si Viscofan pečlivě hlídá. „Zvláště u regálů je to potřebné, nikdo nechce, aby mu regály spadly na hlavu, a to si ve Viscofanu velmi dobře hlídají.“

Jungheinrich ve Viscofanu Flotila vozíků ve žlutých barvách představuje 35 strojů a přibližně 55 ručních paletových vozíků. Ve skladu přímo v Českých Budějovicích se využívají systémové zakladače EKX 515 s maximální výškou vychystávání do 10 metrů.

Pro atypické palety a další manipulaci čelní elektrické vozíky, pro stohování v kamionech ručně vedené EJD 220 a ručně vedené vozíky s plošinkou. Většina palet v obou skladech Viscofanu v Českých Budějovicích se pohybuje do hmotnosti 500 kilogramů. Nový sklad z roku 1999 ve výrobním závodě má rozměry 30x40 metrů, je zde 14 regálových řad o maximální ukládací výšce do 10 metrů. Sklad v objektu výroby celulózových obalů je uzpůsoben pro manipulaci do výšky asi 9 metrů. Vozíky ve skladech mají přednastavitelnou výšku zdvihu.

JéHáčko 24

Úspora el. energie: -25 % PURE ENERGY: vynikající energetická efektivita technologie vozíků Jungheinrich byla potvrzena i při měření v provozu reálných vozíků na českém trhu. Oproti takzvaným úsporným systémům konkurence byla naměřena nižší spotřeba elektrické energie o 25 %!

Novinka: EFG 425-430 PURE ENERGY

. . . . . .

Šetříme Vaše peníze!

Nový elektrický vozík Jungheinrich EFG 425-430 Vám přináší vynikající energetickou efektivitu.

Obrátka palet podle cyklu VDI (palety/h) se zvýšila o 10 %

Můžete se spolehnout na skvělé vlastnosti poslední generace ekologických motorů Jungheinrich s technikou střídavého proudu - spotřeba energie se snížila o 13 %

Čekají na Vás nové varianty vybavení Efficiency a Drive&LiftPlus, které umožňují výsledné vlastnosti vozíku přesně přizpůsobit Vašim individuálním požadavkům

Nová řada elektrických vozíků Jungheinrich má řadu vyspělých asistenčních systémů pro spolehlivé startování (Access Control), bezpečný pojezd a zdvih (Curve Control, Drive Control, Lift Control) a bezpečné stání (Park Control)

Určitě Vás potěší novinka SnapFit - ergonomický, hospodárný a bezpečný boční způsob výměny baterií 48 V a 80 V

Špičková ergonomie - po celou dobu manipulace má řidič perfektní výhled do všech stran.

Samozřejmostí je komfortní pracovní místo řidiče s ruční opěrkou a výběrem mezi řízením pomocí MULTI nebo SOLO pilotu

Na návštěvě u zákazníka ŠMÍDL s.r.o. „Logistika za miliardu”

Logistické centrum společnosti Šmídl s.r.o. ve Vysokém Mýtě.

Pár metrů za tabulí označující konec Vysokého Mýta směrem na Litomyšl se nachází areál české rodinné firmy Šmídl s.r.o.

Společnost, vybudovaná bez restitucí nebo zahraničních investic, patří k nejrychleji rostoucím logistickým firmám v České republice.

Od Avie k flotile kamionů Skutečnost, že známá česká transportní a logistická firma již mnoho let úspěšně spolupracuje právě s Jungheinrichem, dokládá mimo jiné velký plakát Jungheinrichu u vjezdu do areálu. Manipulační technika této značky tvoří spolu s dalšími faktory základ jejího rozvoje a úspěchů. Vzájemná spolupráce se datuje od roku 1999, kdy se rozvíjející žamberská firma rozhodla pro značku Jungheinrich.

Společnost Šmídl vznikla v roce 1990 a od té doby počet jejích zaměstnanců, vozidel i skladovacích ploch stále roste. Její historie je přibližně o dva roky starší než český Jungheinrich, který letos slaví výročí 20 let na tuzemském trhu.

První podnikatelské krůčky Vladimíra Šmídla, jednoho ze dvou současných vlastníků (druhým je jeho dcera Martina), byly podobné jako u mnoha firem vzniklých po

JéHáčko 26

roce 1989. Začínalo se v rodinném domku v Žamberku, vozový park představovala jedna ojetá Avia, se kterou jezdil sám majitel.

Když do Žamberka přijedete dnes, zjistíte, že tady vyrostlo velké řídící centrum firmy, kde je servisní, parkovací a další zázemí pro doslova stovky kamionů. Těch má firma v současnosti kolem 250.

Po roce 2000 došlo k postupné akvizici několika firem.

V roce 2005 se součástí společnosti stala filiálka ČSAD Hradec Králové ve Vysokém Mýtě, o rok později dopravní společnost S.A.S. z České Třebové, která byla dopravní společností výrobce radiátorů Korado. Přede dvěma lety získala společnost Šmídl s.r.o. další dopravní firmu, divizi dopravy společnosti PROBO SERVIS. Jak se dočtete v nejnovějších propagačních materiálech firmy, do roku 2013 hodlá Šmídl vstoupit do první desítky největších českých firem nabízejících komplexní služby

Vlevo Jiří Jirásek z Jungheinrichu. vpravo Radek Voříšek, vedoucí logistiky Šmídl s.r.o.,

Tým odpovědných a profesionálních skladníků Šmídl s.r.o.

v oblasti dopravy a logistiky a dosáhnout obratu přes jednu miliardu korun.

Z rodinného domku do Evropy Z rodinného domku v Orlických horách se firma postupně rozrostla do dalších poboček, které dnes obsluhují klienty v celé republice. Vedle Vysokého Mýta a pochopitelně „domovského“ Žamberku má rodinná firma své pobočky ještě v Hořovicích, v Brně a také v Kutné Hoře. Tam je samostatný dispečink, protože v Kutné Hoře zajišťuje firma logistické služby pro tabákový průmysl.

I takovým nárokům na kvalitu služeb dokáže společnost Šmídl s.r.o. vyhovět díky zodpovědnému a individuálnímu přístupu ke každému zákazníkovi. „Pokud jde o destinace, zajišťujeme přepravy nejen po České republice, ale především po celé Evropě,“ dodává manažer logistiky Radek Voříšek, který nastoupil do firmy spolu s otevřením vysokomýtského logistického centra.

Kromě vlastního vozového parku firma využívá další přepravce, kteří zajišťují služby pro další spektrum zákazníků. „Přepravujeme téměř všechno,“ vysvětluje Radek Voříšek. „Jedním z velkých zákazníků je například výrobce autobusů Iveco ve Vysokém Mýtě (mimochodem – Iveco je, stejně jako Šmídl s.r.o.,

JéHáčko 28

dlouholetým a spokojeným uživatelem žlutočerných vysokozdvižných vozíků a další manipulační techniky s logem Jungheinrich), ten stál u počátků působení naší firmy zde ve Vysokém Mýtě a k němu postupně přibývali další zákazníci,“ dodal Voříšek.

Než se v roce 2008 otevřelo moderní logistické centrum ve Vysokém Mýtě, které jsme dnes navštívili, nabíral Šmídl s.r.o. postupně na mohutnosti a počtu zákazníků, kterým nabízel své přepravní služby. „Měli jsme pronajaté prostory na několika místech v okolí Vysokého Mýta, ale

většinou to byly malé a nízké haly, kde nebylo možné využít regálové systémy, zboží se skladovalo na paletách přímo na zemi. Nedala se plně využít manipulační technika.“ Jungheinrich je páteří logistiky Výstavba nového logistického centra byla proto logickým vyústěním úspěšného rozvoje firmy, kdy do Vysokého Mýta zkoncentrovali veškeré logistické služby společnosti.

Je největší ze všech poboček. Najdete zde kolem 9000 metrů čtverečních skladovacích ploch s kapacitou přes 20 tisíc paletových míst. Výhodou vysokomýtského logistického centra je jeho poloha téměř ve středu České republiky. „Je to optimální pozice, na všechny směry je to k hranicím přibližně stejně daleko. Do budoucna je tu plánovaná rychlostní komunikace R35, která by nás propojila s hradeckou dálnicí.“ Právě proto je pro společnost Šmídl důležitá výkonná a spolehlivá manipulační technika. „V různém vytížení denně přemístíme kolem sedmi set palet. Společnost Jungheinrich je náš výhradní dodavatel manipulační techniky. Vozíky máme tady ve Vysokém Mýtě a dále pak byly ještě v dočasném skladě v Pardubicích.“ Mezi základní požadavky při plánování nové haly patřilo zcela využít prostoru, který velikost haly s výškou přes 12 metrů poskytuje. Už v prvním období podnikání si pan Šmídl ještě do Žamberka pořídil první vysokozdvižný vozík značky Jungheinrich. Dobré zkušenosti s touto technikou vedly k pokračování spolupráce i ve Vysokém Mýtě. „Věděli jsme, že se do haly vejde 28 paletových řad se 14 uličkami a ty bude nutné obsluhovat vozíky, které zvládnou rychlé zakládání i vychystávání.“ Z tohoto důvodu se základem manipulačního parku

Čelní vysokozdvižné vozíky Jungheinrich pomáhají při vykládce, nakládce i při manipulaci se zbožím mimo regálové řady.

v hale staly tři paletové vozíky EKX 515, osvědčené v logistických areálech obdobného typu. V úzkých uličkách jsou naváděné indukcí zabudovanou v podlaze. „Jinak si ale místo v řadě a jedné ze sedmi skladovacích úrovní vyhledá obsluha sama. Z elektronického systému má sice danou polohu, ale zatím je vše obsluhováno manuálně.“ Skladování ve stávajícím areálu firmy Šmídl má časově proměnlivou podobu a také relativně pestrou skladbu toho, s čím se tu manipuluje.

Vozíky: výkon, obratnost, spolehlivost „Svého času jsme na přání zákazníka pracovali nepřetržitě, momentálně je skladba zákazníků taková,

Vykládka vozidla Šmídl za pomoci manipulačního vozíku Jungheinrich.

že vystačíme s dvousměnným provozem,“ říká Radek Voříšek. Pokud jde o rozměry přepravovaného zboží, manipuluje se v hale většinou s europaletami. Kromě paletových vozíků zde používají i čelní elektrické vozíky, ke slovu přijde i ruční paletový EJC 216.

Ne všechny položky se však skladují v hlavní hale. Protože se často jedná o předměty atypických rozměrů, jako díly budoucích rámů a karoserie autobusů, motory a další těžké předměty, je toto zboží připravené buď v menší hale nebo v mobilním stanovém skladu. „Veškeré zásilky musí být na místě do osmi hodin do rána, případně podle požadavků jednotlivých servisních středisek,“ vysvětluje manažer logistiky.

V menší hale a stanovém skladu se používá pro rozměrné a především těžké kusy dieselový vozík DFG 550.

Zástupce Jungheinrichu Jiří Jirásek připomíná, že pro manipulaci s paletami v hale byl požadavek firmy Šmídl na čelní vysokozdvižné vozíky, které by měly co nejmenší rádius otáčení, a neubírala se skladovací plocha na úkor manipulační. To se podařilo vhodným výběrem zařízení splnit. Počet strojů značky Jungheinrich odpovídá proměnlivému tempu, všechny vozíky jsou v podstatě neustále vytíženy. Proto jsou v zásobě náhradní baterie, které pracovní dosah strojů v případě potřeby prodlouží.

Výměna baterií je pro zkušenou obsluhu záležitostí maximálně pěti minut, jak jsme se ostatně přesvědčili na vlastní oči. Podobně jako u jiných zákazníků si i ve Vysokém Mýtě pochvalují dlouhou životnost a výdrž baterií.

Proto se daří i v pondělních a pátečních špičkách, kdy do a z areálu putuje nejvíc zakázek, zvládat 40 až 50 kamionů. „Točí se tu mnoho druhů zboží, od obalových materiálů na nápoje, přes dětské stavebnice a skládanky, motory pro autobusy až po zboží stavebních firem.

Záleží na rychlé vykládce z kamionů do ukládacích míst i na jejich dalším zpracování podle dohodnutých služeb s klientem,“ informuje Radek Voříšek.

Momentálně zajišťuje manipulaci ve Vysokém Mýtě celkem osm vozíků značky Jungheinrich, jejichž kapacita je pro dané potřeby zcela vytížená a vzhledem ke spolehlivosti a výkonu i dostačující. V blízké budoucnosti se však situace rapidně změní.

Místo pro 50 tisíc palet „Naše současné skladovací kapacity jsou prakticky vyčerpány a vybudování další části areálu si vyžádal příliv nových zákazníků. Bez nových skladovacích prostor bychom nebyli schopni jejich požadavkům vyhovět.

Příští rok by tak měl Šmídl s.r.o. disponovat až 50 000 paletovými místy.

Počítáme s tím, že nové klienty moderní a rozšířený areál přitáhne. Proto je jeho uspořádání variabilní, aby vyhovělo širokému spektru zájemců. Jde jak o efektivní využití místa, tak o možnost přizpůsobit se zákazníkovi

JéHáčko 30

a jeho zboží,“ vysvětluje Voříšek. I zde se předpokládá systém vysokých regálových řad s úzkými uličkami pro vychystávací vysokozdvižné vozíky jako v původní hale.

Nová hala tedy bude mít modulový systém, bude navazovat na předcházející, ale nepočítá se s přímým propojením.

Manipulace se zbožím.

Šmídl s.r.o.

Firma vznikla v roce 1990 v Žamberku v Orlických horách. Majiteli jsou Vladimír Šmídl a jeho dcera Martina Šmídlová.

Společnost je rozdělena na dvě divize: Transport a Industrial Logistics. Divize zajišťují přepravu nákladů a kompletní logistický full-servis.

Vozový park společnosti tvoří vozidla značky IVECO a MAN, Počet evidovaných přeprav se za posledních šest let téměř zdvojnásobil.

Zákazníky Šmídl s.r.o. jsou například Iveco Czech Republic, Philip Morris, IKEA a další společnosti.

Zhruba 2/3 tvoří klienti automobilového, stavebního a spotřebního průmyslu.

Nejčistší diesel.

Velký hydrostat

s malou spotřebou a nízkými emisemi!

Nová vlajková loď Jungheinrichu vyplouvá z Hamburku do českých skladů!

. . . . . ..

Nejvyšší řada hydrostatických vozíků Jungheinrich DFG/TFG 540s - 550s s nosností až 5.000 kg

Nekompromisní překládací výkon a díky moderním motorům Volkswagen s technologií Common-Rail i nejnižší emise Hydrostaty Jungheinrich spotřebují ve srovnání s průměrem trhu o 20-30 % méně paliva a zároveň nabízejí nejvyšší obrátku palet podle cyklu VDI (palety/h)

Oproti konkurenčním pseudo bezpečnostním systémům dosahuje Jungheinrich vynikající stability čelních vozíků pomocí mechanických řešení - výše uložené kyvné nápravy a nízko položeného těžiště uprostřed vozíku. Díky těmto technickým zabezpečením nehrozí převrácení stroje v zatáčkách jako u řady konkurenčních čelních vozíků

Prvotřídní pracoviště řidiče s nejvyšším komfortem ovládání - například největší kabina ve své třídě s klimatizací na úrovni automobilu a vynikajícím rozhledem řidiče, střecha s tvrzeným střešním sklem, sloupek řízení s paměťovou funkcí, Floating Cab, Solopilot/Multipilot

Stabilní a bezpečná konstrukce s vysoko uloženou kyvnou nápravou a nízkým těžištěm Bezpečnostní koncepce pro řidiče, náklad a okolí - automatická parkovací brzda, asistenční systémy Access Control, Drive Control a Lift Control

Na návštěvě ve Weindel Logistik Service „Pracujeme pro jedničky”

Společnosti Jungheinrich a WLS spolupracují od počátků působení německé logistické společnosti v České republice. První kontakty navázaly hned po vstupu firmy Weindel Logistik Service do jihlavského Tchiba.

Sedmnáctiletá historie je charakterizována oboustranným růstem spolupráce, Jungheinrich byl u všech klíčových okamžiků rozvoje WLS. Raději několik velmi spokojených zákazníků, než tisíc nespokojených. To je základní podnikatelské motto společnosti WLS Česká republika (Weindel Logistik Service), jejíž hlavní stan najdete ve známé komerční zóně ve Stříteži u Jihlavy nedaleko sjezdu číslo 112 z dálnice D1.

Jungheinrich působí v této části Českomoravské vysočiny u řady firem, některé z blízkého okolí komerční zóny i přímo z ní jsme představovali v minulých vydáních časopisu. Weindel Logistik Service Česká republika si pronajímá jeden z objektů už čtyři roky a cesta sem byla logickým vyústěním rozvoje společnosti.

WLS přišel do České republiky v roce 1996, když vyhrál výběrové řízení na logistické služby pro firmu Tchibo, která od 90. let působila v Jihlavě, kde koupila bývalý národní podnik Balírny Jihlava.

JéHáčko 32

Nejstarší, přesto funkční WLS postupně převzal od Tchiba celý řetězec služeb týkající se cesty kávy od výroby až ke konečnému odběrateli, tedy její skladování a veškerou manipulaci a rozvoz k jednotlivým obchodníkům, prodejnám a řetězcům. Pod křídla WLS přešli v roce 1996 částečně i někteří ze zaměstnanců skladového hospodářství firmy Tchibo, i část techniky, včetně manipulační techniky. Od té doby se datuje také spolupráce s firmou Jungheinrich.

Weindel Logistik Service ČR se časem přesunul do podstatně většího skladového areálu v jihlavské části Hruškové Dvory, kde na několik let našla firma prostory, které vyhovovaly dané době a potřebám firmy i zákazníků. „V té době parametry skladu ještě vyhovovaly požadavkům na skladování potravin,“ seznamuje nás s vývojem této německé firmy v České republice jednatel

Jednatel českého zastoupení Weindel Logistik Service Jiří Hobza.

českého zastoupení Jiří Hobza. „Část regálového vybavení jsme převzali a Jungheinrich vybavil halu dalším regálovým systémem i manipulační technikou.“ Pavel Veleba připomíná, že plochou byl starý sklad srovnatelný s tím, ve kterém nyní WLS působí od roku 2008, ale byl o čtyři metry nižší. „Nejen, že se tam vešlo méně zboží, ale ani manipulační technika nebyla, co se dosahu do výšky týká, plně využita.“ Pokud do Hruškových Dvorů dnes zavítáte, můžete vidět unikátní exemplář. „Zajímavé je, že dodnes zde mají historický kus, první retrak značky Jungheirich dovezený do tehdejšího Československa,“ říká Pavel Veleba, který má společnost WLS za Jungheinrich na starosti. I když už ve staré nevyužívané hale jen parkuje, je dodnes funkční.

Což jen dokumentuje kvalitu těchto strojů.

Spolupráce ušetřila náklady Hruškové Dvory ale postupem doby přestaly vyhovovat nárokům na skladování potravinářského zboží a WLS se před čtyřmi lety přesunul do současného areálu ve Stříteži. „Využili jsme tento nový developerský projekt, kde dnes sedíme. Jednak je moderní a projektovaný už na současné logistické trendy, jednak je sem snadnější dopravní obslužnost od dálnice D1,“ potvrzuje volbu nového sídla Jiří Hobza. „Navíc nám mohl Jungheinrich v podstatě na míru postavit regálové systémy a vybavit sídlo i další manipulační technikou. Jejich rady nám

JéHáčko 34

umožnily racionální využití prostor a manipulační techniky. Používáme mimo jiné retraky, které mají dostupnost až do deseti metrů, čímž podstatně lépe využijeme skladovací plochu. Nenabízíme našim zákazníkům metry čtvereční, ale paletové místo, tím

Dobíjeci stanice pro vozíky i baterie.

pádem výrazně snižujeme náklady. Zákazníkovy i naše.“ WLS se postupem času začal zaměřovat také na služby dalším firmám, jak ale Jiří Hobza komentuje, raději méně zákazníků, kterým mohou dát všechno a ve vysoké kvalitě, než poskytovat servis mnohým, ale s nízkou kvalitou. „WLS se orientuje na skladové služby, především na manipulaci s potravinami a spotřebním zbožím.

80 procent našich služeb je soustředěno na distribuci, ne ale na převážení produktů z bodu A do bodu B, ale kompletní servis, příjem zboží, jeho evidence, ochranu zboží, jeho příprava a dodání v termínech odběratelům.“ Ke službám pro Tchibo přibyla společnost dm drogerie markt , Takko, Hartmann Rico nebo Swoboda CZ. „Spolupracujeme dlouhodobě se společnostmi, které jsou jedničkami českého trhu. Tchibo je jedničkou v kávě, dm v drogerii a Jungheinrich zase v manipulační technice,“ srovnává Jiří Hobza.

Specializace na city logistiku Kompletní služby, jak ještě dodává, znamenají, že vozy a řidiči WLS nedodávají zboží anonymně do velkoskladů, ale přicházejí převážně do styku s většími i malými prodejnami a filiálkami zákazníků a odběratelé je nevnímají jako anonymní spediční firmu, ale jako součást těch firem, jejichž produkty distribuují. „Je to náročné na vystupování našich lidí, na dodržování pravidel, na

Pro dm drogerie markt jezdí auta WLS v barvách zákazníka.

termíny. Navíc se specializujeme na konečnou city logistiku, tedy na závoz zboží do center měst, na pěší zóny.“ V dalším horizontu rozvoje firmy je budování distribučních center na východ a na západ od Jihlavy, aby došlo ke snížení nákladů na distribuci a redistribuci v těchto směrech. Zkušenosti s obdobnou cross dockovou distribucí mají například pro společnost Takko.

Spolupráce s Jungheinrichem má dlouhodobý charakter,

I přes velké vytížení vydrží ve WLS technika Jungheinrich déle, než je plánovaná životnost.

k prvním kontaktům došlo hned poté, co WLS převzal logistiku pro Tchibo. I pro tuto spolupráci platí, že současně s růstem WLS rostl a roste podíl Jungheinrichu v manipulaci se zbožím. Základním kamenem – co do množství – jsou ve WLS ruční nízkozdvižné vozíky, které si vozí kamiony a střední nákladní vozy s sebou, bez nich se vykládka v řadě míst neobejde. Těch je ve firmě asi čtyřicet.

O úspěchu rozhoduje manipulační technika „Převzali jsme v 90. letech péči o stávající techniku a postupně ji doplňovali nebo obměňovali,“ vysvětluje Pavel Veleba. „Jak už bylo řečeno, nejstarší byl retrak ETV z roku 1992, pak převažovaly ručně vedené nízkozdvihy s plošinkou. Co do skladby techniky se moc ve WLS nemění, jen dochází k postupné obměně dožívajících kusů a výměna za modernější typy.

Weindl Logistik Service je sice německá společnost, ale hlavní sídlo má ve Vídni. Distribuce nových strojů pro pobočky WLS v Česku jde přes Rakousko, ale české zastoupení poskytuje kompletní servis a všechny s tím spojené služby, tím pádem i zařizování a vybavení skladů.

Navíc WLS má centrální smlouvu s Jungheinrichem pro všechny země, kde působí.“ Největší nápor v jihlavském sídle WLS zažijete ráno, kdy se jedná o příjem zboží od zákazníka, a večer, kdy odtud vyjíždějí kamiony a dodávky už na konkrétní místa. „Distribuce musí proběhnout nejdéle do 24 hodin, proto jsme po konzultaci s Jungheinrichem vybavili v roce 2008 sklad technikou, která se například nemohla pohybovat ve starém skladu v Hruškových Dvorech. U nás jde

JéHáčko 16

především o rychlonakládku.

Nejpoužívanější manipulační technikou je ve WLS ručně vedený nízkozdvižný vozík s plošinkou Jungheinrich ERE 120 a vysokozdvižný elektrický vozík s výsuvným sloupem Jungheinrich ETV 216. První slouží pro rychlou nakládku a vykládku zboží z kamionů a do kamionů. Jeho robustnost a snadná obsluha je výhodná i v jiném směru – často ho využívají vedle zaměstnanců ve skladu i řidiči kamionů, když sami vykládají palety.

Druhý z vozíků zase umožňuje práci s paletami až do výšky 10,7 metru a slouží k vychystávání palet z horních pozic. Tyto dva typy používá Weindel Logistik Service prakticky od počátků spolupráce s Jungheinrichem, dochází pouze k jejich výměně za novější, případně modernizované varianty.

Flotilu doplňují vozíky Jungheinrich ERD 220 pro převoz dvou palet najednou, ty slouží k vykládce a nakládání velkých kamionů, kde lze skládat palety ve dvou vrstvách."

Specializace na city logistiku „Musím uznat, že lidé z WLS se o vozíky starají. Vědí dobře, že když s nimi budou zacházet tak, že by byly často rozbité a porouchané, museli by asi palety nosit na rukách,“ říká s nadsázkou Pavel Veleba. Což je prý obdivuhodné vzhledem ke skutečnosti, že některé vozíky využívají jak lidé ze skladu, tak při vykládce i řidiči nákladních vozů dodavatelů. U starší techniky se to prý tak často nevidí. Pavel Veleba říká, že technika se ve WLS obměňuje v delších intervalech, než je v plánu. „Je zbytečné bavit se o obměně vozíku, pokud nejsou žádné, nebo minimální náklady na servis. Měnit vozík jen proto, že má roky a je to starší typ, je zbytečné. Ať jezdí, měnit se má, až se firmě začnou kumulovat náklady na jejich provoz.“ Vedoucí skladu Petr Tomala upřesňuje, že vozíky procházejí pravidelnými revizemi servisu Jungheinrich, kdy technici určí opotřebení důležitých dílů a případně doporučí jejich výměnu, či opravu. „Navíc si pečlivě hlídáme motohodiny, aby se nestalo, že některé z vozíků najedou víc, než ostatní. Snažíme se, aby jejich zátěž byla rovnoměrně rozložená do všech směn a aby obměna techniky nebyla nárazová.“ Podobnou péči jako vozíkům zde věnují i bateriím. Také ty jsou nasazovány do jednotlivých strojů tak, aby i ony byly rovnoměrně zatěžované. Velký význam pro dobrý stav techniky má i nízká fluktuace zaměstnanců. Některé i velmi namáhané stroje se zde mění po deseti až dvanácti letech. K fungování starší techniky přispívají dokonce dva starší nízkozdvižné vozíky, které si už odpracovaly své a nyní slouží jako zásobárna náhradních dílů pro mladší stroje. „Přes všechnu péči mají ale některé vozíky po pěti letech najeto tolik, že nyní uvažujeme o další obměně,“ říká vedoucí skladu Petr Tomala.

Jak Jiří Hobza, tak Petr Tomala si spolupráci

JéHáčko 36

s Jungheinrichem pochvalují, za šestnáct let spolupráce si už ověřili, že peníze, které do techniky dají, se mnohokrát vrátí. „V počátcích se stávalo, že nám nabízeli obchodníci i jiné značky, ale co se týká následného servisu, bylo to ve stylu: tady máte vozík a dál se starejte sami,“ připomíná Jiří Hobza. „My nemůžeme čekat dva týdny, až dorazí nějaký opravář. Jungheinrich garantuje servis do několika hodin, případně do druhého dne.“

Weindel Logistik Service ČR. spol. s.r.o Jihlava-Červený Kříž Celá skupina WLS se řadí ke středně velkým rodinným firmám. Vznikla před 50 lety v německém Hockenheimu. V současnosti působí kromě České republiky také v Rakousku a na Slovensku. Poskytuje především služby firmám v oblasti potravinářství, spotřebního zboží a značkových výrobků. Kromě skladování, překládky a distribuce zboží nabízí copackingové činnosti a individuální služby podle přání zákazníků.

V ČR pracuje přibližně 80 lidí, v centru v Jihlavě 20 pracovníků. Česká společnost má 30 vlastních aut. Jihlavské centrum poskytuje celkem 7 000 m2 a možnost ukládání palet o výšce až 2 metry do 24 regálových řad.

Roční „obrat“ je až 200 000 palet.

Ušetřete čas i peníze BestInvest Nákup maipulační techniky je dlouhodobá investice. V úvahu je třeba vzít nejen cenu vozíku, ale i kompletní náklady na jeho provoz po celou dobu životnosti.

Nabízíme Vám srovnání nákladů na provoz nového hydrostatického vozíku Jungheinrich DFG 425s s průměrem konkurenčních hydrodynamických vozíků.

Předpoklad

20 strojů ve směně, cca 560 palet Potřebný čas Provozní náklady: za hodinu (řidič a stroj) cca 50 EUR

Hodnota pro DFG 425s

Průměrná hodnota konkurenčního stroje s hydrodynamickým pohonem

80 palet/h

70 palet/h

7h

8h

350,- EUR

400,-EUR 500 h 25.000,- EUR

Teoreticky ušetřený čas a náklady za dvousměnný provoz, 250 dnů Potřebný čas pro regeneraci DPF (filtr pevných částic) za 1 směnu

0 minut

20 minut 150 h 7.500,- EUR

Teoreticky ušetřený čas a náklady za dvousměnný provoz, 250 dnů Náklady na palivo: 1,2 EUR Spotřeba Náklady na 2500 mth za rok

3,2 l/h

4,4 l/h

9.600,- EUR

13.200,- EUR 3.600,- EUR

Úspora za rok Náklady na výměnu brzdových destiček po 2500 mth za rok Kalkulovaný ušetřený čas a náklady za rok

0,- EUR

Nejméně 600,- EUR 650 h

36.700,- EUR

Uvedené ceny jsou průměrem cen v EU

JéHáčko 37

Na výletě do světa logistiky „Himálajské lanovky”

Některé vozíky jsou dodnes plné stavebního kamene.

Když se vydáte z Kathmandu nejkratší cestou do nížiny, budete projíždět horskou silničkou do Hetaudy. Kromě výhledů na himalájské velikány vás může zaujmout také dráha, po které ani ne před dvaceti lety tutéž trasu vysoko nad zemí absolvovaly vozíky naložené zbožím a cementem.

Lanovka vznikla v rámci amerického rozvojového projektu. Byla dokončena v roce 1956 a jejím úkolem bylo přepravovat zboží mezi Kathmandu a Indií. Kromě zásobování Kathmandu běžným zbožím měla ukojit hlad rozvíjejícího se města po cementu. Ve skutečnosti byl však tento technický počin za miliony dolarů spuštěn až o 8 let později. Jednak pro nedostatek elektřiny, ale hlavně kvůli technickým a administrativním problémům. Pro Nepálce byla taková lanovka zkrátka příliš velké sousto.

Když Američané volili formu rozvojového projektu, zavrhli síť jednodušších lanovek o nízkých nosnostech, které by

JéHáčko 38

spojovaly horské vesnice s údolími. Pro takové lanovky by bylo voleno uspořádání s jediným lanem, které je zároveň nosné i tažné. Jejich údržba a obsluha je relativně jednoduchá, často fungují jen na gravitačním principu, takže místo pohonu se obsluhuje pouze brzda. Když zboží putuje dolů, pohybuje se samotíží, když nahoru, je taženo protiváhou, která se nakládá na horním konci.

V horách je to často kamení, v případě vhodného toku i voda.

Nakonec padlo rozhodnutí o jednom velkém centrálním projektu lanovky s technicky vyspělejším provozem.

Z Hetaudy do Kathmandu tak byla postavena dvoulanová dráha s jedním pevným nosným lanem a druhým tažným.

Toto řešení umožňuje častější napínání nosného lana a naopak tažné lano je zatěžováno jen vlastní vahou a silou pohonu. Vzhledem k návrhové kapacitě lanovky, směrem do Kathmandu 22 tun nákladu za hodinu

Malá gravitační lanovka pro lokální využití.

Ruční brzda malé gravitační lanovky s dřevěným obložením.

a směrem z Kathmandu 11 tun, je i nosné lano pro směr vzhůru náležitě silnější. Návrh celého systému rozdělil 42,2 kilometrů dlouhou trasu na sedm sekcí. Každá sekce měla na svém horním konci pohonnou stanici s elektromotorem. Plynulý chod zboží zajišťovaly terminály, na kterých dělníci přepřahali vozíky na vlečných lanech.

V případě poruchy na jedné sekci bylo nutné zastavit i ostatní, protože kapacita terminálů byla omezená. Vozíky jezdily přibližně po 90 vteřinách a při bezchybném provozu absolvovalo zboží celou trasu za 4 hodiny a 12 minut. Vozíky směrem do Kathmandu mohly pojmout až 550 kilogramů zboží, vozíky směřující dolů do Hetaudy polovinu.

Když byla v dubnu 1964 lanovka konečně spuštěna, nadšení lidí neznalo mezí. V hornaté krajině Nepálu byla lanová dráha jako dar z nebes. Na přepravu se stály fronty a rezervace musely být často odmítány pro nedostatek místa na terminálu. V polovině 60. let byla kapacita lanovky posílena a do konce 60. let byla dráha využívána téměř na celý výkon. Špatný management, nedostatek odborného personálu schopného udržovat lanovku v chodu a časté výpadky proudu ale způsobily, že lidé před tímto způsobem

JéHáčko 40

dopravy začali upřednostňovat silnice. Od poloviny 70. let byla lanovka využívána už jen na 25 procent. Když byla do Kathmandu otevřena silnice, která trvale odolávala počasí a fungovala po celý rok, byl osud lanovky definitivně zpečetěn. Přestože vláda investovala miliony rupií, aby ji protáhla přímo do hetaudské cementárny, lanovku to už nezachránilo.

Pro celý provoz lanovky je charakteristické, že její chod je závislý na dlouhodobé péči a údržbě, což vyžaduje Napínací stanice nosných lan využívající tíhy betonových bloků.

i patřičnou strategii v oblasti lidských zdrojů. Udržovat kvalifikovaný personál se nedařilo od počátku a lanovka v podstatě nikdy neměla optimální zaměstnaneckou strukturu. Cílené udržování funkčního systému ani neodpovídá nepálské mentalitě, které je vlastní řešit problémy až poté, co nastanou. Ukázalo se, že ani dodání funkčního celku (280 ocelových věží bylo vyrobeno v USA a dopraveno do Nepálu) není zárukou jeho dlouhodobého provozu.

Podle všech studií, které byly během provozu lanovky provedeny, vycházela doprava lanovkou levněji než po silnici. Nakonec ale zvítězila silnice. Život lanovky neukončily technické problémy ani objektivní ekonomické důvody, nýbrž špatný management, což je v nepálském kontextu třeba chápat jako kombinaci nezájmu, neschopnosti a korupce. Správa lanovky dlouho spadala pod ministerstvo dopravy, jehož hlavním úkolem byla výstavba silnic. Problém měl ale kořeny hlouběji.

Státní společnosti nechávaly zboží posílat raději po silnici, přestože lanovka vycházela levněji. Je zřejmé, že provize ze státem řízené lanovky nemohl nikdo očekávat, naopak v silniční dopravě při realizaci státních zakázek bují korupce dodnes. Kromě toho, nákladní doprava odpovídá nepálské mentalitě daleko lépe. S kamionem je možné jezdit, dokud se neporouchá, a pak jej na kraji silnice opravit. Lanovku tento přístup zdevastoval. Každý den, kdy byla mimo provoz, znamenal ztrátu finanční i ztrátu reputace.

Přestože se o lanovce zprvu mluvilo jako o modelu rozvoje Nepálu, začátkem 90. let byla její činnost ukončena, bez analýzy příčin její neefektivnosti, bez řádného vysvětlení a bez sebemenšího plánu, jak naložit s existující infrastrukturou: s osmi terminály, napínacími stanicemi, desítkami kilometrů ocelových lan a stovkami nákladních vozíků. Lanovka zůstala v krajině a 18 let po zastavení se stává její součástí: stanice zarůstají travou, ve vozících se daří rostlinám, na lanech vesničané suší prádlo.

Důvody, pro které je doprava lanovými dráhami levnější než po silnici, stále existují. Lanovky jsou v podstatě ideálním modelem ekologické přepravy díky elektrickému pohonu a možnosti rekuperace energie při pohybu zboží vlastní tíží. Lanovky mají také výhodu díky tomu, že i při přepravě na dlouhé vzdálenosti jejich pohon zůstává na místě, což je oproti jiným způsobům dopravy unikátní.

Neposlední výhodou je to, že lanovky v hornaté krajině často vedou u strmých říčních toků, kdy je možné jejich nároky na energii kombinovat s hydroelektrárnami.

Zda byl plán Američanů vsadit na jeden velký projekt šťastné rozhodnutí, můžeme polemizovat. V dnešní době se rozvojové projekty snaží o decentralizaci a i v Nepálu působí nevládní organizace, která se zabývá výstavbou jednoduchých lanovek spojujících odlehlé vesnice s páteřními údolími. Horské národy zde dodnes fungují na principu téměř dokonalé soběstačnosti. Na

Ve spodních sekcích lanovky v Hetaudě jezdily vozíky přímo určené na cement.

terasách příkrých svahů pěstují luštěniny, obilí i rýži. Teplo pro kuchyň, a tím i celou domácnost, obstará dřevo nebo sušený trus domácích zvířat. Tato soběstačnost dává horalům jejich nezávislost, ale je zároveň jejich omezením. Cokoliv navíc se pro ně stává obtížně dostupným, drahým. Jediným jejich zdrojem přivýdělku je prodej vypěstovaných produktů na trhu, což znamená transportovat toto zboží do údolí. To představuje náročnou a často nebezpečnou cestu s nůšemi a pytli na zádech. Doprava tak bývá nejnáročnější a zároveň nejhůře obhajitelnou složkou výsledné ceny na trhu.

Jednoduché lanovky nenáročné na údržbu dávají odlehlým vesnicím vyšší konkurenceschopnost a zároveň je podporují v jejich tradičním způsobu hospodaření.

Tento způsob rozvojové podpory je méně náročný a efektivnější než jiné způsoby založené na přímém dotačním principu. Lanovka se tedy možná přece jen stane modelem rozvoje Nepálu. Nebude to ale díky hetaudsko-kathmandskému státnímu kolosu, nýbrž díky mnoha drobným lokálně provozovaným lanovkám.

Text a foto: Jan Kolínský, Kateřina Marková JéHáčko 41

Na návštěvě u zákazníka NCH Distribution Lovosice „Novinka - vozík na přání”

Spolupráce mezi americkou společností NCH Distribution sídlící v severočeských Lovosicích a Jungheinrichem netrvá zatím dlouho, přibližně šest let. Přesto se Jungheinrichu letos podařilo pro lovosický centrální evropský sklad vymyslet a dotáhnout do úspěšného konce řešení individuální úpravy vozíku pro vychystávání.

V areálu průmyslové zóny na okraji Lovosic najdete v sousedství NCH Distribution společnost Flexfill, která je součástí celosvětové korporace NCH. Výrobky Flexfillu se právě přes NCH Distribution dodávají do Evropy, k nám i do celého světa. Protože hlavním výrobním programem této firmy jsou profesionální chemické přípravky pro čištění, údržbu a provoz zařízení pro čističky odpadních vod všech velikostí, je logistický areál NCH Distribution výrazně specifický. Své zvláštnosti má také příprava zboží pro zákazníky před distribucí a manipulace s jednotlivými položkami. Tyto skutečnosti se výrazně promítly do dosavadní spolupráce mezi NCH Distribution a Jungheirichem. Vzájemnou spolupráci mezi těmito společnostmi je možno uvést jako dobrý příklad, jak vyřešit i netradiční změny na tradičních výrobcích, přesněji řečeno manipulační technice.

JéHáčko 42

Jak zjednodušit složité?

V loňském roce začali totiž v NCH Distribution hledat efektivnější cesty k manipulaci se zásobami a vychystávání. Ve spolupráci se společností Jungheinrich se podařilo dospět k zajímavému výsledku. O co šlo?

Vychystávání zakázek pro zákazníky je v případě tohoto skladu o to složitější, že se většinou jedná o kombinaci různých druhů chemikálií, přípravků a součástí čisticích zařízení. Přípravky jsou jednak skladovány podle stupně nebezpečnosti v různých částech celého skladovacího areálu, jednak se liší formou balení. Chemikálie vyžadují bezpečné obaly, jejich velikost, zvláště sudů, se výrazně liší. Liší se i kombinace velikostí a množství, jak si je konečný odběratel žádá. Zakázka, která v konečné podobě představuje třeba jen jednu paletu, je tak složitá na kompletaci. Původní systém fungoval tak, že jeden

Skladový areál ve „vaně“ Logistický objekt DCH Distribution (14 000 metrů čtverečních a 40 paletových řad) v lovosické průmyslové zóně patří v České republice k ojedinělým záležitostem. Jedná se o speciální stavbu přizpůsobenou ke skladování a manipulaci s chemikáliemi. Ty jsou rozděleny ve třech halách podle kategorií, ty hořlavé, těkavé a jinak nebezpečné jsou skladované ve speciálně oddělených prostorách s automaticky uzavíratelnými vchody a samostatnými hasicími zařízeními. Každá hala je navíc speciálně

oddělená od ostatních. V případě, že dojde k úniku chemikálie, nepřeteče mimo halu ani mimo regálový systém. Celý areál je ještě postavený na tzv. vaně. „Pokud by došlo k požáru, hasicí prostředky by nevytekly mimo a nedostaly se do půdy,“ vysvětluje vedoucí logistiky Petr Novotný. Objekt je postavený podle nejpřísnějších norem, kromě toho zde provádějí častá cvičení. „Nic není předem hlášeno, zaměstnanci nevědí, jestli se jedná o skutečný požár, či jinou havárii nebo o nácvik.

Papírové branné cvičení si nemůžeme dovolit.“

JéHáčko 16

Vedoucí logistiky NCH Distribution Petr Novotný, Josef Žampach, vedoucí skladu NCH Distribution a Dan Göllner z Jungheinrichu, kteří společně hledali a našli řešení.

Vychystávání nyní zvládne jeden člověk.

vysokozdvižný vozík s výsuvným sloupem sundal paletu, často až z deset metrů vysokého regálu, dole se z palety odebral konkrétní přípravek. Ten se uložil na jiný vozík.

A tak dokola, až je zakázka zkompletována, vše dopraveno na balicí stroj a připraveno k odeslání.

V NCH několik let využívali (a stále ještě využívají) vysokozdvižné vozíky, kdy má vozík s výsuvným sloupem místo vidlí plošinku s klecí. V ní je skladník, kterého obsluha vozíku vozí po skladových halách a on podle objednávky nakládá do klece jednotlivé položky. „V takovém případě ale stejně nelze přes zábradlí klece přetahovat těžší břemena, stejně musíte paletu nejdřív sundat vozíkem dolů,“ komentuje původní systém vedoucí skladu Josef Žampach. Tento způsob umožňuje vychystávání věcí jen do určité velikosti a hmotnosti. „Řešení se začalo hledat na přelomu loňského a letošního roku,“ připojuje se za Jungheinrich Daniel Göllner. „Dokonce jsme si vypůjčili z naší výroby jeden upravený vozík s plošinou.“ Po několikaměsíčním hledání nakonec společně s NCH Distribution nakreslili výkres zbrusu nového vozíku, který odeslali do výrobního závodu Jungheinrichu v Německu.

JéHáčko 44

Základem je EKS 312 Tak se zrodila ze základního stroje EKS 312 zajímavá individuální úprava, jejíž obsluhu i samotné vychystávání zvládne jen jeden člověk, manipulace s jednotlivými kusy je bezpečnější, snadnější a dokonce se jich na vozík vejde víc, než v původní klecové úpravě.

Obsluha řídí vozík přímo z plošinky se zábradlím, které je vlevo a vpravo odklápěcí. Dokonce se při odklopení Klecová nástavba je menší a manipulace s produkty je složitější.

zábradlí sklopí z podlahy malý práh. Ten zakryje mezeru mezi plošinou a regálem a skladník na něj může nakročit a usnadnit si manipulaci s většími předměty. Průlez zábradlím je dostatečný pro časté nakládání 25litrových sudů, které se musely u původního řešení nejdřív sundat s celou paletou na zem. „Vozík nám firma Jungheirich dodala v červenci, v podstatě půl roku poté, co jsme začali hledat nové řešení,“ říká ředitel Distribučního centra a logistiky společnosti Petr Novotný.

Jungheinrich vítězí komplexní nabídkou Efektivitu provozu zatím vyhodnocují, konečné slovo vyřknou až po důkladných analýzách. „Neplatí tady přímá úměrnost, že jeden člověk zastane práci dvakrát rychleji, ale dá se zatím konstatovat, že je zde asi tříčtvrteční úspora. Navíc je manipulace bezpečnější, snadnější, obsluha stroje si může udělat lepší představu o jednotlivých položkách ve skladu.“ Nelze pominout ani finanční stránku při individuální úpravě vozíku. Vyplatila se vůbec? Petr Novotný říká, že navýšení v rámci pětiletého splácení a full servisu se pohybuje mezi dvaceti až třiceti procenty. „My jsme na nové řešení pochopitelně vypsali výběrové řízení, nabídky od některých dalších dodavatelů byly cenově srovnatelné.

Nikdo však nenabídl tak detailní a propracované technické řešení vozíku, v úvahu jsme brali i celkový rozsah služeb a jejich úroveň, jakou Jungheinrich nabízí.

Vycházeli jsme i z dosavadních zkušeností a spolupráce, kterou s Jungheirichem máme,“ uzavírá Petr Novotný.

Řada zakázek tvoří kombinaci nejrůznějších chemikálií v rozmanitém balení a obalech.

NCH Disribution s.r.o. a Flexfill s.r.o.

- chemie pro hygienu a čistou vodu Lovosická firma Flexfill s. r. o. sídlí v průmyslové zóně od roku 2006. Na její činnost a výrobu navázala v roce 2007 NCH Disribution s. r. o.

Flexfill. Produkuje pro mateřskou společnost NCH produkty na bázi vody, organických rozpouštědel, kyselin a enzymů. Ty se uplatňují především při ochraně, údržbě a čištění povrchů, při úpravě vody, dezinfekci a dalších činnostech spojených s čištěním a úklidem v průmyslu, zemědělství, v autoprovozech a myčkách aut, ale i ve stravování a výrobě potravin. NCH Distribution se zabývá distribucí k zákazníkům jednak do jednotlivých poboček NCH v Evropě a ve světě, jednak samostatně obsluhuje země severní Evropy (Švédsko, Finsko, Dánsko, Norsko, Estonsko, Island, Grónsko a Faerské ostrovy) a země tzv. německého regionu (SRN, Belgie, Nizozemsko, Rakousko a Švýcarsko) a Českou republiku. Jako speciální výrobní program má NCH produkci úpravy vrtacích nástrojů kryotechnologiemi, kdy hluboké zmražení dodává vrtacím nástrojům vysokou odolnost proti otěru a tvrdost.

Se společností Jungheinrich spolupracují obě firmy od počátku působení v ČR. V logistickém areálu využívají patnáct strojů Junheinrich.

Nejvíce jsou zastoupené typy ETV 214-216 s výsuvným sloupem (7 ks), nízkozdvižné ERE 120-225 (5 ks). Vedle dvou typů EKS 210 a 312 (viz upravovaný vozík) využívají v Lovosicích ještě dva stroje ERD 220 pro převoz dvou palet a po jednom EJE 116 a EFG 115.

JéHáčko 45

Rozhovor: Ondřej Hejma „Úspěch je nejtvrdší droga”

Zakladatel skupiny Žlutý pes Ondřej Hejma žije už třicet let v poklidu Řevnic, v kraji mezi Prahou a Karlštejnem. Pohoda malého města ostře kontrastuje s bouřlivým životem šoubyznysu, kde se s kapelou už přes třicet let pohybuje. Jak on sám ale zdůrazňuje, k dobru lze jemu i skupině přičíst, že největší úspěchy dosáhli pánové ze Žlutého psa už jako zralí mužové…

Nad starými složenkami žasnu ■ Byl jste někdy v zaměstnání na pevný úvazek?

Rok v reklamní agentuře Rapid. V oddělení PR, tehdy ještě nikdo nevěděl, co public relations znamená. Dělali jsme reklamu Československu. Nedávno jsem moderoval nějakou akci v oboru PR a uváděl jsem do Síně slávy PR svého bývalého kolegu. Ke svému zděšení jsem zjistil, že jsem zakladatelem tohoto oboru u nás, to říkám s nadsázkou. Veterán z Rapidu. Pak jsem šel na volnou nohu a celý život mě živila angličtina, vždycky mě dobře uživila. Ale jak si sháním dokumenty o příjmu a připravuji se na důchod, tak narazím na staré složenky, kde je třeba honorář 75 korun, kdy jsem za únor vydělal 600 korun.

Začátky byly velice skromné, už jsem zakládal rodinu, ale pak jsem se v tlumočnictví prosadil, tvrdě a intenzivně jsem pracoval.

JéHáčko 46

■ Před rokem 1989 jste pracoval kromě tlumočení i jako zpravodaj americké agentury Associated Press. O čem jste mohl psát, když jste musel být podle jejich nařízení přísně apolitický? O žních? O splněné pětiletce?

Výhoda byla, že mě netlačili do toho, abych psal o disidentech, ale ani o Michalu Davidovi. Byla to čistá zpravodajská práce. Stejné, jako bylo agenturní zpravodajství dnes, ale desetinásobně méně a hlavní byly nehody, sportovní události, ale i klasické politické zpravodajství, že zasedal ústřední výbor KSČ. Nešlo o tom nic nepsat, ale bylo to také kvůli agenturním databázím, aby měly archivy toho, co se dělo, když potřebovala agentura někam sáhnout. Zajímaly je změny ve funkcích, když se sešel ústřední výbor komunistů, když tady byla nějaká zahraniční návštěva. Nepsal jsem hodnocení, ale jen strohé údaje. Přišel, odešel, umřel. Zajímaly je autonehody, sport, něco z kultury. Samozřejmě,

Ondřej Hejma Narodil se v roce 1951 v Praze.

Vystudoval angličtinu a čínštinu na FF UK Praha.

Od roku 1987 do roku 2009 pracoval jako zpravodaj tiskové agentury AP. Ženatý, má syna a dceru.

V roce 1978 založil skupinu Žlutý pes. Skupina vydala za svou existenci 15 hudebních alb.

V roce 1994 získala Cenu Gramy za album Hoši

z východního bloku s velkým hitem Sametová.

Věnuje se i psaní libret pro muzikály (Hamlet a Pomáda). V roce 2012 napsal a vydal knihu vzpomínek Fejsbuk.

Byl porotcem dvou ročníků Česko hledá Superstar a jednoho ročníku Česko-Slovenská Superstar.

Jeho velkým koníčkem je golf a fotbal, který JéHáčko 16 v mládí hrál.

Vedle muziky tráví Ondřej Hejma volný čas na golfu.

že jsem musel vědět první poslední, i zákulisí, ale nepsalo se o tom. Událostí byla třeba první návštěva Martiny Navrátilové v Praze po její emigraci, to se už za perestrojky napsat mohlo.

■ Jak se tvářili lidé, když jste za někým přišel, že jste z AP? Od Američanů?

Někdy koukali, ale já jsem za nikým moc nechodil, protože jsem pracoval s otevřenými zdroji, získával jsem informace z médií všeho druhu té doby. Mou hlavní kvalifikací byla angličtina, agentuře vyhovovalo, že jsem uměl i dobové banality dobře zformulovat anglicky.

■ Měl jste už nějakou „vyspělou“ techniku?

Dálnopis nebyl nic, co by tehdy Československo neznalo, to je spíš na vysvětlování dnešním generacím. Přístroj, kde se napsal text, ten se zapisoval na děrnou pásku a pak se teprve odeslal po extra lince. To byl náš hlavní pracovní odesílací nástroj. Pak samozřejmě psací stroj. Další průlom byl telefax. Pak přišel první notebook, naprosto primitivní, ale měl základní funkce. Už se dalo psát jako na „kompjútru“, dokonce snad ani neměl žádnou paměť, nebo jen minimální. Přes složitý přístroj se to potom odesílalo telefonem, tzv. systémem dial-up do Frankurtu nad Mohanem.

JéHáčko 48

Čínština byla jiný vesmír ■ Bavila Vás ta práce? Člověk měl pocit určité svobody, byl jsem součástí seriozní organizace, tolerované v tehdejším Československu. Sedával jsem v kanceláři s Petrem Geislerem, japanologem a otcem Anny Geislerové, a s jinými. Nedělal jsem si iluze, že informuji svět, ale občas mě potěšilo, že jsem našel své jméno někde v zahraničních novinách pod zprávou.

■ Jestli to není tajemství – na kolik jste si přišel a v jaké měně Vás AP platila? V dolarech, nebo tuzexových bonech?

Plat jsem dostával v korunách a bylo to deset tisíc korun československých. Nebylo to špatné, ale cosi pamatuji, byl to plat slušného barmana, průměrného zelináře. Jako tlumočník jsem si vydělával víc než jako zpravodaj.

■ Vystudoval jste čínštinu. Viděl jste snad už tehdy v Číně perspektivu, že bude velmocí, kterou je dnes?

To samozřejmě ne. Čína navíc byla v 80. letech větší nepřítel než Amerika. Spíš jste se dostal na americkou ambasádu do knihovny než na čínskou. Já chtěl především studovat angličtinu kvůli hudbě a z okouzlení

Amerikou, to byl hlavní cíl. Protože se musely studovat jazyky dva, do francouzštiny nebo němčiny se mi nechtělo, tak jsem si řekl, že by to mělo být něco exotického. Byl bych býval šel na japonštinu, to by už tehdy smysl dávalo, ale zrovna ten rok, co jsem se hlásil, ji nevypisovali. Tak jsem šel na nejbližší jazyk. Navíc se čínštinou trochu zabývali za války moji rodiče. Jistě, z praktického hlediska to bylo absolutně nepoužitelné.

■ Kdo jazyk učil? Číňané?

Nás měli na starosti manželé Vochalovi, on byl Čech, ona Číňanka. Seznámili se v 50. letech v Číně, to byla ještě Čína velkým přítelem. Češi si odtud vozili čínské manželky a ty tady pak také učily Čechy jazyk. Hlavně byla ale katedra čínštiny úplně jiným světem.

■ Byla Vám čínština k něčemu v praktickém životě?

Peníze jsem si s ní rozhodně nevydělával. Ale nic z toho nepřišlo vniveč, už jenom poznání vám dá hodně.

Alespoň jsme pak natočili náš hit Modrá v čínštině, v duchu jsem si říkal, že třeba procentíčko tamního trhu bychom mohli urvat… A jedno procento v Číně, to jsou zcela jiná čísla než v Česku (smích). To by byly prodeje.

Ale kulturní předěl je přece jen obrovský a jen přeloženou písní díru do Číny neuděláte.

■ Kolikrát jste v Číně byl?

Ani jednou! Ale ani v Americe jsem nebyl, i když jsem pracoval roky pro americkou agenturu, pečený vařený.

Desetkrát, patnáctkrát? Čtyři z pěti ■ Do kdy bude Žlutý pes hrát? Přemýšlel jste, jak dlouho ještě polezete na pódium?

Pro hudebníka jsou klíčové dvě věci. První – musí vás to bavit. Baví vás to, když je o vás zájem. Což je druhá podmínka. Pak k tomu přistupuje zdraví, protože je to fyzicky náročné. Muzikant, když si to narovinu přizná, by hrál i zadarmo. Peníze jsou za to, že se dopravíte tam a zpátky, že si tu Ostravu vysedíte. Vždyť cesta z Prahy do Ostravy je skoro stejně časově náročná jako let do Ameriky.

■ Zažíváte situace, že už na Vás chodí babičky, které bývaly v začátcích Vaše dívčí fanynky?

Chodí, chodí, vždyť hrajeme skoro pětatřicet let. Naštěstí jsme ještě nezažili prababičku. Když jsem se ale začal v posledních letech objevovat v televizi v Superstar, tak se objevila zcela nová skupina vysloveně dětí a teenagerů, což je milé.

Koncert nemůžete vypustit s tím, že druhý den jedete na druhý konec republiky.

■ Co je nutné pro to, aby kapela vydržela tak dlouho?

Nám se to podařilo, aniž bychom se o to nějak urputně snažili. Byl bych v pokušení říci, že je to lehké. Občas někdo odešel, někdo umřel, emigroval, ale měl jsem obrovské štěstí na spoluhráče, kvalitní muzikanty, kteří se prosadí v každé době. Měli jsme také štěstí na žánr, který hrajeme, který sice není většinový, ale je víceméně univerzální. Ve zdraví jsme to přežili, i když kapelou za ty tři desetiletí prošlo nějakých pětadvacet lidí tam a

JéHáčko 49

zpátky. Někteří i několikrát. Dnes jsem si spočítal, že z pěti původních členů jich jsou v kapele stále čtyři! To považuji za mimořádný úkaz.

■ Zapomínáte už texty?

Na koncertech se stane ledacos. Někdy překvapím spoluhráče tím, že ohlásím publiku píseň a začnu zpívat jinou. To vyžaduje od kapely velkou pohotovost.

■ Zpíváte všechny písně od založení?

Jistě. Klasiku z roku 1978, skladby jako Žlutý pes, Zůstaň klidná, Miláčku, vrať se, to jsou všechno sedmdesátá léta.

Ale i poslední album. Pochopitelně lidi chtějí slyšet hity, ale musíte ten mix kořenit. I kvůli sobě samému, abyste se neobehrál, aby vás to bavilo.

■ Baví Vás hrát dokola staré hity a pecky?

Je to častá otázka a já říkám, že baví a neštve. Ty hity mají velkou sílu. Bez toho jako by koncert nebyl. Když zazní první tóny, reaguje publikum úplně jinak, ožije.

■ Baví Vás ovládat publikum?

Tak já nejsem manipulátor, který by roztleskával davy. Já nemám rád spartakiády, kdy teď uděláme tak, teď jdou ruce nad hlavu, skandované dialogy. Nic proti tomu, ale není to úplně náš příklad. Co evidentně existuje, s čím se pracovat dá, to je energie. Čím víc ji do hraní dáte, tím víc se vám vrátí. Tenhle žánr se musí hrát na sto procent.

Nemůžete si říct, tak dneska mám ještě jeden koncert, zítra mě čeká přejezd tam a tam, tak se budu šetřit. To je smrt, to to můžete zabalit.

Aneta Langerová to neměla lehčí ■ Když už jste zmínil Superstar, nebavil jste se někdy se soutěžícími, co vlastně od soutěže očekávají? Vždyť tyhle soutěže přinesly strašnou inflaci zpěváků a zpěvaček.

Kdo si dnes ještě pamatuje, kromě Anety Langerové, kdo se toho účastnil?

To máte pravdu. Do pomyslné první ligy se prosadila opravdu jen Aneta, pár jednotlivců taky koncertuje, ale pár desítek se velmi slušně prosadilo v muzikálové branži.

Je to sice jiná poloha, není to sólová dráha, ale Superstar je vlastně zásobárna muzikálových divadel. Řada z nich s tím i počítá, že se do nějakého muzikálu dostanou, ani nekalkulují s vlastní kapelou, albem, koncerty.

■ Byla cesta na vrchol Ondřeje Hejmy a Žlutého psa snazší, nebo těžší ve srovnání s dnešními účastníky podobných soutěží?

No, podívejte se na Anetu Langerovou, ta sice vystřelila během okamžiku, měla megahity, ale s odstupem doby vidíte, že si svou kariéru stejně vybudovala od začátku.

Musela se vrátit na zem, uvědomit si, co chce dělat, s kým to chce dělat. To jsou důležitá rozhodnutí. Měla to pochopitelně usnadněné, byla dobrá, kdekdo s ní chtěl spolupracovat, ale stejně narazila na podobné problémy jako ostatní a dnes bojuje o své místo na slunci jako my všichni. Někdy je možná absence mediální berličky ku prospěchu, protože ten tlak na mladého člověka je zdrcující a psychicky pro ně musí být náročný ten nevyhnutelný neúspěch.

■ Jak to myslíte?

Každý týden jsou v televizi, každý je zná, každý je oslovuje, jsou strašně slavní, ale pak soutěž skončí a během měsíce jsou nic, jsou z mediálního pohledu nula. V tomto směru musím zdůraznit pozitivní přínos takových soutěží, i přes inflaci zpěvaček a zpěváků se vždycky najde deset talentů, kteří umějí opravdu zpívat. Oni alespoň vědí, že umějí zpívat. Jenže najednou vidí, že na ně všichni kašlou, přicházejí deprese, moc se jim nedaří, natočí sice první CD, ale nakonec ani pes po nich neštěkne.

■ Ani Žlutý pes? Vzal byste si někoho do kapely?

Jenže oni to jsou všichni zpěváci, to bych musel nahradit sám sebe. Já pracuji s instrumentalisty. Ani mě to nenapadlo, asi ani jako hosty na koncert. Hlavou mi to problesklo, ale k praktické realizaci nikdy nedošlo.

■ Kde je nejlepší publikum?

Určitě bezvadné jsou festivaly, kde hraje víc kapel, kam lidé přijdou s úmyslem bavit se. Jsou vstřícní a je to na nich znát.

JéHáčko 50

■ Napadlo Vás v roce 1978, že v roce 2012 bude Žlutý pes stále žít?

S tím jsme ho rozhodně nezakládali. Chtěli jsme jen hrát a hrát.

■ I kvůli holkám?

To je známá teorie Janka Ledeckého, že kluci začínají hrát hlavně, aby balili holky, že je to hlavní impuls. Tak to tam je, ale čím dál víc docházím k závěru, že prvotní je láska k hudbě. Jen tak se člověk něco naučí. Musí do bezvědomí poslouchat své vzory, své idoly, musí to do sebe vstřebávat. Pak je začne napodobovat, a když se to povede, je to velké potěšení. Natočí si první rokenrol, poslechne si ho, řekne si, že to není špatný – a to je první opravdové uspokojení. Když člověk usoudí, že může vystupovat na veřejnosti, a je nějaká poptávka, tak může dát průchod své marnivosti a narcismu a vleze na pódium. Úspěch na koncertě je obrovský adrenalin, to je tvrdá droga. A té chce každý potom čím dál tím víc a víc.

Deska je vymazlený děťátko ■ Jak jste prožíval vydávání prvního alba?

Tu fázi, že jsme kapela, že umíme hrát a že nás lidé berou, jsme prožili koncem 70. a začátkem 80. let. Zlatý věk.

Vůbec nepřipadalo v úvahu, že bychom natočili nějaké album, vystupovali v televizi nebo rozhlase. Zvláště v našem žánru. Věděli jsme, že jsme dobří, že máme úspěch u publika, ale další logický krok, který udělali všichni před námi, Beatles, Rolling Stones, že natočí desku a jdou do komerční sféry, to se nám vyhnulo. Když jsme někdy v roce 1994 dostali Gramy, v mých nějakých 43 letech, kdy jsme vyhráli v konkurenci mladých kapel, tak já jsem děkoval všem, kteří nám dříve nedovolovali nahrávat.

■ Nedávno Vám vyšla knížka Fejsbuk, vaše spisovatelská premiéra. Měl jste podobný pocit?

Zjistil jsem, že vydat desku a napsat knihu je časově podobné. Obé trvá rok. Rok musíte na něco myslet, musíte tomu věnovat veškerou energii, podřídit tomu program, propagovat to. Někdo to asi zvládne rychleji.

■ Proč jste jim děkoval za zákazy?

Protože bychom se museli dopouštět kompromisů, asi bychom upravovali texty, takže nám to paradoxně pomohlo, že jsme si udrželi hudební integritu. Když se najednou mohlo všechno, tak jsme byli pro široké publikum nová, svěží, neposkvrněná kapela. To byl úžasný zážitek.

■ Plánoval jste například, kolik stránek to bude?

Ne, tvořím i v muzice tak, že mám jen vizi, zárodečný nápad. Jako když kopete do balonu a on vás někam vede. Navíc jsem začal využívat všechny internetové zdroje na jako novinář, ale jako badatel, tak se dostanete k neuvěřitelným věcem. Mimochodem, v roce 2009 jsem po více než dvaceti letech skončil u AP a psaní knihy byla svým způsobem náhražka. Bonus byl, že psaní knihy nebylo psaní na zakázku, z povinnosti. Pak píšete zcela svobodně.

■ Ale úplně bez desky jste do roku 1989 přece nebyli?

Ano, máte pravdu. Když už se uvolňovala atmosféra, přišel v Rusku Gorbačov, vydali jsme první album v roce 1987. Paradoxně jsme ho mohli a museli vydat anglicky, jen na vývoz. Česky pro domácí trh to bylo ideologicky nebezpečné. Vozilo se to do spřátelených socialistických zemí jako je Mongolsko a podobně. Rok před pádem komunismu nám vyšlo konečně české album v češtině, ale to bylo všechno. Pak už přišlo první svobodné album, byli to „Hoši z východního bloku“. To už bylo moderní, protože vyšel klasický vinyl i CD. ■ Stejně se ale ptám, jaký jste měl pocit, když jste úplně první desku držel v ruce?

Fetišistický. Vždyť je to děťátko vymazlený.

■ Proč jste ji napsal?

Já to v knize přisuzuji magickým silám, ale je to taky prachobyčejný přetlak, všechno z vás musí ven. Taky fakt, že na to máte čas. Třeba sedět v porotě SuperStar a psát knihu si nedovedu představit. To vám hlava nedovolí.

Takže se sešlo mé volno, má chuť psát. Byl to správný čas.

■ Letos na podzim jste se Žlutým psem vystupoval na oslavách 20 let působení firmy Jungheinrich v České republice. Máte k ní nějaký užší vztah?

S firmou Jungheinrich jsem poprvé přišel do kontaktu už před pár lety na golfovém hřišti ve Štiříně, kde jsem moderoval její turnaj. Pana ředitele Vratislava Přibyla a jeho paní jsem ovšem už znal dříve, protože oba jsou zkušenými golfisty, zatímco já jsem v té době teprve hrát začínal.

Vratislav je rovněž velký hudební fanoušek a znalec blues.

Když jsme v loňském roce hráli s naší kapelou Žlutý Pes na akci Jungheinrichu ve Slavkově, domluvili jsme se, že až přijde vhodná příležitost, pozveme ho s kytarou do našich řad jako hosta. Tak se těšíme!

JéHáčko 51

Akce 2012 Hausmesse Modletice

Den otevřených dveří 17.5. a 23.5. 2012 Jako každý rok Jungheinrich uspořádal Dny otevřených dveří 17.5. na naší centrále v Modleticích a 23.5. na pobočce v Hněvotíně. Obě akce byly úspěšné a zákazníci si prohlédli zajímavé spektrum použitých i nových vozíků za speciální ceny. Na závěr si každý zákazník odnesl malou pozornost - lahev dobrého vína.

Hausmesse Olomouc

JUNGHEINRICH EAST CUP v minikopané Slavonín 19.5. 2012 V nedaleké obci Slavonín blízko sídla naší moravské pobočky jsme uspořádali v sobotu 19.5.2012 fotbalový turnaj Jungheinrich EAST CUP .

A jak celý den plný protikladů probíhal?

Slunečno po celý den, ale dostatek zázemí se stínem pro ochlazení, velká žízeň během zápasů, ale plno nápojů pro osvěžení, prázdný žaludek před velkou fyzickou námahou, ale stoly plné dobrot, sem tam ostrý zákrok při hře, ale přesto fair play hra, sedm napružených týmů, ale jen jeden vítěz, den dlouhý a náročný, ale příslib účasti v příštím ročníku.

A vítěz?

Všichni, kdo se zúčastnili, ale přesto jedni vynikali sehraní hoši z Pegasu.

Petr Sklenský

JéHáčko 52

Hausmesse Olomouc

JUNGHEINRICH GOLF CUP Konopiště 31.5.2012 31.5. 2012 se uskutečnil na Konopišti Golfový turnaj Jungheinrich Golf Cup. Tentokrát se hrálo na hřišti d´Este Course a letos se sešlo nadprůměrně hodně golfistů.

Začali jsme ve 13:30 hod Cannon startem. Během hry trochu zapršelo, ale naštěstí se nemuselo přerušovat a všichni jsme se v pořádku sešli kolem 18. hodiny na pestrý raut a slavnostní vyhlášení nejlepších hráčů.

7. ročník JUNGHEINRICH WEST CUP v minikopané Liblín 23.6.2012 Letos 23.6. jsme pořádali již 7. ročník tradičního fotbalového turnaje JUNGHEINRICH WEST CUP v Liblíně. Za příjemné atmosféry, krásného počasí, dobrého jídla, piva a živé hudby se zúčastnilo 15 týmů z řad našich zákazníků z celé oblasti západních Čech.

Konkurence byla veliká a finále bylo velmi vyhrocené, protože proti sobě nastoupil tým společnosti MD Elmont a Jungheinrich. Po napínavé střelbě penalt první místo obhájila společnost MD Elmont, které gratulujeme k vítězství. Na třetím místě se umístila firma PRO.MED.CS Praha a.s. Děkujeme všem zúčastněným za příjemně strávený den a těšíme se na příští turnaj.

Podporujeme Nadace Křižovatka

Společnost Jungheinrich (ČR) s.r.o. podporuje dlouhodobě projekt Nadace Křižovatka za účelem podpory předčasně narozených dětí či dětí narozených s postižením. Za tímto účelem v roce 2012 věnovala 29 000 Kč na nákup 20 ks monitorů dechu BABYSENSE II model CU-100/2.

Tyto monitory budou umístěny ve Fakultní Thomayerově nemocnici s poliklinikou v Praze na novorozeneckém oddělení přednosty doc. MUDr. Jana Janoty, Ph.D.

V roce 2011 bylo předáno 17 monitorů dechu do nemocnice Krajská zdravotní, a.s. - Nemocnice Chomutov. o.z., primář MUDr. Jiří Kroh.

JéHáčko • Časopis Jungheinrich ČR Ročník V. • Vydává Jungheinrich (ČR) s.r.o., Modletice 101, 251 01 Říčany Redakce: Ing. Gabriela Benová (tel. 313 333 190), Bc. Naďa Polanová (tel. 313 333 195), Renáta Vosečková (tel. 313 333 192), Michal Kejla, Pavel Hrabica • DTP: SKY GATE s.r.o. • Tisk: TISKAP • MK ČR E 18806 Autorská práva k časopisu náleží vydavateli. Žádná část časopisu nesmí být přetiskována bez svolení vydavatele.

JéHáčko 54

Tajenku a vyluštěné sudoku posílejte nebo noste do redakce JéHáčka. Každý, kdo pošle správné odpovědi, obdrží malý dárek.

jehacko@jungheinrich.cz

Lehké

Těžké

Blondýna kráčí po chodníku a na lampě uvidí inzerát: „Pronajmeme byt 2+kk, prosíme zájemce, aby jen zaklepali.“ Jde okolo policajt a ptá se blondýnky klepající na lampu: „Copak to děláte?“ Blondýnka: „Ale, visí tu inzerát, a tak zkouším, jestli mi otevřou.“ Policajt se podívá nahoru na lampu a říká: „No svítěj, takže by měli být doma...“

JéHáčko 55

Spalovací vozíky Jungheinrich.

Nažhaveny na tvrdou práci.

Nekompromisní výkon při minimální spotřebě!

Spalovací vozíky Jungheinrich nabízejí vše, o čem sní každý provozovatel manipulační techniky. Brutální sílu robustních průmyslových motorů a zároveň minimální spotřebu. Originální konstrukci s nejnižším těžištěm, která ve spojení s řadou vyspělých asistenčních programů zaručuje vynikající stabilitu a efektivitu provozu.

Piloti vozíků ocení i dokonalou ergonomii ovládacích prvků a perfektní výhled z kabiny.

Tel.: 313 333 111 · E-mail: prodej@jungheinrich.cz · www.jungheinrich.cz