Budte spokojeni v praci i doma by Nakladatelství Beta

Matthew kelly

BUĎTE SPOKOJENÍ V PRÁCI I DOMA Jak smysluplně rozvíjet svou osobnost

MATTHEW KELLY

BUĎTE SPOKOJENÍ

V PRÁCI I DOMA Jak smysluplně rozvíjet svou osobnost

Copyright © Beacon Publishing, 2011 All rights reserved including the right of reproduction in whole or in part any form. This edition published by arrangement with Hudson Street Press, a member of Penguin Group (USA) Inc. Original English title: OFF BALANCE Getting Beyond the Work-life Balance Myth to Personal and Professional Satisfaction Translation © Jana Mikuláštíková, 2012 Copyright © for Czech edition Pavel Dobrovský – BETA s.r.o., 2012 All rights reserved. (Všechna práva vyhrazena.) ISBN 978-80-7306-499-0

ÚVOD

DILEMA

edním z hlavních témat, která dnes zatěžují všechen lid-

ský potenciál ve světě obchodu a obchodních společností, je snaha o dosažení rovnováhy mezi soukromým a pracovním životem. Tento termín byl poprvé použit před dvaceti lety a zdá se, že se z něj stane jeden z největších omylů naší doby. Ačkoli bylo téma dosažení rovnováhy mezi soukromým a pracovním životem zavedeno s těmi nejlepšími úmysly – především se snahou pomoci lidem žijícím v moderním světě překonat stále narůstající tlak v jejich soukromých a pracovních životech – v mnoha ohledech byla tato myšlenka již od počátku chybná. Budoucnost obchodní společnosti a potenciál jejích zaměstnanců jsou propojené, jejich cíle jsou společné. Společnost se může stát lepší jen tehdy, když se stanou lepšími lidé, kteří společnost řídí. Pouze pokud ředitel, výkonný tým, skupina manažerů a ostatní zaměstnanci využijí svůj poten-

BUĎTE SPOKOJENÍ V PRÁCI I DOMA

ciál jako jednotlivci, využije svůj potenciál i obchodní společnost. Zamyslete se nad tím. Je práce součástí vašeho života? Samozřejmě že ano. Ale ve chvíli, kdy se společnosti začaly ptát svých zaměstnanců, zda je jejich osobní a pracovní život v rovnováze, oddělily tím práci od zbytku života zaměstnanců. V zásadě jim říkali: „Vaše práce není součástí vašeho života!“ Průměrný člověk dnes stráví většinu dne prací. A tak nebylo žádným velkým překvapením, že zaměstnanci v dotaznících zkoumajících míru jejich spokojenosti neodpovídali na otázky týkající se rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem příliš uspokojivě a že začali tuto rovnováhu stále víc vyžadovat. A to vždy znamenalo pracovat méně. Neznám jediného zaměstnance, který by přišel za svým šéfem a řekl mu: „Můj pracovní a soukromý život není v rovnováze. Myslím si, že abych tento problém vyřešil, potřebuju víc pracovat.“ Téma rovnováhy mezi soukromým a pracovním životem, které ovládá svět obchodních společností již téměř dvacet let, naznačuje, že soukromý život je oddělený od života pracovního. Práce a soukromý život jsou tak postaveny proti sobě a my získáváme pocit, že buď moc pracujeme a málo žijeme soukromým životem, nebo naopak. Už samotné vymezení „soukromého“ a „pracovního“ omezuje možnost dosáhnout toho, aby se práce stala výrazně obohacující součástí našeho soukromého života a aby v mnoha ohledech byla naší soukromou záležitostí.

ÚVOD

V životě jedince od sebe nemůžeme oddělit stránku osobní a profesní. Můžeme na tyto stránky odděleně pohlížet, abychom je lépe pochopili, ale je prakticky nemožné je od sebe oddělit. Jsou velmi úzce propojené. Jdu-li dnes do práce a doma mám nemocnou ženu, budu v práci mírně roztržitý a nebudu se úplně soustředit. V opačném případě bych nebyl dobrým manželem, a pokud nejsem dobrým manželem, nejsem pravděpodobně ani tak dobrým zaměstnancem, jakým bych mohl být. Stejně tak když se mi dnes v práci podaří úspěšně dokončit nějaký důležitý projekt, budu naplněný pozitivní energií, kterou pak následně přenesu na svou ženu a svou rodinu. Není možné zcela oddělit osobní život od pracovního, protože jsou velmi hluboce propojeny. Některé události v našich životech jsou osobní, jiné pracovní. Ale nežijete dva životy, jeden osobní a jeden pracovní. Žijete jeden život, který je složený ze stránky osobní a ze stránky pracovní, a obě tyto stránky se vzájemně velmi silně ovlivňují. Narození dítěte je událost velmi osobní, ale také ovlivní váš pracovní život. Splnit čtvrtletní plán je silně pracovní záležitost, která však ovlivní váš osobní život. Získat pro společnost nového zákazníka nebo spolupracovníka je záležitostí čistě profesionální, která však také ovlivní váš osobní život. Po dvacetiletém omílání tématu rovnováhy mezi osobním a pracovním životem jsou lidé unavení a frustrovaní. Opakovaně se snažili této iluzorní rovnováhy dosáhnout a opakovaně se jim to nepodařilo. Obchodní společnosti vydaly milio-

BUĎTE SPOKOJENÍ V PRÁCI I DOMA

ny dolarů na nejrůznější programy, mnoho zaměstnanců se usilovně snažilo nastolit jakousi rovnováhu mezi osobním a pracovním životem, ale žádný úspěch se nedostavil. Podle časopisu Newsweek ve skutečnosti pociťuje 70 % zaměstnanců mnohem menší rovnováhu dnes než před deseti lety. Některé společnosti si uvědomily svůj přehmat a přejmenovaly tuto rovnováhu na „efektivitu osobního a pracovního života“. Ale základní dilema zůstává stále stejné: společnosti nedokážou naučit své zaměstnance efektivně zvládat různé požadavky osobního a pracovního života a zaměstnanci nenašli jiný způsob, jak tyto dvě oblasti harmonizovat. Po důkladném zkoumání celé této záležitosti jsem došel k závěru, že lidé ve skutečnosti nepotřebují ani nechtějí dosáhnout rovnováhy. V průběhu posledních tří let jsem oslovil přes tisíc respondentů s otázkou: „Kdybyste si mohli vybrat mezi rovnováhou a spokojeností, jaká by byla vaše volba?“ Ani jeden z respondentů by si nevybral rovnováhu. Lidé chtějí žít spokojený život, a to jak po stránce osobní, tak pracovní. Chtějí vědět, že je to možné. Chtějí slyšet, že nemusí obětovat své osobní priority na oltář obchodní společnosti, aby dosáhli uspokojivé pracovní kariéry. Lidé chtějí dosáhnout osobní a pracovní spokojenosti (OPS). A zde, při hledání spokojenosti, opět zjišťujeme, jak hluboce je propojený osobní život s životem pracovním. Je jedno, zda je váš osobní život velmi spokojený, protože pokud nejste spokojeni v práci, přenese se tato nespokojenost i do života osobního.

ÚVOD

Jaká je tedy cesta? Odpověď máme přímo před očima. Debata o rovnováze mezi osobním a pracovním životem vznikla při zkoumání spokojenosti zaměstnanců. Vždy se tedy jednalo o spokojenost. To je to, po čem lidé touží. Někdy tato spokojenost může vzejít z osmihodinové práce, někdy z několikadenního odpočinku na pláži bez jakéhokoli kontaktu s pracovním světem. Ale žít hluboce spokojený život většinou vyžaduje strategii, denní pozornost, sebeuvědomění a disciplínu. Naše snahy o dosažení rovnováhy mezi osobním a pracovním životem vždy postrádaly celkovou strategii. Lidem byla předhozena řada myšlenek a nástrojů a z nich si měli sami vytvořit praktickou strategii. Výsledky dnes jasně dokazují, že většina lidí není něčeho takového schopna. Je zajímavé, že něco podobného děláme často i v oblasti pracovní. Lidem předhodíme škálu nápadů a nástrojů a očekáváme, že z toho vytvoří nějakou uskutečnitelnou strategii a následně podle ní budou odpovědně pracovat. Předpokládáme, že lidé toto dokážou – většina to ale nedokáže. Předpokládáme, že lidé budou ke své práci přistupovat strategicky – většina to ale nedělá. Lidé potřebují systém – ať se jedná o dosahování osobní a pracovní spokojenosti nebo o plnění čtvrtletních cílů. Systém řídí naše chování. Určité chování vede k určitým výsledkům. Pokud víte, jakého výsledku chcete dosáhnout, dalším krokem je určit, pomocí jakého typu chování k tomuto výsledku dojdete. Nakonec zbývá vybudovat systém, který toto chování bude podporovat a posilovat.

BUĎTE SPOKOJENÍ V PRÁCI I DOMA

Obchodní společnost může a měla by svým zaměstnancům pomoci dosáhnout spokojeného života. Má k tomu řadu možností. Prvním a nejdůležitějším krokem je poskytnout zaměstnancům celkový systém, který podpoří osobní a pracovní spokojenost. Je jen správné, že obchodní společnost dělá tyto kroky čistě ve vlastním zájmu. Zaměstnanci, kteří přistupují ke svým životům strategicky, budou velmi pravděpodobně přistupovat strategicky i k práci. Spokojení zaměstnanci pracují lépe, jsou více tvůrčí, zákazníkům poskytují prvotřídní služby. Prvotní odpovědnost za vytvoření spokojeného života však zůstává na každém jednotlivci. Tato kniha vám pomůže naplánovat a vybudovat mnohem spokojenější život, a to jak v oblasti osobní, tak pracovní. Společně začneme přistupovat k našim životům stejně strategicky a odhodlaně, jako nejlepší světové obchodní společnosti přistupují k obchodování. Výsledkem bude váš osobní systém, který zapojíte do svého života a který vás postupně, rok za rokem, dovede k nejvyšším stupňům spokojenosti. Pokud se budete systému věrně držet, slibuji vám, že tato kniha změní váš život.

Buďte spokojení v práci i doma

PROLOG

RYBÁŘ

dysi dávno žil jeden investiční bankéř. Bydlel v New

Yorku, byl velice úspěšný a vydělával spoustu peněz. Jeho život byl však velmi rychlý, hlučný a plný stresu. A tak každý rok odjížděl z města na jih, do malé vesničky na pobřeží v Mexiku. Tam dva týdny odpočíval, nabíral síly a energii. Jednoho dne před polednem stál na molu a pozoroval moře, když viděl, jak do přístavu vjíždí malá rybářská loďka. Pomyslel si, že je to zvláštní, protože většina rybářů zůstávala na moři až do pozdního odpoledne, aby nalovili co nejvíc ryb a připravili je k prodeji na trhu. Přemohla ho zvědavost. Přešel k místu, kde se loďka chystala zakotvit. V lodi byl jen jeden rybář a pár velkých tuňáků. „Za jak dlouho jste ty ryby nachytal?“ zeptal se rybáře. „Celkem rychle,“ odpověděl s úsměvem rybář. „Porouchala se vám loď?“ ptal se dál Američan.

BUĎTE SPOKOJENÍ V PRÁCI I DOMA

„Vůbec ne,“ odvětil rybář. „Za třináct let jsem s ní neměl nejmenší potíž.“ Američan byl zmatený, a tak se rybáře zeptal: „Proč nezůstanete na moři déle, abyste nachytal víc ryb?“ Rybář se opět usmál a odpověděl: „Tohle pro mou rodinu bohatě stačí. Nějaké ryby sníme, ty zbylé můžeme prodat nebo vyměnit za něco jiného, co potřebujeme.“ „Ale není ještě ani poledne. Co děláte ve zbylém čase?“ „Ráno rád dlouho spím,“ vysvětloval rybář. „Když vstanu, jedu na chvíli rybařit, spíš pro radost. Odpoledne si hraju se svými dětmi a pak máme se ženou siestu. Večer s rodinou večeříme. Potom, když děti usnou, jdu se projít do vesnice, dám si sklenku vína a s kamarády hrajeme na kytaru.“ Američan se zasmál a řekl: „Já jsem vystudoval Harvardskou univerzitu a můžu vám pomoct.“ Rybář se poněkud skepticky zeptal: „A jak?“ „Měl byste rybařit každý den déle,“ radil Američan, „až do pozdního odpoledne. Tak ulovíte víc ryb, vyděláte víc peněz a budete si moct koupit větší loď. S větší lodí nachytáte ještě víc ryb a vyděláte ještě víc peněz, a pak si budete moct koupit další loď a najmout si dalšího rybáře, který bude vyjíždět s vaší druhou lodí.“ „Ale co dál?“ ptal se rybář. „To je teprve začátek! Na dvou lodích nachytáte ještě mnohem víc ryb a vyděláte ještě mnohem víc peněz, a než se nadějete, budete mít celou flotilu lodí a všichni muži ve vesnici budou u vás hledat práci.“

PROLOG

„Ale co dál?“ ptal se rybář. „Zanedlouho se budete moct obejít bez prostředníka a budete prodávat ryby přímo konzervárně a vyděláte ještě víc peněz. Vaše flotila lodí se bude stále rozšiřovat a budete si moct postavit vlastní konzervárnu. A než se nadějete, budete moct odejít z téhle malé vesničky, přestěhovat se do Mexico City a řídit svůj vlastní rozrůstající se podnik.“ „Ale co dál?“ naléhal rybář. „No pak můžete začít prodávat ryby do různých částí světa. Do Asie a Austrálie nebo do Severní Ameriky. A jak poptávka po vašich rybách poroste, přestěhujete se z Mexico City do Los Angeles, otevřete si tam distribuční sklady a začnete posílat ryby do Evropy a do všech koutů zeměkoule.“ „Ale co dál?“ znovu se ptal rybář. Američan pokračoval: „V té době už bude vaše společnost patřit mezi největší ve svém oboru. Můžete se přestěhovat do New Yorku a řídit své impérium z centra světového obchodu.“ „A jak dlouho to bude trvat?“ ptal se rybář. „Dvacet pět, možná třicet let,“ vysvětloval bankéř. „A co budu dělat potom?“ opět se zeptal rybář. Američanovi zazářily oči jako rozsvícený vánoční stromek. „Teď přijde to nejlepší,“ řekl. „Až přijde ta správná chvíle, půjdete na Wall Street, necháte zapsat svou společnost jako veřejnou, nabídnete její akcie a vyděláte miliony a miliony dolarů.“ „Miliony?“ zeptal se rybář.

BUĎTE SPOKOJENÍ V PRÁCI I DOMA

„Víc peněz, než si teď myslíte, že byste vydělal za víc než deset životů,“ vysvětlil Američan. „Ale co potom?“ Američan nevěděl, co říct. Byl v koncích. Ale pak mu myslí prolétla myšlenka, otočil se k rybáři a řekl mu: „Potom byste se mohl přestěhovat do malé pobřežní vesničky… mohl byste dlouho spát… mohl byste vyjíždět na ryby jen pro své potěšení… odpoledne byste mohl při siestě odpočívat se svou ženou… večer večeřet s rodinou… a pak se jít projít do vesnice, dát si sklenku vína a hrát na kytaru s přáteli…“

Jak žít co nejlépe

dybych vám řekl, že právě vy můžete žít jako ten rybář,

věřili byste mi? Možná ano, možná ne, možná byste mi chtěli věřit, ale stejně byste měli pochybnosti. Možná byste si pomysleli, že je to směšná myšlenka, a okamžitě byste ji odmítli jako nesmyslnou. Nebo byste možná byli zvědaví a chtěli se dozvědět víc podrobností. Zamyslete se nad tím chvíli. Je možné, abyste prožili takový život jako rybář v našem příběhu? Odpověď zní ano. Jsem přesvědčený, že byste mohli žít takový život, kdybyste opravdu chtěli. Ale myslím si, že vy ve skutečnosti nechcete. Možná by se vám takový život dva nebo tři dny líbil, ale to je dovolená, a dovolená není život. A možná, že ve skutečnosti nechcete žít život, jaký žijete teď, a tak si myslíte, že rybář žije líp. To je nebezpečná myšlenka, ale vrhá alespoň trochu světla na vaši nespokojenost – a čas od času je dobré si svou vlastní nespokojenost uvědomit.

BUĎTE SPOKOJENÍ V PRÁCI I DOMA

ŽIVOT, JAKÝ OPRAVDU CHCETE Kdy jste se nad tím naposledy opravdu zamysleli? Před pár lety jsem šel ke svému lékaři na pravidelnou každoroční prohlídku. Věděl jsem, že bych mohl shodit pár kilo, ale jinak jsem se cítil naprosto zdravý. O pár hodin později už jsem podstupoval v místní nemocnici nejrůznější vyšetření a následující den mi můj lékař oznámil, že mám rakovinu. Vypadal jsem zdravě. Cítil jsem se zdravý. Ale měl jsem rakovinu. Bylo mi třicet pět let a vzpomínám si, jak jsem si cestou od lékaře v autě říkal: „Je to skutečně pravda? Co to znamená? Je to vážné? Říkají mi lékaři celou pravdu, nebo jen nechtějí, abych se trápil?“ Ale ukázalo se, že rakovina byla to nejlepší, co mě mohlo potkat. Víte, i když o sobě i o životě průběžně stále přemýšlím, život mi rychle a nenápadně unikal. Proplouval jsem bez námahy životem osobním i pracovním. Během následujících měsíců léčby jsem začal vážně přemýšlet o tom, jak chci vlastně žít. Uvědomil jsem si, že čtyři roky chodím se skvělou ženou a že je čas založit s ní společný život. Taky jsem si uvědomil, že musím změnit práci. Ne to, co dělám, ale to, jak to dělám. A především jsem si uvědomil, že jsem ke svému životu přistupoval bez jakékoli strategie. Vědomě, nebo – což je ještě horší – podvědomě jsem žil s přístupem „uvidíme, co mi život přinese“. To je krásný, velmi dětský přístup, ale když jsme na vrcholu sil, měli bychom k němu přidat stejný díl přístupu „uvidíme, co dokážu“.

JAK ŽÍT CO NEJLÉPE

Uvidíme, co dokážu. Ne v práci, ale v životě. Prozkoumejte své možnosti. Ne ve vztahu ke klientům, ale v oblasti svého manželství, rodiny, svých zájmů a koníčků, svých vášní a snů. Začněte přemýšlet, co v životě skutečně chcete. Nejlepším způsobem je zamyslet se nad následujícími otázkami. Můžete si je přečíst a pak pokračovat dál ve čtení celé kapitoly. Ale doporučil bych vám se během následujících dnů a týdnů k těmto otázkám několikrát vrátit a znovu se nad každou z nich zamyslet. Věřím, že vám pomůžou objevit vaše možnosti. 1. Co se vám na vašem současném životě líbí? 2. Co se vám na vašem současném životě nelíbí? 3. Cítíte se některou z věcí, která se vám na vašem současném životě nelíbí, polapeni? 4. Kdyby vám lékař příští týden oznámil, že umíráte a zbývá vám rok života, jak byste tento rok prožili? 5. Kdybyste zdědili deset miliard dolarů, jak byste prožili zbytek života a jak byste s penězi naložili? 6. Co vám brání žít tak, jak opravdu chcete? 7. Kdybyste ve svém životě mohli změnit tři věci, co byste změnili? Je snadné nechat plynout týdny, měsíce, roky, a nepřemýšlet o tom, jak chceme opravdu žít. Je příliš snadné jen čekat, co nám život přinese. Neposadíme se a nezamyslíme se nad tím, jak vlastně žijeme. Strávíme víc času

BUĎTE SPOKOJENÍ V PRÁCI I DOMA

plánováním letní dovolené než plánováním svého života. Ale abychom mohli prožívat uspokojivý osobní a pracovní život, musíme to změnit. Možná jste na začátku najeli do částečně uspokojivého života, ale udržet a rozvinout tuto spokojenost můžete jen strategickým přístupem a opravdovým úsilím. Cílem této knihy je udělat z vás stavitele vlastního osobně i profesně spokojeného života. Abyste byli schopni sami ho vybudovat, musíte ke svému úkolu přistoupit se stejným odhodláním a pílí, s jakým úspěšné společnosti vyvíjejí své nové produkty. Svůj život můžete strávit mnoha nejrůznějšími způsoby. Můžete žít mnoho různých životů díky svým nadáním, své osobnosti a svým vztahům. Můžete si vybrat z nejrůznějších cest, jak v osobním, tak v pracovním životě. Nemusíte se spokojit se životem, do kterého jste spadli.

KAŽDÝ ŽIVOT MÁ SVOU CENU Příběh o rybáři a jeho životě je velmi krásný, ale hodně věcí nebylo řečeno. Rybářův život něco stojí. Každý život něco stojí. Váš život i můj život něco stojí. Každá naše volba eliminuje další možnosti a tyto další možnosti tvoří část ceny, kterou platíme za život, který jsme si vybrali. Velmi pochybuji, že byste byli ochotni platit cenu za život, jaký žije rybář. Já vím, že já bych ji neplatil. Ale to z nás nedělá slabochy. A myslím, že důvod, proč nejsme ochotni platit cenu za rybářův život, je

JAK ŽÍT CO NEJLÉPE

ten, že ve skutečnosti takový život vůbec žít nechceme. Podívejme se tedy na rybářův život zblízka. Rybář nemá elektřinu, telefon ani přístup na internet. Nevlastní žádné spotřební zboží, neplatí sociální pojištění, nemá topení ani klimatizaci. Nikdy nebyl u zubaře, ani se nestará o své zdraví, nemá účet v bance, nikdy nechodí do restaurace, má dokončenou čtvrtou třídu základní školy. Nemá auto, nemá televizi, oblečení mu většinou šije manželka. Nikdy nikam necestoval a pravděpodobně ani nikdy nebude. Nebyl vlastně ani v Mexico City. Ujišťuji vás, že byste mohli žít tak, jak žije rybář. Náklady na jeho život jsou necelých 125 dolarů za měsíc. To pro vaši představu znamená, že kdybyste investovali 30 000 dolarů a váš roční zisk by činil 5 % této částky (1500 dolarů), měli byste dost na rybářův život… i kdybyste nikdy nechytili jedinou rybu. Ale důležitější otázky zní: Opravdu byste chtěli žít tak jako rybář? Bylo by to pro vás dobré? Využili byste při tomto stylu života smysluplně všechna svá nadání a své schopnosti? Byli byste spokojení? A pak, až byste přišli dnes večer domů a řekli své manželce nebo manželovi, že chcete začít nový život, opustit tento shon a ruch a žít tak, jako rybář z našeho příběhu, jaká by byla její či jeho odpověď? A kdybyste měli děti, co by na to řekly? Jestli opravdu chcete žít takovým životem jako rybář a máte v bance 30 000 dolarů nebo nemovitost v této hodnotě, prosím, seberte se a jděte žít takový život. Pokud nemáte 30 000 dolarů, ale jste ochotni vsadit vše, co máte, na vaše

BUĎTE SPOKOJENÍ V PRÁCI I DOMA

rybářské schopnosti, prosím, seberte se a vydejte se za tímto životem. Jestli nemáte 30 000 dolarů a nejste ochotni vsadit vše, co máte, na vaše rybářské schopnosti, prosím, začněte vydělávat a šetřit, abyste našetřili 30 000 dolarů a mohli se pustit do takového života, který vám, podle vás, přinese uspokojení. Já si však nemyslím, že opravdu chcete žít rybářovým životem. Možná by se vám líbilo žít něco mezi tím, jak žije rybář, a jak žijete vy. To si pravděpodobně říká většina z nás, ale ještě je příliš brzy na správnou odpověď. Možná jste životu, jaký si skutečně přejete, blíž, než se zdá, možná jste mu zatím velmi vzdáleni. Tato kniha vám pomůže odhalit, co vás dovede k životu, který vás bude nejvíc uspokojovat. Rybářův příběh nám slouží k zamyšlení nad tím, jak žijeme. Odhaluje nám nespokojenost s našimi životy, a i když bychom si možná trochu přáli žít rybářovým životem, podstatná otázka zní, co jsme ochotni pro to udělat a čeho jsme ochotni se pro to vzdát. Můžete žít život, po jakém toužíte, ale musíte za něj zaplatit určitou cenu. A život, stejně jako obchod, závisí na správném využití cenných zdrojů.

ODHALTE SVOU NESPOKOJENOST Rybářův příběh nám pomáhá odhalit naši nespokojenost. Každý z nás je s něčím nespokojený a uvědomit si to je vel-

JAK ŽÍT CO NEJLÉPE

mi důležité. Pokud bylo téma rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem něčím přínosné, zcela jistě pomohlo lidem analyzovat vlastní nespokojenost. Jakmile si svou nespokojenost uvědomíme, obvykle si řekneme, že se s tím nedá nic dělat, popřípadě že by byla nutná velmi radikální změna, abychom náš život smysluplně zlepšili. Velmi často pouze ve své fantazii sníme o nějaké neuskutečnitelné verzi rybářova života, která by přinesla konec naší nespokojenosti, ale nic neuděláme. Se svou nespokojeností však můžete něco udělat – jestliže do života zařadíte jednoduchý systém, který vám přináší tato kniha, budete překvapeni, jak se ve vašem životě brzy místo nespokojenosti objeví čistá radost. Žít spokojenější život je možné. Prožívat hluboké uspokojení v soukromém i v pracovním životě současně je možné. Není nutné obětovat osobní spokojenost na úkor spokojenosti pracovní – či naopak. Můžete žít takový život jako rybář, a pokud si to skutečně přejete, tato kniha vám k tomu dopomůže. Ale znovu opakuji: myslím, že takový život ve skutečnosti žít nechcete. Tato kniha vám pomůže odhalit vaši nespokojenost v osobním i v pracovním životě. A pomůže vám zjistit, na čem vám záleží nejvíc. Pomůže vám naplánovat život, ve kterém budou vaše každodenní aktivity sladěné s vašimi hodnotami a prioritami tak, abyste prožívali hluboké uspokojení po stránce osobní i pracovní. A takový život bude ještě lepší než život rybářův – pro vás.

BUĎTE SPOKOJENÍ V PRÁCI I DOMA

To, co nás na rybářově životě přitahuje, je spokojenost, kterou mu přináší. Každý z nás po takové spokojenosti touží.

JAK ŽÍT CO NEJLÉPE? Všechny velké civilizace se od počátku své existence zabývaly jedinou otázkou: jak žít co nejlépe? S touto základní otázkou se potýkali všichni velcí filozofové všech dob. Je to otázka, kterou se snaží zodpovědět každá kultura, každá země, každá generace a každý jedinec vědomě či podvědomě. A kolem této otázky se také posledních dvacet let točila debata na téma rovnováhy mezi osobním a pracovním životem. Ale především je to otázka, která je pro vás i pro mne velmi osobní. Úsilí, s jakým každý jednotlivec či každá společnost k této otázce přistupuje, vypovídá o mnohém. Je velmi alarmující, že současná společnost se této otázce vůbec nevěnuje. Zajímáme se víc o to, jak chceme žít, než o snahu objevit, jak žít co nejlépe. Stejně tak jsme víc zaměření na sebevyjádření než na rozvoj naší osobnosti. Osobní zájmy převládly nad snahou o dosažení co nejvyšší úrovně. Trváme na tom, co chceme, a máme pocit, že máme právo to chtít. Potíž je však v tom, že když budeme mít to, co chceme, rozhodně nedosáhneme osobního a pracovního uspokojení. A to z toho důvodu, že většina lidí nezná sebe samé dost dobře na to, aby pro sebe chtěli ty správné věci. Teprve jak stárneme a získáváme větší zkušenosti, začínáme chtít to, co

JAK ŽÍT CO NEJLÉPE

opravdu potřebujeme, protože pochopíme, že trvalého štěstí v tomto rychle se měnícím světě nedosáhneme uspokojením našich prchavých tužeb a přání, ale uspokojením našich skutečných potřeb. Touha dostat to, po čem toužíme, se většinou týká spíš našeho chvilkového potěšení než nějaké trvalé spokojenosti. Potěšení a spokojenost velmi často zaměňujeme. Důvodem, proč Mick Jagger nemůže nalézt „žádné uspokojení“, je, že si plete potěšení s uspokojením. Většina lidí přistupuje stejně i k problému hledání rovnováhy mezi pracovním a osobním životem. Základní rozdíl mezi potěšením a uspokojením je ten, že potěšení trvá pouze v průběhu aktivity, která je přináší. Když jíme, cítíme potěšení, když přestaneme jíst, přestaneme pociťovat potěšení. Ve skutečnosti z celkového času, který strávíme jídlem, pouze v 25 % máme opravdu hlad – ale milujeme potěšení, které nám jídlo přináší. Spokojenost znamená něco zcela jiného. Podívejme se na následující příklad. Vrátíte se domů z práce a zrovna dnes večer máte jít cvičit. Nemáte na cvičení vůbec chuť a raději byste si lehli před televizi, ale nakonec se přinutíte a jdete cvičit. Po cvičení se vždycky cítíte dobře – i když se musíte zpočátku ke cvičení nutit. To je uspokojení. Uspokojení trvá, i když činnost, která je přináší, skončí. Osoby, věci a činnosti, které do mého života vnesly spokojenost, mi uspokojení přinášejí stále, zatímco to, co mi přineslo pouhé potěšení, stále hledám a nemohu se uspokojit. Závislost znamená chtít stále

BUĎTE SPOKOJENÍ V PRÁCI I DOMA

víc a víc něčeho, co nám přináší stále méně a méně uspokojení. V mnoha ohledech jsme se stali závislými na potěšení, chceme dostat to, po čem toužíme, ale platíme za to ztrátou uspokojení. Mylně se domníváme, že potěšení a uspokojení přicházejí ruku v ruce. Vzpomínám si na chvíle, které mě donutily sáhnout si na dno, které mi přinesly trápení, ale nakonec jsem pocítil skutečné uspokojení. A tento pocit uspokojení je mnohem důležitější než potěšení z práce – ačkoli můžeme-li mít oboje, je to ideální. Kdybych si však měl vybrat mezi tím, zda mi má práce přinese potěšení, nebo skutečné uspokojení, vybral bych si uspokojení. Vlastně si myslím, že bychom pocitu skutečně hlubokého a trvalého uspokojení dali přednost před mnoha a mnoha věcmi. Chceme to, co je pro nás nejlepší. Pokud to dostaneme, neznamená to, že nám to přinese takové uspokojení, jaké jsme očekávali. Každý z nás zažil zklamání poté, co něčeho dosáhl a náhle zjistil, že namísto očekávané záplavy spokojenosti se cítí zcela prázdný. Debata o dosažení rovnováhy mezi pracovním a osobním životem byla pokusem amerických obchodních společností o zodpovězení věčné otázky: „Jak žít co nejlépe?“ Nejsem si však jistý, jestli tuto otázku dokáže obchodní svět kvalifikovaně zodpovědět. Nemyslím to jako kritiku. Obchodní společnosti nemohou tuto otázku zodpovědět, protože odpověď se u každého z nás liší. A samozřejmě je také každý z nás zodpovědný za to, aby si tuto otázku sám položil a zodpověděl.