1 Hudba moře
Povím vám příběh: Před tisíciletími se propadlo do hlubin moře město, ve kterém stálo mnoho chrámů zasvěcených bohům. A zvony potopených chrámů pořád zvoní. Možná je rozeznívají přílivové vlny nebo jimi ryby pohupují sem a tam. AI je to jakkoli, ty zvony znějí dodnes a jejich sladká hudba je slyšet až na břehu moře. I já jsem jí chtěl naslouchat, tak jsem se vydal hledat onu pláž. Po několika letech putování jsem ji konečně našel. Ale slyšel jsem jenom hlasité dunění moře. Na tom opuštěném místě se ozývaly zvuky vln narážejících na skály, ale nikde nezněla hudba, nikde nezvonily chrámové zvony. Poslouchal jsem hodně pozorně, ale slyšel jsem pouze zvuk tříštících se vln. A přesto jsem čekal. Stál jsem tam dál, protože jsem zapomněl cestu zpátky, a neznámému opuštěnému břehu bylo dáno stát se svědkem konce mého života. Postupně jsem přestával myslet na zvony. Usadil jsem se na pláži. Pak jsem jedné noci náhle zaslechl zvony znějící z chrámů pod mořskou hladinou a jejich překrásná hudba naplnila můj život radostí. Když jsem slyšel hudbu zvonů, procitl jsem ze spánku a od té chvíle už nedokážu usnout. Cosi uvnitř je pořád bdělé, spánek navždy zmizel a můj život se naplnil světlem – protože kde není spánek, tam není temnota. A jsem šIastný. Stal jsem se ztělesněním štěstí, protože jak by mohl existovat smutek tam, kde zaznívá hudba z božího chrámu? 11