Jedina vec na ktere zalezi

Neale Donald Walsch

Jediné, na čem záleží

NEALE DONALD WALSCH

JEDINÉ, NA ČEM

ZÁLEŽÍ

2. kniha série HOVORY s LIDST VEM

Život má smysl a cíl.

Všichni lidé je touží poznat.

Většina z nich to ještě nepochopila.

Bylo nám řečeno, že základním instinktem lidstva je snaha přežít.

Tak to ale vůbec není.

Tuto knihu věnuji Em Claireové, americké básnířce, jejíž hlas ukončil samotu a přinesl nový pocit pochopení, prozření, upřímnosti a krásy tisícům lidí po celém světě. Děkuji jí za dary, které nám všem dala, a zvlášť jí děkuji za to, co dala mně – za to, že změnila celý můj život jako má nejdražší přítelkyně, manželka a v pravém slova smyslu moje „lepší polovička“.

ČÁST PRVNÍ Čtyři krátké rozhovory na počátek dlouhé cesty, kterou jste už dávno toužili podniknout.

Neale Donald Walsch: THE ONLY THING THAT MATTERS Original English language edition in the United States published by Emnin Books Copyright © 2012 by Neale Donald Walsch Translation © Tomáš Bíla, 2013 Copyright © for Czech edition Pavel Dobrovský – BETA s.r.o., 2013 All rights reserved. (Všechna práva vyhrazena.)

ISBN 978-80-7306-547-8

Kapitola první

Vaše duše přesně ví, co dělá  Drazí společníci na cestě, mám velkou radost, že jste tady.

Je něco, co se chcete dozvědět, a něco, co chcete udělat, a život tomu rozumí. Proto čtete tato slova.

Tohle se chcete dozvědět: 98 % lidí na světě věnuje 98 % svého času věcem, na kterých nezáleží.

I vy jste patřili mezi zmíněných 98 %, ale to už neplatí. Od této chvíle jste se rozhodli věnovat svůj čas tomu jedinému, na čem záleží. Otázka zní: Co to je?

Tohle chcete udělat: Najít odpověď na tuto otázku.

Vyžaduje to důkladné zkoumání vlastního nitra. Pro takový důležitý a pozoruhodný krok máte vše potřebné. Věřte tomu.

Kdyby toto nebylo správné místo, kde hledat odpověď na zmíně-

– 13 –

– JEDINÉ, NA ČEM Z ÁLEŽÍ –

nou otázku, nebyli byste tady. Nemyslete si, že se vám tato kniha dostala do ruky náhodou.

Nemyslete si to.

Myslete si tohle: Moje duše přesně ví, co dělá.

A také si myslete: Moje duše ví, na čem opravdu záleží.

Takže nejde o „nalezení“ odpovědi, ale jen o to, abyste si na ni vzpomněli. Není to proces objevování, nýbrž obnovování. Jde o informace, které není potřeba vyzkoumat, ale stačí je vyvolat.

Začněme tady.

Právě v tuto chvíli se na naší planetě děje něco velmi neobvyklého. Nepochybně jste si toho všimli. Možná to ve vašem životě vytváří značné množství překážek a zádrhelů, možná dokonce i zásadní problémy. A nejspíš je pozorujete i v životě ostatních.

Chvíli jste si možná mysleli, že to je jenom výplod vaší představivosti, že se ve skutečnosti nic mimořádného neděje, jen vy jste trochu unavení, přepracovaní, přecitlivělí.

Ale teď, když vám každý den přináší další a větší překážky a objevují se nové a nové problémy, které je potřeba vyřešit, začíná být jasné, že nejde o žádnou iluzi ani přehnanou obavu. Možná se v duchu ptáte: „Proč se to všechno děje? Co dělám špatně?“ A tady je odpověď.

Neděláte špatně nic.

A... právě v tuhle chvíli se na naší planetě děje něco velmi neobvyklého. Říkejte tomu přelévání energie, říkejte tomu kosmický cyklus, říkejte tomu generálka lidstva nebo si tomu říkejte, jak chcete.

Podstatné je, že změna, kterou život na této planetě prochází, je velice skutečná. Dotýká se nás na rovině emocionální, fyzické i duchovní. Některých z nás se dotýká víc než jiných, ale žádný z nás vůči ní není imunní.

– 14 –

– KAPITOLA PRVNÍ –

Tenhle prožitek se týká celého světa. Mluvte s lidmi. Jen se s nimi dejte do řeči. Mluvte s ostatními, kdykoli a kdekoli k tomu budete mít příležitost. Řeknou vám: Ano, poslední dobou byl život poměrně náročný. Více než dřív. Více než normálně. A pro někoho dokonce více než kdy jindy.

Hrozí tu jedno nebezpečí – a to nebezpečí nespočívá v tom, co se děje, ale v tom, jak byste si to, co se děje, mohli vykládat. Nebezpečí tkví v tom, že na to, co se děje, budete pohlížet jako na „zlo“, a vaše reakce bude tudíž poznamenána zklamáním a strachem, nebo dokonce vztekem (který je jen projeveným strachem), takže uděláte pravý opak toho, co by vám pomohlo.

Největší nebezpečí spočívá v tom, že kvůli nepřesnosti vlastního vnímání přijdete o jedinečnou (doslova jedinkrát za život se nabízející) příležitost.

Dobrá zpráva je, že vaše duše tvrdě pracuje na tom, aby se to nestalo. Pracuje na tom právě teď, i v tomhle okamžiku.

Tak ještě jednou: Opravu si myslíte, že je náhoda, že tohle čtete?

Kapitola druhá

Věříte tomu?  Život vás miluje. Možná vám to zrovna teď tak nepřipadá, a možná se dokonce ušklíbnete, když si to přečtete, ale život vás miluje a podporuje, a právě proto se vám v tento den dostalo zvláštního pozvání od života samotného.

Možná toto pozvání sami cítíte – tak jako někdy časně zrána už ve spánku cítíte, že je čas se probudit.

Měli jste někdy takový pocit? Nic konkrétního se neděje, nezazvoní budík, nikdo vám netřese ramenem. Jen máte jakýsi vnitřní pocit, že je čas se probudit.

Možná v těchto dnech cítíte potlačované vzrušení, díky němuž jste připraveni poddat se jemnému, ale neúnavnému vnitřnímu hlasu, který vám pořád dokola šeptá, že... … Věci nemusejí být takové, jaké jsou.

Ten vnitřní hlas má pravdu. Váš život nemusí být sérií strastiplných a náročných krizí, ať už jde o finance, vztahy, zdraví, nebo rodinu – anebo o všechno dohromady. Anebo, když na to přijde, někdy vlastně vůbec o nic konkrétního nejde..., jen o určitý nepříjemný pocit, že něco není v pořádku.

– 16 –

– KAPITOLA DRUHÁ –

Ani svět v globálním měřítku nemusí být kupou neustále se střídajících kalamit, ať už jde o krize politické či ekonomické, nebo o problémy se životním prostředím, ekologií, kulturou či vírou.

Poslechněte ten hlas... … Věci nemusejí být takové, jaké jsou.

To není jen zbožné přání. To k vám promlouvá vaše vědomí.

Co se ve vašem životě děje, je právě to, že sílí vaše vědomí – a vy nasloucháte jeho hlasu.

Přísně vzato není možné, aby vaše vědomí „sílilo“. Vědomí je takové, jaké je, nemůže „sílit“ ani „růst“, protože sídlí uvnitř vaší duše, a ta sama nemůže růst ani žádným jiným způsobem přibývat. Je prostě taková, jaká byla vždycky.

Je to vaše mysl, která roste. Pro snazší pochopení by se dalo říci, že vědomí sídlí v duši a pozornost sídlí v mysli.

Takže kdybychom to, co se odehrává ve vašem životě, chtěli popsat jinými slovy, mohli bychom uvést, že teď věnujete větší pozornost svému vědomí. Jedna věc je „být při vědomí“, ale něco úplně jiného je věnovat pozornost tomu, co vaše duše vnímá (namísto toho, abyste to přehlíželi tak, jak to dělá většina lidí).

Propojení obojího by se dalo nazvat povědomím. Když vaše mysl věnuje pozornost duši, a mysl i duše tedy vnímají totéž, zaobírají se stejnými myšlenkami a zastávají stejný úhel pohledu, dá se říci, že jste si plně vědomi sebe sama.

Ve skutečnosti tedy, začíná-li vědomí vaší duše věnovat pozornost vaší mysli, pak se zvětšuje právě vaše povědomí.

Teď se dostáváme k tomu, v čem spočívá nebezpečí špatného pochopení: Vaše posílené povědomí s sebou přináší lepší vníma-

– 17 –

– JEDINÉ, NA ČEM Z ÁLEŽÍ –

vost vůči všem aspektům života. To nepochybně vedlo k posílení pocitu, jak moc vás život ovlivňuje – a vám by se mohlo zdát, že se vám najednou všechno v životě staví do cesty, překáží vám a brání dosáhnout klidu, protože stejné životní prožitky, které jste ještě nedávno zvládali téměř bez obtíží, vám najednou připadají jako veliká zátěž.

Nejspíš jste se divili, co se to děje a proč už nic nejde tak snadno jako dřív.

Je to v podstatě velmi jednoduché: Není to tím, že by vám ubývaly síly, ale naopak tím, že jich máte víc než kdy dříve. Ale do tohoto stavu teprve dorůstáte zároveň s tím, jak vám život nabízí, abyste častěji věnovali zvýšenou pozornost většímu množství věcí.

K tomu přičtěte skutečnost, že máte stále více informací, které můžete vstřebávat (díky moderním technologiím má dnes patnáctileté dítě přístup k většímu množství informací, než měl před několika lety prezident Spojených států) – a cítíte, že je toho na vás opravdu hodně.

Ale tím to ještě nekončí. Zdá se, že se dnes na celém světě zároveň hroutí mnohem více věcí než kdykoli dřív – od finančních systémů přes politické a společenské systémy až po systémy klimatické.

Takže dnes žijeme uprostřed dokonalé bouře: Na místě, kde se stýkají protichůdné energie, rozšiřující se vlivy a rychle se násobící negativní síly – a díky nim žijeme v době opravdu zajímavé. A přání „života v zajímavé době“ se ve staré Číně používalo jako kletba...

Ale je to tak, jak to krásně a výstižně vyjádřila duchovní učitelka Mary O’Malleyová: „To, co nám stojí v cestě, je cesta.“ Důvodem, proč se spoustě lidí zdá, že jim životní události stojí v cestě životem, je okolnost, že mnozí z nich nemají ani ponětí,

– 18 –

– KAPITOLA DRUHÁ –

kam jdou. Nevědí, že na cestě, která jim byla předurčena, nejsou vůbec žádné překážky.

Překážky, na něž lidé narážejí, jim život nepostavil záludně a úskočně do cesty, kterou jdou. Naopak, to oni se rozhodli jít po cestě, která je poseta překážkami.

Proč? Proč by se lidé vydávali na cestu plnou objížděk, překážek a nebezpečí, nemluvě už o tom, kolikrát je může zavést do slepé uličky?

Je to proto, že dostali hodně špatné instrukce anebo jen velmi nepřesně nakreslenou mapu.

Cesta, o níž se lidem říkalo, že tudy mají jít, není tou cestou, kvůli které přišli na svět. A právě proto 98 % lidí na světě věnuje 98 % svého času věcem, na kterých nezáleží.

Když tohle změníte, změníte celý svůj život.

Kapitola třetí

Je důležité vědět, že víte, co víte  Vy už to víte. V nejniternějším nitru svého já víte, co jste si právě přečetli. Tím, co vás dovedlo k těmto stránkám, není snaha najít něco, co nevíte, ale připomenout si něco, co už dávno víte – abyste věděli, že to víte. „Vědět, že víte“ je velký krok vstříc životu zaměřenému na jedinou věc, na které záleží. Možná jste zapomněli, že víte, že to víte, ale už první vzpomínka, na kterou zde narazíte, bude stačit, abyste vše napravili. První vzpomínka je ta, že víte, že to víte.

Teď si vzpomínáte, že víte, že to víte – protože jste si právě „vzpomněli, že si vzpomínáte“.

Na cestě, která nás čeká, přijde mnoho dalších, neméně důležitých vzpomínek. Tyto vzpomínky, jež bychom mohli nazvat „pamětí duše“, jsou právě tím, kvůli čemu vaše duše přivedla vaši mysl na toto místo – proto, abyste si je vybavili.

Význam „vědění, že víte“ ani nelze dostatečně zdůraznit. Vzpomenout si, že víte, že víte, vás okamžitě osvobodí od všech pocitů beznaděje či bezradnosti. Ale jakmile víte, že víte, zatoužíte zjistit, co přesně víte. Vaše mysl bude chtít poznat, co vaše duše dávno zná.

– 20 –

– KAPITOLA TŘETÍ –

Nejhlubší vědomí leží právě ve vaší duši, protože vědomí pochází z vědění a duše je místem, kde lze nalézt opravdové vědomosti. Mysl ukládá zážitky – které mylně považujeme za vědomosti.

A tak se teď můžete ptát: „Jak se dokážu dobrat všech těch vědomostí, které už údajně mám?“ Dobrá otázka. Velice dobrá otázka. A odpověď? Nejjednodušší cesta, jak získat informace, které už o životě máte (ale možná jste zapomněli, že je máte, anebo jste zapomněli, jak se k nim dostat), je vybavit si je.

Jinými slovy: vyvolat je. Nechat je vystoupat do popředí vašeho myšlení.

A toho lze dosáhnout dvěma způsoby.

První je sbírat informace na místě, které zdánlivě leží mimo vás. To je to, co právě teď zdánlivě děláte.

Druhým je sbírat je na místě, které leží ve vašem nitru. To je to, co právě teď děláte doopravdy.

Vypadá to, jako byste dělali to první, ale ve skutečnosti děláte to druhé.

Tato kniha vám nabízí příležiMoudrost duše: tost, abyste se setkali se sebou saUž víte všechno, co mými – a přesně kvůli tomu jste potřebujete vědět, tady. (Na světě, nejenom nad toua víte, že to víte. to knihou. Ale stane se to u téhle knihy a prožijete to velmi neobvyklým způsobem.)

Jednou z věcí, kterou už víte, ale občas na ni zapomínáte, je to, že nic se neděje náhodou a že neexistuje nic jako shoda okolností.

Právě proto, že víte, že to tak je, vás určitě příliš nepřekvapí, že se tato kniha objevila ve vašem životě právě v tuhle chvíli.

– 21 –

– JEDINÉ, NA ČEM Z ÁLEŽÍ –

Samozřejmě vás to ani nemělo překvapit. Mělo vás to pouze ujistit. Ono ujištění přichází právě dnes v tu nejvhodnější chvíli, protože právě nyní je váš život plný energií, situací a okolností, které vás donutily vážně zapochybovat o tom, co víte – ne-li to úplně popřít.

Nedělejte to.

Nedělejte to.

Nedělejte.

To. Nepomůže vám to.

Tohle ano.

Vstoupit do tohoto okamžiku a tohoto prožitku vám pomůže.

Věřte tomu, že vaše duše vždycky ví, co vám poslouží. Vlastně právě proto se v příštím okamžiku stane to, co se stane.

Kapitola čtvrtá

Právě teď se z vás stane autor  Počkejte a uvidíte, co se stane. Nebudete tomu věřit.

Začnete psát tuhle knihu. „To je šílené,“ říkáte asi. „Vždyť tu knihu čtu, nepíšu ji.“ Ale počkejte. Za chvilku přijde kouzlo.

Slyšeli jste někdy tvrzení: Všichni jsme Jedno? Samozřejmě že ano. Slyšeli jste to možná již tisíckrát. Ale už jste se někdy vážně zamýšleli nad tím, jaké by to bylo, kdyby to byla pravda? Ne jenom jako myšlenka, ale skutečně, fakticky, funkčně?

A ono to je pravda.

Skutečně.

Fakticky.

Funkčně.

Neexistuje nikdo jiný než Vy, jen v různých formách.

Mnoha lidem to zpočátku zní jako nesmysl, nebo přinejmenším jako něco příliš abstraktního, než aby to přijali jako funkční součást reality. Ale pokud o tom budeme uvažovat v širším kontextu, ve velmi širokém kontextu, začne to zapadat aspoň do mezních oblastí toho, co bychom mohli považovat za možné.

– 23 –

– JEDINÉ, NA ČEM Z ÁLEŽÍ –

Podívejme se na to.

Všichni jsme byli stvořeni z „téhož“, vyvinuli jsme se ze stejného prvotního zdroje. Můžeme to ilustrovat na základě analogie: Když se poprvé objevil oceán a začal se rozšiřovat, nebyl z ničeho jiného než z kapky vody. Kapka vody v oceánu je stejná jako oceán. Je to oceán ve své menší podobě. Žádná kapka není odlišná od oceánu. A všechny kapky v oceánu jsou Jedno: OCEÁN. Proto by nebylo nepřesné, kdyby jedna kapka v oceánu jiné kapce řekla: „Všichni jsme Jedno.“ Druhá kapka by na to odpověděla: „Samozřejmě že ano. Jen proto, že jsme byly odděleny, není žádMoudrost duše: ná z nás jiná než ostatní, ani nejsme Všichni jsme Jedno, odlišné od toho, z čeho jsme byly rozdělené na části. vyděleny. Jsme pořád totéž, oceán, jen v singularizované podobě.“ Totéž platí i o lidských bytostech. Všichni jsme Jedno, prostě vydělení na jednotlivce. Tím nejsme odlišní od toho, z čeho jsme byli vyděleni, ani se nelišíme jeden od druhého.

Teď si možná říkáte: „No to je všechno pěkné, to je krásný model světa, ale přece to není možné uskutečnit v realitě našeho všedního života.“ Bylo by naprosto pochopitelné, kdybyste si to mysleli. Nakonec se opravdu jevíme jako oddělené bytosti, ačkoli jimi ve skutečnosti nejsme. Zcela nepochybně se chováme jako oddělené bytosti – přestože jsme všichni Jedno. Chováme se tak do té míry, že kdyby různé Části Nás říkali dalším Částem Nás, že My si myslíme, že existuje jenom Jedno Já, další Části Nás by se Nám smály.

A kdybychom My trvali na tom, že My všichni jsme Jedno, další Části Nás by se Nám nejenom smály, ale zavřely by Nás někam, odkud bychom nemohli touhle myšlenkou nakazit zby-

– 24 –

– KAPITOLA ČT VRTÁ –

tek Nás. A kdyby nás ani tohle neumlčelo... no, pak by musely přijmout jiná opatření.

Proč? Proč se dějí všechny ty zlověstné věci, které znějí, jako by byly z nějakého nepodařeného filmu? Protože představa, že my všichni jsme Jedno, narušuje fungování celého současného světa.

Narušuje globální ekonomiku, to je jisté. Co s tím budeme dělat?

Narušuje globální politiku, to je jisté. Co s tím budeme dělat?

Narušuje globální společnost, to je jisté. Co s tím budeme dělat?

A teď pozor: Narušuje globální teologii, to je naprosto jisté.

Co s tím budeme dělat?

Všechno, co jsme považovali za pravdu, by přestalo platit.

Všechno, co jsme za pravdu nepovažovali, by platilo. Jak bychom se tomu dokázali postavit? Jak bychom mohli bojovat za to, co je správné? Jak bychom dovedli ospravedlnit, že zabíjíme druhé v boji za pravdu, když bychom zjistili, že zabíjíme sebe sama pro něco, co ani pravda není?

Dobrá, možná bychom na celou tu věc měli raději zapomenout.

Zapomeňte na větu: Všichni jsme Jedno.

Jako bychom ji nikdy nevyslovili.

Dovolte si vnímat tuto knihu tak, jako by ji napsal někdo jiný a vy jste ji jenom četli. Možná to na první setkání s ní stačí. Je to tak bezpečnější, a proto možná i lepší. Aspoň prozatím. Můžeme se k tomu vrátit později, řekněme třeba za deset kapitol..., poté, co položíme pevnější základy.

Anebo ne. Uvidíme.

Ne, počkat. Musíme se k tomu vrátit. Je to naprosto nezbytné, protože je to právě tohle vědomí, co vytváří kontext, v němž můžeme prožít poznání té jediné věci, na které záleží. Takže než

– 25 –

– JEDINÉ, NA ČEM Z ÁLEŽÍ –

tady skončíme, budete si moci prožít pocit, že my všichni jsme Jedno – protože budete psát tuto knihu.

Ale teď ještě ne.

Prozatím se vrátíme k vašemu původnímu pohledu na literaturu, vycházejícímu z předpokladu, že někdo knihu píše a vy ji čtete. Přijměme tuto představu a vraťme se k původní otázce: Na čem opravdu záleží? A... pokud věnujete pozornost jen tomuhle..., co si počít se zbytkem života?

Jak chcete v tomhle světě žít, aniž byste věnovali pozornost oněm věcem, kterým jste dříve věnovali 98 % svého času? Odstěhujete se do jeskyně? Vstoupíte do kláštera? Stanete se bohémem? „Vymaníte se“ z navyklého způsobu života, jako to v šedesátých letech minulého století dělaly tisíce lidí, kteří zklamáni konvenčními hodnotami zamířili do komunit hippies?

Ne. Nejde o to, abyste odešli pryč nebo abyste chodili sem a tam zabráni v meditaci a opustili veškeré konstruktivní aktivity. Jde o to, znovu zaostřit smysl svého života tak, abyste jednoho dne mohli říci, že věnujete 98 % svého času věcem, na kterých záleží.

Překvapující na celé věci je, že až se to stane, vaše aktivity se Moudrost duše: Ne to, co děláte, ale samy o sobě nejspíš příliš nezmění. jak a proč to děláte, I kdyby si všichni lidé na světě přeurčuje, zdali na tom četli tuhle knihu, souhlasili s jejím záleží. obsahem a začali věnovat 98 % svého času věcem, na kterých záleží, jejich aktivity by se moc nezměnily.

Lidé by pořád ráno vstávali a chodili do práce – anebo si nějakým jiným způsobem zajišťovali živobytí.

Lidé by se pořád brali a měli děti – anebo hledali někoho, koho by mohli milovat a kým by byli milováni.

– 26 –

– KAPITOLA ČT VRTÁ –

Lidé by pořád běhali a skákali a tančili a zpívali a smáli se – anebo by si vytvářeli nějaký jiný způsob, jak se pobavit, jak do svých dnů a nocí vnést trochu radosti a veselí.

Otázka tedy zní: Jestliže se to, co lidé dělají, příliš nezmění, jak se stane, že to, co dělají, bude najednou tím, na čem záleží?

Odpověď nespočívá v tom, co lidé dělají, ale jak a proč to dělají. Odpověď zní: Na věci záleží, pokud vede k určitému výsledku, po němž touží duše. Pokud vytváří to, po čem touží sám život.

Na věci záleží tehdy, pokud to, jak ji děláte, usnadňuje dosažení Většího cíle, o který vám v životě jde.

Ale to, co lidé dělají, jim nemůže usnadnit, čeho se snaží dosáhnout, pokud nevědí, čeho se snaží dosáhnout. Nejprve si musejí být vědomi Většího cíle, o který usilují. A právě v tom spočívá problém. Většina lidí neví, co dělá.

Nemyslím to v žádném případě pejorativně. Je to jednoduše konstatování faktu. Většina lidí jen málo rozumí povaze cesty, po které se ubírá, a už vůbec neví, jak dorazit ke kýženému cíli.

V jejich cestě za Větším cílem hrají velkou roli věci, které lidé dělají každý den. Mohou je k němu přibližovat, ale mohou je od něj také odvádět. Většina lidí ovšem vůbec neví, kam směřuje, a tak platí to, co suše prohlásil jeden slavný komik: „Když si nedáme pozor, možná všichni skončíme přesně tam, kam máme namířeno.“ Na světě dnes žije několik miliard lidí, kteří zoufale doufají, že „se někam dostanou“, a přitom nevědí, kam směřují.

Prvním krokem na cestě k pochopení vlastního cíle je ujasnit si to, kde jsme právě teď, a také to, kdo jsme a proč jsme tady.

Tím myslím tady na světě.

Co tady děláte? Jaký to má smysl? V čem tkví smysl života?

– 27 –

– JEDINÉ, NA ČEM Z ÁLEŽÍ –

To jsou otázky, které si musíte zodpovědět ještě dřív, než se začnete rozhodovat o tom jediném, na čem záleží – nemluvě už o tom, jak se na to soustředit ve všedním životě. Takže následujících pár kapitol – druhou část této knihy – věnujeme právě hlubšímu zkoumání uvedených otázek.

Až budete číst následující stránky, mějte na paměti, že to je zkoumání, po kterém vaše mysl už dlouho prahla. Vaše mysl se totiž už roky snažila pochopit život, který vůbec žádný smysl nedává. Teď díky moudrosti duše zasadíte všechno, co se ve vašem životě odehrává, do nového kontextu – do kontextu, ve kterém život konečně bude dávat smysl.

(Poznámka: Pokud jste v tuto chvíli netrpěliví a nechcete se zrovna teď pouštět do hlubšího zkoumání, ale raději byste se rovnou dostali k diskusi o tom, jaké to je, když se ve svém životě z 98 % soustředíte na věci, na kterých záleží, klidně přeskočte rovnou ke třetí části této knihy. Ale jen abyste byli předem varováni: Je velmi pravděpodobné, že se stejně dříve nebo později vrátíte k části druhé a pročtete si kapitoly 5 až 18, protože v nich je definována a popsána celá konstrukce života, díky níž záleží právě na tom jediném, na čem záleží.)