Mýty
Stephen Fry
Mýty Řecké báje kořeněné britským humorem
Mythos © Stephen Fry, 2017 Jacket illustration © Sarah Young Illustrations © Barbora Kepičová Translation © Tomáš Bíla, 2018 Original English title: MYTHOS: A Retelling of the Myths of Ancient Greece Copyright © for Czech edition Pavel Dobrovský – BETA s.r.o., 2018 All rights reserved. (Všechna práva vyhrazena.) ISBN 978-80-7593-017-0
PŘEDMLUVA Když jsem byl malý, dostala se mi do ruky kniha nazvaná Příběhy starého Řecka. Byla to láska na první pohled. Jakkoli jsem si rád četl i mýty a legendy jiných kultur a národů, na těch řeckých bylo něco, co mě hřálo u srdce. Ta energie, humor, vášeň, smysl pro detail a uvěřitelnost jejich světa mě vždycky přitahovaly. Doufám, že stejně zaujmou i vás. Možná už znáte některé z těch, které vám budu vyprávět, ale zvlášť vítáni jsou ti, kdo se s postavami a příběhy z řeckých mýtů dosud nikdy nesetkali. K tomu, abyste se do téhle knížky začetli, nepotřebujete vědět nic – začínáme od stvoření vesmíru. Rozhodně nepotřebujete žádné znalosti starověké historie, nemusíte znát rozdíl mezi nektarem a nymfou, satyrem a kentaurem, Mórami a Fúriemi. Na řecké mytologii není vůbec nic učeného a intelektuálního; je zábavná, návyková, přístupná a úžasně lidská. Ale kde se vůbec ty mýty o starověkém Řecku vzaly? U spletitých dějin lidstva se nám může podařit nahmátnout řecké vlákno a sledovat je zpět proti proudu času, ale když si vybereme jen jednu civilizaci a její příběhy, bude to možná působit, jako bychom jí při čerpání z pravého zdroje univerzálního mýtu trochu stranili. Všude po světě se naši dávní předkové zamýšleli nad tím, jaká síla probouzí sopky, metá blesky, bičuje pobřeží vlnami a vyvolává zemětřesení. Oslavovali a uctívali střídání ročních období, pohyb nebeských těles na noční obloze i každodenní zázrak východu slunce. Ptali se, jak to všechno asi začalo. Kolektivní nevědomí 5
S TE P H E N F RY
mnoha kultur nám dalo příběhy o rozčílených bozích, bozích umírajících a znovuzrozených, o bohyních plodnosti, božstvech, démonech a silách ohně, země a vody. Řekové samozřejmě nebyli jediní, kdo z tajuplných vláken vlastní existence spřádal pestrou tapisérii mýtů a legend. Když na to půjdeme archeologicky či antropologicky, můžeme původ řeckých bohů vysledovat k nebeským otcům, bohyním měsíce a démonům „úrodného půlměsíce“ v Mezopotámii – dnešním Iráku, Sýrii a Turecku. Babylóňané, Sumeřané, Akaďané a další tamní civilizace, které se zrodily mnohem dříve než ta řecká, měli své příběhy o zrození světa a další folklórní mýty, které by se – stejně jako jazyky, jimiž si je vyprávěli – daly dál stopovat do Indie a odsud zas na západ až k prehistorii, do Afriky a ke zrodu lidského druhu. Ale kdykoli se pustíme do vyprávění nějakého příběhu, musíme dějové vlákno někde přestřihnout, aby bylo odkud začít. U řecké mytologie je to snadné, protože se nám dochovala v bohatých detailech a pestrých barvách, které ji odlišují od všech ostatních mytologií. Zaznamenali ji pro nás první básníci a od nich ji přebírali další a další v téměř nepřerušeném sledu od počátků písemnictví až do současnosti. Přestože řecké mýty mají hodně společného s čínskými, íránskými, indickými, mayskými, africkými, ruskými, indiánskými, židovskými a severskými mýty, jsou jako jediné – jak o nich napsala spisovatelka a mýtografka Edith Hamiltonová – „výtvorem velkých básníků“. Řekové o svých bozích, nestvůrách a hrdinech jako první vytvářeli soudržné příběhy, dokonce celá literární díla. Linie řeckých mýtů sleduje vzestup lidstva, náš boj za osvobození od zásahů ze strany bohů – jejich zneužívání, vměšování a nadvlády nad lidským životem a civilizací. Řekové se před svými bohy neplazili. Dobře si uvědomovali jejich marnivou touhu nechat se prosit a uctívat, ale byli přesvědčeni, že jsou jim rovni. 6
MÝTY
Jejich mýty prostupuje vědomí, že kdokoli stvořil tenhle záhadný svět se vší jeho krutostí, zázraky, vrtochy, krásami, šílenstvím a nespravedlností, musel sám být krutý, zázračný, vrtošivý, krásný, šílený a nespravedlivý. Řekové vytvářeli bohy k obrazu svému: bojovné, ale tvůrčí, moudré, ale zuřivé, milující, ale žárlivé, něžné, ale kruté, soucitné, ale mstivé. Mýtus začíná na samotném začátku, ale nekončí na konci. Kdybych do něj zahrnul i hrdiny jako Oidipa, Persea, Thésea, Iásóna a Hérakla a detaily trójské války, byla by tahle kniha tak těžká, že by ji neunesl ani Titán. Kromě toho mi jde jen o vyprávění těch příběhů, ne o jejich vysvětlování nebo zkoumání lidské pravdy a psychologických poznatků, které se za nimi mohou skrývat. Mýty jsou se všemi svými znepokojivými, překvapivými, romantickými, komickými, tragickými, krutými a okouzlujícími podrobnostmi dostatečně pozoruhodné, aby obstály jako svébytné příběhy. Pokud vám při čtení bude vrtat hlavou, co Řeky vedlo k tomu, aby si vybájili tak bohatý a propracovaný svět s tolika postavami a událostmi, pokud se začnete zamýšlet nad hlubší pravdou, kterou mýty vyjadřují, pak vězte, že to je potěšení, které k jejich četbě patří. A potěšení, o to při zahloubání se do světa řecké mytologie jde především. Stephen Fry
ZAČÁTEK ČÁST PRVNÍ
ZROZENÍ Z CHAOSU Poslední dobou se vznik vesmíru vysvětluje nějakým velkým třeskem, jednorázovou událostí, ze které vznikla veškerá hmota, z níž se skládá všechno neživé i živé. Staří Řekové měli jinou představu. Tvrdili, že všechno nevzniklo z jedné velké šlupky, ale z CHAOSU. Byl ten Chaos nějaký bůh – nadpozemská bytost –, anebo jen stav nebytí? Anebo to byl chaos v tom smyslu, jak jej známe dnes, tedy svým způsobem děsný nepořádek? Něco jako pokoj patnáctiletého kluka, jenom o hodně horší? Zkuste si chaos představit jako obří kosmické zívnutí. Jako zející propast nebo zející prázdnotu. Nevím, jestli chaos stvořil život a hmotu z ničeho, anebo vznikly z jeho zívnutí, jestli si je nějak vysnil nebo vyčaroval. Prostě předtím nebyly. Ani vy jste nebyli. Ovšem svým způsobem jsme všichni byli, protože byly všechny ty kousky, ze kterých se skládáme. Stačí jen říct, že podle Řeků to byl Chaos, kdo pořádně zatlačil, škytl, kýchl, blinknul nebo jen pokrčil rameny, a tím spustil dlouhý řetězec stvoření, který skončil u pelikánů a penicilinu a much a muchomůrek a jezevců a jezevčíků a lidí a narcisů a vraždění a umění a lásky a zmatku a smrti a šílenství a sušenek. Ať už to bylo jakkoli, dnešní vědci se shodují na tom, že naším osudem je vrátit se k chaosu. Tomuto nevyhnutelnému konci říkají entropie; je to součást velkého cyklu od chaosu k řádu a zase zpět k chaosu. Vaše kalhoty začaly jako chaotické atomy, které se 11
S TE P H E N F RY
nějak shlukovaly do hmoty, z níž se za celé miliardy let působením řádu vytvořila živá hmota a evolucí se z ní stal bavlník, ze kterého byla upředena látka, jež nyní halí vaše pohledné nožky. Jednoho dne – doufám, že ne hned teď – své kalhoty zahodíte a budou hnít na skládce, anebo shoří ve spalovně. V každém případě bude hmota, která je tvoří, nakonec znovu uvolněna a stane se součástí atmosféry naší planety. Až jednou Slunce exploduje a pohltí každičkou částici našeho světa, včetně těch, které dnes máte na sobě, vrátí se všechny atomy, z nichž se vaše kalhoty skládaly, zpátky do stavu chaosu. A co platí pro vaše kalhoty, platí pochopitelně i pro vás. Takže chaos, kterým všechno začalo, je zároveň i chaos, kterým všechno skončí. Možná jste ovšem ten typ člověka, co se zeptá: „Ale kdo nebo co bylo před chaosem?“ Případně: „Kdo nebo co bylo před velkým třeskem? Něco tu přece být muselo.“ No, nebylo. Musíme se smířit s tím, že nebylo žádné „před“, protože tehdy ještě neexistoval ani čas. Nikdo nespustil stopky ani neřekl Teď! A protože čas ještě nebyl stvořen, pojmy jako „před“, „během“, „když“, „pak“, „po obědě“ a „minulou středu“ neměly žádný význam. Člověku to neleze do hlavy, ale je to tak. Řecké slovo pro „všechno, co existuje“, co bychom mohli označit jako „vesmír“, je KOSMOS. A v tuhle chvíli – přestože „tahle chvíle“ je zatím prázdný pojem (úplně stejně jako „zatím“) –, v tuhle chvíli je Kosmos chaos a nic než chaos, protože chaos je to jediné, co existuje. Je to, jako kdyby se vesmír protahoval, anebo jako kdyby členové orchestru ladili… Ale všechno se záhy změní.
PRVNÍ ŘÁD Z beztvarého chaosu se zrodila dvě stvoření: EREBOS a NYX. Erebos byl tmou, Nyx byla nocí. Okamžitě se spojili a z jejich svazku vznikly HÉMERA, den, a AITHÉR, světlo. Zároveň – protože všechno se musí dít současně, dokud nebude existovat čas, který by od sebe události oddělil – chaos zplodil další dvě entity: GAIU, zemi, a TARTAROS, hlubiny a jeskyně pod ní. Hádám, co si teď asi myslíte – že tahle stvoření určitě budou moc milá – Den, Noc, Světlo, Hlubiny a Jeskyně. Ale nebyli to bohové a bohyně, nebyly to dokonce ani osobnosti. A možná už vás napadlo, že tím, že neexistoval čas, se mezi nimi nemohlo odehrát nic dramatického, protože příběhy se neobejdou bez „Kdysi dávno“ a „co bylo dál“. V tom máte samozřejmě pravdu. Co jako první vzniklo z chaosu, byly prvotní, elementární principy, které neměly charakter, barvu ani zájmy. Byla to PRAPŮVODNÍ BOŽSTVA, První řád božských bytostí, z nichž všichni bohové, hrdinové a stvůry řecké mytologie odvozují svůj původ. Rozkládala se nad vším a pod vším a… čekala. Tichou prázdnotu tohoto světa naplnilo to, že Gaia sama o sobě přivedla na svět dva syny.1 První byl PONTUS, moře, 1
Tenhle trik – panenské početí neboli parthenogenesis – se dodnes dá pozorovat v přírodě. U mšic, některých ještěrek, a dokonce i žraloků je to docela obvyklý způsob, jak mít mladé. Bez variací, které by umožňovaly kombinování dvou sad genů; přesně tak tomu bylo i u řeckých bohů. Zajímavější z nich jsou vždycky ti, kteří měli dva rodiče, nejen jednoho. 13
S TE P H E N F RY
a druhý ÚRANOS, nebe – později známý spíš jako Uranus, jehož jméno svou podobou s latinským anus po generace rozesmávalo děti ve věku od devíti do devadesáti let. I Hémera a Aithér se spářili a z jejich svazku vznikla THALASSA, ženský protipól mořského Ponta. Úranos byl nebem a nebesy, tak jako – aspoň na počátku – všechna prapůvodní božstva byla tím, co ztělesňovala a čemu vládla.2 Dalo by se říct, že Gaia byla hlínou a kamením hor, údolí, jeskyň i plání, až na to, že na sebe dokázala vzít podobu, která chodila a mluvila. Úranos se nad ní rozkládal jako nebe a oblaka, ale i on na sebe mohl vzít tvar, který bychom poznali. Život všeho byl teprve na počátku. Všechno se ještě vyvíjelo.
2
Slovo Úranos dodnes v řečtině znamená „nebe“.
DRUHÝ ŘÁD Úranos, nebe, kryl svou matku Gaiu. Kryl ji v obou smyslech – tak jako nebe pokrývá zemi dodnes, a tak jako pes kryje fenu. Když to udělal, stalo se něco pozoruhodného. Začal čas. A začalo ještě něco dalšího. Jak to nazvat? Osobnost? Drama? Individualita? Charakter, se všemi jeho nedostatky a chybami, náladami a vášněmi, plány a sny. Dalo by se říct, že začal význam. Oplodnění Gaii dalo světu význam a myšlenky začaly klíčit a nabývat tvar. Sémě z nebe zaselo do půdy sémantiku a sémiologii. Další úvahy na toto téma přenechám povolanějším, ale každopádně to byl významný okamžik. Stvořením a spojením se s Úranem, který byl jejím synem a teď i chotěm, začala Gaia odvíjet stužku života, která vede až k lidským dějinám a k nám samotným, k vám a ke mně. Spojení Úrana a Gaii bylo od samotného počátku velice plodné. Nejprve přišlo dvanáct statných, zdravých dětí, čtyři chlapci a čtyři děvčata. Jejich mužskými potomky byli ÓKEANOS, KOIOS, KRÍOS, HYPERION, ÍAPETOS a KRONOS, ženskými pak THEIA, THEMIS, MNÉMOSYNÉ, FOIBÉ, TÉTHYS a RHEIA. Těch dvanáct představuje Druhý řád božských bytostí, které si vysloužily legendární jména. A jak se zrodil čas, začaly někde pomalu odtikávat hodiny kosmické historie, které tikají dodnes. Možná za to mohl některý z těch novorozenců, ale na to se podíváme později. 15
S TE P H E N F RY
Protože ten tucet zdravých a krásných dětí Úranovi a Gaie nestačil, přivedli na svět ještě další potomstvo – dvoje výrazná, ale výrazně nekrásná trojčata. Nejprve to byli tři KYKLOPOVÉ, jednoocí obři, kteří svému Nebeskému otci dodali celou řadu nových výrazů a modulací. Nejstarším z nich byl BRONTÉS, hrom,3 další byl STEROPÉS, blesk, a potom ARGÉS, záře. S nimi mohl Úranos zaplnit nebe blesky a rozburácet je hromy. Liboval si v té hlučné a velkolepé podívané. Ale druhá trojčata, která Gaia porodila, ještě víc rozechvěla jeho i každého, kdo je spatřil. Snad nejlaskavější, co se o nich dá říct, je to, že byli produktem mutačního experimentu, který už by se nikdy neměl opakovat; genetickou slepou uličkou. Protože každý z těchto novorozenců zvaných HEKATONCHEIROVÉ4 měl padesát hlav a sto rukou a byli ohavnější, divočejší, agresivnější a silnější než cokoli, co vzniklo před nimi. Jmenovali se KOTTOS, divoký, GYÉS, dlouhoruký a AEGAEON, mořský kozel, někdy zvaný též BRIAREÓS, rázný. Gaia je milovala. V Úranovi vzbuzovali odpor. Možná ho na nich nejvíc děsilo to, že on, Pán nebes, mohl zplodit něco tak zvláštního a ošklivého, ale já bych tipoval, že podobně jako většina nenávisti i jeho odpor pramenil ze strachu. Znechuceně je proklel: „Za to, že urážíte můj pohled, už nikdy nespatříte světlo!“ A s těmito zlostnými slovy zatlačil je i Kyklopy zpátky do Gaiina lůna.
3
I brontosaurovi, „hromovému ještěrovi“, dal jméno tenhle Brontes. A možná i těm dvěma spisovatelkám z Yorkshiru. Jejich otec se narodil jako „Brunty“, ale později si jméno změnil na Brontë, snad proto, aby dodal irskému příjmení špetku starověkého hromování, anebo na počest admirála Nelsona, který byl jmenován vévodou z Brontë – tohle vévodství leželo na úbočí Etny a jeho jméno bylo pravděpodobně také odvozeno od jména kyklopa, který dřímal v jejím nitru.
4
Jejich jméno se skládá z hekaton – „sto“ (jako ve slově hektolitr) a cheires – „ruce“ (jako ve slově chiropraktik). 16
MÝTY
Gaiina pomsta Je zcela na místě se ptát, co to „zatlačil je zpátky do Gaiina lůna“ vlastně znamená. Někteří lidé to vyložili tak, že Hekatoncheiry pohřbil pod zemí. Božská identita byla v počátcích času velmi proměnlivá a jen těžko se dalo odlišit boha jako postavu od podstaty, kterou ztělesňuje. Velká písmena ještě neexistovala, takže Gaia, Matka Země, byla totéž jako gaia, země samotná, stejně jako úranos, nebe, splývalo s Úranem, Nebeským otcem. Jisté je, že takovou reakcí na tři Hekatoncheiry, své vlastní děti, a tím, jak krutě se zachoval ke své choti, se Úranos dopustil prvního zločinu. Zásadního zločinu, který neměl zůstat nepotrestán. Gaiina agónie byla nesnesitelná a v jejím nitru se mezi třemi stovkami drásajících rukou a sto padesáti bušícími hlavami Hekatoncheirů zrodila nenávist, děsivá a neutišitelná nenávist vůči Úranovi, synovi, kterého sama zplodila, a zároveň manželovi, se kterým přivedla na svět celou novou generaci. Podobně, jako když břečťan obrůstá strom, v ní začal růst plán, jak se pomstít. Přes palčivou bolest, kterou jí působili Hekatoncheiři ohlodávající její lůno, navšítivila Othrys, vysokou horu tyčící se nad místy, kde se dnes rozkládá středořecká Fthiótida. Z jejího vrcholu je vidět pláň Magnesia, která sahá až k modravým vodám západního Egejského moře, omývajícím Malijský záliv a sporadicky rozeseté ostrůvky s příznačným názvem Sporady. Ale Gaiu sužovala příliš velká bolest a zlost, než aby si vychutnávala jedno z nejkrásnějších panoramat na světě. Na vrcholu hory Othrys usedla a začala z kamene vytvářet velmi pozoruhodný a děsivý artefakt. Bez ustání pracovala devět dní a devět nocí, až vyrobila předmět, který ukryla do skalní pukliny. Potom vyrazila za svými dvanácti krásnými a silnými dětmi. 17
S TE P H E N F RY
„Zabiješ svého otce Úrana a budeš se mnou vládnout celému kosmu?“ ptala se jednoho po druhém. „Zdědíš po něm vládu nad nebesy a všechno, co je, bude naším panstvím.“ Možná si Gaiu – Matku Zemi – představujete jako měkkou, hřejivou, úrodnou a laskavou. No, někdy taková je, ale nezapomínejte, že ve svém nitru ukrývá žhavou lávu. Někdy dokáže být krutější, přísnější a děsivější než to nejrozbouřenější moře. A když už jsme u moře, první z dětí, které si Gaia zkusila získat na svou stranu, byli Ókeanos a jeho sestra Téthys.5 Ale ti zrovna vyjednávali o svých podílech na světových oceánech s Thalassou, prapůvodní bohyní vod. Celá tato generace bohů sílila a předváděla své svaly, rozšiřovala hranice svého působení, štěkala, kousala a navzájem si měřila síly jako štěňata v pelechu. Ókeanos přišel s nápadem stvořit příliv a odliv a mořské proudy, které měly jako obrovská slaná řeka obtékat celý svět. A Téthys čekala jeho potomka – tou dobou to samozřejmě nebyl žádný hřích, bez incestních vztahů by se nenarodil vůbec nikdo. Měl se jí narodit NILUS, Nil, a dál měla přivést na svět další řeky a aspoň tři tisíce Ókeanoven, překrásných mořských nymf, které se stejně snadno pohybovaly po pevnině i pod mořskou hladinou. Už tehdy měli dvě dospělé dcery: KLYMENÉ, která se stala milenkou Íapeta, a chytrou a moudrou MÉTIS, která v budoucích událostech sehraje velmi důležitou úlohu.6 Byli spolu šťastní a těšili se na život
5
Jménem Téthys pojmenovali paleontologové rozlehlé prehistorické moře, které bylo mimo jiné předchůdcem moře Středozemního.
6
Vzhledem k tomu, že Ókeanoven bylo na tři tisíce, bylo by zbytečné je vyjmenovávat, i kdyby všechna jejich jména byla známá. Ale stojí za to uvést KALYPSÓ, AMFITRÍTU a věčně zasmušilou STYX, která se – podobně jako její bratr Nilus – měla stát bohyní velmi důležité řeky. A ještě jedna Ókeanovna si zaslouží zmínku, ovšem jen kvůli svému jménu – DÓRIS. Dóris Ókeanovna. Později se provdala za mořského boha Nérea a stala se matkou mnoha Néreoven, laskavých mořských nymf. 18
MÝTY
mezi mořskými vlnami, takže ani jeden z nich neviděl důvod pomáhat matce s vraždou jejich otce Úrana. Poté Gaia navštívila svou dceru Mnémosyné, která pilně pracovala na tom, aby dokázala vyslovit vlastní jméno. Vypadala jako velmi povrchní, hloupé a nevzdělané stvoření, které nic moc nevědělo a chápalo toho ještě míň. Bylo to ovšem zrádné zdání, protože s každým dnem byla chytřejší a chytřejší, věděla toho víc a víc a víc a víc toho dokázala. Její jméno znamená „paměť“ (slyšíme je třeba ve spojení „mnemotechnická pomůcka“). Když ji matka navštívila, byl svět a kosmos teprve mladý, takže Mnémosyné ještě neměla příležitost načerpat vědomosti a zkušenosti. S postupem času se díky bezmezné schopnosti vstřebávat informace a smyslové vjemy stala moudřejší než téměř všichni ostatní, a jednoho dne přivedla na svět devět dcer zvaných MÚZY, o kterých ještě bude řeč. „Chceš, abych ti pomohla zabít Úrana? Nebeský otec přece nemůže zemřít.“ „Tak ho svrhnout nebo spoutat. Nic jiného si nezaslouží.“ „Nepomůžu ti.“ „Proč ne?“ „Existuje důvod, a až ho poznám, zapamatuju si ho a povím ti ho.“ Rozhořčená Gaia zamířila za Theiou, která se také dala dohromady s jedním ze svých bratrů, totiž s Hyperionem. Později mu měla porodit HÉLIA – slunce, SELÉNÉ – měsíc a ÉÓS – úsvit, a protože čekali tak velkou rodinu, ani oni neměli zájem pomáhat Gaie se svržením Úrana. Gaia byla ze svého laxního a nectižádostivého potomstva, které se odmítalo chopit toho, co považovala za jejich božský osud, hluboce zklamaná – ani nemluvě o tom, jak odpudivě byli všichni zamilovaní a usedlí. Obrátila se na Foibé, snad nejchytřejší a nejbystřejší ze svých dětí. Zářící Foibé už od dětství projevovala věštecké nadání. 19
S TE P H E N F RY
„Ach ne, Matko Země,“ řekla, když vyslechla Gaiin plán. „Do něčeho takového bych se nemohla zapojit. Nevzejde z toho nic dobrého. A kromě toho jsem těhotná…“ „Zatraceně,“ vykřikla Gaia. „A s kým? Vsadím se, že s Koiem.“ Měla pravdu, Foibiným chotěm se skutečně stal její bratr Koios. Gaia s nově rozdmýchaným hněvem vyrazila za svými zbylými dětmi. Snad aspoň jeden z nich bude mít žaludek na to, aby šel do boje! Zkusila to u Themis, která později měla být všude uznávána jako ztělesnění spravedlnosti a dobré rady,7 a Themis své matce moudře poradila, aby svůj nespravedlivý plán svrhnout Úrana pustila z hlavy. Gaia si její moudrou radu pozorně vyslechla a – jak to tak děláme, ať jsme bohové, nebo smrtelníci – pustila ji druhým uchem ven, načež se rozhodla, že zkusí odvahu svého syna Kría, který žil s její a Pontovou dcerou EURYBIÍ. „Zabít svého otce?“ zeptal se Kríos nevěřícně. „A-ale jak… totiž… proč?… totiž… och.“ „Co z toho budeme mít my, matko?“ zeptala se Eurybia, která byla známa jako „srdce z kamene“. „Ó, jenom svět a všechno, co v něm je,“ řekla Gaia. „Spolu s tebou?“ „Spolu se mnou.“ „Ne!“ vykřikl Kríos. „Odejdi, matko.“ „Za úvahu to stojí,“ řekla Eurybia. „Je to příliš nebezpečné,“ namítl Kríos. „Já to odmítám.“ Gaia s opovržením odešla a vyhledala svého syna Íapeta. „Íapete, milovaný chlapče. Znič tu stvůru Úrana a vládni světu se mnou!“ Ókeanovna Klymené, která Íapetovi dala dva syny a čekala dalšího, se postavila mezi ně. „Jaká matka by mohla žádat něco 7
Themis se později stala personifikací zákona, spravedlnosti, zvyků – mores, pravidel chování, od kterých odvozujeme slovo „morální“. 20
MÝTY
takového? Aby syn zabil vlastního otce, to by byl ten nejodpornější zločin. Celý Kosmos by jej odsoudil.“ „S tím musím souhlasit, matko,“ řekl Íapetos. „Proklínám vás i vaše děti!“ sykla Gaia. Matčina kletba je strašná věc. Později uvidíme, jakého konce se synové Íapeta a Klymené ATLÁS, EPIMÉTHEUS a PROMÉTHEUS dočkali. Rhea, jedenáctá z dětí, na které se Gaia obrátila, řekla, že se na ničem takovém nehodlá podílet, ale – hned zvedla ruce, aby zastavila proud hněvu z matčiných úst – navrhla, že její bratr Kronos, nejmladší z těch dvanácti krásných a mocných sourozenců, by na plán svrhnout jejich otce mohl být přístupnější. Sama ho prý nejednou slyšela, jak se rozčiluje nad Úranovou vládou. „Vážně?“ podivila se Gaia. „No, když to říkáš – tak kde je?“ „Nejspíš se toulá po Tartarových jeskyních. Ti dva si výborně rozumějí. Oba jsou temní. Náladoví. Mrzutí. Mocní. Krutí.“ „Můj bože, neříkej mi, že ses zamilovala do Krona!“ „Přimluv se za mě, maminko, prosím! Vždyť je to takový krasavec. Ty sršící černé oči. To hřmotné obočí. Ty jeho dlouhé chvíle mlčení.“ Gaia si vždycky myslela, že zamlklost jejího nejmladšího syna není nic jiného než projev slabšího intelektu, ale měla dost taktu, aby se o tom nezmiňovala. Poté, co Rheu ujistila, že před Kronem vyzdvihne všechny její přednosti, zamířila dolů, dolů, dolů do slují Tartaru, aby ho vyhledala. Kdybyste z nebe svrhli bronzovou kovadlinu, padala by devět dní, než by dopadla na zem. A kdyby padala dál, trvalo by jí dalších devět dní, než by propadla do Tartaru. Jinými slovy: Země je na půli cesty mezi nebesy a podsvětím. Případně by se dalo říct, že Tartaros leží pod zemí tak hluboko jako země pod nebem. Tím je dáno, že se nachází na dně velice hluboké propasti, ale Tartaros je víc než jen to místo. Vzpomeňme si, že Tartaros patřil mezi 21
S TE P H E N F RY
prapůvodní božstva, že byl zrozen z chaosu zároveň s Gaiou. Proto se, když tam dospěla, pozdravili jako bratr se sestrou. „Gaio…, nepřibrala jsi trochu?“ „Vypadáš příšerně, Tartare.“ „Co tady dole vůbec chceš?“ „Tak sklapni a já ti to řeknu…“ Ten nedůtklivý tón, kterým si spolu povídají, jim později nebude bránit v tom, aby se spolu spářili a přivedli na svět TÝFÓNA – nejhorší a nejnebezpečnější ze všech nestvůr.8 Ale momentálně nemá Gaia náladu ani na páření, ani na výměnu urážek. „Poslyš, můj syn Kronos – je tu někde?“ Její bratr otráveně zabručí. „Skoro určitě. Nemohla bys mu říct, ať už mě nechá na pokoji? Celé dny mi tu jen bloumá, z očí mu teče a pusu má dokořán. Zdá se mi, že se do mě nějak zakoukal. Nosí stejný účes jako já a pořád se opírá o stromy a balvany a tváří se jako chudáček melancholik, kterému nikdo nerozumí. Jako kdyby čekal, že ho někdo bude portrétovat, nebo tak něco. Když zrovna nečumí na mě, zírá támhle tím průduchem dolů do lávy. Podívej, už tam zase stojí. Tak za ním běž a zkus mu domluvit.“ Gaia vykročila za svým synem.
Srp Je třeba říct, že Kronos nebyl úplně takový utrápený, melancholický mladý emo-mladík, jak bychom si ho podle popisu Rhey a Tartara mohli představovat. Byl nejsilnější z rodu ne-
8
Po něm jsme pojmenovali tyfus i smrtící tropickou bouři – tajfun. Později se seznámíme i se dvěma jeho odpudivými potomky, které zplodil s ECHIDNOU, jež byla napůl ženou a napůl vodním hadem. 22
MÝTY
představitelně silných bohů. Nepochybně byl krásný a, pravda, taky dost náladový. Kdyby měl možnost najít si nějaký svůj vzor, snad by se identifikoval s do sebe zahleděným Hamletem nebo melancholickým Jaquesem z Jak se vám líbí. Byl to takový Konstantin z Racka se špetkou Morrisseye. Ale byl v něm taky kousíček Macbetha a pořádná dávka Hannibala Lectera – jak ostatně uvidíme. Kronos byl první, kdo přišel na to, že zadumané mlčení často v druhých vyvolává pocit síly, moudrosti a vůdcovských schopností. Jako nejmladší z tuctu dětí od nepaměti nenáviděl svého otce. Prudký jed závisti a odporu, který vězel hluboko v jeho nitru, začal nahlodávat jeho příčetnost, ale jemu se dařilo nenávist vůči otci skrývat před všemi, kromě své milující sestry Rhey, před kterou se jako před jedinou svou příbuznou nerozpakoval odhalit svou pravou tvář. Když stoupali z Tartaru, Gaia do jeho srdce přilévala další jed. „Úranos je krutý. Je to blázen. Bojím se o sebe i o vás, své milované děti. Pojď, chlapče, pojď.“ Vedla ho k hoře Othrys. Vzpomínáte si na ten pozoruhodný a děsivý artefakt, o kterém jsem vám vyprávěl, že ho tam vytvořila a ukryla do pukliny ve skále? Teď Krona zavedla na to samé místo a ukázala mu, co vyrobila. „Zvedni to. Dělej.“ Kronovi se zablýsklo v očích, když spatřil tvar a pochopil účel toho předmětu. Byl to srp. Obrovská kosa s dlouhou zahnutou čepelí ukovanou z adamantu, jehož název znamená „nezkrotný“. Byla to mohutná zbraň z pazourku, žuly, diamantů a ofiolitů a její ostří bylo vybroušené tak dokonale, že dokázalo proniknout jakýmkoli materiálem. Kronos jej vytáhl z úkrytu tak snadno, jako bychom vy nebo já vytáhli tužku z penálu. Potěžkal jej v dlani, vyzkoušel, jak je vy23
S TE P H E N F RY
vážený, a pak s ním párkrát zkusmo sekl. Děsivý svist, se kterým krájel vzduch, vykouzlil na Gaiině tváři úsměv. „Krone, můj synu,“ řekla, „musíme vyčkat, dokud se Hémera a Aithér neponoří do západních vod a Erebos a Nyx nerozprostřou nad světem temnotu –“ „Chceš říct, že musíme počkat do večera,“ prohlásil Kronos, protože byl nedočkavý a nedostávalo se mu citu pro poetiku. „Ano. Do soumraku. Tehdy za mnou tvůj otec přijde, jako vždycky přichází. Rád totiž –“ Kronos úsečně přikývl. O tom, co jeho rodiče provozují po soumraku, toho chtěl vědět co nejméně. „Schovej se tady, v té puklině, do které jsem ukryla srp. Až uslyšíš, že mě zalehl, až začne hlasitě sténat vášní – pak udeříš.“
Noc a den, světlo a tma Jak Gaia předpověděla, Hémera a Aithér byli po dvanácti hodinách unaveni a den a světlo se pomalu vytrácely směrem k moři na západě. V tu samou chvíli si Nyx svlékla svůj černý šátek a spolu s Erebem ho rozprostřeli nad světem jako třpytivý černý ubrus. Kronos čekal ve skalní puklině se srpem v ruce a všechno stvoření zadrželo dech. Říkám „všechno stvoření“, protože Úranos a Gaia a jejich potomstvo nebyli sami, kdo se rozmnožoval. I ostatní se čile množili, a zatím nejvíc toho stihli Erebos a Nyx. Měli spousty dětí, některé ohavné, některé obdivuhodné a některé rozkošné. Už jsme slyšeli, jak dali vzniknout Hémeře a Aithérovi. Ale pak Nyx bez Erebovy pomoci přivedla na svět MORA, boha zkázy, který se později stal nejobávanějším božstvem vůbec. Přichází totiž ke každému stvoření, smrtelnému či nesmrtelnému, ale vždycky potají. Dokonce i nesmrtelní se děsili Morovy všemocné, vševědoucí vlády nad kosmem. 24
MÝTY
Po něm přišla řada dalších potomků, jeden za druhým, jako nějaká obludná letecká invaze. Nejprve APATÉ, bohyně klamu, které později Římané říkali FRAUS, lež (po ní nám zůstala slova jako „defraudovat“). Ta se odebrala na Krétu, kde se usídlila. Hned po ní se narodil GERAS, bůh stáří, který však tehdy nebyl tak děsivým démonem, jakého v něm vidíme dnes. Přestože člověka dokázal připravit o ohebnost, mládí a pohyblivost, v očích Řeků to bohatě vynahrazoval úctou, moudrostí a autoritou. Římané mu později dali jméno SENECTUS, jehož kořen slyšíme ve slovech jako „senior“, „senát“ a „senilita“. Po něm přišla na svět naprosto děsivá dvojčata: OIZYS (latinsky MISERIA), bohyně bídy, utrpení a strádání, a její krutý bratr MÓMOS, ztělesnění posměchu, opovržení a hany.9 Nyx a Erebos se ale teprve rozjížděli. Jejich další dítě, ERIS (DISCORDIA), bohyně sváru, měla prsty ve všech neshodách, půtkách, rozvodech, šarvátkách, bitvách a válkách. Byl to její zlovolný svatební dar, legendární jablko sváru, co vyvolalo trójskou válku, přestože tohle epické vojenské tažení přišlo až o hodně, hodně později. Její sestra NEMESIS byla ztělesněním pomsty, té nelítostné kosmické spravedlnosti, která trestá příliš troufalé, přehnané ambice – zlozvyk, kterému Řekové říkali hubris. Nemesis sdílí určité rysy s východním konceptem karmy a dodnes ji používáme jako obraz osudového, mstivého odporu, na který jednoho dne narazí všichni hříšní a povýšení. Proto říkáme, že Holmes byl Moriartyho nemesis, Bond tou Blofeldovou a Jerry Tomovou.10
9
Mómos (u Římanů MOMUS) byl později uctíván aspoň v literární tvorbě jako vůdčí duch satiry. Ezop jej zakomponoval do některých svých bajek a byl hrdinou jedné ztracené Sofoklovy hry.
10
Římané možná omylem nazývali Nemesis INVIDIA, což v latině znamená také „závist“. 25
S TE P H E N F RY
Erebos a Nyx spolu dále zplodili CHARÓNA, který se později nechvalně proslavil jako převozník zesnulých, a také HYPNA, ztělesnění spánku. Stali se rovněž rodiči ONEIROI, tisíců bytostí, jejichž úkolem bylo vytvářet sny a přinášet je do myslí spáčů. Mezi Oneiroi, jejichž jména dodnes známe, byl FOBÉTÓR, bůh nočních můr, a FANTASOS, který zajišťoval fantastické proměny, kterými se ve snech jedna věc promění v jinou. Společně pracovali pod dohledem Hypnova syna MORFEA, jehož jméno samo o sobě naznačuje morfování, proměňování tvarů ve snovém světě.11 „Morfin“, „fantazie“, „hypnóza“, „oneiromancie“ (vykládání snů) a spousta dalších slov odvozují svůj význam právě od těchto božstev. Bratr boha spánku THANATOS, samotná Smrt, nám dal pojmenování pro eutanázii, „dobrou smrt“, a jeho římská obdoba MORS pro mortalitu či třeba moribundus. Tato nová stvoření byla nanejvýš děsivá a odporná. Zanechala na tvorstvu hrůznou, ale nezbytnou stopu, protože svět jako by nikdy nenabízel nic lákavého, aniž by proti tomu postavil hrozivý protiklad. Našly se ovšem tři půvabné výjimky12 – tři krásné sestry HESPERIDKY, kterým se přezdívá „nymfy západu“ a „večerní dívky“. Každý den ohlašovaly příchod svých rodičů zlatavým soumrakem, který byl předzvěství strašidelné noční tmy. Jejich čas přicházel ve stejnou část dne, které dnešní kameramani říkají „kouzelná hodina“ – když se slunce sklání k obzoru a světlo dělá hotová kouzla. To tedy byli potomci Nyx a Ereba, kteří halili zemi do tmy, když Gaia čekala na návštěvu svého manžela – která, jak doufala, 11
Protagonista komixů Neila Gaimana Sandman, Sen, si rovněž nechává říkat Morfeus a stal se předlohou Morfea v podání Laurence Fishburnea v sérii filmů bratrů Wachovských Matrix.
12
Možná bychom mohli říct čtyři. Hypnos nakonec není tak špatný. Čím déle jste na světě, tím ho máte raději. A když už jsme u toho dlouhého života, možná ani Geras není úplně špatný. Tak pět. 26
MÝTY
bude tou poslední – a Kronos číhal ve skalní puklině hory Othrys a v ruce pevně svíral tu velikou kosu.
Úranova kastrace Nakonec Gaia a Kronos zaslechli ze západu hlasité dunění a země se začala třást. Na stromech se rozechvělo listí. Jen Kronos, tiše stojící ve svém úkrytu, se netřásl. Byl připraven. „Gaio!“ burácel Úranos, jak se blížil. „Připrav se. Dnes v noci zplodíme něco lepšího než storuké mutanty a jednooké stvůry…“ „Pojď ke mně, milovaný synu, božský manželi!“ volala Gaia a Kronovi připadala její hraná dychtivost až nechutně přesvědčivá. Když k němu dolehlo božské mlaskání, pleskání, sténání a další příšerné zvuky, pochopil, že se jeho otec pokouší o jakousi předehru. Kronos se ve svém úkrytu pětkrát zhluboka nadechl a zase vydechl. Ani na vteřinu nepřemýšlel o morální stránce toho, co se chystá udělat, myslel jen na taktiku a načasování. S posledním hlubokým nádechem zdvihl ten veliký srp a rychle vystoupil ze svého úkrytu. Úranos, který se chystal nalehnout na Gaiu, vyskočil na nohy a podrážděně se zašklebil. Kronos k němu s klidem vykročil, napřáhl se srpem až za záda a pak sekl nízkým obloukem. Čepel zasvištěla vzduchem a čistým řezem oddělila Úranovy genitálie od jeho těla. Celý kosmos slyšel tehdy Úranův hrozivý výkřik plný bolesti, utrpení a hněvu. Za celou svou krátkou existenci svět neslyšel nic tak hlasitého ani děsivého. Vše živé ten křik slyšelo a třáslo se strachy. Kronos se s obscénně triumfálním výkřikem rozběhl a zachytil zkrvavenou trofej dřív, než dopadla na zem. 27