Nez jsme se poznali ukazka

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 5

než jsme se poznali LUCIE WHITEHOUSEOVÁ

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Strรกnka 7

Joeovi s lรกskou

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 8

Copyright © 2014 by Lucie Whitehouse Translation © Adéla Bartlová, 2015 Original English title: BEFORE WE MET Copyright © for Czech edition Pavel Dobrovský – BETA s.r.o., 2015 All rights reserved. (Všechna práva vyhrazena.)

ISBN 978-80-7306-770-0

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 9

než jsme se poznali

KAPITOLA PRVNÍ Déšť neúnavně bušil a na místě, kde silnice vedla otevřenou krajinou, narážel vítr do Hannina starého volkswagenu, jako by se ho snažil převrátit. Při jízdě kolem Heathrow se většinou dívala, jak na letiště klesají letadla jedno po druhém, se sotva minutovými rozestupy, ale dnes byl zavedený rytmus narušen, trvalo to dvě minuty, teď dokonce tři, než se bouřkovými mraky prodrala další světla. Pevněji sevřela volant, podívala se do zrcátka a přejela do rychlého pruhu.

Po levé straně se tyčil hotel Holiday Inn, ošklivý betonový zub v siluetě na pozadí nebe, a světlo ze zeleného neonového štítu se rozpouštělo ve vlhkém vzduchu. Odbočila na sjezd ke třetímu terminálu a motýlci v břiše se jí začali třepotat ještě intenzivněji. Přestože už byli manželé, cesta na letiště měla pořád tu vzrušující příchuť.

Nebylo potřeba, aby pro něj jezdila, nejspíš by bylo i rychlejší, kdyby si Mark vzal taxi, zvlášť za takového večera, ale cesta, příletová hala a čekání u bariéry – to všechno jim připomínalo dobu předtím, než se vzali. Letiště JFK a Heathrow byly tehdy póly, kolem nichž se otáčel jejich víkendový život.

První dvě patra parkoviště byla jako obvykle plná.

Hannah nerada vyjela až do trojky a našla místo vedle

9

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 10

lucie whitehouseová

vchodu s automaty na lístky. Rychle se zkontrolovala v zrcátku, vystoupila z auta a zamířila k výtahům.

V příletové hale bylo i na páteční večer poměrně rušno. Pod sníženým stropem čekaly stovky lidí s tvářemi vybledlými v nelichotivém světle zářivek. Tlačili se v několika řadách za bariérou kolem středu haly a vedle letištních obchůdků; byla tu obvyklá směs řidičů se jmény na cedulích, skupina batůžkářů v tričkách a šortkách, jež budou proklety, sotva jejich majitelé vyjdou ven, a velká, snad třicetičlenná rodina v tradičních afrických oděvech zářících pestrými barvami a vzory.

Prokličkovala k obrazovkám, které jí oznámily, že Markovo letadlo právě přistálo. Potrvá patnáct nebo dvacet minut, než projde branou, koupila si tedy sendvič v malém obchodě s potravinami a sedla si na lavičku na opačné straně haly. Zašla dnes do lahůdek pro francouzský chléb a kus opravdu dobrého rokfóru, protože Mark po dlouhém letu chtěl jedině to a skleničku vína.

Měla však příliš velký hlad, než aby počkala. Od oběda nejedla, odpolední pohovor v AVT trval mnohem déle, než předpokládala, a když vystupovala z metra na Parsons Green, bylo už sedm hodin.

Z lavičky sledovala, jak mechanické dveře propouštějí nepravidelný proud pasažérů. Na monitoru svítil dlouhý sloupec výrazně zpožděných letů. Z haly teď nejspíš vycházeli cestující z letadla z Freetownu a mezi ním a tím Markovým bylo ještě jedno; měli hodinu a půl zpoždění.

Zahlédla vysokého opáleného muže v džínách a khaki košili, který právě vyšel a rozhlížel se kolem. Zpoza bariéry se protlačila mladá žena, s radostným výrazem se k němu rozběhla a políbila ho tak, že si postarší pán se-

10

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 11

než jsme se poznali

dící o kus dál na lavičce pohoršeně odfrkl. Hannah zašimralo v žaludku. No tak, Marku.

Pamatovala si, jak na něj čekávala na druhé straně Atlantiku, než se přestěhovala zpátky do Londýna. Terminál 7 na Kennedyho letišti, který používala společnost American Airlines, byl strohý: žádná bistra a obchody, v nichž by se dal zabít čas, jen stánek s novinami, stánek s kávou a řada tvrdých plastových židlí. Brávala si s sebou notebook, kdyby měl náhodou zpoždění, ale stejně nedokázala pracovat, protože zvedala hlavu pokaždé, když někdo prošel kolem bariéry. Nechtěla propást okamžik, kdy ji Mark poprvé zahlédne a po tváři se mu rozlije úsměv. Zpočátku ten úsměv zakrýval přehnaným komickým zubením, jako by se za své radostné pocity styděl, ale brzy toho nechal a zavedli rutinu, kterou pokaždé dodržovali: Nejdřív ji stiskl, až se bála, že jí zláme žebra, potom si vzali taxi a jeli přímo do jejího bytu a do postele. Pak se oblékli a zašli do Westvillu na Desáté ulici na hotdogy.

Dveře se teď otevíraly pravidelněji a propouštěly plynulejší proud lidí. Hodně hlasů mluvilo s americkým přízvukem, takže to mohli být cestující z Markova letu.

Předchozí letadlo přiletělo z Egypta a to další bylo z Maroka. Vstala a šla ho vyhlížet. Prošlo několik mužů v oblecích s lehkými kufříky, dva páry, rodina bojující s nestabilní hromadou zavazadel na vozíku, který měl zaseklá přední kolečka. Jeden prcek si všiml tatínka dřív než maminka, vytrhl se jí z ruky a překvapivě rychle se batolil přímou čarou k němu. Podlezl pod bariérou a davem projela vlna smíchu.

Po pětadvaceti minutách už věděla, že muselo dojít k nějakému zdržení. Mark býval téměř vždycky mezi

11

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 12

lucie whitehouseová

prvními, kteří vystoupili, a tentokrát si vzal jen příruční koženou tašku, takže nemusel čekat na zavazadla.

Možná si v letadle něco zapomněl a vrátil se pro to, nebo ho vybrali na namátkovou celní prohlídku. Odhrnula si rukáv a podívala se na hodinky, dárek, který dostala od matky, když začala chodit na univerzitu. Deset pět. Vyhledala si Markovo číslo na mobilu, ale pak si to rozmyslela – kdyby mu zavolala, celé by to zkazila. Počká ještě deset minut a pak mu zavolá, bude-li to nutné.

Ve čtvrt na jedenáct už se však americké přízvuky vytratily a většina lidí procházejících dveřmi spolu hovořila kulometnou španělštinou. Jediný člověk, který čekal stejně dlouho jako ona, byl zhruba padesátiletý muž v tmavěmodrém blejzru a plátěných kalhotách, a i ten se teď své dcery dočkal. Hannah napadlo, zda nepopletla datum, ale ne, byla si jistá, že Mark mluvil o pátku a obvyklé době.

Vytočila jeho číslo. Hovor spadl přímo do hlasové schránky a Hannah zavěsila. Nestávalo se mu, že by zmeškal let, ale možná se mu to tentokrát stalo. Třeba mu uletěl spoj a on se dostal až do dalšího. Už to jednou udělal, když se vracel z Toronta do New Yorku.

Znovu se podívala na monitory. Jeho let už se na nich ani neukazoval. Sjela očima dolů a uviděla dva další lety z New Yorku: Jeden právě přistál, druhý měl přistát za chvíli. Možná bude v některém z nich. Pokud ano, zavolá nebo pošle zprávu, hned jak bude moct zapnout telefon.

Dav prořídl a Hannah se dostala na místo u bariéry přímo proti dveřím – na „zlaté místo“, jak mu říkal Mark.

Každých pár minut kontrolovala telefon a čekala až do

12

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 13

než jsme se poznali

jedenácti hodin a deseti minut, tedy skoro celou další hodinu. Když dveřmi prošli poslední cestující z druhé americké várky, zavolala mu, a zase se hned dostala do hlasové schránky.

Pomalu se jí zmocňoval strach. Jestliže letěl jiným letadlem, proč jí nezavolal? Co když se s jeho letadlem něco stalo? Ještě jednou zkusila zatelefonovat a pak opustila místo u bariéry a vyrazila k požárnímu východu.

Informace byly v odletové hale a projít dvorem mezi oběma budovami bylo rychlejší než se motat bludištěm tunelů a eskalátorů.

Venku foukal vítr a proháněl dešťové kapky jako hejna drobných rybiček; na okamžik je nadzvedl a hned zase vrhl proti zemi. Těžké dveře se Hannah vytrhly z rukou a práskly za ní. Nad hlavou jí proletělo další letadlo bojující s mraky a kolem se rozléhalo burácení jeho motorů. Hannah sklonila hlavu a rozběhla se.

Utíkala maximálně třicet sekund, ale když vběhla do odletové haly, vlasy měla úplně mokré. Na rozdíl od příletové haly měla ta odletová na třetím terminálu vysoký strop, byla pěkně osvětlená a moderní, ale sotva Hannah našla stánek American Airlines, které Mark obvykle používal, žena za pultem si právě oblékala sako. „Zrovna jsem vypnula počítač,“ řekla, aniž zvedla zrak. „Jen jsem chtěla vědět, jestli můj manžel dnes večer letěl.“ „Aha.“ Žena zvedla hlavu a tvář se jí rozjasnila. „To bych vám kvůli ochraně osobních údajů stejně nemohla říct.“ Hannah taková protivná byrokracie dráždila. „To myslíte vážně?“ zeptala se. „Je to můj manžel.“

13

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 14

lucie whitehouseová

„Je mi líto.“ Žena pokrčila rameny a zdálo se, že má radost z toho, jak může uplatnit svou moc. Hannah se přestala zlobit na byrokracii a přeorientovala se přímo na úřednici. I když pracovala blízko letištních obchodů, neomlouvalo to její přeplácaný make-up. Kolik let jí pod tou betonovou maskou vůbec je? „Podívejte se,“ začala Hannah a položila ruce na pult, „stačí mi vědět, jestli je můj muž v bezpečí. Mohla byste mi aspoň říct, jestli měly lety z New Yorku dneska nějaké problémy?“ Žena vzdychla. „Nic takového. Jen zdržení kvůli větru.“ „Díkybohu.“ Hannah už byla v půli cesty zpátky přes halu, než si uvědomila, kam jde. Znovu zkusila zavolat Markovi.

Pořád nic. Tentokrát mu nechala vzkaz. „Ahoj, to jsem já. Jsem na Heathrow. Kde jsi? Přijela jsem tě vyzvednout, ale nemůžu tě najít. Jestli jsi tady, zavolej mi.“ Zaváhala. „Doufám, že je všechno v pořádku. Zavolej mi, prosím tě, hned, mám o tebe strach.“ Zasmála se, aby dala najevo, že ví, jak ustrašeně to zní: Mark byl ten poslední, kdo by se dostal do nějaké kaše, takže pokud se nic nestalo s letadlem, není nic ani jemu.

Zavěsila a přemýšlela, komu by měla zavolat. Jeho asistentce Neeshe? Ne, už je skoro půl dvanácté. A kdyby Neesha věděla o nějakém problému, kontaktovala by ji. Totéž platilo o jeho obchodním partnerovi Davidovi. Mark tentokrát letěl do Ameriky sám, takže nebylo možné si to u nikoho ověřit. Jestliže se jí ani později neozve, bude muset počkat do rána, než začne telefonovat.

14

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 15

než jsme se poznali

Nahoře na parkovišti sotva odolala chuti nakopnout automat na lístky. „Dvacet liber za blbý dvě hodiny?“ Její hlas se rozléhal prázdnou halou.

Silnice do Londýna se také vyprázdnila a pouliční osvětlení vytvářela na asfaltu izolované kaluže světla. Na vyvýšeném úseku nad Brentfordem se zadívala do kanceláří, až do pondělka opuštěných, v nichž se rýsovaly přízračné siluety stolů, židlí a počítačů, a náhle ji vyděsila myšlenka, že se dívá na obraz vlastní kariéry – vzdálený, vybledlý a uzamčený za sklem, skrz které vidí, ale nemůže se za ně dostat.

Když sjela na Quarrendon Street, ztratila poslední zbytek naděje. Pokud se Mark někdy vrátil dřív než ona, vítala ji při příjezdu světla zářící ze všech oken, dnes však byl dům tak potemnělý, jak ho zanechala.

Musela se tu stavit Lynda, jeho uklízečka – jejich uklízečka –, protože ve vzduchu bylo silně cítit leštidlo na nábytek. Hannah si v kuchyni vzala láhev vína, nalila si sklenici, usadila se k notebooku a přečetla si e-maily.

Někdy se jí stávalo, že jí několik hodin nechodily zprávy na mobil, a potom přišly všechny najednou. To ale nebyl tenhle případ, poslední e-mail na mobilu i na počítači byl ten, v němž se jí bratr ptal, jak proběhl pohovor.

Otevřela nový e-mail a začala psát Markovi.

Ahoj, opozdilče, napsala. Předpokládám, že jsi buď ještě v letadle, nebo máš něco s telefonem, tak to zkouším takhle. Dej mi vědět, co se děje. Stýská se mi po tobě. Dům je bez tebe prázdný – a postel taky…

15

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 16

lucie whitehouseová

Napila se vína – bylo vynikající: Markova představa o víně na každodenní pití se nacházela v trochu jiném cenovém rozpětí než její. Vstala a odnesla si sklenici k francouzskému oknu, které se otevíralo na dlážděný dvorek za domem. Když si zastínila oči, aby si je ochránila před světlem zevnitř, viděla dlažební kostky a vzadu keře a ozdobnou třešeň. Vítr na dvorku napáchal pěknou spoušť. Jedna dřevěná židle odletěla na kamenné koryto, v němž Hannah přes léto pěstovala rajčata, a dlažba byla zasypaná listím a větvičkami. Prostě nepořádek. Přestane-li pršet, bude to muset zítra uklidit.

Nad hlavou jí proletělo letadlo směrem k Heathrow – tu a tam se vynořilo z mraků, pak se za ně zase schovalo. Mark je nejspíš ještě nahoře, řekla si, za pár hodin se probudí, on bude ležet vedle ní v posteli a ona z toho málem dostane infarkt, protože si bude myslet, že se k ní někdo vloupal.

Otočila se zpátky do pokoje a zarazila se. Ještě pořád se jí občas stávalo, že ji sama velikost domu zaskočila.

Když jí Mark tehdy řekl, že si ho koupil, když mu ještě nebylo třicet, omráčilo ji to; od doby, kdy se do ulice nastěhovali, se tu prodaly další dva domy a oba za cenu přes dva miliony. „Ale to je teď,“ namítl. „Já jsem ho kupoval před dvanácti lety, než reality podražily, a byl v příšerném stavu. Koupil jsem ho od starých lidí, kteří do něj od šedesátých let neinvestovali, a musel jsem ho celý zrekonstruovat – elektřinu, rozvody, všechno.“ „Ale i tak…“ Mark pokrčil rameny. „Měl jsem štěstí, dařilo se mi a cena byla dobrá. Byla to skvělá investice.“

16

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 17

než jsme se poznali

Musela si chvíli zvykat, že tohle je teď její kuchyně. Líbila se jí ta, kterou měla v bytě v New Yorku, s holými cihlovými zdmi a industriálními prvky, ale tváří v tvář tvrdé realitě si musela přiznat, že to byl v podstatě jen dvoumetrový kus chodby. Aby mohla vařit, musela hrát něco jako posunovací skládanku a na malinké pracovní ploše, sporáku a stoličce neustále hledat nové místo pro talíře, nože a krájecí prkénka. Nová kuchyně byla asi tak desetkrát větší. Kdyby náhodou potřebovala uvařit třeba pro třicet lidí, klidně by mohla a nikdy by jí nechybělo místo.

Všechno tu bylo velké – všechno.

Kdyby to nebylo tak stylové, vypadalo by to snobsky.

Původní stěna kuchyně byla probourána do postranní chodby, čímž se získal další metr osmdesát na šířce, přitom už předtím byla kuchyně široká šest metrů. Část vysokého stropu byla prosklená obrovskými tabulemi skla kvůli lepšímu světlu a podlahu se zabudovaným vytápěním pokrývala velšská břidlice. Pracovní desky byly ocelové, sporák velký jako v restauraci a vedle dveří do obývacího pokoje stála dvoudveřová americká lednice. „Nemohl jsem se vrátit k nějaké mrňavé chladničce,“ namítl Mark. „V Tribece jsem měl lednici jako šatní skříň a nic menšího už mě neuspokojí.“ „Rozmazlenče.“ „Vinen.“ Zazubil se na ni a v koutcích očí se mu objevily vějířky.

Prudce se jí po něm zastesklo. Šla k notebooku a hledala nějaké zprávy o letech z New Yorku, nejen z Kennedyho letiště, ale i z Newarku a z La Guardie. Nic. Nebuď

17

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 18

lucie whitehouseová

neurotická, napomenula se, děláš z komára velblouda.

Určitě to má nějaké jednoduché vysvětlení a Mark bude zítra doma. Nic se neděje.

18

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 19

než jsme se poznali

KAPITOLA DRUHÁ Když se Hannah probudila, kolem závěsů se dovnitř prodíralo světlo. Druhá půlka postele byla prázdná, ale Hannah se často budila sama, když Mark cestoval, takže jí chvíli trvalo, než si uvědomila, že dnes by to tak být nemělo. Nadzvedla se na lokti a natáhla se po telefonu.

Nic nového.

Na minutu si lehla a přemýšlela, potom odhodila přikrývku a vstala. Přes opěradlo křesla byl přehozen Markův oblíbený šedý kašmírový svetr a Hannah si ho natáhla přes pyžamo. V přízemí na rohožce našla poštu: účet za elektřinu, výpis z banky Coutts pro Marka a další dopis z realitní kanceláře, která zkoušela, zda by neprodali dům. Účet a oznámení nechala na stole v hale spolu s poštou z předchozího dne a vrátila se do kuchyně.

Než se jí uvařila voda, zkontrolovala e-mail na notebooku, ale našla jen nějaké reklamy. Z Penrose Price také nic, a to tam byla na pohovoru už před týdnem.

Opravdu o tu práci stála, firma, do které šla včera, nebyla na tak vysoké úrovni. Ale kdyby jí chtěli dát vědět e-mailem, nepsali by v sobotu, a kromě toho by spíš poslali normální dopis, protože to lépe odpovídalo jejich stylu.

Teď už ji každopádně čekalo odmítnutí, ať přijde jakýmkoli způsobem. Kdyby ji přijali, dávno by to věděla.

19

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 20

lucie whitehouseová

Vypila kávu a přemýšlela, co bude dělat. Možná Mark chytil noční let a teď přistává na Heathrow. Zvedla telefon a stiskla opětovné vytočení předchozího čísla. Ozvala se jí hlasová schránka. Tentokrát nenechala vzkaz, jeden už přece nechala večer a ještě napsala e-mail. Mark musel vědět, že si o něj dělá starosti. Naštvalo ji, jak je lehkomyslný – co je tak těžkého na tom, vzít telefon a nechat dvacetisekundovou zprávu? Vzápětí se jí však zmocnila úzkost. Něco se stalo. Tohle se mu nepodobalo – nikdy by se takhle neopozdil a nedal vědět, co se děje.

Bylo za pět minut devět, trochu brzké ráno na sobotu, ale Neesha měla tříleté dítě, nejspíš vstala už před několika hodinami. Hannah projela kontakty na mobilu, aby našla její číslo.

Markova asistentka byla půvabná žena napůl francouzského, napůl indického původu, která vyrostla v Jižní Africe, ale vychodila londýnskou ekonomku, kde potkala svého budoucího manžela Stevena. Bylo jí dvacet sedm a Mark jí nedávno dovolil, aby řídila své vlastní menší projekty, protože se bál, aby mu neutekla. Její syn Pierre se narodil asi tak o deset let dřív, než to měla v plánu, jak se svěřila Hannah na letní party firmy DataPro, ale na ambicióznosti jí to neubralo. Mark se nechal slyšet, že bude-li stejně dobrá projektová manažerka jako asistentka, mohla by se do pěti let dostat na nejvyšší místo v týmu.

Telefon zvonil, po šesti nebo sedmi zazvoněních se ale ozval záznamník a Neeshin hlas požádal, aby zanechala zprávu.

Hannah si odkašlala, protože měla najednou sucho v krku. „Ahoj Neesho,“ pozdravila. „Tady Hannah Reil-

20

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 21

než jsme se poznali

lyová. Omlouvám se, že vám volám o víkendu, ale nemohla byste mi prosím zavolat, až tuhle zprávu dostanete?“ Po dvou toastech a rychlém prolétnutí zpráv na internetu vyšla do patra a oblékla se na běhání. Moc ji to sice nebavilo – nic si nenalhávej, ozval se její vnitřní hlas, naprosto to nenávidíš –, ale během uplynulých tří nebo čtyř měsíců se z toho stala součást její rutiny, která jí pomáhala udržet si zdravý rozum. Děsivě dobře si uvědomovala, jak snadno by bez řádného denního režimu obsahujícího fyzické cvičení mohla upadnout do deprese. Nemohl za to její život s Markem – když s ním o tom mluvila, zeptal se, zda s ním není šťastná, a ona se na něj podívala, jako by zešílel –, ale práce, respektive to, že žádnou neměla.

Přestože za něj byla provdaná už skoro osm měsíců, první tři měsíce po svatbě zůstala v New Yorku. Mark častěji pracoval v americké pobočce DataPro a mluvili o tom, že by se tam přesunul a létal místo toho navštěvovat londýnskou firmu. V Londýně by to převzal jeho nový partner David. Asi tak po měsíci ovšem o stěhování mluvili stále méně a pak jednou v pátek večer Mark dorazil s provinilým výrazem. Připravil dvě obvyklá martini – s vodkou a brusinkovým likérem – a sdělil jí, že konzultanti, které si najali, aby jim poradili se zefektivněním provozních nákladů během přesunu, jim silně doporučili zavřít americkou pobočku. Několikrát si prošel čísla a zjistil, že to dává smysl. „Víš to jistě?“ zeptala se Hannah a sevřelo se jí srdce. „Bylo to jejich hlavní doporučení – jediné, které může nějak ovlivnit naše náklady. Taky se mi to nelíbí, vždycky

21

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 22

lucie whitehouseová

jsem chtěl mít kancelář v New Yorku, však víš – ale zdejší byznys můžeme řídit i z Londýna. Nepotřebujeme tady být fyzicky přítomní. Moc mě to mrzí, Han.“ Hannah měla asi tak pětkrát nižší plat než on a byla jen zaměstnankyní, nikoli majitelkou firmy jako Mark.

Také tu byla otázka víz – oba měli britské občanství a bylo by pro ně nejjednodušší žít v Londýně; Mark tam měl navíc koupený dům, kdežto ona si byt ve West Village jen pronajala. Ještě než to vyslovil, věděla, že mají-li žít spolu, je jen logické, aby se přestěhovala. Po několika marných pokusech přesvědčit Leona, jejího starého šéfa, aby jí dovolil otevřít pobočku v Londýně, Hannah své zaměstnání opustila, sbalila si věci a přestěhovala je do Anglie. Jejích sedm let života a práce v New Yorku se uzavřelo. Než potkala Marka, myslela si, že bude žít v New Yorku až do smrti.

I když samozřejmě hlavně chtěla být s ním, stejně ji překvapilo, jak se jí v Londýně líbí. Ještě než poznala Marka, často se sem vracela, aby navštívila bratra, rodiče a přátele, ale po dvou nebo třech letech se tu začala cítit jako turistka, někdo, kdo vidí jen to hezké, restaurace, galerie, nové bary, do nichž ji přátelé vodili, ale vlastně sem nepatří, nemá k městu skutečný vztah.

Tenhle pocit už zmizel a s radostí se vrátila k některým britským tradicím, které jí chyběly. Minulý týden šli s Markem do Bishops Parku na každoroční listopadový ohňostroj. Americký obchoďák Macy’s sice na Den nezávislosti pořádal opravdu efektní ohňostrojovou show, ale pro ni to nemělo ten správný náboj, nepojily se s tím vzpomínky na všechny ty místní ohňostroje, na které chodila s rodiči, když byli s Tomem ještě malí. Pochut-

22

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 23

než jsme se poznali

návali si tehdy na jablíčkách v karamelu a sledovali zapalování slavnostního ohně, na který se už týdny předtím shromažďoval shrabaný zahradní odpad, rozbité palety a kusy ztrouchnivělých dřevěných plotů, dokud hromada neměřila třeba pět nebo šest metrů. V Bishops Parku to bylo jiné – oheň se tu kvůli vyhlášce zapalovat nesměl –, ale vlhká listopadová tráva voněla stejně jako ve Worcestershiru a Hannah se ráda dívala na Temži, která tiše plynula ve tmě na okraji parku a odrážela modré, zelené a červené záblesky z nebe.

V chodbě si sedla na spodní schod, aby si zavázala tenisky. Pak vyšla z domu a klíč si schovala do kapsy v bundě a uzavřela ji na zip. Keřík za přední zdí byl zmáčený nočním deštěm a na dokonalé pavučině na sloupku u branky se leskly kapky jako skleněné korálky. Opatrně otevřela branku, aby pavučinu neporušila.

Dlouhými kroky vyrazila po Quarrendon Street, aby si protáhla nohy. Některé sousedy už znala aspoň od vidění a kývnutím pozdravila muže z čísla dvacet tři, který šel po chodníku s novinami a sáčkem, v němž měl nejspíš croissanty z pekařství. Tázavým výrazem a šedými vlasy, jež se mu otíraly o sametový límec béžového tříčtvrtečního kabátu, jí připomínal Billa Nighyho. Představoval typického zdejšího obyvatele: Bydlely tu buď bohaté rodiny, které každé ráno vodily děti v nažehlených uniformách a slaměných kloboučcích do nedaleké soukromé přípravky, nebo dobře udržovaní postarší lidé, jejichž potomci už opustili hnízdo. Nebylo obvyklé, aby si tu koupil dům dvacetiletý svobodný mládenec – pro ty tu byly modernější čtvrti jako Fulham –, a i když tu bylo draho, o nějakém šmrncu se mluvit nedalo. Mark si

23

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 24

lucie whitehouseová

mohl vybrat nějaký zrekonstruovaný loft v Docklands nebo v East Endu, vybavený sklem, chromem a obří koženou sedačkou, ale zvolil tradiční viktoriánský rodinný dům. Hannah se to líbilo.

Přešla New King’s Road a pomalu se rozběhla po chodníku. Ze stromů, za nimiž se skrývaly přeplácené regentské domy, kapala voda a s plesknutím dopadala na spadané listí, slepené na zemi do promáčené homogenní vrstvy.

Hannah tušila, že nebude jednoduché sehnat novou práci, zvlášť takovou, jakou měla v New Yorku, ale i tak to hrubě podcenila. Myslela si, že se zkušenostmi ze Států a reputací odbornice, která dokáže připravit kampaně úspěšné na obou stranách Atlantiku, najde i ve stávajícím ekonomickém klimatu nové zaměstnání do tří čtyř měsíců. „Vždycky se berou ti nejlepší kandidáti,“ řekl Mark, když o tom poprvé mluvili. „Možná bude trvat, než se najde něco, co by ti vyhovovalo, ale neboj se, že bys nesehnala práci. Budou tě chtít – ještě se o tebe poperou.“ Jenže se nepoprali. Bylo to už pět měsíců, a přestože třikrát postoupila do finálního kola pohovorů, nedostala jedinou nabídku. Zpočátku se sebejistě hlásila jen na místa, která byla na stejné úrovni jako její staré, ale když uplynuly tři měsíce a potom čtyři, začala snižovat nároky. Říkala si, že je to logické – v Británii je recese, je tu nouze o práci, možná byla příliš arogantní, když si myslela, že hned dostane podobné místo; koneckonců, u Leona pracovala na svém postupu deset let. Protože však nezískala ani horší zaměstnání, začaly ji přepadat myšlenky, není-li problém v ní.

24

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 25

než jsme se poznali

„Ne,“ ujistil ji Mark minulou neděli na procházce v Richmond Parku. Vzal ji za ruku a zasunul si ji pod paži, mezi dvě vrstvy tmavěmodrého vlněného flauše. Hannah se k němu přitiskla a dívala se, jak se obláčky jejich dechu vzájemně mísí. Byl sice teprve začátek listopadu, ale přes noc mrzlo a země křupala pod nohama. Mark měl červené ušní lalůčky. Vykukovaly mu zpod vlněné čepice. „To je kvůli recesi,“ prohlásil. „Víš, že jsi dobrá, a práce se nakonec najde. Je to jako se vším, čekáš a čekáš, až už si myslíš, že dál čekat nezvládneš, a ve chvíli, kdy si myslíš, že exploduješ nebo skočíš z mostu, se to konečně stane.“ „Co ty víš o skákání z mostu, pane nejmladší magnáte v širokém okolí?“ poškádlila ho a šťouchla ho loktem do boku, ale věděla, že s tím čekáním má pravdu. Po vysoké měla štěstí – „Kdepak, štěstí s tím nemělo nic společného,“ tvrdil Mark – a získala jedno z mála absolventských míst v agentuře J. Walter Thompson, ale v práci u menší firmy, kterou si našla potom, zůstala zaseknutá skoro rok, než usoudila, že musí odejít, nebo zemře nudou. Tehdy se domnívala, že další reklamu na psí žrádlo už nezvládne, aniž by zešílela. Práce u Leona ji od toho díkybohu osvobodila, ale teď se ocitla ve stejné situaci. Vlastně v ještě horší: tehdy aspoň nějakou práci měla, i když za mnoho nestála. Teď si s každým uplynulým týdnem uvědomovala, jak se jí placená práce vzdaluje a jak zastarávají i její nejnovější kampaně. Její hodnota se snižovala.

Doběhla k parčíku Eel Brook a přidala na tempu. Prokličkovala kolem dvojité zábrany, která cyklistům zne-

25

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 26

lucie whitehouseová

možňovala vjíždět do parku, a vběhla na trávu. Země byla promáčená a špatně se po ní běželo, ale donutila se oběhnout dvě strany čtverce, než se zastavila u malého hřiště v rohu. Zlepšovala se, jenže běžkyně od přírody – jako ti, kteří kolem ní teď klusali dvojnásobnou rychlostí a bez známek zadýchání – z ní nikdy nebude. Měla dobrou kondici, ovšem špatné fyzické předpoklady, nebo si to aspoň myslela. Věřila, že kdyby byla typický sportovní typ, šlo by jí to mnohem snadněji. Mark jí navrhl, aby radši chodila do posilovny, jenže Hannah se nechtělo platit osmdesát liber za měsíční permanentku, dokud nebude mít stálou práci. Mark se jen smál a připomněl jí, že jsou manželé, a co je jeho, je tudíž i její, ale Hannah stejně nechtěla.

Rozepnula si kapsu a zkontrolovala telefon, nemá-li nepřijatý hovor. Nic. Podívala se na hodiny: deset hodin a dvacet minut. Vzhledem k pětihodinovému časovému rozdílu bude trvat ještě dlouho, než bude moct zavolat někomu v New Yorku, zvlášť když je sobota. Bude muset počkat minimálně do půl druhé. Vrátila telefon do kapsy a protáhla si ruce za hlavou. Cítila, jak má napjatý krk a ramenní svaly. Kousek od ní šmejdil čenichem v pytlíku od brambůrek vypasený černý labrador, než si toho jeho majitelka všimla a přísně ho přivolala k sobě.

Hannah začínala být zima, proto se znovu dala do pohybu. Díky sportu měla pocit, že má aspoň nějaký cíl, že má něco na práci. Každý den trávila několik hodin čtením odborného tisku, prohlížením kampaní jiných autorů a psaním e-mailů na různé kontakty, aby se zeptala, zda někdo neví o volném místě, ale když se na chvíli zapomněla soustředit, zdálo se jí, že se den promě-

26

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 27

než jsme se poznali

nil v rozmazanou skluzavku hodin, po které bezmocně sjela dolů. Totéž se jí stane dneska, pokud tomu nezabrání. Naučila se nehledat práci o víkendech, aby rozlišila pracovní dny od nepracovních, jakkoli to bylo umělé, ale dnes potřebovala něco dělat, aby nepropadla sílícímu pocitu, že je něco špatně.

Po dvou únavných kolečkách zamířila domů, zkontrolovala telefon a notebook a šla se nahoru osprchovat. Mark nechal koupelnu zrenovovat ve stejnou dobu jako kuchyni, a i když nebyla velká, byla to rozhodně nejvznešenější koupelna, jakou kdy Hannah v soukromém domě viděla. Všechno zařízení – sprcha, vana a dvě umyvadla – bylo elegantní a bílé, takže kontrastovalo se šedou dlažbou a tmavým, téměř černým dřevem, jehož název sice znala, ale úspěšně zapomněla.

Možná wenge? Nebyla si jistá. Díky třem vysokým orchidejím a ručníkům, které vypadaly jako nové, kdykoli je vytáhla ze sušičky, by to tu mohlo připomínat hotelovou koupelnu, ale Mark se tomu vyhnul zachováním některých původních prvků – říms nad okny a viktoriánského vzorovaného skla – a výsledek působil stylově a luxusně.

Když si utírala vlasy do ručníku, na skříňce za dveřmi zazvonil odložený mobil. Sehnula se a zároveň se podívala na hodiny vedle postele. Jedenáct. Jestliže je Mark ještě v New Yorku, je dost brzo. To bude Neesha. „Hannah?“ Mark. Hannah pocítila osvobozující úlevu. „Ty žiješ,“ vydechla. „Díkybohu, už jsem se bála, že budu muset hledat tvoje instrukce k pohřbu.“ Odnesla si telefon k posteli a sedla si. „Co se děje?“

27

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 28

lucie whitehouseová

„Omlouvám se, že jsem včera nezavolal. Panebože, byla to fakt pohroma – vážně, Han, hotová komedie. Nejdřív se ten chlap zaseknul v zácpě, takže měl tři čtvrtě hodiny zpoždění a mně uletělo letadlo, ještě než jsme vůbec začali, ale snažili jsme se sejít už půl roku, tak jsem to nějak skousnul a řekl jsem si, že poletím dalším letadlem. Nakonec jsme byli na snídani skoro do půl desáté a vzal jsem si taxi rovnou na letiště, jenže doprava byla hrozná, a když jsem se tam konečně dostal, všechny lety byly plné, narvané do posledního místa. Byl jsem tam do tří a snažil jsem se najít nějaké volné místo, ale pak jsem to vzdal a vrátil jsem se do města.“ „Proč jsi mi nezavolal?“ „Chtěl jsem zavolat z taxíku, ale pak mi zatelefonoval David s nějakým problémem, který jsme řešili celou věčnost, a stejně jsem si říkal, že bych měl brnknout, až budu vědět, kterým spojem poletím. Ale když jsem pak na letišti chtěl vytáhnout mobil, zjistil jsem, že jsem ho nechal v taxíku. Číslo taxíku jsem neznal, takže nemám šanci dostat ho zpátky – přišel jsem o všechny kontakty, fotky, prostě o všechno.“ „To naštve.“ Růžkem ručníku si otřela potůček vody, který jí stekl po zátylku. Najednou na něj byla pěkně naštvaná. Kristepane, vždyť jela na Heathrow uprostřed bouřky, strávila tam dvě hodiny a celou noc si představovala všechny možné letecké katastrofy. „Proč jsi mi nezavolal z budky?“ zeptala se poněkud podrážděně. „Stydím se to přiznat,“ řekl a i na vzdálenost tisíců kilometrů to znělo provinile, „ale neznám tvoje číslo nazpaměť. Bez mobilu jsem nahraný.“

28

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 29

než jsme se poznali

Zarazila se a zjistila, že si jeho číslem také není jistá, vlastně znala jen tu 675 na konci. Jakmile si kontakt zaznamenala do telefonu, už se ho nepotřebovala učit nazpaměť. „Mohl jsi napsat e-mail.“ „Chtěl jsem, ale když jsem se vrátil do hotelu, nefungovalo jim wi-fi – už víš, co jsem myslel tou komedií? Pak jsem si na chvíli sedl a okamžitě jsem vytuhnul. Když jsem se vzbudil, byla u vás už půlnoc a myslel jsem si, že budeš spát.“ Vzdychl. „Teď už wi-fi funguje, proto vím tvoje číslo. Vzpomněl jsem si, že jsi ho před pár týdny psala Pippě do toho e-mailu kvůli večeři. Bože, já jsem tak starej. Můj krk – spal jsem na křesle tři hodiny s hlavou na stranu. Myslím, že jsem se ani nepohnul.“ Hannah cítila, jak ji opouští zlost. Poslední dobou hodně pracoval, i na svůj obvyklý standard. Vzhledem ke krizi jeho firma DataPro stagnovala a Mark se snažil, aby všichni klienti dostávali ten nejlepší servis i nejmodernější software, díky kterému se společnost proslavila.

A k tomu tu ještě byla ta záležitost s prodejem. Před měsícem ho s Davidem oslovila americká společnost, jeden z jejich největších konkurentů, a přestože Hannah předpokládala, že Mark nabídku okamžitě odmítne, jeho to zaujalo a nakonec i nadchlo. „Vidím to tak,“ řekl jí pár dní po prvním kontaktu u snídaně, „že by to mohla být úžasná příležitost.“ Zastavil se s nožem ve vzduchu v půlce mazání toastu. „Řídím DataPro od svých třiadvaceti a možnost, že bych mohl dělat něco jiného, je vzrušující. Vlastně boží. Kdybychom firmu prodali, mohl bych ty peníze použít na založení něčeho nového. Ale už je mi čtyřicet, jsem ženatý…“

29

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 30

lucie whitehouseová

„Vážně?“ „Fakt.“ „To jsem netušila. Ta ženská má ale štěstí.“ „Spíš bezbřehou trpělivost – podle toho, koho se zeptáš.“ Usmál se na ni. „Rád bych trávil víc času s tebou a méně v práci. A možná budu muset v ne moc vzdálené budoucnosti brát ohledy ještě na další osoby…“ „Další…? Aha.“ Najednou se na ni zadíval tak vážně, že raději uhnula pohledem a natáhla se pro konvici s kávou. Byla si sice jistá, že by chtěla děti, ale zatím si na tu myšlenku ještě zvykala. Nejdřív si musela uvědomit, že je vdaná – občas, když byla sama, si na to vzpomněla a skoro se lekla. Jak k tomu došlo? Ještě před rokem byla single. „Kdy se asi vrátíš?“ zeptala se teď. „Dostaneš se dneska do letadla? Volal jsi na letiště?“ „No, to je právě to. Ten člověk, se kterým jsem se včera potkal, s námi zřejmě chce podepsat smlouvu, ale chce, abych se ještě sešel s jeho partnerem. Ten partner byl teď v Kalifornii, takže včera a ve čtvrtek nebyl k dispozici, ale v pondělí bude v New Yorku a navrhl, abychom se všichni sešli.“ „Aha.“ „Já vím. Včera jsem mu řekl, že to nejde, ale teď je stejně víkend v háji, klidně tu můžu zůstat a sfouknout to najednou, místo abych sem letěl znovu, zvlášť když to můžeme hned podepsat. Říkali, že by se jim hodilo pondělí odpoledne, takže bych mohl chytit noční let a v úterý ráno být doma. Nevadilo by ti to?“ „Když pominu, že jsem těžce zklamaná,“ zasmála se, aby nepoznal, že je opravdu hodně zklamaná. „Ne, vůbec

30

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 31

než jsme se poznali

ne, ty blázne, jasně že mi to nevadí. Dává to smysl. Jak jsi říkal, mohla by z toho být velká věc.“ „Dost velká, aby to ovlivnilo potenciální nabídku na odkup. Když budeme mít takového zákazníka, zvlášť ze Států a ještě v téhle době…“ „Tak to vyjde, co? A jde jen o pár dnů, to přežiju. Poslyš, když máš volný víkend v New Yorku, mohl bys zavolat Antovi a Roisin, jestli nemají chvilku.“ „Dobrý nápad, to bych mohl. Můžeš mi poslat jejich číslo?“ Slyšela, že se něčeho napil a potom zacinkal šálek na talířku. Mark nesnášel obyčejné hrnky – občas si ho kvůli tomu dobírala. „Co Penrose Price, ozvali se?“ zeptal se. „Ne, a snažím se na to přestat myslet. Prostě se to nestane.“ „Nevzdávej to.“ „Ne, nemá to cenu. Musím na to zapomenout a jít dál.“ „Dobře, tak si udělej hezký víkend, ano? Žádné pátrání po místech.“ „Slibuju.“ „Co kdyby sis zašla třeba na to promítání Herzogových filmů?“ „Ne, chtěl jsi jít přece taky, zkusíme to v týdnu, až se vrátíš. Zavolám bráchovi, jestli by nešel na večeři.“ „Dobrý nápad. Já to vezmu popořadě, zajdu do posilovny a zkusím rozhýbat ten krk, abych celý víkend nechodil jako Frankensteinovo monstrum.“ Ztišil hlas do důvěrného šepotu. „Budeš mi chybět. Nedělej si žádné plány na úterý, vezmu si odpoledne volno, když budu moct. Můžeme něco podniknout.“ Dosušila si vlasy, oblékla se, vrátila se do kuchyně a poslala Markovi Antovo a Roisinino číslo. Třeba by se

31

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 32

lucie whitehouseová

s nimi mohl sejít dnes na večeři nebo zítra na snídani v Cobble Hillu; bylo tam takové místo hned za rohem od jejich bytu, kde dělali úžasná vajíčka s paprikou a kváskovými toasty. A ty jejich koktejly – vynikající, hned by si jeden dala. Alkohol jí přes den většinou nesvědčil, ale americká kultura pozdních nedělních snídaní s mimózami ze šampaňského a Bloody Mary byla civilizovanou výjimkou a newyorskou specialitou, která jí chyběla.

Představila si, jak Mark sedí u stolu s Antem a Roisin, a přepadla ji žárlivost. Měla ty dva moc ráda, byli to její nejlepší přátelé za oceánem. Roisin poznala, když si společnost Ecopure, pro kterou pracovala, objednala u jejich agentury tiskovou reklamu na novou řadu přírodních čisticích prostředků. Hannah ji jednou vytáhla na oběd a zjistila, že si s ní rozumí tak, že jí to skoro připadalo, jako by se zamilovala. Mluvily spolu o životě, o rodičích, o tom, kde vyrůstaly. Roisin odešla do New Yorku ze San Franciska, když jí bylo devatenáct, a pracovala ve třech zaměstnáních, dokud si nenašetřila na studium marketingu na Newyorské univerzitě. Hannah se ta představa odhodlané a soustředěné devatenáctileté Roisin moc líbila. Následující týden, když si večer nepracovně vyrazily a dlouho po půlnoci vyvrávoraly z nějakého podniku v East Village, Roisin ji objala a poněkud neartikulovaně jí sdělila, že od chvíle, kdy poznala Anta, poprvé potkala někoho, koho by mohla mít stejně ráda.

Ti dva také seznámili Hannah s Markem. Ant loni významně povýšil a s Roisin se rozhodli, že si za jeho vyšší plat pronajmou letní sídlo na Long Islandu. Na hledání už sice bylo trochu pozdě, ale přesto se jim za pár týdnů

32

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 33

než jsme se poznali

podařilo objevit starší, trochu zchátralý kamenný domek v Montauku, pár minut pěšky od pláže. Někdy tam jezdili sami, ale většinou na víkendy zvali přátele z města.

Hannah pozvali pokaždé a téměř vždycky dostala jeden ze dvou maličkých zadních pokojů, který voněl mořem a z něhož byla vyhlídka na dlouhou lagunu za domem.

Asi tak šest týdnů poté, co si domek pronajali, přijela taxíkem ze stanice a v zahradním křesle na verandě spal vysoký tmavovlasý muž. Na hlavě měl Roisinin panamák, stažený přes oči, dlouhé bosé nohy si opřel o dřevěnou bednu, kterou používali jako venkovní odkládací stolek, a v ruce mu teplal zbytek piva v láhvi. Spal tak tvrdě, že se nevzbudil, ani když Hannah ujela ruka na síťových dveřích a ty se za ní hlučně zaklaply.

Na kuchyňském stole ležel vzkaz, že všichni ostatní šli na pláž. Šla tedy také, a když našla Roisin na obvyklém místě pod dunami, zeptala se, kdo je ten muž. „To je Mark, Antův nový kamarád,“ řekla Roisin a předklonila se, aby si utáhla šňůrky červených bikin. „Potkali se před pár týdny na Harryho rozlučce se svobodou a padli si do oka. Mimochodem, je to jeden z vašich – tím myslím Angličan.“ „Fakt?“ Hannah se natřela opalovacím krémem, protože už teď cítila, jak ji pálí ramena. Slunce svítilo tak jasně, že i přes sluneční brýle vypadala pláž vyběleně.

Také tu bylo nejrušněji za celé léto, pruh bílého písku byl zcela obsazen skupinkami lidí kolem dvacítky a třicítky, kteří se opalovali nebo hráli volejbal, a páry, jež sledovaly malé děti pobíhající kolem nebo zabrané do hry s pískem. Tu a tam seděli na křesílkách i starší lidé a četli si detektivky. U vody Hannah viděla Anta a Lauru,

33

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 34

lucie whitehouseová

jeho starou kamarádku z univerzity, jak se pokoušejí odolávat vlnám. „Že jsi mi o něm neřekla dřív.“ „Já myslela, že řekla.“ „Nedělej, že by sis to nepamatovala.“ Roisin nevinně pokrčila rameny. „Doufám, že nemáš nějaké plány.“ „Jaké? Vždyť vím, že o vztah nestojíš – aspoň o nějaký slušný.“ „Co je špatného na těch neslušných?“ „Rozhodně nic. A upřímně, kdybych nebyla vdaná…“ „Žije tady?“ „Víceméně – spíš žil. Má softwarovou firmu. Sídlí v Londýně, ale má pobočku v Tribece a pendluje mezi nimi. Včera večer říkal, že tu míval byt, ale cestuje tak často, že má větší smysl bydlet po hotelech.“ „Hmm.“ Hannah se nechtěla dál ptát, aby nevzbudila podezření, a změnila téma. Zeptala se na poslední manažerské drby z Ecopure, protože věděla, že z práce má Roisin ty nejlepší historky.

Zůstaly na pláži celé odpoledne. Kolem půl páté přišel po pěšině mezi dunami Mark. Převlékl se do vybledlých modrých šortek se vzorem delfínů a Hannah se zpoza slunečních brýlí dívala, jak kráčí po písku do vody.

Rychle dokrauloval za hranici vln u břehu a plaval asi dvacet minut, než se zase vrátil a šel si sednout vedle Laury. Voda mu kreslila cestičky v chlupech na hrudi a na nohou. Roisin mu představila Hannah a oba si vyměnili obvyklé americko-anglické zdvořilostní dotazy typu „odkud jsi“ a „co děláš“, aby zjistili, mají-li něco společného, což neměli. Mark měl hluboký hlas beze stopy regionálního přízvuku. Řekl, že vyrostl v Sussexu.

34

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 35

než jsme se poznali

„A ty?“ zeptal se. „V Malvernu.“ „Je to daleko od sebe?“ zajímala se Roisin. „Míle a míle,“ usmál se Mark. „Světelné roky.“ „Asi tak dvě stě padesát kilometrů,“ odhadla Hannah. „Sussex je na jižním pobřeží, Malvern uprostřed.“ „Myslela jsem, že Malvern je poblíž Skotska.“ Hannah se podívala na Marka a obrátila oči v sloup. „Ale ve skutečnosti jsme s Roisin skvělé kamarádky už pět let.“ Mark se zasmál.

Společně vykročili zpátky k domu, Hannah s Laurou a Roisin vpředu před muži, a když se Hannah jednou otočila, aby něco řekla Artovi, přistihla Marka, jak se na ni dívá. Totéž se stalo, když poté, co se opláchli hadicí na kousku hrubého trávníku před vchodem, odešli do kuchyně a začali si chystat věci na večerní piknik. Zvedla oči od krájení rajčat, aby se zeptala Ro, jestli má udělat zálivku, a její pohled se setkal s Markovým. Odvrátila zrak jako první, i když Mark dnes tvrdí, že to bylo naopak.

Teplota se přes den držela nad pětadvaceti, ale jakmile začalo zapadat slunce, rychle klesla a od moře začal foukat překvapivě chladný větřík. Ant a Justin, jeho další starý kamarád ze školy, vyhrabali v písku mělkou jámu, zatímco ostatní se vydali podél čáry přílivu, aby nasbírali naplavené dřevo a zbytky klacků, které sem lidé nanosili předchozí víkend na ohně na oslavu Dne nezávislosti.

Mark se vrátil z dun s větví, která měla přes dva metry, a nesl ji na ramenou jako jho.

Použili ji místo lavice, posadili se do řady a popíjeli pivo z chladicího boxu, než se oheň rozhořel natolik, aby

35

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 36

lucie whitehouseová

se na něm daly opékat buřty. Když se najedli, Mark se natáhl na písek, kde mu záře ohně zajímavě osvěcovala obličej, a vyprávěl dlouhou vtipnou historku o tom, jak mu v Riu ukradli peněženku, takže musel na policii, aby krádež ohlásil, a nakonec málem zatkli jeho samotného.

Oči měl schované pod kšiltem čepice, kterou si půjčil od Anta, takže ho Hannah mohla nerušeně sledovat a zakoušela u toho zvláštní pocit v břiše.

Roisin a Ant byli unavení a ve chvíli, kdy se z nebe za dunami vytratily poslední zbytky barvy, se vrátili do domu. Pak se potvrdilo Hannino podezření, že Justin se snaží sbalit Lauru, ať už z upřímného zájmu, nebo proto, že je nenapravitelný sukničkář, protože ji požádal, aby se s ním prošla po pláži. Laura kupodivu bez váhání vstala a smetla si z kraťasů písek. Hannah tak zůstala s Markem o samotě. Mark přiložil na oheň další kus dřeva a znovu se uvelebil na písku. Svírání kolem žaludku zesílilo skoro na úroveň křečí. „Ant říkal, že to müsli, které tu pořád vidím v televizi, je tvoje práce,“ řekl Mark. „Müslete taky na sebe? Ano, to je bohužel moje vina.

Vím, že je to laciná hříčka, ale…“ „Vůbec ne, je to skvělé, vtipné. Vypadá to na slušný úspěch, nebo ne?“ „Firma je spokojená, jedné směsi teď prodávají dvanáctkrát víc než obvykle, takže…“ „Dvanáctkrát? Není divu, že jsou spokojení.“ Vzal do ruky klacek a zašťoural jím v uhlících. „Vždycky jsi chtěla dělat v reklamě?“ „Můj dětský sen to nebyl, ale od vysoké už ano.“ „A žít tady?“

36

blok_Nez_jsme_se_poznali 2kor_Sestava 1 8/25/15 12:55 PM Stránka 37

než jsme se poznali

„To byl dětský sen.“ „Vážně? Můj taky. Sedával jsem doma v ložnici a vymýšlel jsem, jak bych se sem dostal.“ „Tomu říkám cílevědomost,“ zasmála se Hannah. „Já jsem prostě doufala, že se mi to nějak poštěstí.“ Povídali si ještě dlouhé hodiny, jen občas odešli najít nějaké dřevo, když oheň uhasínal. Ve chvíli, kdy se vplížili zpátky do domu (dali si pozor, aby za sebou nebouchli síťovými dveřmi), ukazoval displej na starém sporáku 2:42. Nemuseli být tak opatrní, Justin neležel na svém přiděleném spacím místě, totiž na gauči. Dole na pláži si povídali o všem možném, i o vážných věcech – Hannah mu dokonce vyprávěla o rozvodu svých rodičů, což ji udivilo –, ale také o hloupostech, o časech na univerzitě, o rodinné želvě, kterou kdysi s Tomem propašovali na prázdniny na jihu Francie. Hannah si nepamatovala, že by někdy kromě Roisin potkala někoho tak zaujatého detaily jejího života: Mark se ptal, jaké má ráda knihy a hudbu, kde vyrostla, kam chodila do školy, kde bydlela v Londýně, než se přestěhovala do Států, dokonce se ptal na tátovu práci vědce na Bristolské univerzitě. „Nechci ze sebe dělat Justina,“ ozval se ze tmy za jejími zády, když kráčeli mezi dunami porostlými hlodášem, „ale napadlo mě… Celý příští týden budu v New Yorku, nechtěla bys zajít na večeři?“ Hannah zaváhala a svaly kolem žaludku se jí bolestivě sevřely. „Ano,“ řekla a její hlas se nesl nocí dozadu. „Půjdu ráda.“

37