Znovunalezený ráj
Člověk může žít dvěma způsoby: přirozeně a nepřirozeně. Nepřirozený způsob žití je pro člověka velmi přitažlivý, protože je nový, neznámý, dobrodružný. Z toho důvodu musí každé dítě opustit svou přirozenou podstatu a vydat se k tomu, co je nepřirozené. Žádné dítě nedokáže svodům odolat. Není to možné. Musí ztratit svůj ráj. Jeho ztráta je nám vrozena, nemůžeme ji obejít, je nevyhnutelná. A tento ráj může přirozeně ztratit jen člověk. V tom spočívá jeho extáze i agónie, jeho privilegium, jeho svoboda a jeho pád. Jean-Paul Sartre má pravdu, když říká, že člověk je „odsouzen ke svobodě“. Proč odsouzen? Protože svoboda přináší volbu – můžete volit mezi přirozeným a nepřirozeným. Kde není svoboda, tam není volba. Zvířata žijí dodnes v ráji, nikdy ho neztratila. Ale právě proto ho nemohou vnímat, nevědí, kde jsou. Máte-li vědět, kde se nacházíte, musíte ono místo nejprve ztratit. Ztráta je základní podmínkou vědění. Když něco ztratíte, až pak si uvědomíte, o co jste přišli. Pokud to neztratíte a pořád onu věc máte, berete ji jako samozřejmost. Je natolik zjevná, že na ni v podstatě zapomenete. Stromy jsou pořád v ráji stejně jak hory a hvězdy, ale nevědí o tom. Vědění je dáno pouze člověku. Strom se nemůže stát buddhou. Už jím je! Kdyby se měl stát buddhou, musel by nejdřív ztratit svou přirozenou podstatu, musel by se jí vzdát. Člověk může vidět věci pouze z určité perspektivy. Jste-li příliš blízko, nevidíte je. Strom nikdy neviděl, co viděl Buddha. Stromy i zvířata k tomu přístup mají, ale jen Buddha si uvědomuje, co vidí, 17