SLÁVA, BOHATSTVÍ A AMBICE V čem spočívá skutečný význam úspěchu?
SLÁVA, BOHATSTVÍ A AMBICE V čem spočívá skutečný význam úspěchu?
OSHO Sláva, bohatství a ambice Original English title: Fame, Fortune and Ambition Copyright © 2010 OSHO International Foundation. www.osho.com/copyrights Copyright © for Czech edition Pavel Dobrovský – BETA, s.r.o., 2013 Translation © Jana Žlábková, 2013 All rights reserved (Všechna práva vyhrazena) OSHO is a registered trademark of Osho International Foundation, www.osho.com/trademarks. (OSHO je registrovaná obchodní značka Osho International Foundation, www.osho.com/trademarks.) Obsah této knihy je výběrem z různých hovorů, jimiž se Osho obracel k živému publiku. Všechny hovory, jež Osho pronesl, byly v úplnosti publikovány jako knihy a jsou nyní rovněž dostupné ve formě původních audionahrávek. Tyto audionahrávky lze stejně jako úplný archiv psaných textů získat on-line (elektronicky přes internet) prostřednictvím OSHO Library na www.osho.com.
ISBN 978-80-7306-523-2
Obsah
Úvod
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7
1. Každý vidí úspěch jinak . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9
2. Ani tady, ani tam . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 3. Lásku si nemůžete koupit . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 4. Sny a skutečnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 5. Vznešené ambice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
127
Doslov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
167
O autorovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
171
Oshovo mezinárodní meditační středisko . . . . . . . .
173
Úvod
Lidé si myslí, že na druhé straně plotu je tráva zelenější, protože jsou velmi nesoustředění. Všichni vám neustále říkají, že máte jít tím či oním směrem, ale příroda vám nic takového neurčila. Nesměřujete ke svému vlastnímu potenciálu. Snažíte se být takoví, jací byste měli být podle představ druhých, ale to vám nemůže přinést pocit uspokojení. A protože nejste spokojeni, zcela logicky si říkáte, že to nejspíš ještě pořád není ono – chce to něco víc. Věčně se za něčím honíte a rozhlížíte se kolem sebe. Všichni chodí s maskou na obličeji, takže to vypadá, že se usmívají a jsou šLastní, a přitom jen klamou jeden druhého. I vy nosíte masku a ostatní si myslí, že jste šLastnější než oni. A vy si myslíte, že oni jsou šLastnější. Tráva na druhé straně plotu vypadá zelenější, to je pravda – ale platí to o obou stranách. Lidé, kteří žijí na druhé straně plotu, vidí vaši trávu a také jim připadá zelenější. Opravdu se zdá být zelenější, hustší a lepší. Je to iluze vyvolaná určitou vzdáleností. Když jdete blíž, vidíte, že to tak není. Ale lidé si udržují odstup. Dokonce i přátelé a milenci si navzájem udržují odstup, protože přílišná blízkost by mohla být nebezpečná; druzí by mohli spatřit realitu.
7
1. kapitola Každý vidí úspěch jinak
Lidé odkládají vše, co je smysluplné. Smát se budou až zítra, protože dnes musejí hromadit peníze... Potřebují víc peněz, větší moc, víc věcí, víc přístrojů. Milovat budou až zítra, dnes na to není čas. Ale zítřek nikdy nepřijde a oni jednoho dne zjistí, že jsou zatíženi různými věcmi, že jsou zatíženi penězi. Vystoupali na poslední příčku žebříku a teO už mohou nanejvýš skočit do jezera. Ale nedokážou ostatním říct: „Nesnažte se sem vylézt, nic tu není,“ protože by vypadali hloupě. Vždycky jsem snil, že budu světově proslulý, bohatý a úspěšný. Mohl bys říct něco, co mi pomůže naplnit mou touhu?
To bych opravdu nemohl – nikdy, protože taková touha je sebevražedná. Nebudu ti napomáhat ke spáchání sebevraždy. Mohu ti pomáhat, abys vyzrával a žil, ale nepomohu ti spáchat sebevraždu. Nemohu ti pomáhat v něčem, čím bys zcela nesmyslně zničil sám sebe. Ambice jsou jed. Chceš-li být lepší hudebník, rád ti pomohu, ale neber to tak, že musíš být světově proslulý. Jestli chceš být lepší básník, pomohu ti, ale neber to tak, že musíš získat Nobelovu cenu. Pokud chceš být dobrý malíř, pomohu ti – rád napomáhám tvořivosti. Ale tvořivost nemá nic společného s proslulostí a slávou, s úspěchem a penězi. Neříkám tím, že pokud vás něco podobného potká, máte se toho zříct. Jestli se to stane, je to v pořádku a pořádně si to užívejte. Ale nedovolte, aby se to stalo vaší motivací, protože když se člověk 9
snaží dosáhnout úspěchu, jak může být opravdovým básníkem? Má energii politika, tak jak by mohl být básník? Jak může být opravdovým malířem, když se snaží zbohatnout? Veškerou energii vynakládá jen na získání bohatství. Malíř potřebuje energii k malování a tvoří v přítomném okamžiku. A bohatství je kdesi v budoucnosti – možná ho získáte, možná ne. Není to jisté; všechno je pouhá náhoda – úspěch je náhodný, sláva je náhodná. Ale stav blaženosti náhodný není. Já vám mohu pomoct dosáhnout blaženosti. Můžete malovat a být blažení. Není důležité, zda budete, nebo nebudete slavní, zda z vás bude, nebo nebude Picasso, ale mohu vám pomoct, abyste malovali takovým způsobem, že by vám i Picasso záviděl. Malování vás zcela pohltí a jen to je skutečná radost. Jsou to okamžiky lásky a meditace, jsou to okamžiky božskosti. A v takovém okamžiku se naprosto ztratíte – hranice zmizí a na chvíli prostě nejste a je jenom božskost. Ale nemohu vám napomáhat k úspěchu. A ještě jednou připomínám, že proti němu nic nemám, neříkám vám, že nemáte být úspěšní. Nic proti tomu nemám; je to naprosto v pořádku. Já jen říkám, že úspěch nemá být vaší motivací, protože jinak promeškáte malování, promeškáte poezii, promeškáte píseň, kterou teO zpíváte, a až se dostaví úspěch, budete mít prázdné ruce, protože úspěch vám nepřinese pocit naplnění. Neposkytne vám výživu, neobsahuje žádné výživné látky – úspěch je pouhý horký vzduch. Nedávno jsem četl knihu o Somersetu Maughamovi nazvanou Rozhovory s Williem. Napsal ji Maughamův synovec Robin Maugham. Somerset Maugham patřil mezi nejslavnější, nejúspěšnější a nejbohatší lidi své doby, ale vzpomínky jeho synovce odhalují zajímavou skutečnost. Robin o svém slavném a úspěšném strýci Somersetu Maughamovi píše: Tehdy to byl bezpochyby nejslavnější žijící spisovatel. A také nejsmutnější... „Víš,“ řekl mi, „brzy zemřu a ta představa se mi 10
vůbec nelíbí...“ A to prohlásil, když mu bylo devadesát jedna let. „Jsem už hodně starý,“ řekl. „Ale ani tak to pro mě není nijak snadné.“ Maugham byl bohatý a světově proslulý a i v jednadevadesáti letech vydělával spoustu peněz, přestože mnoho let nenapsal jediné slovo. Z celého světa mu přicházely tantiémy a dopisy od fanoušků. Jeho synovec dál píše: „Kdy jsi byl v životě nejšLastnější?“ zeptal jsem se ho. A on řekl: „Nevybavuji si jeden jediný okamžik.“ Rozhlédl jsem se po jeho salonu plném vzácného nábytku a obrazů a uměleckých předmětů, které získal díky svému úspěchu. Už jen samotná vila a nádherná zahrada – na úžasném místě na břehu Středozemního moře – měly hodnotu šesti set tisíc liber. Měl jedenáct osobních sluhů, ale nebyl šLastný. „Až zemřu,“ řekl, „tak o všechno přijdu – o všechny stromy, o celý dům a o každý kus nábytku. Nemohu si s sebou vzít ani jeden stůl.“ Byl velmi smutný a chvěl se. Chvíli mlčel... a pak řekl: „Po celý život jsem nebyl k ničemu. Kéž bych nenapsal jedno jediné slovo. Co jsem tím získal? Celý můj život byl nezdar a teO je příliš pozdě, abych to změnil.“ A oči se mu zalily slzami. Co získáte, když jste úspěšní? Ten muž, Somerset Maugham, promarnil život. Žil dlouho – devadesát jedna let – a mohl být velmi spokojený a mít pocit naplnění. Ale pouze v případě, že by mu ho mohl poskytnout úspěch, jen tehdy, kdyby mu ho mohlo poskytnout bohatství, jen tehdy, kdyby mu ho mohla poskytnout velká vila se služebnictvem. Při závěrečné analýze života nehrají jméno a sláva žádnou roli. 11
Při konečném zúčtování je důležité pouze to, jak jste prožili každý okamžik svého života. Byla to radost, byla to oslava? Radovali jste se z maličkostí? Koupali jste se, popíjeli čaj, myli podlahu, procházeli se v zahradě, sázeli stromy, povídali si s přáteli nebo jen tak mlčky seděli s tím, koho jste milovali, nebo jste se dívali na měsíc či poslouchali zpěv ptáků – byli jste v takových chvílích šLastní? Byl každý okamžik vyjádřením čirého štěstí a vyzařovala z něj radost? Na tom jediném záleží. Ptáš se, zda ti mohu pomoct naplnit tvou touhu. Ne, to opravdu nemohu, protože taková touha je váš nepřítel a úplně vás zničí. Jednoho dne budete zoufale plakat a pak řeknete: „TeO je pozdě, abychom to mohli změnit. Už je příliš pozdě.“ Ale zatím ještě pozdě není. Můžete s tím něco udělat, můžete změnit svůj život od samých základů. Pomohu vám projít alchymickou změnou, ale nemohu vám zaručit, že něco získáte z hlediska vnějšího světa. Zaručuji vám úspěch ve vnitřním světě; mohu vás obohatit tak, že budete stejně bohatí jako kterýkoli buddha – a pouze buddhové jsou bohatí. Lidé, kteří jsou obklopeni jen světskými věcmi, nejsou skutečně bohatí, jsou to chudáci vyvolávající v sobě i v druhých klamnou představu, že jsou bohatí. Ale hluboko uvnitř jsou žebráci. Nejsou to opravdoví císaři. Buddha přišel do města a král si nebyl jist, zda ho má přijmout. Jeho hlavní ministr mu řekl: „Jestli ho nepřijmeš, podám rezignaci, protože už bych ti nemohl dál sloužit.“ Král se zeptal: „Ale proč?“ A ten ministr byl nepostradatelný. Král by bez něj byl ztracený, protože byl skutečným klíčem k jeho moci. A tak řekl: „Ale proč? Proč na tom trváš? Proč bych měl přijmout nějakého žebráka?“ A hlavní ministr, jenž byl už hodně starý, králi řekl: „Protože ty jsi žebrák a on je opravdový král. Jdi a přivítej ho, jinak nestojíš za to, abych ti sloužil.“ Král to musel udělat. Váhavě vyšel ven. Ale když uviděl Buddhu, 12
vrátil se zpátky, dotkl se nohou starce, svého hlavního ministra, a řekl: „Měl jsi pravdu. On je král a já jsem žebrák.“ Život je podivný. Někdy bývají králové žebráci a žebráci králové. Nedejte se oklamat vnějším vzhledem. HleOte dovnitř. Srdce je bohaté, když pulzuje radostí. Srdce je bohaté, když je v souladu s taem, přírodou, nejvyšším zákonem života. Srdce je bohaté, když je v souladu s celkem; to je jediné skutečné bohatství. Jinak budete jednou plakat a naříkat a řeknete si: „Už je příliš pozdě...“ Nemohu vám napomáhat, abyste si zničili život. Jsem tu proto, abych váš život pozvedl na vyšší úroveň. Jsem tu proto, aby váš život překypoval hojností. Občas mívám pocit, že už jsem zralá pro tento svět, že už mohu jít a jednat ve stylu „Co má žena udělat, to musí udělat“. Cítím, že mohu vyrazit do velkého, širého světa, vydělávat spoustu peněz, působit na lidi a vstoupit do dějin. Strávila jsem hodně času v komunitě meditujících lidí, která se kolem tebe vytvořila, a mám je všechny moc ráda. Ale te-, když už téměř chápu skutečný význam meditace, se náhle vynořují všechny možné představy o slávě a bohatství. Proč nemohu jen tak klidně sedět, být v přítomném okamžiku a vstřebávat lásku, kterou jsem denně zahrnována? To jsem opravdu tak slepá?
Nechci ranit tvé city, ale jsi opravdu ještě pořád slepá. Přicházejí za mnou různé typy lidí. Většinou jen náhodně, nemívají přesnou představu o tom, proč sem přišli, a když jsou tady, zapojí se do meditace, vnímají mou přítomnost a lásku, jež mě obklopuje. Zůstanou zde, ale v jejich nevědomí dál přežívají staré touhy. Takže na povrchu se cítí skvěle – ale ten povrch je velmi tenký. Jakákoli drobnost může otevřít Pandořinu skříňku a znovu se objeví všech13
ny touhy, které považovali za překonané, a jsou ještě mocnější než dřív. Přesně to se děje teO s tebou. Říkáš: „Občas mám pocit, že jsem zralá pro tento svět.“ Prosím, nesnaž se klamat sama sebe. Až budeš zralá pro tento svět, tak ti to řeknu. Zatím na to nemůžeš dostat certifikát, protože ty ještě nejsi zralá pro tento svět! Ale mysl je ohromně mazaná. Chce, abyste šli do světa, ovšem ne proto, že byste na to byli zralí, ale protože všechny potlačované pocity touží po naplnění: „TeO už mohu jít a jednat.“ A co chceš dělat? „Co má žena udělat, to musí udělat.“ Žena má udělat hodně zvláštní věc. „Vyrazit do velkého, širého světa, vydělávat spoustu peněz, působit na lidi a vstoupit do dějin.“ Ten konec není až tak moc zajímavý – vstoupit do dějin, nebo skončit v propadlišti dějin? Vstoupit do dějin znamená vstoupit na vlastní hřbitov. Dějiny jsou kronikou těch, kteří jsou už mrtví. Máš hodně zvláštní představu... „Co má žena udělat, to musí udělat.“ O tom jsem nikdy nepřemýšlel. Co má žena udělat, může udělat tady. Proč vyrážet do širého světa? „Vydělávat spoustu peněz.“ Co s nimi budeš dělat? Založíš dobročinný spolek? Peníze se nedají jíst a jen s penězi se nedá žít – nemyslím s penězi potřebnými k přežití, ale se spoustou peněz. Přemýšlela jsi někdy o tom, co myslíš onou „spoustou peněz“? Máš nějaký limit? Protože „spousta peněz“ může znamenat cokoli. A jak chceš tu spoustu peněz vydělat? Jen tím, že budeš dělat, „co má žena udělat“? NebuO hloupá. Tam venku je hodně hloupých žen a dělají svou práci, vydělávají spoustu peněz a připravují se, aby mohly vstoupit do dějin. Máš podivnou touhu... Vstoupíš do hrobu a do dějin se dostane jen tvoje jméno. Ale i to je dost obtížné. Kolik žen vstoupilo do dějin a kolik žen žilo na této planetě? A ženy, které vstoupily do dějin, nemá smysl napodobovat. Například Kleopatra vstoupila do dějin, protože byla velmi krás14
ná a prodala své tělo každému dobyvateli, který obsadil Egypt – Caesarovi, Antoniovi, prostě komukoli. Její jedinou obranou byl prodej vlastního těla. Byla to zřejmě ta největší prostitutka na světě. Myslíte, že rozkvetla, že projevila svou osobitost? Stal se z ní fotbalový míč, který si mezi sebou přihrávali různí generálové. Přišel jeden generál a ona mu nabídla svoje tělo a pak přišel jiný generál a ona byla zase ochotna nabídnout mu své tělo. Je pravda, že zůstala vládkyní Egypta a měla spoustu peněz a dělala všechno, „co má žena udělat“. Ale taková ohavná stvoření není dobré napodobovat. Krásné bylo jenom její tělo, ale její duše byla určitě zlá, nesmírně zlá. Když milujete, můžete dávat úplně všechno – své tělo, svou mysl, svou duši – a je to nádherný zážitek. Ale prodávat vlastní tělo pro peníze nebo pro moc je ta nejohavnější věc na světě. A co získáš tím, že budeš působit na lidi? Já tu můžu všem říct: „Nechte na sebe působit vliv této ženy,“ a všechny bude ta hra bavit a uděláš na ně velký dojem. Budou za tebou chodit a říkat: „Ty jsi vážně úžasná! Kleopatra byla úplná nula.“ Jak chceš zapůsobit na lidi ve společnosti nacházející se tam venku? Jaké máš nadání, abys udělala dojem na vnější svět? Poezie, sochařství, malování... to jsou hodně soupeřivé oblasti. Tady je všechno velmi prosté. Prostě vstaneš a řekneš lidem: „Dnes jsem pocítila velkou touhu na vás zapůsobit. Prosím, buOte tak hodní a umožněte mi to“ – nic víc! Na všechny to udělá velký dojem! A nemusíš dělat nic z toho, „co má žena udělat“. Říkáš: „Náhle se vynořují všechny možné představy o slávě a bohatství. Proč nemohu jen tak klidně sedět, být v přítomném okamžiku a vstřebávat lásku, kterou jsem denně zahrnována? To jsem opravdu tak slepá?“ Tvou slepotu tvoří potlačované touhy. Nepročistila jsi svoje srdce. Přišla jsi sem a vytvořila sis kolem sebe jakousi vrstvu, ale pod ní jsou různí štíři a hadi a pavouci a švábi. První podmínkou 15
jakékoli meditace je odstranění těchto věcí a z čisté půdy pak začnou růst růže. Jinak se dříve či později vynoří štíři a hadi a zničí celou krásnou růžovou zahradu. Ale ještě není nic ztraceno – začni s pročišLováním. Meditující člověk není ani žena, ani muž, protože meditace nemá s vaším tělem nic společného, nemá nic společného ani s myslí. Při meditaci jste prostě jen čiré vědomí, jež není ani mužské, ani ženské. Jakmile pochopíte své vědomí, okamžitě zmizí veškeré touhy po penězích, slávě, moci, ovlivňování lidí a vstupování do dějin. Nevytrhala jsi plevel ze země a hned jsi začala pěstovat růže. Ale plevel tvé růže zakryl a roste jenom on. Zalévala jsi růže a voda a hnojivo a péče způsobily, že se všude rozšířil jen samý plevel. A pamatujte si, že plevel je mnohem silnější než krásné růže. Postupně je bude dusit a ničit a celá zahrada bude plná mrtvých růží a divoce tančícího plevele. Každému zahradníkovi je jasné, že nejdřív musí vyčistit půdu a vytrhat staré kořeny. Je třeba odstranit starou trávu a plevel i s kořeny, aby už nemohly znovu růst. Až pak začnou vyrůstat něžné květiny. Meditace je ten nejněžnější květ, jaký existuje. Začala jsi ji pěstovat, aniž bys věnovala pozornost všem krysám a švábům a štírům. Zůstali tam a teO zvedají na protest hlavu. Jsou to společenské bytosti – a jsou to velmi silní chlapíci! Vědci říkají, že v celých dějinách byli všude, kde byl člověk, i švábi. A naopak – kde jsou švábi, můžete si být jisti, že najdete i lidi. Švábi mají lidi ohromně rádi, vypadá to, že se jich nelze zbavit. Slyšel jsem, že dokonce v raketě, která letěla na Měsíc, astronauti našli šváby. Přes všechna ta opatření si stejně našli cestu dovnitř a dostali se s lidmi až na Měsíc. A přesto ještě není pozdě. Začni čistit svou půdu. A máš všechny potřebné schopnosti a všechny možnosti a máš i prožitky úžasného ticha v srdci. Navzdory spiknutí skrývajícímu se pod povrchem cítíš radost. A toto skryté spiknutí mysli tě teO přesvědčuje, že jsi už 16
zralá: Už se nemusíš ničeho bát, teO už můžeš vyrazit do světa. Kvůli čemu? Ten, kdo vyzrál v meditaci, nemyslí na spoustu peněz, na vstoupení do dějin a neříká si, že „co má žena udělat, to musí udělat“. Je to zvláštní představa. Kdes ji vzala? Nejspíš to bude tvůj vlastní osobitý příspěvek. TeO už o tobě všichni slyšeli a já doufám, že jsi na ně udělala velký dojem! Budou mít radost a ty budeš mít taky radost. Není na tom nic špatného, takže stačí zajít za osobou, která položila onu otázku – a pokaždé, když ji uvidíte, se můžete uklonit a říct: „Ohromně jsi na mě zapůsobila. Proboha, proč lidé mluví o Kleopatře, když jsi tu ty?“ Proč vstupovat do dějin? Úplně stačí být v této komunitě! V nočních zprávách na CBS mluví o žhavé situaci v Íránu, kde byla zajata rukojmí. Hlasatel říká: „A teO jsou tu nejnovější zprávy. Některé jsou dobré a některé špatné. Nejdřív ty dobré: Raquel Welchová se nabídla jako výměna za rukojmí a ajatolláh Chomejní to přijal. A teO ta špatná zpráva: Na letiště ji veze Teddy Kennedy.“ Vyhýbejte se takovým lidem, jako jsou ajatolláh Chomejní a Teddy Kennedy. Všechny vaše touhy mohou naplnit ti, kteří jsou tady. „Co má žena udělat, to musí udělat“ – a co to je? Proč to nemůžeš dělat tady? Chceš-li působit na lidi, udělej to, lidé kolem mě soucítí s druhými. I kdybys nebyla hezká, řeknou ti, že jsi, protože máš svou vlastní osobitou krásu. A pokud jde o dějiny, můžeš začít psát dějiny světa, v němž ze sebe uděláš největší hrdinku, jaká kdy žila. Proč čekat na historiky a nebýt si jista, zda o tobě napíšou? Máme tu mnoho šikovných lidí, kteří umějí dobře psát. Klidně začnou psát tvoje dějiny. Bude milé, když tato velmi zvláštní žena, která je dosud naživu, vstoupí do dějin. Můžeme si napsat své vlastní dějiny, není třeba, aby to za nás dělal někdo jiný. Budou to krásné životopisy v deskách potažených 17
hedvábím a budou v nich hezké fotografie. Výtisků nemusí být moc, stačí jen pár. Budou kolovat mezi lidmi na celém světě, kteří jsou se mnou ve spojení, takže se dostanou do všech center a komunit. „Je zapotřebí, aby si ty dějiny přečetl každý, kdo medituje.“ A my to dokážeme velmi snadno zařídit. Obávám se, že tam venku ve světě budeš sama. A možná budeš mít úspěch, možná ho mít nebudeš. Tady je úspěch jistý a zaručený. V čem spočívá opravdový význam úspěchu? Když mluvíš o úspěchu, občas to zní, jako bys byl jeho odpůrcem!
Nejsem ani odpůrce, ani zastánce úspěchu. Věci jsou tak, jak jsou. Člověk nemusí nic volit – protože s volbou přichází utrpení. Chcete-li být úspěšní, budete věčně nešLastní. Možná uspějete, možná neuspějete, ale jedno je jisté: pořád budete nešLastní. Pokud chcete mít úspěch – a díky určité shodě okolností náhodou uspějete – nepřinese vám to pocit naplnění, protože je to cesta mysli. AL máte cokoli, okamžitě to ztratí smysl, protože mysl je stále o krok před vámi. Chce víc a víc a víc – mysl není nic jiného než touha mít víc. A tato touha se nedá nikdy uspokojit, protože aL máte cokoli, vždy si dokážete představit, že můžete mít ještě víc. A vzdálenost mezi oním „víc“ a tím, co už máte, zůstává pořád stejná. Právě to patří mezi nejstálejší lidské zážitky. Všechno se mění, ale vzdálenost mezi tím, co máte a co byste chtěli mít, zůstává stejná. Albert Einstein řekl, že rychlost času je konstantní, že je to jediná konstanta. A buddhové říkají, že rychlost mysli je stále stejná. Pravdou je, že mysl a čas nejsou dvě různé věci – je to jedno a totéž, jsou to dva názvy pro jednu věc. Takže chcete-li dosáhnout úspěchu, možná se vám to podaří, ale nebudete spokojeni. Ale jaký má úspěch smysl, pokud nejste spokojeni? A navíc to bude spíš náhoda, pokud uspějete. Pravděpodobnější je, že neuspějete, protože za úspěchem se neženete sami, ženou 18
se za ním miliony lidí. V zemi, která má šest set milionů lidí, může být jen jeden člověk ministerským předsedou – ale stát se prezidentem nebo ministerským předsedou chce šest set milionů lidí. Podaří se to jen jednomu, a ostatní nemohou uspět. A je tu velká možnost, že neuspějete; už z matematického hlediska je neúspěch mnohem pravděpodobnější než úspěch. Když neuspějete, jste nešLastní a máte pocit, že váš život není k ničemu. Pokud uspějete, stejně nikdy skutečně neuspějete. Když neuspějete, tak prostě neuspějete – v tom je celá ta hra. Říkáš, že máš pocit, že jsem odpůrcem úspěchu, ale tak to není. Když jste proti úspěchu, je to jen další představa o úspěšnosti, zaměřená na snahu zbavit se všech těch nesmyslů o úspěchu. Takže máte jinou představu... a je tu opět vzdálenost, je tu opět touha. Právě proto se lidé stávají mnichy, proto odcházejí do kláštera. Jsou odpůrci úspěchu. Chtějí pryč ze světa, v němž vládne soutěživost, chtějí před tím vším utéct, aby se zbavili podnětů a svodů. Chtějí najít klid. A tak se snaží netoužit po úspěchu – ale i to je touha! Mají představu o duchovním úspěchu: že uspějí a stanou se Buddhou, že uspějí a stanou se Kristem. A zase je tu představa, zase je tu vzdálenost, zase je tu touha – a celá hra začne nanovo. Já nejsem proti úspěchu. Proto žiji ve světě, jinak bych před ním musel utéct. Nejsem ani pro, ani proti. Říkám vám, že máte být jako naplavené dříví – nechte věcem volný průběh. Nevolte to či ono. Přivítejte všechno, co vám přijde do cesty. Někdy je to den, jindy je to noc. Někdy je to štěstí, jindy je to neštěstí – nevolte a prostě jen přijímejte vše, co se děje. Přesně to je podle mě vlastností duchovní bytosti. Přesně to je podle mě duchovní vědomí. Není pro ani proti – protože pokud jste pro něco, jste zároveň proti něčemu. Jste-li proti něčemu, musíte být i pro něco. A když jste pro, nebo proti něčemu, rozdělujete existenci vedví. Provedli jste volbu a volba je peklo. Zbavit se volby znamená zbavit se pekla. 19
Nechte věcem volný průběh. Prostě jen kráčejte dál a radujte se ze všeho, co je k mání. Je-li to úspěch, mějte z něj radost. Jestli je to neúspěch, radujte se z něj, protože i neúspěch vám může poskytnout něco, co vám úspěch nikdy nedá. A úspěch vám zase poskytne něco, co neprožijete při neúspěchu. Ten, kdo nemá žádné představy, se dokáže radovat úplně ze všeho, aL se děje cokoli. Je-li zdravý, raduje se ze svého zdraví, když je nemocný, leží v posteli a užívá si nemoc. Užívali jste si někdy nemoc? Pokud ne, pak jste o hodně přišli. Jen tak ležíte na posteli a nic neděláte, nemáte žádné starosti, všichni se o vás starají a z vás je najednou vládce – druzí vám věnují pozornost, naslouchají vám a mají vás rádi. A vy nemusíte nic dělat, nemáte jedinou starost. Prostě jen odpočíváte. Posloucháte zpěv ptáků, posloucháte hudbu nebo si chvíli čtete a pak si zdřímnete. Ale máte-li představu, že musíte být pořád zdraví, pak budete nešLastní. NešLastní jsme proto, že si stále něco volíme. A blažení jsme, když si nic nevolíme. V čem spočívá opravdový význam úspěchu? Já to vidím takto: Úspěšní jste jen tehdy, když umíte být obyčejní. Pacient si stěžuje svým přátelům: „Strávil jsem s tím psychiatrem rok, stálo mě to tři tisíce dolarů a on mi teO řekl, že jsem vyléčený. Co je to za léčbu? Před rokem jsem byl Abraham Lincoln – a teO jsem nikdo.“ To je moje představa o úspěchu – být nikdo! Nemusíte být Abraham Lincoln, nemusíte být Adolf Hitler. BuOte obyčejní, buOte nikdo a život pro vás bude obrovská radost. BuOte prostí. Nic nekomplikujte. NebuOte nároční. AL přijde cokoli, přijměte to jako dar, radujte se a užívejte si. A příjemných věcí jsou kolem vás miliony, ale vy máte příliš náročnou mysl, a proto je nevidíte. Vaše 20
mysl se tak žene za úspěchem a tolik touží po výjimečnosti, že míjíte všechnu krásu, jež je neustále k mání. Být obyčejný znamená být neobyčejný. Být prostý znamená vrátit se domů. Všechno ale záleží jen na vás. Stačí říct slovo „obyčejný“ a hned zahořknete – kdo je obyčejný? Jak byste mohli být obyčejní? Možná všichni ostatní jsou obyčejní, ale vy jste výjimeční. A tato pomatenost, tato neuróza existuje v myslích všech lidí. Arabové si o tom vymysleli anekdotu. Říkají, že když Bůh stvoří člověka, zašeptá mu do ucha: „Nikdy jsem nestvořil takového muže nebo takovou ženu, jako jsi ty, jsi naprosto výjimečný. Všichni ostatní jsou obyčejní.“ A On si pořád dělá legraci a lidé přicházejí na svět se zcela nesmyslnou představou: „Jsem výjimečný. Sám Bůh řekl, že jsem jedinečný.“ Ale nahlas to neříkají, protože si myslí, že ti obyčejní lidé by to nepochopili. Proč o tom mluvit? Není třeba nic říkat. Proč si zbytečně dělat problémy? Vy to víte a jste si tím naprosto jisti. A všichni jsou na jedné lodi, nejste jedinou obětí toho žertu. Bůh si dělá legraci ze všech lidí. Možná už to nedělá osobně, ale naprogramoval počítač, který neustále opakuje lidem jedno a totéž. Záleží na vás, jak si to vyložíte. Slovo „obyčejný“ je nesmírně důležité – ale záleží jenom na vás! Pokud to pochopíte... uvědomíte si, že stromy jsou obyčejné. Ptáci jsou obyčejní. Oblaka jsou obyčejná. Hvězdy jsou obyčejné. Proto netrpí neurózami. Proto nepotřebují psychiatrovu pohovku. Jsou v pohodě a překypují energií a životem. V tom spočívá jednoduchost a obyčejnost! Žádný strom není takový blázen, aby chtěl s někým soutěžit, žádného ptáka nezajímá, kdo je nejsilnějším ptákem na světě – je mu to úplně jedno. Hledí si svého a raduje se. Záleží jen na tom, jak to pojímáte. Otec vezme svého synka za kulturou do Metropolitní opery. Na pódium vyjde dirigent s taktovkou a pak přijde operní pěvkyně 21
a začne zpívat árii. Chlapeček pozoruje dirigenta, jak mává taktovkou, a pak řekne: „Tati, proč ten pán bije tu paní?“ Otec odpoví: „On ji nebije, je to dirigent.“ A chlapeček opáčí: „Aha. Ale proč ta paní tak příšerně ječí, když ji nebije?“ Vše, co v životě vidíte, je vaše interpretace. Pro mě je slovo „obyčejný“ zcela zásadní. Jestli mi nasloucháte, jestli mě slyšíte, jestli mi rozumíte, pak určitě chcete být obyčejní. A nemusíte o to nijak složitě usilovat. Ono to tak prostě je. Pak zmizí veškeré úsilí a konflikty. Začnete si užívat život, jak přichází, jak se odvíjí. Užíváte si dětství, užíváte si mládí, užíváte si stáří – užíváte si život a užíváte si i smrt. Užíváte si všechna roční období – a každé má svou krásu a může vám něco dát. Každé má svou vlastní extázi. Jednoho krásného dne, kdy bylo ovzduší plné lásky, zapomněl medvídek Pú na marné hledání hrnce plného medu a prostě jen tak seděl. Když pak otevřel oči, s úžasem zjistil, že všude kolem něj jsou obrovské hrnce, v nichž je tolik medu, že by ho dokonce ani on nedokázal sníst. Večer se celý ulepený a plný medu a nadšení ze svého objevu přiřítil k Íjáčkovi a ten na něj moudře pohlédl a řekl: „Med je vždycky k mání – ale najdeš ho jen tehdy, když ho nehledáš.“ Pú si myslel, že to pochopil, ale když pak následující dny občas jukl koutkem oka, nikde žádný med nebyl! Dokonce to zkoušel tak, že se posadil a hodně nahlas řekl: „Já žádný med nehledám!“ ale když otevřel oči, med tam pořád nebyl. Jak se mohu zbavit svých tužeb a očekávání a prostě jen být?
Tohle je jedna z nejpodstatnějších otázek. Když nic nehledáte, je všude spousta medu. Jakmile ho začnete hledat, náhle zmizí. Je to 22
velká pravda. Když něco hledáte, začnete být nervózní. Když něco hledáte, začnete se soustředit a uzavřete se, stáhnete se dovnitř. Ale med objevíte jen v případě, že jste otevření – nesmíte být uzavření a stažení. Med teče všude kolem, pokud vy sami proudíte všemi směry. Hledat něco znamená zaměřit se jedním směrem. Pokud nehledáte, máte k dispozici všechny směry – jste přístupní naprosto všem směrům, jste přístupní celé existenci. Problém je v tom, že když vám někdo řekne, že nemáte hledat, opáčíte: „Dobrá, tak já to zkusím,“ ale vaše nevědomí dál vyvíjí úsilí. Snažíte se nehledat, ale i to je v podstatě snaha hledat. Tato otázka je zcela podstatná. Buddha říká: „Když si nic nepřejete, splní se vám všechna přání.“ Jakýsi mnich se ho jednou zeptal: „Říkal jsi, že když si člověk nic nepřeje, splní se mu všechna přání, a proto mám jediné přání: nic si nepřát. Jak to mám udělat?“ Ale pokud si někdo přeje nemít žádné přání, je to pořád přání, je to stále na stejné úrovni. Je úplně jedno, zda si přejete mít hodně peněz a velkou moc a prestiž, nebo si přejete nemít žádné přání. Změní se jen objekt vaší touhy, ale přání je stále stejné. A problémem není určitý objekt, problémem je přání. Když toužíte po penězích, lidé o vás řeknou, že jste velmi světský a materialistický člověk. Pokud toužíte po Bohu, řeknou, že jste duchovní a zbožný člověk nezaměřený na tento svět. Ale pro ty, kteří vědí, v tom není vůbec žádný rozdíl: pořád jste v tomto světě. Není to tak, že některé touhy jsou světské a jiné nejsou! Touha jako taková je světská, nemůže být touha, která nepochází z tohoto světa. Po Bohu nemůžete toužit, jakmile po něm toužíte, minete ho. Když Ho hledáte, nikdy Ho nenajdete. Čím víc hledáte, tím jste nešLastnější. Nehledejte a najdete. Prostě jen buOte – a udržujte si přístup nehledajícího. Neříkejte si kdesi v hloubi stále dokola: „TeO se určitě dostaví stav blaženosti, protože ho nehledám,“ nebo se ocitnete ve stejné pasti. 23