Supemozek

Deepak Chopra a Rudolph E. Tanzi

SUPERMOZEK

Deepak Chopra a Rudolph E. Tanzi

SUPER

MOZEK UVOLNĚTE VÝBUŠNOU SÍLU SVÉ MYSLI

Věnováno našim milovaným manželkám a rodinám

Aristoteles tvrdil, že mozek pouze ochlazuje krev, ale není zapojený do myšlenkového procesu. Je to pravda jen v případě určitých osob.

Will Cuppy

1. ČÁST

ROZVÍJENÍ NEJVĚTŠÍHO DARU

Copyright © 2012 by Deepak Chopra and Rudolph E. Tanzi This translation published by arrangement with Harmony Books, an imprint of the Crown Publishing Group, a division of Random House, Inc. Translation © Jana Žlábková, 2013 Original English title: SUPER BRAIN Copyright © for Czech edition Pavel Dobrovský – BETA s.r.o., 2013 All rights reserved. (Všechna práva vyhrazena.)

ISBN 978-80-7306-535-5

ZLATÝ VĚK MOZKU

C

o vůbec víme o lidském mozku? Když se autoři v 70. a 80. letech minulého století seznamovali s touto problematikou, zcela upřímně odpověděli, že o něm vědí „velmi málo“.

V té době koloval jeden výrok, který zněl: „Studovat mozek je stejné jako přiložit stetoskop na vnější zeď Astrodomu ve snaze naučit se pravidla fotbalu.“ Lidský mozek obsahuje kolem 100 miliard neuronů, jež vytvářejí bilion, možná dokonce kvadrilion spojů zvaných synapse. Tyto spoje jsou neustále v dynamickém stavu a přetvářejí se tím, jak reagují na okolní svět. Je to miniaturní a zároveň neuvěřitelně úžasný zázrak přírody.

Každý člověk žasne nad mozkem, jenž byl kdysi nazván „třílibrovým vesmírem“. A zcela oprávněně. Lidský mozek svět nejen interpretuje, ale i vytváří. Vše, co vnímáte pomocí smyslových center zraku, sluchu, hmatu, chuti a čichu, by bez mozku nemělo své vlastnosti. Vše, co dnes prožíváte – vaše ranní káva, láska k rodině, skvělý nápad v práci – bylo přizpůsobeno pouze pro vás.

A tím se dostáváme přímo k zásadní otázce. Je-li váš svět jedinečný a přizpůsobený pouze pro vás, kdo je zdrojem oné pozoruhodné kreativity? Vy, nebo samotný mozek? Pokud jste

13

DEEPAK CHOPRA A RUDOLPH E. TANZI: SUPERMOZEK

to vy, otevřou se dveře k ještě větší tvořivosti dokořán. Jestliže je to váš mozek, pak je všechno, čeho jste schopni dosáhnout, výrazně omezeno. Možná vám brání vaše geny nebo toxické vzpomínky či nízké sebevědomí. Možná jsou příčinou neúspěchů příliš malé požadavky, které jsou spojeny s vaším vědomím, přestože to vy sami ani nevidíte.

Fakta mohou snadno podpořit obě možnosti, tedy jak neomezený potenciál, tak fyzické limity. Ve srovnání s minulostí dnešní věda neuvěřitelně rychle shromažďuje stále nová fakta.

Vstoupili jsme do zlatého věku výzkumu mozku. Každý měsíc přináší převratné objevy, ale jak existuje v tomto úžasném vývoji běžný jedinec, člověk, který je ve všem závislý na svém mozku? Je to zlatý věk i pro váš mozek?

Mezi geniálním výzkumem a každodenní realitou je obrovská propast. V této souvislosti člověku vytane na mysli další rčení z oblasti medicíny, které zní: „Všichni lidé běžně využívají pouhých 10 % svého mozku.“ Není to doslovná pravda. U zdravého dospělého jedince fungují neuronové sítě mozku neustále na plné obrátky. Ani ty nejmodernější mozkové skenery by nezaznamenaly rozdíl mezi mozkem Shakespeara píšícího monolog z Hamleta a mozkem začínajícího básníka, který tvoří svůj první sonet. Ale fyzický mozek není vše, oč tu běží.

Chcete-li, aby váš mozek prožíval zlatý věk, musíte využívat dar, který vám dala příroda, zcela novým způsobem.

Váš život nebude vitálnější, inspirativnější a úspěšnější jen díky určitému počtu neuronů nebo jakémusi kouzlu skrytému v šedé kůře mozkové. Geny sice hrají svou roli, ale stejně jako zbytek mozku jsou dynamické. Denně se dostáváte do neviditelné bouře elektrických a chemických aktivit probíhajících v mozku. A vy jednáte jako vůdce, vynálezce, učitel a uživatel svého mozku, a to vše je skryto v jedné osobě.

14

ZLATÝ VĚK MOZKU

• Jako vůdce vydáváte svému mozku denně příkazy.

• Jako vynálezce vytváříte v mozku nové cesty a spojení, jež včera ještě neexistovaly.

• Jako učitel vedete svůj mozek k novým dovednostem.

• Jako uživatel jste zodpovědný/á za udržování svého mozku v dobrém a funkčním stavu.

V těchto čtyřech rolích spočívá celý rozdíl mezi každodenním mozkem – kterému budeme říkat základní mozek – a tím, co nazýváme supermozek. Je to obrovský rozdíl. Přestože váš vztah k mozku není takový, že byste si v duchu říkali: Jaké příkazy bych mu měl dnes dát? nebo: Jaké nové cesty chci dnes vytvořit?, v podstatě to stejně děláte. Běžný svět, ve kterém žijete, potřebuje stvořitele. A tím stvořitelem není váš mozek, ale vy.

Supermozek je naprosto bdělý stvořitel využívající mozek na maximum. Lidský mozek je neuvěřitelně přizpůsobivý, a proto můžete hrát všechny čtyři role zároveň – jste vůdce, vynálezce, učitel a uživatel – a dosáhnete mnohem lepších výsledků než dosud.

Vůdce: Když dáváte příkazy, není to totéž, jako když zadáváte počítači pokyny typu „vymazat“ nebo „jít na konec stránky“. Vaše příkazy přijímá živý organismus, jenž se mění pokaždé, když mu pošlete instrukci. Jakmile si řeknete: Já chci stejná vajíčka se slaninou, jaká jsem měl včera, váš mozek se nijak nezmění. Ale když si pomyslíte: Co si dám dneska k snídani? Chtěl bych zkusit něco jiného, v tu chvíli sáhnete do zásobárny tvořivosti. Kreativita je živoucí, dýchající a věčně nová inspirace, jíž se nevyrovná žádný počítač. Proč ji nevyužívat naplno? Mozek má zázračnou schopnost dávat mnohem víc, než od něj žádáte.

Uplatněme nyní tento názor na to, jak ke svému mozku přistupujete a jak byste k němu mohli přistupovat. Podívejte se na následující seznam. S čím se ztotožňujete?

15

DEEPAK CHOPRA A RUDOLPH E. TANZI: SUPERMOZEK

ZÁKLADNÍ MOZEK

• Vyhovuje mi, když se dnes nechovám výrazně jinak než včera.

• Jsem otrokem zvyku.

• Příliš často nestimuluji svou mysl novými věcmi.

• Mám rád vše, co dobře znám. Je to nejpohodlnější způsob života.

• Upřímně řečeno, vše, co se děje doma, v práci a v mých vztazích, se stále dokola a nudně opakuje.

SUPERMOZEK

• Každý den vidím úplně nový svět.

• Dávám si pozor, aby mě neovládaly zlozvyky, a pokud nějaký získám, dokážu se ho poměrně snadno zbavit.

• S oblibou improvizuji.

• Nesnáším nudu, protože se věci pořád opakují.

• V mnoha oblastech svého života tíhnu k novým věcem.

Vynálezce: Váš mozek se neustále vyvíjí. Děje se to individuálně, což je výjimečná vlastnost mozku (a jedna z jeho největších záhad). Když se narodíte, máte srdce a játra v podstatě stejné, jako když umíráte. Ale mozek nikoli. Během života je schopný pořád se vyvíjet a zdokonalovat. Vymyslete mu, co má dělat, a stanete se zdrojem nových dovedností.

Deset tisíc hodin – pokud se po tuto dobu něčemu věnujete, jste schopni získat jakékoli odborné schopnosti, dokonce i takové, jako je malování či skládání a hraní hudby, tedy schopnosti, jež byly dosud přisuzovány pouze talentovaným lidem. Jestli jste někdy viděli Cirque du Soleil, možná jste si mysleli, že ti vynikající akrobaté pocházejí z cirkusových rodin nebo ze zahraničních skupin. Ve skutečnosti se všechna čísla, kromě několika výjimek, učí obyčejní lidé, kteří přichá-

16

ZLATÝ VĚK MOZKU

zejí do speciální školy v Montrealu. Život je na jedné úrovni řada naučených dovedností začínajících chozením, mluvením a čtením. My se ale dopouštíme zásadní chyby v tom, že tyto dovednosti omezujeme. A přitom vám táž rovnováha, díky níž jste se naučili batolit, chodit, běhat a jezdit na kole, po uplynutí deseti tisíc hodin (nebo za kratší dobu) umožní chodit po laně napnutém mezi dvěma mrakodrapy. Chcete od svého mozku opravdu málo, pokud ho denně nežádáte o zdokonalování nové dovednosti.

S jakými výroky se ztotožňujete?

ZÁKLADNÍ MOZEK

• Nemůžu říct, že bych se teď rozvíjel/a tak, jako když jsem byl/a mladší.

• Když se naučím něco nového, už to dál nerozvíjím.

• Bráním se změnám a občas mívám pocit, že mě ohrožují.

• Když něco zvládnu, už to dál nezdokonaluji.

• Trávím hodně času pasivními činnostmi, například sledováním televize.

SUPERMOZEK

• Celý život se budu dál rozvíjet.

• Když se naučím něco nového, zdokonaluji to, jak jen můžu.

• Dokážu se rychle přizpůsobit změnám.

• Když něco zkouším poprvé a nejde mi to, netrápím se tím. Beru to jako výzvu.

• Jsem velmi aktivní a mám jen málo prostojů.

Učitel: Základem poznání nejsou fakta, ale zvídavost. Jeden inspirativní učitel dokáže žáka změnit na celý život prá-

17

DEEPAK CHOPRA A RUDOLPH E. TANZI: SUPERMOZEK

vě tím, že mu vštípí zvídavost. Stejný vztah máte ke svému mozku, ale je v tom jeden velký rozdíl: jste jak žák, tak učitel.

Musíte rozvíjet zvídavost, a jakmile jste opravdu zvídaví, jste zároveň plni inspirace. Mozek není nikdy sám o sobě inspirativní, ale když se vy stanete inspirací, roznítíte kaskádu reakcí, jež zažehnou mozek, protože mozek, který není zvídavý, v podstatě spí. (A může se dokonce rozpadat, nicméně je prokázáno, že je možné zabránit příznakům senility a stárnutí mozku tím, že jsme po celý život společensky a intelektuálně aktivní a zvídaví.) Stejně jako dobrý učitel musíte zaznamenávat chyby, stimulovat dovednosti žáka a všímat si, kdy je připravený na nové výzvy. A stejně jako dobrý žák musíte být neustále otevřeni všemu, co neznáte, být vnímaví a neuzavírat svou mysl.

S jakými výroky se ztotožňujete?

ZÁKLADNÍ MOZEK

• • • •

Mám jasně daný přístup k životu.

Pevně trvám na svých představách a názorech.

Pozici odborníka přenechávám druhým.

Jen výjimečně sleduji televizní vzdělávací pořady nebo navštěvuji přednášky pro veřejnost.

• Už velmi dlouho jsem necítil/a hodně silnou inspiraci.

SUPERMOZEK

• Pořád na sobě pracuji.

• Nedávno jsem změnil/a představu či názor, který jsem dlouho zastával/a.

• Jsem odborníkem nejméně v jedné oblasti.

• Zajímají mě vzdělávací pořady v televizi a přednášky pro veřejnost.

• Každý den mi život přináší novou inspiraci.

18

ZLATÝ VĚK MOZKU

Uživatel: Na mozek neexistuje žádná uživatelská příručka; přesto mozek potřebuje časté povzbuzení, opravu a správné zacházení. Vyžaduje i fyzickou výživu. V dnešní době lidé ve snaze vyživovat mozek shánějí vhodné vitaminy a enzymy.

Správná výživa mozku má však i svou psychickou stránku. Alkohol a tabák jsou toxické látky, a když je necháváte působit na mozek, používáte ho nesprávně. Stejně nevhodné jsou takové psychické stavy jako zlost, strach, stres a deprese. Jedna studie nedávno jasně ukázala, že každodenní stres uzavírá prefrontální kortex, což je část mozku, jež zodpovídá za rozhodování, napravování chyb a hodnocení situací. Proto se lidé v dopravních zácpách chovají jako šílenci. Je to rutinní stres, nicméně návaly zlosti, frustrace a pocity bezmoci, které někteří řidiči cítí, naznačují, že prefrontální kortex přestal zvládat primární impulzy, takže člověk nemá kontrolu sám nad sebou.

A tím se neustále vracíme k základnímu tématu: Využívejte svůj mozek a nedovolte mozku, aby využíval on vás. Dopravní zácpy jsou příkladem, jak vás mozek dokáže zneužívat, ale totéž platí o toxických vzpomínkách, bolestných dávných traumatech nebo zlozvycích, kterých se nedokážete zbavit. Nejtragičtějším příkladem je užívání návykových látek.

S jakými výroky se ztotožňujete?

ZÁKLADNÍ MOZEK

• Nejméně v jedné oblasti života jsem se nedávno přestal/a ovládat.

• Mám příliš vysokou hladinu stresu, ale nesnažím se ji snížit.

• Mám strach z depresí, a přesto jim často propadám.

• Můj život by se mohl ubírat směrem, jaký mi nevyhovuje.

• Někdy mívám nutkavé, děsivé a úzkostné představy.

19

DEEPAK CHOPRA A RUDOLPH E. TANZI: SUPERMOZEK

SUPERMOZEK

• Mám nad vším naprostou kontrolu.

• Vědomě se vyhýbám stresovým situacím tím, že radši odejdu a nechám to být.

• Mám pořád dobrou náladu.

• Navzdory neočekávaným událostem se můj život ubírá tam, kam chci.

• Vyhovuje mi způsob uvažování mé mysli.

I když nedostanete k mozku uživatelskou příručku, můžete ho využívat na cestě k dalšímu růstu, úspěchu, osobní spokojenosti a novým dovednostem. Aniž byste si to uvědomovali, jste schopni učinit při užívání svého mozku obrovský skok. Naším cílem je osvícený mozek, jenž překonává ony čtyři role, které hrajete. Je to vzácný typ vztahu, v němž se stanete pozorovatelem, který v naprostém klidu sleduje vše, co dělá mozek. V tom spočívá transcendence. Pokud dokážete být tichým pozorovatelem, činnost mozku vás nemůže lapit do svých sítí. Když spočinete v naprostém klidu a tiché pozornosti, odhalíte pravdu o věčných otázkách týkajících se Boha, duše a posmrtného života. Přesvědčení o reálné existenci tohoto aspektu života vychází z faktu, že naše mysl chce provést transcendenci a mozek je ochoten ji následovat.

Nový vztah Když v roce 1955 zemřel v sedmdesáti šesti letech Albert Einstein, zvedla se velká vlna zájmu o slavný mozek 20. století.

Vědci předpokládali, že takového génia stvořilo cosi fyzického, a proto provedli pitvu jeho mozku. Představa, že velké myšlenky vyžadují velký mozek, byla zcela mylná, protože Einsteinův mozek byl ve skutečnosti o 10 % lehčí než průměrný mozek.

V té době se začínala zkoumat otázka genů a objevovaly se teorie o tom, jak se budou v budoucnosti vytvářet nové synaptic-

20

ZLATÝ VĚK MOZKU

ké spoje. Obojí představuje zásadní pokrok v oblasti poznání.

Není sice možné pozorovat fungování genů, ale můžeme sledovat neurony vytvářející nové axony a dendrity, čímž vzniká jakási nit umožňující jedné mozkové buňce spojovat se s druhou.

Dnes je známo, že mozek dokáže až do posledních let života vytvářet nové axony a dendrity, což nám dává obrovskou naději, že budeme schopni předcházet například senilitě a donekonečna udržovat své psychické schopnosti. (Schopnost mozku vytvářet nové spoje je tak úžasná, že plod těsně před narozením vytváří 250 000 nových mozkových buněk za minutu, čím vznikají za stejnou dobu miliony nových synaptických spojů.)

A přesto jsou lidé někdy stejně naivní jako reportéři novin, kteří dychtivě čekali, až budou světu moct oznámit, že Einstein měl prapodivný mozek – protože pořád klademe důraz na fyzickou stránku. Ale váha mozku neurčuje, jaký k němu má člověk vztah. Domníváme se, že bez navázání nového vztahu mozek nedokáže dělat nové neočekávané věci. Vzpomeňte si na znechucené děti ve škole. Takoví žáci bývali v každé třídě, do které jsme chodili, a většinou seděli v zadních lavicích. Jejich chování odpovídalo velmi smutnému vzorci.

Zpočátku se dítě snaží držet krok s ostatními. Když se mu to z nějakého důvodu nedaří, odradí ho to a začne být znechuceno. Dítě přestane vyvíjet takové úsilí jako žáci, kteří mají úspěch a které někdo povzbuzuje. Další fází je nápadné chování, vyrušování a snaha upoutat pozornost. Každé dítě potřebuje pozornost, i když je třeba negativní. Vyrušování může být agresivní, ale dítě si nakonec uvědomí, že mu to nepřinese nic dobrého. Vede to k nevoli a trestu ze strany učitele. A tak nastane poslední fáze, jíž je rozmrzelé ticho. Dítě už se nesnaží držet krok s třídou. Ostatní děti říkají, že je pomalé nebo hloupé, že nezapadá do třídy. Škola se z místa, které by mělo dítě obohacovat, změní v dusivé vězení.

21

DEEPAK CHOPRA A RUDOLPH E. TANZI: SUPERMOZEK

Není těžké zjistit, jak takový cyklus chování působí na mozek. Dnes už víme, že když se dítě narodí, je jeho mozek z 90 % zformovaný a existují v něm miliony nadbytečných spojů. Takže první roky života trávíme odstraňováním nevyužívaných spojů a rozvíjením těch, které vedou k novým dovednostem.

Z toho vychází předpoklad, že znechucené dítě v tomto procesu nepokračuje. Nerozvíjí užitečné schopnosti a části mozku, které nepoužívá, začnou zakrňovat. Pocit znechucení ovlivňuje úplně všechno a působí na vývoj mozku, duše, emocí, chování a příležitostí v pozdějších letech života.

Má-li mozek správně fungovat, potřebuje stimulaci. Ale je zjevné, že stimulace není tak důležitá jako pocity dítěte, tedy jeho psychická a psychologická stránka. Znechucené dítě má ke svému mozku jiný vztah než dítě, kterému se dostává povzbuzení, a jejich mozky také jinak reagují.

Supermozek je založený na krédu říkajícím, že je třeba spojovat mysl a mozek novým způsobem. Zásadní rozdíl není závislý na fyzické stránce. Záleží na osobním rozhodnutí, záměru, trpělivosti, naději a píli. Tohle všechno ovlivňuje vztah mysli a mozku, a to jak k lepšímu, tak k horšímu. Tento vztah můžeme shrnout do deseti základních bodů.

KRÉDO SUPERMOZKU

JA K Ý J E V ZTA H MYSLI A MOZKU 1. Tento proces vždy obsahuje smyčky zpětné vazby.

2. Smyčky zpětné vazby jsou inteligentní a přizpůsobivé.

3. Dynamika mozku neustále kolísá, ale vždy se snaží udržet celkovou vyrovnanost známou jako homeostáze.

4. Využíváme mozek k vlastnímu vývoji a rozvoji řízenému vědomými záměry.

22

ZLATÝ VĚK MOZKU

5. Sebereflexe nás posunuje dál do neznámého teritoria.

6. Různorodé části mozku jsou simultánně koordinovány.

7. Máme schopnost monitorovat mnohé úrovně vnímání, přestože se většinou zaměřujeme jen na jednu úroveň (například na chůzi, spánek nebo snění).

8. Všechny vlastnosti známého světa, například obrazy, zvuky, struktury a chutě, vznikají záhadnou interakcí mysli a mozku.

9. Původem vědomí je mysl, nikoli mozek.

10. Vědomí dokáže pochopit pouze vědomí. Žádné mechanické vysvětlení vycházející z faktů o mozku nikdy neobstojí.

Tohle jsou zásadní ideje. Musíme je pořádně objasnit, ale zatím chceme, abyste je měli před sebou. Když si vezmete třeba jen slova z první věty – smyčky zpětné vazby – můžete upoutat pozornost třídy lékařské fakulty na celý rok. Tělo je obrovská smyčka zpětné vazby skládající se z bilionů malých smyček.

Všechny buňky si navzájem povídají a poslouchají odpovědi, které dostávají. Je to základní podstata zpětné vazby, což je termín převzatý z elektroniky. Termostat ve vašem obývacím pokoji vnímá teplotu, a když je příliš chladno, zapne topení.

Jakmile teplota stoupne, termostat přijme tuto informaci a reaguje na ni tím, že topení zase vypne.

Stejný proces zapínání a vypínání probíhá i v těle, které také reguluje svou teplotu. Zatím to není až tak fascinující.

Ale když máte nějakou myšlenku, váš mozek vyšle informaci srdci, a je-li ona zpráva taková, že vyvolá pocit vzrušení, strachu, sexuální touhy nebo jiných stavů, srdce začne rychleji bít. Mozek vzápětí vyšle srdci další zprávu říkající, že má bít pomaleji, ale kdyby tato zpětná vazba selhala, srdce by dál nekoordinovaně bušilo. Pacienti, kteří užívají steroidy, si uměle nahrazují přirozené steroidy vytvářené endokrinním

23

DEEPAK CHOPRA A RUDOLPH E. TANZI: SUPERMOZEK

systémem. Čím déle užíváte umělé steroidy, tím větší je odliv přirozených steroidů, což má za následek zmenšování nadledvinek.

Nadledvinky zodpovídají za vysílání zprávy, jež zpomaluje rychle pulzující srdce. Takže pokud pacient přestane ze dne na den brát steroidy, místo aby postupně snižoval dávku, tělo ztratí brzdy. Nadledvinky nemají dost času na regeneraci. Pak se může stát, že když za vámi někdo stojí a nečekaně na vás vybafne, začne vám srdce bušit jako o závod. A jaký to má důsledek? Infarkt. Když se zamyslíme nad těmito možnostmi, začnou být smyčky zpětné vazby velmi zajímavé. A ještě úžasnější budou, když odhalíme zvláštní způsoby, jakými se dá zpětná vazba mozku využívat. Běžný člověk napojený na přístroj na biofeedback se dokáže rychle naučit ovládat tělesný mechanismus, jenž většinou funguje automaticky. Můžete například snížit krevní tlak nebo změnit srdeční frekvenci. Je možné navodit stav alfa spojený s meditací a uměleckou kreativitou.

To však neznamená, že k tomu nutně potřebujete přístroj na biofeedback. Zkuste následující cvičení. Zadívejte se na svou dlaň. Pozorně ji vnímejte. A teď si začněte představovat, že se zahřívá. Dál ji pozorujte a soustřeďte se na to, jak se zahřívá. Všimnete si, že začíná mírně červenat. Pokud se vydržíte tímto způsobem soustředit delší dobu, bude dlaň horká a červená. Tibetští buddhističtí mniši využívají tuto jednoduchou zpětnovazební smyčku (je to pokročilá meditační technika zvaná tummo) k zahřívání celého těla.

Tato technika je natolik účinná, že mniši, kteří ji používají, mohou celou noc sedět v mrazivě ledových jeskyních a meditovat, a přitom na sobě mají jen své hedvábné šafránové roucho. A tím obyčejná zpětnovazební smyčka zcela upoutala naši pozornost, protože to, co můžeme provádět díky pouhému záměru, nezná hranic. Buddhističtí mniši například dosáhnou

24

ZLATÝ VĚK MOZKU

stavu soucítění závisejícího na fyzických změnách probíhajících v prefrontálním kortexu mozku. Jejich mozek to sám nezvládne, ale řídí se pokyny z mysli. Tím jsme schopni překročit hranici. Když zpětnovazební smyčka udržuje normální srdeční rytmus, mechanismus funguje automaticky – využívá vás. Ale když změníte srdeční frekvenci záměrně (například když si představujete někoho, kdo vás tělesně přitahuje), využíváte vy tento mechanismus.

Převeďme nyní tuto skutečnost tam, kde život může být utrpením, nebo radostí. Tak například oběti mozkové mrtvice. Lékařská věda učinila obrovský pokrok, díky němuž mnozí pacienti přežijí i velmi silnou mrtvici. Zásluhu na tom mají jak lepší léky, tak větší počet traumatologických ambulancí, protože v těchto případech je velmi důležitá rychlost. Ve srovnání s minulostí rychlé zásahy zachraňují bezpočet lidských životů.

Ovšem přežití není totéž co uzdravení. Žádné léky nejsou natolik účinné, aby se pacienti mohli zbavit ochrnutí, které je nejběžnějším důsledkem mozkové mrtvice. Stejně jako u dětí, které nemají zájem o učení, i v případě těchto pacientů vše zjevně závisí na zpětné vazbě. Dříve většinou jen seděli v křesle, potřebovali odbornou pomoc a šli cestou nejmenšího odporu, protože využívali nanejvýš tu část těla, která nebyla postižena mrtvicí. Dnes se při rehabilitaci postupuje právě opačně. Má-li pacient například ochrnutou levou ruku, terapeut ho vede k tomu, aby právě touto rukou zvedal šálek kávy nebo si jí česal vlasy.

Tyto úkoly jsou zpočátku fyzicky nemožné. Pouhé zvednutí ochrnuté ruky působí velkou bolest a muka. Ale pokud pacient vytrvá a snaží se neustále používat nemocnou ruku, vytvoří se nová zpětná vazba. Mozek se přizpůsobí a pomalu vznikne nová funkce. Často býváme svědky pozoruhodných případů, kdy se díky intenzivní rehabilitaci tito pacienti

25

DEEPAK CHOPRA A RUDOLPH E. TANZI: SUPERMOZEK

uzdravili a mohou chodit, mluvit a používat končetiny naprosto normálním způsobem. Před pouhými dvaceti lety by jejich funkce byly výrazně oslabeny nebo by se projevilo jen mírné zlepšení.

A to jsme dosud zkoumali smysl a dosah pouze dvou slov.

Krédo supermozku propojuje dva světy, biologii a prožitky. Biologie je skvělá při objasňování fyzických procesů, ale nedokáže vysvětlit význam a účel subjektivního prožitku. Jaké je být znechuceným dítětem nebo ochrnutou obětí mozkové mrtvice? Touto otázkou všechno začíná a až pak nastupuje biologie. Chceme-li poznat sami sebe, potřebujeme oba světy. Jinak propadneme mylné biologické představě tvrdící, že lidé jsou ovládáni svým mozkem. Necháme stranou bezpočet sporů mezi teoriemi o mysli a mozku a zaměříme se na jasný cíl: Chceme využívat svůj mozek, nechceme, aby on využíval nás.

V dalších částech knihy těchto deset zásad ještě rozšíříme.

Všechny zásadní objevy neurovědy ukazují stejným směrem.

Lidský mozek dokáže mnohem víc, než si lidé dříve mysleli.

Názor, že jeho omezení pramení z určité fyzické nedokonalosti, je překonaný a dnes už víme, že limity mozku stanovujeme my sami. Například když jsme procházeli lékařskou a vědeckou praxí, podstata paměti byla naprostou záhadou. Tehdy se používalo okřídlené rčení: „O paměti toho víme stejně, jako kdyby mozek byl plný pilin.“ Naštěstí už byly na obzoru skenery mozku a současní výzkumníci mohou v reálném čase sledovat, jak se oblasti mozku „rozsvítí“ a odhalí aktivitu neuronů ve chvíli, kdy si subjekty vzpomenou na určité věci. Dalo by se říct, že střecha Astrodomu je teď vyrobena ze skla.

Paměť je však stále těžko pochopitelná. Nezanechává v mozkových buňkách žádné fyzické stopy a nikdo dosud neví, jak uchovává vzpomínky. Ale není sebemenší důvod

26

ZLATÝ VĚK MOZKU

klást limity toho, co si náš mozek dokáže pamatovat. Jedna mladá geniální indická matematička to názorně předvedla, když ji požádali, ať z hlavy vynásobí dvě čísla, která byla obě 32místná. Jakmile ta čísla slyšela, za pár vteřin řekla výsledek, jenž byl 64- či 65místný. Většina lidí si na první pohled dokáže zapamatovat jen šest nebo sedm číslic. Takže jaká by měla být norma pro paměť – průměrný člověk, nebo výjimečný jedinec? Nebudeme tvrdit, že matematický génius má lepší geny nebo zvláštní nadání, a radši položíme další otázku: Cvičili jste svůj mozek tak, aby měl skvělou paměť? Existují na to různé kurzy a průměrní lidé, kteří je absolvují, dokážou předvádět různé kousky, například zpaměti odříkat Bibli krále Jakuba, a přitom využívají jen geny a nadání, s nímž se narodili. Všechno záleží na tom, jaký máte vztah ke svému mozku.

Když si stanovíte vyšší cíle, vstoupíte do fáze lepších výkonů.

Lidský mozek je zvláštní i tím, že může dělat jen to, co si myslí, že může dělat. Jakmile si řeknete: „Už nemám takovou paměť jako dřív“ nebo „Dneska si vůbec nic nepamatuji,“ vedete svůj mozek k tomu, aby vyhověl vašim malým nárokům.

Výsledky odpovídají vašemu očekávání. První pravidlo supermozku říká, že mozek neustále naslouchá vašim myšlenkám.

A co slyší, to se naučí. Když budete mluvit o limitech, bude váš mozek omezený. Ale co když uděláte pravý opak? Co když svůj mozek povedete k tomu, aby neměl žádné limity?

Představte si svůj mozek jako koncertní křídlo značky Steinway. Všechny klávesy jsou na svém místě a čekají, až se jich dotknou prsty. Je to stále stejný nástroj, bez ohledu na to, zda u nich sedí začátečník, nebo světově proslulý virtuos jako Vladimir Horowitz či Arthur Rubinstein. Ale může se z něj ozývat úplně jiná hudba. Začátečník využívá necelé procento potenciálu klavíru, zatímco virtuos posunuje jeho limity stále dál.

27

DEEPAK CHOPRA A RUDOLPH E. TANZI: SUPERMOZEK

Kdyby v hudebním světě nebyli žádní virtuosové, nikdo by netušil, jak úžasné věci takové klavírní křídlo dokáže. Výzkum funkcí mozku nám naštěstí překládá ohromující příklady neprobádaného potenciálu, který není tak těžké oživit.

Tito výjimeční jedinci jsou zkoumáni pomocí mozkových skenerů a jejich schopnosti jsou o to zajímavější a zároveň záhadnější.

Tak například norský šachový génius Magnus Carlsen.

Ve třinácti letech se dostal na naprostou špičku a stal se z něj třetí nejmladší šachový velmistr na světě. V té době při jedné šachové partii donutil bývalého světového šampiona Garyho Kasparova k určitému tahu. „Byl jsem příliš nervózní a vystrašený,“ vzpomíná Carlsen, „jinak bych ho porazil.“ Chce-li člověk hrát šachy na této úrovni, musí být neustále a automaticky ve spojení s tisíci hrami uloženými v paměti. Víme, že mozek není plný pilin, ale stále zůstává záhadou, jak je možné, že si člověk dokáže vybavit tak obrovský počet jednotlivých tahů – je to mnoho milionů možností. Když mladý Carlsen, kterému je dnes dvacet jedna let, předváděl svoje schopnosti v televizi, hrál bleskové šachy s deseti protivníky zároveň – a byl obrácený zády k šachovnici.

Jinak řečeno, měl v mysli deset různých šachovnic s dvaatřiceti figurkami a na každý tah měl jen pár vteřin. Výkon Carlsena odhaluje limity paměti, nebo spíš její malé části. Běžný člověk si těžko dokáže představit, že by měl takovou paměť, ale pravdou je, že Carlsen svůj mozek nijak nepřepíná. Říká, že vše, co dělá, je pro něj naprosto přirozené.

Jsme přesvědčeni, že každý pozoruhodný psychický výkon je ukazatelem na cestě. Schopnosti svého mozku poznáme jen tehdy, když otestujeme jeho limity a překročíme je.

Bez ohledu na to, jak efektivně využíváte svůj mozek, je jedna věc jistá: mozek je branou do vaší budoucnosti. Vaše úspěchy

28

ZLATÝ VĚK MOZKU

závisí na vašem mozku, protože právě jím se k vám dostávají všechny vaše zážitky.

Chceme, aby kniha Supermozek byla praktickou příručkou a ukázala řešení problémů, s nimiž se základní mozek jen těžko vypořádá nebo si s nimi vůbec neví rady. Každá kapitola končí oddílem nazvaným Řešení supermozku, v němž najdete spoustu podnětných nápadů k překonávání mnoha nejběžnějších životních výzev.