Tantricke prozitky ukazka

TANTRICKÉ PROŽITKY Evoluce prostřednictvím lásky O Sarahově písni pro krále

TANTRICKÉ PROŽITKY Evoluce prostřednictvím lásky O Sarahově písni pro krále

OSHO Tantrické prožitky Original English title: THE TANTRA EXPERIENCE, by Osho Copyright © 1977, 2011 OSHO International Foundation. www.osho.com/copyrights Copyright © for Czech edition Pavel Dobrovský – BETA, s.r.o., 2013 Translation © Jana Žlábková, 2013 All rights reserved (Všechna práva vyhrazena) V těchto Oshových promluvách jsou použity úryvky z knihy The Royal Song of Saraha: A Study in the History of Buddhist Thought, kterou přeložil a okomentoval Herbert V. Guenther (1968). Všechna práva vyhrazena.

OSHO is a registered trademark of Osho International Foundation, www.osho.com/trademarks. (OSHO je registrovaná obchodní značka Osho International Foundation, www.osho.com/trademarks.)

Obsah této knihy je výběrem z různých hovorů, jimiž se Osho obracel k živému publiku.

Všechny hovory, jež Osho pronesl, byly v úplnosti publikovány jako knihy a jsou nyní rovněž dostupné ve formě původních audionahrávek. Tyto audionahrávky lze stejně jako úplný archiv psaných textů získat on-line (elektronicky přes internet) prostřednictvím OSHO Library na www.osho.com.

ISBN 978-80-7306-545-4

Obsah

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 1. Nauka v praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 2. Transformace pramení z pochopení . . . . . . . . . . . 36 3. Bdělá spontánnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 4. Nesnažte se a jen buMte! 5. Jsme jedna energie

. . . . . . . . . . . . . . . . 88

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

111

6. Žádný problém není závažný . . . . . . . . . . . . .

138

7. Žijte naplno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

165

8. BuMte včela, buMte svobodní! . . . . . . . . . . . . .

191

9. Láska je řeč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

218

10. Úplně mimo, zlato! . . . . . . . . . . . . . . . . . .

243

O autorovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

273

Oshovo mezinárodní meditační středisko . . . . . . . .

275

Předmluva

Tantra přináší člověku jednotu, nikoli rozpolcenost. Všechna náboženství světa, s výjimkou tantry, vytvářejí rozpolcené osobnosti.

Všechna náboženství světa, kromě tantry, vytvářejí schizofrenii.

Rozpoltí vás. Vnucují vám představu, že něco je dobré a něco špatné. A pak říkají, že máte usilovat jen o to, co je dobré, a špatné věci je třeba odmítat. Prohlašují, že máte odmítat Mábla a přijímat Boha.

Vytvářejí ve vás konflikt. A vy se cítíte provinile, protože jak byste mohli zničit část, jež vám přirozeně náleží? Můžete tvrdit, že je špatná, můžete jí spílat, ale nic s tím nenaděláte. Jak byste ji mohli zničit? Vy jste ji nevytvořili. Našli jste ji, dostali jste ji. Je tu zlost, je tu sex, je tu lačnost, ale nic z toho jste nestvořili. Jsou to dané fakty života, stejně jako vaše oči a ruce. Můžete je odmítat, říkat, že jsou ošklivé, nebo krásné, můžete je nazývat jakkoli, ale nemůžete je zabít. Žádnou část existence nemůžete zabít, nic nemůžete zničit.

Tantra říká, že transformace je možná, ale destrukce nikoli.

A transformace nastane ve chvíli, kdy přijmete celé své bytí. Náhle do sebe všechno zapadá, všechno má své místo. Zlost se vstřebá, lačnost se vstřebá. A celé bytí se samo přetvoří, aniž byste z něj museli cokoli odstraňovat. Pokud to přijmete a řeknete ano, dojde k transformaci a v nitru, kde byl předtím hluk a shon, zazní melodie – zrodí se hudba a uvnitř zavládne harmonie.

Osho Tantra: Nejvyšší poznání

1. kapitola Nauka v praxi

Sarahova píseň pro krále: Klaním se vznešenému Maňdžušrímu, klaním se tomu, jenž poznal nekonečno.

Jako se klidné vody bičované vichrem mění ve vlnobití, tak i královo smýšlení o Sarahovi se mění, přestože on je pořád stejný. Šilhající hlupák vidí místo jedné lampy dvě.

Pozorované a pozorovatel tvoří jednotu, ale mysl se z nich snaží udělat dvě věci.

Přestože lampa v domě svítí, slepec žije v temnotě.

Spontánnost přijímá vše a je stále nablízku, ale pro pomýleného člověka je daleko.

Přestože je mnoho řek, v moři se všechny spojí.

Přestože je mnoho lží, jedna pravda všechny překoná.

Když se objeví slunce, tma zmizí, i když byla velmi hluboká.

9

Gautama Buddha je největší mistr, jaký kdy chodil po zemi. Kristus je velký mistr a stejně tak i Kršna, Mahávíra, Mohamed a mnozí další, ale Buddha je stejně nejlepší. Není to tím, že by byl osvícenější než druzí – nikdo nemůže být víc, nebo míň osvícený. Dosáhl stejného poznání jako Mahávíra, Kristus, Zarathuštra a Lao-c‘. Nedá se říct, že by některý osvícený člověk byl osvícenější než druzí. Jako mistr je však Buddha nesrovnatelný, protože díky němu dosáhly osvícení tisíce lidí.

Něco takového žádný jiný mistr nedokázal. Jeho linie byla nejplodnější, jeho rodina byla dosud nejtvořivější. Je jako velký strom s mnoha větvemi – a každá větev byla ohromně živá a obtěžkaná mnoha plody. Mahávíra byl známý jen ve svém okolí. Kršna padl do rukou učencům a byl ztracen. Krista úplně zničili kněží. Mohla se stát spousta věcí, ale nestala. Buddha měl v tomto ohledu velké štěstí. Kněží to zkoušeli a učenci se také snažili a dělali, co mohli, ale Buddhovo učení je vymyšleno tak dokonale, že ho nedokázali zničit. Je dodnes živé. I po pětadvaceti staletích najdeme na jeho stromě pár květů. Ten strom stále kvete. Když nastane jaro, překrásně voní a dodnes přináší plody.

Saraha je také plodem tohoto stromu. Narodil se dvě stě let po Buddhovi a byl přímým pokračovatelem určité větve této nauky.

Jedna větev sahala od Mahákášjapy k Bódhidharmovi a zrodil se z ní zen – a je dodnes plná květů. Další větev převzal od Buddhy jeho syn Ráhula Bhadra a od něj Šrí Kírti, který předal nauku Sarahovi, od něhož přešla k Nágárdžunovi – je to tantrická větev.

V Tibetu nese plody dodnes. Tantra změnila Tibet a Saraha je její zakladatel, stejně jako Bódhidharma je zakladatelem zenu. Bódhidharma si podmanil Čínu, Koreu a Japonsko, zatímco Saraha si podmanil Tibet.

Sarahovy písně jsou překrásné. Tvoří samotný základ tantry.

Nejprve je třeba pochopit přístup tantry k životu, tantrickou vizi.

Je velmi radikální, naprosto převratná a rebelská – základem je před10

stava světa, jenž není rozdělený na nižší a vyšší části, ale všechno tvoří jeden celek. Vyšší jde ruku v ruce s nižším. Vyšší obsahuje nižší a nižší obsahuje vyšší. Vyšší je skryto v nižším, takže nižší není třeba odmítat, odsuzovat, ničit nebo zabíjet. Nižší se musí transformovat.

Musí dostat možnost stoupat vzhůru a stát se vyšším. Mezi Máblem a Bohem není nepřekonatelná propast. Ďábel nosí Boha v hloubi svého srdce. Jakmile srdce začne fungovat, stane se Mábel Bohem.

Proto je kořen anglického slova devil, Mábel, stejný jako základ slova divine, božský. Ďábel není protikladem božskosti. Je to božskost dosud nerozvinutá. Ďábel se snaží božskost najít. Je na cestě k božskosti, není to nepřítel, je jako semínko. Božskost je strom obsypaný květy a Mábel je semínko – a strom je ukrytý v semínku a semínko je základem stromu. Nebýt semínka, nemohl by strom existovat. Strom nemá nic proti semínku, jsou to přátelé, jsou spolu.

Jed a nektar jsou dvě fáze jedné energie, stejně jako život a smrt, den a noc, láska a nenávist, sex a supervědomí.

Tantra říká, že člověk nemá nikdy nic odsuzovat – odsuzování je hloupý přístup. Když něco odsuzujete, zbavujete se možností, které jsou dostupné jen tehdy, když poznáte i to, co je níž. Neodsuzujte bahno, protože v bahně se skrývá lotos. Využijte bahno ke stvoření lotosu. Samozřejmě bahno ještě není lotos, ale může se jím stát. Kreativní duchovní člověk pomůže bahnu stvořit lotos a lotosu pak umožní osvobodit se od bahna.

Saraha je zakladatelem tantrické vize. Postoj tantry je pro nás nesmírně důležitý, především právě v tomto období dějin lidstva, kdy se možná rodí nový člověk a nové vědomí klepe na dveře, patří budoucnost tantře, protože dualistický přístup nemůže lidskou mysl dál ovládat. Tento přístup mnozí zneužívali po celá staletí, zmrzačili člověka a vyvolali v něm pocit viny. Nestvořili svobodného jedince, udělali z něj naopak vězně. Takový člověk je nešZastný, nemůže být šZastný. Ti lidé odsoudili úplně všechno, od jídla po sex, vztahy, přátelství. Odsoudili naprosto vše. Odsuzují lásku, odsuzují tělo, 11

odsuzují mysl. Nenechali vám místečko, na kterém byste měli pocit pevné půdy pod nohama. Vzali vám všechno a člověk jen přežívá a přežívá. Takový stav už nelze dál snášet.

Tantra nabízí úplně jiný pohled, a proto jsem zvolil Sarahu. Patří mezi mé dávné oblíbence. Možná jste to jméno nikdy neslyšeli – Saraha však skutečně výrazně přispěl k vývoji lidstva. Kdybych měl uvést deset lidí, kteří byli pro lidstvo skutečným přínosem, Saraha by byl jedním z nich. A kdyby jich mělo být jen pět, ani pak bych ho nemohl vynechat.

Než se ponoříme do Sarahových písní, rád bych řekl něco o jeho životě. Narodil se ve Vidarbě. Vidarbha je součástí Maháráštry a leží blízko Púny. Přišel na svět za vlády krále Maháphály. Byl synem vzdělaného bráhmana, který patřil ke královu dvoru. Otec žil na dvoře, takže mladý Saraha tam žil s ním. Měl čtyři bratry, kteří byli velcí učenci – a sám byl nejmladší a nejinteligentnější. Jeho sláva se postupně šířila po celé zemi a král byl jeho pronikavou inteligencí uchvácen. Ostatní bratři byli také slavní, se Sarahou se však nemohli srovnávat.

Jakmile Sarahovi bratři dospěli, oženili se. Král bych ochotný dát Sarahovi svou dceru, ale on odmítl, protože se chtěl stát sannjásinem. Krále se to dotklo a snažil se ho přemluvit. Saraha byl velmi krásný a nesmírně inteligentní mladík. Jeho sláva se šířila zemí a Maháphálův dvůr se díky němu stal proslulý. Krále to velmi trápilo a nechtěl, aby se mladík stal sannjásinem. Chtěl ho chránit, chtěl mu nabídnout veškerý luxus, byl ochotný udělat pro něj cokoli. Saraha však trval na svém a nakonec dostal svolení. Stal se sannjásinem a byl žákem Šrí Kírtiho. Šrí Kírti je přímým pokračovatelem Buddhovy linie. První byl Gautama Buddha, následoval jeho syn Ráhula a po něm přišel Šrí Kírti. Mezi Sarahou a Buddhou tak byli jen dva mistři, takže Saraha nebyl od Buddhy příliš vzdálený. Strom byl určitě velmi svěží a zelený, vibrace byly živé. Od Buddhovy smrti neuplynula dlouhá doba a klima bylo dosud plné jeho vůně.

12

Krále to doslova šokovalo, protože Saraha byl bráhman. Pokud se chtěl stát sannjásinem, měl se stát sannjásinem hinduistickým, on si však vybral mistra buddhistického. Sarahovu rodinu to velmi trápilo a nikdo s tím nesouhlasil, takže se nakonec znepřátelili.

Nakonec se situace ještě víc zkomplikovala, ale o tom si povíme později.

Saraha se původně jmenovat Ráhula. To jméno mu dal otec. Brzy se dozvíte, proč se stal Sarahou – je to krásný příběh. Když přišel ke Šrí Kírtimu, mistr mu řekl: „Zapomeň na všechny védy a nauky a podobné nesmysly.“ Pro Sarahu to nebylo snadné, byl však ochotný udělat cokoli. Na Šrí Kírtim ho cosi nesmírně přitahovalo. Byl jako magnet. A tak se Saraha zbavil všeho, co se naučil, a byl opět nevědomý.

Je to jeden z největších činů. Není těžké zříct se bohatství nebo království – avšak zříct se vědění je nejobtížnější věc na světě. Jak to má člověk dokázat? Vědění přece spočívá uvnitř. Z království můžete utéct a vydat se do Himálaje. Bohatství můžete rozdat, ale jak se zřeknete vědění? Být znovu nevědomý je velmi bolestné.

Být opět nevinný jako malé dítě je největším skutkem odříkání.

Saraha byl ochotný to udělat. Roky plynuly a on postupně vymazal z paměti vše, co věděl. A zároveň meditoval. Tak jako se šířila jeho sláva, když byl velký učenec, začal si získávat pověst meditujícího duchovního člověka. Zblízka i zdaleka přicházeli lidé, aby třeba jen na chvíli zahlédli mladíka, který je nevinný jako svěží lístek, jako kapka ranní rosy v trávě.

Jednou měl Saraha při meditaci vizi, v níž spatřil na tržišti ženu, která se měla stát jeho skutečnou učitelkou. Šrí Kírti ho uvedl na správnou cestu, ale opravdové učení mu měla předat ona.

Tohle je velmi důležité. Pouze tantra není šovinisticky zaměřená na muže. Pravdou naopak je, že chcete-li do ní proniknout, musíte spolupracovat s moudrou ženou. Bez ní nedokážete svět tantry pochopit. Saraha měl vizi, v níž viděl ženu na tržišti. Nejdřív tedy 13

žena a pak tržiště. Tantře se daří na tržišti, kde pulzuje skutečný život. Nic neodmítá, je naprosto pozitivní.

Saraha vstal. Šrí Kírti se ho zeptal: „Kam jdeš?“ A Saraha odpověděl: „Ukázal jsi mi cestu. Zbavil jsi mě tíže vědění, jsem zase nepopsaná deska. TeM jsem připravený vykonat další část.“ Šrí Kírti se zasmál, dal mu požehnání a Saraha se vydal na cestu. Když došel na tržiště, užasl, protože opravdu spatřil ženu, již ve své vizi viděl. Ta žena právě zhotovovala šíp. Byla to kovářka vyrábějící šípy.

Na tantře je důležitá ještě jedna věc. Říká, že čím je člověk vzdělanější a civilizovanější, tím menší je šance, že projde tantrickou transformací. Čím je člověk primitivnější a méně civilizovaný, tím je živější. Čím je civilizovanější, tím je nepřirozenější. Když jste příliš civilizovaní, jste umělí a vaše kořeny nejsou pevně zapuštěny v zemi. Bojíte se bahnitého světa. Začnete žít dál od světa a tvářit se, že do něj nepatříte.

Tantra říká: Chcete-li najít opravdového člověka, musíte jít ke kořenům.

Znamená to, že kdo není ovlivněný civilizací, vzděláním a společností, je mnohem vitálnější, což je poznatek, k němuž dospěli i současní psychologové. Černoch je vitálnější než Američan – to je pravý důvod amerických obav. Američan se černocha bojí. Má strach, protože cítí, že on sám je umělý, zatímco černoch je ještě pořád vitální a spojený se zemí.

Konflikt mezi černými a bílými Američany není ve skutečnosti konflikt rasový. Je to nesvár mezi umělým a přirozeným a bílý Američan má velký strach. V podstatě se bojí, že kdyby černoch mohl, vezme mu ženu. Má strach, že ztratí svou ženu. Černoch je vitálnější a sexuálně přitažlivější, živější a jeho energie je stále nespoutaná.

Z toho pramení největší obavy civilizovaných lidí. Bojí se ztráty ženy. Vědí, že kdyby potkala někoho živějšího, nedokážou si ji udržet.

Tantra říká, že ve světě lidí, kteří jsou primitivní, je velká mož14

nost dalšího růstu. Vy už jste vykročili nesprávným směrem, oni se však ještě nezačali vyvíjet, mohou si tedy zvolit směr správný a mají větší potenciál. Nemusejí nic napravovat, mohou jít přímo kupředu.

Kovářka náleží do nižší kasty a pro Sarahu – vzdělaného a slavného bráhmana pocházejícího z královského dvora – byl příchod k takové ženě symbolický. Už věděl, že musí objevit svou vitalitu, zbavit se všeho nepřirozeného a objevit, co je opravdové. Díval se na mladou ženu kypící životem, jak brousí hrot šípu, nehledí nalevo ani napravo a plně se soustředí na práci. V její přítomnosti ucítil cosi zvláštního, něco, s čím se dosud nesetkal. Vybledl před ní i obraz jeho mistra Šrí Kírtiho. Bylo to něco nesmírně svěžího a vycházejícího přímo ze zdroje… Šrí Kírti byl slavný filozof. Je pravda, že Sarahovi řekl, aZ se zbaví vědění, ale pořád patřil mezi vzdělance. Řekl Sarahovi, aZ zapomene na védy a posvátné spisy, ale sám své spisy a védy měl. Přestože byl proti filozofii, jeho postoj určitou filozofií byl. A teM tu stála žena, která nebyla ani pro, ani proti filozofii, protože nevěděla, co to je.

Byla naprosto blažená, neboZ svět filozofie a myšlení neznala. Byla to žena činu, naprosto pohroužená do toho, co dělala.

Saraha ji bedlivě pozoroval. Když byl šíp hotový, žena přimhouřila jedno oko a zaujala pozici, jako by mířila na neviditelný cíl.

Saraha přistoupil blíž… Žádný terč tam nebyl a ona tam jen tak stála. Jedno oko měla zavřené, druhé otevřené a mířila na neznámý terč, ale žádný tam nebyl. Saraha cítil, že je to poselství. Tušil, že její pozice něco symbolizuje, všechno bylo ale zamlžené a temné.

Cosi cítil, nedokázal však přesně říct co.

A tak se ženy zeptal, jestli se živí výrobou šípů, a žena se hlasitě zasmála a řekla: „Ty hloupý bráhmane! Opustil jsi védy a teM uctíváš Buddhovy výroky, Dhammapadu. K čemu to je? Změnil jsi knihy, změnil jsi filozofii, ale pořád jsi stejný hlupák.“ Sarahu to zaskočilo. Něco takového mu dosud nikdo do tváře nevmetl. Tak mohla mluvit jen nevzdělaná žena. A smála se nekultivovaně a pri15

mitivně, bylo v ní však cosi nesmírně živého. Cítil, jak ho přitahuje.

Byla velký magnet a on jen pouhý kousek železa.

A pak řekla: „Myslíš si, že jsi buddhista?“ Určitě měl na sobě žluté roucho buddhistického mnicha. Žena se znovu zasmála a dodala: „Smysl Buddhova učení se pozná jen v praxi, nikoli prostřednictvím slov nebo knih. Copak tobě už to nestačilo? Nemáš toho dost? Nemarni čas neplodným hledáním. PojM a následuj mě!“ A něco se stalo a náhle došlo ke spojení. Saraha předtím nikdy nic nic takového necítil. Ta žena v onom významném duchovním okamžiku udělala něco, co na Sarahu silně zapůsobilo. Nedíval se napravo ani nalevo, nýbrž na ni – hleděl přímo do středu.

Poprvé pochopil, co měl Buddha na mysli, když říkal, že člověk má být ve středu a vyvarovat se výkyvů. Nejdřív byl filozof, pak byl proti filozofii – přešel od jednoho extrému k druhému. Nejdřív uctíval jednu věc a pak uctíval její pravý opak – ale pořád něco vyznával. Můžete přecházet zleva doprava, zprava doleva, ale stejně vám to nijak nepomůže. Budete jako kyvadlo. Pozorovali jste ho někdy? Když se vychyluje doprava, nabírá rychlost, aby se pak mohlo vychýlit doleva. Když se vychyluje doleva, nabírá rychlost, aby se pak mohlo vychýlit doprava. A čas dál plyne. A svět dál existuje. Být uprostřed znamená, že kyvadlo visí rovně a nekýve se ani doprava, ani doleva. V tu chvíli se hodiny zastaví, svět spočine. Čas přestane existovat…

Saraha mockrát slyšel, jak o tom Šrí Kírti mluví, a sám o tom četl a rozjímal, zamýšlel se nad tím. Diskutoval o tom s mnoha lidmi a tvrdil, že správné je být ve středu. TeM to ale poprvé viděl v praxi.

Ta žena se nedívala napravo ani nalevo – hleděla doprostřed, byla zaměřena na střed. Střed je bod, z něhož pramení transcendence.

Přemýšlejte o tom, rozjímejte a pozorujte to v životě. Kdo se honí za penězi, je jimi posedlý. Je to pošetilec a peníze jsou jeho jediným bohem.

16

Jedna žena se ptá druhé: „Proč jsi opustila přítele? Co se stalo?

Myslela jsem, že jste zasnoubeni a brzy se vezmete – co se tedy stalo?“ Druhá žena odpoví: „Každý vyznáváme jiné náboženství, a proto jsme se rozešli.“ Tazatelka se na ni nechápavě podívá, protože dobře ví, že oba jsou katolíci. A pak se zeptá: „Co myslíš tím, že vyznáváte jiné náboženství?“ Žena prohlásí: „Já vyznávám peníze a on je švorc.“ Pro mnohé lidi jsou peníze jediným bohem. A takový bůh jednou spadne z piedestalu – musí spadnout. Peníze nemohou být bohem.

Je to pouhá iluze, kterou si sami projektujete. Jednou dospějete k bodu, kdy už v nich boha neuvidíte a pochopíte, že na nich nic není a vy jste jen marnili život. A postavíte se proti nim, zaujmete opačný přístup. Budete proti penězům. Nebudete se jich chtít ani dotknout. Pořád to ale bude posedlost. Budete odpůrci peněz, pořád však budete něčím posedlí. Přejdete zleva doprava, ale centrem vědomí budou pořád peníze.

Můžete přejít od jedné touhy ke druhé. Když je váš postoj příliš pozemský, jednou třeba přejdete k nadzemskému. Ale budete pořád stejní a své nemoci se nezbavíte. Buddha říká: „Lpění na tomto světě je totéž jako lpění na jiném světě.“ Honit se za penězi je stejné jako je rezolutně odmítat, toužit po moci je stejně pošetilé jako utíkat před ní.

Základem moudrosti je žití ve středu.

Tehdy si to Saraha poprvé uvědomil – u Šrí Kírtiho mu to nedošlo.

TeM to tu ale skutečně bylo. Ta žena měla pravdu, když řekla: „Učit se můžeš jenom v praxi“ – a ona byla do své práce ponořena natolik, že ani koutkem oka nepohlédla na Sarahu, který tam stál a pozoroval ji. Byla do činnosti dokonale pohroužena. A to je další buddhistické poselství: Kdo je do činnosti naplno ponořený, osvobodí se od ní.

17

Příčinou vytváření karmy je nedostatek soustředění. Kdybyste věci dělali naplno, nezanechaly by žádné stopy. Dělejte je naplno a tím to skončí a vám nezbude ani vzpomínka. Pokud do své činnosti nejste plně pohrouženi, ulpí na vás a nezbavíte se jí – je jako kocovina. Mysl chce pokračovat a jednat a něco dokončit. Nesmírně ji láká dokončování věcí. Jakmile se to stane, mysl zmizí. Když se věcem věnujete opravdu naplno, jednoho dne zjistíte, že mysl už není. Mysl je nahromaděná minulost nedokončených činností.

Chtěli jste svou ženu milovat, ale nemilovali jste ji a teM je mrtvá.

Chtěli jste vycházet s otcem a přáli jste si, aby vám odpustil, co jste mu provedli, čím jste mu ublížili, ale on už nežije. A vy máte pocit, jako byste měli kocovinu. Je to jako přízrak… Jste bezmocní – co s tím? Za kým jít? A jak požádat o odpuštění? Chtěli jste být milí na přítele, ale nemohli jste, protože jste se uzavřeli. A teM už tu přítel není a vy se trápíte. Začnete mít pocit viny a budete litovat svých činů. Přesně tak to chodí.

Dělejte věci naplno a pak se od nich oprostěte a už se neohlížejte.

Opravdový člověk se nikdy neohlíží, protože v minulosti není nic k vidění. Nemá z minulosti žádné pozůstatky. Jde neustále vpřed.

Jeho oči minulost nevidí, jeho vidění není zatemněno. Má čirý pohled, a proto vidí realitu takovou, jaká skutečně je.

Pokud se trápíte kvůli nedokončeným věcem, jste jako skládka, na které se povalují různé kusy, ale nic není úplné. Všimli jste si toho? Dokončili jste někdy něco, nebo necháváte všechno nedokončené? Odsunete jednu věc stranou a pustíte se do druhé, aniž byste dokončili, co jste začali. A tím nesete stále větší a větší zátěž.

Přesně to je karma – nedokončené činnosti.

BuMte celiství a budete svobodní. Žena na tržišti byla naplno ponořena do své práce. Proto tak zářila, proto byla tak krásná. Nemluvím však o kráse fyzické. Tahle krása vychází z dokonalého soustředění. Byla krásná, protože nezacházela do extrémů. Byla krásná, protože žila ve středu a byla 18

vyrovnaná. Z vyrovnanosti pramení vznešenost. Saraha se poprvé setkal se ženou, která nebyla krásná jen fyzicky, ale i duchovně.

Přirozeně ho to přemohlo. Musel se podvolit.

Dokonce byla pohroužená do své práce… A Saraha poprvé pochopil, že přesně to je smysl meditace. Neznamená to, že určitou dobu sedíte a opakujete mantru. Neznamená to, že chodíte do kostela, chrámu či mešity. Znamená to, že prožíváte život a děláte běžné věci, ale jste tak soustředěni, že v každé činnosti je patrný samotný základ. Saraha si poprvé uvědomil, co je skutečná meditace. Předtím meditoval a usilovně se snažil, ale teM byla meditace poprvé živá. Doslova ji cítil. Mohl se jí dotknout, byla téměř hmatatelná, a pak si náhle vzpomněl, že jedno zavřené a jedno otevřené oko je vlastně známý buddhistický symbol.

Buddha říká – a psychologové s tím dnes souhlasí, protože konečně dospěli tam, kde byl před dvaceti pěti stoletími Buddha –, že mysl se napůl řídí rozumem a napůl intuicí. Je rozdělena na dvě části, dvě hemisféry. Levá hemisféra je nástrojem rozumu, logiky, diskusí, analýz, filozofie, teologie. Jsou to slova a nic než slova a všelijaké argumenty a sylogismy a dedukce. Levá část mysli je aristotelovská. Pravá část je intuitivní, poetická, plná inspirace, vizí, prvotního vědomí a bdělé pozornosti. O ničem se nedohadujete – prostě víte. Nečiníte žádné závěry – prostě si to uvědomíte. Tohle je význam prvotního vědomí: prostě to tak je. Pravdu poznáváme pomocí pravé části mozku. A levá část z pravdy vyvozuje určité věci.

Dedukce jsou pouhé dedukce, nejsou to prožitky.

Saraha si náhle uvědomil, že ta žena měla zavřené jedno oko.

Bylo to symbolické zavření oka rozumu, logiky, a druhé, otevřené oko představovalo lásku, intuici a bdělou pozornost. A pak si vybavil její pozici.

Když se zaměřujeme na něco neznámého, neviditelného, jsme na cestě k poznání nepoznaného – a také k pochopení, že něco je nepoznatelné. To je opravdové poznání: vědět, že něco nemůžeme 19

vědět. Pochopit, že něco je nepochopitelné, a dosáhnout toho, čeho se dosáhnout nedá. Touha po nemožném vede člověka k hledání nejvyššího poznání.

Ano, je to nemožné. Neříkám, že se to nikdy nestane. Myslím tím, že se to nemůže stát, pokud neproběhne úplná transformace.

Budete-li dál takoví, jací jste teM, nestane se to. Jsou však různé způsoby bytí, a pokud budete existovat jako nový člověk, stane se to.

Když budete jiní, je to možné. Proto Ježíš říká: „Dokud se znovu nenarodíte, nepoznáte to.“ Nový člověk to pozná.

Když za mnou přijdete, vy sami to nepoznáte. Budu vás muset zabít, budu nesmírně nebezpečný a vy budete muset zmizet – a pak se zrodí nový člověk s novým vědomím, protože ve vás je cosi nezničitelného, co se nikdy neztratí a nikdo to nemůže zahubit. Zničeno bude jen to, co zničit lze, a zbude jen nezničitelné. Poznáte-li nezničitelný prvek svého bytí, věčné vědomí, stane se z vás nový člověk, nové vědomí. Nemožné se stane možným a vy dosáhnete nedosažitelného.

Saraha si vybavil její pozici. Mířila na neznámé, neviditelné, nepoznatelné, mířila na jednotu – to je cíl. Jak je možné být v jednotě s existencí? Cílem je nedualita. Není subjekt, není objekt, nejsem já, nejste vy.

Martin Buber napsal slavnou a skvělou knihu Já a ty. Říká v ní, že prožívání modlitby je prožíváním vztahu já a ty. Má pravdu. Při modlitbě vnímáte, že jste vy a že je Bůh. Jste vy a on a mezi vámi probíhá dialog, spojení. Buddhismus ale žádnou modlitbu nemá a jde výš. Buddhismus říká, že pokud máte vztah typu já a ty, jste stále rozpolceni, nejste jednotní. Můžete na sebe křičet, ale nikdy nedojde ke spojení. Spojení je stav, v němž mezi já a ty není rozdíl, protože není objekt a subjekt, není hledající a hledané, je pouze jednota a harmonie.

Tehdy si to uvědomil a pochopil ženinu činnost – a poznal pravdu… A žena mu dala jméno Saraha. Jmenoval se Ráhula a žena ho 20

nazvala Saraha. „Saraha“ je krásné slovo. „Sara“ znamená šíp a „ha“ znamená vystřelit. Saraha je ten, kdo vystřelil šíp. Když pochopil význam symbolického ženina gesta a dokázal rozpoznat, co se mu snažila předat, spatřil, jak je šZastná. Tančila, nazvala ho Sarahou a řekla: „Od této chvíle se jmenuješ Saraha, ten, kdo vystřelil šíp.

Pochopil jsi význam mého konání a tvůj vhled byl velmi pronikavý.“ Saraha odvětil: „Ty nejsi obyčejná kovářka. Omlouvám se, že jsem si to myslel. Promiň, velmi mě to mrzí. Jsi velký mistr a já se díky tobě znovu narodil. Do včerejška jsem nebyl skutečný bráhman, ale dnes už jím jsem. Ty jsi můj mistr a moje matka a dala jsi mi nový život. Už nejsem stejný jako dřív. Je to tak. Zbavila jsi mě starého jména a dala mi nové.“ Občas se mě ptáte: „Proč nám dáváš nová jména?“ Smyslem je zbavit se staré identity, zapomenout na minulost, přerušit s ní spojení, být opět jako nepopsaná deska. Musíte se od minulosti odpojit.

Proto se Ráhula stal Sarahou.

Legenda praví, že ta žena nebyl nikdo jiný než převtělený buddha. V posvátných textech se uvádí, že se jmenoval Sukhnátha a přišel, aby pomáhal skvělému muži s velkým potenciálem, Sarahovi.

Jistý buddha jménem Sukhnátha přijal podobu ženy. Ale proč právě tuto podobu? Protože tantra říká, že člověk se rodí z ženy, a proto by nové zrození žáka mělo pocházet od ženy. Všichni mistři jsou ve skutečnosti spíš matky než otcové. Mají ženské vlastnosti. Platí to o Buddhovi, Mahávírovi i Kršnovi. Vidíte u nich ženskou vznešenost, zaoblenost, krásu. Když jim pohlédnete do očí, nenajdete v nich mužskou agresivitu.

Proto je symbolické, že buddha přijal podobu ženy. Buddhové přijímají podobu ženy vždycky. Přestože žijí v mužském těle, mají ženské vlastnosti – protože vše se rodí z ženské energie. Mužská energie je podnětem, ale nemůže se z ní nic zrodit.

Mistr vás musí uchovat v lůně několik měsíců, let a někdy i pár životů. Kdo ví, kdy budete natolik připraveni, abyste se mohli 21

narodit. Mistr musí být matka. Musí mít ženskou energii, aby vás mohl zahrnout láskou, protože až pak může začít ničit. Dokud si nejste jisti jeho láskou, nedovolíte, aby vás zničil. Jak byste mu mohli důvěřovat? Důvěřovat vás přiměje pouze jeho láska a díky důvěře bude postupně usekávat úd za údem. A jednoho dne náhle zmizíte. Pomalu, pomaloučku… a už nejste: Gaté, gaté, paragaté – kráčí, kráčí, kráčí a je pryč. A pak je nové zrození.

A tak ho kovářka přijala. Ve skutečnosti už na něj čekala, protože mistr na žáky čeká. Dávná tradice praví, že žák si zvolí mistra až poté, co si on vybral jeho. Přesně to se stalo i v tomto příběhu.

Sukhnátha v podobě ženy čekal, až Saraha přijde, aby ho mohl transformovat.

Je mnohem logičtější, že si mistr volí jako první, protože je vědomější a ví, co má dělat. Dokáže proniknout do samého potenciálu vašeho bytí. Vidí vaši budoucnost, vidí, co všechno se může stát. Když si volíte mistra, myslíte si, že jste to vy, kdo si vybírá. Jste na omylu. Jak byste si mohli zvolit mistra? Jste slepí, tak jak byste ho mohli rozpoznat? Nejste dost bdělí, jak byste ho mohli cítit?

Jakmile ho ucítíte, znamená to, že už vstoupil do vašeho srdce a začal si pohrávat s vašimi energiemi – proto jste ho ucítili. Než si žák mistra zvolí, vybral si už dávno mistr jeho.

Kovářka tedy Sarahu přijala. Jeho příchod očekávala. Odebrali se na pohřebiště a začali spolu žít. Proč právě na pohřebišti? Protože Buddha říká, že dokud nepochopíte smrt, nedokážete pochopit život. Dokud nezemřete, nemůžete se znovu narodit.

Od časů Sarahy žilo na pohřebišti mnoho žáků tantry. To on tuto tradici založil. Žil na pohřebišti, kam přinášeli mrtvoly a spalovali je. Byl to jeho domov. Žili společně s kovářkou. Vzplanula mezi nimi velká láska, ale nebyla to láska mezi ženou a mužem, ale láska mezi mistrem a žákem, jež je na mnohem vyšší úrovni než láska v běžném vztahu muže a ženy. Je intimnější, protože běžný vztah mezi mužem a ženou se týká hlavně těla. K mysli nanejvýš dosáhne, 22

jinak je však jenom o těle. Vztah mezi žákem a mistrem je vždy záležitostí duše.

Saraha našel spřízněnou duši. Byli zamilovaní a prožívali lásku, jaká se na zemi vyskytne zcela výjimečně. Žena ho učila tantru.

Tantru může učit jenom žena. Kdosi se mě ptal, proč jsem si vybral Kavéšu, aby vedla tantrickou skupinu. Tu může vést pouze žena, pro muže je to těžké. Občas to může být muž, ale musí mít ženské vlastnosti. Žena už taková je, potřebné vlastnosti má, je láskyplná a citlivá a dokáže přirozeně milovat, pečovat o druhé a projevovat něhu a soucítění.

Saraha se pod vedením kovářky stal tantrikem. Už nemeditoval.

Před časem se zbavil véd, posvátných textů a znalostí. A teM se vzdal i meditace. Po celé zemi si lidé začali povídat, že Saraha přestal meditovat. Zpíval a tančil, ale už nemeditoval. Zpěv a tanec byl teM jeho meditací, oslava byla jeho životním stylem. Žít na pohřebišti a oslavovat! Žít tam, kde je jenom smrt, a žít radostně! V tom spočívá krása tantry. Spojuje protiklady, kontrasty, vše, co si protiřečí. Když jste na pohřebišti, cítíte smutek a není snadné se radovat. Těžko budete zpívat a tančit na místě, kde se pohřbívá a lidé tam pláčou a naříkají a nikdy, ve dne ani v noci, není kolem nic jiného než smrt a zase smrt. Jak byste mohli být veselí?

Pokud to však nedokážete, znamená to, že si myslíte, že radost je klam a iluze. Pokud jste toho schopni, opravdová radost přijde.

Není ničím podmíněna. Nezáleží na tom, zda je kolem vás smrt, nebo život, zda se někdo rodí, nebo umírá.

Saraha začal tančit a zpívat. Už nebyl vážný. Tantra není vážná – tantra je hravá. Otevřeně se zabývá závažnými věcmi, ale sama vážná není, je velmi radostná. Sarahovo bytí bylo prodchnuto hravou radostí. Tantra je hra, protože povstala z lásky – a láska je hra.

Někteří lidé nechtějí vnímat lásku jako hru. Mahátmá Gándhí řekl: „Milujte se jen kvůli reprodukci.“ Dokonce i lásku změnili v práci a udělali z ní reprodukci. To je ohavné! Milovat se s ženou, 23

jen když se chcete množit – copak je žena nějaká továrna? Už samotné slovo „reprodukce“ je ošklivé. Láska je zábava! Milujte se se ženou, když jste šZastní a veselí a svět vám leží u nohou. Sdílejte pozitivní energii. Milujte se s mužem, jen když máte chuZ tančit a zpívat a radovat se – ne kvůli reprodukci! Je to nechutný výraz.

Milujte z radosti, překypujte štěstím. Dávejte, když můžete rozdávat.

Saraha cítil radost a hravost. Milenci bývají hraví. Jakmile láska přestane být hravá, stanou se z vás manželé. Už nejste milenci a jen reprodukujete. Jakmile se stanete manžely, zmizí cosi krásného. Už to není živý vztah, už nemá šZávu. Je to jen předstírání a pokrytectví.

Saraha pocítil krásu hravosti a díky tomu se zrodilo opravdové duchovno. Jeho extáze byla tak nakažlivá, že za ním začali přicházet lidé, aby viděli, jak tančí a zpívá. A když ho spatřili, zpívali a tančili s ním. Pohřebiště se změnilo v místo úžasných oslav. Pořád se tam pohřbívaly mrtvoly, ale kolem Sarahy a kovářky se shromažMovalo stále víc a víc lidí a na pohřebišti zavládla radost a veselí.

Bylo to tak nakažlivé, že když lidé, kteří dosud neznali extatický stav, začali tančit a zpívat, upadali do extáze a vstoupili do samádhi.

Jeho přítomnost a jeho vibrace byly tak silné, že je vnímal každý, kdo byl ochotný se jim podvolit a navázat kontakt. Působil na všechny, kteří mu byli nablízku… Byl tak opojený, že jeho vnitřní opojení proudilo k ostatním lidem. Byl tak opilý, že byli opilí i druzí – pořád víc a víc.

Ale pak se stalo to, co se běžně stává. Bráhmani a kněží a učenci a takzvaně duchovní lidé ho začali pomlouvat a urážet – podle mě je to nevyhnutelné. Kdykoli se objeví člověk jako Saraha, postaví se proti němu učenci, kněží a takzvaně morální lidé, puritáni a pokrytci. A tihle lidé o něm začali šířit pomluvy a ničím nepodložené fámy. Říkali všem: „Ten člověk upadl v nemilost. Je to zvrhlík. Už není bráhman, vzdal se celibátu a přestal být buddhistickým mnichem.

Provádí hanebné věci s ženou z nízké kasty a pobíhá sem a tam jako 24

šílený pes.“ Když viděli jeho extázi, připadal jim jako šílený pes – vždy záleží na tom, jak si věci vyložíte. Saraha tančil po pohřebišti jako pomatený, ale nebyl jako šílený pes, byl jako šílený bůh.

Vždycky záleží na úhlu pohledu.

Tyhle zvěsti se dostaly až ke králi, který zatoužil zjistit, co se skutečně děje. Trápil se, protože za ním chodilo stále víc lidí. Znali krále a věděli, že měl Sarahu ve velké úctě a chtěl, aby se stal jeho rádcem, ale Saraha se zřekl tohoto světa. Král si vážil jeho vzdělanosti, a tak lidé usoudili, že by měl vědět, co se děje.

Krále to velmi rmoutilo. Měl mladíka moc rád, respektoval ho a dělal si starosti. Nakonec poslal pár lidí, aby zkusili Sarahu přemluvit. Předali mu jeho vzkaz: „BuM zase takový jako dřív. Jsi bráhman, tvůj otec byl slavný učenec a ty sám jsi byl věhlasný mudrc. Co to vyvádíš? Sešel jsi ze správné cesty, ale můžeš se vrátit domů. Já tu jsem, tak přijM do paláce a staň se částí mé rodiny. To, co teM děláš, není dobré.“ Když poslové přišli za Sarahou, aby ho přemluvili, zazpíval jim sto šedesát veršů. Zazpíval verše a ti lidé začali tančit a už se ke králi nevrátili. Krále to nesmírně trápilo. Jeho manželka měla mladíka také moc ráda. Chtěla, aby se oženil s její dcerou, a tak se za ním vydala. Saraha zazpíval královně osmdesát veršů a ani ona se už do paláce nevrátila. Král to nechápal. „Co se to děje?“ A tak se tam vypravil sám a Saraha mu zazpíval čtyřicet veršů a král se úplně změnil. Začal tančit a poskakovat na pohřebišti jako šílený pes!

Se Sarahovým jménem jsou tedy spojeny tři texty. Prvním z nich je Sarahova píseň pro lid, kterou tvoří sto šedesát veršů, druhým je Sarahova píseň pro královnu s osmdesáti verši a třetí se nazývá Sarahova píseň pro krále. Je to čtyřicet veršů, na které se blíže zaměříme. Lidem bylo určeno sto šedesát veršů, protože jejich chápání nebylo na příliš vysoké úrovni. Osmdesát veršů patřilo královně, která byla bystřejší, a čtyřicet králi, protože to byl velmi inteligentní, vnímavý a chápající muž.

25