THICH NHAT HANH
U M Ě N Í
S D Í L E T
T H I C H N H AT H A N H
UMĚNÍ SDÍLET
1. NEZBYTNÁ POTRAVA
Copyright © 2013 by Unified Buddhist Church, Inc. Published by arrangement with HarperCollins Publishers Translation © Lily Císařovská, 2015 Original English title: THE ART OF COMMUNICATING Copyright © for Czech edition Pavel Dobrovský – BETA s.r.o., 2015 All rights reserved. (Všechna práva vyhrazena.) ISBN 978-80-7306-615-4
Bez potravy nemůže přežít nic. Všechno, co sníme, se pro nás stává lékem, nebo jedem. Většinou máme tendenci pokládat za potravu jenom to, co přijímáme ústy, ale potravou je nám i to, co přijímáme očima, ušima, nosem, jazykem, celým svým tělem. Potravou jsou i řeči, které slýcháme ve svém okolí, potravou jsou i rozhovory, jichž se sami přímo účastníme. Je však pro nás potrava, kterou přijímáme i vytváříme, zdravá a pomáhá nám růst? Když říkáme něco, co působí povzbudivě, co nám dává potravu a povzbuzuje i lidi kolem nás, živíme se láskou a soucitem, ale když proneseme nebo učiníme něco, co způsobuje napětí a hněv, pak vyživujeme násilí a utrpení. Od lidí, kteří nás obklopují, i z toho, co sledujeme nebo čteme, často přijímáme toxická sdělení. Ale vstřebáváme věci, které dávají růst našemu porozumění a soucitu? Pokud ano, pak je tato potrava dobrá. Nezřídka však přijímáme potravu, po níž je nám špatně, a pak se cítíme nejistě a máme nutkání druhé odsuzovat nebo se nad ně vyvyšovat. Své propojení se světem můžeme chápat z hlediska výživy a spotřeby. Internet je položkou spotřeby: je plný výživných látek, z nichž některé jsou léčivé, ale jiné toxické. 9
Umění sdílet
Jste-li připojeni na síť, můžete vstřebat obrovské množství potravy i během několika minut. To samozřejmě neznamená, že byste neměli používat internet, nýbrž že byste si měli uvědomovat, co čtete a co sledujete. Pracujete-li na počítači tři nebo čtyři hodiny, úplně se v něm ztrácíte. Je to stejné, jako kdybyste pojídali smažené hranolky. Jíst smažené hranolky od rána do večera jistě není radno a ani u počítače byste neměli trávit celý den. Trochu hranolků nebo pár hodin na počítači však většina z nás pravděpodobně potřebuje. To, co čtete a píšete, vám může pomáhat léčit, a proto dbejte na to, co stravujete. Když někomu píšete e-mail nebo dopis plný porozumění a soucitu, po celou tu dobu, kdy ten dopis píšete a pročítáte, se tím soucitem a porozuměním živíte. A to i tehdy, je-li to jen krátká zprávička. Všechno, co si zapíšete, vás může vyživovat. A může to být potravou i pro toho, komu píšete.
PŘIJÍMAT POTRAVU S PLNÝM VĚDOMÍM
Jak ale poznáme, která sdílení jsou zdravá a která toxická? Nezbytnou složkou zdravé komunikace neboli zdravého sdílení je energie bdělého vědomí. Bdělé vědomí vyžaduje odpoutat se od odsuzování, bdělé vědomí znamená návrat k vědomí dechu a vědomí těla, bdělé vědomí věnuje plnou pozornost tomu, co je ve vás a co je kolem vás. To nám pomáhá všímat si, zda myšlenka, kterou jsme zrovna vytvořili, je zdravá, nebo nezdravá, zda je soucitná, či nelaskavá. 10
Nezbytná potrava
Zdrojem potravy jsou i rozhovory. Každý se občas cítí osaměle a chce si s někým povídat. Ale když rozmlouváte s druhým člověkem, to, co vám říká, může být plné jedovatých látek, jako je nenávist, hněv a frustrace. Jestliže nasloucháte tomu, co říkají druzí, pak tyto jedy do sebe vstřebáváte. Přijímáte do těla i do svého vědomí jedovaté látky. To je také důvod, proč je při mluvení i při naslouchání tak velmi důležitá bdělost vědomí. Někdy však může být velmi obtížné vyhnout se jedovatým rozhovorům, zejména v práci. Pokud se kolem vás odehrávají toxické rozhovory, buďte bdělí a uvědomujte si je. Když nasloucháte, musíte se chránit soucitnými energiemi, abyste se nesytili toxiny, ale vytvářeli v sobě ještě větší soucitnost. Jestliže budete naslouchat tímto způsobem, bude vás soucitnost chránit. A ten, s kým rozmlouváte, bude méně trpět. Vstřebáváte myšlenky, řeč i činy, a to nejen ty, které sami vytváříte, nýbrž i ty, které jsou obsaženy ve sděleních všude kolem vás. To je určitá forma spotřeby či konzumace. Takže když něco čtete nebo někomu nasloucháte, měli byste být bdělí a nedopustit, aby vám toxiny ničily zdraví a přinášely utrpení. Ani vám, ani tomu druhému, ani žádné skupině dalších lidí. Když chtěl Buddha názorně vykreslit tuto pravdu, obrazně ji přirovnával ke krávě, která má nemocnou kůži. Na krávu útočí všemožné druhy hmyzu a mikroorganismů – ze země, ze stromů, z vody, a kráva se bez kůže nemůže chránit. Naší kůží je bdělost vědomí. Bez bdělého 11
Umění sdílet
uvědomování se může stát, že budeme přijímat věci, které přijímat nechceme, totiž věci, které jsou pro naše tělo i mysl jedovaté. Vstřebáváte, přijímáte dokonce i tehdy, když se třeba jen tak projíždíte autem po městě. Do očí vás uhodí reklamy a vy jste donuceni si jich všímat. Slyšíte různé zvuky, možná i řeknete něco, co je plodem až příliš jedovaté spotřeby. Musíme se chránit tím, že si uvědomujeme, co přijímáme. K tomu patří i to, že si plně uvědomujeme svou komunikaci. Můžeme sdílet a být ve spojení tak, abychom v sobě upevňovali mír a soucit a druhým přinášeli radost.
BEZ PRAVÉ POTRAVY VZTAHY NEPŘEŽIJÍ
Mnozí z nás mají problémy s komunikací, a proto velmi trpí. Máme pocit, že nám nikdo nerozumí a že nás nechápou zejména ti, jež milujeme. Ve vztazích se vzájemně podporujeme, jsme jeden druhému zdrojem podpory. Musíme si tedy vybrat, jakou potravu budeme tomu druhému poskytovat. Musíme rozhodnout, jaký typ péče a podpory bude našemu vztahu ku prospěchu. Všechno – tedy i láska, nenávist a utrpení – potřebuje potravu, aby mohlo trvat dál. Jestliže tedy nějaké utrpení stále pokračuje, pak je to proto, že své utrpení neustále přikrmujeme. A své utrpení přikrmujeme pokaždé, když mluvíme bez bdělého vědomí. Bdělým uvědomováním můžeme nahlížet do přirozené povahy svého trápení a zjistit, jakou potravou je ne12
Nezbytná potrava
ustále udržujeme při životě. Když poznáme, co je zdrojem potravy pro naše utrpení, můžeme toto vyživování přerušit a naše trápení se vytratí. Často se stává, že romantické vztahy jsou zpočátku krásné, ale později začnou odumírat, protože nevíme, čím máme vyživovat svou lásku. Vrátit vztah opět k životu může vzájemné sdílení. Naše vztahy vyživuje každá myšlenka, kterou si v duchu vytvoříme, v hlavě, v srdci – v Číně by řekli v břiše. Když vytvoříte myšlenku, která přenáší podezřívání, hněv, strach nebo podrážděnost, pak taková myšlenka není oporou – ani pro nás, ani pro toho druhého. Pokud nějaký vztah začne být obtížný, pak je to proto, že jsme pěstovali své odsudky a hněv, ale nevyživovali soucit. Jednou jsem ve francouzském duchovním středisku v Plum Village, kde žiji, hovořil o tom, jak se potřebujeme starat o své milované a pěstovat láskyplné sdílení. Přirovnával jsem naše vztahy ke květinám, které je nutno s láskou a přijímáním zalévat, aby prospívaly. Vpředu seděla jedna žena a celou tu dobu plakala. Po přednášce jsem zašel za jejím manželem a povídám: „Milý příteli, ta vaše květinka potřebuje trochu zalít.“ Byl také na té přednášce a už slyšel, co je to láskyplná mluva, ale každý z nás občas potřebuje nějakého přítele, aby nám určité věci připomněl. A tak tento muž vzal po obědě svou ženu na projížďku po krajině. Měli volno jen přibližně hodinu, ale on se zaměřil na to, aby po celou cestu dobře zaléval blahodárná semínka jejich vztahu. 13
Umění sdílet
Když se vrátili, jeho žena byla jako vyměněná: zářila štěstím a radostí. I jejich děti byly celé překvapené, protože rodiče byli celí nevrlí a podráždění, když ráno odjížděli. Tak vidíte, stačí jedna hodina a můžete proměnit druhého člověka i sebe sama. Stačí zalévat semínka dobrého. Takhle vypadá bdělost vědomí uplatňovaná v praxi – to není žádná abstraktní teorie. Výživné a léčivé sdílení je potravou pro naše vztahy. Někdy stačí jeden hrubý necitlivý výrok a druhý člověk se pak kvůli tomu celé roky trápí. A po celá léta se pak trápíme i my. Když jsme rozhněvaní nebo máme strach, snadno se stane, že řekneme něco, co může být jedovaté a destruktivní. A když spolkneme jed, může v nás působit po dlouhou dobu a pomalu zabíjet náš vztah. Někdy třeba ani netušíme, že to, co jsme řekli nebo udělali, začalo náš vztah otravovat jedem. Máme však protilátku – a sice bdělý soucit a láskyplné sdílení. Vše potřebuje potravu, aby mohlo žít, a láska, úcta i přátelství také. Bdělým vědomím, bdělostí mysli můžeme vytvářet myšlenky, slova i činy, které budou naše vztahy vyživovat, aby se jim dařilo, a pomáhat jim růst.
2. BÝT SPOJEN SÁM SE SEBOU
Nejčastějším utrpením naší doby je osamělost. Můžeme být obklopeni lidmi, a přece se cítit velmi osaměle. Jsme osamělí společně. Máme v sobě prázdno. Vlivem této prázdnoty se cítíme celí nesví, a proto se ji snažíme zaplnit a spojujeme se s druhými lidmi. Jsme přesvědčeni, že pokud s nimi dokážeme navázat spojení, pocit osamělosti se vytratí. Technika a technologie nás zásobují mnoha důmyslnými nástroji, které nám umožňují být v neustálém spojení. Ale i když to spojení máme, pořád se cítíme osamělí. Kontrolujeme si e-mailovou poštu, posíláme esemesky a několikrát za den aktualizujeme svou stránku na facebooku. Chceme se podělit, chceme sdílet a přijímat. Strávíme třeba celý den komunikováním na síti, a přece se osamělost, již pociťujeme, nikterak nezmenšuje. Všichni prahneme po lásce, jenomže nevíme, jak lásku vytvářet tak, abychom se jí mohli sytit. Když pociťujeme prázdnotu, snažíme se ten pocit osamění rozptýlit za pomoci technologií, ale ani to nikterak nepomáhá. Máme internet, máme e-maily, pořádáme videokonference, posíláme textové zprávy, ohlašujeme události na sítích, vy17
Umění sdílet
užíváme všemožné aplikace, máme dopisy a mobily. Máme všechno. A přece není vůbec jisté, jestli jsme své spojení nějak vylepšili. Mnozí z nás mají mobil. Chceme být v kontaktu s druhými lidmi. Avšak na své telefony bychom se neměli příliš spoléhat. Já sám mobil nemám, a přece nemám pocit, že bych byl mimo kontakt se světem. Je to vlastně tak, že bez toho mobilního nástroje mám mnohem víc času pro sebe i pro druhé. Jste přesvědčeni, že mít mobilní telefon vám pomáhá udržovat spojení. Ale jestliže obsah toho, co sdělujete, není autentický, potom to, že mluvíte či píšete zprávy prostřednictvím nějakého technického zařízení, ještě neznamená, že jste s tím druhým skutečně spojeni. Příliš se spoléháme na komunikační technologie. Za všemi těmito nástroji však stojí naše mysl, a ta je tím nejpodstatnějším prostředkem ke sdílení a komunikaci. Jestliže se naše mysl něčím zablokuje, pak žádný nástroj nemůže nahradit naši neschopnost udržovat spojení sám se sebou či s druhými.
VNITŘNÍ SPOJENÍ
Mnozí z nás tráví spousty času na schůzkách nebo vyřizováním e-mailové pošty. Trávíme hodně času komunikací s druhými, ale ne se sebou samými. Z toho pak plyne, že ani nevíme, co se v nás děje. Možná v sobě máme zmatek. Jak potom můžeme vůbec něco sdílet s nějakým dalším člověkem? 18
Být spojen sám se sebou
Myslíme si, že pomocí všelijakých technologických věciček dokážeme udržovat spojení, ale to je iluze. V běžném každodenním životě nejsme napojeni ani sami na sebe. Chodíme, ale svou chůzi si vůbec neuvědomujeme. Jsme tady, ale vlastně nevíme, že tu jsme. Jsme naživu, ale nevnímáme, že jsme živí. Během dne se sami sobě ztrácíme. Zastavit se a spojit se sám se sebou je revoluční čin. Sedněte si a zastavte ten stav ztracenosti, ten stav, kdy nejste sami sebou. Začněte tím, že se jen tak zastavíte bez ohledu na to, co zrovna děláte, sednete si a spojíte se sami se sebou. Tomu se říká bdělé uvědomování. Bdělá pozornost, bdělost vědomí znamená plně si uvědomovat přítomný okamžik. Na to nepotřebujete ani iPhone, ani počítač. Potřebujete se jenom posadit a nadechovat se a vydechovat. Stačí pár vteřin a můžete být spojeni sami se sebou. A potom víte, co se zrovna odehrává ve vašem těle, co se děje s vašimi pocity, city i vnímáním.
VYUŽÍVAT DIGITÁLNO
Máte-li pocit, že něco nezvládnete sdělit osobně, nebo pochybnosti, zda nebude pro druhého příliš obtížné naslouchat tomu, co mu říkáte, je někdy nejlepší věci sdělit tak, že je napíšete do dopisu nebo e-mailu. Dokážete-li napsat dopis plný porozumění a soucitu, pak po celou tu dobu, kdy ten dopis budete psát, budete dodávat sílu sami sobě. Pro toho, komu píšete, bude obohacením vše, co jste napsali, ale přínosné to bude především pro vás. Ten druhý váš do19
Umění sdílet
pis nebo e-mail ještě ani nedostal, ale vy svým psaním už posilujete sami sebe, protože to, co v tom dopise píšete, je plné pochopení a soucitu. Sdílet s bdělým vědomím v písemné formě pro vás může být snazší zejména na počátku této cesty. Tento způsob psaní je velmi prospěšný našemu zdraví. Když píšeme e-mail, posíláme textové zprávy nebo s někým telefonujeme, můžeme při takovém sdílení neustále udržovat bdělost vědomí. Jestliže je to, co sdělujeme, plné porozumění a soucitu, pak budeme schopni i z toho druhého člověka sejmout strach a hněv. Takže až budete příště držet telefon, podívejte se na něj a připomeňte si, že je tu proto, aby vám pomáhal soucitně komunikovat. Když napíšeme e-maily nebo esemesky, většinou si s jejich odesláním pospíšíme. Jakmile je dopíšeme, ihned je odešleme a jsou pryč. Ale vůbec není třeba spěchat. Než zvedneme telefon, než odklikneme odeslání e-mailu, vždycky máme dost času se alespoň jednou nadechnout a vydechnout. Budeme-li věci provádět tímto způsobem, získáme mnohem větší šanci, že budeme do světa vysílat daleko soucitnější sdělení.
VRÁTIT SE DOMŮ
Když začínáme uplatňovat bdělou pozornost, vydáváme se na cestu k sobě. Tam, kde zmizí pocit osamělosti, tam jsme doma. Když jsme doma, cítíme, že je nám teplo, že je nám příjemně, že jsme v bezpečí. Máme pocit naplnění. 20
Být spojen sám se sebou
Dlouho jsme byli mimo domov a náš domov za tu dobu zpustl. Cesta zpátky domů však není dlouhá. Domov máme uvnitř sebe. Abychom se vrátili domů, stačí si sednout, být sám se sebou a přijímat situaci takovou, jaká je. Ano, možná je tu všude zmatek a nepořádek, ale my to přijímáme, protože víme, že už je to hodně dávno, co jsme odešli z domova. Ale teď jsme opět doma. Nadechujeme se a vydechujeme a svým bdělým dýcháním si začínáme doma uklízet.
SPOJIT SE S DECHEM
Cesta domů začíná dechem. Umíte-li dýchat, můžete se naučit chodit, sedět, jíst i pracovat s plným vědomím a pak můžete začít poznávat sami sebe. Když se nadechujete, vracíte se k sobě. Když vydechujete, uvolňujete veškeré napětí. Jakmile jednou navážete spojení sami se sebou, budete schopni spojit se jasněji i s vnějškem. Cesta dovnitř je cestou ven. Dýchání s bdělou vědomou pozorností je sdělovacím či komunikačním prostředkem, jako je třeba telefon. Dýchání posiluje spojení mezi myslí a tělem. Pomáhá nám uvědomovat si, co cítíme. Dýcháme neustále, ale pokud se nám dýchá dobře a bez potíží, sotva kdy svému dechu věnujeme pozornost. Dýcháme-li bděle a vědomě, pak když se nadechujeme, víme, že se nadechujeme. A když vydechujeme, uvědomujeme si, že vydechujeme. Když se nadechujeme, věnujeme 21
Umění sdílet
svému nadechování plnou pozornost. Abychom si připomněli, že máme věnovat pozornost svému dýchání, můžeme si říkat třeba toto: Nadechuji se a vím, že se nadechuji. Vydechuji a vím, že zrovna vydechuji. „Do těla mi vstupuje vzduch. Ten vzduch teď moje tělo opouští.“ Sledujte svůj nádech a výdech od začátku až do konce. Řekněme, že vám nadechnutí trvá čtyři vteřiny. Po celou tu dobu, kdy se nadechujete, nechte svou pozornost zcela a bez přerušení spočívat na nádechu. A když vydechujete, po celou dobu se zaměřujte pouze na výdech. Jste se svým nádechem a výdechem. Nejste s ničím jiným. To nadechování a vydechování jste vy. Vdechováním a vydechováním uskutečňujeme svobodu. Když zaměříme pozornost na svůj dech, uvolňujeme všechno ostatní, a to včetně starostí a obav z budoucnosti, včetně výčitek a pocitů lítosti z minulosti. Když se zaměříme na dech, všímáme si pouze toho, co pociťujeme v přítomném okamžiku. Tohle můžeme provádět kdykoli po celý den a radovat se tak z těch čtyřiadvaceti hodin, které nám byly dány, abychom se nadechovali a vydechovali. Můžeme tu být sami pro sebe. Stačí jen pár vteřin – můžete se nadechnout, a tím se osvobodit. Poznáme, když se někdo nadechuje s bdělou pozorností, poznáme, když s bdělou pozorností vydechuje. To vidíme, sotva se na něj podíváme. Takový člověk je na první 22
Být spojen sám se sebou
pohled svobodný. Pokud jsme obtíženi strachem, hněvem, litováním nebo úzkostí, svobodní nejsme. Nejsme svobodní bez ohledu na to, jaké postavení ve společnosti máme, bez ohledu na to, kolik máme peněz. Skutečná svoboda přichází jenom tehdy, když jsme schopni uvolnit své trápení, propustit je, zbavit se ho a vrátit se domů. Svoboda je to nejvzácnější, co existuje. Svoboda je základem štěstí. Svoboda je nám zcela dostupná s každým vědomým nádechem či výdechem.
NEMYSLET A NEMLUVIT
Štěstí je možné jen tehdy, když jsme ve spojení sami se sebou. Abychom mohli navázat spojení se sebou, musíme odložit telefony. Když jste na schůzi či na nějaké akci, telefon vypínáte. A proč? Protože chcete něco někomu sdělovat a zároveň vstřebávat, co vám sdělují druzí. Je to stejné, jako když jsme zrovna ve spojení sami se sebou. Tento způsob napojení není možný, když u sebe máte telefon. Jsme zvyklí hodně přemýšlet a hodně mluvit. Ale k tomu, abychom mohli sdílet spojení sami se sebou, potřebujeme uplatňovat také nemyšlení a nemluvení. Nemyšlení je nesmírně důležitá činnost. Samozřejmě, že i myšlení a mluvení může být velmi přínosné, zejména pokud máme jasnou hlavu a jasné pocity. Nicméně velká část našeho myšlení je chycena do minulosti, v níž prodléváme, a snaží se ovládnout budoucnost. A tak vytváří zkreslené vnímání a starosti, co si asi myslí ti druzí. 23
Umění sdílet
K chybnému vnímání může dojít lehce. Jakmile se objeví nějaký vjem, už jsme jím lapeni. A tak všechno, co říkáme nebo co uděláme na základě nějakého vjemu či dojmu, může být nebezpečné. Proto je lepší nic neříkat a nedělat! Proto se v zenové tradici praví, že cesty mluvení a myšlení je třeba přerušit. Kdybychom mluvili pořád dál, byli bychom stále chyceni do svých slov, a proto je třeba přerušit stezku řeči. Dýcháme-li bděle a vědomě, provádíme tím nemyšlení a nemluvení. Ve chvíli, kdy nemyslíme a nemluvíme, radosti z přítomného okamžiku se do cesty nestaví žádná překážka. Nadechnout se a vydechnout je veliká radost, radost je sedět, chodit, nasnídat se, osprchovat se, umýt po sobě koupelnu, pracovat na zahradě, kde roste zelenina. Když přestaneme mluvit a přemýšlet a začneme bděle, vědomě naslouchat sami sobě, všimneme si, že naše schopnost radovat se roste a že máme k radosti i větší příležitost. Když zastavíme proud myšlenek a přestaneme mluvit, když začneme naslouchat sami sobě, přihodí se nám ještě jedna věc: začneme si všímat trápení, které je přítomné v našem životě. Možná máme v těle napětí a bolest. Možná se do nás uložily staré bolesti a strachy, možná svým věčným mluvením, esemeskami a proudem myšlenek zakrýváme nové bolesti a strach. Bdělost vědomí nám umožňuje naslouchat bolesti, smutku a strachu, které máme v sobě. Jestliže uvidíme, že se objevuje nějaké trápení nebo bolest, nesnažme se před tím utíkat. Musíme se vrátit a o svá trápení se postarat. 24
Být spojen sám se sebou
A protože už umíme dobře dýchat i chodit a vytvářet si tím dostatek energie bdělého vědomí, nemusíme se bát, že nás to trápení pohltí. Máme dost energie bdělého vědomí, abychom své utrpení rozpoznali a dokázali se o ně postarat. Jestliže budete mít dostatek bdělého vědomí, které si vytváříte uplatňováním bdělého dýchání a vědomé chůze, přestanete se bát být sami se sebou. Oprostím-li se od potřeby mít mobilní telefon stále u sebe, pak je to proto, že v sobě mám bdělé vědomí, které mi sedí na rameni jako anděl strážný. Když cvičím, když provádím něco praktického, tento anděl je vždy se mnou. Pomáhá mi nebát se žádného trápení ani bolesti, které se objevují. Mít stále při sobě bdělé vědomí je mnohem důležitější než mít mobilní telefon. Myslíte si, že jste v bezpečí, když u sebe máte mobil, ale pravda je taková, že bdělé vědomí vás chrání daleko víc. Pomáhá vám trpět mnohem méně a zároveň vám umožňuje lépe sdílet a komunikovat.
NÁVRAT
Tiché zastavení myšlenek a nekonečného mluvení nám dává prostor, v němž můžeme vpravdě naslouchat sami sobě. Nemusíme se snažit uniknout svému utrpení. Nemusíme zakrývat nic, co máme v sobě a co je nepříjemné. Vlastně se snažíme být tu sami jen kvůli sobě, abychom porozuměli a mohli se proměnit. Prosím vás, vraťte se domů a naslouchejte. Pokud nebudete ve spojení sami se sebou, nebudete moci dobře ko25
Umění sdílet
munikovat ani s druhými. Vracejte se k sobě, stále znovu se k sobě vracejte a s láskou komunikujte sami se sebou. To je to, co je třeba provádět. Musíte se vracet k sobě a naslouchat štěstí, které možná prožíváte právě v tomto okamžiku, a naslouchat i trápení svého těla a své mysli. Musíte se naučit je objímat a přinášet jim útěchu.
BÝT VE SPOJENÍ S TĚLEM
Pokud v sobě máme bdělost vědomí, můžeme vědomě dýchat i během dne, když obstaráváme svou každodenní činnost. Bdělost vědomí však bude silnější, jestliže si dopřejeme čas na chvíli se zastavit a tiše posedět. Bdělé vědomí bude hojivější a my budeme schopni mnohem lépe komunikovat. Když přijel Nelson Mandela, čerstvě propuštěný z vězení, na návštěvu do Francie, jeden novinář se ho zeptal, co by teď dělal nejradši. A Mandela odpověděl: „Seděl a nedělal nic.“ Od chvíle, kdy byl propuštěn a oficiálně se vrátil do politiky, neměl vůbec čas se posadit a těšit se z toho, že může jen tak sedět. Každý den bychom si měli udělat čas a posadit se, i kdyby to bylo jen na pár minut, protože sedět jen tak je potěšení. Když jsme neklidní a nevíme, co máme dělat, pak nastal ten pravý okamžik, abychom se na chvíli posadili. Ale posadit se je dobré i tehdy, když v sobě máme klid, protože se zkrátka můžeme cvičit v sezení. Když se zastavíme a usedneme, můžeme ihned začít sledovat svůj dech. Okamžitě se můžeme těšit z toho, že se nadechujeme, že vyde26
Být spojen sám se sebou
chujeme, a všechno se hned o trošku zlepší, protože tímto způsobem se nám stává dostupný přítomný okamžik. Dýchejte tak, aby vám to skýtalo potěšení. Jestliže se posadíte a budete dýchat vědomě, vaše tělo a mysl nakonec navážou spojení a setkají se. A to je vlastně zázrak, protože mysl je většinou na jednom místě a tělo je zase někde úplně jinde. Mysl se většinou zabývá podrobnostmi toho, co se chystáte ten den udělat, nebo je lapena smutkem z minulosti, případně úzkostí a starostmi o budoucnost. Mysl tedy zdaleka nebývá tělu nablízku. Jestliže se nadechnete s bdělou pozorností, tělo a mysl se opět šťastně shledají. Na to nejsou zapotřebí žádné složité techniky. Stačí si sednout a uvědomovat si své dýchání. Vědomým dýcháním svou mysl přivádíte zpátky domů, do svého těla. Tělo je totiž podstatnou součástí našeho domova. Jestliže trávíte spousty hodin u počítače, může se stát, že úplně zapomenete, že vůbec máte nějaké tělo, dokud vás nezačne bolet, dokud nejste celí ztuhlí a rozlámaní, dokud nepocítíte takovou křeč, že už ji nebudete moci déle přehlížet. Potřebujete si dělat přestávky a vracet se do svého těla dřív, než se tělo do podobného stavu vůbec dostane. Abyste do propojení těla s myslí přivedli víc vědomí, můžete si pro sebe říkat třeba toto: Nadechuji se a přitom si uvědomuji svoje tělo. Vydechuji a přitom uvolňuji všechno napětí, které v těle mám. 27