Marc Hamer: Od semínka v prach by knihykazda

movectví k rodinné spokojenosti i o koloběhu růstu a rozkladu, podle něhož se řídí nejen život v zahradě, ale i ten náš.

M A R C

H A M E R

Představte si nádhernou rozlehlou zahradu. Sytě rudé hortenzie se uklánějí popínavým žlutým růžím, pásy narcisů kynou jiřinám, tulipány si na hlavy pod zlatavým sluncem uvazují růžový turban. Na staré okrasné jezírko shlíží z nebe natržený mrak. V zadní části přechází zastřižený trávník v louku plnou divokých květin, a kdo by šel ještě dál, až za mokřiny v koutě, toho by obklopily vzrostlé javory a buky. Jenže do téhle zahrady nikdo nechodí. Paní je pryč nebo se dívá oknem z kuchyně a jediným člověkem, který šlape mezi záhony, je stárnoucí vousatý zahradník. Jmenuje se Marc Hamer a donedávna přes zimu chytal krtky. Kniha Od semínka v prach je vlastně jakýmsi manifestem zahradnického zenu a povzbudivou rozpravou o životě v souladu s přírodou. Kde není uřvané ego, tam má v nastalém prázdnu šanci vyvstat něco jiného. Třeba štěstí. Pak stačí zahlédnout rorýse, pohladit muškát nebo sledovat postarší sousedku, a nic vám nechybí. „Zahrada patří všem, kteří se na ni dívají – je jako kniha, a každý, kdo do ní zavítá, si odnese něco jiného.“

www.knihykazda.cz

OD SEMÍNKA V PRACH

V této ojedinělé knize nás Hamer měsíc po měsíci provádí svými zážitky při práci v zahradě i mimo ni, přičemž střídající se roční období uvádějí do popředí stále nové rostliny i živočichy a zahradníka samotného vedou k rozjímání nad vlastní minulostí i budoucností. Z autorova mírumilovného a meditativního vyprávění se dozvíme o zahradnickém folklóru a moudrosti, radostech práce rukama, jeho cestě od osamělého bezdo-

ZABOŘTE RUCE DO ZEMĚ, CHVÍLI JEN TIŠE POZORUJTE A UVIDÍTE, CO SE STANE

MARC HAMER

Marc Hamer navrhl a pečuje o tutéž pětihektarovou zahradu více než dvacet let. Chodí do ní málokdo, a tak je jediným člověkem, který zná všechna její tajemství — ale přitom mu nepatří. Jeho vztah s paní majitelkou je zároveň odtažitý i překvapivě důvěrný, prodchnutý tajuplným spojením panujícím mezi dvěma lidmi, kteří velice odlišným způsobem sdílejí tentýž prostor.

OD SEMÍNKA V P R AC H

Marc Hamer se narodil a vyrůstal na severu Anglie, odkud se později přesunul do Walesu. Po dvouletém období bez střechy nad hlavou a následné práci na železnici studoval výtvarné umění v Manchesteru a Stoke-on-Trentu. Jeho předchozí kniha Jak chytit krtka — a najít v přírodě sám sebe byla navržena na ocenění Wainwright Prize. „Fascinující a lyrický popis osamělosti a krásy života na okrajích, memoáry tuláctví.“ - literární příloha THE TIMES

O ŽIVOTĚ, PŘÍRODĚ A JEDNÉ ZAHRADĚ

OBSAH

Předmluva 13 LEDEN Bílá 15 Začátky 17 Drsnokřídlec 19

ÚNOR Návrat 21 Led 24 Jasmín 26 Jiný zahradník 29 Hortenzie 33 Příběh 35 Kyklop 37 Šifrantka 39 Holub hřivnáč 41 Starý sever 44 „Jsem tu, jsi tam?“ 51 Potřebovala by hůl 55

BŘEZEN Raší tráva, pučí stromy

OD-SEMINKA_sazba_obrazky_KOR3.indd 7

23.09.2021 20:57

Krásenky 59 Březnové mrazíky 63 Prořezávání růží 67 Sníh 70 Pivoňky 72 Na pánvi chrastí brambory 74 Třešně nasazují pupeny 76 Střední cesta 79 Hnízdí vrabci 84 Včely 87 Narcisky 88 Narcisi, jsi tam? 89 Minotaurus 92

DUBEN Vzdálené hřmění 97 Váza třešní 99 Jiřiny 102 Holčičí 104 Láska je… 106 Umývač oken 108 Tulpen 111 Přilétají rorýsi 113 Píseň 115 Svět zpívá 118 Zlomené srdce 121 Myš 124 Sečení v dešti 125 Plovoucí ostrovy 128

KVĚTEN Rozkvétají pivoňky Racci škubou trávu Posvátný hloh

OD-SEMINKA_sazba_obrazky_KOR3.indd 8

130 133 135

23.09.2021 20:57

Mercedes 138 Nekonečná řada dní 141 Zkameněliny 144 Noční vůně 147 Pálení knih 149 Slunce! 152 Srdce 155 Chroust 157 Déšť, sucho 158

ČERVEN Vylézá hloupý dělník 160 Nový chodníček 166 Vrátí se chlad 171 Slunovrat 173 Na zahradě 174 Potlesk 176 Mšice 180

ČERVENEC Stoikové 182 Wabi-sabi 184 Pelargonie 186 Den létajících mravenců 190 Rorýsi odlétají 192 Borové šišky 194 Kapr 195 Zelené plameny 197

SRPEN Cofiwch Dryweryn [Kofi-uch Dru-e-rin] 199 Miříkovité 202 Fontána 205 Kočky a psi 207

OD-SEMINKA_sazba_obrazky_KOR3.indd 9

23.09.2021 20:57

Zvuky v dálce 209 Povlak na jezírku 211 Vavříny 213 Přestávka 214 Sbírání semínek 216

ZÁŘÍ Pustá země 218 „Jdi, jdi, jdi, řekl pták“ 221 Rozvětvená cesta 224 Ocúny 228 Kosení louky 231 Podzimní rovnodennost 234

ŘÍJEN Běž, chlapče, běž 236 Říjnová mlha 238 Narozeniny 240 Whisky 242 Chytač krtků 245 Paní květin 249 Jablka 251 První sníh 252

LISTOPAD Hop-tu-Naa 254 Mráz 256 Od sasanek ke kornoutovkám 263 Velká záhada vlastního já 266 Haiku 269 Kočovníci 271 Liliové zahrady 273 Vykopávání jiřin 277 Odcházení 278

OD-SEMINKA_sazba_obrazky_KOR3.indd 10

23.09.2021 20:57

PROSINEC Sotva jsme prohodili slovo, říkám si… 282 Zpátky v práci 285 Prchavý svět 289 Domov 291 Květiny 294 Dovětek a poděkování

OD-SEMINKA_sazba_obrazky_KOR3.indd 11

301

23.09.2021 20:57

OD-SEMINKA_sazba_obrazky_KOR3.indd 14

23.09.2021 20:57

DUBEN Vzdálené hřmění Popíjím černý čaj se lžičkou marmelády, což jsem se naučil od jedněch Rusů, které jsem potkal. Včera večer jsem pil vodku, spoustu vodky, a Peggy je na pár dní pryč, takže jsem vstával pozdě, teď se zavodňuju a zvažuju, že bych si vyšel do hor. Sedím u otevřeného zadního vchodu, čtu si a přemýšlím, co udělám na večeři, až se dneska večer Peggy vrátí. Pošlu jí telefonem zprávu, jestli by si radši dala něco pikantního, nebo spíš salát se sýrem a čalamádou, a otřesu se odporem, že pořád sahám po technice. Chci od ní prchnout — od všech krámů a haraburdí —, toulat se po kopcích a na den nebo dva se usalašit pod širým nebem. Ozývá se strach a úzkost, a přestože na zahradě je práce habaděj a už teď jsem unavený, začnu si plánovat pořádnou samotářskou túru, jen co se počasí umoudří, třeba i jenom na jednu noc. Přemítám, jestli ten plán vážně uskutečním, a rovnou vím, že ne. Takhle jsem se ještě nikdy necítil. Obyčejně se kvůli věcem příliš netrápím, protože vedu prostý a nenákladný život, ale teď když jsem zestárnul, najednou zjišťuju, že si v sobě odškrtávám seznamy, abych neztratil klíče nebo brýle. Všímám si, že plánuju dopředu, i když mi celý život plány nic neříkaly. Míval jsem názor, že člověk se buď chystá něco udělat, nebo jde a udělá to. Přišlo 97

OD-SEMINKA_sazba_obrazky_KOR3.indd 97

23.09.2021 20:57

Marc Hamer

mi, že plánování je takový trik, jak danou záležitost neudělat a přitom se tvářit, že je hotová. Byly doby, kdy jsem neměl stání, chodil jsem z místa na místo a během toulání pozoroval svět, ale dnes čím dál víc vnímám, že naopak svět prochází kolem a já jen stojím a dívám se. Už se netoulám. Ta slova přijdou a vyděsí mě k smrti: „Už se netoulám.“ Kdysi bych popadl kabát a na tři dny zmizel. Teď si to rozvrhnu v hlavě a neudělám nic. Dole v údolí, kde mezi pořád ještě neolistěnými stromy vidím vyčnívat kostelní věž, třikrát udeří zvony, pak odmlka, potom další tři údery. Možná odbily ještě jednu trojici, ale zvonění odnese vítr, který ohýbá holé větve, kvílí v komíně a víří popel ve vychladlých prázdných kamnech. V ulici před domem přijíždějí a odjíždějí auta a spolu s nimi sílí a slábnou hlasy, jak lidé dorážejí nebo vyrážejí na nedělní oběd s rodinou či přáteli. Aspoň že jsem sám. Vítr i racci křičí s racčí nevázaností, hledají si družky a naklánějí si potenciální partnery chuchvalci trávy — vnuknou mi nápad, že bych místo do hor mohl vyrazit k moři, sednout si na kámen a pozorovat mořskou prázdnotu. Vypadá to, že prahnu po spojení, a tak si uvařím řepovou polévku a zkysnu trochu smetany, z vaření se stane meditace a spojení s okamžikem se dostaví. Jídlo je hotové a já zbytek dne strávím čtením knihy o tichu od buddhistického mnicha. Není špatná, knížka pro začátečníky, pomohla mi zpátky do vyjetých kolejí, které už jsem měl za ztracené, a zase ve mně panuje klid. Zavolá mi Peggy, že dorazí vlakem v osm, takže si nasadím boty a sako, hodím sebou do dodávky a vyzvednu ji na nádraží. Třešně před naším hlavním vchodem už červenají, zanedlouho se tisíce malých pupenů rozvinou a lidé z naší ulice si je budou chodit fotografovat. Jednu z nich jsem zasadil před dvaceti lety, když mi zemřela babička. Ta druhá je stará možná sto let, popraskaná, vykotlaná a každou zimu shazuje větve. 98

OD-SEMINKA_sazba_obrazky_KOR3.indd 98

23.09.2021 20:57

Od semínka v prach | DUBEN

Váza třešní Prší, potom studeným vzduchem probleskne slunce a třešňové pupeny jsou růžové a nalité. Vyjdu v pantoflích ven, několik obsypaných pokroucených větviček ustřihnu a dám si je ve váze na stůl, abych se další dny mohl dívat, jak se rozvíjejí. Sehnu se k botám, z potemnělé oblohy se opět spustí déšť, já zůstanu napůl ohnutý uprostřed zavazování tkaniček a přemýšlím, co teď. S jednou botou rozvázanou se přesunu k zadním dveřím. Následuje mě kočka, posadí se mi u nohou a oba čekáme a díváme se z okna. Když uběhne dvacet minut nebo snad hodina, slunce zase vykoukne, a tak se vydám k dodávce. Kočka hlavním vchodem proklouzne spolu se mnou, odběhne do mokré trávy a já vyrazím do zahrady, která už na mě čeká. Trávníky ještě pár dní posekat nepotřebují a všechno působí tiše a nachystaně na to, až se sluníčko dostaví a ohřeje svět. Všude raší pupeny — na stromech i tulipánech. Déšť rozdováděl vrabce, kteří štěbetají a pokřikují jako děti na hřišti, holubi hřivnáči zádumčivě vrkají hlubokým hlasem a semenáčky ve skleníku utěšeně rostou a září semenáčkovou zelení. Zaleju je a poohlížím se po práci, kterou je potřeba udělat. V teplém skleníku se ke mně připojí strakatá kočka paní Cashmerové. Skloním se k ní, pohladím ji po šíji, ona se propne a zavrní, vyskočí na dřevěný rošt a pokusí se uvelebit mezi sazeničkami, a tak ji zvednu a místo toho ji položím do prázdné pěstební vany. Zatočí se několikrát dokola a pak se schoulí do klubíčka, aby si trochu zdřímla, přičemž čas od času otevře oči, změří si mě obrovskými černými zorničkami a pak je zase zavře. Dneska jsem za společnost rád. Několik nejbližších vztahů jsem měl právě s kočkami: pokaždé mě toho spoustu naučily a času stráveného po jejich boku člověk nikdy nelituje. Když je pozoruju, jak si vychutnávají přítomný okamžik a celý den se rozvalují, připomene mi to, že i já 99

OD-SEMINKA_sazba_obrazky_KOR3.indd 99

23.09.2021 20:57

Marc Hamer

se mám uvolnit a vynakládat energii pouze tehdy, když je to potřeba, a že pokud se po mně nic nechce, mám zůstat v klidu a nečinnosti. Hlína na venkovních záhonech je na okopávání příliš mokrá a prořezávání už jsem stihl dokončit, takže se vydám do lesíka, jestli mou pozornost něco nevyžaduje tam. Cestou si užívám veliké mihotavé nebe nad sebou i malé mihotavé bílé kvítky na větvích a pár otužilých včel, které se vylouply z úkrytů a slídí okolo nich. Připadám si, jako bych měl v nohou kilometry, a začínám se cítit trochu provinile, že jsem dneska nic pořádného neudělal, a přitom stejně dostanu zaplaceno. Tak trochu čekám, až mě políbí múza, jako básník. Peggy říká, že se přepínám a měl bych trochu zvolnit, což mi připomněla i ta kočka, a tak mě múza zavolá k pařezu na protější straně lesa, abych se posadil a vyhlížel přes pole, kopce a všechna ta místa podobná těm, po nichž jsem se toulával stejně jako můj chudý irský dědeček, když kdysi dávno kočoval po krajině. Poletoval jako semínko ve větru, než si našel ženu, mou babičku, která pocházela z ostrova Man a přiměla ho zakořenit na úrodném území, kde mohl vypěstovat a poslat po větru do jiných úrodných krajů zase vlastní potomstvo — a tak to šlo v rodině dál, dokud jsem sám nepřistál v těchhle žírných, teplých a vlhkých končinách, které mi prozatím vyhovují a v nichž jsem zplodil děti, které to zaneslo zase tam, kde se dobře poroste jim. Naše tulácké pouto se tudíž neváže ke konkrétnímu místu, ale spíš k podnebí, kde je teplo a vlhko a přívětiví lidé, kteří nám dovolí zůstat. Kdysi jsem neměl nic a taky jsem s sebou nic nenosil, abych mohl létat s větrem, ale teď mám dům a kočku a další věci, takže si připadám trochu v pasti. Letos mi chvíli trvalo, než jsem si po těch zimních dnech strávených doma s Peggy zvykl na samotu v zahradě, ale starý dobrý pocit volnosti se vrací, opět jsem se samotou spokojený a plnými doušky si dopřávám, když pozoruju, jak se 100

OD-SEMINKA_sazba_obrazky_KOR3.indd 100

23.09.2021 20:57

Od semínka v prach | DUBEN

z mraků snesou vrány, dosednou na pole, motají se tam a pak opět vyletí vzhůru. Poslouchám, jak o sebe v neznatelném vánku šustí dlouhá tráva, nasávám vůni zeleně, nových listů i hnědé půdy a vnímám, jak se mi chladný vlhký vzduch otírá o holou lebku a vršky uší. Zničehonic mi začne být zima, protože jsem jí věnoval pozornost, a tak se radši soustředím na teplo slunce, které mě hřeje na rameni. Na co se zaměřujeme, to sílí, a čeho si nevšímáme, to slábne, a tak dál sedím na trouchnivějícím pařezu a pocit chladu pomine. Drobný létající hmyz, který se přes zimu vytratil, se zase vzmáhá a v půdě se patrně hemží larvy a brouci, protože vrány čile klovají do země. Vrány jsou pro mě „věční ptáci“, jako by nade mnou neustále kroužili titíž jedinci, jako by to nebyli živí smrtelní tvorové, ale něco dočista jiného. Vím, že je to nesmysl, ale ta představa se mi líbí. Na druhou stranu jsem za celá ta léta ani jednou nepotkal vraní mršinu.

101

OD-SEMINKA_sazba_obrazky_KOR3.indd 101

23.09.2021 20:57

Marc Hamer

Jiřiny Loni se paní nemohla nabažit jiřin (Dahlia pinnata), takže jsem jich letos zasadil celý záhon. Kořenové hlízy jsem objednal v zimě a domů mi došly v kartonových krabicích vystlaných papírovou řezankou. Odvezl jsem jí je do kůlny, kde až doteď ležely v chladném suchém stínu. Jiřiny si potrpí na úrodnou půdu, takže přes mobil vyřídím jeden telefonát a den strávím ježděním se zapřaženým traktůrkem sem a tam po prašné cestě kilometr k sousedovým stájím a přehazováním starého hnoje, který se celou zimu rozkládal vnitřními tepelnými procesy. Močovina v moči se rozpadá na dusík a spolu s houbami a mikroby vyživuje rostliny, kypří půdu a udržuje celý koloběh v chodu. Proto zahradníci močí na kompost. Chlévský ani kravský hnůj už nepoužívám, protože herbicidy k hubení plevelu se dostaly do potravního řetězce, a pěstitelé zeleniny i zahrádkáři se vinou karcinogenních glyfosátových postřiků, které krávami procházejí a zůstávají v mrvě, už pár let potýkají s poškozenou a uvadající úrodou. Kvůli tomu je glyfosát ve většině států Evropy a Blízkého východu zakázaný, ale ve Spojeném království ho pořád tolerujeme. Maštalní hnůj je shnilý, černý a nasládlý, po opakovaném přemrznutí se drolí. Zatímco rejduju s traktůrkem a vlečkou, paní mě pozoruje z okna. Než padne soumrak, vedle kompostových hromad se vrší kupa nasládle páchnoucího hutného hnoje vysoká jako já. Dneska mě od kopání bolí ramena i bedra, ale jaro už je vážně tady a není času nazbyt, takže hnůj naházím na kolečko a odtlačím ho přes trávník, abych ho vyklopil na hlínu. Den se prodlužuje — pořád je světlo, i když zřetelný srpek měsíce už propichuje oblohu jako odstřižek Božího nehtu, a já jsem unavený a rozbolavělý, potřebuju se najíst a stulit se s Peggy 102

OD-SEMINKA_sazba_obrazky_KOR3.indd 102

23.09.2021 20:57

Od semínka v prach | DUBEN

na gauči před kamny nebo televizí. V nenápadných střapcovitých kvítcích buku, který zrovna míjím, pátrá včela (pro mě je to jako vždy žena) po nektaru, který odnese do úlu, aby nakrmila svou matku královnu. Ze země slyším, že strom hučí víc než tisícihlavým rojem, v trávě pod ním začínají rašit jeho zvláštní ledvinovité semenáčky a nade mnou už včely opylovávají květy, z nichž se napřesrok stanou nová semena.

103

OD-SEMINKA_sazba_obrazky_KOR3.indd 103

23.09.2021 20:57

Marc Hamer

Holčičí Jiřin existují stovky druhů a všechny jsou křiklavě barevné, kypré a zábavné, takže mi připomínají okouzlující „správňáckou“ barmanku, která by mě jako kluka v nějakém šedesátkovém filmu určitě nadchla a která nakonec padne za oběť misogynnímu gangsterovi, někomu jako Pinkie ze snímku Brighton Rock. Nebo v nich vidím načančanou Barbaru Cartlandovou v dětských šatičkách nebo vrstvách negližé, jak leží na kanapi a vydatně nalíčená modrými očními stíny a s nadýchanou bílou trvalou diktuje svoje milostné romány. Ty představy něco vypovídají o mém věku. Jiřiny jsou zkrátka zábavné. Okázalé a k popukání. Odnesu hlízy k připravenému záhonu: jsou suché a tvrdé jako hromada čerstvých raných brambor. Vyroste z nich záplava barev vmíchaná mezi pár zbývajících vlčích bobů, které už vyhánějí nové zelené listy. Usmívám se — tohle je zahradnická anarchie, chaotická a neformální, přesně jak to mám rád. Zatímco v záhoně hloubím jamky, po zahradě směrem k letnímu altánu pomalu schází paní Cashmerová s novinami v ruce a její předtím zamračená tvář se rozjasnila jako den, možná díky všem těm květům okolo. Řekne mi něco dost zvláštního — zavolá: „Vlaštovky se vracejí, Marcu!“ Rozhlédnu se kolem sebe, ale vlaštovky nikde nevidím. S úsměvem mě pozoruje a dodá: „No, možná ještě ne, aspoň ne tady.“ Potom vysvětlí: „V Japonsku mají dvaasedmdesát různých ročních období a tomuhle říkají ‚vlaštovky se vracejí‘.“ Povím jí „To jsem nevěděl a zní to vážně hezky“ a že bych se o tom „rád dozvěděl víc“. Vyhrkne „Počkejte tady“ a s nadšením, jaké mívají jenom osmdesátileté dámy, skrznaskrz holčičí v těch zelených úpletových šatech napnutých kolem nohou a s bláznivě poskakujícím drdolem málem odběhne zpátky do domu, přičemž pořád žmoulá v prstech ty svoje noviny. Popravdě tedy spíš 104

OD-SEMINKA_sazba_obrazky_KOR3.indd 104

23.09.2021 20:57

Od semínka v prach | DUBEN

odvrávorá. Vždycky se mírně předkloní a pak rychle zaklopýtá. A já se usmívám a žasnu, co ji to sakra popadlo. Čekám, dokud mi nezačne připadat, že na to celé zapomněla, takže zase pokračuju v sázení jiřin, ale krátce nato se vrátí, o dost pomaleji, a nese tenkou žlutou brožuru s vybledlým lepenkovým přebalem, který vypadá staře, ohmataně a natolik milovaně, že se skoro viditelně hemží životem a bakteriemi. „Nate,“ řekne udýchaně a radostně mi sešitkem zamává před nosem. Zůstanu na kolenou, listuju stránkami z tenoučkého a hrubého, skoro průhledného papíru s kousky slámy, klečím tam vedle nového jiřinového záhonu a čtu si o tom, že ve starém Japonsku měli čtyřiadvacet ročních období s názvy jako čiro a jasno nebo obilné deště či hmyz se probouzí a ta byla dále rozdělena do sedmdesáti dvou přibližně pětidenních podobdobí. Zeptám se jí, kolikátého je, a dnešek opravdu spadá do údobí s názvem vlaštovky se vracejí. Nikde žádné vlaštovky nevidím a nadnesu, jestli podle ní ty popisy fungují i tady, a ona řekne „Klima je tu asi docela stejné“ a pak „Netuším — jestli chcete, tak si ji nechte“. A já řeknu „Mockrát děkuju,“ protože jsem se do myšlenky téhle knížečky právě zamiloval, a zařeknu se, že od teď budu vlaštovky vyhlížet. Nevybavuju si, že by mi paní za ta léta někdy něco dala, a tak tam klečím jako trouba a usmívám se, ona se usmívá nazpátek, ale pak se kouzlo zlomí, začne se shánět po novinách, které si nesla do altánu, a zjistí, že je asi nechala někde v domě, když hledala tu brožuru. „Tak to vidíte,“ prohodí rázně, mnohem pomaleji se zase odporoučí domů a ven už nevyjde. Ani se mě nezeptala, co sázím. Knížečku si zastrčím do kapsy starého tvídového saka, které jsem si přehodil přes kolečko, a vrátím se k sázení jiřin.

105

OD-SEMINKA_sazba_obrazky_KOR3.indd 105

23.09.2021 20:57

Marc Hamer

Láska je… Je jaro a tvořivý svět se probouzí a čile projevuje čerstvým životem. Drozdi sbírají větvičky a traviny. Zastřihnu si vousy a pohodím jim je ven na svou malou zahrádku. Městští rackové na střeše se spárovali — kolébavě pochodují sem a tam, povolně kloní hlavu. Po dvou létají i vrány, když jdou navečer spát. Semínka klíčí, listy se rozvíjejí, na lukách se rodí jehňata a den je delší než noc. Zalezlý hmyz se opět rojí a paní Cashmerová je zase radostná. Na všech frontách dochází ke zrodu a přerodu a ona působí roztomile s těmi svými vyčesanými bílými vlasy a v černých šatech, punčochách a nízkých botách. I v nějakých osmdesáti letech řádí jarní hormony. Básník Rainer Maria Rilke mluví o tom, že mladá láska pohlcuje všechno. Říká, že když se v mládí zamilujeme, ztratíme svou individualitu a splyneme s druhým v jedno. Naše potřeby, touhy, naděje, přání i sny se promítnou do milované osoby. Doufáme, že láska nám navrátí celistvost — to, jak jsme se cítili jako nemluvňata, než se u nás vyvinula samostatná osobnost a my ještě byli jedno tělo a jedna duše s matkou, která nás krmila, koupala a pečovala o nás. Jenže mysl ostatních lidí je nám uzavřena, a tak si taková všepohlcující láska záhy uvědomí svoje odloučení: pochopíme, že ten druhý nejsme my. Vězíme v odděleném těle, které patrně končí kůží na konečcích prstů. Muka odloučenosti opět vypuknou a my začneme pochybovat, jestli je to vážně láska — a pokud vůbec někdy byla, proč se cítíme tak opuštěně? Snažíme se ji znovu přiživit tím, že uzavřeme manželství, postavíme dům nebo si pořídíme děti, abychom všemu tomu zmatku dali nějaký rámec a navenek lásku prokázali v naději, že se nám zase vrátí. Jenže oheň pohasne, žár vychladne na pouhé teplo, vědomí naší osamocené podstaty znovu udeří a my zase musíme objevovat, kým vlastně jsme. 106

OD-SEMINKA_sazba_obrazky_KOR3.indd 106

23.09.2021 20:57

Od semínka v prach | DUBEN

Jako bychom při všem tom dětinském chtění a fantazírování byli v transu. Každým okamžikem se pomalu vzdalujeme realitě a nedokážeme iluzorní mlhou prohlédnout, že už celiství, spojení a úplní jsme jakožto nedílná součást všeho, co žije, svíjí se a hýbe v zemi, která nás stvořila. Byl jsem natolik paličatý nebo zbabělý, že jsem v žáru i chladu s Peggy zůstal a ona zůstala se mnou. Důvodů odejít nebo mi oznámit, ať už se nevracím, měla víc než dost. Ne vždycky jsem byl dobrák a choval se slušně. Nemohla mě napravit ani mi dodat úplnost, protože úplný už jsem byl, a tak čekala, až si na to vzpomenu. Těší mě, kým je a kým se každý den stává, baví mě pozorovat, jak prostě existuje a dělá to, co dělá, jak se mění coby výraz tvořivé země, aniž by se mi potřebovala jakkoli zavděčit. Už jsem celý, nic od ní nepotřebuju. Dřív když nebyla poblíž, na mě padal smutek. Dnes už jakýkoli pocit, který nechci zažívat, prostě nechám proplynout kolem. Nepozvu ho dál a hostím jen ty, které jsou mi po chuti — svůj trans si volím. Klíny mezi lidi vráží jedině myšlení: do sporu se dostáváme, jen když mluvíme. Když nemluvíme, ale sdílíme a užíváme si svět v tichosti — když neplánujeme, ale prožíváme —, jsme v jednotě. Pak není žádné já a vy, žádné my a oni. Každý den se můžu narodit znovu a stejně jako novorozeně vnímat spojení se vším okolo. Nejste sami, nikdy jste sami nebyli a nikdy sami nebudete.

107

OD-SEMINKA_sazba_obrazky_KOR3.indd 107

23.09.2021 20:57

movectví k rodinné spokojenosti i o koloběhu růstu a rozkladu, podle něhož se řídí nejen život v zahradě, ale i ten náš.

M A R C

H A M E R

www.knihykazda.cz

OD SEMÍNKA V PRACH

ZABOŘTE RUCE DO ZEMĚ, CHVÍLI JEN TIŠE POZORUJTE A UVIDÍTE, CO SE STANE

MARC HAMER

OD SEMÍNKA V P R AC H

O ŽIVOTĚ, PŘÍRODĚ A JEDNÉ ZAHRADĚ