Strom málokd y stojí sám

Samostatně stojící stromy jsou u nás spíše výjimkou. Takovéto solitérní stromy se mohou svobodně rozrůstat do všech stran, přičemž jim žádný strom nekonkuruje pod zemí ani nad ní, ale zase se musejí se všemi problémy vypořádat samy. Proto jich obvykle roste několik pohromadě – jak v malých skupinách, tak vytvářejí rozlehlé lesy.

V posledních 20–30 letech se vědci a lesníci zamýšlejí nad tím, zda toho stromy nevnímají více, než si myslíme. Zajímalo je například, proč brouci nežerou i listy sousedního stromu nebo jak je možné, že pařez žije ještě několik let, i když už nemá listy. Zjistili, že stromy dokážou nějakým způsobem vidět a cítit a že rozpoznávají pachy. Samozřejmě nevidí jako zvířata, protože nemají oči, ovšem mají receptory světla, kterými mohou vnímat jeho intenzitu a to, jak dlouho trvá. Dokážou tedy růst cíleně směrem ke světlu nebo podle toho, jak dlouhý je den, poznají roční období.

Nemají samozřejmě ani nos, ale jsou obdařeny stovkami a tisíci listů, jež prostřednictvím pachů a vůní navazují kontakt se svým okolím. Poznají tak, které další rostliny a stromy se nacházejí kolem nich a jak se jim daří.

Pokud strom například napadnou brouci, kteří mu začnou okusovat listy, neunikne mu to. Strom pak začne v listech produkovat toxiny, takže brouci ztratí chuť k jídlu. Tento účinný „repelent“ se dostane i do ovzduší a varuje okolní stromy, proto i ony začnou chránit své listy a vytvářet toxiny.

Síť kořenů

Pod zemí je strom stejně rozsáhlý jako nad ní. Kořeny sice nesahají tak hluboko, jak vysoko ční koruna, ale jsou zase mnohem rozvětvenější. A také jsou propojeny s podzemní sítí houbových vláken, tzv. myceliem, jež je ještě jemnější než kořeny stromů. Sítě houbových vláken a kořenů stromů jsou propojeny a mohou se vzájemně podporovat.

Houby poskytují stromům minerální látky a dusík, za což jim stromy poskytují cukr. Prostřednictvím tohoto systému známého jako mykorhiza jsou stromy schopny podporovat i další stromy v okolí nebo své potomky, kteří by bez této pomoci nedokázali přežít. Právě díky této síti je lesní ekosystém stabilní. Proto se stromy v lesích obvykle dožívají vyššího věku než solitérní městské stromy.

Les

Lesy ve střední Evropě jsou druhově poměrně chudé – v Česku najdeme jen asi 84 druhů stromů. Na světě rozlišujeme asi 60 000 druhů a stále jsou objevovány nové.

Malý počet druhů ve střední Evropě byl způsoben poslední dobou ledovou, kdy se na celém tomto území rozprostírala chladná step bez stromů. Ty následně ani neměly možnost posunout se dál na jih, protože pro ně představovaly nepřekonatelnou překážku nejprve Alpy a Pyreneje a poté Středozemní moře.

Naproti tomu v Severní Americe, kde se hory táhnou severojižním směrem, a proto nepředstavují překážku, jsou lesy druhově mnohem bohatší. Od poslední doby ledové uplynulo pouze 10 000 let, což je poměrně krátká doba na to, aby stromy osídlily nové oblasti. Například buk se do střední Evropy znovu dostal teprve před 2500–3000 lety a ve Velké Británii se nadále pomalu šíří na sever rychlostí asi 150–280 metrů za rok.

Druhy lesů

Rozlišujeme tři různé druhy lesů: listnaté, jehličnaté a smíšené. Přirozené jehličnaté lesy se vyskytují pouze ve vyšších nadmořských výškách, kde rostou především smrky, modříny a borovice. Všechny ostatní ryze jehličnaté lesy v nížinách a nízkých pohořích vytvořil člověk.

Ve střední Evropě by měla být většina lesů převážně listnatá, s bukem jako hlavní dřevinou. Druhové složení lesa pak závisí na mnoha faktorech, jako je geologická skladba podloží, vlhkost a reliéf půdy.

Smíšené lesy se vyskytují tam, kde je pro mnoho listnatých dřevin pří- liš sucho nebo příliš chladno, například ve vrcholových polohách nižších pohoří nebo v písčitých oblastech na severu Evropy.

Prales

Za prales se považuje les s přirozenou vegetací, jež se rozvinula bez zásahu člověka. Podle toho už u nás žádné pralesy nemáme. V některých oblastech můžeme najít lesy pralesovitého charakteru a v některých národních parcích je les opět ponechán svému osudu, ale když se podíváte pozorně, všude najdete stopy dřívějšího obhospodařování.

Hospodářský les

V hospodářském lese roste jen několik různých druhů stromů, většina z nich je stejně stará.

Většina našich lesů slouží jako hospodářské lesy. To znamená, že v určitém okamžiku se stromy v nich vykácejí, a tak nedosáhnou svého přirozeného věku. V přirozenějších hospodářských lesích je druhová skladba stromů stále relativně přirozená a stromy se odstraňují postupně, nekácejí se velkoplošně. Pravým opakem jsou stromové plantáže, kde stromy stojí v řadách a obvykle je tvoří pouze jeden nebo dva druhy. Jedná se o rychle rostoucí druhy, jako jsou borovice nebo smrky, jež v co nejkratší době vyprodukují velké množství dřeva. Všechny stromy jsou stejně staré a také se kácejí ve stejnou dobu.