ÚvodUrčování ptáků
Jakmile ptáka, kterého zahlédneme na zahradě, dokážeme pojmenovat a určit tak, o který jde druh, změní se náš pohled na něj. Možná se budeme chtít dozvědět víc o jeho životě a pozorovat daný druh dlouhodobě. Pták se stane naším známým, kterého při dalším setkání rozeznáme rychleji a v určitém okamžiku ho poznáme i při velmi letmém pohledu. Díky pozorování se začneme dozvídat i více o tom, jak žije. Při prvním setkání nás ale může neznámý
opeřenec trochu zmást. Jelikož jsou ptáci neustále v pohybu,
umějí létat a obvykle si od nás udržují odstup, může být často velkou výzvou rozpoznat drobné fyziologické rozdíly, které jsou někdy důležité pro rozlišení jednotlivých druhů.
Druhy ptáků jsou v tomto atlasu seřazeny podle příbuznosti –podobné druhy jsou uvedeny na sousedních stránkách. Pokud dokážete neznámého ptáka zařadit do správné skupiny, například k sýkorám, je nejrychlejším způsobem, jak ho určit, nalistovat přímo tuto skupinu a prostudovat několik druhů, které přicházejí v úvahu.
Neznámého ptáka porovnejte s výše uvedenými druhy a odhadněte tak jeho velikost. Ta je důležitým poznávacím znakem pro jeho určení.
Velikost
Pokud vás při pozorování hned nenapadne, o který ptačí druh jde či do jaké skupiny pozorovaného jedince zařadit, budete muset
postupovat trochu systematičtěji.
Abyste daný druh správně určili, je snad nejdůležitějším poznávacím znakem jeho velikost.
Pokuste se tedy odhadnout velikost daného jedince v porovnání s jinými druhy ptáků, které už bezpečně poznáte. Je neznámý
pták větší než vrabec domácí, ale menší než kos černý? U každého ptačího druhu uvádíme u vyob
razení jeho průměrnou velikost, která poslouží jako důležitá
informace při srovnání s ptáky
z příkladu na předchozí straně.
Většina zpěvných ptáků (pěvců)
představuje menší druhy vyobrazené od strany 49.
Zobák
Při poznávání ptáků je rozhodujícím znakem zobák. V rámci vnitrodruhového rozpoznávání a při výběru partnera se ukazuje jako velmi důležitá také kresba hlavy. Podstatným poznávacím znakem ovšem zůstává tvar zobáku, což je velmi důležité pro určení druhu a zařazení do určité skupiny – podle tvaru zobáku můžeme totiž odvodit potravní zvyklosti jednotlivých ptáků. Zpěvní ptáci s velkými tupými zobáky se živí především rostlinnou potravou, a to semeny rostlin a pupeny. Do této skupiny patří pěnkavovití, strnadovití a vrabcovití, kteří jsou v tomto atlase vyobrazeni od strany 102. Většina ostatních zpěvných ptáků se živí téměř výhradně hmyzem, jeho larvami a také měkkýši, a mají k tomu uzpůsobený tenký, špičatý zobák.
Proužek kolem oka jako u střízlíka obecného (nahoře) nebo maska jako u brhlíka lesního (dole) jsou pro určení důležité znaky.
Hlava
Na opeření hlavy také často najdeme typické znaky pro určení druhu. U mnoha druhů ptáků se nad okem táhne světlý proužek, který připomíná obočí a vyvolává dojem přísného výrazu. Ptáci bez tohoto proužku, jako je červenka obecná nebo králíček obecný, na nás působí otevřeněji a přátelštěji. Některé další druhy, například brhlík lesní, mají kolem oka tmavou masku.
Peří
Další důležitá vodítka pro určení poskytují vzory na břiše a křídlech. Vzhledem k tomu, že ptáky často pozorujeme zespodu, bývá kresba na břiše a hrudi dobře patrná. Břicho může být jednobarevné jako u kosa černého, více či méně výrazně pruhované jako u pěvušky modré, skvrnité jako u drozda zpěvného nebo příčně pruhované jako u krahujce obecného. Barva na bradě těsně pod zobákem a na hrdle pod ním je u mnoha druhů nápadně jiná než barva peří na břiše. Obojího si dokážeme snadno všimnout –toto zbarvení je typické pro mnoho druhů sýkor nebo dlaska tlustozobého. Na křídlech často můžeme rozeznávat jeden až dva světlé příčné pruhy, které jsou tvořeny světlými špičkami per a které představují rovněž důležité znaky pro určení.
Ptáci za letu
Určit druh letícího ptáka je asi tou největší výzvou, protože na rozpoznání charakteristických znaků máme jen kratičký okamžik, oproti tomu, když pozorujeme sedícího ptáka. Navíc na pozadí světlé oblohy z ptáka často vidíme jen tmavou siluetu, proto bývá velmi užitečné řídit se velikostí letícího ptáka, kterou lze odhadnout při srovnání se známými druhy. Pro určení letícího ptáka je velmi důležitý také tvar těla, zejména
délka a tvar ocasních per. Mohou
mít tvar klínu, mohou být mírně
zaoblená nebo hluboce vykrojená jako u vlaštovky obecné. Také
špičky křídel mohou být různě
uspořádané, zašpičatělé jako u poštolky obecné a rorýse obecného nebo zakulacené s viditelnými jednotlivými špičkami per jako u káně lesní či sojky obecné.
I když často nelze detailně rozeznat zbarvení, měli byste pátrat po barvě krajních ocasních per.
U některých druhů jsou nápadně bílá, dalšími důležitými znaky jsou příčné pruhy na ocase nebo široký lem. Na křídlech lze někdy vidět pruh v kontrastní barvě, jako je tomu u jestřába lesního nebo stehlíka obecného.
Další rozlišovací znaky
V tomto atlase popisujeme znaky důležité pro určení druhu pomocí krátkých vysvětlivek u vyobrazených ptáků. Odborným názvům se přitom záměrně vyhýbáme, abyste se s ptáky a jejich pozorováním seznámili co nejjednodušeji. Věrné kresby Paschalise Dougalise hovoří navíc samy za sebe, a v textu je dopodrobna nepopisujeme. Místo toho najdete v prvním odstavci stručnou charakteristiku druhu s informacemi o chování, životním prostředí nebo stěhování. Ve druhém odstavci představujeme zvláštnosti daného druhu, protože v ptačí říši se odehrává mnoho napínavých příběhů.
Výběr druhů v této knize
Do atlasu jsme vybrali 75 druhů ptáků střední Evropy, které lze často pozorovat na zahradách nebo kteří v nich dokonce hnízdí. Tento výběr by měl pozorování a určování usnadnit i začátečníkům. Může se však stát, že uvidíte takový druh, který i přes pečlivé porovnání s ilustracemi v tomto atlase nenajdete, ale snad se vám podaří jej alespoň přiřadit k určité skupině ptáků. V tom vám mohou také pomoci obsáhlejší určovací příručky.
Hlasy ptáků
Proč nás vlastně ptáci tolik zajímají?
Důvodem může být, že se stejně jako my dorozumívají hlasem. Zatímco psi a kočky se navzájem očichávají, ptáci pořádají takřka
V tomto atlase jsou rovněž představeny některé druhy, jako je tento luňák červený, které sice na zahradě nezahlédnete, ale často mohou prolétnout i v její těsné blízkosti.
pěvecké soutěže. Na jaře samečci často předvádějí své melodické
zpěvy, aby jedincům stejného druhu vymezili své teritorium a aby přesvědčili samičky o svých přednostech. Kvalita hlasu pro ně totiž představuje jedno z nejdůležitějších kritérií při výběru partnera. Jakmile se dvojice najde, zpěv často velmi náhle utichne, protože teď se stává prioritou stavba hnízda, sezení na vejcích a odchov mlá
ďat. Naproti tomu samečci, kteří si partnerku nenašli, často zpívají celé jaro. Mimo dobu hnízdění se ptáci
dorozumívají krátkým, strukturo
vaným voláním, jehož prostřed
nictvím udržují kontakt jedinci
z určitého hejna či rodiny nebo jím
ostatní varují před nebezpečím.
Zpěvy i volání se druh od druhu liší a s trochou cviku lze mnoho druhů identifikovat jen podle hlasu. Naučit se rozpoznat toto volání je ovšem mnohem těžší, protože není tak výrazné jako zpěv. Nicméně rozpoznávat ptáky jen podle jejich hlasu se přesto může naučit každý. Proto bychom vám nyní rádi dali pět tipů, jak se stát odborníkem na ptačí zpěv:
1. Ptačí zpěv začněte rozlišovat už na začátku roku. Sýkory a brhlíci začínají zpívat už v únoru. Rozmanitost melodií je v té době ještě přehledná a ptáky lze snadno zahlédnout na stromech a keřích, na kterých ještě nejsou listy.
2. Ptáky při zpěvu pozorujte. Zpěv si lépe uložíte do paměti v kombinaci s podobou ptáka a jeho chováním.
3. Trénujte svůj sluch. Na zahradě nebo v lese zavřete na několik minut oči a poslouchejte pouze hlasy ptáků. V ruchu všedního dne ptačí zpěv často zaniká a toto je dobrý začátek, jak vnímat ptačí zpěv vědomě.
4. Začněte jen s několika druhy a vybírejte si snadné melodie.
Na jaře si samečci zpěvem označují své teritorium a ucházejí se o pozornost samiček, jako tento špaček obecný.
Zkuste od sebe nejprve odlišit zpěv sýkory koňadry a sýkory modřinky nebo si zapamatujte jednoduché strofy zpěvu holuba
hřivnáče, pěnkavy obecné nebo budníčka menšího.
5. Využijte chytrý telefon. S některými aplikacemi (např. Hlasy ptáků) si můžete poslechnout hlasy všech možných druhů ptáků. Zpěv, který neznáte, si můžete nahrát a určit později.
Výměna peří (přepeřování)
Peří, to je fligránově jemný, choulostivý výtvor přírody, který se ovšem rychle opotřebovává. Ptáci jej proto musejí pravidelně obnovovat. Stará pera jim vypadávají a nová dorůstají – ornitologové
říkají, že pták přepeřuje. Většina ptáků kompletně přepeřuje jen jednou ročně, ale existují druhy, které peří vyměňují i vícekrát do roka. Přitom se vždy mění celé opeření a část peří se mnohdy vymění i podruhé během roku. Kromě výměny poškozeného peří
se ptáci při přepeřování obléknou také do nového, často jinak zbarveného šatu. Na jaře mají pro období páření nápadně zbarvený svatební šat a v létě se po období líhnutí vajec odívají do nenápadného, prostého šatu, aby byli na podzim a v zimě lépe maskovaní. V prvních měsících života mají mladí ptáci charakteristické opeření (juvenilní), které se často výrazně liší od opeření starších ptáků. Proces výměny peří je pro ptáky velmi namáhavý. Tvorba peří je nejen energeticky náročná, ale během přepeřování dochází také k omezení schopnosti létat a využívat tepelnou izolaci. U většiny druhů proto probíhá výměna peří v létě na konci období hnízdění, když je k dispozici dostatek potravy, a před náročnou migrací do zimoviště. Zkuste si všimnout, jak se mění zbarvení ptáků mezi zimou a jarem.