!"#$%&'()*+", „Propánajána, co to má být?“ podivuje se hajný Michal. Kapky deště mu stékají z krempy širokého klobouku na nepromokavý plášť v barvě lesní zeleně a z něho se kutálejí k zemi jako z plachty stanu. Hajného Michala v jeho temně zeleném oblečení v lese skoro není vidět, jen jeho červené podkolenky prosvítají nevlídnou mlhou. „No, no, hlídači, jen klid, jen klid,“ chlácholí neklidného Broka. I ten má na sobě nepromokavý obleček a stále nápadně pokašlává a poštěkává. Nemá v úmyslu se bránit, chce tak varovat Kamarády z Medového lesa, jenže o tom jeho páníček samozřejmě nemá ani potuchy. --
„Někdo tam je,“ řekne hajný Michal spíš sám pro sebe, protože to je přece každému jasné. V boudě se Kamarádi z Medového lesa lepí jeden na druhého a vystrašeně po sobě pokukují. „Co jen teď budeme dělat?“ zajíkne se Makovička. „Ze všeho nejdřív zhasneme tu baterku,“ špitne Míša a Chrochtík ho poslechne. „Hajný nám přece nic neudělá,“ odvětí prasátko nenuceně. „Přinejhorším nám vyhubuje. Nejspíš že tady nemáme co dělat nebo tak něco.“ „To tedy rozhodně nemáme,“ zašeptá Daňka, když to ve střeše zapraská a na zem spadne střešní taška. „Vidíte? Ta chatka...“ „Ta chatka je na spadnutí,“ doplní ji Míša, vyskočí na otýpku slámy a podívá se ven z okna. „Na můj rozkaz,“ zašeptá, „až řeknu TEĎ!, vyrazíme a vy všichni poběžíte za mnou. Dáme se na útěk, je to jasné?“ Kamarádi přikývnou. -.
„Jen musíme vyčkat na ten správný okamžik...“ zamumlá Míša. Vzrušením mu cukají fousky. Je to tak napínavé... „A co poklad, co poklad, co poklad?“ brebentí rozrušená Makovička. Mývalka rychle sbírá zbylé cedulky a ukládá je do krabičky. Tu pak zastrčí dozadu do kouta hluboko do kupky listí. „Zatím ji schovám tady,“ zašeptá a spěšně smotá mapu pokladu.
Míša mezitím navázal oční kontakt s Brokem, a přestože spolu nemůžou mluvit, oba dobře vědí, co je zapotřebí udělat. Brok musí odvést pozornost hajného Michala, aby Kamarádi z Medového lesa mohli utéct. Ale jak by to jen měl udělat? -/
Brok si vzdychne a pohlédne na Michala. To ošklivé počasí už ho strašně štve. Nejradši by zůstal pěkně doma a dřímal před krbem. Ale kdepak! Místo toho se plouží rozmočeným lesem a musí svého dobrého kamaráda vodit za nos jen kvůli tomu, že tu bandu splašených zvířátek zase něco bláznivého napadlo. Brok horečně přemýšlí. Rychle musí na něco přijít. Je mu totiž jasné, že se Michal chystá vyrazit -0
k chatce, rozrazit dveře a předstírat přísného hajného. A přesně to má Michal skutečně v úmyslu. Ať už se v chatce schovává kdokoli, on ho odtamtud okamžitě vyžene a nebude si brát servítky. Michal se vysmrká, odkašle si, narovná ramena a rázným krokem zamíří k chatce. Míša najednou ztuhne. „Broku, udělej něco!“ ponouká v duchu svého kamaráda. „Co teď?“ tají dech Daňka, Makovička i Chrochtík. „Ticho,“ napomene je Míša a nehnutě zírá ven. Jen špičkou ocasu škube nervózně ze strany na stranu. Brok si něco tiše bručí pod fousy. „No dobrá, když to musí být. Tak tedy ze sebe udělám jančící, poblázněné psisko. Mým starým kostem to sice neprospívá, ale když tím pomůžu těm prckům...“ 37
A tak Míša vidí, jak Brok najednou vyskočí a začne se Michalovi se štěkotem a vrčením motat pod nohama, jako by se dočista pomátl. Zaskočený neobvyklým chováním svého starého přítele se Michal zastaví a skloní se, aby Broka přidržel za nepromokavý obleček. Toho Brok využije, chňapne po cípu Michalova pláště a obtočí se s ním páníčkovi kolem nohou. Hajného do něj tak zamotá, až se na rozblácené zemi celý zapotácí.
38
„Jejdanánku! Necháš toho! Fuj, pusť to!“ okřikne ho hajný Michal, pokusí se zachytit větve, ale mine ji, zavrávorá a pozadu se rozplácne jak široký tak dlouhý do obrovské kaluže. A přesně ve chvíli, kdy voda z louže vyšplouchne, dá Míša povel k úprku. „Teď!“ zvolá. Kamarádi z Medového lesa bleskově vyrazí ze dveří a upalují do lesa. Ovšem všimne si toho jen Brok, který se se špatným svědomím usadil ke kraji blátivé kaluže vedle svého páníčka a kajícně se na něj dívá. Když se hajný Michal postaví na nohy, spatří dveře chatky otevřené dokořán. Se zasténáním si sundá mokrý plášť a pak s úsměvem pochválí Broka, který ho sice strčil do kaluže, ale evidentně vystrašil vetřelce v chatce natolik, že zmizel. To už Kamarádi z Medového lesa celí udýchaní dorazili na své obvyklé stanoviště u starého sudu. -3
„To bylo o fous,“ shrne situaci Daňka. „To byla paráda!“ zvolá nadšeně Chrochtík a prosviští několikrát kolem sudu. „Bylo to napínavé!“ jásá Míša. „To bylo...“ spustí Makovička. Pak polekaně vzhlédne. „Tady kdysi bývala mapa pokladu,“ pronese a ukáže prázdné pacičky. Na útěku smotaný papír upustila. „Je mi to moc líto,“ zamumlá sklíčeně. „To snad ne!“ ozve se hned Chrochtík. „Znovu už to fakt malovat nebudu!“ „Vždyť se nic hrozného nestalo,“ utěšuje kamarádku Daňka. „Mě to bavilo, nakreslím novou.“ „A já jsem to stejně ještě nestihl změřit,“ mávne nad tím rukou Míša. A pak se rozesměje. „Vy jste to neviděli, ale Brok Michala tak bezvadně zamotal...“ rozhazuje Míša packy na všechny strany, „do jeho vlastního pláště, až – plesk! – zahučel do louže – žbluňk! – i s kalhotami a vším...“ Míša se zalyká smíchem. 40
„Mně to moc legrační nepřipadá,“ brání Chrochtík svůj idol a káravě se na Míšu podívá. „Ale no tak,“ chlácholí ho Makovička. „I ty se chceš přece stát hajným. Copak by ti vadilo, kdybys spadnul do kaluže?!“ „No mně určitě ne!“ protestuje Chrochtík. „Tak vidíš,“ ukončí diskusi Makovička. „Hajný Michal navíc není z cukru,“ dodá Daňka. „Ten si ze špatného počasí nic nedělá, to prostě k jeho povolání patří.“ „Přesně tak,“ potvrdí silácky Chrochtík. „A Brok byl bombastický. Kdyby už nebyl dospělý, určitě bychom ho vzali do party, že jo?“ zeptá se Míša. „Jasně!“ odpoví ostatní sborově. „Mohl by se stát čestným členem,“ navrhuje Daňka. „To znamená, že bude součástí party, ale jenom jako, jen jako čestný člen. Čest 41