zabočit, aby si cestu zkrátil, dodá Chrochtík: „Ale žádné zkratky!“ „Už zase spolu závodí!“ kroutí Makovička a Daňka hlavami nad svými dvěma kamarády. Přesně jak říkal Míša, čekají už obě u spadlého ztrouchnivělého kaštanu, kterému všichni říkají Trouchnička. Ať už k nim doběhne jako první kdokoli, ony Tihle dva běhají úplně stejně rychle, a proto se snaží jeden druhého předhonit nebo nějak přelstít, kdykoli je to možné. „Hele, víš přece, jak plaché jsou divoké kočky. Mně připadá skvělé, že si Mourka vůbec troufla někoho pozvat,“ prohlásí Míša. „Snad nám přinesou aspoň kousek dortu,“ pronese toužebně Chrochtík. „A víš co?“ zvolá. „Kdo tam bude první...!?“ Míša se zašklebí a nechá kamarádovi velkoryse pár metrů náskok. A zrovna když chce 10
stejně jako obvykle vykřiknou „Nerozhodně!“
Miliony mravenců
„Uf,“ vydechne Daňka, když jim výletníci zmizí z dohledu. „Z toho bude pěkný malér...“ „To jsem říkal taky,“ ozve se za nimi unavený hlas. „Broku!“ zvolají Kamarádi z Medového lesa. Staré psisko už nejspíš pěkně dlouho leží v mechu a celou dobu je pozoruje. „My se jen, éééé, koukáme...“ zvolá Chrochtík, protože jeden přece nikdy neví, jestli si ostatní nemyslí, že provádí nějakou nezbednost. „A co tu děláš ty?“ „Já jsem vzal roha,“ přizná Brok. „Na můj vkus je kolem hájovny moc velký mumraj.“ Brok
21
„Vzbuďte Chrochtíka,“ rozkáže Daňka. „Musíme jít za nimi.“ „Vstávej, chrupčíku,“ zašeptá Makovička a poplácá Chrochtíka laškovně po bříšku. „Fuj...“ ohrne nos
Uprostřed lesa
a rychle si otře packu o trávu. „Pojď, jdeme stopovat Pavlu.“ „Tak to já rád,“ zaraduje se Chrochtík, vyskočí a peláší pryč.
Pavla nezaváhá ani na chviličku, rozběhne se
„Na druhou stranu,“ vzdychne Míša jako vždy,
za motýlem a šup, vyběhne ze dvorku hájovny.
načež jeho kamarád provede zběsilou obrátku.
Motýl samozřejmě letí, kam se mu zachce, nedrží se cesty a při první příležitosti zaletí do lesa. „Však já tě dostanu,“ vyjekne Pavla a běží za žluťáskem, který ji vede stále hlouběji do lesa.
Se zasténáním se postaví na přední nohy a pak
„No vidíš, že to jde,“ řekne Brok spokojeně
zvedne i zadní část těla. „Jsem celý rozlámaný,“
a vleče se dál. „Teď mi nezbývá než doufat,
nadává Brok a houpavě se rozběhne. „Stáří není
že už budou ty děti pryč...“
nic pro pokojové psíky.“
A taky že budou, za chvíli se na půli cesty
Po pár metrech spatří veverku, jak se láduje
potkají. Brok bude muset trpělivě přetrpět
svačinou, kterou tu někdo ztratil, a při tom
hlazení nespočtem malých ručiček, dokonce
trhá papírový sáček na tisíc kousků.
se na chvíli milostivě převalí na záda, aby
„Hej, ty tam! Odkliď si ten nepořádek,
se nechal pohladit po bříšku, přičemž bude
ale fofrem!“ štěkne Brok na veverku.
muset uznat, že to vůbec není nepříjemné,
„To tak,“ odsekne mu a dál šustí papírem.
a pak se konečně vydá dál...
„Ani mě nenapadne.“
Ale v tuhle chvíli se děti na dvoře před hájov-
Brok se zastaví.
nou teprve připravují na zpáteční cestu.
„Já to na tebe povím a pak vyletíš z lesa kvůli
Pavla nese baťůžek na bříšku a nervózně
pohazování odpadků. Nezbude ti než si sbalit
pobíhá z místa na místo. Zavařeninové skle-
svých pět švestek,“ vysvětluje veverce
nice jí v baťůžku cinkají jedna o druhou.
se stoickým klidem.
„Dobrá, vyrážíme,“ zavelí malá čarodějka
„Jejda,“ řekne veverka a spěšně začne kousky papíru sbírat.
s rozpálenými tvářemi, poté co hajný Michal