129
1 – Měsíc na obloze
Malý cestovní průvodce přivrácenou stranou Měsíce
Malý cestovní průvodce přivrácenou stranou Měsíce
žádný obličej na Měsíci nevidím. V Číně zase vidí na Měsíci zobrazeného
Když jsem byl na základce, běžel v kinech film „Apollo 13“. Dodnes ho zbož-
králíka. Z toho důvodu se zcela vzdávám veškerého poetického připodob-
ňuji! V hlavní roli Tom Hanks jako astronaut NASA Jim Lovell a Kathleen
nění a všechny tmavé a světlé skvrny na Měsíci nechám tak, jak jsou, ale
Quinlan v roli jeho manželky Marilyn. Jedna z prvních scén se odehrává
nikomu ve fantazii bránit nebudu.
za jejich domkem po oslavě prvního přistání na Měsíci, kde oba sedí
V odborném jazyce se nazývají tmavé skvrny „maria“. Termín pochází
a pozorují Měsíc. Marylin se ptá manžela: „Kde je ta moje hora?“ Jim Lovell
z latinského „mare“ a označuje „moře“ (maria jsou tedy moře). Jako starý
během mise Apollo 8 – a to nejen ve filmu, ale i ve skutečnosti – pojmenoval
latiník bych si dovolil použít správné písemné označení „māria“, s přízvukem
menší horu na okraji přivrácené strany Měsíce právě po své ženě „Mount
na první slabice. Pokud ale „māria“ nejsou skutečná moře, co tedy jsou? Jsou
Marilyn“. Toto pojmenování však uznala Mezinárodní astronomická unie
to poměrně nízko položené plošiny z tmavší horniny, které mají výrazně
(IAU) až v roce 2017, o bezmála padesát let později. Ve filmu se Jim Lovell
méně hor a kráterů než světlejší oblasti. Māria jsou obecně kulatá, jejich
pokouší své ženě vysvětlit pozici hory: „Podívej se na místo, kde padá stín
vznik se přičítá sopečné činnosti, při které vznikly prohlubně zalité lávou.
na bílou oblast. To je Moře klidu. Tvoje hora je přesně na jeho okraji, vidíš?“
Oproti tomu světlé oblasti tvoří ty části Měsíce, které nenáleží k māriím.
Načež Marilyn jen odvětí: „Nevidím ji.“ V tomto okamžiku jsem s Marilyn
Nazývají se pevninou a světe div se – jsou to jen výše položené plošiny.
naprosto souhlasil. Ani já, byť jsem se hodně snažil, jsem nic, co by se
Ze všech stran jsou obklopeny drsnými, hornatými krátery světlejší barvy,
popisu umístění hory podobalo, na Měsíci nespatřil. Až s trochou cviku
což je odlišuje od mārií. Jak ukázaly vzorky hornin, je pevnina mnohem
jsem se mezitím naučil rozpoznávat některé drobnosti na povrchu Měsíce.
starší než māria. Měsíční oceány na přivrácené straně nesou převážně
Chci vám k tomu dát pár tipů, aniž bychom museli zacházet do detailů.
historická a pohádková latinská jména. Mnohá z nich se nám v dnešní
Těmi se podrobně zabývají jiné knížky, viz seznam doporučené literatury
době zdají trochu přitažená za vlasy, jako např. Moře nektaru nebo Moře
(s. 124) nebo internetové stránky www.michael-bueker.de/mondquellen.
oblaků. Na druhou stranu latinské názvy zní celkem cool, např. Oceanus
Odedávna a ve všech kulturách se vždy diskutovalo o povrchu Měsíce
Procellarum, tedy Oceán bouří, anebo moje nejoblíbenější měsíční moře
(samozřejmě ve formě domněnek). Dlouho přežívala utkvělá představa,
„Mare Crisium“, Moře nepokojů nebo též Moře sporů. Každopádně, ve-
že povrch Měsíce vypadá stejně jako povrch Země, až do doby, než jej lidé
dle moří – marií, jsou na Měsíci i jezera, která vznikla podobně, jen jsou
spatřili na vlastní oči. Dnes dobře víme, že povrch Měsíce je prašný a suchý,
o něco mělčí a menší. Ani ty se nenechají ve svém poetickém pojmosloví
bez atmosféry a života. O nějaké nudné jednotvárnosti nemůže být ani
zahanbit: Jezero radosti, naděje a snů.
řeči – jak se dozvíme ve třetí kapitole (strana 52), kde se seznámíme s jeho
20
Pak jsou zde i takové názvy, za které by se nemusela stydět žádná po-
pozoruhodnými zvláštnostmi. Některé pohádkové představy povrchu
řádná metalová kapela: Lacus Odii, Lacus Timoris, Lacus Mortis – jezera
Měsíce však v posledních desetiletích ztratily na svém kouzlu. Někteří
nenávisti, strachu a smrti. Jezera, která jsou částečně spojená s moři, se
například na přivrácené straně Měsíce rozeznávají obličej. Svědčí o tom
nazývají zálivy. Jejich názvy jsou opět spíš nadneseného básnického cha-
i pojem „měsíční obličej", tedy kulatý, plný obličej. Čárka, tečka, hotovo…
rakteru – Záliv duhy, harmonie nebo lásky: Sinus Iridium, Sinus Concordiae
Taková představa je mi ovšem naprosto cizí, neboť, ať se snažím sebevíc,
a Sinus Amoris. Ostatní menší povrchové struktury (krátery a údolí) nesou
21
Ura Jup
Neptun
iter S
Ma
íc M
Venuše
ěs
Merkur
Sl
e c un
n r u at
rs
Země
n
Mesíc ve vesmíru
2 – Měsíc ve vesmíru
Úplné zatmění na ekliptice
Aby té složitosti nebylo málo, nodální čára se též pohybuje podél
Nástup noci znamenal porážku Slunce, jeho východ naopak triumf nad
oběžné dráhy. Vypadá to, jako by se naše gramofonová deska ký-
Měsícem a zatměním. Zajímavostí je fakt, že výsledek hry nebyl nikdy
vala. Ve skutečnosti se nodální čára pohybuje jednou za cca 18 let
předem dán: Jelikož každý západ Slunce, tak se alespoň věřilo, mohl být
a 7 měsíců obráceně vůči směru Měsíce. Příčinu opět hledejme
ten poslední. Hra měla existenciální podtext. Nebojte se, nevyměnili jste
v gravitační síle Slunce. Vzhledem k tomu, že nodální čára se též
knížku a nelistujete cestovním průvodcem Mexika, pojďme k věci. Pokud
plíží směrem k Měsíci, protne Měsíc dvakrát stejný uzel za kratší
si představím, že jsem vyrostl ve společnosti chápající Slunce jako objekt,
období. Tomu se říká „uzlový měsíc“ nebo odborně „drakonický
který se nachází v neustálém nebezpečí, že utrpí nebeskou porážku
měsíc“, je o něco kratší než siderický, a to o 2,5 hodiny. Tento fakt
a navždy se ponoří do temnoty – jaká by pak byla reakce na zatmění Slunce?
musí vzít v potaz ten, kdo si chce vypočítat přesně zatmění Slunce
Naprosto vážně bych z toho byl dočista v háji!
a Měsíce. Dochází k nim vždy, když od posledního zatmění uplyne celá řada drakonických měsíců. Celkově slovo „drakonický“ zní hodně
Po této kulturněhistorické odbočce se vrátíme k astronomii. Podívejme se na rozdíl mezi zatměním Slunce a Měsíce. Víme, že když je Měsíc v no-
tajuplně. Byť se to nezdá, není to vybrané slovíčko ze slovníku kouzelného
voluní nebo v úplňku a protne na své dráze buď vzestupný nebo sestupný
světa Harry Pottera, ale je to latinské označení pro draka. Ve starověku
uzel, může to ze Země vypadat, jako by zakryl Slunce anebo byl sám Zemí
si lidé představovali, že při zatmění drak spolkne Slunce. Jen tak mimo-
zastíněn. Nejdůležitější rozdíl je v tom, že Země má téměř čtyřikrát větší
chodem i slovo ekliptika se vztahuje na podobný bájný nebeský úkaz,
průměr než Měsíc. Proto Země vrhá do vesmíru i mnohem větší stín, při
o tom svědčí stále používané anglické slovo „eclipse“, což znamená zatmění.
zatmění Měsíce putuje Měsíc několik hodin tímto velkým zemským stí-
Od počátků dějin lidstva najdeme spousty podobných příkladů spo-
nem, což umožní lidem skoro na polovině zeměkoule obdivovat zastíněný
jujících náboženský a společenský význam zatmění Slunce. My už si ani
úplněk. Oproti tomu při zatmění Slunce peláší mrňavý stín
nedokážeme představit, co znamenalo zatmění Slunce pro naše předky
Měsíce přes zemský povrch. Jen na málo místech na Zemi
před staletími či tisíciletími. Obrovitánská, děsivá sluneční hvězda, která
lze pozorovat úplné zatmění Slunce alespoň
náhle zmizí a opět se ukáže. V první kapitole jsem se zmínil o svém pobytu
na pár minut.
v Mexiku. Jednou mě pozvali na místní tradiční míčovou hru s názvem ulama. Hrají proti sobě dva týmy po pěti mužích, do míče se nekope, ale odráží se boky, přičemž hráči provádějí neuvěřitelné pózy. Později jsem navštívil slavné Národní antropologické muzeum v mexickém hlavním městě, a tam jsem si uvědomil, jak hluboké kořeny tato hra má. Ulamu lze považovat za moderní pojetí mezoamerické míčové hry, která hrála velmi důležitou roli napříč celou Střední Amerikou. Už v době španělského dobytí slavila přes 3 000 let své historie. Hra má hluboký náboženský význam: Pohyb míče symbolizoval neustálý boj mezi Sluncem a Měsícem.
40
41
Slunce
Mě
Kapitola 2
pokud jsou
c í s e M e v
těžko představitelné
POMĚR VEL IKOSTÍ xI ě m SS
Ze
1700 satelitů
létá kolem Země 10x dál
Kč5 PERIGEUM
M
Měsíc je blízko 1 Kč APOGEUM Měsíc je daleko
ěs
íc
v jedné přímce
šuje T a n a r uavu soust ěsíc ZEMĚ–M
I Slunce m á itaci grav
různé
Proč není zatmění Slunce častěji?
síce
MĚSÍC Země
stín MĚSÍC má menší stín
Stín není vidět všude
Měl štěstí Ahoj! nová hvězdo
Toe j síc Mě
e ve dil s M naro VNÉ SPRÁ úhlu u
d
dopa
nický
o Drak ÍC MĚS
HA O B Ě Ž N Á DvěRzdÁ ný H MĚSÍC
PL Á N C E S T Y
D N ES 40 0 Z ÍT R A 48 6
PO Z D ĚJ I 43 8
SIDERI MĚSÍC . - 2 ,5 h o d
27 dnů 7:4
setkání
SYNODICKÝ
MĚSÍC
UZLOVÝ
M Ě S Í CC K Ý
Ý SIDERICK M ĚS Í C 3 hod.
2
5
dny
hodin
rozdíl
29 dnů 12:44 hod.
SLUNCE
Měsíc na OBLOZE?
Co drží
JÁDRO STÍNU
projde jedině ČERVENÁ BARVA
krvavý
totální
Měsíc
MĚSÍCE
zatmění
POLOSTÍN
N ik d y se bez ochrany
n e d ív e j t e do
Slunce
74
3 – Měsíc jako věc
Mona Lund pod palbou
povrch. Na Zemi dopadnou až asteroidy, popř. jejich části, až od velikosti
každého vědce bádajícího na poli stratigrafie Měsíce. Jak
25 metrů. I tak je zemská atmosféra tak zbrousí, že na Zem dopadne jen
je měsíční plocha přesycená krátery, dokazují samotné
100 gramů – takže nic moc. Tyto zbytky jsou zpomaleny natolik, že padají
vesmírné cesty: Všech šest lunárních modulů na Měsíci
rychlostí asi 100 metrů za sekundu. Meteoritů se nebojme! Za posledních
stálo zešikma, protože vždy stály minimálně jednou no-
200 let je zdokumentovaných jen pár desítek případů, kdy dopadly v blíz-
hou v kráteru. Celkem se na 100 metrech čtverečních nachází
kosti člověka. Něco jiného by bylo, kdyby měl na Zemi dopadnout asteroid
minimálně 10 kráterů o průměru přes jeden metr. Při každém nárazu
o velikosti několika set metrů, to by nám ani brzdící atmosféra nepomohla.
se do okolí dostane spousta ukrytého materiálu. Čím je náraz mohutnější,
Jeden takový velký asteroid se postaral o konec dinosaurů – s výjimkou
o to více materiálu se dostane ven. Tak vznikly nádherné světlé paprskové
ptáků. Teď jsem si uvědomil, že i měsíční kráter Tycho vznikl následkem
systémy, které můžeme obdivovat na přivrácené straně kolem kráteru
srážky s velkým asteroidem, světe div se, přibližně ve stejnou dobu: Země
Tycho a Koperníka. Materiál se může vymrštit s takovou razancí (více než
byla zasažena cca před 66 miliony let a Měsíc asi před 109 miliony let.
2,4 kilometry za sekundu), že opustí i samotný Měsíc. Tyto úlomky, známé
Milion let sem, milion let tam, ve vesmíru žádná velká věda. Co se týká
jako měsíční meteority, můžeme nalézt i na Zemi. Na Zemi se již našlo
velikosti, je Tycho s průměrem 86 kilometrů ukázkový příklad mladého,
přes 55 000 různých meteoritů, z toho několik stovek pochází z Měsíce.
velkého kráteru. Během poslední jedné až dvou miliard let vzniklo jen pár
Dohromady váží přes 200 kg, tedy o něco víc než polovinu toho, co ast-
desítek dalších kráterů obdobné velikosti. Všechny vykazují podobný
ronomové z Apolla přivezli s sebou na Zemi.
charakter jako Tycho: Od okraje ke dnu kráteru vedou terasovité schody,
Nárazem kamene do Měsíce se promění kinetická energie z velké části
kde leží volné balvany. Uprostřed se tyčí minimálně jedna centrální hora.
na teplo, a tím se kámen zcela vypaří. I z velkých balvanů zůstanou nakonec
Takto složité krátery jsou hluboké asi desetinu svého průměru. Krátery
jen drobné úlomky pohozené v měsíčním prachu. Kolize probíhají plnou
o průměru menším než 10–20 kilometrů bývají většinou jednodušší.
silou, protože je nic nebrzdí, tedy o průměrné rychlosti asi 20 kilometrů
Obvykle nemají terasy ani centrální horu, ale ani dno není pokryté volně
za sekundu. Teď jsme se dostali k zásadnímu rozdílu mezi Zemí a Měsícem,
ležícími balvany, a tvarem nejvíce připomínají „mísy“. Na druhou stranu
který je klíčem k dnešní podobě Měsíce. Vše, co dopadne na měsíční povrch,
jsou o poznání hlubší, a to až o třetinu svého průměru.
na něj narazí enormní rychlostí – od malých zrnek písku, přes kamínky,
Na Měsíci není počasí a není geologicky aktivní, proto lze kráter změnit
kameny po veliké asteroidy. Totéž by se přihodilo Zemi, denně v zemské
jen jedním: dalším kráterem. Najdeme nespočetné množství příkladů krá-
atmosféře shoří 100 tun vesmírného materiálu. Jenomže Měsíc postrádá
terů, které leží uvnitř nebo na okraji jiného kráteru. Podobně se překrývají
atmosféru, od svého vzniku je dennodenně bombardován vším, co do něj
i pánve ze starší éry, což představuje důležitý klíč k dešifrování
narazí, a srážky s obrovitánskými balvany dají vzniknout kráterům. Z toho
lunární historie. Mnohé větší krátery lze na základě překryvů
plyne logický závěr: Všechny geologické útvary (od prachu až po krátery)
i přesněji datovat: Čím více jsou překryty menšími krátery – ty
vznikly kolizí. Vesmírná tělesa rozbila pevnou měsíční kůru, roztříštila ob-
vznikají častěji – tím jsou starší. Tato metoda se nazývá „počítání
rovské balvany na malé kamínky a rozdrobila malé kamínky v prach. Proto
množství impaktních kráterů“ a je nepostradatelným nástrojem
je i měsíční prach zcela jiný než pozemský písek a prach. Lžička prachu
75
4 – Měsíc jako cíl
Roboti letí na Měsíc
V mnoha knihách o Měsíci se autoři většinou zaměřují na přistání mise
sátých let. V závratném tempu a s minimální úspěšností vysílaly Spojené
Apollo v roce 1969. Když jsem se narodil, nebyla na Měsíci po celých
státy a Sovětský svaz nejjednodušší roboty přibližným směrem k Měsíci.
dlouhých čtrnáct let ani noha. Přesto mě cesty do vesmíru už od dětství
Od poloviny šedesátých let jsou rakety i sondy sofistikovanější.
nesmírně fascinovaly. První desítka mého života patří devadesátým
Dokonce úspěšně obletěly Měsíc, došlo i na měkké přistání
letům, kdy přicházely vzrušující zprávy z vesmíru: Americký program
a shromáždily spoustu obrázků i vědeckých informací. Druhá
Space Shuttle, v kinech se promítal film „Apollo 13“. K ruské vesmírné
etapa je ve znamení přistání na Měsíci s lidskou posádkou,
stanici Mir letěli dva němečtí astronauti Ulf Mefbold a Thomas Reiter.
a to v letech 1969–1972, které ve skutečnosti znamenalo triumf
Mir byla první dlouholetá základna lidstva ve vesmíru. Po patnácti letech
Spojených států nad Sovětským svazem v dobývání vesmíru.
ukončil Mir svoji činnost a začala éra mezinárodní vesmírné stanice ISS.
Končící éra letů na Měsíc byla koncem i pro technologie, které
V roce 1990 se zprovoznil Hubbleův vesmírný dalekohled a pozorovala
se pro daný účel vymyslely, vyvinuly a sestavily. Tragédií je, že se
se třeba srážka komety Shoemaker-Levy 9 s Jupiterem. Sonda Pathfinder
doposud neobnovily ani nenahradily, což považuji za obrovský krok
vypustila na Marsu v roce 1997 malé vozítko s názvem Sojourner, které
zpět! USA i SSSR se začaly více soustředit na vesmírné stanice kolem
se skládalo z jednoho solárního panelu na šesti kolech a popojelo cirka 100
Země. Od poloviny sedmdesátých let se k Měsíci přestali vysílat i roboti.
metrů. To byl počátek desetiletí trvajícího úspěchu těchto vozítek na Marsu.
Namísto Měsíce se dostaly do popředí zájmu planety. Třetí etapa, od roku
Představovat si cestu do vesmíru, třeba k určitému vesmírnému
1990, znamenala návrat k Měsíci. Začaly se opět vysílat vesmírné sondy,
tělesu, je bezpochyby velmi napínavé. Technika je dechberoucí, spo-
dosud na Měsíc dorazily americké, japonské, evropské, čínské a indické
juje precizní práci motoru Formule 1 s náročnými přípravami expedice
sondy. O senzaci se postaral čínský vesmírný program, který v roce 2013
na Antarktidě a extrémně vysokými bezpečnostními standardy letectví.
uskutečnil první měkké přistání na Měsíci od roku 1976. Další lety čínských
Pro mě znamená cesta do vesmíru jedno: je zvládnutelná. Dobývání
sond jsou naplánované v blízké budoucnosti. Nevylučuji, že až budete číst
vesmíru začalo krátce před narozením mých rodičů a doposud se nahoru
tuto knížku, tak Čína bude opět na Měsíci.
dostalo asi 600 lidí. O něco nižší je počet vesmírných družic mimo zemskou
88
oběžnou dráhu a kolem 40 úspěšných přistáních na jiných vesmírných
Roboti letí na Měsíc
tělesech. Taková oblast sportu nebo umění je pro běžného smrtelníka
Kdy lze vůbec hovořit o „úspěšném letu na Měsíc“? Prvním předpokladem
naprosto nepochopitelná. Vesmírné cestování je oproti tomu stále mladé,
je opuštění Země. Nad tímto úkolem si v počátcích letectví lámali hlavy
nové, jasné a především dobře zdokumentované. Tak to i zůstane: Stále
oba rivalové – USA i SSSR. V říjnu 1957 se podařilo Sovětskému svazu
více států a firem touží po účasti na úspěšném vypuštění satelitu nebo
vyslat na oběžnou dráhu kolem Země úplně první družici Sputnik 1. V ná-
kosmické sondy. Kdysi bylo dobývání vesmíru otázkou spíš politického
sledujících letech skončily dvě třetiny odpálených raket z obou zemí buď
rázu, ale v dnešní době převažují komerční zájmy. O důvod víc se blíže
neplánovanou explozí hned po startu na startovací rampě, nebo někde
podívat na cesty na Měsíc. Cestu lidstva na Měsíc můžeme rozdělit
v půli cesty kvůli technickému selhání. Do března 1959 se vypustilo celkem
do tří etap. První etapa začala v pravěku kosmických letů na konci pade-
deset raket, které měly k Měsíci přinést malé kosmické sondy. Z těchto
89
Budoucnost
MesĂce
6 – Anhang
130