Büker: Co drží měsíc na obloze?

129

1 – Měsíc na obloze

Malý cestovní průvodce přivrácenou stranou Měsíce

Malý cestovní průvodce přivrácenou stranou Měsíce

žádný obličej na Měsíci nevidím. V Číně zase vidí na Měsíci zobrazeného

Když jsem byl na základce, běžel v kinech film „Apollo 13“. Dodnes ho zbož-

králíka. Z toho důvodu se zcela vzdávám veškerého poetického připodob-

ňuji! V hlavní roli Tom Hanks jako astronaut NASA Jim Lovell a Kathleen

nění a všechny tmavé a světlé skvrny na Měsíci nechám tak, jak jsou, ale

Quinlan v roli jeho manželky Marilyn. Jedna z prvních scén se odehrává

nikomu ve fantazii bránit nebudu.

za jejich domkem po oslavě prvního přistání na Měsíci, kde oba sedí

V odborném jazyce se nazývají tmavé skvrny „maria“. Termín pochází

a pozorují Měsíc. Marylin se ptá manžela: „Kde je ta moje hora?“ Jim Lovell

z latinského „mare“ a označuje „moře“ (maria jsou tedy moře). Jako starý

během mise Apollo 8 – a to nejen ve filmu, ale i ve skutečnosti – pojmenoval

latiník bych si dovolil použít správné písemné označení „māria“, s přízvukem

menší horu na okraji přivrácené strany Měsíce právě po své ženě „Mount

na první slabice. Pokud ale „māria“ nejsou skutečná moře, co tedy jsou? Jsou

Marilyn“. Toto pojmenování však uznala Mezinárodní astronomická unie

to poměrně nízko položené plošiny z tmavší horniny, které mají výrazně

(IAU) až v roce 2017, o bezmála padesát let později. Ve filmu se Jim Lovell

méně hor a kráterů než světlejší oblasti. Māria jsou obecně kulatá, jejich

pokouší své ženě vysvětlit pozici hory: „Podívej se na místo, kde padá stín

vznik se přičítá sopečné činnosti, při které vznikly prohlubně zalité lávou.

na bílou oblast. To je Moře klidu. Tvoje hora je přesně na jeho okraji, vidíš?“

Oproti tomu světlé oblasti tvoří ty části Měsíce, které nenáleží k māriím.

Načež Marilyn jen odvětí: „Nevidím ji.“ V tomto okamžiku jsem s Marilyn

Nazývají se pevninou a světe div se – jsou to jen výše položené plošiny.

naprosto souhlasil. Ani já, byť jsem se hodně snažil, jsem nic, co by se

Ze všech stran jsou obklopeny drsnými, hornatými krátery světlejší barvy,

popisu umístění hory podobalo, na Měsíci nespatřil. Až s trochou cviku

což je odlišuje od mārií. Jak ukázaly vzorky hornin, je pevnina mnohem

jsem se mezitím naučil rozpoznávat některé drobnosti na povrchu Měsíce.

starší než māria. Měsíční oceány na přivrácené straně nesou převážně

Chci vám k tomu dát pár tipů, aniž bychom museli zacházet do detailů.

historická a pohádková latinská jména. Mnohá z nich se nám v dnešní

Těmi se podrobně zabývají jiné knížky, viz seznam doporučené literatury

době zdají trochu přitažená za vlasy, jako např. Moře nektaru nebo Moře

(s. 124) nebo internetové stránky www.michael-bueker.de/mondquellen.

oblaků. Na druhou stranu latinské názvy zní celkem cool, např. Oceanus

Odedávna a ve všech kulturách se vždy diskutovalo o povrchu Měsíce

Procellarum, tedy Oceán bouří, anebo moje nejoblíbenější měsíční moře

(samozřejmě ve formě domněnek). Dlouho přežívala utkvělá představa,

„Mare Crisium“, Moře nepokojů nebo též Moře sporů. Každopádně, ve-

že povrch Měsíce vypadá stejně jako povrch Země, až do doby, než jej lidé

dle moří – marií, jsou na Měsíci i jezera, která vznikla podobně, jen jsou

spatřili na vlastní oči. Dnes dobře víme, že povrch Měsíce je prašný a suchý,

o něco mělčí a menší. Ani ty se nenechají ve svém poetickém pojmosloví

bez atmosféry a života. O nějaké nudné jednotvárnosti nemůže být ani

zahanbit: Jezero radosti, naděje a snů.

řeči – jak se dozvíme ve třetí kapitole (strana 52), kde se seznámíme s jeho

20

Pak jsou zde i takové názvy, za které by se nemusela stydět žádná po-

pozoruhodnými zvláštnostmi. Některé pohádkové představy povrchu

řádná metalová kapela: Lacus Odii, Lacus Timoris, Lacus Mortis – jezera

Měsíce však v posledních desetiletích ztratily na svém kouzlu. Někteří

nenávisti, strachu a smrti. Jezera, která jsou částečně spojená s moři, se

například na přivrácené straně Měsíce rozeznávají obličej. Svědčí o tom

nazývají zálivy. Jejich názvy jsou opět spíš nadneseného básnického cha-

i pojem „měsíční obličej", tedy kulatý, plný obličej. Čárka, tečka, hotovo…

rakteru – Záliv duhy, harmonie nebo lásky: Sinus Iridium, Sinus Concordiae

Taková představa je mi ovšem naprosto cizí, neboť, ať se snažím sebevíc,

a Sinus Amoris. Ostatní menší povrchové struktury (krátery a údolí) nesou

21

Ura Jup

Neptun

iter S

Ma

íc M

Venuše

ěs

Merkur

Sl

e c un

n r u at

rs

Země

n

Mesíc ve vesmíru

2 – Měsíc ve vesmíru

Úplné zatmění na ekliptice

Aby té složitosti nebylo málo, nodální čára se též pohybuje podél

Nástup noci znamenal porážku Slunce, jeho východ naopak triumf nad

oběžné dráhy. Vypadá to, jako by se naše gramofonová deska ký-

Měsícem a zatměním. Zajímavostí je fakt, že výsledek hry nebyl nikdy

vala. Ve skutečnosti se nodální čára pohybuje jednou za cca 18 let

předem dán: Jelikož každý západ Slunce, tak se alespoň věřilo, mohl být

a 7 měsíců obráceně vůči směru Měsíce. Příčinu opět hledejme

ten poslední. Hra měla existenciální podtext. Nebojte se, nevyměnili jste

v gravitační síle Slunce. Vzhledem k tomu, že nodální čára se též

knížku a nelistujete cestovním průvodcem Mexika, pojďme k věci. Pokud

plíží směrem k Měsíci, protne Měsíc dvakrát stejný uzel za kratší

si představím, že jsem vyrostl ve společnosti chápající Slunce jako objekt,

období. Tomu se říká „uzlový měsíc“ nebo odborně „drakonický

který se nachází v neustálém nebezpečí, že utrpí nebeskou porážku

měsíc“, je o něco kratší než siderický, a to o 2,5 hodiny. Tento fakt

a navždy se ponoří do temnoty – jaká by pak byla reakce na zatmění Slunce?

musí vzít v potaz ten, kdo si chce vypočítat přesně zatmění Slunce

Naprosto vážně bych z toho byl dočista v háji!

a Měsíce. Dochází k nim vždy, když od posledního zatmění uplyne celá řada drakonických měsíců. Celkově slovo „drakonický“ zní hodně

Po této kulturněhistorické odbočce se vrátíme k astronomii. Podívejme se na rozdíl mezi zatměním Slunce a Měsíce. Víme, že když je Měsíc v no-

tajuplně. Byť se to nezdá, není to vybrané slovíčko ze slovníku kouzelného

voluní nebo v úplňku a protne na své dráze buď vzestupný nebo sestupný

světa Harry Pottera, ale je to latinské označení pro draka. Ve starověku

uzel, může to ze Země vypadat, jako by zakryl Slunce anebo byl sám Zemí

si lidé představovali, že při zatmění drak spolkne Slunce. Jen tak mimo-

zastíněn. Nejdůležitější rozdíl je v tom, že Země má téměř čtyřikrát větší

chodem i slovo ekliptika se vztahuje na podobný bájný nebeský úkaz,

průměr než Měsíc. Proto Země vrhá do vesmíru i mnohem větší stín, při

o tom svědčí stále používané anglické slovo „eclipse“, což znamená zatmění.

zatmění Měsíce putuje Měsíc několik hodin tímto velkým zemským stí-

Od počátků dějin lidstva najdeme spousty podobných příkladů spo-

nem, což umožní lidem skoro na polovině zeměkoule obdivovat zastíněný

jujících náboženský a společenský význam zatmění Slunce. My už si ani

úplněk. Oproti tomu při zatmění Slunce peláší mrňavý stín

nedokážeme představit, co znamenalo zatmění Slunce pro naše předky

Měsíce přes zemský povrch. Jen na málo místech na Zemi

před staletími či tisíciletími. Obrovitánská, děsivá sluneční hvězda, která

lze pozorovat úplné zatmění Slunce alespoň

náhle zmizí a opět se ukáže. V první kapitole jsem se zmínil o svém pobytu

na pár minut.

v Mexiku. Jednou mě pozvali na místní tradiční míčovou hru s názvem ulama. Hrají proti sobě dva týmy po pěti mužích, do míče se nekope, ale odráží se boky, přičemž hráči provádějí neuvěřitelné pózy. Později jsem navštívil slavné Národní antropologické muzeum v mexickém hlavním městě, a tam jsem si uvědomil, jak hluboké kořeny tato hra má. Ulamu lze považovat za moderní pojetí mezoamerické míčové hry, která hrála velmi důležitou roli napříč celou Střední Amerikou. Už v době španělského dobytí slavila přes 3 000 let své historie. Hra má hluboký náboženský význam: Pohyb míče symbolizoval neustálý boj mezi Sluncem a Měsícem.

40

41

Slunce

Mě

Kapitola 2

pokud jsou

c í s e M e v

těžko představitelné

POMĚR VEL IKOSTÍ xI ě m SS

Ze

1700 satelitů

létá kolem Země 10x dál

Kč5 PERIGEUM

M

Měsíc je blízko 1 Kč APOGEUM Měsíc je daleko

ěs

íc

v jedné přímce

šuje T a n a r uavu soust ěsíc ZEMĚ–M

I Slunce m á itaci grav

různé

Proč není zatmění Slunce častěji?

síce

MĚSÍC Země

stín MĚSÍC má menší stín

Stín není vidět všude

Měl štěstí Ahoj! nová hvězdo

Toe j síc Mě

e ve dil s M naro VNÉ SPRÁ úhlu u

d

dopa

nický

o Drak ÍC MĚS

HA O B Ě Ž N Á DvěRzdÁ ný H MĚSÍC

PL Á N C E S T Y

D N ES 40 0 Z ÍT R A 48 6

PO Z D ĚJ I 43 8

SIDERI MĚSÍC .

- 2 ,5 h o d

27 dnů 7:4

setkání

SYNODICKÝ

MĚSÍC

UZLOVÝ

M Ě S Í CC K Ý

Ý SIDERICK M ĚS Í C 3 hod.

2

5

dny

hodin

rozdíl

29 dnů 12:44 hod.

SLUNCE

Měsíc na OBLOZE?

Co drží

JÁDRO STÍNU

projde jedině ČERVENÁ BARVA

krvavý

totální

Měsíc

MĚSÍCE

zatmění

POLOSTÍN

N ik d y se bez ochrany

n e d ív e j t e do

Slunce

74

3 – Měsíc jako věc

Mona Lund pod palbou

povrch. Na Zemi dopadnou až asteroidy, popř. jejich části, až od velikosti

každého vědce bádajícího na poli stratigrafie Měsíce. Jak

25 metrů. I tak je zemská atmosféra tak zbrousí, že na Zem dopadne jen

je měsíční plocha přesycená krátery, dokazují samotné

100 gramů – takže nic moc. Tyto zbytky jsou zpomaleny natolik, že padají

vesmírné cesty: Všech šest lunárních modulů na Měsíci

rychlostí asi 100 metrů za sekundu. Meteoritů se nebojme! Za posledních

stálo zešikma, protože vždy stály minimálně jednou no-

200 let je zdokumentovaných jen pár desítek případů, kdy dopadly v blíz-

hou v kráteru. Celkem se na 100 metrech čtverečních nachází

kosti člověka. Něco jiného by bylo, kdyby měl na Zemi dopadnout asteroid

minimálně 10 kráterů o průměru přes jeden metr. Při každém nárazu

o velikosti několika set metrů, to by nám ani brzdící atmosféra nepomohla.

se do okolí dostane spousta ukrytého materiálu. Čím je náraz mohutnější,

Jeden takový velký asteroid se postaral o konec dinosaurů – s výjimkou

o to více materiálu se dostane ven. Tak vznikly nádherné světlé paprskové

ptáků. Teď jsem si uvědomil, že i měsíční kráter Tycho vznikl následkem

systémy, které můžeme obdivovat na přivrácené straně kolem kráteru

srážky s velkým asteroidem, světe div se, přibližně ve stejnou dobu: Země

Tycho a Koperníka. Materiál se může vymrštit s takovou razancí (více než

byla zasažena cca před 66 miliony let a Měsíc asi před 109 miliony let.

2,4 kilometry za sekundu), že opustí i samotný Měsíc. Tyto úlomky, známé

Milion let sem, milion let tam, ve vesmíru žádná velká věda. Co se týká

jako měsíční meteority, můžeme nalézt i na Zemi. Na Zemi se již našlo

velikosti, je Tycho s průměrem 86 kilometrů ukázkový příklad mladého,

přes 55 000 různých meteoritů, z toho několik stovek pochází z Měsíce.

velkého kráteru. Během poslední jedné až dvou miliard let vzniklo jen pár

Dohromady váží přes 200 kg, tedy o něco víc než polovinu toho, co ast-

desítek dalších kráterů obdobné velikosti. Všechny vykazují podobný

ronomové z Apolla přivezli s sebou na Zemi.

charakter jako Tycho: Od okraje ke dnu kráteru vedou terasovité schody,

Nárazem kamene do Měsíce se promění kinetická energie z velké části

kde leží volné balvany. Uprostřed se tyčí minimálně jedna centrální hora.

na teplo, a tím se kámen zcela vypaří. I z velkých balvanů zůstanou nakonec

Takto složité krátery jsou hluboké asi desetinu svého průměru. Krátery

jen drobné úlomky pohozené v měsíčním prachu. Kolize probíhají plnou

o průměru menším než 10–20 kilometrů bývají většinou jednodušší.

silou, protože je nic nebrzdí, tedy o průměrné rychlosti asi 20 kilometrů

Obvykle nemají terasy ani centrální horu, ale ani dno není pokryté volně

za sekundu. Teď jsme se dostali k zásadnímu rozdílu mezi Zemí a Měsícem,

ležícími balvany, a tvarem nejvíce připomínají „mísy“. Na druhou stranu

který je klíčem k dnešní podobě Měsíce. Vše, co dopadne na měsíční povrch,

jsou o poznání hlubší, a to až o třetinu svého průměru.

na něj narazí enormní rychlostí – od malých zrnek písku, přes kamínky,

Na Měsíci není počasí a není geologicky aktivní, proto lze kráter změnit

kameny po veliké asteroidy. Totéž by se přihodilo Zemi, denně v zemské

jen jedním: dalším kráterem. Najdeme nespočetné množství příkladů krá-

atmosféře shoří 100 tun vesmírného materiálu. Jenomže Měsíc postrádá

terů, které leží uvnitř nebo na okraji jiného kráteru. Podobně se překrývají

atmosféru, od svého vzniku je dennodenně bombardován vším, co do něj

i pánve ze starší éry, což představuje důležitý klíč k dešifrování

narazí, a srážky s obrovitánskými balvany dají vzniknout kráterům. Z toho

lunární historie. Mnohé větší krátery lze na základě překryvů

plyne logický závěr: Všechny geologické útvary (od prachu až po krátery)

i přesněji datovat: Čím více jsou překryty menšími krátery – ty

vznikly kolizí. Vesmírná tělesa rozbila pevnou měsíční kůru, roztříštila ob-

vznikají častěji – tím jsou starší. Tato metoda se nazývá „počítání

rovské balvany na malé kamínky a rozdrobila malé kamínky v prach. Proto

množství impaktních kráterů“ a je nepostradatelným nástrojem

je i měsíční prach zcela jiný než pozemský písek a prach. Lžička prachu

75

4 – Měsíc jako cíl

Roboti letí na Měsíc

V mnoha knihách o Měsíci se autoři většinou zaměřují na přistání mise

sátých let. V závratném tempu a s minimální úspěšností vysílaly Spojené

Apollo v roce 1969. Když jsem se narodil, nebyla na Měsíci po celých

státy a Sovětský svaz nejjednodušší roboty přibližným směrem k Měsíci.

dlouhých čtrnáct let ani noha. Přesto mě cesty do vesmíru už od dětství

Od poloviny šedesátých let jsou rakety i sondy sofistikovanější.

nesmírně fascinovaly. První desítka mého života patří devadesátým

Dokonce úspěšně obletěly Měsíc, došlo i na měkké přistání

letům, kdy přicházely vzrušující zprávy z vesmíru: Americký program

a shromáždily spoustu obrázků i vědeckých informací. Druhá

Space Shuttle, v kinech se promítal film „Apollo 13“. K ruské vesmírné

etapa je ve znamení přistání na Měsíci s lidskou posádkou,

stanici Mir letěli dva němečtí astronauti Ulf Mefbold a Thomas Reiter.

a to v letech 1969–1972, které ve skutečnosti znamenalo triumf

Mir byla první dlouholetá základna lidstva ve vesmíru. Po patnácti letech

Spojených států nad Sovětským svazem v dobývání vesmíru.

ukončil Mir svoji činnost a začala éra mezinárodní vesmírné stanice ISS.

Končící éra letů na Měsíc byla koncem i pro technologie, které

V roce 1990 se zprovoznil Hubbleův vesmírný dalekohled a pozorovala

se pro daný účel vymyslely, vyvinuly a sestavily. Tragédií je, že se

se třeba srážka komety Shoemaker-Levy 9 s Jupiterem. Sonda Pathfinder

doposud neobnovily ani nenahradily, což považuji za obrovský krok

vypustila na Marsu v roce 1997 malé vozítko s názvem Sojourner, které

zpět! USA i SSSR se začaly více soustředit na vesmírné stanice kolem

se skládalo z jednoho solárního panelu na šesti kolech a popojelo cirka 100

Země. Od poloviny sedmdesátých let se k Měsíci přestali vysílat i roboti.

metrů. To byl počátek desetiletí trvajícího úspěchu těchto vozítek na Marsu.

Namísto Měsíce se dostaly do popředí zájmu planety. Třetí etapa, od roku

Představovat si cestu do vesmíru, třeba k určitému vesmírnému

1990, znamenala návrat k Měsíci. Začaly se opět vysílat vesmírné sondy,

tělesu, je bezpochyby velmi napínavé. Technika je dechberoucí, spo-

dosud na Měsíc dorazily americké, japonské, evropské, čínské a indické

juje precizní práci motoru Formule 1 s náročnými přípravami expedice

sondy. O senzaci se postaral čínský vesmírný program, který v roce 2013

na Antarktidě a extrémně vysokými bezpečnostními standardy letectví.

uskutečnil první měkké přistání na Měsíci od roku 1976. Další lety čínských

Pro mě znamená cesta do vesmíru jedno: je zvládnutelná. Dobývání

sond jsou naplánované v blízké budoucnosti. Nevylučuji, že až budete číst

vesmíru začalo krátce před narozením mých rodičů a doposud se nahoru

tuto knížku, tak Čína bude opět na Měsíci.

dostalo asi 600 lidí. O něco nižší je počet vesmírných družic mimo zemskou

88

oběžnou dráhu a kolem 40 úspěšných přistáních na jiných vesmírných

Roboti letí na Měsíc

tělesech. Taková oblast sportu nebo umění je pro běžného smrtelníka

Kdy lze vůbec hovořit o „úspěšném letu na Měsíc“? Prvním předpokladem

naprosto nepochopitelná. Vesmírné cestování je oproti tomu stále mladé,

je opuštění Země. Nad tímto úkolem si v počátcích letectví lámali hlavy

nové, jasné a především dobře zdokumentované. Tak to i zůstane: Stále

oba rivalové – USA i SSSR. V říjnu 1957 se podařilo Sovětskému svazu

více států a firem touží po účasti na úspěšném vypuštění satelitu nebo

vyslat na oběžnou dráhu kolem Země úplně první družici Sputnik 1. V ná-

kosmické sondy. Kdysi bylo dobývání vesmíru otázkou spíš politického

sledujících letech skončily dvě třetiny odpálených raket z obou zemí buď

rázu, ale v dnešní době převažují komerční zájmy. O důvod víc se blíže

neplánovanou explozí hned po startu na startovací rampě, nebo někde

podívat na cesty na Měsíc. Cestu lidstva na Měsíc můžeme rozdělit

v půli cesty kvůli technickému selhání. Do března 1959 se vypustilo celkem

do tří etap. První etapa začala v pravěku kosmických letů na konci pade-

deset raket, které měly k Měsíci přinést malé kosmické sondy. Z těchto

89

Budoucnost

MesĂ­ce

6 – Anhang

130