Peter Wohlleben: Půjdeš s námi ven?

Peter Wohlleben

° Pujdeš

s námi ven?

y v a r p ý v é k s l e it v e j Ob ě t s ě m e v u O d o ír ř p za

obsah 8 NA TOuLKÁCH PO mĚSTĚ

předmluva

6

Skaliska se střechami a okny 10 Pod ulicemi to žije! 12 Nepřibližujte se! 14 I v nejužších spárách 16 Na nástupišti bývá rušno 18 Nesahejte na mě! 20 Pestré barvy a dlouhé uši 22

JAK SE VYBAVIT

24

26 STavÍME, SBÍRÁME, vYRÁBÍME

Napněte plachty! 28 Stromek v pokojíčku 32 Dokonale naplacato 34 Miniaturní kvítky a hbité úponky 38

42 ČÍST oTISKY, SleDOVAT SToPY

Kopáči a tuneláři 44 I zvířata někdy musejí 46 Let čmeláka a koncert u rybníka 48

50 BARvY, EleKTŘINA A STŘELKA KoMPAsU

Slunce, Měsíc a hvězdy 52 Hřmí a blýská se! 56 Bez mapy a navigace 60 Jak na svět přicházejí barvy 62

66 NĚCO JE vE VZDuCHU!

Všude samý prach 68 Co to tu voní? 70 Co to tu páchne? 72

74 ŠANCE NA REKoRD

Do toho, do toho! 76 Obr nad obry 78 O vzpěračích a křiklounech 80

vŠUDe dOMa

84 DObRODRUŽSTVÍ PRO KAŽdÝ DeN

82

Noc venku 86 Křesadlo a jiskra 88 Zblízka nejen slizká 92 Odvahu! 96

ZA POKLadEM

98

100 S TROCHoU PoMOCI TO JdE LÉPe

Zelené zdi 102 Domeček na zimu 104 Rychlé občerstvení pro zvířata 106

108 SeJEMe, SKLÍZÍME A OCHUTNÁvÁME

Ať si roste 110 Nedočkavá zelenina 114 Květy k nakousnutí 118 Plevel na talíři 120

BLÁZNIVÉ RoSTLINY

124

Zdroje fotografií 126

a V u L m PřED Příroda hned za dveřmi Už třicet let bydlím se svou rodinou a mnoha zvířaty v hájovně v lese. Není tedy divu, že rád píšu o stromech a o zvířatech.

Ale jako malý jsem žil několik let v západoněmeckém Bonnu a i dneska do města sem tam zajedu. Baví mě objevovat rostliny a zvířata, třeba když čekám na vlak nebo na autobus. A jednou mě napadlo, že jsem vlastně ještě nenapsal žádnou knihu o přírodě ve městě!

Rád bych vás proto pozval na expedici, která začne hned za vašimi dveřmi. Za dobrodružstvím totiž vůbec není nutné jezdit daleko. Co takhle někdy přespat na zahradě nebo třeba na balkoně? Leccos dobrodružného můžete podniknout dokonce i ve svém pokoji. Ukážu vám, jak si z citronové pecky vypěstovat stromek nebo jak sestrojit kompas. A nechtěli byste zkusit chovat neobvyklé „domácí mazlíčky“ – hlenky?

Jakmile vyjdete na ulici, můžete toho objevovat ještě daleko víc. Rostliny se prodírají spárami v chodnících, žijí mezi nimi i drobní živočichové. V parku vám ukážu, jak si z kousku kůry vyrobit lodičku, která opravdu pluje.

Jak vidíte, už se nemůžu dočkat, až společně vyrazíme ven!

Než se vám tato kniha dostala do rukou, muselo se toho hodně udělat. Aby bylo všechno napsáno hezky srozumitelně, řadu měsíců se mnou na textu pracovala Anja Fischerová. Tím to ale nekončí. Kniha o přírodě ve městě, která popisuje i plno

6

experimentů, by se neobešla bez fotografií. Jenže fotograf Jens Steingässer potřeboval vyřešit jeden problém: jak fotit děti, když se kvůli koronavirové pandemii nemůže setkávat moc lidí pohromadě?

Naštěstí se ozvali Eva-Maria a Thilo Schmidovi. Mají velkou rodinu a jejich děti Juliane, Berenike, Helene, Charlotte a Lasse souhlasily, že všechny moje nápady vyzkoušejí. Na snímcích nenajdete Florina ani Emilii, ti ale pomáhali s organizací. Zapojil se dokonce i Leo, jejich pes. A tak jsme mohli jednoho krásného letního dne pořídit spoustu fotek, abyste viděli, jak popisované experimenty fungují.

Jensova dcera Frieda se zase doma starala o hlenku, kterou v knížce také uvidíte.

Všechny možné rostliny potřebné k fotografování nám přivezla Bettina Michelsová a její kolegové ze zahradnictví „Grüne Kugel“.

Naplnili celý náklaďák!

To ale pořád nestačilo, protože jsme chtěli nafotit i zeleninové záhony. Svou zahradu nám bez okolků otevřeli dokořán Gerda a Erich Wiehlerovi. Dokonce jsme u nich směli sklidit i nějakou tu úrodu.

Menší i větší obrázky zvířat a rostlin nakreslila Stefanie Reichová. Dagmar Herrmannová s ilustracemi krásně propojila text, takže se kniha mohla nechat vytisknout.

Máte chuť vydat se na dobrodružnou výpravu na balkon, do zahrady a do městských ulic teď hned? Co se mě týče, můžeme vyrazit – stačí otočit list!

7

V této knize vám ukážu spoustu zajímavostí.

U některých ale dávejte opravdu dobrý pozor, aby se vám nic nestalo.

Než začnete, své plány raději proberte s rodiči.

Je klidně možné, že dostanou chuť se k vám přidat!

Na TouLKáCh Po měsTě

8

e městě nás příroda obklopuje na každém kroku. Na mnoha místech se tu daří živočichům i rostlinám.

Na zdech domů, ve spárách mezi dlažebními kostkami i na trávníku v parku – všude se něco hemží a něco raší.

Pojďme to spolu prozkoumat!

V

a K s I L a SK Y N K o a I m a h C E sE sTř Zvířata vnímají domy ve městě jednoduše jako podivně vytvarované skály. A velké množství skal tvoří celé pohoří – se spoustou vhodných úkrytů.

P Rorýsa obecného poznáte i podle tmavého peří na břiše, vlaštovka i jiřička mají na rozdíl od něj bříško bílé

odstatný rozdíl oproti opravdovým horám spočívá v tom, že ve městě se pohybují lidé a auta. Živočichům, kteří žijí na budovách a v jejich okolí, to ale nevadí. Proto je můžete ve městě pozorovat dokonce lépe než ve volné přírodě.

S

taré domy zbožňují netopýři. Někdy najdou v jejich štítech otvory, kterými se dostanou na půdu. Proklouznou mezírkou mezi zdí a střechou, nožičkama se zachytí trámu, pověsí se hlavou dolů a spí, dokud se venku nesetmí. Nejpraktičtější jsou pro netopýry budovy, kde se nikdy nezavírají střešní okénka, třeba kostelní věže. Proto se v nich netopýři rádi ukrývají – a nejen oni, ale i různé druhy ptáků.

VšIMNěTE SI!

Komu se zelení Řasy rostoucí na zdech nebo na kamenech se dají jednoduše sbírat pomocí izolepy. Vezměte kousek pásky a přimáčkněte ji na zeď. Řasa se na ni nalepí. Pak můžete pásku připevnit na papír. Podaří se vám objevit různé druhy řas?

Řasy na domovní zdi

N

apříklad poštolka obecná. Často hnízdí ve věžích, protože se tam k jejím mláďatům nedostanou nepřátelé. Rorýs obecný se zase rád zabydluje v puklinách ve zdi. Protože opravdových skal je dnes ve střední Evropě mnohem méně než těch vybudovaných lidmi, objevují se rorýsi často zejména v centrech měst. Krouží nad střechami a vy můžete slyšet jejich pronikavý křik. Odlišit je od vlaštovek není těžké, stačí se pořádně podívat. Rorýs je mnohem větší, rozpětí křídel má čtyřicet centimetrů a na rozdíl od vlaštovčích jsou mírně do oblouku.

10

INfOKOuTEK

P

ukliny a štěrbiny v domovních zdech jsou důležité pro celou řadu drobných živočichů, které můžete pozorovat ještě lépe než ptáky: schovávají se tu nebo odtud vyrážejí na lov pavouci a brouci. Vosy si v prasklinách stavějí hnízda, a když na to přijde, také je odhodlaně brání – vosí hnízdo je proto lepší pozorovat z několikametrové vzdálenosti!

M

noho zvířat si opravdu libuje, když se po domovní zdi pne nějaká rostlina. V listí často sídlí kosi a další ptáci, kteří si hnízda nestavějí v dutinách, ale mezi větvičkami. Myši nebo kuny dovedou po popínavkách vyšplhat třeba až do podkroví – z toho ale většina lidí moc velkou radost nemá. Zvířata si totiž někdy na půdách ukládají zásoby a obyvatelé pak nemohou spát, protože kutálení ořechů a kousků tvrdého chleba je slyšet až k nim do pokoje. Přesto je lepší břečťan neodstraňovat a raději zkrátka utěsnit otvory, kudy zvířata na půdu prolézají.

Lovci i ospalci Netopýry můžete pozorovat jen od začátku dubna do konce října – zbytek roku prospí! Při západu slunce vyrážejí ven první druhy, například netopýři hvízdaví. Po setmění se k nim přidávají další. Často bývají vidět u pouličních lamp, kde poletují můry.

Hmyzem se totiž živí.

N

a budovách se zabydlují nejen zvířata, ale i rostliny.

Na rovných střechách často najdeme zahrádky a trávníky, kde se může dařit hmyzu.

Ale některým druhům slouží jako životní prostor i zdi. Všimli jste si někdy špinavě nazelenalých nebo naoranžovělých míst na jinak bílé omítce? Tam pravděpodobně rostou řasy – miniaturní rostliny. Ty stejně jako jakékoli jiné rostliny potřebují vodu a živiny.

K

dyž prší, vítr fouká vodu na zeď. Proto řasy většinou najdeme na návětrné straně domů, tedy na té světové straně, odkud nejčastěji fouká. Ve střední Evropě to bývá ze západu. Mnohdy také řasy rostou na zdech v sousedství stromů. Ze stromů se totiž hodně vody vypařuje, takže taková zeď bývá vlhčí než ostatní. Živiny pocházejí z prachu a výfukových plynů, které se na zdi zachytí. Dalo by se tedy říct, že řasy zbavují město špíny, protože pročišťují vzduch a ze škodlivin vyrábějí kyslík.

11

Domy porostlé břečťanem nebo psím vínem jsou pro zvířata učiněný ráj

42

ČísT oTIsKY, sLEDoVaT sToPY nohá zvířata se snaží zůstávat neviditelná. Možná ale objevíte známky toho, že žijí nedaleko od vás. Když se budete na zahradě, v parku i na ulici pozorně dívat a nastražíte i uši, zjistíte, co všechno se před vámi ukrývá.

M

I č á P Ko a TuNELářI Existují zvířata, která ráda hrabou v zemi.

Dělají to proto, že v podzemí bydlí nebo si tam hledají potravu.

U

kážu vám, jak poznáte, kdo půdu rozryl. V hrabání si libuje třeba krtek, což je vidět už podle jeho předních nožiček, které používá jako malé lopatky. Dokáže jimi dopravit na povrch spoustu jemné, tmavé zeminy.

Hromádky pak zůstávají na trávnících. Typický krtinec vypadá jako malá sopka – bývá pravidelně kulatý a deset až dvacet centimetrů vysoký, někdy dokonce ještě vyšší. Východ je vždycky uprostřed, protože krtek zeminu vytlačí nahoru hlavou – a hrudky se rovnoměrně rozsypou na všechny strany.

K

rtek tráví pod zemí skoro celý život. Buduje si chodby, ložnice i zásobárny. Jeho podzemní teritorium je na tak drobné zvíře obrovské: tři tisíce čtverečních metrů, takže skoro jako polovina fotbalového hřiště! Loví larvy hmyzu, žížaly a myši. Krtci nikdy neokusují zahradní rostliny, naopak chrání jejich kořeny před ohryzáváním od myší.

H

raboši si budují chodbičky hodně mělké, protože se živí kořínky, cibulemi a hlízami. Přebytečnou zeminu tito hlodavci vyhrnují zadníma nožkama ven. Vzniká tak nízká oválná hromádka s otvorem na okraji. Často v ní uvidíte kořínky nebo kousky trávy.

44

INfOKOuTEK

N

ejste si jistí, jestli hromádka pochází od krtka, nebo od hraboše? Můžete vyzkoušet tento trik: odhrňte hlínu od chodbičky tak, aby vchod zůstal odkrytý. Pokud v tunelu bydlí hraboš, otvor po pár hodinách uzavře.

Krtek už se o ten svůj obvykle nestará, a pokud ano, vrátí se k němu třeba až po několika dnech.

S

trochou štěstí najdete i hromádky hlíny, které nepocházejí od myší ani krtků, ale od daleko menších živočichů: mravenců. Takovéto kopečky, až čtyřicet centimetrů vysoké a půl metru široké, si stavějí především mravenci žlutí.

Mají v nich hnízdo, kde tráví skoro celý život.

Tito mravenci milují medovici, sladké výměšky mšic. Proto si v podzemí mraveniště chovají mšice, které sají šťávu z kořenů trav a bylin.

Mraveniště mravenců žlutých bývají často porostlá trávou, takže se hledají trochu hůř než krtčí a hraboší hromádky.

Plnou parou Krtek se dokáže ve svých chodbičkách bleskurychle pohybovat, přestože jsou velmi úzké. Probíhá jimi rychlostí až čtyři kilometry za hodinu, takže asi rychlostí chůze.

M

imořádně talentovaní tuneláři jsou králíci. Hloubí si nory v kypré půdě a vyhazují zeminu ze vchodů. Tyto otvory bývají dobře vidět, už proto, že se jich vedle sebe nachází vždycky víc. Králíci jsou zkrátka společenští a rádi žijí ve velkých skupinách. Jejich chodby mohou pod zemí měřit až čtyřicet metrů – a to už vydá na pěkný kopec hlíny!

Rozhlédněte se, jestli kolem vchodů neuvidíte černé bobky: to je králičí trus.

J

eště větší nory si budují lišky a jezevci. Vchody do nich jsou tak široké, že jimi prolezou malí lovečtí psi, například jezevčíci – právě proto se jim tak říká. Nory většinou najdete ve svazích, kde se snáz hrabe. Zeminu jejich obyvatelé vyhazují přímo před doupě, přesně jako králíci. Jestli je liščí nebo jezevčí nora obydlená, odhadnete podle dvou indicií: jsou ve vchodu pavučiny nebo na vyhrabané hlíně už roste tráva?

V takovém případě bude nora zřejmě prázdná.

45

Žluny zelené vyhrabávají zobákem z hlíny mravence

dobRoDRužsTVí PRo KažDý DEN

84

yrazte s námi za dobrodružstvím!

Dá se zažít hned za vašimi dveřmi, na ulici, na zahradě nebo i na balkoně. Dokonce i ve svém pokoji můžete zažít leccos napínavého, ani nemusíte nikam cestovat!

V

u K N E V C No Na dobrodružnou expedici není nutné jezdit nikam daleko. Co takhle strávit noc na zahradě nebo na balkoně?

N

ocování venku bývá nejzajímavější, když nepřespáváte pod stanem, ale jen tak pod širákem.

Díky tomu lépe uslyšíte všechny zvuky, a někdy můžete dokonce pozorovat zvířata. O samotě to tak zábavné není, lepší je domluvit se s kamarádkou, kamarádem nebo s někým z rodiny.

P

ro svou expedici budete samozřejmě potřebovat pár věcí. V první řadě spacák. Ten by měl dostatečně hřát. Podívejte se pro jistotu na předpověď počasí, jak chladno má během noci, kdy se chystáte spát venku, být. Této teplotě by měla odpovídat komfortní zóna vašeho spacáku. Informaci najdete u většiny spacáků našitou na cedulce. Pozor: uvádějí se na ní ještě další teploty, včetně extrémní zóny. Tento údaj sděluje, do kolika stupňů ve spacáku neumrznete – to ale neznamená, že vám nemůže být chladno.

Když chcete vrátit spacák zase do obalu, nesmotávejte ho. Jednoduše ho dovnitř nacpěte. Vlákna ve výplni, díky kterým tak příjemně hřeje, se tím zohýbají pokaždé jinak a spacák zůstane načechraný a měkoučký.

S

pacák by neměl být zbytečně velký. Teplo uvnitř totiž nepochází z ničeho jiného než z vašeho těla, a když budete muset vyhřívat hodně vzduchu, bude vám zima. Pokud je spacák dlouhý, můžete si ho u nohou zkrátka převázat. A aby se vám leželo pohodlně, potřebujete nějakou podložku. Nejlépe poslouží nafukovací matrace nebo karimatka, ale i běžná karimatka nebo podložka na cvičení postačí, jen bývá tenčí, takže pod sebou nebudete mít tak měkko. Nebo můžete jednoduše použít třeba polstrování ze zahradních křesílek a položit si ho na staré prostěradlo, abyste ho neušpinili.

86

INfOKOuTEK

v

noci bývá tma, to dá rozum. Pro případ, že se vzbudíte a budete se chtít na něco podívat nebo si dojít na záchod, potřebujete baterku.

Hodí se hlavně v neosvětlené zahradě, kde stojí a roste všechno možné, o co byste mohli zakopnout. Pro začátek bude stačit světýlko na telefonu, ale pořádná baterka je lepší. Třeba uslyšíte nějaký divný zvuk a budete chtít zjistit, odkud přichází. To vám potom telefon nepomůže, dosvítí totiž jen na pár metrů.

K

de budete spát? Nejdříve si vyberte vhodné místo. Mělo by být především rovné. Kdybyste leželi na svažitém terénu, klouzali byste v noci pomalu dolů, při každém otočení o pár centimetrů níž. Na balkoně tohle řešit nemusíte, ten je rovný vždycky.

Jistota je jistota Když si zalezete do spacáku, boty si položte hned vedle sebe. Pokud nosíte brýle, můžete si je schovat do jedné z nich. Díky tomu je najdete i potmě.

Neuškodí ani láhev vody a něco k snědku. Jídlo si uložte do uzavíratelné krabičky, jinak si na něm pochutnají myši nebo mravenci.

M

usí ale mít dost vysoké zábradlí bez velkých mezer, abyste jím ve spánku nepropadli. Když se totiž potmě vzbudíte, možná hned nebudete vědět, kde jste. A navíc třeba bude tma jako v ranci, takže byste mohli vyrazit špatným směrem. Naštěstí si můžete posvítit!

K

ránu většinou padá rosa. Což nevadí, pokud zůstanete ležet ve spacáku. Vaše tělo, a tím pádem i spacák je teplejší než okolní vzduch, proto zůstane hezky suchý – jenom látka na povrchu někdy trochu navlhne. To samé platí pro jemné mrholení. Dokud zůstanete ve spacáku, nepromokne. Jestli ale déšť zesílí, běžte domů. Právě to je velká výhoda tohohle dobrodružství – můžete ho kdykoliv přerušit, když už se vám nebude líbit.

R

áno se budou nejspíš všichni zajímat, co jste zažili. Určitě si všimnete, že město je v noci mnohem klidnější než přes den. Většinou také méně fouká. Mění se teplota.

Stále klesá až do východu slunce. Většina zvířat spí, ale s trochou štěstí se vám přece jen podaří nějaká pozorovat. Aktivní jsou v noci například netopýři, kočky, lišky, kuny, sovy nebo hlemýždi. A s velkou pravděpodobností uvidíte i hvězdy!

Kočky se na rozdíl od nás pořádně probouzejí až za soumraku. Ve tmě velice dobře vidí a loví.

87

ˇ petr & píta

Dají se kvetiny jíst? ˇ Kdo to rozryl trávník v parku?

Jak si vlastnoručneˇ sestrojit kompas?

Proč nekteré stromy zrovna nevoní? ˇ Příroda je všude kolem nás – i ve městě!

Na mnoha nečekaných místech se překvapivě daří různým živočichům i rostlinám. Bydlí tam s námi třeba myši, králíci, a někdy dokonce lišky či divočáci. Úzké škvíry mezi dlažebními kostkami a praskliny v asfaltu zase pohotově obsadily lišejníky, mechy či pampelišky.

Peter Wohlleben vám poradí, jak rozdělat oheň bez zápalek, jak si vypěstovat dýni nebo vyrobit sluneční hodiny, jak bezpečně přespat na zahradě či balkoně a co si sbalit do batohu na průzkumnou výpravu.

Pojďte s námi ven a objevujte zázraky přírody.

Hned za dveřmi na vás totiž čekají nezapomenutelné zážitky a spousta dobrodružství!

Pro všechny děti a zvědavce od 6 let – nechte si Předčítat nebo čtěte sami

od oblíbeného autora PETERA WOHLLEBENA

knihykazda.cz