Folko Kullmann: Vše o pěstování hub by knihykazda

— D O M Á C Í P Ě S T O VÁ N Í H U B

F O L K O K U L L M A N N je autorem mnoha knih a působí jako novinář – specializuje se přitom na zahrádkářská témata. Sám už řadu let zahradničí, a to nejen na vlastní zahradě, ale také na balkoně a terase. Jako správný zahrádkář neustále zkouší něco nového a experimentuje s neobvyklými pěstebními metodami i rostlinami – houby nevyjímaje. O své bohaté zkušenosti se dělí se čtenáři svých publikací a zahrádkářských časopisů.

substráty a způsoby pěstování v interiéru i venku – a řada tipů na správné metody očkování a péče — SKLIZEŇ A JAK SI NA NÍ P O C H U T N AT

jak celý rok sklízet, skladovat a konzervovat jedlé houby — P O P I S Y 1 7 J E D LÝC H H U B

podrobné popisy nejoblíbenějších druhů hub vhodných pro pěstování doma

pro všechny milovníky čerstvých hub — s recepty www.knihykazda.cz

návody a r ady p r o domácí pěstitele

Folko K ullmann

Pěstování hub v domácích podmínkách — nejvhodnější stanoviště na zah r adě

Na zahradě rostou houby na místech, která jsou pro zeleninu, ovoce či bylinky příliš stinná. Ať už je budete pěstovat na dřevěných špalcích, balících slámy, nebo speciálních hotových substrátech, pokud jim dopřejete správnou péči, bohatá sklizeň chutných a neobvyklých hub vypěstovaných doma je zaručená.

Vše o pěstování hub

Mnoho druhů jedlých hub lze bez problémů pěstovat na zahradě, balkoně, terase nebo přímo v domě – v bytě nebo ve sklepě. Tak je možné se celoročně zásobovat čerstvými houbami a kdykoli si na nich pochutnat. V této příručce najdete jednoduché a srozumitelné návody, jak si houby můžete sami vypěstovat, starat se o ně a jak je chutně zpracovat v kuchyni.

F olko K ullmann

Jak si snadno vypěstovat oblíbené druhy hub — a pochutnat si na nich

na balkoně nebo na te r ase

Úroda hub je skutečným obohacením pěstitelských aktivit na balkonech a terasách – na dostatečně zastíněném místě mohou růst v květináči nebo v truhlíku. Vhodně doplní vypěstovanou zeleninu a bylinky, jimž se daří na výše položených slunných místech.

Vše o pěstování hub návody a r ady pr o domácí pěstitele

v domě

Celé řadě hub se skvěle daří také v interiéru, kde je lze pěstovat po celý rok – například v kuchyni či v koupelně, na okenním parapetu nebo v nějakém tmavším zákoutí bytu, případně ve sklepě.

 Obsah 04

Základní informace — Co je dobré vědět

06 08

Co jsou houby a kde rostou? Volně rostoucí, pěstované a léčivé houby Pěstování hub včera a dnes Pěstování hub v domě a na zahradě

10 12

14 Praxe — Pěstování hub v domácích podmínk ách

16 18 20 28 34 42 46 50

Které houby lze pěstovat v domácích podmínkách? Potřebné vybavení: nářadí a příslušenství Substráty – na čem houby rostou Kde lze houby pěstovat? Pěstování hub krok za krokem Pěstitelské rady pro zdravý růst hub Sklizeň, uchovávání a konzervování hub Roční plán

52 Nejlepší houby — pro pěstování doma

54 56 58 59 60 62 66 68 70 72 74 76 78 80 84 86 87 88

Hlíva ústřičná Hlíva plicní Hlíva citronová (žlutá) Hlíva růžová Hlíva máčková Houževnatec jedlý (šiitake) Polnička topolová Límcovka vrásčitoprstenná Opeňka měnlivá Šupinovka nameko Penízovka sametonohá (enoki) Korálovec ježatý Líha rozpukaná Žampion dvouvýtrusý (pečárka) Bedla vysoká Boltcovitka ucho Jidášovo Hnojník obecný Lesklokorka (reiši)

90 Další informace

90 Užitečné odkazy 91 Rejstřík

Praxe — Kde lze houby pěstovat?

KDE LZE HOUBY PĚSTOVAT? Houby na rozdíl od zeleniny či ovocných stromů a keřů potřebují jen málo světla nebo je nepotřebují vůbec. Rostou také ve stínu a polostínu. Jsou tedy skvělou volbou, pokud chcete na zahradě využít i tmavé kouty, kde jinak nic neroste.

Skutečnost, že houby rostou a prospívají (téměř) bez světla, má význam nejen při výběru správného stanoviště pro jejich pěstování na zahradě. Houbám se bez problémů daří i v bytě nebo ve sklepě, aniž by potřebovaly světlo u okna nebo dodatečné umělé osvětlení. Jako základní pravidlo platí: ve všech prostorách, kde se dokážeme sami zorientovat bez světla, porostou i houby. Důležitá je poměrně vysoká konstantní vlhkost vzduchu: houby nesnášejí suchý vzduch, který podhoubí vážně poškozuje.

V BYTĚ Vlhké klima v koupelně či v kuchyni je ideální pro hotové sady, boxy a houbové zahrádky. Sem se hodí také vlastní plastové pytlíky nebo nádoby naplněné slaměnými peletami nebo substrátovou směsí. V bytě by se z hygienických důvodů mělo upustit od „otevřených“ způsobů pěstování na balících slámy či dřevě. V normálních místnostech se houbám lépe daří v malých pokojových sklenících. Místo mini skleníků na parapet se v současnosti prodávají také speciální houbové sady. Jsou to větší pokojové skleníky, na nichž je přes rámovou konstrukci napnutá plastová fólie.

Kolem houbové kultury se tak udržuje vlhký vzduch, přesto je zajištěné dobré větrání: houby totiž nemají vůbec rády zatuchlý vzduch. Vlhkost vzduchu lze zvýšit tím, že kultury umístíme na regály s miskami naplněnými vodou. Substrát však nesmí být v přímém kontaktu s hladinou vody, protože pak začne zahnívat a podhoubí odumře. Houby pěstované na otevřených substrátech nebo přímo v nich se musejí jednou až dvakrát za den poprašovat vodou. Povrch substrátu nesmí vyschnout, zejména když jsou houby ještě poměrně drobné.

VE SKLEPĚ Rovnoměrné a většinou ne příliš vysoké teploty jsou typické pro nevytápěné sklepy. Je-li navíc mírně vyšší i vlhkost vzduchu, což je běžné v mnoha sklepech starších budov, úspěšnému pěstování hub nestojí nic v cestě. Pro některé druhy je ve sklepě bez dodatečného trvalého osvětlení přece jen příliš velká tma, proto se do sklepa hodí zejména žam pionové zahrádky a jiné sady s hotovými kulturami. Ideální jsou teploty od 10 do 15 °C, při kterých se dobře daří většině druhů hub. V tmavém sklepě lze houby v pod-

Hlíva růžová na fermentovaném slaměném substrátu

Hlíva máčková potřebuje vyšší teploty, a proto se jí lépe daří v interiéru.

Hlíva ústřičná na hotovém substrátu: ideální k pěstování v domě během zimních měsíců

statě předpěstovat během fáze prorůstání. Když jsou pak pytel nebo nádoba se substrátem dostatečně prorostlé podhoubím, můžeme je umístit do koupelny, kuchyně nebo na jiné vhodné místo, aby houbová kultura vytvořila plodnice. Každý druh hub má své teplotní rozmezí, v němž optimálně roste. To se přirozeně musí

dodržet také v bytě či ve sklepě. Nemá tedy smysl „kultivovat“ v chladném sklepě polničku topolovou, která upřednostňuje příjemných 18 až 30 °C, nebo naopak pěstovat v bytě žampiony, jež naopak vyžadují nižší teploty. Některé druhy, jako třeba hlívy, ve venkovním prostředí vytvářejí více spor a jejich plodnice se lépe vyvíjejí.

Praxe — Kde lze houby pěstovat?

NA ZAHRADĚ Skoro v každé zahradě se najdou kouty a místa ve stínu nebo polostínu, kde toho roste jen málo – buď je tam nedostatek světla, nebo půda je příliš suchá. Taková místa jsou jako stvořená pro založení houbové zahrádky. Nejlépe se hodí stanoviště připomínající přírodní prostředí, v němž se houby vyskytují, jako jsou světlé zastíněné plochy pod listnatými stromy, pod keři nebo podél živých plotů. Také neosluněné severní svahy, které jen obtížně zarůstají zelení, je možné využít k pěstování hub. Pod jehličnany nebo podél nich je zpravidla příliš sucho. I přes pravidelné zavlažování zde vlhkost vzduchu zůstává příliš nízká.

Bez vody to nejde! Jelikož se houbové kultury za horka a sucha musí zavlažovat, je dodatečná závlaha nezbytná především pro houby rostoucí na slámě nebo dřevěných špalcích umístěných v polostínu, kam ráno a večer přece jen dopadá více slunečních paprsků. Aby pěstitel v létě nebo během

období sucha na jaře a na podzim nemusel ne ustále běhat s konvemi a hadicí přes půl zahrady, je přípoj vody v bezprostřední blízkosti nebo hadice dovedený až k houbové zahrádce investice, která výrazně ušetří čas i nervy. Díky tomu lze houbám chladivé osvěžení či jemnou vodní mlhu pro zvýšení vlhkosti vzduchu dopřát, když půjdete kolem.

Záhony z balíků slámy Sláma v balících se rozkládá mnohem rychleji než dřevo, a proto je také mnohem dříve prorostlá podhoubím. Balíky slámy jednoduše položíme na zem na místě, které by nemělo být příliš suché. Důležité je pravidelné zavlažování (viz výše). Když proběhne fáze prorůstání, z balíků můžeme sklízet úrodu po dobu zhruba čtyř měsíců, poté jsou živiny spotřebovány a rozloženy. Abychom houby mohli sklízet co nejdéle a docílili co nejlepších výnosů, můžeme balíky podobně jako při pěstování zeleniny na záhonu umístit „na etapy“ a naočkovat je s časovým posunem. Z balíků naočkovaných na jaře lze úrodu sklízet na podzim téhož roku, balíky, na které se houbová sadba aplikovala koncem léta nebo na podzim, přinášejí úrodu příští jaro. Když balíky na jaře zhruba od konce března, v dubnu a pak ještě jednou v květnu s odstupem čtyř týdnů naočkujeme novou sadbou, můžeme období sklizně odstupňováním ještě prodloužit. Pokud se všechny balíky naočkují ve stejnou dobu, plodnice se objeví více méně současně a vyvolávají opravdovou houbovou záplavu. Jak se konzervují a uchovávají houby, které nezpracujeme a nezkonzumujeme hned, popisuje kapitola „Sklizeň, uchovávání a konzervování hub“ na straně 46. Vhodné druhy hub Balíky slámy jsou ideální pro pěstování límcovky vrásčitoprstenné, stejně jako různých druhů hlív.

Houbov ý záhon Houbové kultury nesmí vyschnout.

Celá řada hub roste v přírodní půdě, a můžeme je tedy pěstovat také na zahradě na samo-

Žampiony rostou také na houbových záhonech na zahradě. statném záhoně. Půdu – klidně můžeme vy užít i část trávníku ve stínu, kde se trávě beztak nedaří – vykopeme do hloubky asi 15 až 20 cm a zhruba do poloviny ji naplníme houbovým substrátem. Výsadbu provádíme na jaře, kdy už nehrozí mrazy, protože houbová sadba je velmi citlivá na chlad. Jako substrát slouží sláma, piliny, hobliny nebo dřevní štěpky z listnatých stromů. Běžná dřevní štěpka prodávaná v zahradních centrech se vyrábí zpravidla z jehličnanů, smrků nebo jedlí, a není proto vhodná pro pěstování hub. Specializovaní prodejci a zásilkové obchody (adresy viz str. 90) nabízejí štěpku z bukového dřeva a jiných druhů listnatých dřevin. Před naplněním musíme substrát na několik hodin namočit do vody, aby se mohl pořádně nasát. Pozdějšímu přemokření záhonu, což vede k zahnívání, předejdeme tak, že substrát naočkujeme sadbou a zbytek zakryjeme další vrstvou substrátu. Jako krycí vrstva se hodí kůrový mulč nebo speciální krycí zemina pro houby, která se nabízí pro pěstování žampionů. Jelikož houbový substrát navlhčujeme ještě před plněním, houbový záhon není třeba

předem zalévat vodou a i později vyžaduje jen minimální péči. Pouze v případě déletrvajícího sucha a horka je nezbytné zabezpečit dostatečné zavlažování. Každopádně je potřeba zabránit přímému slunečnímu záření. Podle druhu hub a polohy stanoviště můžeme často již na podzim po založení záhonu na jaře sklízet první plodnice. Na zimu záhon přikryjeme listím a chvojím, aby se houby na zahradě usadily natrvalo. Vhodné druhy Bedla vysoká a hnojník obecný jsou houby, které rostou jen v půdě, a proto je pro ně tento způsob pěstování nejlepší. Hnojník je ideálním společníkem zeleniny, neboť upřednostňuje půdu bohatou na živiny. Ale také celé řadě hlív, například hlívě ústřičné, plicní, růžové a citronové (žluté), se na houbových záhonech daří překvapivě dobře, podobně jako límcovce vrásčitoprstenné. Jako sadbu lze použít také sklizené bloky hotového substrátu.

Dřevěné špalky Odumřelé, oslabené nebo chřadnoucí kmeny a silnější větve dřevin jsou přirozeným pro-

Praxe — Kde lze houby pěstovat? středím výskytu mnoha druhů hub, k nimž patří i celá řada jedlých hub. Výhoda ve srovnání s kulturami na balících slámy spočívá v delší době využívaní. Špalky z tvrdých dřevin, jako je buk, habr, dub, jasan, kaštanovník či jilm, vydrží několik let a po roční fázi prorůstání lze houby sklízet nejméně tři až čtyři roky. Materiál z měkčích dřevin, například z vrby, topolu nebo břízy, se většinou během dvou až tří let rozloží a špalky lze zkompostovat. Špalky z jehličnanů nejsou úplně vhodné pro umělé pěstování hub. Přestože ve volné přírodě můžeme často narazit na hlívu ústřičnou nebo opeňky na kmenech a pařezech smrků, kultivace na dřevě listnatých dřevin slibuje jistější výnosy. Dřevěné špalky – kromě dřeva naočkovaného houževnatcem jedlým – musejí mít kontakt s půdou, aby se podhoubí mohlo rozrůstat i do země. Aby se lupeny a spodní strany kloboučků hub během deště neznečistily, měli bychom okolí špalků zamulčovat vrstvou kůry silnou asi 2 až 3 cm. Pak odspodu nebude na plodnice hub stříkat hlína. U většiny druhů je sklizeň možná teprve napřesrok po

naočkování dřeva, poté se však dostaví několik sklizňových vln ročně. Špalky je nutné zavlažovat jen v období sucha, neměly by totiž být příliš provlhlé. Aby se na otevřené řezné ploše špalků neodpařovala voda nebo se do dřeva nedostaly škodlivé houby, můžeme je překrýt vrstvou lesního mechu, který se v příhodném prostředí rychle ujme a roste dál. Mikroklima (a celkový optický dojem) lze zlepšit tím, že prostor mezi špalky vyplníme stínomilnými trvalkami, jako jsou kapradí, bohyšky nebo vlhkomilné trávy, například ostřice. Vhodné druhy Vedle různých hlív (s výjimkou teplomilné hlívy máčkové, jíž se lépe daří na slámě) rostou na dřevě také klasické pěstované houby jako houževnatce jedlé (šiitake), opeňky, šupinovky nameko, penízovky sametonohé (enoki) a korálovec ježatý. Na dřevěných špalcích se kultivuje také lesklokorka (reiši), jež se pěstuje jako léčivá houba.

Vyv ýšený záhon Vyvýšené záhony mají celou řadu výhod nejen při pěstování zeleniny – také houbám svědčí vyvýšená poloha. Jednoduchá varian-

 KTERÉ DŘEVO PRO KTEROU HOUBU?

DRUH HOUBY

DRUH DŘEVINY

hlíva citronová (žlutá)

bříza, olše, topol, buk

hlíva růžová

javor, bříza, olše, topol, buk, vrba

hlíva ústřičná

javor, bříza, jasan, topol, buk, vrba

houževnatec jedlý (šiitake)

bříza, kaštanovník, dub, olše, buk

korálovec ježatý

dub, buk

lesklokorka (reiši)

bříza, dub, jasan, buk

opeňka měnlivá

javor, bříza, olše, dub, jasan, topol, buk, vrba, topol osika

penízovka sametonohá (enoki)

jasan, topol, jilm, vrba, lípa malolistá a velkolistá

polnička topolová (pioppino)

topol, vrba

šupinovka nameko

bříza, dub, olše, jasan, topol, buk, vrba

Houby šiitake na špalcích „v květináči“

ta může být sestavena z rámu z dřevěných prken nebo nástavného rámu pro europalety, do kterého se vloží balíky slámy. Aby se zespodu dovnitř nedostaly myši, půdu pod záhonem překryjeme pozinkovaným drátěným pletivem. Rozměry ok pletiva by měly být nanejvýš 8 × 8 mm. Vyvýšený záhon lze samozřejmě také naplnit substrátem pro pěstování hub na záhonech, který se přikryje krycí vrstvou zeminy, anebo se do hlíny v záhoně zapustí dřevěné špalky. Okraje vyvýšeného záhonu lze zvenku kolem dokola jednoduše oblepit lepicí měděnou páskou proti slimákům a šnekům (lze pořídit v zahradnických potřebách). Nenasytní měkkýši pak nebudou mít šanci dostat se k žádané pochoutce.

Skleník, fóliovník a pařeniště Pro teplomilné druhy hub citlivé na mráz, jako jsou hlíva máčková, polnička topolová nebo lesklokorka lesklá, jsou chráněné prostory vhodnější než otevřená zahrada, kde jsou houby vystaveny větru, dešti a nízkým nočním teplotám. Nesmí se v nich však kumulovat horko, proto je bezpodmínečně nutné dobré větrání. Navíc je potřeba mít pod kontrolou vlhkost vzduchu, neboť zejména když je skleník či fóliovník vystaven

Vyvýšené záhony chrání před slimáky.

slunečnímu záření, teplota uvnitř může velice rychle vystoupat, čímž klesne vlhkost vzduchu. Skleníky, fóliovníky a pařeniště využívané k pěstování hub by tedy měly stát ve stínu.

NA BALKONĚ A TERASE Na balkoně a terase lze houby stejně jako v domě či ve sklepě pěstovat v květináčích a jiných nádobách. Důležité je stinné stanoviště. Městské balkony či terasy orientované na jih, západ nebo východ se v létě příliš zahřejí, a pro pěstování hub je tedy nelze doporučit. Mnohem lepší je zastíněný chladný severní balkon, který beztak poskytuje jen málo možností pro zahradničení. Proč ne udělat z nouze ctnost a neproměnit takový balkon v malou pěstírnu hub místo toho, aby živořil jako prostor pro skladování nejrůznějšího harampádí? Důležité je, aby byla blízko možnost připojit vodu, protože při suchu musíme houbové kultury zavlažovat. Houby se pěstují na dřevěných špalcích zapuštěných do zeminy v květináči. Špalky mohou být kratší než ty, jaké se používají na zahradě. Důležitá je kvalitní drenáž, abychom předešli přemokření.

HLÍVA RŮŽOVÁ Hlíva růžová dostala svůj název podle nápadného růžovočerveného, lososově až výrazně růžového zbarvení. Pochází z tropických oblastí Ameriky, Oceánie a Asie, což vysvětluje její teplomilnost.

Hlavní znaky Klobouky dorůstají do šířky zhruba 10 cm a jsou mírně podvinuté. Plodnice jsou uspořádány v hustých vějířovitých trsech, třeně jsou krátké. Mladé trsy díky tomu vypadají jako okvětní lístky růží. Existují také formy hlívy růžové se šedavými nebo nažloutlými plodnicemi, stejně jako téměř bílé. Dužnina má výraznější vůni než jiné druhy hlív, což však pro její využití v kuchyni nehraje roli. Díky své intenzivní chuti, jež připomíná slaninu, tzv. lososovou šunku či zvěřinu, nabízí hlíva růžová zcela neobvyklé možnosti, jak ji upravovat.

Hlíva růžová nejlépe prospívá na slámě.

Pěstební metoda Hlíva růžová vzhledem ke svému původu vyžaduje při pěstování vysoké teploty – nejméně 20 °C. Ideální teplotní rozmezí se pohybuje od 25 do 30 °C. Přestože roste i na dřevě, na měkkém podkladu přináší bohatší úrodu. Hotový substrát Sláma, piliny, hobliny a slaměné pelety, stejně jako speciální hotové substráty.

Fáze růstu Podhoubí prorůstá velice rychle, proto často plodí již po dvou nebo třech týdnech.

Sklizeň Je možná vícekrát během léta po dobu čtyř až pěti měsíců.

Uchovávání a trvanlivost Při teplotě 10 až 12 °C tři až čtyři dny, lepší je ovšem čerstvě sklizené hlívy zpracovat okamžitě, aby si uchovaly své aroma.

Hlíva růžová Botanický název Pleurotus salmoneostramineus Pěstební metoda Na rozdíl od jiných hlív se hlívě růžové více daří v hotovém substrátu nebo na fermen tované slámě, popř. slaměných peletách. V létě na za hradě, v zimním období v domě nebo ve skleníku. Teplota nesmí byt příliš nízká, důležité je teplé a vlhké mikroklima. Očkování Zrnitá sadba Prorůstání Venku jeden až dva roky Sklizeň Sklízet lze opakovaně od jara či léta až do podzimu. Využití v kuchyni Stejně jako jiné hlívy se hodí k orestování, podušení a grilování. Houby teplenou úpravou získají výrazně oranžovohnědou barvu. Skvěle vypadají také pokrájené na proužky v salátech. Aroma je zpravidla o něco výraznější než u jiných druhů hlív. Obsažené látky a léčivé účinky Stejné jako u hlívy ústřičné a citronové.

Die besten Pilze — Kolumne

HLÍVA MÁČKOVÁ Hlíva máčková se někdy označuje také jako hlíva královská. Svým tvarem se mezi hlívami opravdu trochu vyjímá a chutí připomíná lesní houby. Mykologové tuto dřevokaznou houbu pojmenovali podle byliny máčka, na jejíchž silnějších kořenech parazituje.

Hlavní znaky Ve srovnání s jinými druhy hlív jsou kloboučky plodnic menší a silnější, soudkovité třeně jsou velice široké. Dužnina je pevná a bílá, svrchní strana klobouků je nahnědlá, lupeny jsou bílé, později nažloutlé.

Pěstební metoda Hotový substrát Nejlépe na pilinách nebo

Hlíva máčková vyžaduje vyšší teploty než příbuzná hlíva ústřičná, a proto je lepší pěstovat ji v domě.

Hlíva máčková Botanický název Pleurotus eryngii Pěstební metoda Nejlépe na speciálních hotových substrátech. Nezbytná je vysoká vlhkost vzduchu, v létě nutné zavlažovat dvakrát denně. Pro pěstění jsou nejvhodnější pokojové mini skleníky. Očkování Zrnitá sadba Prorůstání Relativně rychlé prorůstání podhoubí – v průběhu čtyř až šesti týdnů Sklizeň Po naříznutí pěstební nádoby, resp. sáčku se během tří týdnů objeví plodnice se širokými třeni. Využití v kuchyni Pro pevnou konzistenci dužniny a jemnou aromatickou chuť je ideální ke grilování a orestování, ale také jako náhražka masa v nákypech či jako alternativa k pravým hřibům. Obsažené látky a léčivé účinky Vysoký obsah mi nerálních látek a bílkovin. Hlívě máčkové jsou připiso vány také účinky podporující imunitní systém.

ve speciálním hotovém substrátu. Možné je také pěstovat je na řezané slámě. Nejlepším stanovištěm v interiéru je sklep, skleník či fóliovník nebo pokojový skleník na parapetu či na balkoně. V létě na zastíněném, vlhkém místě na zahradě. Nízká potřeba světla.

Fáze růstu Ideální teplota růstu se pohybuje zhruba od 15 do 20 °C. Speciální substrát naočkujeme zrnitou sadbou a sáček pevně uzavřeme, aby substrát nevysychal. Udržujeme ho stále vlhký, je však potřeba dbát na to, aby se lupeny nenamočily.

Sklizeň Po dvou až třech týdnech je substrát prorostlý podhoubím a můžeme sklízet první úrodu. Za běžných okolností lze houby z bloku se substrátem sklízet čtyři až pět měsíců. Při sklízení uřízneme všechny plodnice, aby se mohla vytvořit nová úroda.

Uchovávání a trvanlivost Při 2 až 7 °C v chladničce zhruba deset dní. Houby můžeme nakrájet na proužky a zamrazit; před další tepelnou úpravou je pak ale nerozmrazujeme.