Stephan Orth: Couchsurfing v Saudské Arábii by knihykazda

AKO TAKÉ J IHA N AUDIOK

Couchsurfing je netradiční a stále oblíbenější způsob cestování. Při poznávání cizích zemí bydlíte přímo u místních obyvatel nebo naopak vy sami můžete ubytovat turisty u sebe doma. Poznáte tak zajímavé lidi, proniknete do jejich životního stylu a kultury a dostanete se na místa, kam vás cestovní kanceláře určitě nevezmou. ISBN 978-80-7670-035-2

foto autora: rikkart.com grafická úprava obálky: Birgit Kohlhaas, kohlhaas-buchgestaltung.de grafické prvky na obálce: Christoph Jorda (fotky vepředu, vzadu a na klopách) další motivy: Andrei Kuzmik / iStock by Getty Images; Wener Fellner / AdobeStock; Freepik

knihykazda.cz

COUCHSURFING V SAÚDSKÉ ARÁBII

www.stephan-orth.de Instagram: stephan_orth

U S R H FI C

Stephan Orth (1979) pracoval jako redaktor pro Spiegel Online, až se v roce 2016 osamostatnil coby nezávislý novinář. Od roku 2004 cestuje jako couchsurfer, přebýval u hostitelů ve více než třiceti zemích a sám přijímá cestovatele z celého světa. Jeho knihy o couchsurfingu v Číně, Rusku a Íránu, které se několik měsíců držely na žebříčku německých bestsellerů a byly přeloženy do osmi jazyků, vyšly v češtině v Nakladatelství KAZDA. Stephan Orth žije v Hamburku, tato kniha ale vznikala během lockdownu na různých místech – u bavorského Ammersee, v Jižním Tyrolsku a polském Zakopaném.

Jakmile Saúdská Arábie dovolila přicestovat prvním turistům, autor couchsurfingových bestsellerů Stephan Orth si okamžitě sbalil batoh. Vydal se od gauče ke gauči poznávat uzavřenou společnost jako dosud žádný cestovatel ze Západu. Stal se očitým svědkem radikální proměny, viděl ženy za volantem a zatančil si s desetitisícovým davem na pouštní party. Odvrácenou stranou tohoto pozlátkového světa jsou však hrozící drastické tresty a na hranicích s Jemenem nelze přeslechnout vybuchující bomby. Toho všeho si Stephan Orth všímá na své dosud nejpoutavější cestě.

STEPHAN ORTH

EMĚ ORIE Z Á NT V U NO

V SAÚDSKÉ ARÁBII Moje cesta zemí mezi středověkem a budoucností

Závoje, šaría a strašliví vládcové: Saúdská Arábie rozhodně není zemí, kam byste nadšeně cestovali za zábavou. Přesto se už i do ní vydávají turistická víza. Korunní princ Muhammad bin Salmán, krátce jen MbS, doufá v miliony návštěvníků a pouštní zemi rozsáhle modernizuje – tak to tedy přinejmenším vypadá. Nejznámější německý couchsurfer Stephan Orth se ale s povrchním obrázkem nespokojí: devět týdnů cestuje po království a stráví spoustu času s místními – v jejich beduínských stanech, luxusních vilách i terénních vozech. Při hledání duše národa se dostává do ultrakonzervativní společnosti, v níž ženy žijí izolovaně a každodenní život zde určuje přísný výklad islámu. Přesto je i zde svědkem tajného porušování pravidel, třeba na zakázaných alkoholových večírcích nebo při setkání s překvapivě bezstarostnými homosexuály. Žasne nad obřím festivalem elektronické hudby, je pasován na šejka a nečekaně se stane snapchatovou celebritou. Co je tedy v téhle zemi skutečného a co je jen vnější fasáda?

, POZOR JE HU OBSA UDY! O VELBL

Obsah Masky 9

‫ﺟ ّﺪة‬

Džidda

Špičkové vízum

Vánoce v poušti

‫اﻟﺮﻳﺎض‬

Rijád

Flirtování na Snapchatu

Burajda

‫ﺑﺮﻳﺪة‬

Quran TV

‫ﺣﺎﺋﻞ‬

Zábava a popravy

Oddělování pohlaví pro začátečníky Glamping na umělé trávě

Háil

Inšalláh Airlines

Kovboj a šejk

101

Velkorysejší než Hátim

Tabúk

‫ﺗﺒﻮك‬

107

‫اﻟﻌﻼ‬

123

Dvě manželky, šestnáct sourozenců cestování

al-Ulá

Město mrtvých z pískovce dopadá na cedry

Džidda

‫ﺟ ّﺪة‬

Správný čas na

Abú Horní Dolní

Když sníh

145

Žádná odpověď je také odpověď Rodina, nebo single Předzvěst apokalypsy Pět životů

Džázán

‫ﺟﺎزان‬

Teror a dárky

169

Dva květinoví muži ve Fajfě

Chamís Mušajt Bití a čokoláda

Nadžrán

‫ﻧﺠﺮان‬

‫ﺧﻤﻴﺲ ﻣﺸﻴﻂ‬ 191

V golfovém vozíku k masovému hrobu a velbloudí mléko

Arar

‫ﻋﺮﻋﺮ‬

181

Šavle, pušky

205

Arar je tak populární a tyhle fotky tě přesvědčí, že sem máš přijet co nejrychleji

Hafr al-Bátin Sokoli a ovce

al-Dammám Nektar bohů

Al-Hufúf

‫ﺣﻔﺮ اﻟﺒﺎﻃﻦ‬

‫اﻟﺪﻣﺎم‬

‫اﻟﻬﻔﻮف‬

Oáza s bazénem

Poděkování 239

Na útěku

219

225

213

Háil ‫ﺣﺎﺋﻞ‬

Počet obyvatel: 605 930 Provincie: Háil

Velkorysejší než Hátim Tady mě ovšem nejprve čeká poněkud smutný Silvestr. Pro Araby je dnes 4. džumádá al-úlá, pro mě 31. prosinec. I v Saúdské Arábii se sice z praktických důvodů stále častěji používá gregoriánský kalendář, k němu náležící svátky se zde ovšem neslaví. Když saúdská královská rodina v říjnu 2016 nařídila, že se mzdy úředníků nebudou vyplácet v al-muharramu, safaru a rabí’ al-awwal, ale v lednu, únoru a březnu, obávali se konzervativci nežádoucího odklonu od islámských hodnot. Přitom šlo ve skutečnosti jen o peněžní hodnoty, protože islámské měsíce jsou v průměru o jeden den kratší, ale platy zůstaly stejné. Podle mého názoru není od věci, když člověk na cestách zjistí, že Evropa neleží na každé mapě světa jen v jejím středu, že neděle není úplně všude na světě volným dnem a že rok může mít také jen 354 nebo 355 dní. Jako Němec milující řád mě rozbolí hlava už při pouhé představě kalendáře, ve kterém z označení měsíců není poznat, jestli je léto, nebo zima. Silvestr je ve státech okolo Perského zálivu politickou otázkou. Spojené arabské emiráty a Bahrajn vyhlásily dokonce na 1. leden volný den. V Saúdské Arábii si na něco takového dosud nikdo 101

netroufá, poprvé v dějinách Rijádu ale slavili příchod nového roku veřejným ohňostrojem. Ještě byla v plánu druhá slavnostní událost mimo hlavní město, v poušti, ta byla ale čtyři dny před konáním odřeknuta – oficiálně proto, že prý chybělo povolení. Reálně pak spíše proto, že si změnu plánů vynutil řev islámských učenců. Myšlenka oslav „křesťanského Nového roku“ je zkrátka citlivé téma. Někteří klerikové na ně spílají na Twitteru, citují fatvy, podle kterých je zakázané se účastnit „oslav nevěřících“. Tím spíše, když se na nich vyskytuje „hudba, směšování pohlaví a jiné zavrženíhodné jevy“, jak napsal vlivný kazatel Abd al-Azíz al-Ra’ís. V poklidném městě Háil se ničeho takového není nutné obávat, tady je Silvestr den jako každý jiný. Určitý ohňostroj se tu nicméně koná, a to ve formě světelné instalace na kopci Samra, jež září každou noc a připomíná nejslavnějšího rodáka, básníka Hátima al-Tá’í. Ten uměl přesvědčit nejen slovy, ale i činy, byl prý dobrosrdečný a pohostinný jako nikdo jiný. Dodnes platí v arabštině výraz „velkorysejší než Hátim“ za obrovský kompliment. A sami Háilané platí ještě víc jak 1400 let po jeho smrti za neobyčejně příjemné současníky. Jestlipak skutečně dokážou jiné své krajany překonat? Téměř denně zde zažívám nepřekonatelnou pohostinnost, a vždycky když někoho chci pozvat alespoň na jídlo, jsem odmítnut a napomenut. Vyzkoušel jsem přitom různé taktiky, pokaždé jsem ale musel nakonec rezignovat. To se tady prostě nesluší. Rozhoduju se proto pro jiné řešení: za každé jídlo, které nemusím platit sám, daruju později dvacet euro německé neziskové organizaci Welthungerhilfe na boj s hladomorem v Jemenu. I Alláh je jistě s tímto řešením ve shodě. Dnes jsem ovšem nucen si jídlo obstarat sám. Ve večerce vedle hotelu s neonovým osvětlením v bordelovém stylu si koupím dvě láhve piva saúdskoarabské značky Klasse. Ve skutečnosti to není ani pivo, ani nějaká extra klasa, nýbrž nealkoholický sladový nápoj, který se nabízí v příchutích jablka, jahod, granátového jablka a „classic“. Rozhoduju se tedy pro klasu klasik, která má výtečnou chuť po žvýkačkách a zkažených zubech. Jestli se za ní skrývá myšlenka antipivní propagandy, pak jistě slouží svému účelu. 102

Filmová „Večeře pro jednoho“ dnes odpadá, její náhradou budiž několik zpráv přátelům, několik videí s ohňostroji na mobilu, krátký pohled na zprávy ze světa. Z čínského města Wu-Chan je hlášeno 27 případů záhadného plicního onemocnění, které je nejspíše způsobené virem podobným viru SARS. Je ostatně rok 2020. A ten bude určitě klasa. Ráno mě před vchodem do hotelu vyzvedává můj instagramový přítel Abdulláh s obří bílou Toyotou Land Cruiser. „Sorry, liiittle English,“ mááálo anglicky, upozorňuje mě rovnou. Pro vysvětlení se ještě přikrčí a mezi palcem a ukazovákem naznačí maličké množství. Má obvyklou saúdskou červenobílou pokrývku hlavy a tmavomodrý thawb. Výrazně ležérněji oblečený je jeho přítel na sedadle spolujezdce, který se představuje jako Turkí. Je prostovlasý, má látkové kalhoty a hedvábnou balónovou bundu, i anglicky hovoří podstatně lépe. Oba odhaduju asi na padesát, oba pracují jako učitelé arabštiny v jedné škole v Háilu. Vyrážíme na sever od města a brzy se po obou stranách silnice rozprostírají načervenalé písečné duny pouště Velký Nefúd. Po hodině jízdy zastavujeme v Džubbě u temných pískovcových skal s nádherně vysekanými vyobrazeními velbloudů s dlouhými krky. Turkí mi ukazuje, jak se dá odhadnout stáří tohoto uměleckého díla. „Když jsou tam krávy, není to starší než 10 000 let. Tehdy tu ještě bylo jezero a spousta trávy. Později, asi 3 000 let před Kristem, voda zmizela a krávy tu už nemohly žít. Vyobrazení velbloudů jsou vždycky mladší,“ říká mi. „A thamúdejské písmo, které tu vidíme, je staré nejvýše 2 300 let. Jsou tu i arabské nápisy, ty 103

ale přišly teprve o tisíc roků později.“ Jak to, že se tak dobře vyzná? „Protože je to oblast mého soukromého výzkumu,“ říká a směje se. „Byl jsem tu už stokrát, ale miluju to. Protože je to moje vlastní minulost, moje identita.“ Vidíme tu arabské koně, gazely, leopardy, pštrosy a přímorožce s impozantním parožím. Jeden lovec krotí lva, druhý vystřeluje z luku šíp na kozorožce, zatímco lovecký pes zápasí s nohou zvířete. Při pohledu na kresby si učiníme dosti přesný obrázek, jak lidé v této tehdy ještě plně kočovné kultuře lovili. Vidíme tu vyobrazené nezahalené ženy a skupinu tanečníků, kteří stojí v řadě úplně stejně jako jejich dnešní následovníci při tanci arda. Některé lidské postavy nemají řádnou hlavu, jejich krk přechází do jakéhosi kladivovitého tvaru, možná představují nějaké božstvo. Kdo věří v návštěvy mimozemšťanů ve starověku, ten tu bude mít zajímavý studijní materiál. Oproti tomu stromy a rostliny nebyly podle všeho pro neolitického umělce dostatečně zajímavé, aby je vytesal do kamene. Na konci 19. století se stuttgartský knihovník a cestovatel Julius Euting stal jedním z prvních cizinců, kterým bylo dopřáno tato umělecká díla spatřit. Jeden z obrazů popisuje ve svém deníku přesněji: „Velmi neobvyklé je zobrazení vozu se dvěma koly a se zapřaženými koňmi. Umělec (…) si zde své obtíže při pojetí perspektivy ulehčil smělým roztažením na obě strany.“ Který motiv má tím na mysli, je snadné uhodnout. Jako na archu s vystřihovánkou jsou tu koně položení na stranu, hlavou k hlavě, a mezi nimi se nachází vůz. Turkí umí dokonce číst thamúdejdské písmo a díky jeho překladu se každý úlomek kamene stává starověkou telenovelou. „Zde je provolání k bohu, který má zabít nepřítele jménem Auf,“ říká. A o dva metry dále čte: „Jsem Sabáh, syn Aufův, a jsem zamilován,“ což se dojemně ještě dvakrát opakuje ve stejném znění. Líbí se mi jasné sdělení, i když autorovo až příliš sveřepé lpění na popisné úrovni lze pojmout i kriticky. Kromě toho, pokud by zmínil jméno takto uctívané osoby, mohl by se ocitnout v podezření ze své egocentričnosti, i když jinak z trojího opakování stejné věty lze cítit také jistý sklon k pedantismu. Ale kdo jsem já, že si dovolím rozdávat rady o flirtování nějakému dávno zemřelému kočovnému 104

Romeovi? Zejména když je to on, jehož dílo se čte ještě po dvou tisíciletích. Takže: bod pro Sabáha. Další nápisy už nejsou tak emotivní, většinou se jedná o krátké modlitby nebo o jména lidí, jako je Wadá nebo Hadždžádž, kteří teď jistě nemohou vyjít z údivu, když z nebes sledují turisty, jak se plahočí po zelených ocelových schodech až k jejich sdělením vytesaných do skály a jak si z informačních tabulí čtou slova o světovém dědictví. Na zpáteční cestě mě Abdulláh a Turkí, velkorysejší než Hátim, pozvou nejprve na velbloudí kabsu a poté na výlet do pouště. Zanedlouho se chystají pět dní putovat jen s terénním vozem, stany a několika přáteli. „Velmi bychom ti doporučovali se přidat,“ říká Turkí.

Malá velbloudologie V angličtině se výraz „camel’s nose“, velbloudí nos, používá v podobném smyslu jako úsloví: „Podej mu prst, vezme ti celou ruku.“ Metafora se vztahuje na jednu báji, v níž se ve stanu beduína nejprve objeví velbloudí nos, po něm ale postupně následuje také krk, přední nohy, trup a celé zvíře, až ve stanu není místo pro jeho lidského obyvatele. 105

Skok jako přes odrazový můstek: Saúdská Arábie je považována za jednu z nejkonzervativnějších zemí světa, přesto i zde lidé nyní zažívají historickou proměnu.

Oslnivé slunce: celých 95 procent území Saúdské Arábie tvoří pouštní krajina. Rozlohou je země šestkrát větší než Německo (a 27krát větší než Česko).

Až do podzimu 2019 nepřicházelo cestování za turistikou v úvahu. Také v pevnosti al-Munidžám u Nadžránu jsem jedním z prvních evropských návštěvníků.

Devět týdnů strávím na cestách, setkávám se s lidmi ze všech společenských vrstev a absolvuju stovky rozhovorů.

Co se skrývá za zdmi a okny, za něž nelze nahlédnout? Na své cestě tomu chci přijít na kloub.

Práh bytu jako poslední hranice, poslední neprozkoumané místo: jako couchsurfer bydlím u svých hostitelů doma, prožívám s nimi všední den.

Na jídelníčku je často národní pokrm kabsa. Při jídle se sedí na zemi a obvykle ve velkém kruhu.

V nákupních centrech na sebe narážejí rozdílné světy – jako třeba před tímto obchodem Victoria’s Secret v Rijádu.

Zdi domů jako promítací plátno: nákladné projekce vytvářejí ve staré rijádské čtvrti Dir‘íja zcela novou scénu. Královská rodina nyní investuje do turistiky miliardové částky.

Jedna z 94 000: počet mešit v celé zemi je neuvěřitelný. Německo má podstatně více obyvatel, a přesto v něm je jen asi 45 000 kostelů.

Trh v Burajdě: velbloudi ve státech Perského zálivu rozhodně nejsou k smíchu. Zvířata platí za obrovské tahouny a pracanty, i když jsou náladová.

Oboustranné sympatie: pokud jsem ještě nestačil napsat, že velbloudi jsou ta nejúžasnější zvířata na světě, pak to udělám právě teď a tady.