4
OBSAH
9 CESTY K LESU
11 Získáváme pozemek 13 Lesu péče netřeba! 15 Od lesa k zalesňování 18 Podstatný je cíl! 19 Záležitost nanejvýš citlivá: půda 29 Stromy pro můj les 46 Hospodařit po vzoru přírody?
60 A TEĎ SI PLIVNEM DO DLANÍ ANEB TROCHA PRAXE 62 Síje a výsadba 76 Péče o porost 83 Výběr 128 Těžba zralých kmenů 137 Přeměna smrkových lesů
Obsah
142 LES V NEBEZPEČÍ
208 LES, KDE SE NEKÁCÍ
144 Rušivá palba 163 Vandalové a zloději dřeva 167 Když poráží vichřice 174 K sežrání 185 Změna klimatu 204 Umírání lesů – kampak se nám podělo?
210 218 225 245 248
Směr: přirozený les Kraj lesa – nic než kulisa Lesnictví rovná se těžba dřeva? Když padají větve Příliš jednostranné?
252 Rejstřík 256 Původ obrázků
5
6

Úvodem
ÚVODEM
Les je symbolem trvalé udržitelnosti a zodpovědnosti za příští generace. Užíváme jej mnoha způsoby a chceme jej předat v takovém stavu, aby z něj měly radost i naše děti a vnoučata. Souvislosti se projeví zvlášť zřetelně, jestliže sami nějaký kousek lesa máte. První vlastní parcela – to je to, oč v této knize běží. Nebylo by krásné ležet pod buky či duby a hledět vzhůru do zelené klenby, která patří jenom vám? Nebo si společně s rodinou pořídit vlastní palivové dřevo, které dá v zimě v kachlových kamnech znovu vzplanout letnímu žáru? Když se v lese hospodaří jemně a ekologicky, pak je to krásný příklad harmonie přírody a člověka. Takový sen o vlastním lese nemusí zůstat pouhým snem – dopřejte mu, aby se stal skutečností! Obhospodařování není vůbec tak těžké, jak se zpočátku může zdát. Není náhodou, že rodiny sedláků dříve pečovaly i o kus lesa, aniž by byly musely studovat lesnictví. Právě tyto „selské“ lesy jsou nezřídka ve zvlášť přirozeném stavu, a navíc hospodářsky velice úspěšné. Co k tomu především potřebujeme, je zdravý rozum a láska ke stromům. Jakmile vyvinete cit pro to, co těmto zeleným obrům prospívá, tak už vlastně není co zkazit. Jeden známý, ekologicky hospodařící soukromý majitel lesa z Bavorska, dával k lepšímu následující anekdotu: Jeho otec si ho zavolal, aby s ním pohovořil o budoucnosti rodinného lesního podniku. Nejstarší syn měl jednoho dne tyto aktivity převzít, avšak ještě předtím bylo na pořadu dne důrazné varování: „Tak poslouchej, hochu,“ pravil otec s vážnou tváří, „jestli budeš studovat lesnictví, tak tě vydědím.“ To zní jako tvrdá kritika konvenčního lesního hospodářství, které už ani mě ničím nevábí. Velké stroje, plantáže jehličnatých stromů v řadách, jako když střelí, mýcení, zkrátka cosi jako „hromadný chov stromů“, který se velice podobá masovému odchovu zvířat – nic z toho nepřináší klid vám ani přírodě. Jemné postupy, přizpůsobené pomalému rytmu stromů, se oproti tomu vyplatí hned několikanásobně: Les je zdravější a výkonnější, produkuje více dřeva, které je navíc lepší, nabízí domov nesčetným živočišným i rostlinným druhům, a především: Člověk z toho má mnohem větší radost! Já sám vás mohu jen povzbudit, abyste se porozhlédli po své první vlastní lesní parcele – děláte to pro sebe a pro příští generace. Na jaře 2018
Peter Wohlleben
7
8

Úvodem
CESTY K LESU
9
10
cesty k lesu
Přírodě vzdálený, avšak stabilní a s bujným přirozeným zmlazením: Z toho by ještě mohlo něco být.
Pouze jehličnany, velké mezery v důsledku větrných polomů, tráva namísto mladých stromků: ruce pryč!
11
ZÍSKÁVÁME POZEMEK
K tomu, abychom mohli les obhospodařovat, musíme nejdřív nějaký mít. Než se budeme zabývat kritérii výběru, podíváme se, kde nám les nabídnou. Ze všeho nejdřív nás možná napadnou běžné internetové platformy. Tam lze nalézt, co hledáte, nicméně jen tehdy, pokud dosavadní majitelé nemají žádné sousedy či známé, kteří by chtěli jejich parcelu koupit – v takových případech se zpravidla jedná rychle a bez zbytečných průtahů. Už proto má spíše smysl informovat se u svazů vlastníků lesa1, starostů malých venkovských obcí či lesních správ. Tam díky dlouholetým kontaktům vědí, kdo asi tak pomýšlí na to, že dá svému lesu sbohem. Avšak – jaký les a jak veliký? Co se týče zásobování palivovým dřevem, pak zcela postačí jeden hektar (10 000 čtverečních metrů). Jestli vám však les má průběžně vynášet, pak platí: čím větší, tím líp – větší množství dřeva se snáz odbyde. A v případě, že se sami chystáte i organizovat lov, pak to v Německu v závislosti na konkrétní spolkové zemi musí být nejméně 75 hektarů.2 Cílovou velikost jste stanovili, takže teď je na řadě kvalita a k ní samozřejmě patří poloha. Čím blíž k vašemu bydlišti, tím lépe, ani v lese totiž není kontroly nikdy dost. Dalším důležitým bodem je přístupnost, to znamená: Vedou k vašemu vytouženému pozemku vůbec nějaké cesty? Nač je nám sebekrásnější dřevo, když je nelze odvézt. 1 Nejvýznamnějším sdružením vlastníků lesů v České republice je Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR (SVOL). Více informací o jeho činnosti lze najít na www.svol.cz. 2 Minimální velikost honitby, nejde-li o oboru, je v České republice zákonem stanovena na 500 ha. Lesní majetky o této rozloze (ovšem i o rozloze 75 ha) se však nabízí k prodeji jen ojediněle a je o ně zpravidla značný zájem.
Cesta musí být navíc vhodná i pro vaše technické vybavení (traktor s vlekem, nebo jen osobní vozidlo?). Nejpříhodnější jsou zpevněné lesní cesty, po nichž můžete po celý rok jezdit běžným automobilem. Právě při koupi v létě se snadno přehlédne, že krásná hliněná cesta, která je teď tak nádherně sjízdná, se v zimě po několikatýdenních deštích může proměnit v bahnisko. Vzdálenost i cesty vyhovují? Na řadě jsou tudíž hlavní aktéři: stromy. Jsou tam vůbec nějaké? Parcely se někdy prodávají po vymýcení či polomech a bývají pak pochopitelně obzvlášť levné. Pak se ovšem i s rychle rostoucími druhy stromů, jako je třeba bříza, prvního vytěženého dřeva dočkáme nejdříve za dvacet let. Jestliže stromy nechybí, pak platí: čím tlustší, tím cennější. To je důležité zvlášť tehdy, chcete-li, aby vám les už brzy vydělal peníze. Jehličnany jsou nestabilní a i laik je může snadno zpeněžit, u listnatých stromů je tomu naopak: Jsou stabilní, za vichřice tudíž hned tak nepadnou a kůrovec na ně sotva zaútočí.3 Odbyt kvalitních buků a dubů je ovšem poněkud náročnější, každopádně se ale vyplatí, a hlavně: Tyto druhy odpovídají přirozené vegetaci. Střední Evropa bývala až na několik málo procent územím čistě listnatých pralesů. Dominovaly bukové porosty, které tu a tam doplňovaly duby a jiné listnaté dřeviny. Chcete-li hospodařit ekologicky, pak by se měl les co možná nejvíc blížit přírodě. To prospěje nejen životnímu prostředí, nýbrž i vaší peněžence, jak ještě uvidíte na 3 Ani listnaté stromy nejsou však samozřejmě naprosto imunní vůči biotickým škůdcům, zejména houbám a hmyzu, kteří mnohdy působí společně (např. tzv. grafióza jilmu).
12
cesty k lesu
dalších stránkách této knihy. Pokud váš nově získaný pozemek už hostí právě tyto druhy stromů, má to i další výhody, smrky a borovice totiž tváří v tvář klimatickým změnám nemají do budoucna nikterak valné vyhlídky. Představu, že zachováme něco pro příští generace, se prostřednictvím jehličnatých porostů nejspíš uskutečnit nepodaří. Existují však postupy prořezávky a výsadby, jejichž prostřednictvím budete moct podobné lesy proměnit v ekologicky hodnotné a stabilní porosty (o tom později více). Pokud vám jde o víc než jen o vlastní dřevo na zátop, jsou listnaté stromy beztak lepší volbou. Tady můžete klidně mít i tenčí
Ideální místo pro piknik na břehu potoka: Vlastní kousek lesa by měl přinášet i pocit štěstí.
kmeny – ty pak lze v pokáceném stavu snáz přepravovat a dále zpracovávat. Rozhodujícím faktorem pro stromy je voda – čím je jí víc, tím lépe rostou (výjimkou jsou samozřejmě bažiny). Lesy v suchém Braniborsku docilují menších výnosů než v deštivém Schwarzwaldu, takže jsou i cenově dostupnější. Na horských svazích hraje důležitou roli poloha: Jižní stráně se v létě víc zahřívají a rychleji vyschnou. Roste tu podstatně skrovnější množství dřeva (zčásti méně než padesát procent) než na severní straně téže hory. Podobné rozdíly jsou i mezi lokalitami vysoko nahoře a dole v údolí: Čím níž se dostaneme, tím je půda plodnější. Po celá tisíciletí splachoval déšť zeminu po svazích dolů, a tak vytvořil ideální podmínky pro les. A ještě jeden, poslední aspekt: Váš budoucí les by se vám měl líbit. Vedle práce jsou přece i přestávky, kdy si spolu se svou rodinou budete chtít odpočinout v hezkém prostředí. Nenašla by se malá paseka na piknik? Protéká v blízkosti i lesní potůček? Můžete tam, jestliže nebydlíte příliš daleko, trávit volný čas, kdykoli se vám zachce? Pocit štěstí je dalším zúročením kupní ceny, který ovšem na peníze přepočítat nelze.
13
LESU PÉČE NETŘEBA!
Ze všeho nejdřív bych rád skoncoval s jedním velmi rozšířeným nedorozuměním: Lesní hospodářství není ochranou přírody. Les se po celé miliony let dokázal zachovat sám. Les zůstane zachován i bez lesníků.
Pečující ruky hajného či majitele lesa k tomu netřeba. Zprávy z dřevařských a lesnických kruhů se nám sice snaží namluvit, že les je chřadnoucí pacient, který se může uzdravit jen díky obhospodařování, výsadbě,
14
cesty k lesu
péči a těžbě, avšak to je vyložená hloupost. Kdo se stará o tropický deštný prales či nekonečné dálky sibiřské tajgy? Celé stamiliony let to příroda dělá nejlépe úplně sama a my jí při tom můžeme jen v úžasu přihlížet. I kdybychom nakrásně chtěli, nemůžeme docílit žádných zlepšení, neboť lesu coby nesmírně komplexnímu ekosystému věda dosud ani náznakem neporozuměla. Podporovat les jeho obhospodařováním je zhruba totéž, jako kdyby laik chtěl zpreciznit komplexní mechanický hodinový stroj dobudováním několika ozubených koleček. Měli bychom tedy být upřímní a spatřovat v odstraňování stromů rušivý zásah. Naše cíle při ošetřování porostů jsou úplně jiné než ty, jimiž se řídí příroda. Tam, kde chce nechat stromy zestárnout, hodláme my těžit dřevo, sice co možná nejšetrněji, ale přece jen těžit, což má nakonec za důsledek úmrtí dotyčného stromu. To se mi zdá legitimní za předpokladu, že se péče o les cestou k těžbě děje s patřičnými ohledy.
Snad tu pomůže srovnání s chovem zvířat odpovídajícím danému druhu: Jestliže budou buky, duby či smrky moct žít ve shodě se svou biologií a my budeme zasahovat jen v případě nejzazší nutnosti, pak si přijde na své jak les, tak jeho majitel. Na to, abychom mohli posoudit smysl lesnických opatření, existuje jednoduchá zásada: Čím více se naše konání vzdálí přírodě, tím nižší bude zisk. S tímto principem se budeme v příštích kapitolách opakovaně setkávat.
46
cesty k lesu
HOSPODAŘIT PO VZORU PŘÍRODY?
Jestliže máte svůj cíl před očima, stromy jsou vybrané nebo už na místě, můžete začít uskutečňovat své záměry. Nejdůležitější je při tom fantazie, měli byste totiž svým vnitřním zrakem vidět, jak se les bude díky vašim zásahům v následujících desetiletích vyvíjet. Při tom existují dvě podstatně rozdílné možnosti, jak se prořezávkami dopracovat k lesu, který bude vynášet. Tyto metody jsou tak různé, že mezi odborníky už vzplála téměř jakási svatá válka o to, která z nich je tedy lepší. Chcete-li hospodařit ekologicky, není volba těžká, jak na následujících stránkách uvidíte.
VÝBĚRNÝ LES Výběrný les je forma obhospodařování, která se obejde bez holosečí. Svým způsobem napodobuje dění v pralese. Tady i tam se vyskytují silné a tenké, velké a malé stromy svorně pospolu na celé ploše. V ideálním případě potřebuje majitel jen tu a tam pokácet nějaký ten zralý exemplář a zbytek nechá na přírodě. Na místě poraženého jedince už stojí mladší následovníci, kteří čekají na svou šanci a rádi zaberou uvolněnou pozici. Tím, že se tu připouští působení přirozených mechanizmů, jsou výběrné lesy obzvlášť zdravé. Pomalý růst v mládí jde stromům k duhu a lesní půda se svým hojným humusem bohatým na živiny a vodu se postará o zbytek. Původ výrazu „plentrovat“, pojmu, jenž označuje budování výběrných lesů, není přesně doložen. Zlé jazyky tvrdí, že souvisí se slovem „plundrovat“ neboli plenit, což
má jisté odůvodnění. V případě výběrných, „plentrovaných“ lesů nemohou úřady příliš dobře kontrolovat množství vytěženého dřeva. Jelikož při tomto způsobu hospodaření nejsou nikde vidět mýtiny, nýbrž se vždycky odebírají pouze jednotlivé stromy, mohl by majitel lesa pokoutně těžit víc, než stačí dorůst. A protože lesníci jsou už z moci úřední spíše nedůvěřiví, tak sedlákům, kteří své lesy tradičně obhospodařovali tímto způsobem, „plentrování“ v 19. století jednoduše zakázali. I dnes je zvykem majitele lesů od tohoto postupu odrazovat. To je ovšem velká škoda. Výběrné lesy jsou totiž pro své vlastníky velmi výhodné. Právě těm, kdo mají malé parcely, umožňuje provoz bez holosečí a těžba jednotlivých kmenů průběžné výnosy. Každé dva tři roky lze odebrat zralé kmeny, a to až do skonání světa, protože stromy neustále dorůstají. Jak mi kdysi řekl jeden lesní hospodář, kterého jsem navštívil v blízkosti Bamberku: „Když se mi zachce zaletět si se ženou do New Yorku, tak zkrátka prodám nějaký strom.“
Listnatý výběrný les vévody z Oldenburgu, lokalita Lensahn ve Šlesvicku-Holštýnsku.
Hospodařit po vzoru přírody?
47
48
cesty k lesu
Hlavně to zdraví...
Výběrné lesy se považují za extrémně odolné proti vichřicím – a pokud velké stromy přece jen někdy padnou, pak už pod nimi rostou malí jedinci i jedinci s poloviční výškou, takže opětovné zalesňování odpadá (nová generace lesa tu už zkrátka je). Ani kůrovec neútočí příliš často, trvale zastíněná půda v sobě totiž shromažďuje spoustu vody a tak pečuje o zdraví stromů. Ty vyrůstají v pralesních podmínkách, a proto má jejich dřevo úzké letokruhy a jemné větvení. Dřevozpracující průmysl za takové zboží platí až pětinásobek běžné ceny. Jsou-li tržní ceny dobré, tak se skutečně jednou za čas může pokácet víc, než doroste. Výběrný les tak bude chudší na silné kmeny, takže ho pak těžba dřeva bude o to déle míjet. Naopak tehdy, když ceny padají, například po velkých polomech ve střední Evropě, se dá nějakou dobu počkat. Na rozdíl od jehličnatých monokultur tím výběrný les neztrácí stabilitu, nýbrž se spíš ještě trochu obohatí. Proč tomu tak je a jak princip výběrného lesa funguje, to vám vysvětlím v kapitole o prořezávkách. Vždy a všude
Jehličnatý výběrný les ve vlastnictví města Freudenstadt v Bádensku-Württembersku.
Nejprve si položme otázku, které druhy stromu se pro výběrný les hodí. Odpověď je jednoduchá: všechny. Tento názor ale mnozí hajní nesdílí. Často tvrdí, že výběrné lesy jsou možné pouze se smrky, jedlemi a buky. Tato nauka se stále znovu vštěpuje studentům na vysokých lesnických školách, přestože je nesprávná. Mylné přesvědčení je důsledkem dnešního rozšíření výběrných lesů. A to se vskutku překrývá s výskytem zmíněných druhů. Konkrétně se jedná o předhůří Alp a Alpy samotné, takzvanou Švábskou Albu, Schwarzwald a Durynsko. Tento typ lesa tam víceméně najdeme proto, že hospodáři v těchto oblastech byli zvlášť umanutí a vzpurní. Svou milovanou tradici si vrchností nenechali zakázat a pečovali
Hospodařit po vzoru přírody?
o svoje stromy tak, jak se to naučili od svých otců a dědů. Jen proto tato forma lesa dodnes nezanikla. Během exkurze do výběrných lesů města Freudenstadt ve Schwarzwaldu nám náš průvodce řekl: „Výběrný les se mohl udržet jen proto, že ho nikdy neměl v kompetenci žádný státem placený hajný.“ V ostatních oblastech tato tradice vymizela. Vztah k lesu byl někdy zabarvený dokonce i nenávistí. Obyvatelstvo regionu Eifel pruská lesní správa nutila znovu zalesnit zpustlé oblasti vřesovišť. Byl to záměr veskrze chvályhodný, až na to, že místní sedláci tyto plochy naléhavě potřebovali jako pastviny. Ještě na konci 19. století v tomto kraji lidé trpěli hladomorem. Proto usilovali o každý čtvereční metr, na němž se jejich hubené ovce mohly popásat. Rodiny, které musely povinně obnovovat les, pokládaly v noci tajně semena smrků na rozpálená kamna, než je následujícího dne před bdělým zrakem hajných svěřili půdě. Tak se dalo zalesňování alespoň pozdržet. Láska k lesu a zvlášť ohleduplné metody se takovým způsobem nemohly zrodit. Resumé: Výběrný les je možný všude a se všemi druhy stromů. Prales na obzoru
Kdo chce svůj výběrný les ještě víc připodobnit pralesu, ten by měl zkrátka porážet zásadně menší počet stromů, než stačí dorůst. Živé zásoby dřeva se tak mohou zdvojnásobit – z 300 m3 na hektar na
600 m3, což je dolní hranice u přírodních lesů. Následně bude v lese více stínu i vláhy a ještě více půdních živočichů vyskytujících se v pralese se bude ve vámi obhospodařovaném lese cítit dobře. To ovšem znamená, že se ještě na několik desetiletí vzdáte maximálních možných výnosů dřeva, avšak můžete-li si to dovolit, budou vaši vnukové odměněni vysoce stabilním a rozmanitým ekosystémem. Města Lübeck a Göttingen to už ve spolupráci s organizací Greenpeace úspěšně provozují na velkých plochách; pokud byste chtěli vidět, jak takový porost vypadá, pak si udělejte výlet a navštivte lesy, které tato města spravují.
MŮJ TIP Kdy můžete s výběrným systémem začít? Mé doporučení: ihned! Věk ani druh stromů nehraje roli. „Plentrování“ je metoda těžebních zásahů, která obhospodařovaný les krok za krokem přibližuje pralesu. Čím je porost mladší, tím rychleji se proměna zdaří, systém však má smysl i tam, kde se nacházejí stromy prastaré.
49
50
cesty k lesu
LES VĚKOVÝCH TŘÍD Z tradice pruských lesních správ vychází les věkových tříd. Vypadá uklizený a hezky přehledně uspořádaný jako kancelář na úřadě. Každému věkovému stupni stromů je vyhrazena určitá plocha, na níž nezřídka roste jen jeden druh. A protože v tomto bodě
Les věkových tříd, jehož zásoby „odtávají“.
nelze přehlédnout paralely s naším školstvím, vznikl tak i relevantní odborný pojem. Ideální je, když má tato „škola“ tolik tříd či kvadrátů, aby to odpovídalo době obmýtí zvoleného druhu stromu. Pokud si pro smrk přejeme provozní lhůtu 100 let, pak by mělo smysl 100 dílčích ploch. Tak by se dal každoročně kus
Hospodařit po vzoru přírody?
lesa pokácet a současně by se zalesnila holá plocha z předcházejícího roku. Mezitím by dozrávala ostatní věková stadia vstříc svému zužitkování, a tok dřeva by se tak nikdy nepřerušil. Miláček úřadů
Les věkových tříd lze snadno uhlídat, poněvadž se sledují jen vykácené areály. Pokud by se například vymýtily dva kvadráty, byl by to přečin proti trvalé udržitelnosti, protože by se těžilo dvakrát tolik dřeva, než dorůstá. Není divu, že mnohé úřady na tuto jednoduchou formu lesničení sázejí. Obyvatelstvu se však už tento schematický postup začíná zajídat. Lesy stejného stáří, jediný druh stromu, to je monokultura. Co potom odlišuje uměle vysazované smrkové či borové lesy od eukalyptových plantáží v Portugalsku nebo Brazílii? Nic, a proto se veřejné lesní podniky snaží, aby se své nepěkné image zbavily. Místo přechodu na výběrný model se však princip věkových tříd prostě jen nepatrně přičeše. Holoseče – ale fuj! To přece už žádná lesní správa nedělá, heslo dne zní: les blízký přírodě! Staré stromy se odebírají, současně vyrůstají mladé, to je přece jako v pralese, nebo ne? Kdo by však měl za to, že se tu usiluje o typické soužití všech věkových a velikostních stadií, ten se mýlí. Staré stromy se totiž stále ještě těží v intervalu 10–20 let, což je pro les pouhý mžik. S prvním masivním mýcením přichází okamžitě mladá směna, která se táhne až pod stromy, které ještě stojí. Když se pak nad malými jedinci všichni velcí pokácejí, pak už to zákon a právo nepovažuje za holoseč, protože na daném místě koneckonců rostou ještě tisíce stromů, i když, pravda, dosti malých. A kde je psáno, že plocha se smrky, borovicemi či buky sahajícími po kolena není lesem? Podle definice se pouze musí jednat o stromy, nějaké stanovení velikosti hledáme
v paragrafech marně.6 Jenomže – který datel si může v kmínku tenkém jako tužka vyklovat dutinu a jací netopýři se asi tak mohou prohánět ve vrcholcích bonsají? Ekologicky si tento postup s holosečí nezadá, avšak oficiálně se hovoří o trvale udržitelném, ekologickém lesním hospodářství.
EKOLOGICKÉ HODNOCENÍ Chcete-li vědět, jak vaše lesnické aktivity ovlivní životní prostředí, představte si prostě prales z listnatých lesů. Ten je normou; a chcete-li hospodařit přirozeně, tedy v souladu s jeho funkcemi, můžete prostě každé opatření porovnat před svým vnitřním zrakem s tímto obrazem. S výběrným lesem budeme brzy hotovi. Jeho skladba se pralesu velmi blíží a je i podobně stabilní jako jeho divoký vzor. Pouze biomasy je mnohem méně (pouhých 40–50 procent), protože se kmeny pravidelně odebírají. To je i důvod, proč ve výběrném lese nenajdeme úplné veterány. Zhruba s počátkem druhé třetiny života začínají stromy vnitřně uhnívat. Jim samotným to nikterak nevadí, hospodářům však ano. Proto je zavčas porazí. Ekologické provozy však ponechávají pro datly a obyvatele mrtvého dřeva dostatek takzvaných „stromů věčnosti“. Kombinujeme-li výběrný les s malými rezervacemi, v nichž zůstává les ponechán sám sobě, je to v naší hustě osídlené krajině ten nejlepší možný kompromis mezi ochranou a využíváním.
6 Legislativa v České republice stanoví minimální počet jedinců, kteří na vytěžené ploše musí růst, aby byla plocha považována za znovuzalesněnou (vyhláška č. 139/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o přenosu semen a sazenic lesních dřevin, o evidenci o původu reprodukčního materiálu a podrobnosti o obnově lesních porostů a o zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa).
51
52
cesty k lesu
Doba obmýtní Pojem „doba obmýtní (obmýtí)“ vychází ze slovníku lesa věkových tříd. Označuje počet let, po něž může osázená plocha růst až do svého vytěžení. Tyto intervaly běžně činí 80 až 180 let (dle druhu stromu). Jakmile se dosáhne cílového věku, tak se buď naráz (holoseč), nebo v průběhu dvou desetiletí (lemy či náseky) veškeré stromy pokácejí. Pod exempláři, jejichž čas už nadešel, se stále nacházejí i další, ještě příliš tenké – tam těžba zatím postrádá jakýkoli smysl. Přesto se tyto nezralé kmeny rovněž ihned porazí, což je z hlediska lesního hospodářství naprostý nonsens. Kdo by asi takhle trhal svoje jahody – v přesně stanovený den a poté všechny najednou, lhostejno, zda červené, či zelené? Obmýtí však skýtá velkým lesním správám i další možnosti, jak hřešit proti trvalé udržitelnosti, zatímco na papíře se stále ještě jedná korektně. Tak třeba u smrku se doba obmýtí momentálně snižuje ze 100 na 80 let. Tím jsou všechny smrky, kterým je víc než 80, jedním rázem příliš staré, zbytečné a mohou se v dalších letech zlikvidovat. Tímto způsobem lze těžbu přechodně navýšit o 20 procent, ve skutečnosti se tak ale lesy drancují. Spotřeba dřeva neúprosně narůstá, takže se již hovoří o zkrácení doby střídání na 60 let. Ostatním druhům stromů se nevede o nic lépe, takže staré lesní porosty čím dál rychleji mizí. Vskutku originálním jazykem PR to příslušní úředníci nazývají „odtáváním“ silného dřeva.
JAK TO VIDÍM JÁ Lesy věkových tříd jsou plantáže. Tento výraz se však v souvislosti s německými lesy používá málokdy. Tady bych se zasazoval o více upřímnosti, aby bylo jasné, že takové nakupení stromů má s ekosystémem lesa a jeho bohatým druhovým spektrem málo co činit.
Úplně jinak to vypadá s lesem věkových tříd. Přírodě je velmi vzdálený, neboť v ní se podobná separace různě starých stromů nevyskytuje. Těm nejmenším schází v podobné kultuře rodičovská ochrana, a tak se prostě pečou na žhavém letním slunci. Když už jsou o něco starší, chybí pod nimi zase potomstvo, které v přírodních lesích zajišťuje bezvětří v blízkosti půdy. Ve volném prostoru pod vyrovnanými řadami plantáží si může vítr hvízdat, jak chce, a při tom vysušuje zeminu. To se negativně odrazí na výnosech dřeva, voda je totiž klíčovým faktorem pro jeho přírůstek.
Hospodařit po vzoru přírody?
Jednotvárnost snižuje odolnost
Každé patro lesa, dolní, střední i horní vrstva stromů, tvoří vlastní ekologickou niku. Les věkových tříd má na každé dílčí ploše jen jedno poschodí, a je tudíž druhově velice chudý. K tomu se přidává extrémně nízká odolnost vůči hmyzu a povětrnostním fak-
torům. Pokud horní vrstva stromů ve vichřici padne, je les ten tam, protože dorost neexistuje. Jednotvárnost také nahrává škůdcům, kteří les napadají. Vždyť „přihrádky“ s jedním druhem stejně starých stromů nejsou žádné malé čtverečky, často mívají rozlohu
Starý les je až na nepatrné zbytky pryč, mladé stromy nejsou žádnou náhradou za zničený ekosystém: Vítejte ve světě rádoby přirozeného lesního hospodářství.
53
54
cesty k lesu
deseti i více hektarů. Stejně jako na zemědělských pěstebních plochách se tu může masově přemnožit hmyz, proti němuž se bráníme kyjem zvaným chemie. Státní lesní správy, například ve spolkové zemi Braniborsko, tak pravidelně postřikují borové lesy na mnoha čtverečních kilometrech kontaktními insekticidy nejbrutálnějšího druhu. Tyto prostředky rozprašuje vrtulník a v krajině, která tone v jedovaté mlze, pak hyne nejen všechen hmyz, ale i veškeré vodní organizmy. Tak závažně poškozený ekosystém je později vůči škůdcům ještě bezbrannější, protože zásah vyhubil i jejich přirozené nepřátele.
Další aspekt postihuje život v půdě, který je odkázán na to, aby pokud možno po celá staletí nedocházelo k žádným podstatným změnám mikroklimatu a skladby živin. Mýtina, i když je malá, však právě toto způsobí. Slunce bez jakéhokoli filtru roztápí půdu a v pravém slova smyslu žhaví aktivitu hub a bakterií. Ty poté pozřou humus i zbylé větve a pařezy během několika málo let a při tom uvolní obrovské množství živin. Když žravé orgie skončí, zbyde jen vyčerpaná půda. Živiny déšť spláchne do spodních vrstev a humus coby hlavní rezervoár vody se prostě vypaří. Kopřivy a další indikátory kyselosti dobydou terén, než je vysázené stromky zase vytlačí.
Těžba dřeva není ochranou přírody, dá se však obhájit, pokud s lesem zacházíme šetrně.
Hospodařit po vzoru přírody?
Přirozený půdní život listnatého lesa jízdu na horské dráze dlouho nevydrží a opustí tento svět – s netušenými důsledky pro příští pokolení stromů. Sečteno a podtrženo: Jestliže se tento systém udržuje po několik generací stromů, klesá plodnost a tím i výnosy. I v mém revíru se najdou porosty, kde byly třikrát vysazeny smrky formou lesa věkových tříd. Současná generace už zřetelně zaostává v růstu.
ze severských ekosystémů. Tam prý les zhruba každých 200 let hoří, což de facto vždycky končí „přirozeným vymýcením“. Příčinou požárů mají být údery blesků, které smrky a borovice nasáklé pryskyřicí zapalují jako pochodně. Takovou „obnovu“, jak se tomu říkává, můžeme spustit i v našich umělých hájích, jen místo plamenů prostě použijeme motorovou pilu.
Lpění na překonaném
Velké lesní správy, ale i lesnické fakulty za každou cenu trvají na lese věkových tříd, děj se co děj. Je zjevné, že tento způsob hospodaření nelze nazývat přirozeným, neboť prales nezná třídy ani mýcení. Každopádně ale roste tlak veřejnosti, aby se ekologii přisoudil větší význam. Jenže – místo toho, aby se metody obhospodařování změnily, je tu snaha vypilovat jejich vědecké základy. Nejprve se vynalezly takzvané přirozené věkové třídy. Prales, jak se momentálně tvrdí, prochází různými fázemi. Po fázi výstavby, charakterizované velkým počtem mladých stromů, následuje fáze zrání, během níž bukový les houstne, temní a stává se velice jednotvárným. Po dosažení věku 200 let se stromy údajně plošně zhroutí, staré exempláře v průběhu několika málo let zahynou a vystřídá je čerstvě vyklíčené mládí. Lesnictví prý tyto cykly ideálně kopíruje: Nejprve přichází kultura či přirozené zmlazení, to se vyvine v jednotvárný a věkově homogenní porost, který je zase po několika desetiletích vystřídán holosečí, někdy rozvrženou i na několik desetiletí. Jediným rozdílem oproti pralesu má být absence fáze zhroucení, chceme přece dřevo zužitkovat. A úplně mimochodem se tak prý lesy udržují zdravé a stabilní, protože přírodě ušetříme stadium choulostivého a k chorobám náchylného stáří. Na podporu argumentů pro mýcení smrků se experti dovolávají zkušeností
MŮJ TIP Nepřejte sluchu argumentům, že by vlastníci lesa měli zajišťovat zásobování průmyslu dřevem jehličnanů. To, co dnes vysadíte, se bude těžit až za 100 let. Kdoví, jaké dřevo pak bude zapotřebí. Co ale můžeme říct s jistotou, je, že budoucnost potřebuje co možná nejvíc neporušené přírody. Buďte spíše strážcem lesa než producentem dřeva.
A realita?
V pralesech, ať už ve Skandinávii, střední Evropě, či povodí Amazonky, žádné fáze neexistují. Nebo jste snad už slyšeli o plošném hroucení brazilských lesů? Charakteristickým znakem podobných ekosystémů je právě to, že jsou po celá staletí, ba dokonce tisíciletí velmi stabilní a změny takřka neznají. Důvodem je intenzivní promísení stromů všech věkových stupňů na nejmenší ploše. Když se život některého z obrů chýlí ke konci nebo jej porazí vichr, jeho místo zabere soused. Už zakrátko toto střídání ani nepozorujeme.
55
56
cesty k lesu
A požáry? Středoevropské lesy vlastně hořet nemohou, protože se od přírody skládají téměř výhradně z listnatých stromů. Udělejte si malý experiment a zkuste zapálit zelenou bukovou větévku – nejde to. A jehličnaté dřeviny? Ty vzplanou celkem snadno, především za velkého sucha. V jejich vlasti, na dalekém severu, je hodně vlhko a většinou také dost chladno. Přesto by teoreticky mohl nějaký blesk les zapálit a zničit. Že k tomu však dochází minimálně jednou za každých 200 let, nevěřím. Jak by se jinak daly vysvětlit 8 000 roků staré smrky, které byly před několika lety k úžasu vědců objeveny ve švédské provincii Dalarna? Jelikož člověk provází lesy už celá tisíciletí, vnucuje se spíš myšlenka neúmyslného, možná ale i cíleného žhářství, třeba za účelem získání nových pastvin. Zastánci mýcení poukazují na to, že volné plochy dokonce zvyšují druhovou rozmanitost, protože se tak druhy typické pro otevřenou krajinu mohou usídlit i v lese. Kdo vchází do lesa vybaven takovýmito „odbornými znalostmi“, ten stěží může hospodařit v souladu s přírodou, protože mu chybí správné vzory. A tak se i nadále chutě mýtí dohola.
EKONOMICKÉ HODNOCENÍ Lesní hospodářství je nejprve ze všeho ekonomickým provozem. A jako při každém podnikání by měl v celkové bilanci stát co možná nejvyšší zisk, jinak by celá námaha v lese byla pouhým zahrádkařením.
Začíná to už volbou porostu. Informujte se, které druhy stromů od přírody tvoří lesy vašeho regionu.7 Zpravidla to budou buky smíšené s dalšími listnatými dřevinami, jako jsou duby, jasany či javory. S touto sestavou se budeme opakovaně setkávat tam, kde se člověk stáhne a přestane běh věcí řídit. Důvod: Současné klima je jako stvořené pro tento typ lesa, který je za daných podmínek obzvlášť konkurenceschopný. Rozhodnete-li se pro jiné druhy – smrk, borovici, třešeň či břízu, bude to znamenat, že se angažujete ve prospěch těch, kdo tady ve střední Evropě budou evolucí poraženi. Můžete k tomu mít dobré důvody, nicméně musíte pak těmto oslabeným jedincům celý život pomáhat, aby se udrželi. To se zpravidla děje odstraňováním konkurenčně silných listnatých dřevin (pokud to za vás nevyřídí zvěř – avšak o tom později). Druhou, neméně důležitou veličinou je vedle výběru adekvátních druhů výstavba lesa. Čím více se podobá pralesu, čím důkladněji jsou promísena všechna věková stadia, tím zdravější stromy budou. Uspokojivý stav humusu, dobrá schopnost zadržovat vodu, odolnost vůči vichřicím a hmyzu, to vše se rapidně vytrácí, jakmile vykročíme směrem k plantážím. Výběrný les je tady vítězem, protože víc už se pralesu přiblížit nemůžeme.
Vsadit na přírodu se vyplácí
Pro práci s lesem platí železná zásada: Každý krok pryč od přírody vyžaduje práci i peníze a snižuje zisk. Neboť bez neustálých zásahů se dlouhodobě vždy znovu prosadí listnatý prales. Čím více se váš podnikatelský záměr od tohoto ideálního stavu vzdálí, tím více musíte napínat síly v boji s touto tendencí.
7 Tuto informaci lze v České republice zjistit z oblastních plánů rozvoje lesů, které jsou veřejně přístupné u orgánů státní správy lesů.