Naslouchání mechu

Robin Wall Kimmererová

Naslouchání mechu Přírodní a kulturní historie mechorostů

Obsah

Předmluva: Svět přes mechové brýle

7

Stojící kameny 11 Umění vidět 17 Výhody malého vzrůstu: život na pomezí 25 Zpátky k vodě 33 Sexuální asymetrie a Satellite Sisters 41 Příchylnost k vodě 48 Ovazování ran aneb Mechy v ekologické sukcesi 59 V želvuščím pralese 68 Kickapoo 79 Rozhodování 87 Krajina možností 101 Městské mechy 111 Síť vzájemnosti: mechy v indiánské tradici 121 Červená teniska 133 Portrét volatky 143 Majitel 147 Les vzdává díky mechům 165 Přihlížející 176 Sláma ve zlato 182 Doporučená literatura 189 Poděkování 193 Rejstřík 194

7

Předmluva: Svět přes mechové brýle

P

rvní vzpomínku na „vědu“ (nebo to bylo nábožen­ ství?) mám ze školky. Scházeli jsme se ve starém sídle farmářské asociace. Když se k zemi začaly opojně sná­ šet první sněhové vločky, všichni jsme se rozběhli k oknům a přitiskli nos na ojíněné sklo. Paní vychovatelka Hopkinso­ vá byla natolik moudrá, že se nadšení pětiletých dětí ze sněhu nepokoušela krotit, a místo toho nás vzala ven. Ve sněhulích a palčácích jsme se uprostřed vší té hebké běloby shlukli ko­ lem ní. Z hluboké kapsy kabátu vytáhla lupu. A na ten pohled na deseti­násobně zvětšené sněhové vločky, které se jí na vlně­ ném rukávu tmavě modrého kabátu třpytily jako hvězdy na půlnoční obloze, nikdy nezapomenu. Složitá struktura a pro­ pracovanost každičké z nich mě naprosto ohromila. Jak mohlo být něco tak malého a obyčejného, jako je sníh, takhle krásné?

Nemohla jsem se na tu nádheru vynadívat. Dodnes si pamatu­ ji, jaký pocit nepřeberných možností a tajemství ve mně onen první pohled vyvolal. Poprvé, ale nikoli naposledy jsem měla dojem, že svět toho skýtá mnohem více, než se na první pohled zdá. Na sníh něžně halící střechy i větve jsem najednou nahlí­ žela s vědomím, že každá závěj sestává z celého vesmíru jiskři­ vých krystalů. Byla jsem uchvácena něčím, co mi připadalo jako tajná sněžná kabala. Lupa a sněhové vločky mě přivedly k prozření, byl to okamžik, kdy jsem opravdu otevřela oči. Teh­ dy jsem poprvé pocítila, že už tak nádherný svět ještě zkrásní, když se na něj podíváte zblízka.

Umění vidět mechy se s mou první vzpomínkou na sně­ hové vločky prolíná. Těsně za limity běžného vnímání se rozkládá další dimenze krásy – půvab lístků tak drobných a dokonale uspořádaných jako vločka sněhu, půvab nevidi­ telných životů, složitých a neskonale krásných. Stačí pěstovat

8 Naslouchání mechu

pozornost a vědět, kam se dívat. Postupně jsem v meších ob­ jevila vstupní bránu k důvěrnému sepětí s krajinou, jakousi tajnou znalost lesa. Touto knihou bych vás do oné krajiny ráda pozvala.

Ani po třiceti letech od chvíle, kdy jsem mech poprvé spat­ řila, příruční lupu téměř nikdy nesundávám z krku. Provázek, na kterém visí, se proplétá s koženým řemínkem mého indián­ ského vaku, přeneseně i doslova. Své vědomosti o rostlinách jsem získala z mnoha zdrojů: od samotných rostlin, vědeckým vzděláním i zásluhou intuitivního příklonu k tradičnímu vě­ dění svých předků z kmene Potawatomi. Dlouho před tím, než jsem se rostliny naučila na univerzitě pojmenovávat latin­ skými názvy, jsem se od nich samotných učila mnohem bez­ prostředněji. Na vysoké škole se oba pohledy na život rostlin, subjektivní a objektivní, duchovní a hmotný, propletly jako ony dva pásky na mé šíji. Ovšem způsob, jakým se na aka­ demické půdě botanika předává, mé tradiční znalosti o rost­ linách postupně zatlačil na okraj. Psaním této knihy jsem si ono prapůvodní chápání dobývala zpátky a navracela mu jeho právoplatné místo.

Odvěké příběhy vyprávějí o dobách, kdy všechny bytosti – drozdi, stromy, mechy i lidé – sdílely stejný jazyk. Už je to dávno, co upadl v zapomnění. A tak se o sobě navzájem učíme pozoro­ váním toho, jak žijeme. Chtěla bych vám přiblížit příběh mechů, protože jejich hlas často zaniká, a přitom nám toho mají tolik co dát. Nesou důležité poselství, kterému bychom měli dopřát sluchu, nabízejí perspektivu diametrálně odlišného druhu. Mé vědecké já chce život mechů dopodrobna poznat a věda před­ stavuje mocný nástroj, jak o meších hovořit. Ale sama o sobě nestačí. Nedílnou součástí onoho příběhu je vztah. Já a mechy už se poznáváme dlouhá léta. Tlumočením jejich pohledu jsem začala na svět nahlížet přes mechové brýle.

Podle indiánské tradice jevu neporozumíme, dokud ho nepoznáme všemi čtyřmi složkami své bytosti: myslí, tělem, srdcem i duší. Vědecké poznání se spoléhá pouze na světské empirické poznatky, které nasbíráme tělem a interpretujeme

Předmluva: Svět přes mechové brýle

myslí. Abych převyprávěla příběh mechů, musela jsem uplatnit oba přístupy, objektivní i subjektivní. Následující kapitoly tedy úmyslně propůjčují hlas oběma postojům a nechávají hmotu a ducha kráčet družně bok po boku. A někdy dokonce i tan­ čit…!

9

41

Sexuální asymetrie a Satellite Sisters

N

a naší místní rozhlasové stanici vysílají v neděli ráno pořad, který mi obvykle dělá společnost při nedělních pochůzkách nebo po cestě autem do hor. Je vtěsnaný mezi povídání o autech a zábavnou kvízovou show a jmenuje se The Satellite Sisters. „Jsme pětice sester na dvou světadílech, které mají stejné rodiče, ale úplně jiný život. Pojďme si poví­ dat.“ Sestry se po telefonu připojují z celého světa, přesto pořad pokaždé budí zdání uvolněného rozhovoru u jídelního stolu, na kterém leží zpola vypité hrnky kávy a tác skořicových šne­ ků. Řeč přelétá od kariérních rad a péče o děti přes ženy v roli ekologických aktivistek až po etické dilema ochutnávání hroz­ nů v samoobsluze. A na přetřes samozřejmě přicházejí také vztahy.

Manžel doma cosi kutí ve stodole, dcery jsou na narozeni­ nové oslavě a já se cítím stejně spokojeně a lenivě jako konver­ zace sester dneska ráno. Venku je příliš mokro na procházku a příliš blátivo na zahradničení, a tak ráno patří mně, jenom mně. A mně se chce prozkoumat všechny ty neurčené dvou­ hrotce. Mám obrovské štěstí, že mohu pracovat a přitom si hrát. Jsem v laboratoři sama pouze s provazci deště stékajícími po oknech a hlasy sester. Mohu se s nimi smát nahlas a nikdo mě neuslyší. Nejsou tu žádní studenti ani zvonící telefony, je­ nom hromádka mechu a pár hodin uloupených z obvyklého víkendového humbuku.

Dvouhrotec (Dicranum) je rod mechu zahrnující spoustu druhů, sester z jedné rodiny. Smýšlím o nich v ženském rodě, protože mužskou část stihl nezvyklý, byť možná příhodný osud, který silné ženy okamžitě pochopí. K tomu se ještě do­ staneme. Zatímco si rádiové sestry vyměňují historky o zrani­ telnosti, kterou přináší nový sestřih, o odhalení nesmělého já, musím se smát, že jsem si nikdy nevšimla, nakolik dvouhrotce

42 Naslouchání mechu

víc než jakýkoli jiný mechorost připomínají vlasy, učesané vla­ sy s pečlivou pěšinkou a přehozem do strany. Jiné mechy vyvo­ lávají představu koberců nebo miniaturních lesů, ale dvouhro­ tec evokuje účesy: ducktaily, vlny, kudrliny a ježky. Kdybyste je seřadili na rodinnou fotografii od nejmenšího dvouhrotce chlumního (D. montanum) po největšího dvouhrotce Bergerova (D. undulatum), ta podoba by vás praštila do očí. Všechny mají tytéž vlasovité lístky, dlouhé a jemné s lo­ kýnkou na konci, sčesané na bok, jako když má někdo rozcuch na stranu.

Stejně jako Satellite Sisters, které si volají z Thajska a oregonského Portlan­ du, i dvouhrotce běžně rostou v lesích po celém světě. Dvouhrotec nahněd­ lý (D. fuscescens) se vyskytuje daleko Dvouhrotec chlumní na severu, zatímco dvouhrotcotvarý bělomech skalní (Leucobryum albidum) zachází až do tropů.

Možná právě ona vzdálenost zaručuje mírumilovné souro­ zenecké soužití. U rodu Dicranum došlo ke značné adaptivní radiaci, tedy že se z jednoho společného předka vyvinulo mno­ ho různých druhů. Adaptivní radiace, ať už u Darwinových pěnkav, nebo dvouhrotců, vytváří nové druhy, které jsou dob­ ře uzpůsobené pro život ve specifických ekologických nikách.

Darwinovy pěnkavy se vyvinuly z jediného původního druhu, který se ztratil na moři a zabloudil na pusté Galapážské ost­ rovy, kde se ptáci přerodili v dosud neexistující druhy. Každý ostrov v souostroví hostí unikátní pěnkavu s unikátním jídel­ níčkem. Podobně se i původní dvouhrotec rozvětvil do mnoha odlišných druhů s různorodým vzhledem i místem výskytu: do rozmanitých variací na jedno prvopočáteční téma.

Síla pohánějící tuto druhovou rozbíhavost má spojitost s nevyhnutelnou rivalitou mezi sourozenci. Vzpomínáte si, jak jste chtěli to, co má váš bratr, jenom proto, že to má? Po­ kud při nedělní rodinné večeři všichni chtějí kuřecí stehýn­ ka, někoho zákonitě čeká zklamání. Když dva úzce spřízněné

Sexuální asymetrie a Satellite Sisters

druhy vznášejí stejné nároky na prostředí, které pro oba ne­ vystačí, nakonec ani jeden nebude mít dost k přežití. Tudíž v rodinách vedle sebe sourozenci přežijí díky tomu, že si kaž­ dý vybuduje vlastní chutě, a tak pokud se zaměříte například na bílé maso nebo bramborovou kaši, soupeření o stehýnka se vás už netýká. Podobná specializace se odehrála i u dvou­ hrotců. Jelikož si navzájem nekonkurují, může koexistovat spousta druhů, každý v prostředí, o které se nemusí dělit s příbuznými, tedy v jakési mechové obdobě Vlastního pokoje od Virginie Woolfové.

V klanu dvouhrotců jsou rozdané takové rodinné role, kte­ ré by pasovaly na sestry v jakékoli početné rodině. Všimnete si jich okamžitě. Dvouhrotec chlumní platí za nenápadnou myš.

Znáte ten typ: nevýrazná, přehlížená, krátké kudrliny neustále rozcuchané. Vystačí si se stanovišti, která na ni zbudou, ku­ řecími křidélky při nedělním hodování, příležitostným obna­ ženým kořenem stromu nebo holým kamenem. Na vlhkých stinných skalkách rovněž roste okouzlující dvouhrotec chvost­ natý (D. scoparium), který přitahuje pohled dlouhými lesklými lístky přehozenými do strany. To je mezi dvouhrotci luxusní dáma, u níž se nemůžete ubránit, abyste po hebkém povrchu nepřejeli dlaní a nezabořili hlavu do huňatých polštářků. Když tyto sesterské druhy žijí na jednom balvanu, okázalý dvouhro­ tec chvostnatý zabere ta nejlepší místa na vršku, kde se drží vlhkost, nachází se úrodná zemi­ na a svítí slunce, zatímco D. montanum se vměstná do mezer. Nikoho nepřekvapí, když D. scoparium sestřičku začne utla­ čovat, naruší její prostor a zažene ji na okraj.

Ostatní dvouhrotce se konfliktům snaží vyhýbat a stejné stanoviště, kde si silné osobnosti mohou vjíždět do Dvouhrotec chvostnatý vlasů, raději nesdílejí. Dvouhrotec výhončitý (D. flagellare) s lístky rovnými a zastřiženými ve vojenském střihu se od svých soukmenovců drží dál a roste

43

44 Naslouchání mechu

výhradně na padlých kmenech v pokročilé fázi rozkladu. Je konzervativní, po většinu života dodržuje celibát a rodiny se zříká ve prospěch osobního rozmachu prostřednictvím klono­ vání. Samotářský a sytě zbarvený dvouhrotec zelený (D. viride) před světem skrývá křehkou stránku, špičky lístků má neustá­ le polámané jako ukousané nehty. Naproti tomu dvouhrotec čeřitý (D. polysetum) představuje nejplodnější matku rodu, což je logický důsledek jeho mnohočetných sporofytů. Pak je tu podlouhlý kučeravý dvouhrotec Bergerův (D. undulatum) pokrývající vrcholky bažinatých pahorků a dvouhrotec hnědo­ žlutý (D. fulvum), černá ovce rodiny – všehovšudy více než tu­ cet druhů silných žen.

Nalévám si druhý hrnek kávy a trpělivě klasifikuji vzorky mechů, když se nedělní debata „satelitních“ sester stočí k mu­ žům. Některé jsou šťastně vdané, jiné se s posluchači dělí o dal­ ší epizodu hledání „pana Dokonalého“ z předešlého víkendu, přemýšlejí nad závazky a probírají potenciální otce svých dětí.

Najít toho správného druha, což je univerzální ženská starost, představuje problém i pro dvouhrotce. Jak už jsme si ukázali, sexuální reprodukce mechů je vzhledem k omezeným schop­ nostem slabých a jepičích samčích pohlavních buněk nejistá záležitost. Jelikož jim v cestě k vajíčkům stojí nedostatek vody, jejich úspěch závisí na dobře načasovaných dešťových sráž­ kách. Spermie musejí k vajíčku doplavat, přičemž čelí překáž­ kám, které je od sebe nepřekonatelně oddělují, i když se třeba nacházejí pouhé centimetry od sebe. Tak blízko a přitom tak daleko dřepí většina vajíček v zárodečníku a čeká na spermii, která nikdy nepřijde.

Některé druhy mechů si vyvinuly metody, jak své šance na nalezení vhodného druha zvýšit. Například přijmou obou­ pohlavní znaky. Koneckonců když vajíčko i sperma produkuje tatáž rostlina, oplodnění je prakticky zaručeno. Dobrá zpráva je, že vznikne potomstvo – špatná, že všichni potomci vzejdou z příbuzenského spojení. U žádného dvouhrotce se ovšem oboupohlavní životní styl neobjevuje a odlišnosti mezi pohla­ vími jsou opravdu jasně patrné.

Sexuální asymetrie a Satellite Sisters

Vzhledem k tomu, jak obtížně si k sobě samec a samice hledají ces­ tu, je nadmíru překvapivé, jak často narazíte na kolonie rodu Dicranum, které se ježí sporofy­ ty vzešlými z čilé sexuální akti­ vity. Mám tu trs D. scopa­rium, který oplývá přinejmenším pa­ desáti sporofyty, což potenciál­ ně znamená až padesát milionů Dvouhrotec hnědožlutý výtrusů. Jak to dělají? Možná vás napadlo, že klíč k takové reprodukční úspěšnosti spočívá ve velmi příznivém poměru pohlaví, jinými slovy že každou samici obklopuje spousta samců. Ano, některé mechorosty ta­ kovou strategii provozují, ale dvouhrotce nikoli.

Rozhlasové sestry porovnávají své zásady na prvním ran­ de, já mezitím rozebírám zmíněný mechový trs a dívám se po alfa samcích, kteří mají všechny ty ratolesti na svědomí. První výhonek, který utrhnu, je samičí. Stejně jako druhý. A také tře­ tí. Každičký výhonek v tomto společenstvu má samičí znaky, a přesto jsou všechny do jednoho oplodněné. Gravidní samice a po samci ani vidu? Neposkvrněné početí u mechů ještě zdo­ kumentováno není, ale napadne vás to.

Vložím jeden ze samičích výhonků pod mikroskop, abych ho prozkoumala zblízka, a uvidím přesně to, co jsem čekala: samičí stavbu a oplodněná vajíčka napěchovaná novou gene­ rací. Lodyžku obrůstají snopky dlouhých lístků elegantně shr­ nutých bokem v onom nezaměnitelném dvouhrotcovém stylu.

Sleduji křivky jednoho lístku podél jeho okraje, hladkých bu­ něk a lesklého žebroví. A pak si všimnu drobného vousovité­ ho chmýří, které jsem dosud viděla pouze jednou. Přiblížím mikroskop a koukám, že se jedná o maličký shluk vláskovi­ tých lístečků, miniaturní rostlinu rostoucí na mohutném lis­ tu dvouhrotce jako kapradí na větvi stromu. Když přiblížení ještě zvětším, v okuláru se objeví klobásovité váčky, typické pelatky nalité spermatem. Tak tady jsou ti ztracení otcové:

45

46 Naslouchání mechu

mikroskopičtí samci, kteří se schovávají mezi lístky budoucích družek. Vstoupili na ženské území s jedi­ ným záměrem, zvolili k intimitě jakousi partyzánskou taktiku a usadili se tak blízko samic, že i nemohoucí spermie vzdálenost k vajíčku snadno přeplavou.

Samice mezi dvouhrotci dominují v každém ohledu: početně, velikostně i silou. Mají ve své moci i to, jestli samci vůbec existují. Když oplodněná sa­ mice vyprodukuje spory, nejsou pohlavně vyhraně­ né. Každá z nich se může vyvinout v samčí i samičí rostlinu podle toho, kde přistane. Pokud výtrus doletí na nový kámen či neobsazený padlý strom, vyklíčí a vyroste v plnohodnotnou samici. Jest­ liže však skončí na porostu dvouhrotce stejné­ ho druhu, propadne mezi lístky stávajících samic a uvázne tam, přičemž samičí rostlina převezme kontrolu nad jeho osudem. Vylou­ čí proud hormonů, jejichž působením se ne­ vyhraněný výtrus vyvine v trpasličího samce, uvězněného druha, který v matriarchátu zplo­ dí novou generaci.

Sestry kohosi zpovídají ohledně dopadů rodinného modelu, kdy vydělávají oba rodiče.

Dvouhrotec Chce se mi do pořadu zavolat a zeptat se, co ří­ kají na domácí uspořádání dvouhrotců. Pět ses­ čeřitý ter, pět názorů na trpasličí samce: zjevný případ ženské krutovlády, ovládnutí maskulinity silnými ženami, sami si o to koledovali… Hele, tak jim trochu věřte, třeba to jsou cit­ liví kluci z devadesátek, kteří jenom ženám dopřávají prostor.

Schválně, budou si pak pořád myslet, že na velikosti záleží?

V dnešní době a v těchto zeměpisných šířkách mají muži i ženy ten luxus, že mohou vztahy navazovat poměrně nezávis­ le na tom, do jaké míry zajistí přežití celého druhu. Sám bůh ví, že už je nás víc než dost. To, jak s partnerem řešíme rovnováhu sil a domácí pohodu, trajektorii naší populace pravděpodobně vůbec neovlivní.

Sexuální asymetrie a Satellite Sisters

Ovšem z evoluční perspektivy dvouhrotců hraje asymet­ rie sexuálních vztahů obrovskou roli. Co se týče problému oplodnění, zakrslí samci představují efektivní řešení. Z da­ ného uspořádání těží celý druh, a tedy i obě pohlaví. Samec standardní velikosti by vlastně bránil vlastnímu genetickému úspěchu, protože jeho lístky a větvičky by zvyšovaly vzdále­ nost mezi spermií a vajíčkem. Trpasličí samec zplodí mnohem více potomků než ten vzrostlý. Další generaci nejlépe prospěje tím, že dodá sperma a pak se uklidí z cesty.

K propastnému rozdílu mezi samci a samicemi dvouhrotce vedl tentýž popud, který sesterské druhy žene k vzájemnému odlišení. Soupeření v rámci rodiny zhoršuje vyhlídky všech.

Proto evoluce přeje specializaci a vyhýbání se konkurenci, což dotyčnému druhu zvyšuje šance na přežití. Ztepilá sami­ ce a zakrslý samec spolu nesoutěží. Samec je malý, aby lépe splnil svou otcovskou úlohu. Samice je velká, aby se postarala o následný sporofyt, budoucnost, potomstvo. Jelikož se samice nemusejí se samci přetahovat, požívají všech výhod vhodného prostředí, připadne jim veškeré světlo, voda, prostor i živiny, to vše pro dobro společných potomků.

Hodinka se Satellite Sisters se chýlí k závěru a končí recep­ tem na citronovou pěnu. Zní to skvěle. Přestalo pršet a s mechy jsem hotová, takže rádio vypínám s úsměvem. Je načase vrátit se domů na oběd, který s láskou přichystal můj normálně velký muž.

47

R

Wall K immererová vypráví příběhy mechů z pohledu vědy i tradiční moudrosti domorodých národů. Mezinárodně uznávaná autorka poutavě spojuje vědecké poznatky s osobními postřehy a dává možnost nahlédnout do elegantně jednoduchého života mechorostů, od nichž se můžeme mnohé naučit. Ve vzájemně provázaných esejích srozumitelně vysvětluje biologii mechů a přemítá nad tím, co všechno nám tyto fascinující organismy mohou předat. Čerpá přitom ze svých rozmanitých zkušeností vědkyně, matky, učitelky i spisovatelky s indiánskými kořeny. obin

V meších autorka objevila vstupní bránu k důvěrnému sepětí s krajinou – jakousi tajnou znalost lesa, která je metaforou toho, jak lze žít ve světě. Putujte s ní a stejně jako ona se kolem sebe dívejte přes mechové brýle.

a

k

le foto © Da

Ka

kk

www.knihykazda.cz