Předmluva
© Emons Verlag GmbH All rights reserved Redakce textu Štěpán Jindra Grafická úprava Eva Kraskes podle předlohy Lübekke | Naumann | Thoben Fotografie autoři, BoysPlayNice (s. 89), Česká spořitelna, a. s. (s. 181), Michal Čížek (s. 17, 35, 43, 47, 51, 53, 55, 59, 65, 71, 73, 75, 81, 83, 91, 121, 139, 141, 147, 153, 167, 169, 173, 191, 197, 199, 201, 219, 223, 229), Jan Hrdý, Corrupt Tour (s. 25), Pragulic (s. 177), Tomáš Souček, MeetFactory (s. 99) Na přední straně obálky plastika Davida Černého Kůň, fotografie Petr Krejčí Mapy altancicek.design, www.altancicek.de Topografický podklad OpenStreetMap, © OpenStreetMap-Mitwirkende, ODbL Vydalo Nakladatelství Paseka s. r. o. v Praze roku 2016 jako svou 1826. publikaci Odpovědný redaktor Milan Macháček Vytiskla tiskárna B.O.S.S Medien GmbH, Goch, Německo Vydání první ISBN 978-80-7432-766-7 Knihy Nakladatelství Paseka žádejte u svých knihkupců nebo na adrese: Nakladatelství Paseka obchodní oddělení Chopinova 4, 120 00 Praha 2 tel.: 222 710 751, 222 710 753 e-mail: paseka@paseka.cz Aktuální informace o knihách Nakladatelství Paseka najdete na www.paseka.cz www.facebook.com/pasekanakladatelstvi
Stověžatá, zlatá, magická, matka měst, matička, co má drápy. Charakter českého hlavního města se během staletí snažila postihnout celá plejáda přívlastků a přezdívek a jeho krása, slavná i méně slavná historie a neopakovatelný genius loci vždy přitahovaly spoustu lidí. Proto existuje pro materiály pojednávající o Praze speciální termín pragensia a v Městské knihovně na Mariánském náměstí je jim dokonce vyhrazeno zvláštní oddělení. Proto byly o Praze popsány tisíce stran papíru, proto se na internetu Prahou zabývá několik kvalitních nadšeneckých blogů a proto městem provádí celá řada průvodců i agentur zaměřených na jeho specifické a konkrétní tváře – od funkcionalistické architektury po místa spojená s korupcí. Chcete-li do této mozaiky přidat další střípek, máte tedy rozhodně na čem stavět. Zároveň si však musíte položit otázku, v čem by zrovna váš příspěvek měl být jedinečný a atraktivní. Naší odpovědí na tuto otázku není jen snaha poukázat na místa opomíjená běžnými turistickými průvodci a často i rodilými Pražany, ale také představit je v co největší různorodosti a pestrosti. Z toho důvodu naleznete v této knížce prodejnu štrúdlů i policejní muzeum, kubistickou stříšku nad barokní sochou Jana Nepomuckého i cyklostezku mezi paneláky, expozici v bývalých nacistických mučírnách stejně jako hospodu uprostřed zahrádkářské kolonie. Místa jsme volili tak, aby si mezi nimi vybral poučenější turista i návštěvník výše zmíněného knihovního oddělení. Možná trochu domýšlivě věříme, že v textech, které budou pro prvního ze čtenářů opravdovým objevem, nalezne i ten druhý nějaký zajímavý detail či ho alespoň pobaví úhel pohledu, kterým dané místo zpracováváme. Je nám přitom jasné, že výběr míst je vždycky značně subjektivní. Věcí, které opravdu musíte vidět, totiž v Praze není jen 111, ale mnohem, mnohem více. Stane-li se tedy tato knížka pro vás inspirací nejen k návštěvě lokalit, do kterých vás v ní zveme, ale také k objevování nových, bude to pro nás ta největší pocta.
2__ Baba a prolézačka Sputnik Dvě vzpomínky na staré časy
Některé věci a místa přímo voní nostalgií. Třeba prolézačka, kterou sochař Zdeněk Němeček vytvořil podle sovětské družice Sputnik a která od roku 1960 stávala ve Stromovce. Do obří koule po žebříku vylezly a vzápětí se po skluzavce svezly dolů tisíce dětí. Říkalo se jí brus trenýrek, protože laminátový povrch klouzačky se ojezdil a zůstalo betonové struhadlo, jež ošoupávalo kalhoty. Zahraniční znalci počítají pětitunovou plastiku v bruselském stylu mezi umělecká díla; její fotografie v životní velikosti se objevila i na výstavě v Muzeu moderního umění v New Yorku. Doma se však na Sputnika zapomnělo. Když začal chátrat, umístili na něj radní mříže, a poté, co se v nich v roce 2008 zasekl pětiletý kluk, chtěli prolézačku odstranit. Na poslední chvíli Sputnika zachránil sběratel umění Rudolf Břínek. Podepsal, že ho neumístí na veřejné prostranství, a odvezl ho na zahradu na ostrohu Baba v Dejvicích, kde ho nechal opravit. A tam ho přes plot můžete vidět i vy. Světlou stránkou Sputnikova přesunu je fakt, že se nyní nachází ve vybrané architektonické společnosti. Na Babě vznikla v roce 1932 funkcionalistická osada jako živoucí výstava moderního bydlení. Domy stavěli renomovaní i začínající architekti, včetně nejznámějšího Josefa Gočára, podle individuálních přání pražské smetánky. Přestože později některé vily poznamenala necitlivá rekonstrukce, je Baba jednou z nejdochovanějších funkcionalistických osad v Evropě. V ulicích Na ostrohu, Průhledová, Na Babě a Nad Paťankou najdete 33 vil s řadami oken, plochými střechami a terasami. Každá z nich je originál a dohromady jsou uspořádány do šachovnice, aby si neubíraly výhled na Prahu. Stačí si jen odmyslet barvy, a máte dojem, že jste na prvorepublikové fotografii. Je ale ironií osudu, že funkční krásu starých časů tu většinou obdivují jen studenti architektury. Stejně jako v případě Sputnika Češi na tuhle unikátní čtvrť trochu zapomněli. 12
Adresa Sputnik: Na Babě 1779/9, 160 00 Praha 6 | Jak se tam dostat Metrem A do stanice Hradčanská a pak autobusem 131 na zastávku U Matěje | Tip Na konci ulice Nad Paťankou se dejte po louce doprava ke zřícenině letohrádku Baba a pozorně se zadívejte na protější břeh před vámi, ideálně dalekohledem. Budete-li mít štěstí, překvapí vás tam pro Česko neobvyklá zvířata – díváte se totiž na výběhy žiraf, antilop a pštrosů pražské zoo.
4__ Betlémská kaple na Žižkově Kubistický skvost na dvorku
Řekne-li se Betlémská kaple, většina lidí si představí kostel na Starém Městě spojený s mistrem Janem Husem. Málokdo ví, že kaple tohoto jména jsou v Praze dvě a že ta druhá by si zasloužila minimálně stejnou pozornost. Je nejen starší, ale především unikátní dochovaným kubistickým interiérem. Skrývá se ale na dvoře jednoho ze žižkovských pavlačových domů, a tak ji často neznají ani její sousedé. Když se na Žižkově postupně rozrůstala evangelická komunita, rozhodli se farníci koupit řadový dům v tehdy frekventované Prokopově ulici a v prostorném dvoře ve vnitrobloku v roce 1914 vybudovat modlitebnu. Nenechte se mýlit, v té době to byla skutečně jediná Betlémská kaple ve městě. Původní svatyně, v níž kázal Hus na Starém Městě, totiž byla v 18. století zbořena a teprve v letech 1950 – 52 ji nechaly komunistické špičky obnovit jako památník husitství. I žižkovské kapli hrozil zánik, když se později režim rozhodl pro rozsáhlou asanaci a přestavbu Žižkova na socialistické sídliště. Díky úsilí tehdejšího faráře však byla kaple v roce 1975 prohlášena kulturní památkou. Nevelká šedá stavba architekta Emila Králíčka kombinuje prvky kubismu a secese a její interiér vás rozhodně překvapí. Dochovaný typicky kubistický hvězdicový motiv najdete na kazatelně i pod varhany. Naopak barevnou malbu zdí, jež ale původní interiér dokonale dotváří, vytvořili až v roce 1992 studenti umělecké školy pod vedením akademického malíře Pavla Nováka. Nové jsou i výrazné lustry původně vytvořené pro vyšehradskou kapitulu. Kapli spravuje farní sbor Českobratrské církve evangelické, ale kromě varhanních koncertů skrývá toto místo pro hudební nadšence ještě jednu zajímavost. Prahou se šíří legenda, že ji jako zkušebnu využívala undergroundová kapela The Plastic People of the Universe. Není to sice pravda, nicméně faktem zůstává, že členové kapely se v kapli seznámili s bubeníkem Jiřím Šulou. 16
Adresa Prokopova 216/4, 130 00 Praha 3 – Žižkov | Jak se tam dostat Metrem B, C do stanice Florenc a poté autobusem 133, 175, 207 na zastávku Tachovské náměstí | Otevírací doba Veřejnosti přístupné, ale nemá otevírací dobu – není-li otevřeno, zvoňte na zvonek na kapli, nebo se domluvte s farářem předem, zizkov1.evangnet.cz | Tip Na blízkém Prokopově náměstí si prohlédněte originální jezdeckou sochu Jaroslava Haška, autora legendárního vojáka Švejka. Vytvořili ji známý sochař Karel Nepraš a jeho dcera Karolína, která po smrti otce dílo dokončila.
10__ Cyklostezka mezi paneláky Betonové eldorádo
Také si cyklostezku představujete jako příjemnou cestu pod korunami stromů vedoucí ideálně kolem vody? Pokud ano, trasa z Řep do Hlubočep vás nezklame, až budete projíždět překrásným Prokopským údolím, jež svírá dvěma vysokými svahy stejnojmenný potok. Avšak další úsek této stezky si asi nepředstavíte – čeká vás totiž průjezd sídlištěm Lužiny, jedním z typických obřích areálů panelových domů, které vybudovali komunističtí plánovači a v nichž dodnes žije půl milionu Pražanů. Lužiny byly postaveny v 70. a 80. letech 20. století jako součást Jihozápadního Města, jednoho ze tří hlavních sídlištních komplexů v Praze. Masy panelových domů jsou tu ale v méně obvyklém provedení situovány do kruhů, tzv. rondelů, v jejichž středu leží rozlehlé vnitrobloky. A zmíněná cyklostezka vede jako dlouhá tepna napříč třemi rondely v oblasti ohraničené na východě ulicí Píškovou a na západě Oistrachovou. Auta jsou svedena okolo a hlavní silnice přejedete po mimoúrovňových lávkách. Dovnitř rondelu většinou vjedete nízkým průjezdem skrz dům. Před vámi se pak otevře velký, tichý prostor s trávou a stromy ohraničený panelovými zdmi se stovkami naprosto stejných oken. Kdybyste se sem dostali v 80. letech, dojem Velkého bratra by dotvářela nekonečná depresivní betonová šeď, dnes však domy díky snahám obyvatel vrátit sídlištím lidskou tvář hrají všemi barvami. Také vnitrobloky prošly revitalizací, a tak tu najdete nejen klasická pískoviště a školky, ale i dobře vybavená hřiště s lanovými pyramidami či horolezeckou stěnou. Přes veškerou snahu o renovaci se však stále neubráníte dojmu, že projíždíte místem sociálního experimentu. Obřím obytným prostorem bez kaváren, obchodů či galerií, kde jsou jediným místem setkávání právě ta pískoviště, na něž se obyvatelé každý den dívají z okna. Pokud vy sami na sídlišti nebydlíte, berte tedy tento cyklistický výlet spíše jako cestu za poznáním než za zábavou. 28
Adresa Cyklostezka Řepy – Hlubočepy, úsek mezi Píškovou a Oistrachovou ulicí, 155 00 Praha 13 | Jak se tam dostat Na kole – www.prazskecyklostezky.cz/cyklostezka/ re-hl.aspx, pro pěší metrem B do stanice Lužiny a dále pěšky po cyklostezce – při návratu si můžete cestu zkrátit, nastoupíte-li již na stanici Luka | Tip Přejedete-li Oistrachovu ulici a budete-li pokračovat po cyklostezce, jen o pár kilometrů dál spatříte kostel svatého Jakuba Staršího (Kovářova 21), pseudogotickou stavbu postavenou na počátku 20. století na místě dřívějšího románského chrámu. Spolu s několika domy tu kostel přetrval jako ostrůvek původní zástavby v moři betonu.
19__ Dům Václava Havla Stavba s výhledem na Hrad
Cestujete-li do Prahy letadlem, od roku 2013 přilétáte na Letiště Václava Havla. Nečekejte však, že by toho po nejvýznamnější české postavě druhé poloviny 20. století bylo v metropoli pojmenováno více. Představitelé města si asi řekli, že přejmenovaných ulic a náměstí si obyvatelé Prahy za posledních sto let užili až až, takže letiště musí stačit. Nicméně jeden čas se přece jen uvažovalo o tom, že by Havlovo jméno mohla nést část Rašínova nábřeží od Jiráskova k Palackému mostu. Právě zde v domě č. 78 totiž Havel většinu svého života bydlel. Budovu postavil v roce 1905 jeho dědeček, významný stavitel, který zbudoval mj. i palác Lucerna (viz s. 124). Svůj rukopis, tedy bohatou štukovou výzdobu, prostorné lodžie i trojdílná okna s prostřední příčkou posunutou o trochu výš vetkl i do domu na Rašínově nábřeží, v němž nakonec sám bydlel a kde různí členové Havlovy rodiny žijí bez přestávky už více než sto let. Václav Havel dům obýval až do roku 2003, pak se přestěhoval do vily v Dejvicích a byt ve třetím patře přenechal bratru Ivanovi. Právě tady byla napsána Charta 77, přičemž zdejší adresa se pod dokumentem objevila jako kontaktní. Sem také mířily dalekohledy StB ze stálé pozorovatelny v nedaleké vodárenské věži a zde bylo v roce 1989 rozhodnuto o založení Občanského fóra. Tady Havel a architekt Vlado Milunić snili o zástavbě vedlejší parcely něčím mimořádným, což se jim nakonec za přispění proslulého Franka Gehryho splnilo v podobě slavného Tančícího domu. Milunić byl Havlovým sousedem a dokonce mu za komunismu i rekonstruoval byt. Přitom oddělil obývací pokoj od pracovny mříží, za níž umístil jednoduché lůžko – prý aby Havlovi časté pobyty ve vězení nepůsobily takové šoky. Snad by Havlův smysl pro absurdní humor potěšilo i to, že dnes se po něm jmenuje letiště dříve zvané Ruzyně. Tedy stejně jako notoricky známá pražská věznice, v jejíchž celách několikrát pobýval. 46
Adresa Rašínovo nábřeží 2000/78, 120 00 Praha 2 – Nové Město | Jak se tam dostat Tramvají 5, 17 nebo autobusem 176 na zastávku Jiráskovo náměstí | Otevírací doba Pro veřejnost uzavřeno | Tip Další místo nerozlučitelně spojené s Václavem Havlem je vinárna Rybárna v nedaleké Gorazdově ulici, kde zvláště po listopadové revoluci probíhalo mnoho důležitých schůzek. Dnes v ní je slušné vietnamské bistro, jehož majitelé na zdi dokonce nechali původní rybářské motivy.
20__ Garden café Taussig Příjemné překvapení na Petříně
Míst, kde si můžete u pití nebo jídla posedět na čerstvém vzduchu, najdete v Praze spoustu. Je pochopitelné, že podniky, u nichž venkovní posezení zabírá velkou a mnohdy dominantní část rozlohy, mají ve svých názvech zakomponovánu některou z variant slova zahradní. Nejinak se to má i s Garden café Taussig. Jenže tato kavárna má svou zahrádku tak rozsáhlou, že všechny ostatní pražské podniky strčí do kapsy, což je vzhledem k její malé známosti docela paradox. Skutečně – se svými bezmála 8000 metry čtverečními by se možná mohla jmenovat Taussig Garden with Café. Na první pohled tomu ovšem nic nenasvědčuje. To, co zahlédnete od brány z ulice, je pár stolků rozesetých na konci širokého betonového nájezdu. Když se ale po něm vydáte, po pravé ruce spatříte dlouhé schody s nevzhlednou kovovou konstrukcí pro vozíčkáře. A právě za nimi začíná zahradní cesta lemovaná několika místy k sezení. Obsluha tam sice nechodí, ale to vám bohatě vynahradí překrásný výhled na Pražský hrad. A když se projdete po cestičce dál a vystoupáte na jednu z jejích větví terasovitě se vinoucích nad vámi, pocit exkluzivity ještě stoupne. Pravděpodobně se totiž uprostřed stromů a keřů ocitnete úplně sami. Kaskádovitý charakter zahrady dává tušit, že prapůvodně byla na tomto místě vinice. To už ale pár století neplatí a stejně tak i rod Taussigů dávno nevlastní přilehlý dům. Ten byl ostatně v prvopočátku jakýmsi letohrádkem a až na začátku 19. století se z něj stal celoročně obyvatelný objekt. V posledních šedesáti letech slouží lidem s mentálním postižením, s čímž se pojí další důvod pro návštěvu tohoto místa. Kavárna je totiž tréninkovým centrem pro zdejší klienty. Každým vypitým drinkem či snězeným kouskem panini jim tak vlastně pomáháte adaptovat se na běžný život. Něco podobného u podniku s tak honosným názvem člověk moc nečeká. Podobně jako ceny, které jsou na danou lokalitu vpravdě lidové. 48
Adresa Vlašská 25, 118 00 Praha 1 – Malá Strana | Jak se tam dostat Tramvají 12, 15, 20, 22 na zastávku Malostranské náměstí, odkud lze jet nahoru autobusem 192 nebo se projít pěšky ulicemi Karmelitská, Tržiště a Vlašská | Otevírací doba Květen – září po – pá 11 – 19 hod., so – ne 12 – 19 hod., www.cafe-taussig.cz | Tip O kousek níže je ve Vlašské ulici před německým velvyslanectvím několik kamenných patníků. Jde o pozůstatky z dob, kdy hlavním dopravním prostředkem byly koňské povozy a kočáry a takto vypadala tehdejší parkoviště. Jejich vrchní část je ohlazena rukama malostranských dětí, které přes ně po generace skáčou roznožku.
23__ Hudební klub 007 Nenápadná legenda ze Strahova
V obecném povědomí strahovskou Sedmičku zastiňují větší podniky umístěné blíže centru a mnozí si ji představí jen jako pouhý studentský klub. V uších hudebních fajnšmekrů má ale zvuk. A to přeneseně i doslova. Místní zvukař zde totiž působí už pětadvacet let a za tu dobu si mezi kapelami vydobyl obrovské renomé. Žádný jiný klub navíc nehrál na české hudební scéně tak důležitou roli. Vznikl v roce 1969 v suterénu jedné z vysokoškolských kolejí ČVUT, tudíž jde o nejstarší nepřetržitě fungující klub v Praze. Jeho historie také odráží plynutí hudebních stylů, které byly ve své době považovány za nezávislé. Na přelomu 60. a 70. let tu vystupovali folkoví zpěváci, následovala období jazzrocku, disca, nové vlny, undergroundu i punku. Hrálo se zde divadlo, pouštěly filmy a navzdory tlakům režimu se studentům, kteří se o prostor starali, dařilo zachovat jeho poměrně svobodný ráz. V roce 1987 se jedním z těchto studentů stal Ivo Kučera, který je provozním klubu dodnes, takže v branži platí v podstatě za legendu. Stejně jako „jeho“ Sedmička, za což snad může domácká atmosféra, která k relativně malému sálu pro cca 180 lidí tak nějak patří, či jakási zvláštní energie, jež sem vždy přitahovala progresivní kapely a jejich promotéry. Klub totiž nemá vlastního dramaturga a prostory pronajímá zájemcům, kteří tu chtějí uspořádat koncert. V 90. letech se tak Sedmička stala výsostným územím vyznavačů hardcore, dnes je spíše multižánrovou scénou. Můžete tu narazit na kapely, jež i nadále zůstanou známé jen úzkému okruhu svých příznivců, stejně jako na interprety, kteří se za pár let stanou jedním z hlavních taháků Glastonbury, jako v případě britských The XX. Nicméně právě koncert kapely, která se zanedlouho rozpadne, si klidně do konce života můžete pamatovat jako to nejlepší, co jste na klubové scéně kdy zažili. Jak ostatně poznamenává pan Kučera: „Jít do klubu je vždy jedinečný zážitek. Nikdy nevíte, jak to dopadne.“ 54
Adresa Chaloupeckého 1915/7, 169 00 Praha 6 | Jak se tam dostat Metrem B na stanici Karlovo náměstí, pak autobusem 176 na zastávku Stadion Strahov a poté podél stadionu k druhému bloku kolejí | Otevírací doba Ne – čt 19 – 24 hod., pá – so 19 – 01 hod., koncerty končí přesně ve 22 hod., www.klub007strahov.cz | Tip Přepadne-li vás na Strahově hlad a budete-li tam před 20.30 (v pátek a sobotu 19.30), můžete zkusit menzu v Jezdecké ulici. Ceny jsou studentské, kvalita jídel přiměřená.