Od autora Sibiřské v ýchovy
Spy Story Love Story Nicolai Lilin
Čtyřicátník Aljoša je zkušený nájemný vrah, který by rád odešel do důchodu. Jeho zaměstnavatel, mocný boss a ruský politik Rakov, ho ale vydírá. Navenek bezcitný Aljoša se ocitá před těžkou volbou, protože jeho posledním úkolem má být likvidace mladé ženy. Ač se v životě neřídí běžným mravním kodexem, nečekaně se v něm probouzí duše čtenáře velkých děl světové literatury, jež ho učily věřit v sílu lidskosti, ve svět, kde nevládnou jen peníze a kde i osobní prohra může být vítězstvím. Aljoša, který se od dětství podřizoval zločineckému kodexu a později zákonům džungle, ztrácí své dosavadní jistoty. Vydává se sice na misi do Milána v doprovodu svého nástupce Ivana, démony sužovaného veterána z čečenské války, ale zároveň zjišťuje, že přestává platit pravidlo, podle něhož láska do světa zabijáků nepatří… Další z knih mistra silných příběhů těží z jeho přímočarého stylu a schopnosti plastického vykreslení postav i podmanivé atmosféry.
Nicolai Lilin
Spy Story Love Story
ISBN 978-80-7432-848-0
Román
Nicolai Lilin
spystory_lovestory_sazba_4.indd 2
25.10.17 14:33
Spy Story Love Story
spystory_lovestory_sazba_4.indd 3
25.10.17 14:33
Nicolai Lilin
Spy Story PŘELOŽILA HELENA LERGETPORER SPY STORY LOVE STORY Copyright © Nicolai Lilin, 2016 Translation © Helena Lergetporer, 2017 ISBN 978-80-7432-848-0
spystory_lovestory_sazba_4.indd 4
25.10.17 14:33
Love Story spystory_lovestory_sazba_4.indd 5
25.10.17 14:33
spystory_lovestory_sazba_4.indd 6
25.10.17 14:33
Vždycky ve mně byl dobrý člověk, ale podařilo se mi ho nadlouho umlčet.
spystory_lovestory_sazba_4.indd 7
25.10.17 14:33
spystory_lovestory_sazba_4.indd 8
25.10.17 14:33
I Kapitola první Přesně ve chvíli, kdy se Aljoša chystá usednout na lavičku, projíždí kolem brány parku náklaďák naložený stavebním materiálem. Nepřítomným pohledem, jako jeden z těch povalečů, co se už od svítání potulují ulicemi velkoměsta, sleduje bílou střechu, která vykukuje nad zelenou hrad bou vistárií. Když je náklaďák jen pár metrů od semaforu, zavře oči a mírně skloní hlavu jako děti, když odpálí pe tardu a čekají, až to bouchne. Přesně v tu chvíli prořízne klid parku hlasitý a neob vyklý zvuk, tři komponenty, které se slévají do jediného hlasu. Pozorný člověk by v tom rámusu bez obtíží rozeznal rupnutí pneumatik, skřípání brzd a rachot nákladu, prav děpodobně kovových trubek, který se vyvalil na silnici. Aljoša zvedne hlavu, očima najde slunce, které právě vychází nad městem, a na tváři se mu objeví široký a spo kojený úsměv. Zaslechne první hlasy účastníků nehody. I když odtud celý ten výjev nemůže vidět, jasně si předsta vuje, co se teď u semaforu děje. Náklaďák stojí, všechny čtyři pneumatiky vyfouklé a náklad, rozházený po asfaltu, blokuje dopravu. Aljoša si domyslí, že se utvořila kolona aut, která se nahromadila jedno za druhým jako různoba revné a nestejně tvarované korálky na obrovském náhrdel níku. Lidi, kteří právě spěchali do práce, šílí při pomyšlení, že skončili v nejstrašnější pasti, jakou lidstvo zná: v beto nové džungli. Aljoša se směje, tváří se vesele jako uličník, který právě provedl opravdu velkou rošťárnu. Hluk motorů je basový základ – napadá ho –, na je hož pozadí se k nebi zvedá dlouhý a smutný soprán klak sonů. A ten soprán zní stejně zoufale, jako když odsouzený
9
spystory_lovestory_sazba_4.indd 9
25.10.17 14:33
v předtuše blízké smrti oplakává všechno, co bylo a co už nikdy nebude. Jsem básník, pomyslí si a odvrátí pohled od slunce. Světlo ho na krátkou dobu oslepilo, takže několikrát zamrká, zadívá se do prostoru před sebou a snaží se za ostřit na jednotlivé věci. Okolní realita se pomalu zhmot ňuje. Nejdřív zmateně a chaoticky jako nějaký abstraktní obraz, potom taková, jaká ve skutečnosti je: obvyklá sce nérie městského parku. Jeho výhled ale narušují stopy po spoustě barevných kruhů, jako by se mu v zorničkách usa dil velký kaleidoskop. Prsty si promne oči, aby ty kruhy za hnal, a hned potom zkusí upřít pohled do zeleně stromů: kruhy nezmizely, naopak, teď je jich ještě víc a někde na hoře se mezi nimi objevila malinká, sotva viditelná černá tečka. Malá černá tečka. Vybaví si, kolikrát se jako malý kluk díval do starých rodinných alb. To byla jedna z nejrozší řenějších sovětských kratochvílí: pozvat sousedy, přátele a známé na čaj a ukazovat jim alba s fotografiemi. Ukazo vat posvátnou knihu štěstí. Byl to způsob, jak se sobě vzá jemně víc přiblížit a sdílet spolu něco hezkého, jak nechat ostatní vstoupit do srdce vlastní rodiny. On žádnou krásnou početnou rodinu neměl, neměl pra rodiče, strýce, tety, bratry ani sestry. A hlavně neměl otce, možná proto jeho matka nikdy žádné album nezaložila, zjevně nechtěla, aby byl její život kousek po kousku za chycen na fotkách. Možná i proto vždycky soustředěně hle dal na podobných obrázcích chyby, když ji musel dopro vázet na prohlídku alb významných životních okamžiků jiných lidí. Začínal od záběru: když byl nakřivo nebo roz mazaný, zatetelil se blahem. To je ale ošklivá fotka, říkal si v duchu. Potom si pozorně prohlížel držení těla, možná někdo vysunul nohu do strany nebo zkroutil ruku, a zka zil tak celou kompozici. Prozkoumal každičký detail, i ve
10
spystory_lovestory_sazba_4.indd 10
25.10.17 14:33
tvářích: nucený úsměv, předstírané veselí, neurvalý po hled. Když ale bylo na fotce všechno dokonalé, mohl se utěšovat jen malými černými tečkami, jaké na filmu zane chávají nečistoty na čočce objektivu v momentě, kdy foto graf zmáčkl spoušť. Malá černá tečka, která se mu teď objevila kdesi nahoře v zorném poli, vypadá úplně jinak než ty, co hledával na fotkách v dobách svého nešťastného dětství. Je z nějaké jiné látky. A není to kaz na fotce, ale kaz na skutečnosti. Zkusí několikrát za sebou rychle zavřít a zase otevřít oči v naději, že se té obtížné věci zbaví, ale zdá se, že tečka se nehodlá hnout z místa, je pořád tam, pevně usazená, jako když se klíště přisaje na kůži. Aljoša ztuhne, něco takového se mu stalo poprvé. Ta černá tečka uprostřed trojrozměrné a pestrobarevné rea lity obratem proměňuje všechno, co vidí, v jakousi umě lou, plochou, matnou kulisu bez života. Jako by měl před očima nějakou plentu, prostěradlo jako ve starých kinech, jenom s tím rozdílem, že přímo uprostřed té plenty je otvor, ve skutečnosti malinkatý, ale člověk se kvůli němu nemůže vžít do obrazu, protože ten nekonečný kouzelný svět na té bílé ploše má puklinu, a nejde se dívat jinam než na ten zpropadený otvor. A teprve teď si uvědomuje, že to minia turní zrnko v něm vedle úzkosti a obav vyvolává podivným, absurdním způsobem ještě něco jiného. Silnou zvědavost, která roste tím víc, čím víc se soustředí, jako by byl ten ne obvyklý úkaz odpovědí na nějakou důležitou otázku. Ztratil spojení s okolním světem, je naprosto pohlcen tou malou černou tečkou visící ve výšce uprostřed každého výhledu, který by se mu mohl otevřít před očima. Na okamžik do té tečky zkouší pohlédnout v naději, že se mu podaří zjistit, zda se za tou tmou něco skrývá, a okamžitě má pocit, že ho přitahuje nějaká magnetická síla, jako by ta černá hmota měla taky oči a upírala je na něj a vtahovala ho do sebe.
11
spystory_lovestory_sazba_4.indd 11
25.10.17 14:33
Točí se mu hlava. Občas se mu to stává, možná málo spí nebo za tyhle zvláštní účinky na jeho organismus může nedostatek vitamínů… Táhlý zvuk houkačky ho definitivně vrátí zpět do rea lity. Na zablokované silnici mezitím zavládl chaos, několik aut se ji pokouší objet po chodníku a vyslouží si za to ko mentář kolemjdoucích. Najednou tleskne rukama, jako by chtěl zpečetit dobrý obchod, který uzavřel sám se sebou. Někde hluboko v těle mu plápolá radostný plamínek. Ne mohlo to dopadnout líp, říká si a podívá se směrem k bráně. I když je náklaďák naložený jenom z jedné čtvrtiny, nikdo ho odsud nedostane dřív než za hodinu: jestli pro něj Ra kov chystá nějaké překvapení, bude ten dav lidí uvězně ných v autech dokonalou zástěrkou pro jeho útěk. Rakov… Už samotné jméno v něm rozvíří celou galaxii protichůd ných pocitů. Nejlepší z nich je stesk po tom, co se kdysi nazývalo „Bratrstvo“. Bratrstvo nebylo jen pouhé jméno jednoho z mnoha druhů ruských zločineckých uskupení, ale vůbec první struk turovaná podsvětní organizace, která svrhla diktaturu kasty Černého semene a zrovnoprávnila všechny zločince. „Stejná práva a naprostou ochranu“ slibovalo Bratrstvo. A v devadesátých letech se stalo snem milionů kluků jako on, kteří vyrůstali na troskách sovětského impéria a chtěli patřit do nového světa. Do světa, kde – tak to aspoň slibo vali – jejich sílu, odvahu a odhodlání nezneužije vládce, který je právě u moci: každý si tu bude moct budovat bu doucnost podle svého gusta. Samozřejmě se po uvedení do praxe ukázalo, že myš lenka, na níž se Bratrstvo zakládá, je vadná jako všechny dokonalé ideje. Už po několika málo letech v organizaci za vládl chaos. Když jsou si všichni rovni, myslel si tehdy Al joša, neznamená to nutně dobro a nepřináší to klid a mír.
12
spystory_lovestory_sazba_4.indd 12
25.10.17 14:33
Z Orwellových knih se naučil, že existuje vždycky někdo, kdo chce být rovnější než ostatní; v Bratrstvu zjistil, že určití lidé to chtějí i za cenu, že rovnost bude znamenat smrt. To, že se mezi sebou oslovovali „bratře“, chodili do kostela, prožívali podivné znovuzrození křesťanského uvě domění, a než na někoho vystřelili, citovali Bibli, jim nijak nebránilo, aby si vzájemně nešli po krku kvůli banalitám, které se v minulosti – když ještě obchody řídili staršinové organizovaného zločinu – řešily civilizovaně, poradou, po níž byli všichni spokojení, protože si každý přišel na své. Nové podsvětí bylo groteskní a nehodlalo se s ničím pá rat. Aljošu napadne, že kdyby chtěl někdo shrnout atmo sféru těch let, mohl by klidně citovat Lermontova: „Tehdy se mnozí budou sytit smrtí a krví.“ Tuhle větu napsal v po lovině devatenáctého století a předpověděl tak chaos, do něhož se mělo Rusko zřítit po pádu carské monarchie, ale dokonale vystihuje i devadesátá léta: „Smrt a krev." Proto se také kolem Bratrstva, které v Aljošově životním spektru hrálo dlouhou dobu hlavní roli, v těch letech na kupily další, rozhodně méně krásné prvky. Někdy smutné a nevinné, například stesk po mládí, po kamarádech, o něž během času přišel, po promarněných příležitostech. Ale najdou se tam i odstrašující věci, které už svou přítom ností otravují celý jeho svět a které ho proměnily ve zvíře na útěku, jež se za sebou snaží zamést stopy. V jeho životě vykvetla lačnost, zrada, chladnokrevnost. A vypěstoval je Rakov a jeho nepříčetná touha po moci. Aljoša už v něm nevidí bratra, ale problém. Jistě, Rakov byl hlavou zločinecké bandy, v níž věrně sloužil víc než dva cet let, ale už moc dlouho a kvůli příliš mnoha rozdílům je mezi nimi zlá krev. Z mladého ctižádostivého kriminál níka, který v jedné nechvalně proslulé moskevské čtvrti vlastnil malou posilovnu, se Rakov proměnil nejdřív ve finančního oligarchu a potom v úspěšného politika, dnes
13
spystory_lovestory_sazba_4.indd 13
25.10.17 14:33
podporovaného řadou západních kolegů, kteří v něm spat řují jedinou skutečnou opozici vůči ruskému prezidentovi a nového paladýna demokracie. A v nové politické karié ře je mu jeho kriminální minulost stále víc na překážku. Aljoša do té minulosti patří, a od někdejšího šéfa tak může očekávat jen to nejhorší. Nikdo neví líp než on, že je téměř nemožné opustit svět organizovaného zločinu. Když se někdo z podsvětí vrátí do normální společnosti, představuje pro všechny nebezpečí, protože toho moc ví. A on představuje hned dvojnásobné nebezpečí. Když Ra kova poprvé požádal o povolení stáhnout se do ústraní, ten si dal dobrý pozor, aby mu ho nedal: jenom trochu povolil vodítko, dovolil mu odjet ze země a navrch přidal i štědrou měsíční gáži, ale nic víc. A dříve nebo později – to je Aljo šovi naprosto jasné – mu přichystá nějaké zvlášť mazané a hrůzostrašné překvapení. Proto si hned pár dnů po od jezdu z Ruska koupil od jednoho ze svých věrných doda vatelů sympatickou věcičku vyrobenou v Japonsku, pře nosný a velice citlivý měřič radioaktivity. Když má člověk co do činění s mocnými tohohle světa, musí si být vždycky jistý, že mu někdo do čaje kromě cukru a citronu náhodou nepřidal i špetku polonia. I ten náklaďák, který tu teď trčí na křižovatce, je preven tivní opatření: je součástí plánu, který sestavil před třemi dny, hned poté, co od Rakova dostal pozvání, aby se s ním sešel v jednom parku ve Vídni. V noblesním městě pohrouženém do svého obvyklého ranního ruchu si nikdo nevšiml muže, který jako spousta jiných přešel po přechodu u semaforu za parkem, přesně tam, kde teď stojí náklaďák. Pozorný kolemjdoucí by vi děl, jak se ten muž u chodníku sehnul, jako by si chtěl za vázat boty, a rychlým a rozhodným pohybem hodil na sil nici hrst něčeho velice podivného, co vypadalo jako malé
14
spystory_lovestory_sazba_4.indd 14
25.10.17 14:33
trojrozměrné hvězdičky: špičaté hvězdičky z nerezové oceli, ostré jako břitva. Pak by spatřil, že si ten muž pečlivě pro hlíží své dílo – pás hvězdiček široký zhruba jeden metr, který se táhne přes celou vozovku od jednoho chodníku k druhému – a potom jde dál ke vchodu do parku a s roz těkaným výrazem člověka, co nemá nic na práci, usedá na lavičku a nakonec zničehonic tleskne rukama, jako by chtěl zpečetit dobrý obchod, který právě uzavřel sám se sebou. Když byl Aljoša ještě kluk, tyhle sabotážní akce se mu strašně líbily, pociťoval zvláštní rozkoš, když mohl kom plikovat život lidem, té anonymní mase, která se každý boží den snažila udržovat v chodu veliké kolo života. Už jako malý se naučil takovými lidmi pohrdat. Ostatně, když někdo vyrůstá v prostředí, které se řídí vzorcem „ráno he roin, večer toluen“, je moc těžké vybudovat si pozitivní po hled na společnost, která ho obklopuje. Ten oslnivý úsvit zářné budoucnosti, jehož měli ideologové komunistické strany plnou hubu, nikdy nespatřil: pokud bylo někde na světě místo, kde tohle světlo opravdu existovalo, určitě to nebylo jeho zapadlé městečko ve středním Rusku. Tam pa novala temnota, která se zdála být věčná. Když se někdo narodí a žije na podobném místě, má dvě možnosti, jak splynout s hlavním proudem: buď se stane zločincem (s vysokou pravděpodobností, že umře, ještě než se dožije třicítky, a bez velkých poct tak završí svou existenci), nebo se zkroutí pod tlakem pokrytecké malo měšťácké společnosti, bude se jí plazit u nohou a v téhle pozici zůstane až do smrti, nechá se naverbovat do neko nečné armády moderních otroků živících se konzumními sny, které pro ně stvořili mocní tohoto světa. Jistě, existují i výjimky, ale ty jsou stejně vzácné jako panny na střední škole. Občas například slýchal, že se ně jakému gaunerovi, který byl mazanější než ostatní – nebo
15
spystory_lovestory_sazba_4.indd 15
25.10.17 14:33
měl prostě jen větší štěstí –, podařilo ulít majlant a pak se vypařil na nějaký exotický ostrov, kde začal nový ži vot jako jakýsi domorodý milionář, který svůj život dělí mezi radovánky na pláži, milování s mulatkami při západu slunce, podmořský rybolov a klimbání v houpací síti na tažené mezi palmami. Podobné sny rozněcovaly fantazii spousty lidí na hranici zákona, kteří se vypracovali na tro skách sovětského impéria, rozporcovali celou zemi a na servírovali ji velkým zločineckým organizacím: průmysl, energie, obchod, kulturu, vzdělávání, obranu, zdravotnic tví, a dokonce i administrativu… všechno jim dali v plen. Zajímavé ale je, že devadesáti devíti procentům nebož tíků (a on jich znal hodně), kteří se v těch letech rekruto vali z řad zlodějů, překupníků, přechovávačů kradených věcí, nájemných vrahů, a dokonce i bossů velkých gangů, jimž se v žargonu říká „party“, pomohly na onen svět právě tyhle sny, navenek naivní a možná i trošku směšné (po každé, když si zkouší představit nějakého kolegu bohatě pokrytého tetováním a jizvami, jak si pod horoucím slun cem užívá na nějakém tichomořském ostrůvku, vidí mrože ztraceného mezi dunami na Sahaře). Navzdory přirozené neslučitelnosti jistých lidí a pro středí, která je přitahují, se přitom v ruském podsvětí bu dovaly velkolepé pomníky těm nejšílenějším snům. Ty se mezi zločinci šířily jako smrtící virus a paralyzovaly jejich mozkové závity, narušovaly jejich chápání světa záblesky bezvýhradného štěstí a zažehávaly v jejich temných a re zignovaných duších jiskřičky naděje. O lidech, co to dokázali, kolují legendy typu „jeden zná mej mi vyprávěl, že jeho bratr slyšel o týpkovi, co dvacet let prodával drogy v Petrohradě, pak si jednou koupil ostrov v Pacifiku a teď je za vodou“. Tyhle napůl bájné šťastlivce samozřejmě nikdo nikdy osobně nepoznal, ale tomu, kdo se utěšuje podobnými historkami, na tom zjevně nezáleží.
16
spystory_lovestory_sazba_4.indd 16
25.10.17 14:33