Buddeus, Janíček: Kolo / ukázka

Dopravní prostředek budoucnosti

KOLO

Ondřej Buddeus & Jindřich Janíček

KOLO JAKO VĚC

1. Co je kolo?

2. Proč se jezdí na kole

3. Jak to celé začalo?

4. Jak se vynalézalo kolo

5. Části a součástky

6. Ruce a stroje: Kde vznikají kola

7. Ekologie

8. Z čeho je kolo?

9. A z čeho je jízda?

10. Není kolo vlastně kůň?

KOLO A TĚLO

11. Kouzlo zvané rovnováha…

12. …a tvrdá realita pádu

13. Menší, větší, největší

14. Co se děje s tělem?

15. Fuj, to je nádhera!

16. Jaké tělo je nejlepší?

17. Holky na kole: svobodu pohybu!

18. Co si vezmu na sebe?

19. Módní hity cyklistiky

20. Kolo a sport

21. (Ne)závody

KRAJINA, MĚSTO A SVĚT

22. Do krajiny

23. Co je výlet?

24. Kolem světa

25. Mezi živly

26. Město k životu

27. Co je město?

28. Nemocné město

29. Jak otevřít zmrzlinárnu

30. Divadlo ulice

31. Pravidla cyklistiky (nejen) ve městě

32. Rozšířená pravidla

Ondřej Buddeus & Jindřich Janíček

Dopravní prostředek budoucnosti

Ondřej Buddeus & Jindřich Janíček

Vznik této knihy byl podpořen stipendiem z prostředků Národního plánu obnovy financovaného Evropskou unií.

Vychází s podporou Ministerstva kultury České republiky.

KOLO – FAHR RAD

Original edition © Karl Rauch Verlag GmbH & Co. KG, 2024

Text © Ondřej Buddeus, 2024

Illustrations © Jindřich Janíček, 2024

ISBN 978-80-7637-489-8

Kolo je věc vyrobená člověkem. Někdy se ale chová, jako by bylo živé. Dokáže být pomalé i rychlé, veselé i smutné, hbité i nemotorné, opuštěné i opečované, líné i pracovité, tiché i hlasité, přitažlivé i ošklivé, tvrdohlavé i ochotné, vtipné i nudné, ambiciózní i obyčejné, kamarádské i protivné, energické i unavené, spolehlivé i nepředvídatelné, nepřehlédnutelné i fádní, ztracené i mířící přímo k cíli.

Když je samo, vyčkává a působí jako spící zvíře. Ale když ho osedláš, má najednou tolik síly a chuti do života, kolik mu dáš. Uveze tolik nápadů a pocitů, kolik mu naložíš. Někdy je jen převozníkem, jindy důvodem k cestě. Jede tak dlouho, dokud chceš a můžeš. A přiveze tě zase zpátky.

Kdo je přítel člověka? No přece pes, kočka, kůň… a kolo.

CO JE KOLO?

Jízdní kolo je stroj, který má zpravidla dvě kola umístěná za sebou, proto se říká, že je „jednostopé“. Používá se jako dopravní prostředek. K tomu, aby se pohybovalo kupředu, potřebuje lidskou sílu. Dalo by se proto říct, že jezdí na vypitou vodu a snědené jídlo. Ten, kdo šlape, udává směr pomocí řídítek, která otáčejí předním kolem. Většinu času při tom sedí na sedle. Nedotýká se nohama země, ale šlape do pedálů. Kdyby se země dotýkal, nejel by na kole, ale na odrážedle. Kdyby na kole

nebylo sedlo, bylo by pohodlné asi jako zábradlí. Kdyby nemělo otočná řídítka, muselo by jezdit po kolejích jako tramvaj. Kdyby ho poháněla výlučně jiná než lidská síla, byla by to motorka. Kdyby nemělo kola za sebou, ale vedle sebe, nebylo by to kolo, nýbrž kárka. A kdyby mělo křídla a létalo, bylo by letadlem. A kdyby mělo vrtuli, bylo by vrtulníkem. A kdyby ho místo vrtule poháněl ve vodě lodní šroub a zároveň by kolem něj byl skafandr, nebylo by to kolo, ale ponorka.

SPOUSTA KOL VYPADÁ TAKHLE:

…NEBO TAKHLE:

Silniční kolo je rychlík, který má rád asfalt.

Horské kolo je nejsilnější a nejdravější v rodině.

Drezína je prapraprababička kola.

Létající kolo je tím, čím by jízdní kolo chtělo být.

BMX umí nejlepší triky ve městě.

Kargokolo vozí třeba děti do školy nebo těžké náklady.

Chopper se hodí, když chceš dělat velkou parádu.

Jednokolka není kolo!

Vysoké kolo je jedním z předchůdců dnešního kola, nemělo řetěz.

Tandem – kolo pro dva!

Odrážedlem to všechno začíná.

Skládačka se dá snadno složit do vlaku jako zavazadlo.

Holandské kolo je klasika, na které se sedí pohodlně.

Tohle není kolo! To je kůň!

Mixte je skvělé kolo na cesty městem pro všechny.

Rikša je velká tříkolka pro víc lidí, kde šlape jen jeden.

Handbike je kolo pro ty, kteří nemůžou (nebo nechtějí) šlapat nohama.

Tallbike je rozhledna na kolečkách.

Na Tron Biku jezdí avatar ve virtuálním cyklistickém světě.

PROČ SE JEZDÍ NA KOLE

Každý, kdo jede na kole, se počítá mezi cyklisty. Někoho to těší, a i kdyby mohl jít pěšky, jet autem nebo letět balónem, vybere si kolo. Někdo jede hlavně proto, že to je nejrychlejší i nejpohodlnější. Nemusí se totiž kodrcat plným autobusem a určitě se vyhne zácpě ve městě. Kolo ho doveze od domovních dveří až tam, kam potřebuje. Pro spoustu lidí je kolo příležitostí se potkat s kamarády a vyrazit na výlet. A někdo se jede projet, aby si vyčistil hlavu a byl zase chvilku sám se sebou.

Jsou lidé, kteří na kole jet musí, pracují třeba jako kurýři a převážejí po městě zásilky, které je nutné rychle doručit. Existují samozřejmě i tací, pro něž je cesta na

kole jedinou možností, jak se dostat dál než pěšky. Například proto, že jízdenka stojí víc, než si zrovna můžou dovolit, nebo protože z jejich domova žádný autobus nebo vlak nejede a auto nevlastní.

Je jasné, že pohyb člověku dělá dobře na těle i na duchu, cítí se zdravější. Někdo chce na kole hubnout, někdo třeba zesílit. Mnoho lidí ovšem na kole nejezdí jen pro svoje potěšení a zdraví, je pro ně důležité i zdraví místa, kde žijí. Na kole totiž nespalují benzín ani naftu, nevytváří hluk ani prach.

Důvodů, proč se jezdí na kole, je tolik jako cest a patří mezi ně i to, že člověk si vyrazí… jen tak.

Jackův brácha Tom je od narození slepý, hrozně rádi spolu jezdí na tandemu do přírody.

Vlado si jel jako pán a cestou koukal, jak ostatní čučí.

Jan ve skateparku zkoušel barspiny, dvakrát se hrozně vysekal, ale jinak bomba.

Sára si po 30 kilometrech už fakt musela dát přestávku a taky něco sníst.

Tým hráčů vodního póla z Plané nad Lužnicí jede na přátelské utkání se soupeři z Vraného nad Vltavou.

Na zmrzlinu!

Karla veze retrívra Kotletu na veterinu.

Dneska spatřil Amir 7 srnek, 2 bažanty, 2 zámky, 1 hrad, 1 hamburger a 1 kolu, 12 cyklistů, 7 cyklistek a 20 nových výhledů do krajiny.

Lena je na cestě od babičky a je opravdu přejedená.

Cestou do práce Marie před touhle bláznivou křižovatkou vždycky raději sleze a jde pěšky.

„A nešplouchá ti na maják?“ pokřikovali na Lucii kluci, když jela kolem.

Elena se skvěle vyspala, dobře nasnídala a zajela osobní rekord na 10 kilometrů.

Jonatánovi zpívají dálky krásnou a kopcovitou písničku.

Matyáš chtěl projet potokem, ale na dně bylo tak hluboké bahno, že musel chtě nechtě přebrodit.

PRVNÍ DOSPĚLÝ DOPRAVNÍ PROSTŘEDEK

Na všechny dopravní prostředky (auta, motorky, autobusy, vlaky, traktory, motorové lodě, helikoptéry a tak dále) musí mít člověk speciální školení, složit zkoušku a pak teprve dostane řidičský průkaz nebo licenci. Pro kolo tohle neplatí a smí na něm jezdit

každý, kdo to umí. Tak je to všude na světě s výjimkou jediné země, Severní Koreje, kde to bez cyklistické zkoušky stát nepovolí. Většina cyklistek a cyklistů se naučí na kole jezdit dřív, než jdou do první třídy. A kolo je tak pro většinu lidí první dospělý dopravní prostředek, který ovládnou.

Říká se, že člověk je vynalézavý hlavně proto, aby si usnadnil život. Někdy přijde na něco nového ze zvídavosti nebo z hravosti. A někdy je

dobrý nápad nutností jako cesta z průšvihu nebo krize. Příběh kola začíná před více než 200 lety vším tímhle dohromady.

MALÁ KLIMATICKÁ KRIZE V roce 1815 došlo k jednomu z nejničivějších sopečných výbuchů v lidských dějinách. Indonéská sopka Tambora vychrlila kolosální množství zplodin a sopečného popela do atmosféry, a to ovlivnilo počasí a teploty ve velké části světa, především na severní polokouli. Nastala malá a studená klimatická krize, která trvala několik let. V Evropě následující rok v létě sněžilo, v severní Americe dokonce zamrzly řeky. Proto se rok 1816 někdy nazývá „rok bez léta“. Úroda byla katastrofální a kde se neurodilo, tam nastal hlad a nemoci. Uživit koně,

který byl v té době hlavním dopravním prostředkem, nebylo jen tak.

SKORO SVĚTOVÁ VÁLKA Tuhle dobu také silně poznamenaly napoleonské války. Zasáhly celou Evropu a šly i za její hranice. Válčily Francie, Anglie, Německo, Prusko, Rusko, Rakousko, Španělsko, Finsko, Švédsko, Norsko i Turecko a bojovalo se na území dalších států, které tenkrát ještě nebyly samostatné (jako třeba Česká republika nebo Polsko). Ve válkách neumírali jen lidé, ale zahynuly i tisíce koní.

SVĚT ZRALÝ NA ZMĚNU Epochální vynálezy často přicházejí v době, která je na ně zralá. Změní se totiž představivost lidí i způsob, jakým chápou svět a sebe v něm. V téhle době lidé už definitivně věděli, že Země není středem vesmíru a že Slunce neobíhá kolem ní, ale je to naopak. Uvědomili si, že vesmír i svět jsou řízeny pravidly a mechanismy, které dřív nepozorovali. Začali je pojmenovávat a věřili, že je dokáží i vytvářet. Se začátkem 19. století odstartovala éra mnoha objevů a vynálezů, vymýšlely se nejrůznější stroje, lidé se naučili využívat parní energii. Starý svět končil a přicházel nový. Ne nutně lepší, ale jiný.

PODIVUHODNÝ NÁPAD V Německu žil v té době lesmistr Karl Drais. Stal se vynálezcem a svou velkou představivost vkládal do úvah nad tím, jak usnadnit komunikaci, ať už šlo o přenos myšlenek nebo lidí. Sestrojil například jeden z prvních psacích strojů nebo klaviaturu, která zaznamenávala písničku rovnou do not.

Vymyslel taky kočár, který by se pohyboval bez koňské síly. Jeho nejslavnější vynález je ale tzv. běhací stroj, Laufmaschine, který si lze představit jako velké odrážedlo. Psal se rok 1817.

Ta novinka byla dvakrát rychlejší než chodec! Drais objevil základní princip budoucího kola: ukázalo se, že když jede na takovém stroji kupředu, udrží rovnováhu. Dokonce může i zatáčet, a přesto nespadne. Dokázat udržet rovnováhu na kole považujeme dneska za něco skoro stejně samozřejmého jako umět číst a psát a vděčíme za to právě jeho geniálnímu nápadu.

JAK SE VYNALÉZALO KOLO

SPOLUPRÁCE NAPŘÍČ ČASEM Málokterý důležitý vynález je dílem jednoho člověka. Mnohem častěji se nápad objeví u několika lidí najednou, protože na něj nazrál čas. Lidé často společně rozvíjejí nějakou myšlenku, aniž by přitom o sobě věděli. Třeba na vývoji obyčejné žárovky pracovalo od počátku 19. století na dvacet různých vynálezců. Ale až v roce 1879 si vynález nechal patentovat Thomas Alva Edison, který vylepšil už existující podobu žárovky a svou verzi dokázal prodat. Za nejobyčejnějším smartphonem dneška je dokonce víc než 250 000

patentů, tedy originálních nápadů konkrétních lidí a týmů, které se promítly do jednoho přístroje. Kolo je také výsledkem spolupráce mnoha lidí, z nichž se většina nikdy nepotkala. Všechny ale inspirovala stejná vize: stroj, na němž by se člověk mohl pohybovat rychleji než pěšky a zároveň s menší námahou než při běhu. Trvalo skoro sto let, než se sešly všechny dobré nápady a kolo získalo podobu, jakou má dnes. Běhací stroj Karla Draise byl jen začátek, protože ještě ledacos chybělo, aby to bylo opravdu kolo.

POHYB VE VZDUCHU Co kdyby se člověk vůbec nemusel odrážet od země? Nejelo by se líp? S myšlenkou nahradit odrážení šlapáním experimentovalo hned pět vynálezců – a všichni připevnili kliky s pedály na přední kolo. Poprvé bylo takové kolo veřejně představeno na světové výstavě v Paříži roku 1867. Vzbudilo nemalé nadšení, ale nebylo moc pohodlné, proto hned dostalo přezdívku „kostitřas“. Pedály byly první z řady důležitých inovací a s nimi se pojila jedna velevýznamná změna: člověk, který šlape do pedálů, se vlastně pohybuje ve vzduchu.

Vynálezci:

1839: kovář Kirkpatrick Macmillan, Irsko

1853: varhanář Philipp Moritz Fischer, Německo

1861–1866: kovář Pierre Michaux a jeho syn Ernest, Francie

1862: kolář Pierre Lallement, Francie

KOLA S PAPRSKY Samotné kolo je prastarý vynález. Už před 6000 lety v Sumerské říši přišli lidé na to, že lze jako kolo použít dřevěný disk. Pak trvalo další tisíce let, než někoho napadlo, že by se kolo dalo udělat lehčí, a tím i rychlejší. Vzniklo tzv. loukoťové kolo. To už nebylo plné a mělo silné dřevěné paprsky. Používalo se 4000 let, aniž by se nějak výrazně změnilo. Teprve v době vynalézání bicyklu přišla zásadní inovace: nahradit těžké loukotě drátěnými paprsky. Nikdo by nevěřil, že takové kolo bude dostatečně pevné. Vyzkoušelo se to – a šlo to! Kola s drátěnými paprsky se dodnes používají nejen u bicyklů, ale i u motorek nebo některých luxusních aut.

Vynálezci:

1869: mechanik Eugène Meyer, Francie

1870: inženýr William Henry James Grout, Velká Británie

1871: průmyslník James Starley, Velká Británie

Vynálezci:

1876: závodník a mechanik

Harry John Lawson, Velká Británie

1884: inženýr Thomas Humber, Velká Británie

1885: průmyslník John Kemp Starley, Velká Británie

Vynálezci:

2. století př. n. l.: fyzik a matematik Filón Byzantský, Egypt

15. století: umělec, vynálezce a spisovatel

Leonardo da Vinci, Itálie

1643: kovář Philip White, Velká Británie

1829: kovorytec André Galle, Francie

1880: inženýr a vynálezce Hans Renold, Velká Británie

1898: průmyslníci Friedrich Wilhelm Nevoigt a Wilhelm Friedrich Nevoigt, Německo

1982: inženýři firmy Shimano, Japonsko

TVAR, KTERÝ FUNGUJE Když se ujal nápad s klikami na předním kole, vznikl zároveň nový problém. Na jedno šlápnutí se dala ujet jen krátká vzdálenost a bylo to dost pomalé. Proto se začalo přední kolo zvětšovat a objevila se vysoká kola. Byla elegantní, jezdila krásně i rychle, ale… člověk snadno přeletěl přes řídítka, pokud se mu vůbec podařilo na takové kolo vylézt. Teprve vynález řetězu, kterým se zadní kolo propojilo s klikami, dal vzniknout kolu, jež vypadá jako to dnešní. Přelomové bylo kolo Rover z roku 1885, které mělo rám ve tvaru diamantu. Většina kol na světě se mu dodnes podobá.

PŘENOS SÍLY Přenos síly pomocí řetězu byl znám už v antickém Řecku. Jeho použití na kole změnilo na konci 19. století podobu bicyklu i to, jak se na něm jede. Vznikly první převody. Šlapání mohlo být odteď lehčí nebo těžší podle toho, jak velká ozubená kolečka se použila. První řetězy na kolech byly robustní, těžké, hlasité, drhly a trhaly se… Proto bylo potřeba vymyslet jednotlivé články řetězu tak, aby hladce nasedaly do ozubených koleček a vydržely tisíce otáček.