Pamatujete si, kde jste byli, když začala prohibice? Víte, jak vypadala první československá královna krásy? Kdy jsme poprvé nakoupili v samoobsluze? A sochal Bohumil Kafka lva podle živého modelu?
Radek Banga Milena Bartlová Xavier Baumaxa Petr A. Bílek Anna Bolavá Petr Borkovec Tereza Boučková Vítek Brukner Václav Cílek Miřenka Čechová David Černý ČTK Tereza z Davle Laco Deczi Jan Dobrovský Pavel Dominik Zuzana Dostálová Daniela Drtinová Kateřina Englichová Petr Fischer Fedor Gál Nora Grundová Jiří Grygar Libuše Heczková Lukáš Hejlík Anna Hogenová Pavla Holcová Radkin Honzák Pavla Horáková Cyril Höschl
Vavřinec Hradilek Michal Hvorecký Helena Illnerová Markéta Irglová Božena Jirků Lenka Jungmannová Krištof Kintera Ondřej Kobza Iveta Kokyová Pavel Kosatík Jana Koubková Libuše Koubská Charlotta Kotíková Terezie Kovalová Jakub König / KITTCHEN Ivan Král Eda Kriseová Miroslav Krobot Silvie Lauder Eva Le Peutrec Milena Lenderová Marcela Linková Lucie Lomová
Non-fiction • fotografie ISBN 978-80-7432-925-8 Cena 399 Kč
Do jedné knihy se vešlo sto let, sto fotografií a sto komentářů. Připomene či odhalí, co podstatného se událo v každém roce existence naší země od vzniku Československé republiky. Ve spolupráci s Českou tiskovou kanceláří (ČTK) jsme vybrali dobové snímky, které daný rok charakterizují nejlépe, ale také zcela překvapivě. Před očima máme zásadní historické momenty, události, na něž můžeme být právem pyšní, stejně jako bizarní a úsměvné situace, na které jsme již dávno zapomněli. Každou fotografii doprovází komentář známé osobnosti z různých oborů – od sportovců po lékaře. Pamětníkům i mladším generacím kniha nabízí unikátní kontext pro životy našich rodin a blízkých.
Galina Miklínová Blanka Milfaitová Lukáš Musil / MUSA Aleš Najbrt Alice Nellis Petr Nosálek Rostislav Novák ml. Věra Nováková Martina Overstreet Pavel Pafko Martin T. Pecina Miroslav Petříček sestra Angelika Ivana Pintířová Petr Pithart Adam Plachetka Iva Procházková Vendula Prokůpková Anna Rezková Horáčková Liběna Rochová Jan Royt Janek Rubeš Alena Scheinostová
Josef Schovanec Karol Sidon Sabina Slonková Petra Soukupová Jiří Suchý Tomáš Šebek Jindřich Šídlo Ondřej Štindl František Štorm Erik Tabery Toy_Box Do Thu Trang Helena Třeštíková Kateřina Tučková Martin Tvrdý Saša Uhlová Magda Vášáryová David Vávra Maxim Velčovský Petr Vizina Světlana Witowská Eva Zaoralová Robert Záruba Jonáš Zbořil Ladislav Zibura Kamila Zlatušková
STO — NAŠE RODINNÉ ALBUM
Celkovy nahled
Nejdulezitejsi je aby grafika „nepadala” dolu/nahoru a nebo do stran – prosim o maximalni pexlivost pri lepeni na desky. Viz zachytne body na dalsi strance. Razbu prosim umistit to optickeho stredu (viz zachytne body na dalsi strance
STO — NAŠE RODINNÉ ALBUM
1
2
3
4
5
6
7
© Nakladatelství Paseka, s. r. o., 2018 Cover Design © Jiří Adamík-Novák, 2018 ISBN 978-80-7432-925-8
8
STO — NAŠE RODINNÉ ALBUM PASEKA A ČTK
9
1918 Tomáš Garrigue Masaryk přijíždí do Prahy
Před chvilkou ho přivítali na nádraží, po čtyřech letech války. Poděkovali mu za to, že jim přivezl ze světa republiku. Za pár minut složí prezidentský slib.
Takhle asi vypadá štěstí. Jako vteřina mezi jedněmi starostmi, které skončily, a druhými, které ještě nezačaly.
Pavel Kosatík, spisovatel
14
15
1926 Stavba mostu přes Bechyni
Fotografie konstrukce mostu přes řeku Bechyni v roce 1926 dokumentuje neuvěřitelnou rychlost, se kterou se nedávno zrozená republika pustila do budování infrastruktury, a schopnosti všech, kteří se na tom podíleli.
Záběr také demonstruje ocenění krásy technologie, které je později patrné například ve fotografiích Josefa Sudka představujících porcelánové soubory Ladislava Sutnara.
Fotograf zde zachytil monumentalitu stavby, kterou lze přirovnat k monumentalitě gotických katedrál – komplikované členění lešení dále připomíná ornamentaci středověké architektury. Budoucí betonové pylony mostu jako by se stávaly věžemi katedrály oslavující schopnosti nového státu.
Charlotta Kotíková, kurátorka výtvarného umění
30
31
1933 Výkladní skříň v Praze
Tu firmu jistě vlastnili lidé, kteří se považovali za slušné občany.
Možná byli mezi těmi, kteří se v červenci 1942 shromáždili na Václavském náměstí a na velké stotisícové demonstraci vyjádřili podporu třetí říši a hajlovali za zpěvu „Kde domov můj“.
Později možná do výlohy umístili portrét Adolfa Hitlera, který pak v květnu 1945 rychle vyměnili za obraz Josifa Stalina. Možná ještě dodali nápis „Nejsme ve spojení s žádnou německou firmou“.
Slušní lidé vždy měli pocit, že činí správně, dělají jen to, co se od nich čeká, a nějaké hlubší přemýšlení považovali za zbytečný luxus. Na tom se v průběhu dějin moc nezměnilo.
Helena Třeštíková, režisérka
44
45
1938 Armádní den na X. všesokolském sletu
X. všesokolský slet začal krátce po skončení mimořádných vojenských opatření vyhlášených 21. května 1938. Branné prvky se projevily při řadě příležitostí, nejvýrazněji při dni brannosti 16. června a vojenském dni 6. července. Cvičením armády byli diváci nadšeni. Jako by si nikdo nepřipouštěl, že ležící koně mohou být předznamenáním tragických zářijových událostí.
Milena Lenderová, historička
54
55
1957 Vietnamská škola v Chrastavě u Liberce
Hodina češtiny ve vietnamské škole v Chrastavě? V roce 1957 mi bylo deset let a vlastně jsem o tom neměla ani potuchy. Dnes je to žhavé téma. Mě těší, že už tenkrát jsme uměli přijímat uprchlíky z válečných oblastí, dnes bychom to neuměli? Možná že někdo z těchto vietnamských pionýrů a pionýrek dnes vede večerku ve vaší ulici, s jejímiž službami jste spokojeni, nebo je policejní mluvčí, úspěšnou návrhářkou. Dobrý příklad!
Božena Jirků, ředitelka Nadace Charty 77
92
93
1970 Zatěžkávací zkoušky Nuselského mostu
Jako by se město schovávalo. Studem skryté v mlze se nechce dívat na nás, jak plýtváme časem s prapodivnými hračkami. Terezie Kovalová, violoncellistka
118
119
1981 Osmačtyřicátý ročník Velké kunratické
Nechte maličkých přiběhnouti ke mně, praví Pán. Zosobněním monstrózních spartakiád za socialismu bývala obětavá soudružka cvičitelka. Na této fotografii však vidíme, co se dělo v přívětivějším příšeří pod strahovským svícnem, totiž v Kunratickém lese na startu závodu, který se běhá nepřetržitě od roku 1934, a přežil tedy nacisty i komunisty. Dva důstojní starci uvádějí na trať nejmladší závodníky. Poslední předbíhají první, první se menší, aby maličcí mohli růst.
Petr Vizina, běžec, novinář a teolog
140
141
1993 Skinheadi se sjeli do Pardubic, aby pochodem uctili památku mrtvého kamaráda, a zdemolovali mj. jeden romský byt a zbili romský pár
V lednu 1993 se do Pardubic sjelo 200 až 300 skinheadů k uctění památky zabitého kamaráda Daniela H. Šestnáctiletý učeň podlehl v prosinci předešlého roku zranění, které utrpěl následkem střelby z pistole ráže 7,65. Střelba vyšla z domu obývaného Romy v pardubické Hlaváčově ulici, na který měl mladík se skupinou dalších asi 20 skinů zaútočit. Skinheadská subkultura se zrodila v druhé polovině 60. let ve Velké Británii. Skinheadi kladli důraz na své dělnické kořeny a počátky jejich subkultury nelze spojovat s krajní pravicí ani nešlo hovořit o politickém hnutí. K tomu dochází až na přelomu let 70. a 80., kdy se skinheadské hnutí rozdělilo na rasistickou a nerasistickou, či dokonce antirasistickou část. První skinheadi se u nás objevovali od konce 80. let, ke skutečnému rozmachu hnutí, zejména pak jeho rasistické odnože, dochází na začátku 90. let. Pro tuto odnož byl příznačný vypjatý nacionalismus a antikomunismus, později i antisemitismus a neonacismus. Její příslušníci měli v 90. letech a po roce 2000 na svědomí několik rasových vražd, násilí bylo orientováno především proti politickým odpůrcům a romské menšině. Vendula Prokůpková, politoložka
164
165
2010 Tehdejší český prezident přivítal na návštěvě tehdejšího amerického a ruského prezidenta
Mysleli jsme si, že jsme pupkem světa, jenže ve skutečnosti jsme se znova dobrovolně posunuli do území nikoho. Ještě dva roky před vznikem této fotografie jsme byli zemí, která se chystala na předsednictví EU a seriozně vyjednávala o umístění spojenecké vojenské základny na svém území. V dubnu 2010 jsme se sami, ač členy NATO, pasovali do role neutrální země, mimochodem zmítané aktuální vnitropolitickou krizí, hrdé na to, že si v jejím hlavním městě udělají efektní fotografii lídři supervelmocí. Pokud se někdo ještě dnes diví, co se to všechno stalo v letech poté, neměl by. Jindřich Šídlo, novinář
198
199