0034028_cela_kniha

ANTHONY E. ZUIKER & Duane Swierczynski LEVEL 26: NETVOR Z TEMNOT

PfieloÏil ·tûpán Jindra

LEVEL 26: DARK ORIGINS Copyright © 2009 by Anthony E. Zuiker All rights reserved including the right of reproduction in whole or in part in any form.

This edition published by arrangement with Dutton, a member of Penguin Group (USA) Inc. Cover photo © Missy Suicide Cover design © Rolf Hörner, Christin Wilhelm Translation © ·tûpán Jindra, 2010 ISBN 978-80-242-2782-5

Susan Kennedyové, mojí nové spolupachatelce

Milí čtenáři, vítejte v temnotě!

První televizní scénáfi, kter˘ jsem napsal, byla série CSI (v âechách uvádûná pod tituly Kriminálka Las Vegas, Kriminálka Miami a Kriminálka New York – pozn. red.). Toto dílo zaznamenalo ze dne na den úspûch, jenÏ pfiekonal v‰echna má oãekávání, a stalo se kulturním fenoménem. Nyní Vám s radostí pfiedstavuji svÛj dal‰í projekt: LEVEL 26. LEVEL 26 si vybírá to nejlep‰í z knih, filmÛ a interaktivních digitálních technologií a z tûchto sloÏek vytváfií krut˘, temn˘ a intenzivní záÏitek – záÏitek z pfiíbûhu. ZáÏitek, kter˘ jsme nazvali prvním digirománem na svûtû.

LEVEL 26: Netvor z temnot uvádí na scénu Steva Darka, mimofiádnû nadaného kriminalistu, povûfieného pronásledováním vraha tak brutálního, Ïe pro nûj vy‰etfiovatelé museli vymyslet novou kategorii zla. Netvora z temnot mÛÏete ãíst na pláÏi nebo v letadle bez pfiístupu k digitálním technologiím… Ale tam, kde konãí tradiãní pfiíbûh, nabízí se nová, jiná, hlub‰í úroveÀ jeho vnímání – a to na stránce www.level26.com, dostupné v˘hradnû ãtenáfiÛm této knihy. PfiibliÏnû na kaÏdé dvacáté stránce dostanete moÏnost pfiipojit se na „cyber-bridge“, digitální kybermost, kde mÛÏete zhlédnout zhruba tfiíminutovou filmovou scénu obsazenou nejlep‰ími herci, které jste uÏ vidûli v kasovních trhácích a cenami ovûnãen˘ch televizních seriálech.

Postavy této knihy Vám oÏijí pfied oãima, detaily z míst ãinu se 6

zhmotní na obrazovkách a na webové stránce budete moÏná poÏádáni o telefonní ãíslo – aby Vás mohl kontaktovat vrah! Je to tak trochu jako Kriminálky, ale mnohem lep‰í.

LEVEL 26 není pouhé ãtení. Je to záÏitek. âtûte, dívejte se, pfiipojujte se. Hodnû ‰tûstí!

Anthony E. Zuiker

7

i, kdo se zab˘vají bojem proti zloãinu, dobfie vûdí, Ïe kaÏdého vraha lze zafiadit do nûkteré z pûtadvaceti kategorií podle míry spáchaného zla, od naivkÛ 1. stupnû – oznaãen˘ch level 1 –, ktefií zkrátka jen vyuÏijí náhodné pfiíleÏitosti, aÏ po metodické pachatele promy‰len˘ch, surov˘ch vraÏd proveden˘ch zvlá‰È bestiálním zpÛsobem, ktefií se uvelebili na 25. stupni tohoto Ïebfiíãku.

Co ov‰em neví témûfi nikdo – s v˘jimkou elitní bezejmenné vy‰etfiovací skupiny ustanovené k dopadení nejnebezpeãnûj‰ích vrahÛ svûta, této skupiny muÏÛ a Ïen, ktefií nefigurují v Ïádném oficiálním seznamu –, je fakt, Ïe právû v této dobû vznikají pfiesnûj‰í obrysy je‰tû jedné dal‰í kategorie vrahÛ. Do této tfiídy patfií jedin˘ muÏ.

T

Jeho cíle: Kdokoli.

Jeho metody: Niãím neomezené.

Jeho pfiezdívka: Skfiípal.

Jeho klasifikace: Level 26.

9

PROLOG

dar

Řím, Itálie

etvor se ukr˘val nûkde tady v kostele a agent cítil, Ïe ho má koneãnû v hrsti.

Vyzul se co nejti‰eji a zasunul boty pod dfievûn˘ stÛl v chodbû. Mûly sice gumovou podráÏku, ale na mramorov˘ch podlahách mohly i tak dûlat urãit˘ hluk. Netvor aÏ dosud nevûdûl, Ïe je sledován – agent tak aspoÀ soudil.

Tuhle stvÛru uÏ pronásledoval tfii roky. Neexistoval Ïádn˘ její snímek, vlastnû ani jak˘koli jin˘ fyzick˘ dÛkaz o její existenci. Pokou‰et se dopadnout tohoto vraha bylo jako chtít polapit do pûsti obláãek d˘mu. Jakmile vyvinete trochu síly a pohnete se, rozplyne se, aby se znovu zformoval o kus dál.

Lov ho zavedl témûfi do v‰ech koutÛ svûta: Nûmecko, Izrael, Japonsko, Spojené státy. Nyní se tedy ocitl zde, v ¤ímû, uvnitfi barokního chrámu ze sedmnáctého století, jehoÏ zasvûcení znûlo Mater Dolorosa, coÏ je latinsk˘ v˘raz pro „truchlivou matku“.

To jméno docela sedûlo. Vnitfiní prostory kostela pÛsobily ponufie. Agent svíral obûma dlanûmi pistoli a plíÏil se co nejti‰eji podél zaÏloutl˘ch stûn.

Cedule na dvefiích chrámu upozorÀovala, Ïe je pro vefiejnost uzavfien z dÛvodu rekonstrukce. Agent uÏ z ital‰tiny trochu pochytil, takÏe vûdûl, Ïe se restaurují ãtyfii sta let staré fresky v chrámové kopuli.

N

13

Le‰ení. Pfií‰efií. Stíny. Pro netvora to bylo pfiirozené prostfiedí. Není ani divu, Ïe si ho zvolil, pfiestoÏe ‰lo o posvátné místo modliteb.

Agent uÏ dobfie vûdûl, Ïe bestie neuznává Ïádné hranice.

VÏdyÈ dokonce i ve váleãn˘ch ãasech povaÏovali lidé kostely a chrámy za posvátná místa – bezpeãná útoãi‰tû pro ty, ktefií hledali BoÏí útûchu v nejtemnûj‰ích hodinách.

A jak postupoval podél kovov˘ch sloupkÛ a spodní plochy le‰ení, vûdûl, Ïe netvor tu je. Témûfi ho cítil.

Agent nevûfiil v Ïádné nadpfiirozené síly. Netvrdil, Ïe má nûjaké zvlá‰tní psychické schopnosti. Ale ãím déle tu bestii pronásledoval, tím víc si uvûdomoval, Ïe se dokáÏe naladit na vlnovou délku její krutosti. Díky tomuto daru se mu podafiilo pfiiblíÏit se k dopadení netvora víc neÏ kterémukoli jinému vy‰etfiovateli – nebylo to ov‰em zadarmo. âím více vylaìoval vlastní mysl v intencích jeho ‰ílenství, tím rychleji ztrácel kontakt s tím, jaké to vlastnû je b˘t pfiíãetn˘. Pfied nedávnem mu zaãalo vrtat hlavou, jestli ho tenhle jednostrann˘ lov zakrátko nepfiivede do záhuby. Radûji si takovou my‰lenku ani nepfiipustil.

Znovu se zaãal plnû soustfiedit, kdyÏ spatfiil poslední obûÈ.

Bylo to pouh˘ch nûkolik domovních blokÛ odsud. Pfii pohledu na krev, na rozervanou kÛÏi, vnitfinosti, z nichÏ je‰tû ve studeném noãním vzduchu stoupala pára, na mramorové korálky tuku visící z odhaleného svalstva se první osoby podrobené v˘slechu vzápûtí vypotácely ven zvracet. Agent ne. Poklekl, a jakmile se tûla dotkl, pocítil, jak ho zaplavuje vzru‰ující vlna adrenalinu, neboÈ si i pfies silnou kauãukovou vrstvu speciálních rukavic pro vy‰etfiovatele uvûdomil, Ïe je je‰tû teplé.

To znamenalo, Ïe netvor je nûkde blízko.

Agent vûdûl, Ïe nemohl zmizet daleko. Netvor se s nesmírnou oblibou ukr˘val a tû‰il se tím, co následovalo po tom, co vykonal. Vûdûlo se dokonce, Ïe v minulosti se uÏ jednou schovával pfiímo na místû ãinu, a to i v dobû, kdy tam detektivové proklínali jeho jméno.

14

Agent proto vykroãil do nevelkého dvorku poblíÏ místa nálezu tûla obûti a nechal mysl pracovat. Îádná logická dedukce, Ïádné dÛvodné odhadování, Ïádné instinkty ani pocity. Místo toho si pomyslel: Jsem sám netvor, kam se vydám teì?

Pfielétl zrakem okolní stfiechy, aÏ spatfiil tfipytivou kopuli.

Hned to vûdûl. Tam. ·el bych tam. V mysli nemûl ani zrnko pochybnosti. Dnes v noci to skonãí.

A teì se v tichosti pohyboval mezi dfievûn˘mi lavicemi a kovov˘mi sloupky le‰ení, s pfiipravenou zbraní, v‰echny tûlesné smysly v nejvy‰‰í pohotovosti. Ta zrÛda je moÏná jako d˘m, ale i d˘m má viditelnou podobu, pach a chuÈ.

Netvor zíral dolÛ na temeno lovcovy hlavy. Tiskl se zespodu k dfievûné fo‰nû pocákané barvou, zavû‰en˘ za ‰tíhlé, ale silné prsty rukou a stejnû mocné prsty na nohou, zaklesnuté v mezerách mezi prkny.

Skoro aÏ zatouÏil po tom, aby se teì lovec podíval vzhÛru.

Za ty roky uÏ netvora pronásledovala spousta lidí, ale tomuhle muÏi se nikdo nepodobal. Tenhle byl mimofiádn˘. Jin˘.

V urãitém smyslu mu byl i blízk˘.

A tak se mu chtûl znovu podívat naÏivo do tváfie. Ne Ïe by nevûdûl, jak jeho pronásledovatelé vypadají. Netvor je mûl v‰echny zachycené na spoustách snímkÛ i filmÛ – pfii tom, jak vykonávají svou práci, pfiecházejí doma po dvorku, jak se chystají doplnit benzin do auta, vezou dûti na sportovní zápas nebo nakupují alkohol. PfiiblíÏil se jim natolik, Ïe dokázal rozpoznat jejich tûlesn˘ pach, oblíbenou vodu po holení, znaãku tequily, kterou pili. To v‰echno tvofiilo souãást jeho hry.

AÏ donedávna si myslel, Ïe tenhle chlap je jen bûÏn˘ prÛmûr.

Ale agent zaãal netvora pfiekvapovat. Postupnû dosáhl v nûkolika skocích pokroku, jak˘ se nikomu jinému nepodafiil, a bestii se pfiiblíÏil tûsnûji neÏ kdokoli jin˘. Tak blízko, Ïe si netvor pfiestal v‰ímat ostatních lovcÛ a soustfiedil se na jedinou fotografii tohoto muÏe, kterou mûl k dispozici. Upfienû na ni zíral a snaÏil 15

se vykoumat, kde má nûjaké slabiny. JenÏe snímek, to není skuteãn˘ Ïivot. Netvor mûl chuÈ prozkoumat obliãej toho chlapa, jak ochutnává vzduch, rozhlíÏí se kolem a vtahuje do nozder pachy.

A pak ho netvor zabije.

Agent vzhlédl nahoru. Byl by pfiísahal, Ïe zahlédl, jak se tam cosi pohnulo. Ve stínech, které vrhalo le‰ení.

Kopule nad jeho hlavou pfiedstavovala podivné, v˘stfiední dílo stavitelství sedmnáctého století. Byla opatfiena desítkami oken s barevn˘mi skly, jeÏ pfiejímala dopadající svûtlo a vrhala je k vrcholu kopule, jako by chtûla oslavit Boha v jeho vlastní záfii. Za slunného dne to muselo b˘t nûco úÏasného. Úplnûk dne‰ní noci oknÛm propÛjãoval tajupln˘, mdl˘ pfiísvit, zato v‰e tam dole pod kopulí, od klenby níÏ, zahaloval aÏ dramatick˘ stín. Strohé pfiipomenutí toho, kde má ãlovûk ve vesmíru místo – nûkde tam dole v neznám˘ch temnotách.

Kopuli samu zkrá‰lovalo nebeské panorama se vzná‰ejícími se andûly a posly a obláãky, snad aby ãlovûk pociÈoval je‰tû vût‰í v˘smûch.

Poãkat.

Koutkem oka zachytil agent zachvûní ãehosi bílého a zaslechl slabounké Èuknutí nûãeho, co znûlo jako guma.

Tam. Za oltáfiem.

Tenhle agent je váÏnû dobr˘˘˘˘˘, pomyslel si netvor ve svém novém úkrytu. Pojì si mû najít. Pojì, chci vidût tvÛj obliãej, je‰tû neÏ ti ho servu z lebky.

Ticho bylo tak naprosté, Ïe témûfi zahalovalo kostel jako nûjaká pulzující, Ïivoucí bytost. Agent se pohyboval obratnû, stfiídavû se zachytával rukama, ‰plhal po le‰ení tak ti‰e, jak jen dokázal, zbraÀ zastrãenou v otevfieném koÏeném pouzdru na boku, pfiipravenou k vytaÏení bûhem zlomku vtefiiny. Pátrající prsty se 16

dot˘kaly hrubého, drsného dfieva. Sloupky le‰ení byly pokryté zrnky prachu a oceli.

Agent se pomalu proplíÏil kolem dal‰í plo‰iny, teì stoupal je‰tû v˘‰ a rozhlíÏel se, zda neuvidí nûjak˘ odraz nebo jin˘ náznak, Ïe tam netvor je. JenÏe svûtla tu bylo velmi málo. Rychle, zhluboka se nadechl a pfiitáhl se na dal‰í plo‰inu, v dychtivé snaze podívat se pfies okraj, a vystavil tak hlavu a krk neznámu.

Kdyby tak bylo víc vidût…

Já tû vidím, pomyslel si netvor. Vidí‰ mû taky?

A vtom ho muÏ spatfiil.

Agent poprvé uvidûl netvorÛv obliãej. Dvû lesklé okrouhlé oãi na nûj zíraly z jinak prázdné plochy tváfie – jako by nûkdo vzal horkou Ïehliãku a vymaãkal z ní v‰echny obliãejové rysy…

AÏ na ty oãi.

A vzápûtí byl pryã, jen se mihl vzhÛru po stranû le‰ení, jako pavouk ‰plhající po vlastní síti.

Agent si pfiestal hrát na schovávanou. Vrhl se za netvorem s takovou rychlostí, Ïe to pronásledovaného aÏ pfiekvapilo. Pfiitahoval se v˘‰ za pfiíãné trubky le‰ení a pfies okraje prken, jako by byl na nûjakém cviãném kurzu FBI doma ve Virginii.

A teì ho zahlédl znovu – záblesk bledé, bílé ruky nebo snad nohy, jak se mihla pfies okraj plo‰iny jen o dvû úrovnû v˘‰.

Agent ‰plhal s je‰tû vût‰ím úsilím, rychleji, v rostoucím vytrÏení. Bestie se pohybovala stále blíÏ k nebeské kopuli. JenÏe nebesa pfiedstavovala slepou uliãku. Odsud nebylo jiné cesty ven neÏ v˘chody dole.

Poprvé za celá desetiletí pocítil netvor opravdov˘ strach. Jak ho tenhle lovec mohl vycítit? Jak je moÏné, Ïe se vÛbec nebojí a pronásleduje ho aÏ sem nahoru?

Obliãej jeho lovce teì vypadal jinak. Tohle nebyl obyãejn˘ policista, kter˘ se nechal vést tu‰ením a usmálo se na nûj ‰tûstí.

17

Pfiedstavoval nûco nového, zcela úÏasného. Netvor se sam˘m vzru‰ením témûfi zaãal hihÀat, ale to by ho pfii cestû vzhÛru zpomalilo.

V jeden nádhern˘ okamÏik nemûl vrah ani ponûtí, co pfiinese pfií‰tí chvíle. Pfiipomnûlo mu to dobu, kdy byl je‰tû dítû. Staãil by teì nepfiíli‰ siln˘ stisk kohoutku lovcovy zbranû, správná dráha stfiely, a bylo by po v‰em. Netvor sice opl˘val fiadou schopností, neprÛstfieln˘ ale nebyl.

VáÏnû to skonãí tady nahofie? Jsi snad ty tím, kdo mû povede na smrt?

Agent ho mûl v hrsti.

Cítil chvûní dfievûné desky nad sebou – poslední plo‰inky pod stropem kopule. Agent se vy‰vihl pfies zb˘vající dva pfiíãné nosníky. Vytáhl pistoli.

Tamhle je – pfiitisknut˘ k nejvy‰‰ímu trámu. Agent na okamÏik zíral pfií‰efiím do netvorov˘ch oãí a netvor pohlíÏel na nûj.

To, co mezi nimi probûhlo, netrvalo déle neÏ jeden úder srdce, bylo to neskuteãnû krátké, ale pfiesto zfiejmé – vrcholn˘ moment pradávného pomûfiení vzájemn˘ch vyhlídek mezi lovcem a kofiistí tûsnû pfiedtím, neÏ jeden dosáhne vítûzství a druh˘ se zhroutí mrtv˘.

Agent dvakrát vystfielil.

Ale netvor nezaãal krvácet. On explodoval.

Trvalo to jen zlomeãek vtefiiny, neÏ si agent uvûdomil zvuk tfií‰tícího se skla. Pochopil, Ïe kulka zasáhla zrcadlo, které se rozprsklo na tisíce kouskÛ – nepochybnû ho tam mûli umístûné odborní pracovníci, aby jim pomáhalo pfii restaurátorsk˘ch pracích. Ta chyba ho mohla stát Ïivot. Ale kdyÏ se prudce otoãil a chtûl vypálit znovu, vûdûl, Ïe netvor uÏ mizí pryã.

Sly‰el ho, jak rozbíjí barevné vitráÏe a prodírá se ven na stfiechu kostela. Barevné sklo pr‰elo dolÛ a jeden stfiep agenta fiízl pod okem zrovna ve chvíli, kdy zvedl zbraÀ a naslepo vystfielil dírou ve skle. Kulka nic nezasáhla a vznesla se vzhÛru kamsi do nebe.

18

Bylo sly‰et skoky, jak kdosi unikal dolÛ po vnûj‰ím plá‰ti kopule… A pak uÏ nic.

Agent se hnal po le‰ení dolÛ, ale v hloubi du‰e si uvûdomoval, Ïe to nemá smysl. Netvor byl voln˘, pohyboval se po fiímsk˘ch stfiechách, neviditeln˘ závan d˘mu vytrácející se vzhÛru a pryã, po nûmÏ nezbylo víc neÏ nepatrná skomírající stopa, jedin˘ dÛkaz toho, Ïe tu vÛbec byl.

19

âÁST PRVNÍ

muÏ ve vraÏedném obleku O dva roky pozdûji

kapitola 1

Kdesi v Americe / domácí šatna pátek / 21 hod.

ychrtl˘, jako duch vyzábl˘ muÏ, jemuÏ lidé od FBI fiíkali „Skfiípal“, horeãnû pracoval na ‰icím stroji po své babiãce. Malou loÏnicí v prvním patfie znûlo zbûsilé klapání.

KlapklapklapklapklapklapKLAPKLAP. KLAP. KLAP. KLAP. Skfiípal pohánûl dolní plo‰inu drobn˘m bos˘m chodidlem.

Nehty na prstech u nohou mûl pûstûné se stejnou peãlivostí jako na rukou. Soustfiedûnou tváfi ozafiovala stolní lampiãka. Jemn˘ma rukama posouval materiál dopfiedu, a látku tak podél zipu nastavoval pfiesnû vstfiíc tepající kovové patce vytváfiející stehy.

Muselo se to povést.

Kdepak jen povést.

Muselo to b˘t dokonalé.

Rozpálené souãástky stroje naplnily místnost pachem spáleného prachu. Krev jako by byla cítit po mincích.

Látka byla dosud celá olepená tmavou, ãásteãnû zaschlou krví.

Byla sice pevná, ale nikoli nezniãitelná. Pfiedtím se zachytil zipem o nûco natolik ostrého, Ïe to profiízlo pár centimetrÛ ãerné látky mezi zipem a okolním povrchem latexového obleku.

Sám nekrvácel, ten pfiedmût mu odfiel nanejv˘‰ pár vrstviãek pokoÏky. Ale i to bylo aÏ moc. Proto vyhrabal ze soupravy náfiadí

V

23

zapalovaã a podrÏel plamínek u okraje kovu tak dlouho, aby jakékoli pfiípadné koÏní buÀky, které na nûm mohly ulpût, zmizely. Nesmí za sebou nic zanechat. AÏ pak se mÛÏe vrátit domÛ.

A teì tu trhlinku opravoval.

Celou cestu domÛ z bytu té malé dûvky na pfiedmûstí to Skfiípalovi dûlalo starost. Je‰tû neÏ si sbalil oblek do kuffiíku, pokusil se zastrãit shrnut˘ po‰kozen˘ prouÏek na pÛvodní místo.

Ale ten ne a ne tam zÛstat. Zavfiel tedy kuffiík a snaÏil se na to nemyslet, coÏ se ale ukázalo jako nemoÏné. Pofiád v duchu vidûl, jak z jeho obleku trãí ten mal˘ plátûn˘ kousek, jako by to byl nûjak˘ strnul˘ ãern˘ prapor, co zÛstal napÛl rozvinut˘ nûkde na Mûsíci, kde není vzduch. Rozptylovalo ho to natolik, Ïe se mu skoro chtûlo sjet ze silnice, aby mohl otevfiít kufr a zatlaãit ten kousek zpátky na místo.

Odolal nutkání. Uvûdomoval si, Ïe je to nesmysl. A vûdûl, Ïe se uÏ brzy dostane domÛ.

Jakmile za sebou Skfiípal zavfiel vchodové dvefie, odnesl oblek do komory, kde stál ‰icí stroj. Tohle musí okamÏitû opravit.

Skfiípal pouÏíval ‰icí stroj po babiãce, protoÏe i dnes fungoval stejnû dokonale jako toho dne roku 1956, kdy si jej objednala podle katalogu Sears, Roebuck a spol. Byl to typ Kenmore 58 a stál tenkrát 89,95 dolaru. Mûl zabudované osvûtlení a ‰il stejnû dobfie obûma smûry. Staãilo jednou za pár t˘dnÛ tro‰ku promazat pohyblivé souãásti a dÛkladnû oãistit vnûj‰í povrch.

KdyÏ se ãlovûk o nûco dobfie stará, vydrÏí to vûãnost.

Jako ten oblek.

MuÏovo drobné chodidlo pfiestalo ‰lapat. Kmitající patka stroje zaãala zpomalovat, aÏ se úplnû zastavila. Nahrbil se tak, Ïe mûl oãi pár centimetrÛ od povrchu materiálu. Zálibnû si svou peãlivou práci prohlíÏel.

Ták.

UÏ Ïádné po‰kozené místo.

Teì má koneãnû ãas sm˘t v‰echnu krev té ‰pinavé kurvy.

24

kapitola 2

Koupelna / šatna

kfiípal si vydrhl ruce prá‰kov˘m m˘dlem a sledoval, jak narÛÏovûlá voda spirálovitû mizí ve v˘pusti bílého porcelánového umyvadla. Dal‰í bezútû‰n˘ Ïivot odtéká pryã.

Ale tahle obûÈ se mûla stát zvûstí ãehosi nového. Nûãeho úÏasného. Vzru‰ovalo ho, uÏ kdyÏ na to pomyslel.

Teì byl ov‰em ãas na praktiãtûj‰í záleÏitosti; jako napfiíklad odstranûní tûlesného ochlupení.

Skfiípal mûl pfiipravenou ãistou Ïiletku a horkou vodu. KÛÏi si uÏ zvlhãil rostlinn˘m olejem – nikdy nepouÏíval holicí krém.

VÏdyÈ to by bylo jako sekat trávník pod patnácti centimetry snûhu. Potfieboval vidût, co dûlá. KaÏdiãk˘ centimetr.

Pûknû odshora dolÛ. Nejdfiív odhalené ãásti tûla. PokoÏku hlavy. Obliãej. Krk. Pfiedloktí. Hrudník. Pak nohy.

Po kaÏdém tahu ãepelky poãkal a pfiidrÏel ji pod tekoucí vodou. Kousky ãerného strni‰tû a mikroskopické ‰upinky pokoÏky pokaÏdé zavífiily ve v˘levce a zmizely.

Pak pfii‰la na fiadu obû podpaÏí. Zadní strana nohou. Kotníky.

Stáhnout Ïiletkou. Pauza. Opláchnout. Pryã do odpadu.

Nyní následovala nejtûÏ‰í – ale pfiece tak uspokojující – ãást procesu: odstraÀování chloupkÛ z genitálií a kolem fiitního otvoru. Úspû‰né zvládnutí tohoto úkolu vyÏadovalo stáhnout ‰ourek tak, aby byl úplnû napjat˘, a tím pfiipraven˘ pro pohyb ãepelky. Zaujmout správnou polohu chvíli trvalo – nûkdy aÏ

S

25

pût nebo ‰est minut. Naopak vlastní tah Ïiletkou uÏ byl vÏdycky stejnomûrn˘, cílen˘, opatrn˘.

Oholení kolem koneãníku vyÏadovalo dokonce je‰tû dÛkladnûj‰í pfiípravu, pokud ‰lo o polohu. Chodidly se zapfiel vysoko o kachlíky moderní koupelny a horní ãást tûla sklonil dopfiedu, aby mûl k cíli lep‰í pfiístup. Jednou rukou se opíral, druhou svíral ãepelku. Vypadalo to, jako by mûl v dolní ãásti pátefie nûjak˘ pohybliv˘ ãep a umûl se skládat napÛl. Pak uÏ rituál probíhal stejnû: Táhnout Ïiletkou. Pauza. KrouÏiv˘ pohyb odtékající teplé vody. Nespûchal, nûkdy v té poloze vydrÏel i nûkolik minut, neÏ znovu táhl ãepelkou. âím víc chloupkÛ odstranil, tím se cítil klidnûj‰í, tím snaz‰í mu pfiipadalo udrÏet pozici. Zdálo se mu, Ïe je blíÏ ãistotû.

PfiibliÏoval se ke spáse.

Ve vedlej‰í místnosti Skfiípal otevfiel lednici opatfienou zámkem s ãíseln˘m kódem – mûl ji zapnutou jen na nejslab‰í moÏné chlazení –, a vyndal z ní ãtyfii a pÛl kostky másla. Pokou‰el se uÏ del‰í dobu ‰etfiit, aby sníÏil spotfiebu na ãtyfii, ale ta pÛlka navíc byla skuteãnû nutná. Pût bylo zbyteãnû moc a vlastnû by to nepfiineslo nic navíc. âtyfii kostky by byly ideální. Pfiesnû tolik jich bylo v kaÏdém rodinném balení. Znamenalo to, Ïe ke kaÏd˘m osmi balením vÏdy musel pfiibrat je‰tû jedno navíc a z nûj pak odebírat poloviny.

SnaÏil se na tu pÛlku moc nemyslet. V‰ak jednou pfiijde na to, jak se bez ní obejít.

Opatrnû rozhrnul papírov˘ obal první kostky, rukama ji rozlomil napÛl a zaãal si mazat hrudník a ramena – nejvût‰í ãásti tûla nejdfiív – a teprve poté konãetiny. KaÏdá paÏe nebo noha vyÏadovala polovinu kostky, stejnû jako genitálie a koneãník.

Vrstva másla musela b˘t stejnomûrná na celém povrchu tûla. Îádné hrbolky, Ïádné prohlubnû.

Zbytek másla – asi ãtvrtinu poslední poloviny kostky – rozetfiel po ãásti obleku, která mu mûla pfiekr˘vat ‰lapky chodidel.

26

Byla za tím spousta zku‰eností, nyní uÏ umûl mnoÏství urãit naprosto pfiesnû.

A teì tedy oblek.

Zastavil se, aby ho naposledy zkontroloval pohledem. Oblek byl rozloÏen˘ na kusu plastové fólie na podlaze ãistého pokoje, kter˘ bûhem nûkolika posledních dní opakovanû dezinfikoval.

Nikde Ïádná díra. Îádná oslabená místa materiálu. Souãásti v‰ech tfií zipÛ – zoubky, jezdci, horní zakonãení látkov˘ch prouÏkÛ i dolní koncovky – byly v dokonalém provozním stavu.

Oblek byl pfiipraven. A on také.

Zaãal se do kombinézy soukat, promy‰lenû, zvolna a pfiesnû nacviãen˘m postupem. Kdyby ho nûkdo pozoroval, moÏná by mûl dojem, Ïe se dívá na nûco málo pfies 150 centimetrÛ velk˘, 57 kilo váÏící exempláfi bizarní stra‰ilky, jak se halí do tenké bílé kukly pfiipravené na míru jejímu hmyzímu tûlu. Pokud by ov‰em takov˘ pozorovatel mûl dostatek trpûlivosti, aby sledoval cel˘ proces. Trval totiÏ bezmála dvû hodiny. MuÏ sám ãas nemûfiil. Soustfiedil se na úkol, kter˘m se právû zab˘val. A ta poloviãka kostky másla opravdu znamenala rozdíl. âi‰tûní. Plastová fólie. Holení. âtyfii a pÛl kostky másla. Oblek.

To v‰echno vedlo k této chvíli.

Pomalu se natáãel k zrcadlu a snaÏil se zadrÏovat opojné uspokojení tak dlouho, jak jen to dokázal. Ale teì uÏ to bylo tûÏké, opravdu tûÏké. Pozvedl tenké paÏe vzhÛru, jako by chtûl vzdát hold jakési vesmírné bytosti.

Otáãel se, otáãel, otáãel, nesly‰el nic jiného neÏ slab˘ tlukot vlastního srdce v hrudi.

Zrcadlo koneãnû zachytilo jeho podobu.

Ach, tak tady je.

Nikdo.

27

kapitola 3

Knihovna / promítací místnost

kfiípal sestupoval po schodech do svého temného, vlhkého suterénu o dvû patra níÏ. Omítka na stûnách byla místy odchlíplá a vespod odhalovala tenké dfievûné laÈky.

VÏdycky mu pfiipomínaly hrudní ko‰ vystupující z rozervané mrtvoly nûjakého velkého tvora. Zvífie pohlcené jin˘m, vût‰ím a dravûj‰ím zvífietem.

Zachtûlo se mu pfiebûhnout po tûch li‰tách prsty, jako to dûlával v dûtství, ale jakákoli tfiíska by ho v tuto chvíli poslala zpátky k ‰icímu stroji. A on se uÏ dychtivû tû‰il na kratiãk˘ film, kter˘ mu leÏel v hlavû. Byl víc neÏ deset let star˘, ale uÏ od svítání o nûm fantazíroval. Ty zábûry mu jednodu‰e zniãehonic vyvstaly v pfiedstavách.

Teprve dodateãnû si uvûdomil proã. Îe je to znamení.

Ale právû takov˘m zpÛsobem pracovala Skfiípalova mysl.

Vznikala v ní neuvûdomûlá spojení, a on o nû aÏ následnû opíral své poslání.

NejdÛleÏitûj‰í poslání svého smrtelného Ïivota.

Vzduch v podzemí v sobû nemûl pach smrti, ale rovnou mnoha smrtí, které jako by spolu navzájem zápolily. Byla to líbezná kolínská zrozená z utrpení, s aromatick˘mi znaky, bolestnû nashromáÏdûn˘mi bûhem nûkolika posledních desetiletí. Îádné jiné místo na Zemi nebylo takhle cítit. Ani nemohlo b˘t. Úãinek byl okamÏitû omamující.

S

28

Vkroãil do nevelké místnosti pfiiléhající k prvnímu odpoãívadlu schodi‰tû. Místnost byla lemována dfievûn˘mi regály zhotoven˘mi na zakázku a prostor na policích témûfi do posledního kousku vyplÀovaly plechové schránky s osmimilimetrov˘mi filmy.

Kostnat˘m palcem skryt˘m pod vrstvou latexu pfiejíÏdûl po nálepkách: Zrzavá coura pfied svatbou 17/4/92 UÏ jen ten ti‰tûn˘ text na nálepce v nûm znovu vyvolal útrÏky vzpomínek: krémovû bílé krajkové ‰aty, roztrhané, ‰pinavé, zmuchlané do koule v rohu kobky. Tfiesoucí se bledá nevûsta zápolí s pouty a Ïadoní, aby jí vysvûtlil, ãím se provinila. Ty neví‰ nic o ãistotû, fiíká jí Skfiípal. Je to pfietváfika nosit takové ‰aty, a já ti teì ukáÏu, jaké to je stanout nah˘ pfied Bohem…

A teì dal‰í nálepka, nová série vzpomínek: Nafoukaná dûvka z televizních zpráv 11/9/95 Hmmm, tuhle si Skfiípal vybavoval vskutku v Ïiv˘ch podrobnostech. Myslela si, Ïe ta hrozná série neobjasnûn˘ch vraÏd bude znamenat zásadní prÛlom v její kariéfie. Pfiinese jí jen samou chválu. Smlouvu na knihu. Mlela pfied sv˘mi kolegy o tom, Ïe právû ona tomu pfiijde na kloub a udûlá si na tom jméno. Potfiebovala dostat lekci pokory, a tu jí Skfiípal poskytl s nejvût‰ím potû‰ením – její vlastní videokamerou zkoumal ãásti jejího tûla, které sama nikdy pfiedtím nevidûla. ·Èavnaté, ‰pinavé, utajené ãásti, znalecky nasvícené a zabírané – a pak to poslal do jejich televizní stanice, aby to ukázali i divákÛm…

29

Sebestfiedná matka, která pfiehlíÏí syna 30/3/97 Tak ty ze sebe vymáãkne‰ na svût Ïivot, a pak se k nûmu obrátí‰ zády? V‰ak já ti ukáÏu, co se stane, kdyÏ ti ukáÏe záda BÛh, mé dítû…

Palec se koneãnû zastavil na schránce, o kterou stál: Senátorova milenka kurevnice 28/7/98 Skfiípal zprudka vytáhl krabici z regálu a odnesl si ji do promítací místnosti o patro níÏ. Bylo to dokonale odhluãnûné domácí kino, zafiízené dávno pfied tím, neÏ se takové vûci staly módou. Îádné úÏasné digitální disky, dokonce ani Ïádn˘ videopfiístroj: Nic nedokáÏe pfiekonat syrov˘ pfiekotn˘ pohyb obrázkÛ na filmu, uhánûjícím rychlostí ãtyfiiadvaceti zábûrÛ za vtefiinu.

Poté, co Skfiípal zruãnû nasadil cívku s filmem na projektor, aÏ s cvaknutím zapadla na místo, posadil se do o‰oupaného koÏeného kfiesla v samém stfiedu místnosti a naplno se oddal pÛsobení v˘jevÛ na plátnû.

V oãekávání prudce d˘chal. Vymanil penis z úkrytu vraÏedného obleku a zaãal ho zpracovávat. Nejdfiív pomalu.

Ale jak se film odvíjel dál, pûst mu kmitala nahoru a dolÛ stále naléhavûji, prudãeji, zatímco oãi ani na vtefiinu nespustil z plátna.

Tenhleten kus uÏ nevidûl drahnou dobu. Zapomnûl, jak je skvûl˘.

Zapomnûl uÏ, jak vypadala uvnitfi.

Skfiípal film pfievinul a spustil ho znovu. Vûdûl, Ïe neÏ pfiijde ráno, dopfieje si je‰tû desítky opakování. Bûhem nûkolika posledních mûsícÛ se vûnoval jen sam˘m sledovacím zábûrÛm, a bylo jich tolik, Ïe potfieboval men‰í zmûnu – jist˘ druh my‰30

lenkového osvûÏení chuti. Pfiipomenout si, kdo je a co dokáÏe vykonat ve jménu Pána.

Na plátnû se objevil poãáteãní odpoãet filmového pásu: 10, 9, 8, 7 …

Chcete-li vidût tento 8mm film, pfiihlaste se na LEVEL26.com a vyplÀte kód: snuff

31

kapitola 4

Základna námořní pěchoty, Quantico / Oddělení pro mimořádné okolnosti / Hlavní stan pondělí / 7:30 Východního standardního času

smimilimetrov˘ film nûkolikrát pleskl o cívku, neÏ se úplnû vytoãil a plátno zÛstalo bílé. Nikdo nefiekl ani slovo, i kdyÏ uÏ uplynula drahná chvíle. Sál vyplÀovalo mrtvé ticho. âlovûk se jim ani nemohl divit.

Tom Riggins zkoumal tváfie osob, jeÏ se tu pfied ním shromáÏdily. Je‰tû pfied nûkolika minutami byly plné dychtivosti. Vzru‰ené, Ïe je pozvali do proslulého ústfiedí „MimofiádÛ“ v Quantiku na tohle utajené shromáÏdûní, s úhradou ve‰ker˘ch v˘dajÛ. Nûktefií z nich se tváfiili, Ïe je jim to fuk, ale Riggins se nenechal oklamat. Mohli puknout zvûdavostí. V‰ak na to také spoléhal.

Je‰tû pfied nûkolika minutami pÛsobili jako Ïáci ve ‰kole pfied pololetním zkou‰ením. Soustfiedûní. Odhodlaní uspût.

Ale teì…

Tohle nebyli obyãejní policajti ani forenzní specialisté. Lidé, ktefií se tu shromáÏdili, byli ti nejlep‰í z nejlep‰ích, a svolalo je sem nejelitnûj‰í oddûlení v zemi. Ov‰em pro Rigginse – padesátníka ‰tíhlé svalnaté postavy nûkdej‰ího ‰ampiona stfiední váhy – pfiedstavovali spí‰ partu vykulen˘ch puberÈákÛ, na jejichÏ obliãejích byly dokonce v nûkter˘ch pfiípadech dosud patrné jizviãky po akné. To nebylo nic nového. UÏ na samém poãátku devadesát˘ch let zaãali v‰ichni Mimofiádi vypadat aÏ legraãnû

O

33

mladû, kdyÏ se to dalo do pohybu, a Riggins si uvûdomil, Ïe on sám uÏ v Oddûlení pro mimofiádné okolnosti pfiedstavuje cosi jako Ïiv˘ inventáfi. „Právû jste vidûli Skfiípalovu ruãní práci,“ prohodil Riggins. „Je to psychopat, kter˘ za více neÏ dvacet let zastfielil, unesl, zmrzaãil, otrávil, upálil, u‰krtil a umuãil nejménû padesát lidí v ‰esti zemích.“ Dvû desetiletí, pomyslel si Riggins. KdyÏ tenhle netvor zaãal své dílo, nûktefií z pfiítomn˘ch v této místnosti si teprve balili svaãinu do aktovky na první den ve ‰kole.

Pokraãoval. „Skfiípal je velmi trpûliv˘ zabiják. Mezi jednotliv˘mi cíli si dává na ãas a vûnuje aÏ nelidské mnoÏství hodin tomu, aby se nachystal. Jeho domácí pfiípravu vidíme teprve poté, co udefií.

V nûkter˘ch pfiípadech se protáhla na celé mûsíce.“ Riggins zkoumal sál. Zdálo se, Ïe mu naslouchají – pfiinejmen‰ím pfiikyvovali vÏdy ve správn˘ okamÏik. Ale poznal, Ïe pofiád myslí na ten film, kter˘ právû vidûli.

Nûktefií z nich dokonce rychle mrkali, jako by snad jejich víãka mohla ze zfiítelnic smazat ty v˘jevy.

BÛh vám pomáhej, chlapci.

Mimofiádi se oddûlili od útvaru ministerstva spravedlnosti oznaãovaného ViCAP – Program boje proti násilné trestné ãinnosti – v polovinû osmdesát˘ch let 20. století. Vefiejnost vûdûla o ViCAP v‰echno. Vidûla v nûm mozkov˘ trust vybaven˘ v˘poãetní technikou, kter˘ se pokou‰el sledovat a porovnávat sériové vraÏdy. Policisté a vy‰etfiovatelé, aÈ uÏ byli odkudkoli, mohli ViCAP vyuÏívat jako zdroj informací. Existovaly v‰ak nûkteré pfiípady, na které nebyl Ïádn˘ útvar mûstské policie – dokonce ani FBI – dostateãnû vybaven, aby se jich mohl ujmout.

Aby se jich chtûl ujmout.

A právû takové pfiihrávali MimofiádÛm.

Riggins vûdûl lépe neÏ kdokoli jin˘, Ïe rychlost vyhofiení ve sluÏbû je u MimofiádÛ dûsivá – v˘drÏ agentÛ se pohybovala 34

mezi osmaãtyfiiceti hodinami a maximálnû ‰esti mûsíci. Za zcela v˘jimeãnou „vytrvalost“ u tohoto útvaru se povaÏoval jeden nebo dva roky, ov‰em takov˘ exempláfi zpravidla konãil sebevraÏdou, naprost˘m osamûním nebo aspoÀ na sedativech. Ze sluÏby u MimofiádÛ jste nemohli naskoãit do Ïádného vlaku za novou kariérou. âlovûk se daleko spí‰ ocital kdesi na hranici pouhého pfieÏívání.

Oddûlení pro mimofiádné okolnosti byl pramálo znám˘ útvar, pohybující se mimo dosah pozornosti americké vefiejnosti. Jen málo novin rozebíralo nûjaké pfiípady, které Mimofiádi fie‰ili. Nevznikaly o nich zvlá‰tní televizní reportáÏe. Jejich pfiípady neb˘valy pfiedmûtem konverzace na koktejlech v Los Angeles, ve washingtonsk˘ch politick˘ch kruzích ani na Manhattanu. O jejich rozpracovan˘ch pfiípadech vût‰ina vefiejnosti v Ïivotû nesly‰ela, nikdy by sly‰et nechtûla a rozhodnû by si nûco takového ani nepfiipustila.

V opaãném pfiípadû by lidé vÛbec nemohli vycházet z domova.

Ne Ïe by snad doma byli v bezpeãí. Znaãná ãást opravdu zvrácen˘ch záleÏitostí se odehrávala za vstupními dvefimi obydlí po celé zemi. Jako tfieba kdyÏ jeden manÏel zjistil, Ïe mu Ïena zah˘bá s dávn˘m pfiítelem ze studií, a tak vzal golfovou hÛl a probodl ji, od koneãníku po hrdlo. Kluci z laborky Ïasli uÏ jen nad tím, jakou fyzickou sílu musel ten chlap vyvinout, aby tu ocelovou tyã prorval cel˘m jejím tûlem mezi tuh˘m svalstvem a kostmi.

A pak tu byl ten patnáctilet˘ feÈák závisl˘ na metamfetaminu, co obrátil cel˘ dÛm vzhÛru nohama, aby na‰el své Smrtonosné fiízení, videohru, kterou dokázal hrát nepfietrÏitû celé hodiny, aby zahnal své stíhy. Kluk hledal, hledal a hledal – hra nikde. A vtom proti nûmu v plné parádû zakroãili prarodiãe. ¤ekli mu, Ïe tu hnusnou hru vyhodili pro jeho dobro a Ïe pÛjde do jednoho speciálního zafiízení blízko pláÏe, kde mu pomÛÏou. Kluk vypadl z pokoje, za chvíli se vrátil s elektrickou vrtaãkou a pustil se do ãi‰tûní jejich u‰ních kanálkÛ, jednoho 35

po druhém – v pfiípadû dûdeãka, veterána z Koreje, to vzal rovnou skrz naslouchátko. Vy mû nesly‰íte, nikdy mû neposloucháte, fival pr˘ na nû, zatímco v‰ude kolem crãela jejich krev a mozková tkáÀ.

Riggins by mohl vypoãítávat dal‰í pfiípady cel˘ veãer. Kusy tûl v zavafiovacích sklenicích. Tûhotné otrokynû v kobce. Sperma v dûtsk˘ch plenkách.

Tohle v‰echno byly vûci, které chtûl kaÏd˘ po pár vtefiinách vytûsnit z mysli.

A právû tyhle vûci on celou dobu nosil v hlavû. Îil temnou stránkou ãlovûka.

Ale tenhle pfiípad, co pfii‰el na pofiad zrovna teì, ta filmová fiezniãina, kterou právû vidûli…

No, skoro tomu tichu rozumûl.

36

kapitola 5

om Riggins nikdy nemûl hlavní stan Oddûlení pro mimofiádné okolnosti v lásce. Sál aÏ pfiíli‰ pfiipomínal aulu nûkde na vysoké ‰kole – dlouhé lavice s umakartov˘m povrchem stoupající dozadu ve ãtyfiech stupních. Riggins stál dole pfied tfiemi obrazovkami. Byly to moderní barevné monitory poslední generace s vysok˘m rozli‰ením, na kter˘ch se daly jedin˘m pokynem pfiesouvat soubory, zvût‰ovat snímky a aktualizovat data pro tajné agenty.

Nûkdy si tady pfiipadal jako univerzitní profesor pfiedná‰ející studentÛm.

Riggins byl ve sv˘ch tfiiapadesáti pro takovou roli celkem pfiíhodn˘ kandidát. Byl obleãen˘ v tmav˘ch, tlumen˘ch barvách, které dokonale ladily s jeho v‰eobecn˘m vystupováním.

Jedinou v˘raznûj‰í barvu pfiedstavovala bílá plo‰ka identifikaãní visaãky, která se mu neustále houpala pod kapsou saka.

Riggins u MimofiádÛ pÛsobil mnohem déle neÏ kdokoli jin˘.

A k ãemu se tím dopracoval? Za sebou nechal tfii exmanÏelky a dvû dûti, které mu nemohly pfiijít na jméno. Mûl mal˘ byt, kter˘ skoro nevidûl, se spoustou knih, které nikdy neãetl, a sbírkou CD, které nikdy neposlouchal. A ãím dál tím víc zápolil s alkoholem.

Odka‰lal si. „Skfiípal je vrah klasifikace level 26 – nejvy‰‰ího stupnû, kter˘

T

37

v souãasnosti známe a kter˘ stojí zhruba o ãtyfii kategorie v˘‰ neÏ to, co uznávají v ostatních ãástech svûta.“ To je zaujalo. Kriminální vy‰etfiovatelé v tomto sále vûdûli v‰e o takzvané stupnici zla, která zahrnovala vrahy od nejniωích tfiíd (pfiípadÛ odÛvodniteln˘ch vraÏd, Ïárliv˘ch milencÛ, mstících se t˘ran˘ch teenagerÛ) aÏ po nejvy‰‰í (pachatele vraÏd spojen˘ch s muãením, teroristÛ, sexuálních vrahÛ). Mark David Chapman, kter˘ zabil Johna Lennona, patfiil na pouh˘ 7. stupínek – ‰lo v podstatû o vraÏdícího narcistu. Ed Gein, kter˘ své obûti zabíjel, vafiil a pojídal, zatímco z jejich vyãinûné kÛÏe si dûlal stínítka na lampy, uÏ spadal pod level 13. Ted Bundy patfiil do sedmnáctky a bestiální tr˘znitelé Gary Heidnik spolu s Johnem Waynem Gacym patfiili do 22. kategorie. V‰eobecnû se soudilo, Ïe nic hor‰ího se uÏ vynofiit nemÛÏe.

JenÏe v prÛbûhu posledních dvaceti let se Mimofiádi setkali s natolik mezními pfiípady vraÏd, Ïe museli pfiidat tfii dal‰í kategorie, ãímÏ potvrzovali, Ïe metody tûchto pachatelÛ dalece zastiÀují Heidnikovy a Gacyho zloãiny. Jejich vraÏedné libÛstky pfiesahovaly rámec pouhého muãení a znásilÀování. Tihle pachatelé povaÏovali sami sebe za jakási boÏstva pomsty kráãející po Zemi a ve sv˘ch obûtech spatfiovali podfiadné bytosti, které pronásledovali a niãili s vynaloÏením schopností takfika nadlidsk˘ch.

Vût‰inû z tûchhle mlad˘ch agentÛ se mohlo o vrazích s nálepkou level 25 jenom zdát. Byly to tak vzácné kreatury, tak nové na scénû, Ïe dosud ani nestaãily proniknout do uãebnic.

A teì Ïe jim tu Riggins v podstatû fiíká, Ïe tam venku se pohybuje nûco dokonce je‰tû hor‰ího?

Nûkdo, jehoÏ schopnosti se bez nadsázky dají oznaãit za nadlidské?

Riggins jim ponechal chvilku ãasu na to, aby staãili to ãíslo 26 vstfiebat. Pak pokraãoval dál. „UÏ se ho pokou‰ely dopadnout t˘my kriminalistÛ z Izraele, Egypta, Nûmecka a Japonska. Jen v Quantiku jsme na nûj na38

sadili dvacítku detektivÛ. V‰ichni pfii‰li zkrátka. Jeho inteligence se vymyká v‰em mûfiítkÛm a nikdy po sobû nenechal jedin˘ fyzick˘ dÛkaz.“ Tohle koneãnû vyvolalo reakci, v jakou Riggins doufal – pochybnosti. VÏdyÈ fyzické dÛkazy byly alfou a omegou jejich práce. Tvrdit, Ïe nezÛstaly Ïádné fyzické dÛkazy, to bylo jako fiíkat úãetnímu je nám líto, ale bez ãísel.

Teì se pfiihlásila jedna mladá kriminalistka – nejspí‰ ze San Franciska, vybavoval si matnû Riggins. „Za dvû desetiletí ani jedin˘ fyzick˘ dÛkaz? Jak je nûco takového moÏné?“ „Domníváme se, Ïe Skfiípal nosí nûjak˘ oblek – jak˘si celotûlov˘ kondom, kter˘ pfiekr˘vá povrch jeho tûla do posledního centimetru, takÏe se vyhne jakémukoli odhalení forenzními metodami vy‰etfiování.“ „Celotûlov˘ kondom? “ opáãila dívka ze San Franciska. „I tak pfiece musí zÛstat nûjaké stopové ãástice –“ „Nic,“ odpovûdûl Riggins. „PokaÏdé, kdyÏ se vynofií nûjak˘ pfiípad pfiipisovan˘ Skfiípalovi, po‰leme na místo cel˘ prapor lidí a v‰echno, co není pevnû pfiibité, posbíráme do maliãk˘ch pytlíãkÛ na vzorky. Nepodafiilo se nám z nûj najít jedin˘ kousek. Îádnou krev, Ïádné tûlesné tekutiny jakéhokoli druhu, Ïádn˘ kousek ochlupení. Dokonce ani jedinou stopu koÏní buÀky.“ Jin˘ kriminalista – tenhle byl z Chicaga – se zeptal: „Jak˘m zpÛsobem se tedy vÛbec dá ke sv˘m obûtem pfiifiadit, kdyÏ po sobû nenechává Ïádné stopy? Tohle zní trochu jako pfiízrak, kter˘ si nûkdo vymyslel, jen aby vysvûtlil spoustu nevyfie‰en˘ch pfiípadÛ.“ „KéÏ by,“ odvûtil Riggins. „Ale ne, o Skfiípalov˘ch aktivitách víme, protoÏe nám o nich dává s oblibou vûdût on sám. A ãas od ãasu o tom dokonce po‰le i nûjak˘ dÛkaz.“ „Urãitû je na sebe py‰n˘. Rád se pfiedvádí,“ nadhodilo San Francisco.

39

„Pfiesnû tak. Ale na rozdíl od nûkter˘ch jin˘ch sériov˘ch vrahÛ Skfiípalovi nejde o pozornost médií. Úplnû mu staãí, Ïe o tom, co dûlá, informuje nás. Je to jeho Ïivotní náplÀ, a speciálnû nás, Mimofiády, povaÏuje za své kronikáfie.“ „Skfiípal,“ opakoval jeden z kriminalistÛ z Filadelfie se stopou posmûchu v hlase. „Kde k tomu jménu pfii‰el? To je nûjak˘ zvlá‰tní vtípek MimofiádÛ?“ „Ne,“ vysvûtloval Riggins. „To jméno vzniklo po jedné z jeho prvních vraÏd – kdysi kolem roku 1990, kdy je‰tû experimentoval. Ze v‰eho nejrad‰i má velice neobvyklá místa ãinu. Udefiit tam, kde byste to ãekali nejmíÀ. ¤eknûme v ru‰né pfiedmûstské mycí lince na auta za jasného letního dne.“ Teì uÏ na nûm v‰ichni viseli oãima. Jako dûti ãekající na pohádku na dobrou noc. Myãka na auta? „Mladá matka zajede s autem dovnitfi,“ pokraãoval Riggins, „na pfiedním sedadle sedí kluãina, asi ãtyfilet˘. Mycí linky se mu hroznû líbí a chce pozorovat stûraãe a ty velké mûkké kartáãe a v‰echno to divadlo kolem. No, a kdyÏ jsou asi uprostfied, obsluha najednou usly‰í stra‰n˘ kfiik. Dûsivé, úzkostné skfieky – jsou sly‰et dokonce i pfies hluk strojÛ. Nikdo neví, odkud to sakra vychází. Zarazí dal‰í auta, aby nikdo nevjíÏdûl dovnitfi, v‰echno povypínají. Ale tou dobou uÏ to mámu s chlapeãkem z myãky vyváÏí skoro ven, dvefie na stranû fiidiãe jsou dokofián otevfiené a valí se z nich mydliny a krev. Vedoucí myãky se zdûsí, nafiídí obsluze, aby neprody‰nû uzavfieli vjezd i v˘jezd – je jasné, Ïe ten netvor, co tohle udûlal, je pofiád je‰tû vevnitfi. Zavolají policajty.

Matka je jednodu‰e pryã. Rozkrájená tak dÛkladnû, Ïe jsme kousky z ní nacházeli v autû je‰tû celé t˘dny nato.

Kluka se ani nedotkl. Sedûl na pfiedním sedadle a v‰echno to sledoval.

Tehdy byl jedinou lidskou bytostí, která Skfiípala vidûla a pfieÏila. A tak jsme ho vysl˘chali. PoÏádali jsme ho, aby nám toho muÏe z myãky popsal.

40

Jediné, co ze sebe dokázal vypravit, bylo ‰k‰ííííííípal. Skfiípal.

Popisoval zvuky, které sly‰el, kdyÏ vidûl svou mámu umírat.“ Riggins se rozhlédl po sále a dodal. „A to jméno se uÏ tak nûjak ujalo.“ Po chvíli se kriminalistka ze San Franciska zeptala: „¤íkal jste, Ïe personál uzavfiel oba v˘jezdy. Jak tedy vyklouzl z té mycí linky nepozorovanû ven?“ „On nevyklouzl.“ „Skfiípal zÛstal uvnitfi?“ „Zjistili jsme, Ïe se tam ukryl uÏ bûhem pfiedchozí noci. Musel se tam nûjak vplíÏit tûsnû pfied zavírací dobou a pak se jako housenka vy‰plhal mezi trubkami a hadicemi nahoru. Dokázal se tak pfiikrãit, Ïe se vyhnul elektronick˘m ãidlÛm, která normálnû uvádûjí nejbliωí dal‰í hadici ãi kartáã do pohybu, a obelstil i bezpeãnostní systém myãky. A potom celé tûlo zkroutil a poskládal do vnitfiku kovové konstrukce, která drÏí pûnové aplikátory a kartáãe na místû. Tam nahofie je místo sotva tak pro domácí koãku, ale on se prostû nûjak pfiinutil k tomu, aby se dovnitfi ve‰el. A pak tam setrval nejménû osmnáct hodin, naprosto nehnutû, dokonce i v dobû, kdy kolem nûj vífiily a lomozily miliony pohybliv˘ch souãástí strojÛ.“ Riggins okamÏik poãkal, aÏ to posluchaãi stráví, a po chvilce pokraãoval. „Na tu matku zaútoãil bûhem odpoledne. MÛÏeme pfiinejlep‰ím jen usuzovat, Ïe Skfiípal ãekal, aÏ do mycí linky najede správná obûÈ.“ „Pofiád jste nám nefiekl, jak se dostal ven.“ Riggins se zaãínal cítit trochu uvolnûnûji. Zdálo se, Ïe nûkolik z tûch mlad˘ch klukÛ a dûvãat – ze San Franciska a Filadelfie – je doopravdy zvûdav˘ch. „Skfiípal se ukryl v kufru auta. Pod v˘suvn˘m spodním panelem, kde lidi mívají schovanou rezervu. Stoãil se tam jako plod v dûloze, s koleny pod bradou, stehny pfiitisknut˘mi k hrudi, chodidly zkroucen˘mi dozadu v nepfiirozené pozici… a ãekal.

41

Domníváme se, Ïe uplynul nejmíÀ jeden den, neÏ se odváÏil vylézt ven – pfiímo uprostfied na‰ich garáÏí. A víme to jen díky tomu, Ïe nám zanechal zprávu.“ Jejich prázdné pohledy byly znaãnû zneklidÀující.

Jednu vûc jim Riggins nefiekl. A sice to, Ïe ta zpráva leÏela na jeho pracovním stole. Úplnû tehdy zpanikafiil. A mûl-li b˘t zcela upfiímn˘, vyvádûlo ho to z míry je‰tû dnes. TotéÏ ov‰em platilo o dal‰í vûci, se kterou se tfiídû svûfiil: „Vãera ráno jsme obdrÏeli nov˘ SkfiípalÛv vzkaz.“

42

kapitola 6

iggins ten balíãek otevfiel osobnû. Plechová piksla na osmimilimetrové filmy uloÏená v bûÏné pfiepravní krabici od FedExu. Na nálepce stálo: „SENÁTOROVA MILENKA KUREVNICE – 28/7/98“. A právû tenhle záznam jim pfied chvílí pou‰tûl. Krátk˘ film zachycoval brutální muãení a zavraÏdûní Lisy Summersové – Ïeny, o které se soudilo, Ïe mûla koncem devadesát˘ch let milostn˘ románek s jist˘m americk˘m senátorem. TakÏe uÏ tak trochu kus pro pamûtníky, ale pofiád svûÏí.

I tohle bylo ukázkou Skfiípalov˘ch postupÛ. Sdûloval jim svÛj pfiíbûh bez jakéhokoli chronologického pofiádku. Ruãnû psané poznámky a dÛkazy, audiozáznamy a – v tomto pfiípadû – filmy pro nû vybíral a odesílal ve sledu, kter˘ pro Skfiípala cosi znamenal. I kdyÏ nikdo v Quantiku nemûl ani tu‰ení, co by tím tak mohl myslet. S jistotou vûdûli jediné – novû obdrÏená filmová cívka znamenala, Ïe Skfiípal jim oznamuje zaãátek nûãeho dal‰ího. „Nová zásilka obsahovala film, kter˘ jste právû vidûli,“ vysvûtloval Riggins. „Co nám dûlá starosti, je naãasování. Poslal nám jist˘ vzkaz pfied t˘dnem a je‰tû o t˘den dfiív dal‰í. Obyãejnû vyãkává mûsíce – nûkdy dokonce roky. Z nûjakého dÛvodu zaãíná b˘t hodnû v ráÏi.“ „StupÀuje aktivitu,“ podotklo San Francisco.

R

43

„Je to tak,“ odpovûdûl Riggins. „Pfiedpokládáme, Ïe se po nûkolika letech v zahraniãí vrátil do Ameriky. V‰echny obûti pocházely z v˘chodního pobfieÏí – jen na Manhattanu ‰lo o tfii osoby. Stalo se to jenom co by kamenem dohodil od místa, kde zrovna teì sedíte. Tenhle chlap nám klepe za zadní dvefie a snaÏí se upoutat na‰i pozornost. Tak mu ji teda budeme vûnovat dfiív, neÏ pfiipraví o Ïivot nûkoho dal‰ího. Na‰i vrcholnou pozornost.“ S jednou vûcí se Riggins tfiídû svûfiit nemohl: s tím, jaké zemûtfiesné vlny zasáhly v rekordním ãase nejvy‰‰í struktury ministerstva spravedlnosti. A podivné na tom bylo, Ïe se roz‰ífiily i do ostatních sloÏek v˘konné moci.

Ministr obrany vyvinul bûhem nûkolika málo hodin osobní tlak na Oddûlení pro mimofiádné okolnosti, aby se s tímhle pfiípadem vypofiádalo… okamÏitû. Pro Rigginse byly takové silové v˘stupy trochu záhadou. Jistû, ‰lo o váÏnou hrozbu. Pfii pfiedstavû, Ïe si po svûtû volnû chodí vrah kategorie level 26, vstávaly vlasy na hlavû hrÛzou. A opravdu to vypadalo, Ïe se Skfiípal chystá k nûãemu je‰tû vût‰ímu a smûlej‰ímu neÏ v minulosti.

Ale Skfiípal uÏ pfiece vraÏdil nûjakou dobu. A jeho nov˘ vzkaz mohl sotva vysvûtlit onu nabídku, kterou byl oprávnûn pfiedloÏit detektivÛm shromáÏdûn˘m v tomto sále.

Ale udûlat to musel tak jako tak.

Byl to hlavní bod tohoto dopoledního shromáÏdûní. „Právû vy pfiedstavujete elitu,“ fiekl Riggins. „V tom, co dûláte, jste nejlep‰í v této zemi. A já mám pro vás nabídku z nejvy‰‰ích míst. Zlikvidujte toho netvora, a budete dostávat plat v plné v˘‰i do konce Ïivota. K tomu bonus dvacet pût milionÛ dolarÛ. Plus totální zmûna va‰í totoÏnosti. Nov˘ zaãátek a Ïivot, o jakém vût‰ina z nás mÛÏe jenom snít. Tohle je nabídka cesty k závratné kariéfie, a souãasnû vበzlat˘ padák.“ Odmlãel se, aby se s tou pfiedstavou staãili srovnat. „Tak kdo do toho jde?“ Riggins napjatû ãekal.

44

Sál znovu naplnilo ohlu‰ující ticho. Zdálo se, Ïe v‰ichni zÛstali trochu zkoprnûlí tím dvojit˘m zásahem, nejprve naturalistick˘m filmem a vzápûtí Rigginsovou fieãí. RozhlíÏeli se po sobû; prázdné obliãeje, ohromené oãi.

V‰ichni se tomu snaÏili uniknout – pokukovali po sobû jako Ïáãci, ktefií se modlí, aby jeden z nich, aspoÀ jeden z nich, znal fie‰ení toho zapeklitého matematického problému. Ale daleko spí‰ se modlili, aby jeden z nich, aspoÀ jeden z nich, nebyl úplnû podûlan˘ hrÛzou z toho, co právû vidûli na plátnû.

Riggins vyãkával, ale uÏ vûdûl, kolik asi uhodilo. Nûco se muselo profláknout. KdyÏ je sem povolali od domovsk˘ch jednotek, zaãali spolu mluvit – pfiestoÏe mûli pfiísn˘ rozkaz, Ïe o své cestû nesmûjí ani hlesnout.

Nejspí‰ vyplulo na povrch i samo jméno „Skfiípal“ – bylo docela moÏné, Ïe jejich kolegové nebo nadfiízení se na nûkter˘ch dfiívûj‰ích honech na netvora podíleli. Byli tady coby mladí experti, kter˘m to pálí. Pár z nich si to asi muselo poskládat dohromady.

A v prÛbûhu posledních dvanácti hodin si jeden z nich uvûdomil, Ïe kaÏd˘ agent, kter˘ se kdy ujal iniciativy ve Skfiípalovû pfiípadu, skonãil buì mrtv˘, nebo na pfiístrojích ve stavu, jak˘ se dal sotva je‰tû nazvat lidsk˘m.

DÛsledkem tedy nakonec bylo, Ïe Rigginsovi se dostalo odezvy, kterou oãekával – pfiestoÏe mu nadfiízení uloÏili, aby návrh pfiedloÏil nenucen˘m zpÛsobem.

Nikdo se nepfiihlásil.

Riggins mûl chuÈ zaãít na nû fivát. Mr‰tit po nich ‰álkem s kávou. Rozmlátit ho o nûkterou z tûch uhrovit˘ch hlav vystudovan˘ch na nejprestiÏnûj‰ích univerzitách. Zeptat se jich, proã tohle dûlají, kdyÏ to ve skuteãnosti dûlat nechtûjí.

Ale kdepak. To by k niãemu dobrému nevedlo.

VÏdyÈ dokonce i Riggins musel pfiipustit, Ïe ta nabídka je absurdní. Pfiesnû takhle vláda umí pumpovat hromady penûz do fie‰ení problémÛ, o kter˘ch se jen tváfií, Ïe jim rozumí. Krucinál, 45

k ãemu vám jsou v‰echny peníze svûta, kdyÏ skonãíte mrtv˘ – nebo nûco je‰tû hor‰ího? A pokud je ve hfie Skfiípal, na tohle se mÛÏete stoprocentnû spolehnout.

Drav˘ lovec lidí, jak˘ nemá obdoby. Smrtící jako nÛÏ vraÏen˘ do hlavy, ale nehmotn˘ jako pfiízrak.

Existuje jen jeden ãlovûk, kter˘ má pro tenhle pfiípad jakous takous kvalifikaci. Jedin˘ muÏ, kter˘ kdy pohlédl Skfiípalovi do oãí a podafiilo se mu to setkání pfieÏít.

A právû tenhle ãlovûk se toho uÏ nikdy, nikdy neujme.

46

kapitola 7

ãebna zÛstala prázdná, posluchaãi dávno odjeli domÛ.

Riggins pfiemítal, jestli se mu náhodou samojedinému nepovedlo úplnû rozmetat sebedÛvûru v‰ech slu‰n˘ch kriminalistÛ po cel˘ch Státech od pobfieÏí k pobfieÏí. Málokdo je dvakrát nad‰en˘, kdyÏ si musí pfiiznat, Ïe si s nûãím neporadí, Ïe mu pfiípad nahání pfiíli‰ velk˘ strach.

Rigginsovi bylo jasné uÏ pfiedem, Ïe tohle prostû není dobr˘ nápad. ·koda, Ïe nedal víc na svÛj úsudek neÏ na své nadfiízené. Ale ona to nebyla ani tak jejich chyba. Sami jen reagovali na pfiíkazy, které na nû dopadly z míst je‰tû vy‰‰ích.

Pfiistoupila k nûmu Constance Brielleová, poloÏila mu ruku na rameno a trochu ho stiskla. „UÏ jsou pfiipraveni dole ve vestibulu.“ „Skvûlé,“ prohodil Riggins. „Super. Tak to vy mladí fiíkáte?“ „Co já vím, Tome. Já uÏ nejsem dítû, dobr˘ch patnáct let.“ „Pchá. Ty jsi je‰tû pofiád.“ „Ví‰, kdyÏ to fiekne‰ ty, tak to zní docela mile.“ Pokusila se na nûho usmát a Riggins jí byl i za to vdûãn˘.

Mûl Constanci rád, protoÏe mu pfiipomínala Darka je‰tû z dob, neÏ se mu staly v‰echny ty stra‰né vûci. Constance byla chytrá.

HouÏevnatá. Pro práci byla zanícená, ale pfiitom natolik bystrá, aby se jí nenechala úplnû pohltit. Spokojila se s tím, Ïe ji za její schopnosti tu a tam pochválili. Staãilo vlídné slovo – tfieba

U

47

neformální Dobrá práce! – a ona z toho naãerpala energii na celé mûsíce.

A byla to taky mimofiádnû krásná Ïenská, s pln˘mi rubínov˘mi rty a peãliv˘ma drobn˘ma rukama, které ãlovûka hned zaujaly. Tmavé vlasy mûla vzadu staÏené praktickou sponou, ãímÏ o to víc vynikaly pÛvabné rysy její tváfie. Ne Ïe by Rigginse tfieba jen napadlo, aby se u ní o nûco pokusil. Na podobnou cestu se uÏ kdysi vydal, a v˘sledkem byla jedna z jeho exmanÏelek, která mu teì pfiála, aby chcípnul. „Tak pojìme,“ fiekl Riggins. „AÈ to máme za sebou.“ Na pÛl devátou ráno byl naplánován mezinárodní konferenãní hovor.

SdruÏení forenzních psychologÛ a psychiatrÛ ze ‰piãkov˘ch kriminalistick˘ch agentur svûta – vãetnû Itálie, Francie a Japonska – nedávno definovalo kritéria vraha 26. tfiídy a dÛraznû naléhalo, Ïe je potfieba okamÏitû jednat. Tyto zemû spojily své finanãní zdroje a nyní chtûly znát jméno a Ïivotopis osoby z Oddûlení pro mimofiádné okolnosti, která povede tuto novou údernou jednotku, vybavenou neomezen˘mi pravomocemi a plnû oddanou dopadení Skfiípala.

Jednání mûl b˘t osobnû pfiítomen i ministr obrany Norman Wycoff, a to na pfiání samotného prezidenta Spojen˘ch státÛ.

Bylo zjevné, Ïe Skfiípal pronikl do nejuωího seznamu faktorÛ ohroÏujících národní bezpeãnost.

Za nûkolik málo minut se uÏ mûly v‰echny oãi zamûfiit na Rigginse. Je‰tû nikdy nebyl vystaven takové pozornosti jako teì.

Cítil, jak se mu vzadu na ‰íji zaãíná perlit pot, a vûdûl, Ïe zakrátko bude mít tmav˘ oblek cel˘ propocen˘.

Constance ho vedla dolÛ do vestibulu, kde se sama posadila pfied nûkolik monitorÛ a nasadila si sluchátka. Riggins si stoupl za ni a sbíral v‰echny síly.

Svût chtûl znát odpovûdi, jenÏe Riggins Ïádné nemûl. Sly‰el jen, jak vestibulem rytmicky jako kladivo duní kroky Normana Wycoffa.

48

Pokud se chcete zapojit do konferenãního hovoru pod zá‰titou OSN, pfiihlaste se na LEVEL26.com a zadejte kód: dark

49

kapitola 8

Dullesovo mezinárodní letiště 9:17

ednání trvalo krátce a skonãilo naprost˘m fiaskem, pfiesnû jak Riggins oãekával.

Riggins jim totiÏ nesdûlil, co chtûli sly‰et – a jak by také mohl? Nikdo na sebe nechtûl vzít úkol pronásledovat Skfiípala.

JenÏe ministr obrany si je‰tû pfiisadil tím, Ïe Rigginse pfiede v‰emi setfiel – pfied Constancí a pomocn˘m personálem MimofiádÛ, pfied italsk˘m generálem Costanzou, generálem St. Pierrem z Francie a japonsk˘m ministrem Jakóem – to v‰echno byli nejvy‰‰í pfiedstavitelé bezpeãnostních sloÏek sv˘ch zemí. Bylo to jako nechat se zpucovat celému svûtu na oãích.

A v˘sledkem bylo, Ïe nabídka onûch 25 milionÛ, které se mûly napumpovat do sdruÏeného fondu z Itálie, Francie a Japonska, byla zase brysknû staÏena.

Robert Dohman – muÏ ministra obrany pro ‰pinavou práci – nyní odvádûl Rigginse pfies rozjezdovou dráhu k Boeingu C-32, kter˘ slouÏil pod volacím znakem Air Force Two. Dohman se chabû pokou‰el prohodit pár slov, aby fieã nestála. Anebo naopak odvádûl skvûlou práci, pokud mûl za úkol Rigginse vytoãit. „TakÏe tu nabídku nikdo nevzal, co?“ prohodil Dohman.

Riggins se upjatû usmál. „Nepochybuju, Ïe jste sly‰el, jak se ta telekonference zvrtla, Dohmane. Vበ‰éf vás zase tak zkrátka nedrÏí.“

J

51

„Zmínil jste se o té prémii?“ „Ov‰em, vÏdyÈ to byla hlavní souãást nabídky.“ „A nikdo se nepfiihlásil? Ani jeden z va‰ich agentÛ by neumûl utratit pûtadvacet milionÛ navíc?“ Dohman mûl husté oboãí, na temeni neumûlou pfiehazovaãku, pleÈ posetou znamínky. K silnému zápûstí mûl pfiipoutan˘ ãern˘ koÏen˘ kuffiík.

Tenhle nefiád vûdûl pfiesnû, co se pfii tom podûlaném konferenãním hovoru dûlo. Riggins pfiiznal barvu, Ïe na nabídku nikdo nezareagoval. Hovor nabral ten nejhor‰í smûr a v‰ichni vãetnû Rigginse ode‰li na‰tvaní.

A samozfiejmû Ïe generála Costanzu – ‰piãkového bojovníka proti zloãinu v Itálii – nenapadlo nic lep‰ího neÏ vytáhnout na svûtlo Darkovo jméno, coÏ vzápûtí rozru‰ilo ministra obrany.

Kolikrát je‰tû jim to Riggins k ãertu musí vysvûtlovat, Ïe Dark je ze hry? Pokud jde o Mimofiády, je nadobro mrtv˘.

Riggins si dokonce nebyl jist˘, jestli by Darka nemûli spí‰ zatknout, kdyÏ pomyslel na vûci, kter˘ch se mûl dopustit poté, co od MimofiádÛ ode‰el.

Co naplat – ministr Rigginsovi jednodu‰e nevûfiil. NeboÈ krátce nato ve‰el Dohman s tím, Ïe má Rigginse osobnû doprovodit na Dullesovo leti‰tû. Ministr obrany se zrovna chystá na cestu na západ a navrhl, aby se k nûmu Riggins pfiidal.

Navrhl ve stejném smyslu, jako kdyÏ baseballov˘ rozhodãí „navrhuje“ vyfiazení pálkafie.

52

kapitola 9

9:22

ir Force Two není úplnû takov˘, jak by si jej leckdo pfiedstavoval – samé le‰tûné dfievo, koÏená kfiesla, skotská ve zkosen˘ch sklenûn˘ch pohárech a v‰udypfiítomn˘ d˘m ze znaãkov˘ch doutníkÛ.

Pfiipomíná spí‰ létající konferenãní síÀ v ponûkud chaoticky fiízené firmû, posetou papíry a ‰anony, kelímky z pûnového plastu a prázdn˘mi sáãky od cukru. Pfiidejte k tomu tlupu chlapíkÛ s kaln˘ma oãima v ko‰ilích s krátk˘mi rukávy a kravatách, s dechem po kávû a skvrnami od potu v podpaÏí.

A Riggins si sklíãenû uvûdomil, Ïe stejnû jako snad ve v‰ech úfiadech svûta se tu dokonce ani nesmí koufiit.

Ale ve vût‰inû spoleãností vás aspoÀ nechají vyjít ven, abyste si dali ‰luka na vzpamatování. Zkuste si to tady a poletíte o dvanáct tisíc metrÛ níÏ vstfiíc smrti – jasnû oranÏov˘ konec cigarety se za vámi pfii tom rychlém klesání potáhne jako Ïíznivá ãára.

Ne Ïe by mûl na cigaretu vÛbec ãas. Ministr obrany se právû nadechoval a byl velmi ‰patnû naloÏen. „Co jste to tam krucinál pfiedvádûl, Ïe jste zmafiil na‰i nejvût‰í ‰anci chytit toho hnusn˘ho mal˘ho bastarda?“ Zemû jen zfiídkakdy vídala tuto tváfi Normana Wycoffa, onoho zaníceného ochránce Ameriky – a ãas od ãasu jejího mstitele.

Ov‰em, v médiích obãas probleskly zvûsti o jeho povaze, ale lidé

A

53

to povaÏovali za souãást jeho osobního kouzla. Ministr Wycoff nebyl jízliv˘; snaÏil se ze v‰ech sil uchovat tento národ v bezpeãí pfied teroristy. Nûkdy se umûl rozohnit. Chtûl, aby jeho zámûrÛm v‰ichni rozumûli.

Kdyby ho tak vidûli teì. Nad obliãejem, pÛsobícím obvykle vyrovnan˘m dojmem, vyvstaly modré Ïíly a pod pronikav˘ma hnûd˘ma oãima se zaãínaly r˘sovat tmavé kruhy. Ministr byl proslul˘ coby ztûlesnûní nezlomné sebedÛvûry na jakémkoli fóru, aÈ uÏ mu naslouchal jednotlivec nebo milion posluchaãÛ.

Teì se ov‰em zdálo, jako by ta záhadná napjatá struna v jeho mozku, která to v‰echno drÏela pohromadû, najednou udûlala prásk a on se zaãínal sesypávat.

A tak tady Riggins sedûl v zanefiádûném srdci americké fií‰e a musel sná‰et fiev muÏe, kter˘ mûl ruãit za její bezpeãí. „Pfii v‰í úctû,“ hájil se Riggins, „mám za to, Ïe tohle jsme na shromáÏdûní uzavfieli, pane ministfie.“ „KaÏd˘, s k˘m jsem v Oddûlení pro mimofiádné okolnosti mluvil, ho pro tuhle práci povaÏuje za nejlep‰ího,“ vypálil Wycoff. „Tak o co tu jde? Proã jste tak zatracenû tvrdohlav˘?“ Riggins si povzdechl. „Dark nepfiichází v úvahu.“ „Pokud je mi známo, vy dva jste si byli hodnû blízcí,“ pokraãoval Wycoff. „Kdybyste chtûl, dotáhl byste ho zpátky.“ Rigginsovi se chtûlo vykfiiknout: Jak? To mu mám pfiitisknout ruce na hlavu a vyhnat z nûj v‰echny ty démony? Nebo mám zafiídit, aby jeho rodina vstala z mrtv˘ch?

Pfiesnû proto nechtûl, aby bûhem telekonference pfii‰la na Darka vÛbec fieã. Jakmile o nûm padne zmínka, je nutné v‰echno kolem nûj vysvûtlovat, a jen co tihle lidi usly‰í o Darkovi, jasnû Ïe budou chtít, aby na pfiípadu dûlal. Kdo by ho taky nechtûl? Dark skuteãnû je ãlovûk pro tuhle práci. JenomÏe to prostû není moÏné.

Riggins se to tedy pokou‰el vysvûtlit znovu, tak, aby to do téhle podûlané tvrdé ministerské lebky koneãnû nûjak proniklo.

Ano, usoudil Riggins, pfii‰el ãas nasadit vizuální páky.

54

„Pfied dvûma lety, v ¤ímû,“ zaãal Riggins. „Dark byl tehdy klíãov˘m agentem nasazen˘m na SkfiípalÛv pfiípad. Myslíme si, Ïe se jeho dopadení pfiiblíÏil víc neÏ kdokoli jin˘ za cel˘ch dvacet let.“ „Myslíte si,“ u‰klíbl se Dohman. „Nemáme pro to Ïádn˘ dÛkaz, ale zakrátko vy‰lo najevo, Ïe Dark Skfiípala vyvedl z míry. Skfiípal totiÏ sáhl k odvetû.“ „Já vím, já vím,“ skoãil mu do fieãi podráÏdûnû Wycoff. „Proti jeho pûstounské rodinû. Byla to tragická ztráta. Ale ãlovûk by pfiece fiekl, Ïe tenhle Dark se bude úplnû tfiást dychtivostí po pomstû.“ „Vy to nechápete,“ fiekl Riggins. „Dark mûl nesmírnû traumatické dûtství. Na‰tûstí si z nûj moc nepamatuje.“ Riggins si vybavil, co se mu tehdy pfied léty podafiilo o Darkovû raném dûtství vydolovat, kdyÏ pro nûj ten muÏ zaãal pracovat. Vûci, o kter˘ch dokonce nevûdûl ani sám Dark, a dokud do toho má Riggins co mluvit, nikdy se o nich nedozví. „Pamatuje si pouze, Ïe ho vychovávali ve vfielé a milující pûstounské rodinû v Kalifornii. Vlastnû dost typick˘ pfiíbûh – rodiãe usoudí, Ïe se jim uÏ nepovede poãít dítû, jedno si adoptují, a najednou bum, Ïena pfiijde do jiného stavu a na svûtû je kluk. Bingo, dal‰í tûhotenství a máme tady holãiãku. Pfiesto i Darka bezv˘hradnû milovali a Dark to cítil stejnû. Byli mu v‰ím. Ukázkov˘ pfiípad z kníÏek, o jakém sní kaÏdé nevlastní dítû. A pak…“ Riggins sáhl do své ta‰ky a vytáhl hnûdou obálku. „Bude lep‰í, kdyÏ se na to podíváte sám.“ Podal obálku Wycoffovi. „Dobfie si prohlédnûte, co se stalo Darkovû pûstounské rodinû. Jeho matce Laufie, ãtyfiiapadesát let. Victor byl jeho otec, devûtapadesát. Rose, Victorova matka, osmdesát tfii. Mlad‰í bratr Evan, dvaatfiicet. Mlad‰í sestra Callie, devûtadvacet. A její dcerka Emma, osm mûsícÛ. Podívejte se a pochopíte, proã se uÏ Dark k tomuhle pfiípadu nikdy ani nepfiiblíÏí.“ 55

Wycoff obálku otevfiel a probíral se snímky z místa zloãinu.

Riggins ho bedlivû sledoval. Pronikne mu vÛbec nûco z toho pod kÛÏi? Dûti stfielené pfiímo do obliãeje? Miminko, které objevili v troubû? Riggins byl nemálo pfiekvapen, kdyÏ si Wycoff cosi otfiel na tváfii pod okem, trochu popotáhl a obálku vrátil Rigginsovi. Dobr˘ boÏe. Îe by snad nakonec ministr obrany trochu plakal? „Chápu tu situaci,“ fiekl Wycoff ponûkud roztfiesen˘m hlasem. „Do‰lo ale k urãitému novému v˘voji. Bobe?“ Dohman se nach˘lil vpfied. Stále mûl nasazen˘ ten slabounk˘ úsmûv, kter˘ jako by Rigginsovi fiíkal dobfie ti tak. „Vãera v noci obdrÏel komunikaãní odbor Bílého domu kódovanou videonahrávku. V Národní bezpeãnostní agentufie nám ji de‰ifrovali a okamÏitû poslali zpátky s oznaãením ,tajné‘.“ Dohman se podíval na svého ‰éfa, ten pfiik˘vl. Dohman pfiitiskl palec na snímaã u zámku svého kuffiíku. Vtefiinu nato ho vystfiídal Wycoff. Cosi píplo. Zámek se otevfiel. Uvnitfi leÏel ve speciálnû zhotovené mûkké pfiihrádce jedin˘ mal˘ flash disk.

Dohman ho zvedl z pouzdra a podal Rigginsovi. „Tenhle klip je urãen pouze k jednorázovému pfiehrání. Jakmile se fle‰ka vloÏí do laptopu, pfiehraje se a vzápûtí se nevratnû smaÏe. Nelze ji kopírovat.“ No jasnû, tahle zpráva se sama zniãí, bla bla, pomyslel si Riggins. Ale pofiád to je‰tû nevysvûtlovalo, proã ho zatáhli do Air Force Two na schÛzku mezi ãtyfima oãima. „No… a máte laptop nûkde po ruce?“ Dohman svra‰til ãelo. „To není pro vás. Je to pro Darka.“

56

kapitola 10

iggins mûl sto chutí zaãít jeãet.

Bylo mu fuk, Ïe stojí pfied ministrem obrany. Jednou z nejvíc frustrujících vûcí na téhle práci bylo, Ïe musel pfiicházet do styku se zabednûnci, ktefií opl˘vali jedineãnou schopností sly‰et jen to, co sly‰et chtûli, aÈ uÏ jste na nû fivali sebevíc. Ale radûji se jen nadechl. „UÏ jsem vám to fiíkal. Dark je ze hry. Îádn˘ Dark není. Pokud se nás t˘ãe, Dark je mrtv˘.“ Wycoff mu odvûtil: „Nu, pak to tedy vypadá, Ïe se budete muset postarat o jeho vzkfií‰ení.“ Rigginsovi klesla hlava. Wycoff si tedy stále myslel, Ïe mají na v˘bûr, ale Riggins v tom mûl jasno. Poté co Skfiípal zmasakroval Darkovu pûstounskou rodinu – a navíc na zdÛraznûní jakéhosi hnusného závûreãného úderu zapálil jejich dÛm –, Dark odevzdal papíry a naprosto se utrhl ze fietûzu. Zcela se jim ztratil z oãí. Riggins si zpoãátku myslel, Ïe se rozhodl nûkam zmizet nebo se snad dokonce zabil.

Pak se v‰ak zaãal objevovat – Dark v Tel Avivu. Dark v Glasgowû. Dark v Pekingu. Dark se pfiesouval po celém svûtû a na vlastní pûst sledoval Skfiípalovo dílo. PokaÏdé se objevil v blízkosti dûji‰tû nûjaké pfií‰erné vraÏdy, která pfiipomínala SkfiípalÛv rukopis – mohla b˘t jeho prací, ale ani v jednom pfiípadû se to nepotvrdilo. A pfiece. Jedinû Dark sám vûdûl, jak blízko se

R

57

dostal napodruhé, a pokud bylo Rigginsovi známo, nechával si to pro sebe. Kolikrát jen musel Riggins toho roku odpovídat nûjakému zahraniãnímu styãnému dÛstojníkovi ne, Dark nepracuje pro Mimofiády, to musel b˘t nûkdo jin˘… No, snad tomu mûl udûlat pfiítrÏ dfiív.

Dark rozhodnû nedûlal u MimofiádÛ. Ne oficiálnû nebo vûdomû. Riggins sl˘chal, Ïe totálnû ignoruje postupy policejního vy‰etfiování, vplouvá do nejrÛznûj‰ích sfér mezinárodního podsvûtí a neváhá vyuÏívat podplácení a muãení, jen aby se dostal na kobylku nûkomu, kdo mohl Skfiípalovi jakkoli pomáhat nebo ho zásobovat. Riggins soudil, Ïe nejspí‰ vy‰el naprázdno.

NeboÈ asi pfied rokem se pfiestal objevovat. Dark to vzdal.

Tak proã by mûl do toho vlaku zrovna teì naskakovat znovu?

Prostû to nemûlo smysl. „Pane ministfie –“ zaãal Riggins. Málem se mu chtûlo fiíct trhnûte si nohou. Ale znovu se ovládl a rychle se nadechl. Po pûtatfiiceti letech praxe nevypûníte bûhem dvou vtefiin.

Dohman mu skoãil do fieãi. „Tome, je tu jedna vûc, o které nevíte. Co se vám chystám sdûlit, je tajná informace.“ No ov‰em. Proto mu ani nedovolili vzít s sebou na cestu Constanci – a té Riggins ve v‰em vûfiil. „Dobrá,“ hlesl Riggins. Teprve teì zaãal na jeho nervy naplno dopadat stres uplynulé noci. Na jeden den toho bylo aÏ aÏ.

Kde je ten chlap, co tady dolévá pití? „Na té kartû jsou zábûry dûsivé vraÏdy,“ fiekl Dohman. „Vtefiina za vtefiinou, ve vysokém rozli‰ení.“ „To uÏ Skfiípal dûlal dfiív,“ podotkl Riggins. „On s oblibou –“ „Ne, Tome. Nerozumíte mi. Tohle není nic z toho, co uÏ ten netvor v minulosti udûlal.“ Rigginse skoro pobavilo, Ïe je z nûho najednou Tom. Jako by byli stafií spoluÏáci z vysoké.

Wycoff mezitím zíral z okénka, bradu opfienou o pûst. Noãní obloha vypadala jako vymalovaná nejtmav‰ími odstíny modfii, jaké ãlovûk znal. Pronikalo jí jen nûkolik bodÛ záfiících hvûzd.

58

Dohman se po svém ‰éfovi ohlédl, jako by hledal morální oporu, ale Wycoff nezareagoval. Bobby – jak mu mezi Mimofiády s oblibou fiíkali – v tom nyní zÛstal sám. „Obûtí byla jistá osoba blízká prezidentovi.“ „CoÏe? Kdo?“ zeptal se Riggins, ale mysl mu uÏ naplno pracovala. JeÏí‰ikriste – to snad ten vy‰inut˘ hajzl pfiekonal bezpeãnostní systém Bílého domu a znásilnil první dámu? Nebo nûkoho z ãlenÛ prezidentovy rodiny doma v Illinois? „MÛÏete mi k tomu sdûlit nûco bliωího?“ „To právû nemohu.“ Riggins si povzdechl. Teì by váÏnû uvítal pofiádn˘ k˘bl whisky, tfieba s trochou ledu. JenÏe místo toho tady trãí v Air Force Two a tenhle budiÏkniãemu mu pfiedhazuje jen samé hádanky. „NedokáÏu posoudit,“ fiekl Riggins, „nakolik tohle ovlivní jakékoli potenciální vy‰etfiování. Pokud máte obavy z úniku informací, mohu vás ujistit –“ „Nebojíme se úniku informací,“ procedil Dohman. „Tak o co jde?“ „Prostû jen pfiedejte ‰tafetu Darkovi. Jsme pfiesvûdãeni, Ïe jakmile uvidí tohle, pfiípadu se ujme.“ „Se v‰í úctou, pánové, pane ministfie,“ fiekl Riggins, „zapomeÀte koneãnû na Darka, zatracenû! UÏ jsem vám to fiekl bezpoãtukrát, a budu to opakovat, dokud vám to nedojde.“ „To nemá smysl,“ zavrãel Dohman. „Potfiebujeme Dar–“ Wycoff prudce otoãil hlavu a uÈal svého poskoka uprostfied vûty. „Tak dost!“ vy‰tûkl. „Jo, sly‰el jsem vás, Rigginsi. Ale teì poslouchejte vy mû. Nemáte na vybranou. UÏ toho mám kurva pln˘ zuby. Letos je volební rok. Tohle se provalí, a pak staãí, kdyÏ z toho vyãmuchají podûlan˘ t˘pci od novin sebemen‰í kousek, a prezident se mÛÏe s nadûjí na znovuzvolení rozlouãit.

A taky celé zemi pfiedhodí zprávu, kterou si nikdo z nás nedá za rámeãek. Chcete vûdût, jakou zprávu, Rigginsi? Bude to, jako by v‰ude hlásaly neony velk˘m písmem: ,Nejste v bezpeãí‘.

59

Krucinál! Podívejte se, máme proti sobû tenhle v˘plod stra‰liv˘ho zla, a uvûdomte si, Ïe tahle pfií‰era je hor‰í neÏ Bundy, Gacy, Heidnik, Gein, SamÛv syn a v‰ichni dal‰í, co s nimi stra‰íte dûti, kdyÏ nechtûjí chodit vãas domÛ. Tenhle malej ãurák mÛÏe zabít kaÏd˘ho, kdo se mu zamane, a kdy se mu zachce – dokonce i ty, co mají blízko k nejvy‰‰ímu pfiedstaviteli na‰í zemû.“ Teì uÏ Riggins umíral zvûdavostí, co se vlastnû stalo. O koho tak k ãertu mohlo jít, Ïe ho nikdo nenechá ani podívat se na tu nahrávku?

Vzpomnûl si na ten film pro pamûtníky, kter˘ jim Skfiípal poslal vãera – „Senátorova milenka kurevnice“. U toho totoÏnost obûti znali: Ïena, o které se ‰u‰kalo, Ïe to dlouhá léta táhla s nûkdej‰ím vÛdcem senátní men‰iny Thomem Jensenem, a jejíÏ tûlo bylo objeveno pfied více neÏ deseti lety. Na základû nového filmového pásku se tehdej‰í vy‰etfiovatelé – pokud je‰tû vÛbec zÛstávají ve sluÏbû – znovu vrhnou do záznamÛ a budou opûtnû zkoumat tu fiezniãinu, kterou uÏ i tak znají aÏ moc dobfie.

JenÏe s touhle novou vraÏdou jim to nijak nepomÛÏe. S vraÏdou, která neomylnû zasáhla pfiímo Oválnou pracovnu. Pokud mûly obû obûti urãit˘ vztah k Washingtonu, neposílá tím Skfiípal MimofiádÛm nûjak˘ vzkaz? „Tak jako tak,“ fiekl Wycoff, „to je v‰echno, co k tomu mÛÏu oficiálnû fiíct. A teì mimo záznam – buì Dark pfievezme tenhle úkol, nebo vás necháme odpravit.“ V kabinû se rozhostilo ticho.

60

kapitola 11

by bylo jasno: ministr obrany skuteãnû mÛÏe nechat zmizet kteréhokoli tuzemského tajného agenta, amerického civilistu nebo rezidenta pob˘vajícího na americkém území. Není to tak docela ústavní, ale ono také urãit, co ústavní je, pfiece ãasto b˘vá tak trochu vûcí v˘kladu. Události po 11. záfií o tom podaly pfiesvûdãivé svûdectví. Hned bylo o dost snadnûj‰í utajovat skuteãné úkoly, organizaãní struktury i operace, které pfiitom probíhají uÏ fiadu let.

Existuje speciální oddûlení pod pfiím˘m fiízením ministra obrany urãené k odstraÀování neÏádoucích subjektÛ. Údajnû se mu fiíká Dark Arts. Temné umûní.

Dark Arts nikdy nefiguruje v úãetních knihách ani oficiálních záznamech. Îádné vypisování ‰ekÛ. Hluboko ve zdech Pentagonu jsou zato pfiipraveny miliardy v hotovosti, vÏdy kdyÏ je tfieba vytrhnout národu trn z paty. Jednotka Dark Arts byla vytvofiena k tomu, aby napomáhala udrÏovat „národní bezpeãnost“. Mûla povûfiení zabít kohokoli, kdykoli a z jakéhokoli dÛvodu, pokud to bylo v nejlep‰ím zájmu republiky.

Riggins o nich za ty roky tu a tam nûco zaslechl. Nûkdy se i nachom˘tl na místa zloãinÛ, které se povaÏovaly za práci nûjakého nového sériového vraha, ale pak dostal úfiední pokyn: „Dal‰í vy‰etfiování není potfieba. Dûkujeme za va‰i spolupráci.“ Tím to zhaslo.

A

61

A teì tedy ministr obrany Norman Wycoff v podstatû existenci takové jednotky potvrzoval.

Riggins zÛstal sedût v ohromeném tichu. Vyvést z míry ãlovûka jako on pfiitom nebylo vÛbec snadné, v‰ak uÏ si za roky sluÏby u Oddûlení pro mimofiádné okolnosti nûãím pro‰el.

Ov‰em tohle… to bylo neskuteãné. Jako na povel vstoupila ramenatá Ïena ve smokingové ko‰ili a kravatû a doplnila Rigginsovi whisky s ledem. „Doufám, Ïe si rozumíme?“ zeptal se Wycoff. „Jo,“ hlesl Riggins, stále napÛl ochromen˘. „Dobfie.“ Dohman pfiipnul kuffiík Rigginsovi k zápûstí a pfiitiskl mu palec ke klávesnici. Ozvalo se pípnutí. A je to. Rázem se z toho stal jeho problém.

Nyní tedy bylo na Rigginsovi pfiimût Darka, aby se úkolu ujal… jinak se stane to druhé. „Hodnû ‰tûstí,“ fiekl Dohman.

VÏdycky jsem si myslel, Ïe má kariéra skonãí smrtí, pomyslel si Riggins. Ale ani ve snu by mû nenapadlo, Ïe se o to postarají lidi z mého vlastního t˘mu. Z téhle strany mi to nikdy nepfii‰lo na mysl.

Byla to ìábelská volba, jakou mûl podstoupit: namoãit Darka, ãlovûka, kter˘ se u nûho nejvíc blíÏil pfiedstavû pfiítele nebo syna, znovu do nûãeho, proti ãemu se boufiily ve‰keré jeho instinkty – anebo si místo toho zvolit vlastní smrt.

Riggins si lokl whisky ze své sklenky. Kostky ledu se mu pfii kaÏdém dou‰ku zarazily o ret. Vzápûtí uÏ potfieboval dolít.

A zopakoval to je‰tû bezpoãtukrát.

Ministr obrany zapadl do sv˘ch soukrom˘ch prostor – letadlo mûl zfiejmû vypÛjãené od viceprezidenta – a nûkolik poradcÛ se vplíÏilo za ním jako krysy.

Nechal za sebou dva váÏnû se tváfiící muÏe. Zkoumali Rigginse pohledem, a ten zase sledoval je. UÏ si jich v‰iml pfiedtím a pfiedpokládal, Ïe jsou od tajné sluÏby.

62

„Ahoj, mládenci,“ prohodil Riggins.

Jeden, s bíl˘mi vlasy vybran˘mi strojkem tak nakrátko, Ïe se zdánlivû tfipytily, na Rigginse upfienû zíral. Nepodal mu ruku.

Ani Riggins mu ji nenabídl. „Jsem agent Nellis,“ pronesl nakrátko ostfiíhan˘ muÏ. „Budu va‰í kontaktní osobou za ministerstvo obrany.“ „Tak Nellis,“ prohodil Riggins po nepatrné pauze. A dodal: „A kdopak je vበkamarád?“ Druh˘ muÏ se pfiedstavil jako McGuire. Nepfiipojil Ïádné kfiestní jméno, Ïádnou hodnost. McGuire jednodu‰e oznámil, Ïe bude po dobu pfiidûlení asistovat Nellisovi. Riggins sklouzl pohledem níÏ a v‰iml si, Ïe McGuireovi chybûjí na pravé ruce dva prsty – prsteník a malíãek. Pfiemítal, jaké pfiidûlení má asi na mysli, a pak si uvûdomil, Ïe odpovûì uÏ zná.

Za nûkolik hodin se letadlo chystalo na pfiistání v Los Angeles.

Nellis a McGuire zachovávali mlãení, i pfies Rigginsovy obãasné pokusy o zapfiedení ne‰kodné konverzace. Neujalo se dokonce ani téma fotbalu – pfiitom oba tihle pofiízci vypadali jako b˘valí linebackefii univerzitních t˘mÛ amerického fotbalu dvou rÛzn˘ch generací. Riggins to proto vzdal a radûji se vûnoval dlouhé a nepfieru‰ované péãi o svÛj pitn˘ reÏim. Dokonce z té Ïenské v ko‰ili od smokingu vymámil cel˘ zbytek láhve a pfiesvûdãil ji, aÈ mu tam nechá i kyblíãek s ledem.

Teprve kdyÏ uÏ zb˘valo jen pár minut do pfiistání, Nellis se natáhl vpfied a poskytl Rigginsovi jakous takous informaci. „Dark má osmaãtyfiicet hodin na to, aby se zapojil,“ vysvûtloval agent. „Pokud do uplynutí této koneãné lhÛty nek˘vne, jste ze hry. Rozumíte mi?“ „No jo,“ procedil Riggins, „rozumím.“ A opravdu mu to bylo jasné. Nellis a McGuire nebyli od tajné sluÏby, nebyli to ani bûÏní ãlenové personálu ministerstva obrany. Ne, pomyslel si Riggins, vûfiím tomu, Ïe jsem se právû setkal se dvûma agenty od Dark Arts.

63

Znovu se pohodlnû uvelebil ve svém kabinovém kfiesle, které bylo ‰iroké a pohodlné. Dárek od daÀov˘ch poplatníkÛ.

Opfiel si hlavu a zavfiel oãi. Tak Skfiípal má své filmy? V‰ak Riggins taky. Ve skuteãnosti teì sedí v první fiadû a sleduje, jak mu za oãními víãky bûÏí vlastní Ïivot.

UvaÏoval, jestli má nûjakou ‰anci, aby Darka pfiesvûdãil.

A jestli to vÛbec chce udûlat.

Tihle chlapi od Dark Arts, s nepochybnû fale‰n˘mi jmény – Riggins si hofice uvûdomil, Ïe si vlastnû vypÛjãili jména dvou leteck˘ch základen – budou vÛãi jakémukoli rozumnému pfiesvûdãování imunní. S profesionály ze Ïuly se nesmlouvá. Nemá cenu prosit a hledat v nich kdesi uvnitfi ukrytou strunu dítûte.

Byli tu proto, aby odvedli svou práci, ne aby pozvedli svou du‰i k v˘‰inám. Za normálních okolností by se tihle dva Rigginsovi docela zamlouvali. Chlapi, co nedûlají zbyteãné ‰tráchy a bez okolkÛ stfiílejí.

Teì jen pfiemítal, nakolik bez okolkÛ.

Zrak mu padl na vodotûsné digitální hodinky, které mûl na zápûstí. Byl to dárek od jeho dcery – coÏe, váÏnû uÏ je to ‰est let? ¤ekla mu tehdy, Ïe si nebyla jistá, co by se mu líbilo, tak pr˘ mu v jednom nákupním stfiedisku koupila tohle. Riggins ji ujistil, Ïe jsou skvûlé. UÏ si ani nevzpomínal, jak na to zareagovala. Teì na hodinkách ukazováãkem pfiepínal funkce, aÏ zvolil odpoãítávání. Nastavil údaj ãtyfiiceti osmi hodin a stiskl START. Není to legraãní sledovat, jak vám Ïivot po vtefiinkách vyklouzává z rukou?

48:00…

47:59…

47:58…

Riggins zatouÏil po tom, aby se mohl za‰ít nûkam do laciného hotelu s lacinou Ïenskou a nalévat se levnou skotskou, dokud to ze sebe v‰echno kaÏd˘m pórem nevypotí. Chtûlo se mu zapomenout na to, jaké si zvolil Ïivobytí, neboÈ jeho Ïivobytí 64

ho nyní mûlo pfiivést k záhubû. Místo toho ale nechal víãka klesnout. UÏ se ani nepokou‰el pfiemáhat touhu po spánku, protoÏe vûdûl, Ïe je to beztak marné.

Chcete-li se stát svûdky Rigginsova osudu, pfiihlaste se na LEVEL26.com a zadejte kód: 4shadow

65

kapitola 12

Malibu Beach, Kalifornie úterý / 6.00 Tichomořského standardního času

a pláÏ Malibu doráÏely vlny. Dark je pozoroval a znovu si lokl piva.

Pohled na oceán a vlhk˘ slan˘ vánek dotírající do tváfie pro nûj nikdy neztratily na pfiitaÏlivosti. Tady na písku jako by pociÈoval nepatrn˘ dotek vûãnosti.

A pivo taky nebylo k zahození.

Dark mûl dosnûda opálenou tváfi, do které uÏ léta vepsala vrásky – zvlá‰È pod oãima. Staãilo trochu pfiimhoufiit oãi a ãlovûk by ho mohl mylnû povaÏovat málem za podvyÏiveného. Jeho ‰tíhlé tûlo v‰ak bylo sam˘ sval, zpevÀující ramenatou, vysokou postavu. Jako by bylo vytesané ze Ïuly. Tváfi mu lemovala úzká bradka, tvarem pfiipomínající kotvu – mohutnûj‰í pod nosem a ústy, uzounce zastfiiÏená na hranû ãelisti. Vlasy si nedal stfiíhat uÏ kolik mûsícÛ. Vût‰inou si je stáhl do culíku a tím to pro nûj konãilo.

Dark sem – pfiesnû na tohle místo na pobfieÏí – chodíval kaÏdé ráno. Vûdomû pomalu pfiivíral oãi. Ani do rytmu vln, ani na popud ‰lehajících spr‰ek pfiiná‰en˘ch mofisk˘m vûtrem, spí‰ jen podle rytmu svého srdce. Nemusel b˘t souãástí toho úÏasného v˘jevu pfied sebou – nárazÛ hfimících vln, chrlících pûnu na bfieh pokryt˘ oblázky a pískem, s cupitajícími, hrabajícími a ukr˘vajícími se kraby poustevníky. Staãilo mu, kdyÏ to mohl pozorovat.

N

67

Dark se znovu napil. VÏdycky zaãínal pivem – nedával si nic silnûj‰ího. KdyÏ odejdete do v˘sluÏby a je vám kolem pûtatfiicítky, rádi zahajujete kaÏdé ráno zvolna a v pohodû. A kromû toho jeho problém nezmizel úplnû v nenávratnu. UdrÏoval se tam nûkde na pomezí skuteãnosti a zapomnûní. Podobnû jako Dark Ïil v tom slaném oparu mezi oceánem a pobfieÏím.

Vtom si zãistajasna uvûdomil, Ïe se k nûmu zezadu kdosi pfiibliÏuje.

Nefiekl by, Ïe má nûjak˘ radar jako netop˘fii. Ale po 136 dnech, kdy sem nad mofie pravidelnû pfiicházel, si uÏ vytvofiil velmi speciální rejstfiík pohledÛ, zvukÛ a pachÛ. Staãil jedin˘ detail, kter˘ byl zniãehonic jinak, a rázem mu pfiipadal nápadn˘ jako rudá skvrna na ãernobílé fotografii. Takové vnímání míval Dark odedávna, v jakékoli situaci dokázal urãit, Ïe nûco sebenepatrnûj‰ího nehraje. Právû proto byl nejlep‰í. Nebo alespoÀ b˘val.

Dark zaslechl kroky nohou v botách – koÏen˘ch botách – v písku. Osoba kráãela odhodlanû, ale beze spûchu. Teì zaãal náv‰tûvník stoupat na malou vyv˘‰eninu a najednou d˘chal o nûco namáhavûji. Star‰í muÏ.

Dark se postavil a pomalu se otoãil tváfií k náv‰tûvníkovi, kterého zalévalo ranní slunce.

Dobr˘ boÏe.

Riggins.

Dark si dopfiál dal‰í dou‰ek piva a je‰tû neÏ mu ruka s láhví zase klesla, natáhl se po ní Riggins. Dark mu láhev podal. Riggins mrkl na etiketu, mlãky souhlasnû pfiik˘vl, zhluboka se napil a zase pití vrátil.

Dark pohlíÏel na svého b˘valého ‰éfa a vyãkával. V mysli probíral v‰echny moÏné dÛvody, které sem asi Rigginse zavedly.

Spoleãenská náv‰tûva? Sotva. Riggins nebyl zrovna druÏn˘ tvor.

V minulosti se mezi sebou ani jednou nebavili o niãem jiném neÏ o záleÏitostech Oddûlení pro mimofiádné okolnosti. Kdyby mu nûkdy Riggins pfiál v‰echno nejlep‰í k narozeninám, vzápûtí 68

by následovala hnûdá obálka, v níÏ by místo sváteãního pfiáníãka na‰el snímky nûjak˘ch odporn˘ch násilností.

Riggins se tu nemohl zjevit ani proto, Ïe by se Darka snaÏil pfiesvûdãit, aby vzal nûjak˘ pfiípad – Darkovi bylo jasné, Ïe Riggins ví, Ïe to nepfiichází v úvahu. KdyÏ od nich Dark ode‰el, dal jim jasnû na srozumûnou, Ïe nic, co by kdy Riggins fiekl – co by kdokoli fiekl – ho nikdy nepfiimûje k návratu. Navíc Dark sám poru‰il aÏ pfiíli‰ mnoho zákonÛ, neÏ aby ho mohli s otevfienou náruãí znovu uvítat v fiadách bezpeãnostních sloÏek.

Pfiedstavoval vadné zboÏí.

A kromû toho byl v penzi. V ‰estatfiiceti letech.

Dark si znovu lokl piva. KdyÏ se napije pofiádnû, tfieba se ten dÏin znovu vrátí do láhve.

Ale kdepak.

Byl tu pofiád. Riggins se usmál a rozhlédl se po pfiíboji. Dark hádal, co mu tak asi probíhá hlavou: No vida. Pûkn˘. Trochu nuda. Ale pûkn˘. „Pivo je bezva a vÛbec,“ prohodil Riggins, „ale pro‰mejdil jsem hrome celou jiÏní Kalifornii, neÏ jsem vy‰Èoural tvou novou adresu – nebyla to zrovna sranda. Kde bychom si tu mohli dát poctiv˘ kafe?“

69

kapitola 13

Pobřežní promenáda v Santa Monice

iggins si dal ãernou kávu. Dark si fiekl o obyãejnou vodu z kohoutku, ov‰em servírka se rozhodla, Ïe mu do sklenky pfiidá kousek citronu. Dark o citron nestál, chtûl se prostû jen napít nûãeho, co by se mu uvnitfi nepralo s pivem.

Sedûli u stolku poblíÏ okna nikterak luxusní restaurace umístûné na kraji pfiístavní promenády v Santa Monice. Oceán od jejich stolu nebyl vidût. Místo vybíral Riggins. „KdyÏ jsi od nás ode‰el,“ zaãal Riggins, „Skfiípal mûl na krku devûtadvacet potvrzen˘ch vraÏd. Sám ví‰ nejlíp, jak dospûl k ãíslu tfiicet pût. KdyÏ vezmeme v úvahu, co se moÏná stalo za posledních pár let…“ Riggins se odmlãel a pronikavû se na Darka podíval, nedoãkal se v‰ak Ïádné odezvy. „Teì mohl dospût tak k osmaãtyfiiceti, padesáti. A nikomu se toho hajzla nepodafiilo dopadnout – ani se mu tfieba jen pfiiblíÏit. Ov‰em poslední série jeho vraÏd nás v‰echny znepokojila. Jsme vystaveni naléhavému zájmu shora.“ Mûla to b˘t pro Darka vûjiãka, aby opáãil shora? Nebo aby alespoÀ pozvedl oboãí. Nebo cokoli. Ale Dark místo toho pfiimáãkl citron na dno sklenice. Na Rigginse se ani nepodíval.

Nemusel. Vûdûl, jak˘ v˘raz by na jeho tváfii vidûl. „Dokonce pro nûho vytvofiili novou klasifikaci,“ pokraãoval Riggins. „Ty ví‰, jak jsme dospûli k pûtadvacátému stupni, Ïe jo? No, a Skfiípal je teì nበprototyp oznaãení level dvacet ‰est.“

R

70

Dark nic nefiíkal. Dál zkoumal utopen˘ mûsíãek citronu napíchnut˘ plastov˘m brãkem. „A je tu je‰tû nûco,“ dodal Riggins.

Dark sly‰el, jak Riggins staví na stÛl svÛj kuffiík. Dvojí klapnutí uvolnûn˘ch zámkÛ. A pfiestoÏe Dark nadále vûnoval pozornost kousku citronu, kter˘ se pokou‰el utopit, nemohl si nev‰imnout malého stfiíbrného flash disku, kter˘ Riggins posouval po stolku. „Vidût to smí‰ jenom ty. Dokonce ani já jsem se na to nemohl podívat.“ Dark na fle‰ku pohlédl, ale ani se jí nedotkl. Znovu se napil vody. „CoÏ je docela neobvyklé, nemyslí‰?“ pokraãoval Riggins. Îádná odezva. „Zajímalo by tû, odkud to pochází? Trochu ti napovím. Chce na svou práci znovu kandidovat, a jestli ji dostane, vydrÏí v ní dal‰í ãtyfii roky.“ Pofiád nic. „Tak podívej,“ pronesl uÏ popuzen˘ Riggins, „pro mû tohle znamená buì uspût, nebo zemfiít. MÛj poslední pfiípad, aÈ uÏ se to vezme z kterékoli stránky.“ Hlas se mu teì ponûkud zmûnil. Dark vzhlédl. „Jak to myslí‰?“ „Koukni se za sebe. O tfii stoly dál, u zábradlí.“ Dark se neotoãil. Nemûl to zapotfiebí. O nûkolik stolkÛ dál sedûli dva muÏi v oblecích a postrkovali si po talífiích pár vajeãn˘ch bílkÛ a toastÛ. Nemûli ãerné obleky – tohle nakonec nebylo hollywoodské krimi z padesát˘ch let –, ale jejich vzezfiení jihokalifornsk˘ch byznysmenÛ, ktefií pfiedstírají, Ïe si jen pfii‰li nûco zakousnout pfied v˘znamn˘m jednáním, Darka nezmátlo.

V‰iml si vypouklin, pod nimiÏ se ukr˘valy pistole i noÏe. Byli to agenti, aÈ uÏ jakéhokoli druhu. *** 71

Nellisovi v uchu zaznûl drsn˘ hlas. „No?“ ptal se Wycoff. „Máme toho Darka, nebo ne?“ Od chvíle, kdy vy‰li z Air Force Two, o sobû ministr dával vûdût víceménû kaÏdou hodinu. Riggins si po pfiistání uvûdomil, Ïe ani jedna ze star˘ch Darkov˘ch adres není platná. Vyzkou‰el nûkolik telefonátÛ a hluboko do noci jezdil po Los Angeles.

A Wycoff vyzvídal: „Co ksakru dûlá teì?“ A Nellis musel odpovídat: „Jezdí po Pacifické dálnici sem a tam, pane ministfie.“ Dnes ráno v‰ak Riggins koneãnû vystopoval Darkovu novou adresu a podafiilo se mu ho sledovat na pláÏ. A tak jsou teì tady.

Z jeho povûfiení uÏ ãas ukrojil asi osmnáct hodin a zdálo se, Ïe se Riggins koneãnû dozví odpovûì, aÈ uÏ bude znít jakkoli. „âekáme na potvrzení,“ hlásil Nellis do malé vysílaãky na hodinkách. „V‰iml jsem si jich, kdyÏ jsme vcházeli,“ podotkl Dark. „Mûl jsem za to, Ïe tu jsou s tebou.“ „To teda jo,“ uchechtl se Riggins. „To si pi‰, Ïe jsou tu se mnou. Mám je za prdelí, jen co je pravda.“ „Jak to myslí‰?“ Riggins se k nûmu naklonil blíÏ. „Mám asi tak tfiicet hodin na to, abych v tomhle pfiípadu zafiídil obrat.“ „Fajn,“ utrousil Dark. „Já uÏ mám vodu skoro dopitou a musím jít vyvenãit psy. Tak uÏ se vymáãkni.“ „SnaÏím se,“ ujistil ho Riggins. „A povídám ti, Ïe mám tfiicet hodin.“ Dark se ohlédl za odrazem obou agentÛ v jednom z oken jídelny. Jeden z nich pfiedstíral, Ïe jí, ale druh˘ – ten, co mu chybûly dva prsty na pravé ruce – na Rigginse upfienû hledûl. „Nebo co?“ zeptal se Dark.

Riggins neodpovûdûl.

Dark to v‰ak okamÏitû pochopil.

Musí Darka zatáhnout zpátky do Skfiípalova pfiípadu, nebo je po nûm.

72

kapitola 14

ohle Darkovi nedávalo smysl – Riggins tady, se dvûma hrdlofiezy za zadkem, odtikávající hodiny. Jistû, pokud ãlovûk nûco u MimofiádÛ podûlal, mûl po kariéfie jedním ze tfií zpÛsobÛ: degradace, vyhazov nebo smrt.

JenÏe o smrt se obyãejnû postaraly ty zrÛdy, které honil. Ne lidi ve funkcích.

Dark se na Ïidli opfiel a dlouze se na svého nûkdej‰ího ‰éfa zadíval. Jakou mu asi tak mÛÏe dát odpovûì? Neexistoval Ïádn˘ zpÛsob, jak se nechat pfiinutit, aby se vrátil mezi Mimofiády.

Ani za milion podûlan˘ch let. Ale jestli je pravda, co mu Riggins fiíká – Ïe na tom závisí jeho zpropaden˘ Ïivot –, jak mu potom mÛÏe fiíct ne?

Koneãnû Dark promluvil. „Podívej, Rigginsi, já nevím, o co tady jde, ale prostû nemÛÏu. Ty ví‰, Ïe nemÛÏu. Právû ty nejvíc ze v‰ech.“ „Vím, ãím sis pro‰el. Vûfi mi. Myslím na tvou rodinu den co den.“ „Jak teda potom mÛÏe‰ ãekat, Ïe zmûním názor? Proã jsi sem vÛbec pfiijel?“ „Pfiijel jsem, abych uchránil tebe.“ „CoÏe? Jak to?“ „¤eknûme, Ïe odmítne‰,“ prohodil Riggins, „a oni mû sejmou. Copak si myslí‰, Ïe to pak jen tak zabalí a vypadnou? Ale

T

73

prosím tû. Vrátí se a udefií na tebe pfiímo. Zmáãknou tû víc.

MoÏná do toho zatáhnou tvou Ïenu. Její rodinu. V‰echno, co se jim bude hodit.“ Dark sklonil hlavu a zaÈal pûsti. Tohle bylo ‰ílenství. Je‰tû pfied hodinou stál na pláÏi, popíjel pivo, pozoroval vlny. Zato teì se ho zmocnil pocit, Ïe mu nûkdo kolem krku pfiehodil koÏenou smyãku a vleãe ho tam k mofii, aby ho utopil. „NeÏádám tû, abys zachránil mû,“ fiekl Riggins. „Mají mû pov˘‰it, degradovat, zabít, napíchnout zadkem na kÛl – mnû je to váÏnû fuk. Stejnû uÏ jsem o pár desítek let pro‰lé zboÏí. Ale podívej se na to aspoÀ na vtefiinku tak, jak ti fiíkám. KdyÏ bude‰ souhlasit, Ïe mi pomÛÏe‰, mÛÏeme to skoulet podle na‰ich podmínek. Dokonce se do toho ani nemusí‰ aktivnû zapojit – zÛstal bys jako poradce. Ale pokud fiekne‰ ne a oni se mû zbaví, u tebe to nevzdají. ProtoÏe v‰ichni vûdí, Ïe jedinû s tebou je nûjaká ‰ance, jak tu hnusnou malou mrchu dopadnout.“ „Ale já jsem to nedokázal, copak jsi zapomnûl?“ Riggins se odmlãel. „Jenom proto, Ïe ses pfiestal snaÏit.“ Dark vstal ze Ïidle a naklonil se nad stolem. Dlanû si opfiel o jeho mastn˘ povrch a podíval se Rigginsovi do oãí. Hlavou mu probûhl cel˘ ten ztracen˘ rok. Vzpomnûl si na to, kolik grázlÛ musel zmlátit. Na krev, kterou prolil. Mûl co dûlat, aby nevztáhl ruce a nepopadl svého b˘valého nadfiízeného za krk.

Místo toho jen fiekl: „NeopovaÏuj se mû kurva obviÀovat, Ïe jsem se nesnaÏil.“ S tûmito slovy Dark ode‰el. S rukama vraÏen˘ma do kapes rázoval po pfiístavní promenádû smûrem k Ocean Avenue. Sledoval, jak tu dûti pobíhají kolem maminek, které usrkávaly ze zbyteãnû velk˘ch pohárÛ ledové kávy, jako by bez ní nedokázaly udrÏet nervy na uzdû. Slunce uÏ zaãínalo Ïhnout a opar se rozpl˘val.

Dark do‰el na konec mola. Palcem pfiejel hladk˘ okraj fle‰ky, kterou mûl zastrãenou v kapse.

Pfiem˘‰lel, kdy si asi tak Riggins v‰imne, Ïe ji odnesl.

74

kapitola 15

Malibu, Kalifornie

ibby Darková stála ve spr‰e. Teplá voda jí v pravideln˘ch dávkách stékala po nah˘ch zádech a ona uvaÏovala o textové zprávû, která jí dnes ráno pfii‰la.

Od té minulé uÏ uplynul nûjak˘ ãas. MoÏná i pár t˘dnÛ?

Pfiestala je sledovat, v nadûji, Ïe uÏ to tfieba úplnû skonãilo.

Ale dnes ráno, jen pár minut poté, co se Steve vymotal z postele a vy‰el si dát ven na pláÏ své ranní pivo, ozval se z jejího mobilu úvodní riff skladby „Personal Jesus“ od Depeche Mode.

UÏ jen pfii tom zvuku jí srdce poskoãilo, pfiestoÏe je‰tû napÛl spala. Popadla telefon z noãního stolku a ãetla text na displeji:

S

BÒH BUDE ZAKRÁTKO S TEBOU

Typické.

Tenhle neznám˘, co se ji rozhodl obtûÏovat po telefonu, jí z nûjakého dÛvodu s oblibou posílal prapodivné citáty, které znûly jakoby z Bible. Proto také tomu zdroji pfiidûlila znûlku od „Depe‰ákÛ“ – víceménû jako vtip. ¤ekla si, Ïe ten otrava je její mal˘ „Osobní JeÏ퉓, kter˘ se ji snaÏí vydûsit. Táta svého ãasu Sibby nauãil, jak se s takov˘mi dotûrn˘mi ‰kÛdci nejlépe vypofiádat: nev‰ímat si jich nebo se jim vysmát. Pronásledovatelé chtûjí docílit nûjaké reakce nebo dÛkazu, Ïe je dotyãn˘ nebere na lehkou váhu. Îádná odezva ãi v˘smûch vyluãuje obojí.

75

Ale stejnû ji ty zprávy obtûÏovaly.

První esemeska pfii‰la asi… Ïe uÏ by to bylo pfied osmi mûsíci? Napoprvé Sibby odepsala – naÈukala slova „·PATNÉ âÍSLO“. JenÏe její mal˘ Osobní JeÏí‰ to nezabalil a nûkteré dny jí posílal i víc neÏ deset zpráv. Jindy pouze jednu nebo dvû: P¤I·EL JSEM K TOBù JAKO ANDùL CÍTÍ· MÒJ ÎIVOT, POÎEHNANÁ MATKO?

Pokusila se také o zablokování pfiíchozích zpráv z ãísla, místo nûhoÏ bylo uvedeno „neznám˘ volající“. JenÏe bûhem pár minut jí poslal textovku znovu z jiného ãísla, a tak to vzdala a opût je zaãala ignorovat. Hned po doruãení takové zprávy mazala.

V‰echny esemesky pfiicházely v dobû, kdy Steve nebyl nablízku – skoro to pÛsobilo, jako by její mal˘ Osobní JeÏí‰ vûdûl, kdy je sama. CoÏ bylo pochopitelnû samo o sobû nemálo zneklidÀující.

Sibby v‰ak nehodlala pfiipustit, aby jí nûco takového otravovalo Ïivot. A rozhodnû s tímhle prevítem nechtûla obtûÏovat Steva. Její manÏel byl b˘val˘ policajt; nedal by si pokoj, dokud by toho budiÏkniãemu nevyslídil a nepohrozil mu, Ïe mu v‰echny ty textující prsty zpfieráÏí. A uvûdomovala si, jakou cenu by moÏná zaplatila, kdyby povûfiila Steva takov˘mhle úkolem.

Tfieba by se uÏ nikdy nevrátil.

Koneãnû se zaãínal dávat dohromady. To poslední, o co Sibby stála, bylo, aby její manÏel znovu zalezl do té své smrtící kukly – zvlá‰È poté, co vyvinula takové úsilí, aby ho z ní vytáhla.

Zavfiela vodu a právû v tu chvíli usly‰ela povûdom˘ zvuk, jak venku zastavuje a parkuje StevÛv Yukon. Sly‰ela, jak se psi roz‰tûkali. Koneãnû – Steve je doma. Pfiemítala, kde asi byl takovou dobu. Obyãejnû se na pláÏi takhle dlouho nezdrÏel.

76

kapitola 16

ark kráãel k hlavnímu vchodu svého domu nad mofiem, klíãe v ruce. Chvilku poãkal. Zhluboka nasál oãi‰Èující vzduch. Nádech pûknû nosem, v˘dech ústy.

Pak vsunul klíã do zámku, ãímÏ vyvolal explozi.

Tu explozi pfiedstavovali Max a Henry.

Byli to dva ponûkud pfierostlí pláÏoví hafani, ktefií teì vyrazili z domu, krouÏili kolem Darka a mrskali ocasy. Max se Darkovi omotal kolem nohy, coÏ byla jeho verze objetí. „No tak,“ napomínal je Dark mírnû, „kluci, to uÏ by staãilo.“ Shora z koupelny sly‰el zvuk odtékající vody. To bude Sibby; pfiipravuje se na nov˘ den. „Tak jo,“ ti‰il psy Dark a pokusil se vykroãit dál. Nechtûli ho pustit. Dokud se nenatáhl na zem a chvilku se s nimi nepoválel.

Ten sam˘ rituál se opakoval kaÏdé ráno – jen dnes se trochu zdrÏel a jako by si toho Max a Henry v‰imli. O to víc teì na Darka vyskakovali a olizovali ho.

UÏ jen to, Ïe je zase doma, Darkovi pfiipomnûlo, jak dlouhou cestu vykonal za nûkolik posledních let. Po tom masakru strávil nûkolik mûsícÛ v ‰edivém nemocniãním pokoji – zãásti ve svûrací kazajce a pod siln˘mi sedativy. Vût‰inu z té doby si pamatoval jen zastfienû. Pak pfii‰el návrat z nemocnice. Známí ho oslovovali s rÛzn˘mi velkorys˘mi nabídkami, Dark ale nevûdûl, jak by mohl cokoli z toho pfiijmout. Mizérie a trápení mu

D

77

niãily tûlo jako smrtelná dávka radiace a niãemu takovému nechtûl nikoho z pfiátel vystavovat. Proã by o to taky mûli stát?

A tak si pronajal opr˘skan˘ pfiízemní domek v Santa Monice, ve ãtvrti Venice, a zafiídil si ho krámy, které pofiídil bûhem jediné cesty do v˘prodeje: matrace, stÛl, Ïidle, kastrol, lÏíce, pár ruãníkÛ. Jedinou pfiipomínkou jeho pfiedchozího Ïivota zÛstala kabela plná svr‰kÛ, které kdosi posbíral v jeho starém bytû. Nedokázal se pfiimût, aby si na sebe cokoli z toho vzal. KaÏd˘ t˘den si objednával dodávku potravin a chlastu. Jídlo se mu stalo pouh˘m prostfiedkem pfieÏívání. A pokud jde o pití, to byl jen nekoneãn˘ obûh sady láhví, mezi nimiÏ hledal, co by mu pomohlo dosáhnout nejrychlej‰ího zapomnûní. Zdálo se v‰ak, Ïe DarkÛv metabolismus se tomu vÏdycky rychle pfiizpÛsobil, takÏe po nûkolika dnech, kdy úãinek dejme tomu whisky polevil, musel pfiejít na tfiikrát pfiepalovanou vodku, a tak pofiád dál. Pokou‰el se chodit na procházky. Vût‰inou ale jenom zíral na nûjaké vûci.

Strop. Ulice. Pfierostl˘ trávník na dvorku za domem.

Jeho jedin˘m cílem v onûch ran˘ch dnech bylo vyslídit toho netvora, kter˘ to jeho rodinû udûlal. V‰echno ostatní v Ïivotû se stalo pouh˘m podpÛrn˘m systémem pro jeho pomstu. Pokud nespal, neustále hloubal nad záznamy o vraÏdách, které si tajnû okopíroval u MimofiádÛ. Pátral po jak˘chkoli maliãkostech, které nepochybnû pfiehlédl – nebo snad po nûjakém kouzelném vláknu, které mohlo propojovat mrtvá tûla ãlenÛ jeho adoptivní rodiny. AÏ to vlákno objeví, bude s ním toho gaunera ‰krtit, aÏ mu samou hrÛzou vylezou oãní bulvy z dÛlkÛ.

Fantazíroval o tom, jak Skfiípala dopadne a bude ho pomalouãku zabíjet. Lámat mu kosti, aÏ uvidí, jak se mu derou kÛÏí ven. Rvát mu Ïíly z paÏí a nohou a postupnû je pálit. Ne, nebude pospíchat. T˘den bolesti za kaÏdého ãlena rodiny, kterého ztratil…

Ne, t˘den je málo. Chtûl, aby jeho pomsta trvala celé roky…

JenÏe po roce bezúspû‰ného pátrání si Dark uvûdomil, Ïe Ïádné podrobnosti neopomnûl. Îe Ïádné kouzelné vlákno ne78

existuje. âlovûk mÛÏe celé roky r˘t prsty do stûn vûzeÀské kobky v nadûji, Ïe najde tajné tlaãítko, kter˘m se mu podafií odemknout dvefie, ale to je‰tû neznamená, Ïe nûjaké skuteãnû objeví.

Místo aby ho ten rok jeho zl˘ch duchÛ zbavil, nab˘val pocitu, Ïe jsou stále silnûj‰í. KdyÏ dospûl na konec a narazil na samé dno, do‰el k závûru, Ïe uÏ toho bylo dost, a zaãal si hledat místo, kde by nûjak pfieklepal zbytek Ïivota. Tou dobou cítil, Ïe dá-li BÛh, nebude to trvat dlouho.

PfiestoÏe Riggins fiíkal opak, on se tenkrát snaÏil. A sakra jak snaÏil! Ale prostû nakonec neuspûl.

Dark znovu sklouzl k reÏimu pouhého udrÏování Ïivotních funkcí. Chlast. Spánek. Jídlo, kdyÏ uÏ nebylo vyhnutí. âasem si uÏ vÛbec nebyl jist˘, jak˘ Ïivot se to vlastnû pokou‰í udrÏet nad hladinou.

Takhle Dark Ïil, dokud náhodou nepotkal Sibby.

A vida, kde se ocitl teì.

Milionáfisk˘ dÛm s v˘hledem na pláÏ. Prostorné pokoje s poctiv˘m ruãnû vyrábûn˘m dfievûn˘m nábytkem znaãky Thomas Moser. Designová kuchyÀ od Nicole Sassamanové. PokaÏdé kdyÏ Dark zvedl lÏíci – navrhovali ji Doriana O. Mandrelli a Massimiliano Fuksas –, bezdûãnû si vzpomenul na jednoduché, ponûkud zoh˘bané pfiíbory, jak˘mi konzumoval své pokrmy dfiív.

NeÏ potkal Sibby.

Svou nevûstu a Ïivotní lásku.

79

kapitola 17

Ûm se tfiemi loÏnicemi, kter˘ Dark se Sibby ob˘vali, nebyl zafiízen pro Ïádné okázalé pfiedvádûní. Pfiedstavoval spí‰ cosi jako láskyplnû sestaven˘ ochrann˘ obal. Útoãi‰tû pfied v‰ím, ve kterém mûl kaÏd˘ kousek zafiízení sk˘tat potûchu oka a pfiíjemn˘ dotyk. Dark skoro nikdy nefiíkal, co by si pfiál, ale Sibby nûjak˘m záhadn˘m zpÛsobem dokázala pfiesnû pfiijít na to, jaké barvy a struktury na nûj budou mít konej‰iv˘ vliv. Byla v tom aÏ urãitá jasnozfiivost. Dark nad tím pokaÏdé znovu Ïasl, kdyÏ se po svém osamûlém ranním rituálu vracel domÛ.

Sibby zahalená v osu‰ce teì ve‰la do pokoje a usmála se na nûj. „Byl jsi venku déle neÏ jindy.“ PokaÏdé se mu z ní tajil dech. Sibby Darková byla kráska s karamelovû snûdou pletí, uhlovû ãern˘mi vlasy a oãima tak pronikav˘ma, Ïe od nich ãlovûk nemohl odtrhnout pohled. Její tûlo Darka donekoneãna fascinovalo, ale doma se tu cítil pfiedev‰ím díky její du‰i. UÏ si nedûlal starosti, Ïe by ji mohl svou mizérií nûjak obtûÏovat. UÏ dlouho na to ani nepomyslel – zdálo se, Ïe Sibby je vÛãi tomu imunní. A naopak to vypadalo, Ïe má hojiv˘ vliv i na nûho.

Dark se snaÏil nespou‰tût ji z oãí, i kdyÏ mu oba psí klackové stále vráÏeli své roztomilé ãenichy do tváfie. Hroznû rád vstfiebával kaÏd˘ detail své Ïeny.

D

80

„Já vím,“ pfiipustil. „Nûjak jsem ztratil pfiehled o ãase.“ „Pfii‰el jsi o pfiedstavení.“ „Pfiedstavení“ tvofiilo souãást jejich ranního rituálu: Dark se vÏdycky vrátil z pláÏe, chvilku si zafiádil na zemi se psy a pak se vydal po schodech nahoru, kde sledoval, jak se Sibby svléká a chystá do sprchy. KdyÏ se sem spolu na zaãátku nastûhovali, bylo to nejdfiív mínûno jako Ïert. Sibby si smyslnû pohrávala s gumou od punãoch a pak si je stáhla z dlouh˘ch nohou. Dark se usmál a podotkl, Ïe za takové pfiedstavení si musí skoãit pro dolar. Za uplynul˘ rok a pÛl se stript˘z dále rozvinul aÏ do nynûj‰í podoby. Nezfiídka se stávalo, Ïe Sibby do sprchy vÛbec nedo‰la, Dark zavfiel dvefie loÏnice a ne‰Èastní Max s Henrym na nû doráÏeli tlapami a kÀuãeli, Ïe chtûjí taky dovnitfi.

Darkovi se koneãnû podafiilo vymanit zpod vysoké hromady zmítajících se psisek a vydrápal se na nohy. PoloÏil ruce Sibby na ramena a nadechl se vÛnû jejích ãerstvû umyt˘ch vlasÛ. Byla to jedna z nejomamnûj‰ích vÛní na svûtû. „Ale, ale, brouku,“ usmála se Sibby.

Natáhl se, aby ji políbil, a dával pozor, aby jí pfiíli‰ netlaãil na bfiicho.

Na její bfií‰ko v osmém mûsíci.

No vida, kam to dotáhl.

81

kapitola 18

Úterý / 22 hod.

ylo pozdû. Sibby uÏ skoro spala a psi také. Dark popo‰el k balkonu, kter˘ zaãínal necelé dva metry od jejich lÛÏka, a opatrnû otevfiel sklenûné dvefie. Sly‰el, jak tam ve tmû doráÏí vlny Tichého oceánu na pobfieÏí. „Kam jde‰?“ zeptala se Sibby. „Jen se trochu nad˘chat vzduchu,“ odvûtil Dark. „VraÈ se brzy. Chtûla bych usnout, aÏ mû bude‰ objímat.“ „Budu tam coby dup.“ Mûli za sebou krásn˘ den. Dopolední chvilku rázného milování, pak lehk˘ obûd a trochu ãtení na balkonû. Víno (pro nûj) na pozdní odpoledne a poslech hudby v ob˘váku – Sibby mûla bohatou kolekci skvûl˘ch cooljazzov˘ch elpíãek, vût‰inou po otci. Charlie Parker, Dexter Gordon. Zakrátko uÏ za‰lo slunce a Dark Sibby namasíroval spánky, ruce a chodidla. Tûhotenství u ní dosud probíhalo hladce a Sibby se drÏela v mimofiádné formû, ale b˘t v jiném stavu si pfiece jen vybírá daÀ i na tom nejzdravûj‰ím tûle.

Sibby brzy usnula na gauãi a Dark ji jemnû pfienesl do postele. Den zakonãil stejnû, jako ho zaãal: o samotû.

Tohle byl nejtûωí ãas.

Ráno znamenalo v˘zvu vÛãi nûmu samému, jak˘si rituál poÏehnání, povzbuzení. B˘t ráno sám se zdálo snesitelné, protoÏe vûdûl, Ïe aÏ se vrátí, bude na nûho ãekat Sibby.

B

82

Ale ty noci, nekoneãné hodiny do úsvitu…

Stále je vyplÀovalo pomalu vyhasínající utrpení. A teì to bylo je‰tû tûωí, kdyÏ byla Sibby v osmém mûsíci. Byla vyãerpaná. Potfiebovala co nejvíc odpoãívat. Dark nemohl b˘t tak sobeck˘ a chtít po ní, aby zÛstávala vzhÛru a vysedávala s ním.

A tak se pokou‰el najít nûjaké rozpt˘lení, jak jen to ‰lo. Nûkdy si vybral pfienos basketbalového zápasu, ãas od ãasu star˘ ãernobíl˘ film. Ale vût‰inou jen pil.

Dnes to ov‰em bylo odli‰né.

Dnes mûl na programu nûco jiného.

Tak tedy level 26…?

Dark si poloÏil laptop na kolena a zapnul ho. Fle‰ku mûl stále je‰tû v levé kapse od bundy. Spoãívala tam netknutá cel˘ den.

Dûlal, co mohl, aby na ni zapomnûl, nechal se pohltit rodinnou pohodou se Sibby, vnofiil se do jejích dotekÛ, vÛní, do zvuku jejího hlasu. Dokonce i kdyÏ dûlala nûco úplnû prostého, tfieba mu jen pfiejíÏdûla prstem po tváfii, od ãela po bradu, v‰echno ostatní se úplnû vytrácelo.

Pfiesto si nemohl pomoct. Rigginsova pfiekvapivá náv‰tûva mu vûzela v hlavû po cel˘ den. Proto taky nedokázal hodit bundu do prádla a nalhávat si, Ïe na tu fle‰ku úplnû zapomnûl.

Dark zíral do monitoru a bezmy‰lenkovitû si na prstu otáãel zlat˘m prstenem.

Copak se na to mÛÏe nepodívat?

Chcete-li spustit pamûÈov˘ disk, pfiihlaste se na LEVEL26.com a zadejte kód: censored

83

kapitola 19

Motel 6, Redondo Beach, Kalifornie středa, 1 hodina v noci

a sklenûné stolní desce zaãal vyzvánût a vibrovat mobil.

Riggins ho tam poloÏil schválnû, aby ho kdykoli sly‰el, i kdyby si tfieba ‰el odskoãit do maliãké koupelny u pokoje. A vlastnû taky pfiesnû to dûlal, kdyÏ se telefon ozval.

Dobfie to odhadl.

Oklepat, nacpat zpátky, zatáhnout zip, a uÏ klop˘tal pokojem a natahoval se po telefonu, aÏ pfii tom ze stolu málem shodil láhev whisky. Na displeji se objevilo: „DARK“.

Riggins po mobilu neohrabanû hmátl a pfiiloÏil ho k uchu. „Ahoj.“ V telefonu bylo dlouho ticho, ale Riggins vûdûl, Ïe Dark tam na druhém konci je. Dává si naãas, drÏí ho v napûtí, leze to z nûj jako z chlupaté deky – ãlovûk to mohl vyjádfiit rÛznû. Dark nemíval naspûch. Nûktefií operativci od MimofiádÛ svého ãasu Ïertovali, Ïe Dark jedná tak pomalu, aÏ se obãas málem vydává zpátky v ãase.

Jeho v˘sledky ov‰em nikdo nemohl popfiít. MoÏná Ïe byl Dark ‰nek, ale mûli jste vidût tu sbírku trofejí, které po sobû zanechal. KdyÏ se v duchu soustfiedil na nûjak˘ pfiípad, neexistovalo pro nûj nic jiného. V‰echno kolem se úplnû vytratilo, a tenhle muÏ poskládal celou mozaiku zloãinu tak, Ïe nevyhnutelnû vedla k pachateli. Jeho soustfiedûnost byla na samé hranici lidsk˘ch schopností.

N

85

A to, Ïe si Dark ráno tu fle‰ku vzal (aãkoli toho si Riggins v‰iml aÏ po dvaceti minutách), znamenalo zásadní prÛlom.

Riggins mohl sedût na pokoji a pofiád to mít pod kontrolou, aniÏ by musel kaÏdou pÛlminutu po‰ilhávat po sv˘ch digitálních hodinkách. Ráno mu pofiád zb˘valo pfiibliÏnû tfiicet hodin Ïivota; teì se to smrsklo zhruba na jedenáct. Dokud Dark nabídku zvaÏoval, pofiád je‰tû existovala nadûje, Ïe se z toho vyseká.

A tak Riggins ãekal. UÏ mûl za sebou ‰estnáct hodin ãekání.

Co je proti tomu pár vtefiin navíc?

Koneãnû Dark promluvil. „NemÛÏu to udûlat, Rigginsi. UÏ jsem vyzkou‰el v‰echno, abych tu stvÛru na‰el. A neuspûl jsem.

Nevím, v ãem by se to tentokrát mohlo li‰it.“ „Darku…“ „Ne, je mi líto. Teì… hodnû se zmûnilo.“ „Ale já ti rozumím. Víc, neÏ si myslí‰.“ „Nepotfiebujete mû. Máte u MimofiádÛ schopn˘ chlapy.

Mlad‰í, rychlej‰í kluky. Jeden z nich ho chytí.“ „Jasnû.“ Potom uÏ nebylo pfiíli‰ co dodat.

Riggins si sám pro sebe pok˘vl hlavou a zmáãkl tlaãítko KONEC. Pohlédl dolÛ do prázdné sklenice, na jejímÏ dnû se krãily jenom dva témûfi roztáté kousky motelového ledu.

Bylo zvlá‰tní, Ïe ani nemûl strach. Ne tak, jak pfiedpokládal.

Riggins si vlastnû s pfiekvapením uvûdomil, Ïe cítí úlevu. Dali mu na v˘bûr: Udûlej nûco ohavného, nebo tû zabijeme. No, pokusil se o tu hnusárnu – zatáhnout ãlovûka, kter˘ mu byl témûfi synem, zpátky do pfiípadu, jenÏ ho uÏ jednou pfiivedl na pokraj smrti. Ale Dark tuhle moÏnost shodil ze stolu. Nyní uÏ to dál nebylo v Rigginsov˘ch rukou, a tak mohl s tím zmaten˘m moralizováním skonãit. Teì se z toho stala jednoduchá záleÏitost – nastupuje trest smrti, a on bude tím, kdo ho musí pfiijmout.

86

Nellis a McGuire jsou nejspí‰ venku, klidnû pokufiují, moÏná si porovnávají rány od noÏÛ nebo prÛstfiely, aby si nûjak ukrátili ãas. Riggins si byl naprosto jist˘, Ïe jeho hovory odposlouchávají, takÏe nûkdo z Wycoffova úfiadu uÏ musí vûdût, co se právû teì stalo. Jak dlouho asi potrvá, neÏ odtamtud zavolají jeho opatrovníkÛm a vydají jim pfiíkaz? MoÏná ani ne minutu, co?

Odhrnul laciné zaprá‰ené závûsy a vykoukl ven. Na blízkém poloprázdném parkovi‰ti vidûl pouze auta a záfiivky, které jako by chtûly vypálit díry do temného kalifornského nebe. Po Nellisovi ani památky. Ani po McGuireovi. A nikde Ïádná stopa po jejich ãerné dodávce.

Na dvefie jeho hotelového pokoje kdosi zaklepal.

Rigginsovi bleskla hlavou my‰lenka na pistoli, která visela vedle jeho saka ve skfiíÀce. Ale to by pfiece nepfiineslo nic dobrého. Nellis a McGuire byli v podstatû chlapi jako on – odvádûli svou práci a netahali do toho nic osobního. Pokud uÏ by mûl do nûkoho vpálit kulku, zaslouÏil by si ji Wycoff. Rovnou doprostfied toho hustého oboãí.

A tak se od osobních pocitÛ odfiízl i Riggins. Zachová se jako profesionál.

Pohlédl na své digitální hodinky: 11:05:44…

11:05:43…

11:05:42…

11:05:41…

11:05:40…

Jako kdyÏ písek proklouzává nejuωím místem sklenûn˘ch pfies˘pacích hodin.

Riggins udûlal nûkolik krokÛ k chatrn˘m dvefiím a otevfiel je – byla to jen formalita. Rozkopli by je jako nic. To by dokázal kluk ze ãtvrté tfiídy.

Nellis na nûho zíral. McGuire byl mimo dohled – nejspí‰ ho nûjak kryl.

87

Ne. Teì Ïádné po‰etilé pohyby. Riggins to zvládne jako profesionál aÏ do konce. Zb˘vá mu je‰tû jedenáct hodin Ïivota a jediná smysluplná vûc, jakou mÛÏe udûlat, je strávit ten ãas pfiíjemn˘m zpÛsobem. „Pojìte dál, chlapi,“ fiekl Riggins. „MÛÏeme si popovídat.“

88

kapitola 20

Kdesi v Americe

ole na stûnû kobky se objevily stíny. Tenké, svíjející se stíny, jako by se celé hnízdo hadÛ rozhodlo proplést dohromady a jen zhruba napodobit tvar lidské bytosti.

Stíny teì byly dvakrát, tfiikrát vût‰í. Hadi se pfiibliÏovali…

Jejich pohyb náhle ustal. Skfiípal upfienû hledûl na svÛj strnul˘ obrys a pfiemítal.

UvaÏoval o tom, jak zachytit pohyby lidí. Jak je zmrazit v ãase. Jak nûkoho spoutat s urãit˘m okamÏikem a místem?

Otázka mu stále vífiila hlavou, ale uÏ se zase zaãal h˘bat. Kochal se plíÏící se siluetou, kterou na stûnu vrhalo jeho vlastní tûlo. Pak se otoãil a napjatû strnul, zády ke kamenné zdi. Pfiedstavil si, Ïe má za sebou obfií hodiny, zvedl loket vzhÛru k desítce a ruku umístil ke trojce. Vysoko na noãním nebi visel mûsíc a jeho svit propÛjãoval Skfiípalovu obleku nadpozemskou, témûfi andûlskou záfi. Srdce mu odbíjelo vtefiiny.

Tik… Tak… Tik… Tak… S kaÏd˘m úderem mu Ïilami proudilo víc krve a zvût‰oval se mu penis. KaÏd˘m tepem se mu pták probouzel k Ïivotu. VyrÛstal mu z tûla jako nûjaká tfietí ruka, osvobozoval se z ciferníku vyzábl˘ch lidsk˘ch hodin.

D

89

Tik… Tak… Tik… Tak… A náhle uÏ znal odpovûì.

Skfiípal pfie‰el kobkou k místu, kde pfiechovával ohromnou dfievûnou truhlici, dost velkou na to, aby se do ní ve‰el ãlovûk.

Palcem vyÈukal na zámku na její pfiední stranû kód a uvolnil západku víka. Uvnitfi byly nejrÛznûj‰í drobnosti, které nashromáÏdil za posledních tfiicet let.

Odklopil víko dokofián a rukama v rukavicích zaãal pfiehrabovat obsah truhly. Právû tohle pfiedstavovalo jedinou slabÛstku, kterou si dopfiával – pochopitelnû kromû onûch filmÛ. ·lo o skuteãné památky na jeho svatá dobyvatelská vítûzství, v nûkter˘ch pfiípadech dosud potfiísnûné krví, spermatem, slzami, prachem, ‰upinkami kÛÏe, Ïluãí, stolicí, moãí, slinami. Anebo rÛznou kombinací tûchto látek. I kdyby kdokoli ãasem tuhle truhlici na‰el, sama o sobû by ho nemohla usvûdãit. Pfiímo po nûm by se v ní nena‰la Ïádná stopa. Jistû by ov‰em bylo bezpeãnûj‰í tyhle vûci zniãit nebo nechat na nejrÛznûj‰ích místech jeho zloãinÛ.

JenÏe on prostû nedokázal odolat.

VÏdyÈ se staãilo na ty pfiedmûty podívat.

Skfiípal sáhl dovnitfi a vyndal jak˘si drobn˘ pfiedmût z nerezu, pfiipomínající maliãkou harfu – anální rozpínaã. Tenhle byl pomûrnû nov˘ a dosud mazlav˘ od nûjakého improvizovaného lubrikantu. Musel se pod maskou usmát a odloÏil pomÛcku stranou.

A tady byl krouÏek na penis s maliãk˘m tlaãítkem, kter˘m se dala uvolnit sada ãepelek ve tvaru Ïraloãí ploutve opatfien˘ch pruÏinami. Staãilo penis polapit a zakrátko v tom úplnû vykrvácel. Nûjakou dobu uÏ tyhle vûci nepouÏil. Îelízka z ãerné titanové slitiny, která se uÏ po zaklapnutí nedala nikdy otevfiít. Tahle si musel odnést ze zamãené policejní 90

skfiíÀky na dÛkazní materiál poté, co je policisté odstranili ze spálené mrtvoly. (Prostû je musel dostat zpátky.)

Kastraãní kle‰tû – témûfi pÛlmetrov˘ nástroj s ostr˘mi svûrkami pÛvodnû urãen˘ ke kastrování b˘kÛ, ale pfiejat˘ transgenderov˘m spoleãenstvím jako svépomocné fie‰ení.

Tolik vûcí. Tolik pokladÛ, trofejí a pomÛcek, nad kter˘mi mÛÏou ãasem hloubat a pfiemítat jeho budoucí Ïivotopisci.

Nakonec Skfiípal objevil památku, kterou hledal: zastavené náramkové hodinky. Neodmûfiovaly ãas uÏ patnáct let.

Nebyly to ani nijak zvlá‰È drahé hodinky – docela obyãejná znaãka, Timex 1967 Silver Viscount. Stfiíbrn˘ náramek, po‰krábané sklíãko, malinké stfiíbfiité ãárky vyznaãující hodiny mezi dvanáctkou, trojkou, ‰estkou a devítkou. Musely se je‰tû ruãnû natahovat. UÏ kdyÏ je Skfiípal sebral ze zásuvky pracovního stolu jedné ze sv˘ch obûtí, ne‰ly.

Ale cosi na nich ho pfiimûlo, aby po nich zatouÏil. Byly to hodinky, jaké obãas tátové vûnují sv˘m synÛm – a zfiejmû právû to byl i tenhle pfiípad, kdyÏ vzal v úvahu, jak mlad˘ byl ten kluk, od nûhoÏ je získal. KdyÏ je ten klacek dostal, urãitû fungovaly bezvadnû, jenÏe on je nechal rezivût v ‰uplíku a nikdy ho ani nenapadlo, aby jim vûnoval tu tro‰ku péãe, která by je zase pfiimûla k Ïivotu.

Skfiípal je pfienesl ke svému ponku, vzal si malou plastovou krabiãku s potfiebami a souãástkami a dal se do práce. Zjistil, Ïe rotor, setrvaãníkové koleãko, spirálová pruÏina a ozubená koleãka pod ciferníkem opravdu zrezivûly.

Rozebral hodinky na hromádku jednotliv˘ch souãástek a dal se do zdlouhavého ãi‰tûní bavlnûn˘m tamponem namoãen˘m do tekutiny pro zapalovaãe. Poté dílkÛm dopfiál je‰tû jedno kolo oãisty, tentokrát s pouÏitím koupeného maziva. Nakonec souãástky umístil do malého pfiístroje na ultrazvukové ãi‰tûní a poté je nechal vysu‰it.

Náramek vyÏadoval zvlá‰tní pozornost. Byl to roztaÏiteln˘ typ, jehoÏ segmenty pfiedstavovaly dokonalé pastiãky na drobné 91

chloupky na zápûstí a ‰upinky kÛÏe. KaÏd˘ díl pásku musel vyãistit zvlá‰È, pak rovnûÏ namoãit a vyãistit ultrazvukem.

O chvíli pozdûji Skfiípal timexky znovu smontoval. Nepotfieboval si ani stahovat originální návod z internetu. Tenhle hodinov˘ strojek byl velmi jednoduch˘ a odoln˘, ãímÏ si v polovinû minulého století vyslouÏil neuvûfiitelnou oblibu. Skfiípal pracoval zpamûti. Netrvalo dlouho a dokonce se uÏ ani nedíval na ruce.

Pfii práci myslel na toho tátu a syna a uvaÏoval, proã kluk o otcÛv dárek takhle nedbal. Pro tátu ty levné hodinky urãitû hodnû znamenaly. Mohly b˘t svûdkem války, tfieba zaÏily i zajateck˘ tábor. MoÏná si pro‰ly velik˘m Ïalem.

A syn je jenom mr‰til do ‰uplíku.

Jeho setkání se Skfiípalem, to uÏ byla docela jiná záleÏitost, a Skfiípal si vtiskl do pamûti, Ïe musí vyhledat pfiíslu‰né filmy, aby si ten záÏitek pfiipomenul.

KdyÏ pohlédl dolÛ, vidûl, Ïe hodinky jsou zase kompletní a tikají. Rotor se hladce a bez potíÏí otáãel.

Pfiipnul si je pfies bíl˘ latex na zápûstí.

92

kapitola 21

Malibu, Kalifornie

ark stiskl KONEC a bosky pfie‰el po ‰piãkách loÏnicí, se‰el ze schodÛ a posuvn˘mi dvefimi vykroãil na ohrazen˘ dvorek. I zde byly vidût neklamné známky Sibbyina vkusu, od závûsn˘ch svítidel pfies svícny z foukaného skla aÏ po venkovní nábytek – v‰echno pÛsobilo dojmem uklidÀující pohody.

Tohle bylo místo, kde mûl b˘t ãlovûk pfied starostmi v bezpeãí.

Usadil se na venkovní pohovku, naplnil si plíce ostr˘m oceánsk˘m vzduchem a vzhlíÏel na ty maliãké svûtelné kapiãky, které jako by propichovaly noãní nebe. Vypadaly jako stovky Ïhnoucích oãí, jeÏ na nûho zíraly dolÛ.

Dark si fiekl, Ïe tohle tedy opravdu stálo za to. Ten netvor se zcela zfiejmû chystá na nûkoho dal‰ího. MoÏná pfií‰tí t˘den, tfieba zítra. MoÏná si uÏ dokonce na‰el cíl dnes v noci. Skfiípal je nûkde pfiitisknut˘ v ponurém, temném koutû a odpoãítává vtefiiny do chvíle, kdy nadejde ãas k úderu.

A Dark by s tím moÏná mohl nûco udûlat…

Ne. ZadrÏ. AÈ tû to ani nenapadne. UÏ to není tvoje práce.

Nemysli na to ry‰avé dûvãe v modré bavlnûné noãní ko‰ilce, s pruhy od krve na bledém bfii‰e a na nohou.

Nemysli na to, co to tam plakalo v koutû…

Copak se kvÛli tomu musí cítit aÏ do smrti provinile? Není to náhodou trochu moc, chtít to v‰echno po jednom jediném muÏi?

D

93

Dark se pokusil Skfiípala dopadnout. Skfiípal sáhl k odvetû… a vyhrál. Dovolil si vûci, k jak˘m by se odhodlal málokdo.

Zametl za sebou stopy. Postaral se o to, Ïe Ïádné kouzelné vlákno neexistuje. Snad si nakonec i zaslouÏí b˘t tam venku, voln˘.

Dark se ho snaÏil zastavit, ksakru, poru‰il v‰echny myslitelné zákony, jen aby ho zastavil – a stejnû neuspûl. Proã by to prostû nemohlo zÛstat tak, jak to je?

TakÏe oni Skfiípala pov˘‰ili na nov˘ stupeÀ. MoÏná právû o nûco takového celou tu dobu usiloval.

Zato na údûl, jak˘m si pro‰el v uplynul˘ch dvou letech Dark, Ïádné mûfiítko neexistovalo.

Dark zãistajasna mr‰til mobilním telefonem o kamennou terasu. Tak prudce, aÏ se rozletûl na desítky kouskÛ.

Max a Henry zaãali v domû ‰tûkat. Hluk je vydûsil. A teì se za Darkem ozval jin˘ zvuk – odsunuly se sklenûné balkonové dvefie o patro v˘‰.

ShlíÏela na nûj Sibby. „Miláãku? Jsi v pofiádku? Co to bylo?“ Sakra. To ale byla pitomost. Îe si to hlupák znovu pfiipustil k tûlu.

Za malou chvilku uÏ byla Sibby dole u Steva na dvofie a posadila se naproti nûmu na bíl˘ cihlov˘ krb. Takhle uÏ ho dlouho nevidûla, vlastnû od tûch prvních spoleãn˘ch dnÛ – dnÛ, kdy ho je‰tû do znaãné míry ovládali jeho bûsi a vypadal naprosto rezignovanû.

Sibby se tenkrát nauãila na‰lapovat s velikánskou opatrností, a teì se k tomu znovu vrátila. JestliÏe muÏ stane na kraji propasti, nebudete do nûho ‰Èouchat. Nejdfiív ho musíte pfiemluvit, aby se vrátil, a teprve pak se tomu mÛÏete pokusit porozumût. „Nechce‰ si o nûãem promluvit?“ zeptala se. „O nic nejde,“ odpovûdûl Steve. „Jen jsem se nechal unést.

Ten mejdan na pláÏi mi pije krev.“ „Komu ses to pokou‰el dovolat?“ 94

„Nikomu dÛleÏitému.“ „Tak jo. UÏ je pozdû. Co kdybys hupnul do postele?“ „Za chviliãku. Slibuju.“ Sibby si vybavila zaãátky jejich spoleãného Ïivota. Jak rychle se tenkrát nauãila, Ïe na svûtû je jen jedna vûc, jeÏ dokáÏe ti‰it bolest, tfieba jen na malou chvilku. Jediná vûc, která dokázala zahnat jeho démony a pfiivést ho zpátky k Ïivotu.

Pomalu pohnula nohama a v‰imla si, Ïe ji Steve pozornû sleduje. Pfiední strana hedvábné noãní ko‰ilky se dmula jejím obtûÏkan˘m bfií‰kem, on v‰ak nespou‰tûl oãi z jediného malého místeãka jejího tûla o plo‰e pouh˘ch pár ãtvereãních centimetrÛ. Pohyby mûla ãistû ve své reÏii. âekal, aÏ je udûlá.

Sibby si byla vûdoma, jak tohle miluje, co to pro nûj znamená. Tohle nyní Steve potfieboval, aby se v my‰lenkách odpoutal od bolesti.

I kdyby to mûlo b˘t jen na chviliãku.

Chcete-li sledovat stupÀování sexuálního napûtí, pfiihlaste se na LEVEL26.com a zadejte kód: sibby

95

kapitola 22

a Sibby bylo snad úplnû v‰echno silnûj‰í neÏ jakékoli narkotikum, s kter˘m se Dark kdy setkal – její dotyky, chuÈ, vÛnû, uÏ sám pohled na její tûlo. Vûdûla naprosto pfiesnû, jak ho navrátit zpátky na zem. A nûjak˘m zpÛsobem vycítila, Ïe to tak zoufale potfiebuje.

Je‰tû se jim ani nestaãil zpomalit dech. Nebylo k tomu co dodat. VÛbec nemuseli mluvit.

Koneãnû mu Sibby ‰pitla do ucha: „Pojì do postele.“ Dark pfies to v‰echno nebyl unaven˘. Ovládal ho neklid.

Pofiád musel myslet na tu veãerní rozmluvu. Pofiád mûl v hlavû Skfiípala. Nedokázal ty obrazy vyhnat z hlavy. Stfiíkance krve na tûch bled˘ch, bíl˘ch nohou. Bfiitvou rozfiíznutou tkaninu noãní ko‰ile. Pláã v rohu pokoje…

Sibby se ze strany dotkla jeho tváfie. „No tak,“ fiekla. „Mluv se mnou.“ U drog je to vÏdycky stejn˘ problém. PokaÏdé poslouÏí jen na chvilku. V ten jedin˘ moment dokáÏou zafiídit, aby bolest zmizela. A potom novû nalezenou úlevu rychle vystfiídá bolest – tak, aby vyvolala zoufalou potfiebu shánût se po droze znovu.

Mozek se ti mÛÏe rozskoãit, kdyÏ hledበzpÛsob, jak si ji ponechat navÏdycky… nebo aspoÀ o nûkolik vtefiin déle.

Dark ji políbil. Opfiela si mu hlavu o rameno. Po chvilce vy‰li ze dvorku a vystoupali po schodech do postele. Lehli si na

N

97

pfiikr˘vky a nechali si tûla ovívat chladiv˘m oceánsk˘m vzduchem, kter˘ vysou‰el pot. Dotkli se vzájemnû rukama, nejdfiív se jen opfieli klouby, pak si propojili prsty.

Sibby si omotala ruku kolem Darkovy a jemnû mu ji stiskla.

Ve vzduchu byla cítit sÛl a stopy po svíãkách, které tu mûla Sibby veãer zapálené.

A najednou zazvonil telefon.

Bylo to divné, sly‰et ho v tuto hodinu – vlastnû bylo zvlá‰tní, Ïe se vÛbec ozval. Vût‰ina lidí jim volala na mobily. Sibby uÏ chtûla pevnou linku zru‰it, ale Dark trval na tom, aby si ji nechali. Mobilu mÛÏe dojít baterie. StoÏáry operátorÛ klidnû vyfiadí z provozu i slab‰í zemûtfiesení.

Telefon zazvonil znovu. „Já to zvednu,“ nabídla se Sibby jemnû. „Ale ne. Já sám.“ Dark si povzdechl, natáhl se pfies svou tûhotnou Ïenu a zvedl sluchátko z vidlice. „Jenom deset minut,“ fiíkal Riggins. „Deset minut a dám ti navÏdycky pokoj.“ „Krucinál, Rigginsi.“ „Neobracel bych se na tebe, kdyby to nebylo dÛleÏité. Vzal sis tu fle‰ku. Pfiedpokládám, Ïe uÏ jsi ji nejspí‰ vidûl.“ Dark cítil, Ïe mu teì Sibby maãká ruku trochu silnûji. Oba je olízl pfiíjemnû chladn˘ závan vûtfiíku. Jak by bylo nádherné zÛstat takhle v posteli a nehnout se odsud tfieba celé t˘dny. AÏ do doby, neÏ pfiijde dítû na svût. A pak by mohli dûÈátko zase pfiinést do téhle postele a leÏet si v ní dál. MoÏná aÏ do doby, neÏ bude pfiipraveno nastoupit na univerzitu.

Bylo by to krásné, ale Dark vûdûl, Ïe nic takového nepfiijde. „Kde?“ zeptal se. „Stejné místo jako pfiedtím.“ „Ta jídelna teì bude zavfiená.“ „Tak si sedneme venku a budeme se tû‰it z jasné kalifornské noci.“ 98

„VÏdyÈ uÏ je skoro ráno.“ „To je jedno.“ Dark otoãil hlavu k Sibby. Nejradûji by ji poÏádal, aÈ to sluchátko zavûsí a vy‰kubne kabel ze zdi. Ani slabé zemûtfiesení by teì nevadilo, vÏdyÈ kdo by jim v tuhle dobu chtûl volat? Byli tady, spolu, na niãem jiném nezáleÏelo.

Ale místo toho sly‰el sám sebe, jak fiíká Rigginsovi: „Tak jo, budu tam.“

99

kapitola 23

je to tady. Nakonec pfiece jenom.

OkamÏik, kterého se hrozila od chvíle, kdy Steva potkala. Zvlá‰tní pomy‰lení, Ïe si z toho v ran˘ch dobách spoleãné známosti dokonce umûla i vystfielit. Ty mበfakt pfiíjmení Dark? Pan Temn˘? ptala se ho. Tak to bych se vsadila, Ïe jsi jeden z tûch ‰ÈastlivcÛ, co jim vychází, na co sáhnou.

Steve Dark. Kdyby tak tu‰ila!

Bylo to náhodné setkání v oddûlení alkoholick˘ch nápojÛ v jednom potravináfiství Vons v Santa Monice. MuÏ, kter˘ se mûl stát jejím manÏelem, plnil nákupní vozík sam˘mi lihovinami – vût‰inou to byla skotská a dal‰í druhy tvrdého pití, k tomu pár láhví bílého a ãerveného vína. Domnívala se, Ïe pfiipravuje nûjak˘ veãírek. AÏ pozdûji se dozvûdûla, Ïe to byl prostû jeho t˘denní nákup.

UÏ jen potkat ho na vefiejnosti byla mimofiádná vzácnost.

Po nûkolik pfiedchozích mûsícÛ si dûlal telefonické objednávky a zboÏí si nechával pfiiváÏet aÏ do svého o‰untûlého bytu ve Venice. Toho veãera ho ov‰em ovládlo jakési zvlá‰tní rozpoloÏení a rozhodl se, Ïe zajede na nákup osobnû. Jak se Sibby pozdûji dozvûdûla, ve skuteãnosti to bylo po tak dlouhé dobû, Ïe uÏ mûl na autû silnou vrstvu prachu.

Steve pÛsobil znaãnû neuspofiádanû, ale Sibby si to vysvûtlovala jednodu‰e verzí mám za sebou opravdu nároãnou noc, nikoli

A

100

zmítám se uÏ nûkolik mûsícÛ ve smrtící spirále deprese. NeboÈ bez ohledu na rozãep˘fiené vlasy zválené z postele, bledou pleÈ, známky zcela lhostejného pfiístupu k osobní hygienû… byl Steve stále nesmírnû pohledn˘ muÏ. Natolik, Ïe se musela zastavit a pokusit se o nûjakou pfiipitomûlou balicí hlá‰ku – nûco takového pfiitom neudûlala uÏ od vysoké ‰koly. Oslovila ho, protoÏe vûdûla, Ïe kdyÏ to neudûlá, pozdûji si za to bude nadávat. „Tak co, kdy se mám zastavit?“ zeptala se ho.

Otoãil se a zamrkal, vÛbec si nebyl jist˘, Ïe skuteãnû mluví k nûmu. Zaváhal, jestli to není jenom zjevení. AÏ následnû se dozvûdûla, Ïe od chvíle, kdy na nûho vÛbec nûkdo promluvil, uplynula celá fiada t˘dnÛ. „PromiÀte,“ zarazil se. „Co jste to fiíkala?“ „Vበveãírek,“ vysvûtlovala Sibby a ukázala na StevÛv vozík. „Kdy to vypukne? V‰imla jsem si, Ïe máte ve vozíku Cakebread, a to je náhodou zrovna moje oblíbené chardonnay.“ Sibby si pozdûji vybavovala, Ïe následovala neskuteãnû dlouhá chvíle. Steve tam strnule stál, zíral na ni, jako by zoufale hledal správná slova. Pokusil se o úsmûv, ale vyznûlo to nûjak neupfiímnû. Dokonce aÏ trochu stra‰idelnû. V té krátké vûãnosti Sibby blesklo hlavou, do jakého podivného svûta to asi vpadla.

Co ji to vlastnû napadlo, Ïe si v sámo‰ce povídá s pohledn˘m cizím chlapem, kter˘ vypadá, Ïe pûkn˘ch pár dní zapomnûl na sprchu? Co o nûm ví, vÏdyÈ to klidnû mÛÏe b˘t nûjak˘ grázl jako Charles Manson.

Vzápûtí uÏ taky pevnû sevfiela odfienou plastovou rukojeÈ nákupního vozíku a chystala se ho roztlaãit pryã uliãkou, jedno jakou, na tom nezáleÏelo, teì jenom objet koleãko krámem, vozík odloÏit a vypadnout z obchodu dfiív, neÏ si toho v‰imne – „V osm,“ vyhrkl. „Zítra veãer.“ Tentokrát se uÏ Stevovi na tváfii objevil opravdov˘ úsmûv.

Sibby se usmála také, vozík uÏ nesvírala tak pevnû. Napsal jí adresu na zadní obálku broÏovaného románu, kter˘ mûla v kabelce – Faulknerovy Svatynû.

101

Nazítfií veãer tedy pfiijela a ani ji moc nepfiekvapilo, Ïe na místû na‰la nevelk˘ pfiízemní domek a v nûm jedinou osobu – koho jiného neÏ Steva. Pfiichystal tam dvû nestejnorodá místa k sezení u provizorního jídelního stolu zakrytého nûãím, co podezfiele pfiipomínalo prostûradlo. „Nikdo nemohl pfiijít,“ vysvûtloval její budoucí manÏel s plach˘m úsmûvem na tváfii. „Jestli nedorazila ani ta láhev Cakebreadu, tak zase pÛjdu,“ odvûtila s pfiedstíranou váÏností. „Po tom na‰em setkání jsem se tam vrátil a pfiikoupil je‰tû tfii dal‰í.“ BodejÈ, v‰ak taky musel.

Takhle tedy zaãal veãer, kdy se pfied ní zaãal pomalu rozvíjet kfiehk˘, záhadn˘ pfiíbûh Steva Darka. Hned zpoãátku jí v hrub˘ch rysech nastínil, co je zaã – Ïe b˘val policajt, federální agent, ale jeden pfiípad se mu ‰erednû vymkl z ruky, a tak to odpískal. AÏ na pátém rande jí svûfiil, Ïe vyrÛstal v adoptivní rodinû, ale její ãlenové zahynuli pfii stra‰ném ne‰tûstí.

A teprve poté, co byli úfiednû oddáni, Sibby pochopila, Ïe ten pfiípad, co se mu vymkl z rukou, a ono hrozné ne‰tûstí, které postihlo jeho peãovatelskou rodinu, jsou jedna a tatáÏ událost.

Dozvûdûla se, Ïe rok po jejich smrti byl pro nûho peklem na zemi.

Na druhou stranu bylo ov‰em od samého poãátku zfiejmé, Ïe Steve nikdy nehovofiil o tom – a pokud vûdûla, ani na to vÛbec nepom˘‰lel –, Ïe by se znovu mohl stát policistou. JenomÏe teì Sibby cítila, Ïe se nûco zmûnilo. Ano, Steve b˘val utrápen˘, ale jinak neÏ teì. Nyní ho pronásledovalo nûco mimofiádného.

Jen aÈ to není práce, pomyslela si. Snesu v‰echno, jenom to ne.

ProtoÏe aÈ uÏ se mu pfii ní stalo cokoli, málem ho to zabilo, a já vydrÏím v‰echno, jenom ho nesmím ztratit. „Pfiipadበmi, Ïe dneska Ïije‰ v minulosti. MÛÏe‰ mi fiíct, co se dûje?“ Steve mlãel. Sibby ale byla rozhodnutá, Ïe to nenechá jen tak pfiejít.

102

„Nûkdo po tobû chce, abys nûco udûlal, viì?“ zeptala se ho. „Jo.“ „Tvoji dfiívûj‰í zamûstnavatelé.“ „Jo.“ „A cos jim fiekl?“ „¤ekl jsem jim, Ïe ne.“ Sibby vydechla. Ani si pfiedtím neuvûdomovala, Ïe zadrÏuje dech. „VáÏnû?“ „Dneska ráno za mnou pfii‰el mÛj b˘val˘ ‰éf Tom Riggins a poÏádal mû, jestli bych se nevrátil do sluÏby. Je náramnû dobr˘, kdyÏ nûkoho potfiebuje zpracovat, dokud nedosáhne svého.

NemÛÏe‰ je jen tak hodit za hlavu. Z jejich strany to nikdy neskonãí. TakÏe já se teì k tomu musím ve vlastním zájmu nûjak postavit.“ Sibby se na nûho podívala, pátrala po sebemen‰í známce lÏi.

U maliãkostí to obyãejnû poznala, tfieba kdyÏ pfied ní tajil dárek k narozeninám nebo ji chtûl u‰etfiit rozãilení. Na Stevovi se daly poznat urãité nepatrné pfiíznaky.

Teì ale Ïádné z nich nepozorovala. „Dobfie,“ souhlasila. „Postarej se o to. Ale pak se zase hned vraÈ za mnou, ano?“ „Samozfiejmû. Kam jinam bych ‰el?“ Usmál se, ale Sibby poznala, Ïe to bylo jen kvÛli ní.

Steve je‰tû chviliãku zíral do stropu. Pak popadl z konferenãního stolku klíãe, podíval se na hodinky a vypadl z domu.

Sibby pohlédla na svÛj mobil, kter˘ odpoãíval na pfiikr˘vce.

Denní kruh se uzavfiel, znovu zÛstala doma sama. Teì uÏ staãí k dokonalosti chvíle snad jen to, aby je‰tû pfii‰la nûjaká ta textovka, povzdechla si.

A vtom jedna skuteãnû pfii‰la.

103

kapitola 24

Pobřežní promenáda v Santa Monice 3:30 ráno

iggins sledoval, jak Dark zastavuje svÛj ãern˘ Yukon na parkovi‰ti u mola. Dark jezdil tak, jak Ïil: nikam nepospíchal. Vûdomû. Systematicky. Kdyby ho ãlovûk neznal, soudil by, Ïe v tom autû sedí za volantem nûjak˘ obstaroÏní balík a loudá se po Pacific Coast Highway, jako by se pofiád psal rok 1939, kdy byla Santa Monica malé ospalé mûsteãko u pláÏe.

JenÏe tohle byl prostû cel˘ Dark. Îádn˘ zbyteãn˘ spûch.

Na jednu stranu byl Riggins docela rád, Ïe si Dark dává naãas. âím déle mu to bude trvat, tím déle si bude moct dopfiávat cigaretu.

Tím víc ãasu bude mít do chvíle, neÏ ho zabijí. Kolik Ïe mu ho je‰tû zb˘vá? Podíval se na oficiální odpoãet své smrti na hodinkách, které dostal jako dárek od dcery: 8:24:08…

8:24:07…

8:24:06…

8:24:05…

Kdesi ve tmû za Rigginsov˘mi zády – moÏná poblíÏ pohybliv˘ch atrakcí pro dûti? nebo u obyãejného kolotoãe? moÏná dokonce i pod promenádou – byli Nellis a McGuire. A Riggins si byl jist˘, Ïe i oni sledují hodinky.

R

*** 104

V tom Motelu 6 oba operativci od Dark Arts skleniãku odmítli, jak se ostatnû dalo ãekat. Ale Rigginse si i tak vyslechli. Byli to koneckoncÛ profesionálové. „Zfiejmû uÏ víte, Ïe Dark odmítl,“ fiekl jim, kdyÏ tam tak posedával na kraji proleÏelé postele.

Nakrátko ostfiíhan˘ Nellis pfiik˘vl. McGuire se vÛbec nepohnul. MoÏná myslel na své chybûjící prsty. „Ale pofiád mi je‰tû pár hodin zb˘vá, a je‰tû jsem nevynesl svou nejlep‰í kartu. Potfiebuju mu jenom poskytnout urãit˘ prostor. Dark byl jedním z na‰ich nejlep‰ích detektivÛ. Vás poznal bûhem pár vtefiin, a cizím osobám on nikdy nedÛvûfioval.

Jestli se mám postarat, aby to fungovalo, potfiebuju, aby si myslel, Ïe jsme sami. Tohle se t˘ká jenom nás dvou.“ Nellis na nûho pohlédl. „Jestli uteãete, najdu si vás. A bude to pro vás mnohem hor‰í.“ „Na Ïádn˘ útûk se nechystám,“ opáãil Riggins. „MÛÏete si klidnû nechat moje klíãky od auta, jestli se tak budete cítit líp.

Co bych tak asi dûlal, skoãil do oceánu a pokusil se pfieplavat do Japonska?“ Nellis a McGuire tedy souhlasili, Ïe Rigginsovi poskytnou prostor, jak Ïádá. Budou ale nablízku, nûkde, kde je nebude moÏné „poznat“.

Nûco ov‰em Riggins sv˘m opatrovatelÛm nefiekl. A sice, Ïe se Darka pfiemlouvat k té práci vÛbec nechystá.

Radûji chtûl strávit pár sv˘ch posledních hodin s pfiítelem.

Teì uÏ k nûmu Dark pfiicházel, schody na promenádu bral pûknû jeden po druhém. Riggins s rozko‰í znovu vtáhl koufi z cigarety a nechal ho plynout nosem ven, trochu jako bujn˘ b˘k z nûjakého komiksu. „Darku,“ vypravil ze sebe Riggins.

Bez jakéhokoli varování se Dark usmál a vy‰kubl mu nedopalek z pusy. Sám si z nûj dal ‰luka a vzápûtí ho hodil z mola dolÛ.

105

„Rakovina plic,“ podotkl. „Zabiják muÏÛ ãíslo jedna.“ Do prãic. A Riggins se tak tû‰il, Ïe ji dojede. V krabiãce mu zbylo je‰tû deset cigaret a odmítal umfiít, dokud si je do poslední nevychutná. „Tak co ten záznam?“ „Tys myslel, Ïe na videu na mû zabere to mimino, co? Îe pak hned pobûÏím zpátky k MimofiádÛm.“ Riggins na Darka zíral, na tváfii upfiímné pfiekvapení. „Mimino?“ „Nedûlej, Ïe to neví‰.“ „No fakt, já tu vûc nevidûl. Dostal jsem pfiísn˘ rozkaz pfiedat ji tobû. ,Pouze pro tvé oãi‘.“ „PfiestaÀ mû tahat za nos. Jsi v tomhle pfiípadu hlavní agent.

Odkdy ti nedovolují vidût související dÛkazy?“ „Teì snad zaãínበchápat, co mám vlastnû na krku. Tohle uÏ není jenom kriminální vy‰etfiování, Darku. Dostalo to politické rozmûry. Vkládají se do toho t˘pci z Washingtonu, dusí nás, hroznû se diví, Ïe sakra neumíme chodit po vodû a na potkání jim ãarovat chleba a ryby.“ „Ale to je ‰ílenství. Pfiece nemÛÏou dusit nejlep‰í agenty a vyhroÏovat jim, aby chytili nûkoho jako Skfiípal. Musí jim na to dát zdroje.“ „Nechce‰ zavolat Normanu Wycoffovi a fiíct mu to? Urãitû si to od tebe rád poslechne.“ Dark nic nefiíkal. Oddûlení pro mimofiádné okolnosti uÏ mu pfiipadalo hodnû vzdálené – ale na druhou stranu si vÛbec neumûl pfiedstavit práci pod palcem ministerstva obrany. Zdálo se, Ïe od doby, kdy odtamtud dobrovolnû vypadl, svût dospûl do absurdního stavu. „Tak co je teda na tom videu?“ zeptal se Riggins.

106

kapitola 25

ark polkl. Ani trochu se mu nechtûlo znovu si pfiipomínat obrazy, které mûl pfied oãima jen pfied pár hodinami.

Pfiesto je zaãal ve zkratce popisovat. „Mladá dívka – moÏná tak sedmnáct nebo osmnáct,“ zaãal Dark. „Zrzavé vlasy, bledá pleÈ, pihovatá. Spí. Nemá ani ponûtí, Ïe pod její postelí ãíhá Skfiípal a ãeká, aÏ upadne do je‰tû hlub‰ího spánku. A on se pak dá do pohybu. Leze pfies ni.“ Riggins se otfiásl. „Hnus.“ „Ona se probudí právû vãas, aby pocítila první ránu noÏem, která jí projede modrou bavlnûnou noãní ko‰ilí. Brání se, ale vÏdycky, kdyÏ zvedne ruku, on jí do ní vrazí nÛÏ. Za chviliãku uÏ ruce nezvedá. On jí teì fakt dává co proto, ale pfiitom se pofiád ohlíÏí do rohu místnosti.“ „Proã?“ „Nejdfiív to nebylo jasné. âlovûk by fiekl, Ïe kouká do kamery, kdyÏ uÏ nûco. JenÏe pak mi do‰lo, Ïe se pfiedvádí nûkomu, kdo je v tom pokoji taky.“ Rigginsovi to ihned do‰lo. „Do prdele. Mimino?“ „Upoutané ve vysoké dûtské sedaãce, coÏ je perfektní pozorovací stanovi‰tû, aby mohlo sledovat, jak jeho mámu fieÏe na kusy. BÛh ví, jak dlouho tam sedí a breãí, Ïe by chtûlo vzít do náruãe a nakrmit. A tím to konãí.“ „JeÏí‰i.“

D

107

Oba muÏi chvilku sedûli mlãky.

Dark pomyslel na dal‰í drobnosti, které na videu zachytil – v‰ední pfiedmûty, jeÏ se náhle staly souãástí stra‰livého v˘jevu.

RÛÏová pokr˘vka s kvûtinov˘m vzorem zacákaná krví. Ply‰ov˘ medvídek s mot˘lkem u krku a temnû rud˘mi skvrnami v chlupatém obliãejíãku. Drobné plastové párátko, taky s prouÏky od krve. Dívat se na ty vûci bylo sv˘m zpÛsobem stejnû hrozné jako vidût dívãino zohavené tûlo. Vûci vyrvané ze svého bezpeãného, obvyklého místa, vrÏené doprostfied hrÛzné scény. „Nemûl jsem tu‰ení,“ vydechl Riggins. „No jo, uÏ mi svítá, Ïes to pfiedtím nevidûl,“ podotkl Dark. „Kdyby ano, pochybuju, Ïe by ses tady objevil a chtûl po mnû, abych se na to podíval. To ov‰em znamená, Ïe lidi nad tebou si myslí, Ïe vûdí, jak mi vráÏet klíny do hlavy. MoÏná dokonce vûdí, Ïe je Sibby v jin˘m stavu…“ „Poãkej… coÏe?“ vyhrkl Riggins. „Do prãic. Tak to ti dodateãnû gratuluju, tatíku. Skoro bych se mûl urazit, Ïe ses mi s takovou novinou nesvûfiil. V kolikátém mûsíci?“ „Dítû se má narodit za pár t˘dnÛ,“ odpovûdûl Dark a v duchu si uÏ nadával, Ïe to z nûj takhle vypadlo. „Jde o to, Ïe se mi nûkdo vrtá do Ïivota. A já pfiitom pfied dvûma lety pfiísahal, Ïe se nûco takového uÏ nikdy víc nestane. Dneska ráno jsem fiekl ne, a platí to pofiád.“ Riggins vytáhl z balíãku dal‰í Lucky Strike. „Nejspí‰ si myslí‰, Ïe jsi mû tím na‰tval.“ Dark pokrãil rameny.

Riggins se natoãil a poloÏil Darkovi ruku na rameno. „Abys vûdûl, nena‰tval. Vlastnû spí‰ Ïárlím. MበsvÛj Ïivot, kter˘ na tebe ãeká v tom krásném domeãku v Malibu. A dítû… no, pak je v‰echno jinak. ¤eknu to takhle – chápu tû. Dal bych v‰echno na svûtû, abych teì byl na tvém místû.“ Nastala trochu hloupá chvíle, a tak Riggins ruku zase stáhl.

Dark svra‰til ãelo, stiskl Rigginsovi ruku a krátce mu s ní potfiásl. Zatímco ji svíral, Riggins se k nûmu naklonil.

108

„Je‰tû jedna vûc. Nechci tûm pitomcÛm hned dopfiát to potû‰ení. Tak zkus neboÏtíka tro‰ku rozveselit a pojì se se mnou chvilku projít, ano?“ Nellis a McGuire sledovali na malém monitoru ve své dodávce, jak si jejich subjekty potfiásají rukou a vzápûtí se vydávají k molu. „Dark s Rigginsem se dali do pohybu,“ hlásil Nellis do maliãkého mikrofonu. „Stále Ïádné potvrzení.“ Jejich dodávka byla vybavena kamerami s vysok˘m rozli‰ením a v‰esmûrov˘mi mikrofony. Ty ov‰em mûly jen omezen˘ dosah, a jak Riggins s Darkem odcházeli, Nellis a McGuire dokázali zachytit jen útrÏky jejich konverzace. Museli se pfiemístit blíÏ, ale stále zÛstávat mimo dohled.

Dfiív nebo pozdûji se Darkovy úmysly dozvûdí. Ano by Rigginsovi zachránilo Ïivot. Ne pro nû bude znamenat ru‰nou noc.

Injekãní stfiíkaãky. NoÏe. Kyselá lázeÀ. A mycí houby.

Tûch bude potfieba spousta.

A kdyÏ tak Nellis pomyslel na to Rigginsovo nekoneãné zdrÏování… No, musel si pfiiznat, Ïe ta nuda uÏ byla k ukousání a docela se na to zaãíná tû‰it.

109

kapitola 26

Někde v Americe / Venku

kfiííííííí…

Ostrá ãepel hloubila témûfi milimetr ‰irokou r˘hu do zdvojeného skla. Vytvofiila kruh, a vzniklou plochu kdosi pomocí pfiísavného drÏáku vyjmul.

V otvoru se objevil bíl˘ obliãej. Do prázdného prostoru strãil nozdry a zaãichal. Rozhlédl se napravo, pak nalevo.

KdyÏ zjistil, Ïe je v‰echno v pofiádku, dovnitfi se vsunula ruka v bílé rukavici a uchopila kliku zámku. Otoãila jí.

Cvak.

Teì uÏ to byla hraãka. Sklenûné dvefie se nehluãnû odsunuly stranou.

Skfiípal byl uvnitfi.

Domem se pohyboval pomalu. Tichounce. Drah˘ koberec byl mûkouãk˘, podloÏen˘ kvalitní izolaãní vrstvou. âásti podlahové krytiny drÏely pevnû pohromadû. Vûdûl, Ïe nenarazí na Ïádné problémy, vÏdyÈ tenhle dÛm postavili teprve pfied nûkolika lety. Navíc si dobfie uvûdomoval, jak má pfiená‰et váhu tûla a pfiedcházet jakémukoli neÏádoucímu hluku. Umûl b˘t mimofiádnû trpûliv˘ a klidn˘ a vûdûl, jak se pohrouÏit do dal‰ího kroku.

A také vûdûl, jak se vyhnout psÛm.

ProplíÏil se kolem nich jako zrnko prachu, které se línû vzná‰í vzduchem. Byl tak pomal˘, Ïe zcela unikal pozornosti.

S

110

Dole pod schody se zastavil. PoblíÏ stála komoda, na které spoãíval pfiekrásn˘ cínov˘ pohár naplnûn˘ aÏ po okraj dûtsk˘mi kovov˘mi autíãky. Trochu zvlá‰tní sbírka v jinak tak pfiepeãlivû vkusnû zafiízeném domû. Skfiípalovi autíãka vrtala hlavou, uÏ kdyÏ je tu pfied nûkolika mûsíci vidûl poprvé. Tehdy cítil poku‰ení – vlastnû mûl stejné nutkání i teì –, aby si jedno odnesl do své truhly s poklady.

A pak tu byly baletní stfievíãky na dfievûné poliãce na zdi.

Hmm, jaké jemné, a pfiece pevné noÏky do nich kdysi vklouzávaly a tanãily v nich. Po tûch prahl taky.

JenÏe takové krádeÏe by toho napovûdûly aÏ pfiíli‰. Jeho vzkaz by naru‰ilo pfiíli‰ mnoho hlasÛ. NeboÈ on promlouval k Darkovi a nechtûl, aby jeho zpráva znûla zkomolenû.

Chtûl, aby ho jeho lovec sly‰el nahlas a zfietelnû.

Zprávu se chystal zanechat nad schody, v prvním patfie domu.

Skfiípal se plíÏil vzhÛru po schodi‰ti, klouby a kosti pracovaly jako písty a hnací kola gumové lokomotivy. PfiemisÈoval se zvolna, témûfi aÏ mdle. S rozmyslem. V jeho pohybech se nedal rozpoznat Ïádn˘ urãit˘ rytmus. Jako by zdlouhavû, kluzce prosakoval vzhÛru do poschodí.

Jeho tûlo pfiekonalo poslední schod a zaãalo se pfiesouvat chodbou, po ãtyfiech, s pátefií pomalu se vlnící nahoru a zase klesající dolÛ, jako by byla vytvofiená z tvrdé gumy. Skfiípalovy pohyby se nedaly popsat ani vzdálenû jako lidské. Nikomu jinému by vÛbec nepfii‰lo na mysl, aby se pohyboval podobn˘m zpÛsobem.

A také ho dosud nikdo nezaznamenal na Ïádn˘ film. Pochopitelnû nikdo kromû Skfiípala samotného, v poãáteãních letech, kdy se opakovanû natáãel a pak se pfii pfiehrávání uãil z vlastních chyb.

JenomÏe kdo by ten pohyb sledoval na filmu, vydrÏel by moÏná tak minutu a potom by zmáãkl tlaãítko RYCHLÉ P¤EVÍJENÍ VP¤ED. Hlavnû proto, Ïe v zábûru se zdánlivû vÛbec nic nedûlo.

111

Teprve pak by mu do‰lo, Ïe se vetfielec posunul o tfii metry, aniÏ se to vÛbec dalo postfiehnout.

Trvalo to malou vûãnost, ale nakonec Skfiípal stanul za dvefimi hlavní loÏnice. Malba skvûle vyhovovala jeho potfiebám. Tenkému, kostnatému tûlu sk˘taly bílé stûny v˘bornou kamufláÏ.

V místnosti vládlo naprosté ticho, kromû lehkého oddechování, které se oz˘valo z postele.

Z lÛÏka, kde spala ona.

112

Chcete-li sledovat vetfielce, pfiihlaste se na LEVEL26.com a zadejte kód: sqweegel

113

kapitola 27

Malibu, Kalifornie středa / 6:30 ráno

prvních okamÏicích rána vypadá svût nanejv˘‰ neskuteãnû, kdyÏ ho zalévají první paprsky svûtla deroucí se zpoza horizontu. Temnota je koneãnû zapla‰ena. Zdá se, Ïe v‰echno bude zase v pofiádku.

Dark se cítil vyãerpan˘. Po nûkolik prvních hodin nového dne bloumal s Rigginsem ulicemi Santa Moniky, do pûti si povídali, aÏ koneãnû narazili na jasnû osvûtlenou jídelnu s pultem.

Klábosili dál nad talífii se smaÏen˘mi hranolky, volsk˘mi oky s topinkami a kávou. AspoÀ Riggins v tom pokraãoval. Dark se uÏ drÏel zpátky.

Riggins se s ním podûlil o nûjaké drby z kruhÛ MimofiádÛ – nebo aspoÀ o to, co se vÛbec dalo povaÏovat za drby v organizaci, jejíÏ ãlenové nemûli Ïádn˘ opravdov˘ Ïivot. Tohle téma pochopitelnû nevydrÏelo dlouho. Z Darkovy éry zÛstala v aktivní sluÏbû jen nepatrná hrstka agentÛ. Za ty dva roky, co byl pryã, se zaãaly odvíjet a zakrátko opût hroutit kariéry desítek lidí.

Riggins proto stoãil konverzaci na dûní okolo sv˘ch dûtí.

Dark pfiedstíral zájem.

K Darkovu pfiekvapení v‰ak Riggins ani jednou znovu nevytáhl na svûtlo SkfiípalÛv pfiípad. Îádné mimino, Ïádn˘ prezident, Ïádná zmínka na téma level 26… prostû nic.

Dark pfiikyvoval a upíjel silnou kávu. Ten sam˘ ‰álek, nad kter˘m sedûl pfied nûkolika hodinami. Teì uÏ byla studená

V

115

a hofiká. Jeho mozku dodávala právû tak akorát kofeinu, aby neusnul.

První sluneãní paprsky uÏ zbarvily oblohu do temnû rÛÏova a Dark usoudil, Ïe nastala vhodná chvíle, aby se rozlouãil. Dopfiál Rigginsovi pár hodin, ale nyní pfii‰el ãas vrátit se k Sibby.

Znovu zapadnout do klidné pohody svého nového Ïivota.

Byl zpátky. Nyní uÏ jenom zamkne Yukon a dojde k domovnímu vchodu. Psi ho budou chtít samou láskou udusit a uslintat. A Sibby uÏ ho bude ãekat. Dotkne se její hebké pokoÏky, skloní se a políbí ji na to nûÏné místeãko pod bradou…

Skloní se níÏ…

Poãkat.

Dark by si toho málem nev‰iml, kdyby se nesh˘bl a nepohlédl na chodník pod nohama.

Rozbité hodinky, jen pár centimetrÛ od obrubníku.

Byly to levné timexky s postfiíbfien˘m povrchem. Ciferník mûly roztfií‰tûn˘. Dark vyndal z kapsy pero a hodinky jím zvedl ze zemû. Ciferník se rozbil v ãase 3:14 ráno.

Dark se rozhlédl obûma smûry po okolních domech. Ptáci cvrlikali. Rozstfiikovaãe chrlily vodu. V pozadí toho v‰eho bylo sly‰et mírumilovné ‰umûní oceánsk˘ch vln dotírajících na bfieh.

Nikde nic neobvyklého.

V pfiihrádce palubní desky mûl koÏenou ta‰ku s manuálem k autu. Dark pfiíruãku vyhodil, vloÏil do ta‰ky rozbité kusy hodinek a zavfiel ji na zip.

Nyní odemykal domovní dvefie – zasunout klíã, otoãit, otevfiít. V okamÏiku, kdy vkroãil dovnitfi, spustili psi ‰tûkot. Pokusil se je uti‰it, ale hned spûchal ke schodi‰ti. „Sibby?“ Îádná odpovûì.

Darkovi zaãalo bu‰it srdce aÏ v krku. Vybûhl schody po dvou, rukama se odráÏel od stûn. „Sibby!“ 116

Rozrazil dvefie do loÏnice a zjistil, Ïe manÏelka je naprosto v pofiádku. Trochu jako omámená, ale Ïivá.

Zamrkala, prsty si prohrábla vlasy a pak se v posteli rychle posadila. „Miláãku? Je v‰echno v pofiádku? Co se dûje?“ Dark jí neumûl odpovûdût. Co vlastnû nebylo v pofiádku? To, Ïe na‰el pfied domem nûjaké rozbité hodinky? Tûm pfiece nepfiikládal Ïádn˘ v˘znam. Vûcnû vzato nebylo nic ‰patnû.

Nedokázal se ale zbavit chvûní, které zaãalo kdesi v útrobách, odkud následnû vysílalo otfiesy celou jeho nervovou soustavou.

Dark sevfiel pravou pûst tak silnû, aÏ se mu nehty zaryly do dlanû. Potfieboval cítit bolest, aby uzemnil ty Ïivé dráty pod kÛÏí.

Tenhle druh paniky, podobn˘ dûs uÏ nepocítil od…

Ne. Pfiece se to teì neopakuje znovu.

Nebo ano?

Nefiíkal sis pfiesnû tohle minule, Darku? Îe jsi po‰etil˘, Ïe není Ïádn˘ dÛvod k obavám, tvá adoptivní rodina je v pofiádku, úplnû v pohodû, protoÏe ve skuteãném svûtû se pfiece rodinn˘m pfiíslu‰níkÛm nic zlého nepfiihodí…

Mámo. Táto. Babi. Evane. Callie. Emmo.

Sibby se podepfiela – hlavnû své vyboulené bfiicho – unaven˘ma rukama, jeÏ mûla jako z gumy. Zjevnû za sebou mûla hlubok˘, mrákotn˘ spánek. „Steve! Tak uÏ mi laskavû fiekni, co se tu sakra dûje!“ Ale Dark uÏ otevíral zásuvku, odsunul v ní stranou poskládané svetry a sevfiel do dlanû pistoli, devítimilimetrovku Glock.

Zacvakl do ní zásobník. „ZÛstaÀ tady,“ nafiídil.

117

kapitola 28

ark nejdfiív prohlédl obû komory dole pod schody. Odhrnul stranou saka, nûkolikrát zadupal na podlahu pokrytou kobercem, poklepal na stropy kumbálÛ pistolí a snaÏil se sluchem zachytit jakékoli duté zvuky, které by svûdãily o nûjaké tajné skr˘‰i ãi prostoru za pfiepáÏkou. UÏ byl v pÛlce ob˘vacího pokoje, kdyÏ ho napadlo je‰tû nûco a vrátil se k ‰atnám. Poklekl na v‰echny ãtyfii a odtrhl koberec, aby se podíval na podlahu vespod – co kdyby tam byla nûjaká tajná sklápûcí dvífika nebo panty. Ale kdepak. Nic. PfiejíÏdûl prsty po stûnách, hlavnû v rozích. Drobná ‰tûrbina by mohla odhalit dvefie… anebo mohlo jít o pouhou prasklinu v sádrokartonu.

Koutkem oka postfiehl, jak se pohnuly závûsy – naproti u zadních dvefií na terasu. Opatrnû postupoval pokojem, pistoli svíral obûma rukama. Sledoval závûsy, jako by byly trupem nûjakého skoleného zvífiete a on na nûm pátral po sebemen‰í známce dechu.

Dark vmáãkl pistoli mezi dvû pole závûsÛ, pomalu táhl doprava a…

Nic. Jejich obydlí nebylo podle místních mûfiítek v Malibu nijak zvlá‰È rozlehlé, ale pfiesto Darkovi zabralo dobrou pÛlhodinu, neÏ je opravdu dÛkladnû provûfiil. Îádnou místnost, skfiíÀku se

D

118

zásuvkami, komoru ãi ‰atní skfiíÀ, regál, vûtrací otvor, instalaãní ‰achtu ani okap neponechal nezkontrolované.

A pfiece vûdûl, Ïe mohl pfiehlédnout nûco, co pfiitom bilo do oãí. Nûco, ãeho by si Skfiípal ihned v‰iml – a vyuÏil by toho.

Hledal také cokoli, co by – podobnû jako ty rozbité hodinky – bylo na nepatfiiãném místû. AÈ uÏ by se to tak ocitlo zámûrnû, nebo ne.

Nûco tu skuteãnû nehrálo. Cítil to. Jak˘si drobn˘ detail, kter˘ mûl doma na oãích uÏ tisíckrát, teì byl nûjak pozmûnûn˘. Ale aÈ uÏ to bylo cokoli, Dark se marnû lopotil, aby na to pfii‰el.

Byl uÏ tak unaven˘, Ïe se to slovy nedalo vyjádfiit. Pfiekvapivé ranní setkání s Rigginsem, milování, nechutné kafe v jídelnû, pak ty hodinky… v‰echno se mu teì v mysli slévalo. Po‰etile pfiem˘‰lel, jestli to nakonec není jenom ‰patn˘ sen a on se zakrátko pfiekulí, ucítí pronikavou vÛni Sibbyina ‰amponu a uvûdomí si, Ïe v‰echno je, jak má b˘t.

Dark si zastrãil pistoli do zadní kapsy dÏínÛ a opfiel se o zeì loÏnice.

Sibby sedûla uprostfied jejich ‰irokého dvojlÛÏka – nohy zkfiíÏené, zápûstí na kolenou. Jako by jí mírumilovná jógová pozice mohla pomoct ãelit tomu ‰ílenství, které se zmocÀovalo jejich domova. „Drahou‰ku,“ promluvila klidnû, „mûl bys vûdût, Ïe jsem z tebe zrovna teì vydû‰ená k smrti.“ „Mrzí mû to,“ vypravil ze sebe po chvíli. „Co se to dûje?“ Dark se na ni dlouze zadíval, jako by si chtûl pfiipomenout, Ïe tohle je Sibby, ne jeho nevlastní matka. Nevrátil se nazpût v ãase. Neocitl se uprostfied nûjaké hrÛzné reprízy. Tohle je tady.

Tohle je teì.

Za‰el ke svému prádelníku a vyndal z nûj koÏenou bra‰nu, kterou pfiinesl domÛ. Rozepnul zip a podal ji Sibby. „Na‰el jsem to na pfiíjezdové cestû. Nejsou moje.“ „A ãí jsou?“ 119

„Nevím. Mohlo se stát, Ïe je prostû nûkdo jenom upustil.

Ale lidi tohle nûkdy pouÏívají ke sdûlení, kdy jejich cíl ode‰el z domu.“ „Cíl?“ opáãila Sibby. „Chce‰ fiíct, Ïe tû nûkdo sleduje?“ „Nikdo nebezpeãn˘. Je to star˘ trik. Skoro aÏ vtip.“ Sibby si to nechala projít hlavou. „AÈ uÏ je upustil kdokoli, nezvedl je.“ „Pfiesnû tak,“ souhlasil. „Nûkdo si s námi zahrává. Nebo se mû pokou‰í zneklidnit.“ Dark se na ni podíval. V oãích mu v‰ak chybûla vfielost. Nyní ji pozoroval, jako kdyby byla klinick˘ pfiípad. Zkoumal ji od hlavy k patû, pátral po neobvykl˘ch stopách na její pokoÏce, aniÏ by ji pla‰il. „Tak co?“ zeptala se Sibby a najednou vypadala nesvá. „Nesly‰ela jsi nic, kdyÏ jsem byl pryã?“ „Kdyby se nûkdo pfiiblíÏil na tfii metry k domu, Max a Henry by mû byli probudili.“ „Jasnû,“ pfiik˘vl Dark a popo‰el loÏnicí k oknu. „Kromû toho – kdo by se na tebe mûl zamûfiovat?“ No ov‰em, kdo.

Riggins zmínil Skfiípalovo jméno ani ne pfied ãtyfiiadvaceti hodinami, a Dark uÏ ho spatfiuje v kaÏdém tmav‰ím koutû.

Tfieba jsou za tûmi rozbit˘mi hodinkami venku ti dva Rigginsovi opatrovníci. MoÏná jsou opravdu dÛslednû ze staré ‰koly.

Tfieba jim taky zkrouhli rozpoãet a na sledování nejnebezpeãnûj‰ích nepfiátel Ameriky si mÛÏou dovolit jenom laciné hodinky Timex.

To urãitû.

Ba ne, nûkdo mu posílá zprávu.

Ale kdo?

A co se mu to snaÏí sdûlit?

120

kapitola 29

ûla-li b˘t Sibby zcela upfiímná, ve skuteãnosti se opravdu cítila nûjak divnû.

ZmocÀovala se jí lehká závraÈ, jako kdyby veãer vynechala jídlo. A tûlo mûla ztuhlé v místech, kde to tak vãera necítila. Klouby mûla citlivé. Sucho v ústech.

Ale nehodlala se s tím Stevovi svûfiovat. Rozhodnû ne v okamÏiku, kdy takhle slídil po domû s rozbit˘mi hodinkami a nabitou pistolí.

Není divu, Ïe se mu nikdy nezmínila o tom svém Osobním JeÏí‰ovi. Pokud ho dokáÏou úplnû rozhodit nûjaké rozbité hodinky na chodníku, co by se tak asi dûlo, kdyby mu fiekla, Ïe ji nûkdo vytrvale obtûÏuje po telefonu.

A ta její ztuhlost je kromû toho nejspí‰ jenom nûjaké dal‰í pfiekvapivé nadûlení související s tûhotenstvím, které uÏ tak uvrhlo organismus v uplynul˘ch osmi mûsících do pûkného chaosu. Známí jí fiíkali, Ïe nejhor‰í ji teprve ãeká, aÏ se její tûlo bude bûhem pfiíprav na porod fyzicky promûÀovat. Klouby zaplaví uvolÀující chemická látka, která umoÏní, aby se jí roz‰ífiily kosti v bocích jako nûjaké dûtské hraãce.

Tfieba se to dûje právû teì. V kyãlích se cítila, jako by jí je nûkdo roztahoval.

Nemûlo smysl pfiidûlávat Stevovi starosti. UÏ byl beztak vypla‰en˘ za dva, i kdyÏ se to v‰emoÏnû snaÏil skr˘vat.

M

121

Teì zrovna sedûl na kraji postele, blízko u ní, ale s odvrácenou tváfií.

Mûla co dûlat, aby se nerozplakala. Po celou dobu tûhotenství se z jejích emocí stával jak˘si promûnliv˘ koktejl, a ãím více se blíÏila k metû devíti mûsícÛ, tím to bylo hor‰í. V jednu chvíli ji zaplavoval smutek. Minutu nato se jí zase zmocnila zufiivost.

Sibby se to pokusila potlaãit. „NemÛÏu ti pomoct, kdyÏ se mnou nebude‰ mluvit,“ fiekla. „Vyfiídil jsem spoustu lidí,“ odvûtil Steve klidnû. „Lidí, ktefií by mohli mít chuÈ mû nav‰tívit.“ „Mበna mysli nûkoho urãitého, Steve? Nûkoho, o kom se domnívá‰, Ïe po tobû jde?“ Neodpovûdûl. „Tak proto jsi byl vãera veãer venku se sv˘m star˘m ‰éfem?“ Pofiád nic.

Max a Henry napjatû sedûli. Funûli. âekali na svou procházku na pláÏ. Nechápali, proã se je‰tû nejdou probûhnout. Copak uÏ není ãas na venãení?

Pokud ‰lo o Steva, Sibby v sobû mûla úpln˘ oceán trpûlivosti.

Musela mít. Byl pomal˘, systematick˘, obezfietn˘, tajnÛstkáfisk˘. Ano, nûkdy to s ním b˘valo k ze‰ílení.

Ale právû to ji k nûmu souãasnû pfiitahovalo.

Steve byl ztûlesnûním muÏe ze Ïuly, a Sibby neustále Ïasla, Ïe se jí dafií pronikat tou tvrdou slupkou a cítit ty malé v˘trysky vfielosti uzamãené kdesi tam uvnitfi.

Ty drobné útrÏky své minulosti, o které se s ní za dobu jejich vztahu podûlil – Ïe je b˘val˘ federální agent, jeho adoptivní rodina zahynula a sám si jejich smrt klade za vinu –, pro ni byly dostateãn˘m vodítkem. Sibby z nûj nechtûla páãit víc proti jeho vÛli a odhalovat v‰echna jeho tajemství. Pokud na nûãem skuteãnû záleÏelo, potom bylo tfieba, aby se jí s tím svûfiil z vlastní vÛle. „Ty mi nefiíkበv‰echno,“ za‰eptala Sibby co nejklidnûj‰ím hlasem.

122

Zdálo se, Ïe Steve pracnû hledá vhodná slova. „Zlikvidoval jsem spoustu mizerÛ, Sibby. Takoví lidi by se dvakrát nerozvaÏovali, kdyby dostali pfiíleÏitost nám ublíÏit, mnû nebo tobû. Vydûsil jsem tû, co? Omlouvám se…“ Chvíli se drÏeli v objetí. Cítila na ãele jeho rty. V‰ude vládl klid. Bezpeãí.

A vtom cosi roztfií‰tilo okno dole v pfiízemí. Steve a Sibby vyskoãili, jako by jim tûlem projel elektrick˘ proud.

123

kapitola 30

ark popadl pistoli Glock, kterou mûl zastrãenou vzadu nad pasem, a nafiídil Sibby: „Volej 911.“ Sestupoval podél zdi po schodech, zbraÀ v pohotovosti.

U terasy smûrem k oceánu vidûl vlát závûsy. S kaÏd˘m krokem se mu teì znovu rozbu‰ilo srdce. V mozku mu naplno znûlo jediné jméno: Skfiípal.

JenÏe tohle Skfiípala vÛbec nepfiipomínalo. Kdepak, ten by pfiece nemarnil ãas podstrkáváním nûjak˘ch hodinek pod kola aut ãi rozbíjením oken. KdyÏ se nûkde objevil, nijak to nevytruboval. Pro nûho byla podstata vzru‰ení z lovu v tom, Ïe se skr˘val v posledním místû, o kterém by to nûkoho napadlo, a dotyãn˘ zahlédl jeho temné oãi aÏ v závûreãném okamÏiku. A to uÏ bylo na v‰echno pozdû.

Dark koneãnû uvidûl, co okno roztfií‰tilo: kámen o velikosti baseballového míãku. LeÏel mezi sklenûn˘mi stfiepy na podlaze z tvrdého dfieva.

Dark sklo pfiekroãil, opatrnû, aby nepohnul ani jedním kouskem, a pohledem pfiejel po pobfieÏí, tam a zpátky. Nic. Vytáhl z kapsy mobil a napsal esemesku Rigginsovi.

DarkÛv text byl prost˘: adresa, následovaná prosbou „HNED SEM P¤IJEë“.

Jestli tohle nûjak souviselo se Skfiípalem, nebylo nikoho lep‰ího, koho teì mít po svém boku, neÏ Rigginse.

D

124

Dark zprávu odeslal a znovu vyhlédl rozbit˘m oknem na terasu. Pfies ulici stál hlídkov˘ vÛz s oznaãením Úfiadu ‰erifa Los Angeles a blikajícím majáãkem. Dva policisté hovofiili s Darkov˘m sousedem.

Ten muÏ, pÛvodem z Bronxu, se údajnû vypracoval vlastními silami na milionáfie. Nûjak˘ prÛlomov˘ vynález v oboru plastÛ mu úplnû zmûnil Ïivot, mohl si dovolit pfiestûhovat se na penzi do nejkrásnûj‰í ãásti západního pobfieÏí, a on pfiitom neustále jenom remcal. Nepokrytû flirtoval se Sibby, dokonce i v dobû, kdy uÏ na ní bylo jasnû vidût, Ïe je v jiném stavu. Sibby pfiipadal velmi mil˘. „Já bych ty spratky na místû postfiílel,“ soptil soused. „MÛÏete to udûlat? MÛÏete je sem dotáhnout, abych se podíval, jak je popravíte?“ „Stalo se nûco?“ zeptal se ho Dark.

Soused zvedl kámen, kter˘ drÏel v ruce – tvarem i velikostí velmi pfiipomínal ten, co na‰el doma Dark. Vztekle jím na Darka mával. „Vás si vzali na pa‰kál taky?“ zeptal se.

Dark zavrtûl hlavou. „No to je hezké – takÏe jsem to schytal jenom já.“ Soused se zaãal znovu vûnovat ‰erifov˘m zástupcÛm. „DokáÏete s tím nûco udûlat? Myslím strãit to nûkde do ma‰iny, aby z toho vyskoãila DNA, jako to dûlají v Kriminálce Las Vegas?“ Dark jim popfiál hodnû ‰tûstí v honu na pachatele a vracel se ke svému domu. Sibby uÏ ho vyhlíÏela na pfiedním balkonu. Na tváfii mûla v˘raz, kter˘ jasnû fiíkal Co se ksakru dûje? Dark zavrtûl hlavou. „Jen pár uliãníkÛ,“ fiekl jí, jakmile za‰el do domu. „Házejí kamení lidem do oken.“ „To je k neuvûfiení,“ odvûtila. „Tak my si vybereme bydlení v domû za milion, v luxusní ãtvrti, ale stejnû tu nakonec narazíme na nûco takového. Co kdybychom uÏ mûli dítû a zrovna si hrálo pod tím oknem?“ 125

„Já vím,“ hlesl Dark ti‰e.

Sibby se vztekle hrnula ke kuchyÀskému v˘klenku s úklidov˘mi prostfiedky a vytáhla smeták. „Já to uklidím,“ namítl Dark. „Ne, já to udûlám. Musím nûco dûlat, jinak vyrazím ven a budu ty fakany hledat sama. Nevûdí, co je to opravdová zufiivost, dokud nenarazí na tûhotnou Ïenskou s rozboufien˘mi hormony.“ Nûkdo zaklepal na dvefie.

Riggins. „Ahoj,“ pozdravil. „Dorazil jsem tak rychle, jak to ‰lo. Jste v pofiádku?“ „Ale jo,“ odpovûdûl Dark. „My jsme celí.“ Riggins uÏ mezitím rázoval pokojem, zkoumal podlahu, stûny, pfiedmûty na zdech, strop, a teprve pak se vrátil k rozbit˘m dvefiím na terasu. „A co teda tohle znamená?“ „Jen kluci, co házejí kamení.“ „Tady v Malibu nechají dûti volnû toulat?“ „UÏ to tak vypadá.“ Dark pohlédl za Rigginse. „Kde jsi nechal kamarády?“ „Myslí‰ mé muÏe v ãerném? No venku. Zatím je pofiád nechávám v domnûní, Ïe se mi tû uÏ uÏ podafiilo pfiesvûdãit, aby ses toho pfiípadu ujal. Pfiedpokládám, Ïe mû teda musejí nechat aÏ do úplnû poslední minuty.“ Za Darkem se objevila Sibby. „Zdravím. Vy musíte b˘t Tom.“ Podala mu ruku. „Dark o vás hodnû mluví…“ „Ani náhodou, v‰ak já vím. Rád vás koneãnû poznávám, Sibby.“ Dark se o Sibby Rigginsovi zmínil v‰eho v‰udy jedenkrát – vãera veãer, kdyÏ mu uklouzla zmínka o jiném stavu. KdyÏ nic jiného, Riggins rozhodnû umûl b˘t zdvofiil˘.

Pro Darka to byla zvlá‰tní chvíle – setkaly se tu dva velice rozdílné svûty. Riggins pfiedstavoval minulost, kladného hrdi126

nu z dávno skonãeného seriálu. Sibby znamenala dne‰ek, stfied svûta, pro nûj smysl v‰eho. Jak si tu mÛÏou potfiásat rukama?

Nemûli by b˘t dokonce ani v jedné místnosti. Vesmír by mohl vybuchnout.

Napûtí prolomila Sibby. „Postavím na kafe. Tome, dáte si?“ „Rád, díky.“ „Pro mû ne,“ fiekl Dark. „Já sklidím ze zemû to sklo.“ Riggins se podíval na roztfií‰tûné sklo, jímÏ byla podlaha posetá, a pak pohlédl Darkovi do oãí.

Za‰eptal: „Je tu nûjaká pravdûpodobnost, Ïe by to byl on?“

127

kapitola 31

á nevím,“ odvûtil Dark. „Takovéhle dûtinské chování k nûmu pfiece nesedí, nebo jo?“ „ „To ne,“ pfiipustil Riggins. „Nepasuje to ani k jednomu z pfiípadÛ, co jsme zkoumali.“ „A dokonce i kdyby to byl on,“ pokraãoval Dark, „proã by rozbíjel okno i sousedovi? Skfiípal by si pfiece adresu nespletl.“ „To rozhodnû ne.“ „A Skfiípal svÛj pfiíchod neohla‰uje. Prostû rovnou udefií.“ „No právû.“ Riggins sepjal ruce a se‰pulil rty, jako by se chystal hvízdnout. Nevydal ale ani hlásku. Urãitá ãást jeho bytosti se bavila tím, Ïe Dark mluví. VÏdyÈ on se pfiímo rozpovídal!

Koneãnû se Dark zeptal: „Tak co?“ „No nic,“ opáãil Riggins. „Akorát Ïe nic z toho nesedí.“ „Jsme celou noc vzhÛru a tobû zb˘vá do konce pár hodin.

Samozfiejmû Ïe tu nic nesedí.“ Riggins se teì uÏ ani nepotfieboval dívat na hodinky. V poledne bude po v‰em. „Trefná poznámka,“ utrousil radûji. „Ale koukni se na to z mého pohledu. Tak já se ti znovu zamíchám do Ïivota, a pár hodin nato ti nûkdo rozmlátí dvefie na terasu. Povûz mi – kolik pfiípadÛ vandalismu se na území Malibu vyskytne za t˘den? Vy tu se Sibby pofiád odklízíte ‰utry?“

J

128

Dark mu nevûnoval pozornost, smetal stfiepy na gumovou lopatku na smetí a pfiená‰el je do kuchynû do plastového ko‰e na odpad. Cosi v té nepravidelnû zubaté zmûti v‰ak upoutalo jeho pozornost. Zarazil se, zvedl jeden stfiep a podrÏel ho proti svûtlu. „Co je?“ zeptal se Riggins.

Dark stfiep pomalu obracel v jasném sluneãním svûtle a studoval ho, jako by na nûm bylo nûco napsáno sanskrtem. „Tak co? BoÏe, nenech mû tu takhle trãet, Darku. Ty neÏ se rozhoupe‰ a fiekne‰ mi to, moÏná uÏ bude po mnû.“ „Tahle hrana. Je dokonale sefiíznutá. Podívej.“ Riggins vidûl, Ïe má pravdu. Hrana stfiepu pfiipomínala dokonal˘ obrys pÛlmûsíce, a to se pfiece nestává pfiirozenou cestou, kdyÏ mr‰títe kamenem do sklenûné tabule. „Dûlá je‰tû v laborce Banner?“ zeptal se Dark.

Riggins pfiik˘vl. „Co by tak chlap jako on dûlal jin˘ho? Hele, ty snad chce‰ vyuÏít nejlep‰í losangeleskou policejní laboratofi k dopadení party klukÛ z Malibu?“ Dark fiekl Sibby, Ïe Riggins si vezme kávu s sebou a on sám bude za pár hodin zpátky.

Venku na ulici u Darkova domu, s profesionálním odstupem od budovy, sedûl na pfiedním sedadle dodávky Nellis a poslouchal, jak mu do sluchátka znovu ‰tûká ministrÛv hlas. „Tak jak˘ je stav?“ „Riggins a Dark jsou spolu. V Darkovû domû do‰lo k aktu vandalismu, stejnû jako v sousedství.“ „Vandalismus? V podûlan˘m Malibu?“ „Kamení do oken.“ Ministr se na chvilku odmlãel, aby si to promyslel. „To moÏná ten kretén Riggins. Hraje o ãas.“ „To ne, pane,“ odpovûdûl Nellis. „Celou dobu jsme se od nûj nehnuli.“ „Dobrá,“ fiekl Wycoff. „Tak na to ka‰lete. Jsem uÏ na cestû 129

k vám. Jestli Riggins tu práci nezvládne, moÏná ji za nûj budu muset udûlat já.“ Dark zaklepal na dvefie sousedova domu. Riggins postával pár krokÛ za ním. Tohle by mohlo b˘t zajímavé – Dark se chystá jednat s jin˘mi lidsk˘mi bytostmi. Riggins si po celé ty spoleãné roky u MimofiádÛ uvûdomoval, jak se Dark vût‰inû ostatních lidí vyh˘bá. Na sv˘ch pfiípadech pracoval jako vûdec a dával pfiednost dÛkazÛm, které uÏ byly vypreparované, vysu‰ené a slisované mezi dvû sklíãka. Ne Ïivé. „Co je?“ zeptal se soused, ale pak pochopil, kdo pfii‰el. „Aha. To jste zase vy.“ „Nechtûl jsem vás obtûÏovat,“ fiekl Dark, „ale napadlo mû, jestli bych si nemohl odnést nûco z toho rozbitého skla z va‰eho okna.“ „CoÏe? A na co by vám to k ãertu bylo?“ „Tady mÛj znám˘,“ pokraãoval Dark a ukázal palcem za sebe na Rigginse, „pracuje v losangeleské policejní laboratofii. Podle v‰eho se v téhle oblasti uÏ pár t˘dnÛ dopou‰tí vandalství nûjaká parta skejÈáck˘ch v˘trÏníkÛ. KdyÏ si bude moct odnést trochu va‰eho skla, chlapi v laboratofii ho budou moct analyzovat.“ „A na co?“ zeptal se soused. „To jako na otisky prstÛ? VÏdyÈ do toho skla hodili ‰utr, nerozmlátili ho pûstí. Vበznám˘ by si mûl vzít ten kámen. AÈ si hledají tu svou déená na nûm.“ „Ale sklo by bylo taky moc uÏiteãné.“ Postar‰í muÏ pfiejel pohledem z Rigginse na Darka. „Já to nechápu. Na co sklo? Heleìte, já dost koukám na televizi. Vím, co mÛÏou dûlat kriminalisti v laboratofii a co nemÛÏou. Co by krucinál dûlali s hromadou stfiepÛ?“ Dark opakoval: „Pane, nám by to hodnû pomohlo.“ „Vy – jak se jmenujete?“ Soused teì namífiil tuãn˘ prst na Rigginse. „Vy teda pracujete pro mûsto? Tak já vám nûco fieknu: kdyÏ mi mûsto koupí nové posuvné dvefie, mÛÏete si moje rozbité sklo klidnû odnést.“ 130

„Dobfie, máte je mít, kamaráde,“ odpovûdûl Riggins. Vytáhl penûÏenku, palcem odpoãítal pût set dolarÛ a podal je starému pánovi. „Co to má znamenat?“ „No pût set babek.“ „Vy mi dáváte pût set dolarÛ za hromádku stfiepÛ?“ „Nebereme kriminalitu v Malibu na lehkou váhu, pane.“ „To pak není divu, Ïe je mûsto pomalu na mizinû,“ zamumlal soused, ale pak jim pokynul, Ïe mÛÏou jít dál. „No tak jo. Dám vám to va‰e sklo. A je‰tû vám k tomu zadarmo pfiidám ten ‰utr.“ KdyÏ se Riggins prosm˘kl kolem Darka dovnitfi, v‰iml si, jak na nûj Dark zírá. AÏ se musel usmát pod vousy. Dark si moÏná poãínal skvûle, pokud ‰lo o pochopení lidsk˘ch motivÛ, ale nûkdy byl totálnû vedle, kdyÏ bylo s lidmi tfieba jednat.

131

kapitola 32

Centrum Los Angeles 11:19

okud v Los Angeles zemfiete násilnou smrtí, va‰e tûlo putuje do márnice. Majetek se rozdûlí mezi va‰e milované blízké. Snad i ta du‰e vstoupí kamsi do nové existence.

V‰echno ostatní skonãí u Joshe Bannera, v laboratofii pro anal˘zu stop.

JestliÏe va‰e smrt pfiivodí policejní vy‰etfiování, i nepatrné ãásteãky toho, co vás v okamÏiku odchodu ze svûta obklopovalo, nakonec zamífií k Bannerovi.

V Los Angeles o taková úmrtí nebyla nouze. Proto nakonec vÛbec nebylo od vûci, Ïe byl Banner tak schránãliv˘.

Riggins nav‰tûvoval Bannerovo pracovi‰tû stra‰nû nerad. KaÏd˘ sebenepatrnûj‰í úlomek jako by na sobû nesl onu peãeÈ smrti.

Zato Dark sem vÏdycky chodíval s nesmírnou chutí. Banner byl jednou z mála spfiíznûn˘ch du‰í, jaké Dark ve zdej‰ích bezpeãnostních sloÏkách nacházel. Vypadali spolu jako dva tfiináctiletí kluci, co donekoneãna diskutují nad kreslen˘m seriálem. „Myslel jsem, Ïe uÏ jsi to zabalil,“ fiekl Banner. „Taky Ïe jo,“ opáãil Dark. „Ale rád bych tû poÏádal o jednu laskavost.“ „Jasnû, jasnû. Sem s tím.“ Rigginsovi nezb˘valo neÏ pfiedat mu dvû krabice plné sklenûn˘ch stfiepÛ a sledovat, jak se kluci dávají do práce. Mrkl na hodinky a doufal, Ïe Banner dokáÏe ty tabule vãas zase sloÏit

P

132

dohromady. Jeho osmaãtyfiicet hodin se totiÏ rychle ch˘lilo ke konci. Uvûdomoval si to aÏ moc dobfie.

Dvû krabice rozbitého skla. Tohle bude na dlouho.

A to mûl Josh Banner rád.

Nej‰Èastnûj‰í b˘val, kdyÏ ve hfie zÛstal pouze on a dÛkazy.

Lidi byli tûkaví, náladoví, otravní. Zato dÛkazy zÛstávaly pofiád stejné. Nesesypaly se na vás. Nevybuchovaly náhl˘m vztekem.

NesnaÏily se vás pfiechytraãit.

DÛkazy prostû zÛstávaly na svém místû a ãekaly, aÏ je rozlu‰títe. Ti‰e. Trpûlivû.

Banner si natáhl plastové rukavice, nasadil si ochranné br˘le a z postranní kapsy bílého laboratorního plá‰tû vytáhl pinzetu.

Pustil se do práce. Trpûlivû k sobû sestavoval jednotlivé stfiepy na obfiím bílém stole, kter˘ propÛjãoval ãir˘m úlomkÛm lehce modrav˘ nádech. AspoÀ to Bannerovi sk˘talo iluzi, Ïe lu‰tí ohromné puzzle. V‰echny dílky, které potfieboval, mûl pfied sebou. A vûdûl, Ïe aÏ bude celek kompletní, stejnû jako opravdové puzzle vypoví nûjak˘ pfiíbûh.

Pracoval klidnû a sviÏnû. Po nûkolika hodinách zjistil, Ïe je asi z poloviny hotov˘. Dal‰í hodina, a byly znovu sestavené tfii ãtvrtiny obou roztfií‰tûn˘ch oken. âím víc se blíÏil dokonãení, tím rychleji se mu pracovalo. Zrovna sestavoval poslední stfiepy a zaãínalo mu svítat, jak˘ pfiíbûh mu vyprávûjí, kdyÏ do místnosti znovu vstoupil Riggins s Darkem. „Pfii‰li jste právû vãas,“ podotkl Banner s úsmûvem.

Riggins si vrazil ruce do kapes a pfiesunul se k osvûtlenému stolu.

Chcete-li vstoupit do laboratofie, pfiihlaste se na LEVEL26.com a zadejte kód: shards

133

kapitola 33

11:55

anner právû konãil svÛj v˘klad, kdyÏ do místnosti vrazil Wycoff v doprovodu dvou agentÛ tajné sluÏby. „Rigginsi, je ãas.“ Dark se sotva dokázal soustfiedit na to, co se právû dûlo. Hlavou mu je‰tû vífiilo, co vypl˘vá z Bannerova odhalení. „Do prãic,“ vypravil ze sebe. „ProhlíÏel jsem v‰echny místnosti. KaÏdou skfiíÀ. Kruci, i koberec jsem zvednul…“ Riggins se opfiel prsty o osvûtlen˘ stÛl, jako by se jeho desku chystal vlastnoruãnû rozdrtit. Vrhl pohled na Wycoffa a zpátky na Darka. „Nechtûl jsem, aby k tomuhle do‰lo. Musí‰ mi vûfiit.“ Dark ho ale neposlouchal. UÏ volal Sibby. „V‰echno je v pofiádku, miláãku,“ hlásila mu. „Je‰tû tu jsou od policie, nበbájeãn˘ soused pohrozil, Ïe to dá k soudu, tak to sepisují. Ale co ty?“ „V‰echno je v pofiádku,“ ujistil ji Dark. „Jen mi nelÏi. Co se dûje? Poznám ti to na hlase.“ BannerÛv rozbor stop ukázal, Ïe obû tabule posuvn˘ch dvefií skuteãnû zasáhly kameny. JenÏe pouze stfiepy Darkova skla vykázaly jak˘si kruhov˘ vzor – dÛkaz, Ïe nejdfiív nûkdo pouÏil kruhovou fiezací ‰ablonu. Na‰el i stopy po pfiísavce, s jejíÏ pomocí pak ten nûkdo nevelk˘ sklenûn˘ kruh vyÀal.

Tak se tedy dostal dovnitfi.

B

135

„Pfiísahám, lásko,“ povídal Dark. „Jsem v pofiádku. Za chvilku ti zavolám znovu. Ale ozvi se mi, jakmile policajti odjedou.“ Dark ukonãil hovor a otoãil se, aby mohl ãelit situaci, která právû teì nastala. âas uÏ témûfi vypr‰el. Nellis a McGuire ãekali na chodbû, a byli pfiipraveni. V kapsách mûli nacpané kukly. Pouta na zápûstí a injekce byly nachystané. Nedaleko ãekal zabezpeãen˘ dÛm a skládka.

Pfied pár minutami, kdyÏ dorazil Wycoff, se jejich rozkazy trochu pozmûnily. Jakmile ministr vysloví své poslední ultimátum, rozhodnutí bude v Darkov˘ch rukou.

Ano bude znamenat, Ïe jejich mise skonãila. Po krátké dovolené budou Nellis s McGuirem nasazeni na jin˘ úkol. Nellis pfiemítal, celkem naplano, jestli to bude zase v oblasti Los Angeles. Moc se mu nezamlouvala pfiedstava, Ïe by se mûl vyspat v letadle.

Av‰ak Darkovo ne bude znamenat, Ïe se jejich úkol zdvojí.

Wycoff se vyjádfiil jasnû: zmocnûte se Darka a Rigginse, zlomte jejich odpor a dopravte je do zabezpeãeného domu. Riggins se uÏ odtamtud nevrátí, a Darkovi zaãne odtikávat jeho osmaãtyfiicet hodin.

MoÏná Ïe to bude jenom ãtyfiiadvacet hodin. Nebo dvanáct.

Wycoff zaãínal rychle ztrácet trpûlivost.

Tfieba se budou muset zmocnit i Darkovy Ïeny, coÏ byla pfiedstava, ze které Nellis taky nebyl zrovna nad‰en˘. Ale to uÏ k jeho práci patfiilo. Znal pár agentÛ, co fiíkávali Ïádné Ïeny, Ïádné dûti, ale ti prostû jen nebyli ochotní dotahovat vûci do konce. Upfiímnû fieãeno, byli tak trochu zÏen‰tilí. „Rigginsi,“ pronesl znovu Wycoff a ukázal si na hodinky. Riggins se rozzlobenû podíval Darkov˘m smûrem a povzdychl si.

Dark si v‰iml, Ïe ty hodinky byly vojenské speciálky MTM – takové se tû‰ily velké oblibû ve sloÏkách námofinictva, a nebylo 136

pochyb, Ïe mûly podporovat Wycoffovu úpornou snahu pÛsobit co nejvíc jako tvrìák. O tom, odkud Wycoff pochází, toho Dark moc nevûdûl, tu‰il jen, Ïe tenhle chlap nikdy ani nevkroãil do opravdové bojové zóny.

TakÏe ty v˘hrÛÏky skuteãné byly, pfiicházely pfiímo z nejvy‰‰ích míst, a teì je Wycoff tady, aby se vypofiádal s Rigginsem, a pak se rozkfiikne na Darka a pokusí se ho pfiesvûdãit osobnû.

Dark tyhle burany nenávidûl. V‰echny do jednoho.

Podíval se na Rigginse.

Riggins si uvûdomil, Ïe mûl zase jednou bohuÏel pravdu.

AÏ ho zabijí, ani potom nenechají Darka na pokoji. V Ïádném pfiípadû, kdyÏ je tu Wycoff osobnû. Staãí, kdyÏ se ministr rozhodne a vyvine stejn˘ tlak na Darka. A proã taky ne? Tenhle chlap není nic jiného neÏ rozmazlen˘ spratek v drahém obleku, zvykl˘, Ïe vÏdycky dostane, ãeho se mu zamane. Cel˘ svÛj zatracen˘ Ïivot.

Wycoff pohlédl na hodinky a vidûl, jak vtefiinová ruãiãka spûchá ke dvanáctce. K ãertu s Rigginsem – v‰ak svou pfiíleÏitost dostal. Wycoff si uvûdomil, Ïe na Darka musí vyvinout niãím neomezen˘ tlak od samého poãátku.

Odmítal odejít z téhle policejní stanice, aniÏ by znal odpovûì, kterou chtûl sly‰et.

Kterou potfieboval.

Nellis v‰e sledoval z chodby a hlavou mu rychle probûhly moÏnosti, co z toho vzejde.

JestliÏe se ti chlapi pokusí o útûk, Riggins udûlá první pohyb, moÏná sebere nûco z toho laboratorního stolu a mr‰tí to po nich. Dark se pfiidá vtefiinu nato a pokusí se o nûjak˘ krycí pohyb, moÏná Ïe dokonce popadne ministra jako rukojmí.

Chvilku to bude zapeklité, ale oni si s tím snadno poradí. MoÏná Ïe nepfiijdou na pofiad injekce, tfieba se dostanou ke slovu 137

pistole. Bylo mu jedno, jak to udûlají, hlavnû aÈ se to semele rychle. Umíral uÏ nudou.

Jsou tu sice pfiímo na pÛdû policejní stanice, takÏe jak˘koli smrtící zásah nebude snadné jen tak ututlat, ale koneckoncÛ Riggins a Dark se pfiece moÏná pokusí zabít ministra obrany.

Losangeleská policie bude je‰tû ráda drÏet hubu.

Nellis cítil, jak se mu do krevního fieãi‰tû vzru‰ením uvolÀuje adrenalin. Tohle by mohlo b˘t dobré. Tohle by mohlo b˘t váÏnû dobré.

00:03…

00:02…

00:01…

Dark pohlédl na Wycoffa.

Mohl udûlat jen jednu jedinou vûc. „Pane ministfie,“ promluvil, „Riggins mi fiekl o tûch stupÀujících se komplikacích. Chci vás ujistit, Ïe máte moji plnou souãinnost na tomhle pfiípadu. Jdu do toho…“ Rigginsovy a Darkovy oãi se setkaly. Riggins mûl pocit, jako by mu ze srdce padal balvan tûÏk˘ jako cel˘ svût. Koneãnû sloÏili nevyslovenou zkou‰ku loajality, test, kter˘ by ani jeden z obou muÏÛ vlastnû ani nedokázal vysvûtlit.

Wycoff vypadal ohromenû, jako by právû spolkl pecku od broskve. I jeho stráÏce pÛsobil zaskoãenû. Ov‰em to samé se t˘kalo Rigginse. „âlovûãe,“ vypravil ze sebe. „Darku, hele, ty –“ „Nûco jsme u mû doma objevili. Nechcete se podívat?“ A Dark jim zaãal vysvûtlovat dÛkazy, pûknû popofiádku.

Tohle byla jediná moÏnost, která dávala smysl. Jestli se kvÛli tomu chystali vyfiídit Rigginse, pak bylo pfiece jasné, Ïe by se s tím nespokojili. Zaãali by ‰tvanici na Darka, dnem i nocí, dost moÏná by do toho zatáhli i Sibby a její rodinu – a hrabali by se celé roky nazpátek v jejich daÀov˘ch pfiiznáních, v pracovních hodnoceních, zdravotních záznamech a ve v‰em ostatním, co 138

by se jim podafiilo vy‰Èourat – a neustále by je pronásledovali, tlaãili, dusili, dokud by jim neudûlali ze Ïivota peklo. A co by bylo hor‰í, Dark by pfii‰el u MimofiádÛ o spojence, kterému mohl vûfiit.

Ne, zachránit Rigginsovu pozici byl jedin˘ zpÛsob, jak si nad vy‰etfiováním udrÏet kontrolu.

NeboÈ teì bylo jasné, Ïe v netvorovi se znovu probudil zájem o Darka, a Dark nemûl v úmyslu mu dát prostor tím, Ïe by ho ignoroval.

Dark byl tentokrát odhodlan˘ nepfiestat, dokud nevpálí kulku do skuteãné Ïivé stvÛry, nikoli jen do jejího odrazu v zrcadle.

Práce skonãila. Nellis a McGuire se vrátili ke své dodávce. Teì si budou moct schrupnout, pak je ãeká nové pfiidûlení. Nellis by to nikomu nepfiiznal, dokonce ani sám sobû, ale pfied chvílí uÏ se skuteãnû tû‰il na to, aÏ bude vráÏet jehlu do toho Rigginsova masitého krku a sledovat, jak se mu z oãí vytrácí Ïivot. Sledovat, jak mu ze rtÛ mizí ten ú‰klebek. Tûlo mu chladne a nakonec znehybní. Mûl-li b˘t upfiímn˘, odcházet zrovna teì bylo urãité zklamání.

Ale nakonec, kdoví? Tfieba se je‰tû jednou vrátí, aby v tomhle binci koneãnû udûlali pofiádek.

139

kapitola 34

Kdesi v Americe

kfiípal procházel svÛj suterén nah˘, v levé ruce upilovanou brokovnici. Zpocené vyzáblé tûlo mûl pokryté skofiicov˘m prá‰kem.

Pfii chÛzi sledoval fiadu sv˘ch monitorÛ. Bylo to pfiíli‰ vzru‰ující, neÏ aby jenom sedûl a pasivnû to pozoroval. Nervy se mu tetelily rozru‰ením, samy svaly mu fiíkaly, aby se h˘bal. D˘chal rychle, rozechvûle.

Musí toho je‰tû spoustu udûlat; teì, kdyÏ mu lovec koneãnû zaãínal naslouchat. Ale pûknû v‰echno po pofiádku. Teì je ãas nakrmit ptáãky.

Netvor se ubíral k dfievûnému stolu – byl to ten sam˘, kter˘ jeho babiãka mívala nahofie v kuchyni. Desku mûl kfiíÏem kráÏem podrápanou r˘hami, star˘mi uÏ desítky let, hlubok˘mi, zãernal˘mi brázdami. Skfiípal ãas od ãasu do nûkteré z nich zajel jazykem, aby zkusil, jestli je‰tû rozezná chuÈ zbytkÛ uÏ kdysi dávno vafien˘ch ingrediencí. Aby se pfiesvûdãil, zda mu jazyk stále dokáÏe pfiipomenout nûjak˘ zapomenut˘ smyslov˘ detail.

Dnes na to ale nemyslel. Právû se zab˘val nabíjením zbranû.

Opfiel si paÏbu o bok, do trubicového zásobníku vloÏil náboj, natáhl závûr a náboj zaskoãil do komory s klapnutím, jeÏ se od kamenn˘ch stûn suterénu odráÏelo ozvûnou.

H˘ly v kleci na druhém konci místnosti zvuk vypla‰il, aÏ zaãali vydû‰enû tfiepat kfiídly a míhali se nahoru dolÛ.

S

140

Skfiípal kolébavû do‰el k provizorní kleci a protlaãil mezi dráty mfiíÏky prsty. Klec dûlal sám, zhotovil ji ze star˘ch mfiíÏkov˘ch polic lednice, které na‰el na skládce. Dno klece tvofiil star˘ ocelov˘ pekáã.

TouÏil po tom, aby je mohl pohladit na hlaviãkách, podrbat ta drobná mûkká pefiíãka, jimiÏ mûli porostlé malinké kostûné lebky, ale h˘lové se nikdy nenechali. Spí‰ to vypadalo, Ïe se jim jejich nov˘ domov pranic nelíbí. Na dnû primitivní klece leÏelo nûkolik rozbit˘ch vajíãek, jako by se tu sameãci ani nedokázali spáfiit. „Proã tu tak lítáte?“ broukal na nû Skfiípal. „Proã nezpíváte?

Kdybych vás pustil, chcípnete. Skonãíte nûkde v kleci bez kfiídel.“ Jedin˘m bleskurychl˘m pohybem Skfiípal pozvedl ke kleci nabitou pu‰ku a pfiitiskl hlaveÀ pfiímo k drátûné mfiíÏi.

Ten pohyb ptáky znovu k smrti vydûsil.

Pak toho ale nechal.

Sklopil zbraÀ. „Já vím,“ podotkl Skfiípal. „Máte hlad.“ Naslinil si trochu ‰piãku ukazováku a ponofiil ho do misky se semínky – byla to stará m˘dlenka z babiããiny koupelny. Uchovával ji mimo klec, aby krmení ptákÛ udrÏoval pod kontrolou.

Teì uÏ uplynul den, tak budou hladoví.

K naslinûnému nehtu mu pfiilnulo nûkolik zpola zral˘ch travních semínek. Skfiípal si prst opatrnû otfiel o ãerné ústí hlavnû, a pár semínek tam ulpûlo.

Pak pfiiloÏil hlaveÀ tûsnû ke stranû klece. „Ná pipi,“ vybídl je Skfiípal, „ãas na papání.“ Jeden odváÏn˘ sameãek si semen v‰iml a vydal se k okraji klece. Drobn˘mi pafiáty se zachytil drátûn˘ch mfiíÏí a natahoval hlaviãku k hlavni. Copak to je? Nûjak˘ nov˘ zpÛsob krmení?

Za malou chvilku v nûm hlad zvítûzil nad neklidem. Zobáãkem zaãal klovat do semínek. „No vidí‰, mrÀousi. No vid퉅“ Skfiípal se usmál, aÏ se odhalily jeho ãerné zuby. UÏ jen pohled na nû mohl ptáãka znovu zahnat do opaãného rohu klece, 141

ale nûjak uÏ nabyl jistoty. Tady pfiece není Ïádn˘ dÛvod k znepokojení. Je to jen nov˘ zpÛsob krmení.

H˘l spofiádal poslední semínko a strãil hlaviãku dál do té ocelové jeskyÀky, aby se podíval – co kdyby – Cvak.

Prásk.

Rána celého ptáãka – a s ním i vût‰í ãást klece za ním i s jeho dosavadními sousedy – rozemlela na prach. O kamennou zeì suterénu se rozprsklo pefií a kousky ocelového drátu. Na zbytcích klece visely drobouãké kousky ptaãího masa, z nichÏ stoupaly nepatrné prouÏky d˘mu.

Skfiípal se sh˘bl a sebral nûkolik pefiíãek. Jedním si jemnû pfiejel po tváfii. Jistû, nemûl Ïádnou moÏnost to s urãitostí zjistit… ale mûl dojem, Ïe h˘l uÏ nestaãil zaslechnout ani to cvaknutí.

142

âÁST DRUHÁ

dark na scénû

kapitola 35

Griffithova observatoř, Mount Hollywood středa / 18:30

ady nahofie mûl ãlovûk pfied oãima úplnû v‰echno – celé Los Angeles, do nekoneãnû mal˘ch podrobností, ve‰keré území v pruhu sahajícím aÏ k Tichému oceánu.

Sám Dark svého ãasu na hvûzdárnu ani nepomyslel, zatáhla ho sem teprve Sibby, pár mûsícÛ poté, co zaãalo jejich namlouvání. Jak ãasto, fiekla mu tenkrát, mበpfiíleÏitost cítit se jako BÛh?

A Dark musel ke svému znaãnému pfiekvapení pfiipustit, Ïe ho ten v˘hled nesmírnû zaujal. V L. A. sice vyrÛstal, ale tohle místo vÏdycky povaÏoval jen za past na turisty.

V sam˘ch poãátcích svého vztahu si sem nahoru brávali obãerstvení na piknik i s vychlazenou láhví vína. Trochu si ho tu dali, aÏ se jim rozostfiila mysl, Ïertem se pasovali do role Boha a uvaÏovali, co by tak mûli tam dole v ulicích hfií‰ného L. A. vym˘tit ze v‰eho nejdfiív.

Teì sem ale na piknik nepfiijeli. Tenhle veãer ne.

Od okamÏiku, kdy Dark fiekl Rigginsovi, Ïe se zapojí do honu na Skfiípala, nabyl pocitu, Ïe se ãas kolem nûj jen míhá a on nad ním úplnû ztrácí kontrolu. Jakmile mu do‰lo, Ïe ten mal˘ kroutící se ãerv vnikl do jejich domu, horeãnû telefonoval Sibby – jenomÏe ona telefon na pevné lince ani svÛj mobil celou pÛlhodinu nezvedala, aÏ to bylo k uzoufání. Nakonec Darkovi zavolala zpátky sama a vysvûtlila mu, Ïe byla po nákupech a vyzvánûní pfieslechla. Îe prostû na chvíli musela vypadnout z domu.

T

145

Dark o tom okamÏik pfiem˘‰lel a vzápûtí jí fiekl: „Fajn. Ví‰ co, zÛstaÀ venku celé odpoledne. Nefiíkej mi, kam se chystá‰.

Nefiíkej to nikomu. Pohybuj se, jak tû napadne.“ „To myslí‰ váÏnû?“ zeptala se Sibby se smíchem. „Humor b˘valého policajta,“ odvûtil Dark, ale aÏ sebou pfii tûch slovech ‰kubl. B˘valého policajta. Vûcnû vzato, jeho penze skonãila pfied pûtatfiiceti minutami. Je zase zpátky v práci. „No tak jo, tak jo,“ chlácholila ho. „Uvidíme se veãer doma.“ „Co kdybychom se se‰li dnes veãer o pÛl sedmé na na‰em starém místû? Nahofie v kopcích?“ Sibby to po nûm zaãala opakovat. „Na starém místû? Poãkej, to myslí‰ Grif– “ „Pfiesnû tak,“ fiekl. „Kup nûco dobrého. Miluju tû.“ „Já tebe taky, i kdyÏ se chovበdivnû.“ Dark tam dorazil o hodinu dfiív – hlavnû kvÛli tomu, aby místo provûfiil. Nasvícené zdi a temnû zlaté kupole propÛjãovaly observatofii spí‰ vzhled nûjakého náboÏenského shromaÏdi‰tû neÏ turistické atrakce. Ale takov˘ popis byl nakonec docela namístû. VÏdyÈ se tu pfiece setkávaly lidské bytosti, aby hledûly na nebesa a pfiemítaly o svém místû ve vesmíru. Témûfi nûco jako chrám pro ateisty.

Sibby pfiijela pfiesnû o pÛl sedmé a rychle zarazila Darkovy pokusy o bezv˘znamné plácání a nezávaznou konverzaci. Znala ho aÏ pfiíli‰ dobfie. „Tak hele, to by staãilo,“ usadila ho. „Co mi tady uniká? Zatáhne‰ mû na jedno z na‰ich oblíben˘ch míst, cel˘ odpoledne jsme spolu nemluvili… To snad ode mû odchází‰, nebo co?“ Dark na ni zíral. Tohle byla celá Sibby – rovnou k vûci. Îádné pfiedstírání, Ïádné vytáãky. „UÏ to tak bude,“ odpovûdûl.

Sibby se nejdfiív usmívala, jenÏe pak se mu podívala do tváfie a pochopila, Ïe jí ve skuteãnosti fiíká pravdu.

On ji opou‰tí.

146

Na tváfii se jí objevil rozlícen˘ v˘raz a jemu se do srdce zabodly tisíce Ïhav˘ch jehliãek. Úplnû pozbyl dech. To uÏ se odvrátila a zahledûla se dolÛ na kotlinu, kde se rozpínalo Los Angeles. „Teda jestli si myslí‰, Ïe je tohle vtipn˘…“ „Ale to není vtip.“ Sibby se mu znovu podívala do tváfie, pátrala v tûch jeho unaven˘ch oãích po nepatrn˘ch náznacích, jaké dovedou zachytit jenom milenci – ti, kdo zaÏijí splynutí du‰í. Spatfiila tam, Ïe jí fiíká pravdu, a vzápûtí cosi oplátkou pohaslo v jejím pohledu.

Její oãi ovládl chlad.

Dark natáhl ruku a dotkl se Sibbyiny paÏe. Byla strnulá. Ani se nepohnula. „Dneska dopoledne jsme vzali to rozbité sklo od nás z domu do forenzní laboratofie.“ Sibbyina tváfi se ani nepohnula. Pfiipomínala zamrzlou hladinu jezera. „Rekonstrukce okna odhalila, Ïe se k nám nûkdo vloupal do domu – vyuÏil kruhovou fiezaãku a aÏ pak sklo rozbil, aby to zamaskoval.“ Stále nic. Její obliãej ovládl arktick˘ permafrost. Vnímala vÛbec z jeho slov aspoÀ nûco? „Tenhle chlap… tenhle grázl… právû on nechal venku ty hodinky. To on nám rozbil dvefie. Dostal se dovnitfi s fiezaãkou na sklo, nûjak se protáhl kolem psÛ a víc neÏ hodinu se tam nûkde schovával. Ty jsi musela celou tu dobu spát. KdyÏ jsem se vrátil domÛ, byl je‰tû uvnitfi.“ „Ne,“ procedila chladnû. „Ne? Co tím myslí‰, Ïe ne?“ „Já spím lehce. Nepfiichází v úvahu, Ïe by byl nûkdo u nás doma.“ „Sibby, forenzní anal˘za nelÏe. Nûkdo k nám vniknul. A moÏná Ïe byl i v tvém pokoji.“ „Mimochodem, Steve, v‰iml sis, co jsi právû teì fiekl? Tvém pokoji? To uÏ jsi ode mû zãistajasna ode‰el se v‰ím v‰udy?“ 147

Na to, aby jí tohle nûjak dokázal rozmluvit, nebyl ãas. AÏ teì si Dark uvûdomil, jakou udûlal chybu. Chtûl, aby si uchovala jen ‰Èastné vzpomínky. Nej‰Èastnûj‰í moÏné vzpomínky vzhledem k okolnostem. Vybral její oblíbené místo. Na druhou stranu si uvûdomoval, Ïe nûco takového stejnû ãekal. Mohl se s tím vytasit kdekoli a v˘sledek by byl stejn˘: chvilkové vykolejení, rychle zamaskované prudk˘m, mocn˘m sebeobrann˘m mechanismem.

Sibby zÛstávala silná díky tomu, Ïe si kolem sebe vÏdycky umûla postavit mentální obranné hradby. A bÛh pomáhej kaÏdému, kdo by se jimi pokusil proniknout.

Takhle dokázala ãelit rozvodu sv˘ch rodiãÛ, kdyÏ jí bylo teprve tfiináct.

Takhle se umûla v sedmnácti vypofiádat i se znásilnûním na internátu.

A proto Darka dokázala milovat – neomezenû, bezpodmíneãnû, protoÏe vûdûla, jak se ochránit v pfiípadû, Ïe by se jí zaãal hroutit svût. CoÏ se podle v‰eho dûlo právû teì.

Sibby vstala, i kdyÏ Dark mluvil dál. „Zabalil jsem na‰e vûci a nechal jsem je pfievézt na bezpeãné místo,“ fiíkal. „Psy uÏ máme zaji‰tûné v útulku...“ Ale Sibby ho neposlouchala – byla na odchodu. NeÏ si to Dark vÛbec uvûdomil, udûlala uÏ nûkolik krokÛ a vydala se pfiekvapivû rychle k betonov˘m schodÛm. Chvatnû ji dohnal a chytil ji za ruku. Odtáhla se. „Prosím, poslouchej mû, Sibby. TvÛj Ïivot je v nebezpeãí. To je jedin˘ dÛvod, proã tohle dûlám…“ JenomÏe bylo pozdû. Hradby uÏ stály vztyãené, a Sibby byla pryã.

148

kapitola 36

di, vífiilo Sibby hlavou. Vypadni pryã od té hvûzdárny.

Pfiejdi trávník. Teì k autu a honem dolÛ z celé téhle prokleté hory.

Po pár krocích témûfi klop˘tla, nechybûlo mnoho a mohla si podvrtnout kotník, ale zvládla to. Teì upadnout nesmí. Musí z toho najít nûjaké v˘chodisko. Nûkam na chvíli zalézt – moÏná k tátovi. Bydlí jen hodinu odsud dál po pobfieÏí. Sibby aÏ pfiekvapilo, jak rychle jí v mysli ten plán vytanul. Je‰tû ani nestaãila pfiejít plochu pod hvûzdárnou k autu.

Netrápila ji sama skuteãnost, Ïe je Steve hodlá rozdûlit. Chce ji chránit, to pochopila. Dobfie uÏ vûdûla, jak jeho mysl pracuje. JenÏe to byla naprostá paliãatost a chtûlo se jí na nûj zaãít kfiiãet, jak ho nûco takového vÛbec mohlo napadnout. Ale chápala ho.

TvÛj Ïivot je v nebezpeãí. Tak nûjak to fiekl, ne? Ale copak si neuvûdomuje, Ïe v kritick˘ch chvílích se lidi nerozdûlují – Ïe se mají semknout?

Ov‰em pokud mûla b˘t upfiímná, tohle ji teì zas tolik z míry nevyvádûlo. Je‰tû víc ji zneklidÀovalo, Ïe ráno Stevovi lhala.

Nefiekla mu, Ïe skuteãnû spala podivnû hlubok˘m spánkem.

Nasoukala se na sedadlo fiidiãe a vsunula klíã do zapalování.

Nedokázala se pfiimût, aby pfiiznala, Ïe opravdu mûla bolestiv˘ pocit v bocích.

J

149

Zafiadila a zaãala sjíÏdût z hory.

A dokonce aÏ teprve v tuhle chvíli, zatímco sebou vrtûla na sedadle a svalstva trupu a zad se zmocÀovala únava, si zaãala uvûdomovat to vÛbec nejhor‰í – Ïe to nebylo poprvé.

Dark jí nechal dostateãn˘ náskok, potom pfie‰el trávník, nasedl do Yukonu a uÏ se za ní fiítil serpentinami Hollywood Drive dolÛ. Nechtûl ji ani tak zastavit nebo pfiimût, aby si to rozmyslela – otevfienû fieãeno, na tom teì ani moc nezáleÏelo. DÛleÏité bylo jenom to, aby Sibby vypadla z Los Angeles, nûkam daleko z dosahu té kroutící se stvÛry, která se na ni podle v‰eho pfiilepila.

Kdyby ses vidûla, Sibby. Jak se snaÏí‰ drÏet emoce na uzdû, dokonce i o samotû! Nedበjim za Ïádnou cenu voln˘ prÛbûh ani ve chvíli, kdy se nikdo nedívá.

No, pomyslel si Skfiípal a nespou‰tûl oãi z monitoru ve svém suterénním brlohu, já se náhodou dívám. JenÏe ty o tom vÛbec neví‰, viì?

Sibby se hnala po dálnici 101 a jak jen mohla, pfiejíÏdûla z pruhu do pruhu. Vûcnû vzato zrovna vládla dopravní ‰piãka – ov‰em v L. A. se zdálo, Ïe je ‰piãka pofiád. Teì si v‰imla mezery, prudce se‰lápla plyn a vklouzla do ní, fiítila se dopfiedu a vyhlíÏela si dal‰í skulinu. Chtûla b˘t co nejdál od Steva, od observatofie, od v‰eho, co nejdfiív… alespoÀ naãas. To ostatní promyslí pozdûji.

Hlavnû tu rozbolavûlost. A co tak asi znamená.

Dark ji nejdfiív sledoval po stojedniãce, pak dál prÛtahem 110 pfies vnitfiní mûsto. Napojili se na v˘chodozápadní trasu 10 a po ní smûfiovali k pobfieÏní Pacific Coast Highway. Po té mohla pokraãovat dál dvûma rÛzn˘mi smûry. Buì pouÏít exit smûrem k jejich domovu v Malibu, nebo to vzít na sever. Jakmile jejich 150

sjezd mine, Dark si bude moct tro‰ku oddychnout. To by znamenalo, Ïe mífií pfiímo ke svému otci, a ten si ji bude hlídat jako ostfiíÏ.

Pfied sebou vidûl záplavu ãerven˘ch oãí, blikajících s rÛznou intenzitou. Doprava v L. A. byla Ïiv˘ organismus, a Dark ochotnû pfiiznával, Ïe Sibby si v jeho obûhovém systému dokáÏe poradit lépe neÏ on sám. Musel se hodnû soustfiedit, aby se jí vÛbec udrÏel.

Skfiípal hledûl na její tváfi na monitoru jako oãarovan˘.

Lidské bytosti odhalují své city nejen slovy, ale zároveÀ celou symfonií záchvûvÛ a pohybÛ v obliãeji. âlovûk mÛÏe sledovat vût‰inu filmÛ i bez zvuku a pfiesto bude témûfi dokonale chápat dûj. Na podrobnostech nezáleÏí – o skuteãném pfiíbûhu vypovídá zaváhání, strach, bolest, zmatek, utrpení, které se zraãí ve tváfiích hercÛ.

Kam se ale herci hrabou na skuteãnost.

A chcete-li si nûjak˘ zcela konkrétní dûj opravdu vychutnat, musíte na to jít chytfie.

Moderní hejblátka v autech to usnadnila. GPS navigace jsou stále bûÏnûj‰í, a Skfiípal zjistil, Ïe není nic tûÏkého k takovému zafiízení pfiidat dálkovû ovládanou kameru – staãí vyuÏít stávající bezdrátov˘ signál. A pfiesnû takové zafiízení mûla ve svém voze i Sibby Darková.

Ale uÏ ses vynadíval dost. Je ãas, abys do filmu vstoupil sám.

Sibby ztuhla ohromením, kdyÏ se ozval její mobil a spustil úvodní riff písnû „Personal Jesus“.

Teì? Ten hnusák mi musí posílat nûjakou záludnou textovku zrovna teì?

Vûdûla, Ïe by si toho nemûla v‰ímat, Ïe by se mûla soustfiedit na silnici, ale nedokázala odolat. Vytáhla mobil z kabelky a pohlédla na displej.

151

RÁD JSEM Tù VâERA V NOCI ZASE VIDùL

Sibby si ta slova musela pfieãíst dvakrát, neÏ jí do‰el jejich v˘znam, a napodruhé jí dÛsledky explodovaly v mozku jako bezpoãet mal˘ch bomb. Vãera v noci? Zase? Na pár sekund to odpoutalo její pozornost od pulzujícího, prolínajícího se provozu na desítce.

V podstatû to ale trvalo pouhou jednu vtefiinu.

152

kapitola 37

ibby dupla na brzdu, ale bylo uÏ pozdû, zÛstala pfied ní pfiíli‰ malá mezera. Nárazník a mfiíÏka chladiãe se silou nárazu zhroutily, pfiední kapota je následovala o desetinu vtefiiny pozdûji, kdy se vyrvala a s tfií‰tûním prorazila ãelní sklo.

Instinkty jí velely, aby brzdu stlaãovala dál, aby ji donutila koneãnû zabrat, jako by její urputn˘ tlak mohl nûjak zmírnit – ãi snad zvrátit – tu spou‰È, která se zaãala odehrávat kolem jejího tûla. JenÏe vÛz se pfiedtím hnal víc neÏ devadesátkou a mezera byla pfiíli‰ malá na to, aby brzdn˘ systém staãil zareagovat.

Dal‰í desetinu sekundy nato Sibby explodoval do obliãeje airbag, zasáhl ji pfiímo do nosu a do úst. Volant si jí pod rukama ohnul, brzdov˘ pedál pod jejím chodidlem se prudce uvolnil a tyã volantu vyrazila proti ní, jako by ji mûla probodnout.

Její tûlo se ale silou nárazu posunulo doleva, takÏe ji – a dítû v ní – volant o pár centimetrÛ minul.

Tyã volantu se zaryla hluboko do sedadla spolujezdce, rvala tkaninu, drtila pruÏiny.

Dvefie vedle ní i na stranû spolujezdce se vytrhly ze závûsÛ.

Zadní sedadlo se vyrvalo a zezadu udefiilo do Sibbyina pfiedního sedadla. JenÏe tou dobou uÏ ji to vymr‰tilo z vozu a Sibby se toãila a letûla vzduchem k betonové bariéfie, jeÏ oddûlovala její pruh od vydû‰en˘ch fiidiãÛ jedoucích ve v˘chodním smûru.

Celé to trvalo necelou sekundu. ***

S

153

Skfiípal mûl vlastnû pofiád je‰tû palec na tlaãítku ODESLAT. Dark byl asi ãtyfii sta metrÛ odsud, ale jako by to byly tisíce kilometrÛ.

Se‰lápl plyn a fiítil se vpfied po desítce, aÏ pfiipomínal pilota kamikaze, kter˘ se snaÏí narazit do zemû dfiív neÏ ostatní. Proplétal se mezi ostatními fiidiãi, jejichÏ brzdová svûtla vy‰lehávala ãervenou záfií, jak se pokou‰eli zastavit.

DarkÛv Yukon zabrzdil smykem. Steve vyskoãil je‰tû dfiív, neÏ vÛz úplnû znehybnûl, a rozbûhl se k v˘jevu, kter˘ se odehrával o nûkolik desítek vozÛ kolony pfied ním. Pfii kaÏdém skoku mûl pocit, jako by se odráÏel od bûÏeckého pásu uhánûjícího dozadu. ·lapky chodidel ho pálily, jak tvrdû tepaly asfalt a zase se odráÏely dál. Jako by se mu úplnû zastavil dech. AÈ se snaÏil sebeusilovnûji, stejnû nebûÏel dost rychle.

Prosím, aÈ to není Sibbyino auto, vífiilo Darkovi hlavou jako v modlitbû, ale vûdûl, Ïe je to marné. Jako by to jeho krev vûdûla dfiív a pfiijala uÏ tu informaci pfiímo z místa nárazu: Ano, bylo to Sibbyino auto.

Za nûkolik vtefiin Dark koneãnû dobûhl k havarovanému vozidlu.

Pane boÏe, je to Sibbyino auto.

VÛz vypadal jako rozbitá hraãka uprostfied rozkramafieného dûtského pokojíku. Po celé plo‰e vozovky byly rozesety kusy plastÛ, kovu a skla.

A uprostfied té zmûti leÏela Sibby – neh˘bala se.

Ned˘chala.

Dark pfieskoãil zadek auta a pfiidfiepl si vedle ní. Ruce se mu tfiásly, aÏ je musel vÛlí pfiimût ke klidu. PodloÏil jí hlavu, pfiitiskl rty k jejím ústÛm, vydechl, zaãal se stlaãováním hrudi – ale pak spatfiil velkou krvavou skvrnu, která se jí ‰ífiila pfies bfiicho. Ach boÏe, ne! Serval ze sebe ko‰ili, aÏ cítil, jak se prudce trhá ve ‰vech, kdyÏ nechtûly povolit dost rychle, a pfiitiskl ji Sibby k bfiichu.

154

Dark vûdûl, Ïe svaly obklopující plod jsou mimofiádnû silné. U Ïen se vyvine skuteãn˘ ochrann˘ míã, schopn˘ opatrovat Ïivot vznikající uvnitfi, a tímto brnûním není zase tak snadné proniknout.

JenÏe proud krve neustával, jako ‰ífiící se skvrna rozlitého inkoustu vpíjející se do panensky bílého ubrusu…

Dálkovû ovládaná kamera v Sibbyinû autû se roztfií‰tila, ale to Skfiípal celkem ãekal. Proto jen pfiebûhl prsty po klávesnici a za chvilku uÏ na‰el dopravní kamery na tahu Interstate 10, které potfieboval. Ve chvíli, kdy se objevil zfieteln˘ obraz, si uÏ zácpou probojovávaly cestu k místu havárie sanitka a hasiãsk˘ vÛz. „Nedûlej si starost, Darku,“ prohodil Skfiípal mírnû, kdyÏ sledoval muÏovu postaviãku na obrazovce. „Tohle je Los Angeles a nemocnice Socha Medical není daleko. Dostanou ji tam vãas.“ Natáhl prst obalen˘ latexovou vrstvou a tfiel jím rozmazanou bílou podobu Sibby. Pfiedstavoval si, Ïe ji konej‰í. „KoneckoncÛ,“ podotkl, „musíme udûlat, co se dá, abychom to dítû ochránili.“

155

kapitola 38

Malibu, Kalifornie 21:14

akhle nûjak to tedy vypadá, kdyÏ lidi proÏívají opravdov˘ Ïivot, pomyslel si Riggins. Spousta pûkn˘ch vûcí. I Riggins by mohl mít hezké vûci, nebo si to aspoÀ myslel.

Kdyby mu nevadilo, Ïe je stejnû nechá doma, kde budou tak akorát chytat prach.

Stûhováci odná‰eli poslední krabice. Riggins je najal osobnû – na‰el na internetu jednu místní partu, která si fiíkala Hladoví studenti. Vypadali dostateãnû pfiitrouble na to, aby mohli b˘t bezúhonní. Riggins jim zavolal, fiekl, Ïe pÛjde o rychlovku, a kdyÏ sebou pûknû hodí, dostanou za to slu‰nû zaplaceno.

Kdoví, jestli tihle chlapi byli váÏnû studenti, ale dnes veãer urãitû hladovût nemusejí.

Bylo také vysoce nepravdûpodobné, Ïe by je mohl nûjak˘m zpÛsobem kontaktovat Skfiípal. Riggins je na‰el náhodnû v inzerátu na serveru Craigslistu. „Je to v‰echno?“ zeptal se Riggins. „Jo, fiekl bych, Ïe je,“ odpovûdûl pfiedák stûhovákÛ. „Dobrá,“ fiekl Riggins. „Jeìte za tím autem. Bude vás doprovázet.“ Auto nemûlo oznaãení – patfiilo FBI. Byli v nûm dva muÏi, kter˘m Riggins v maximální moÏné mífie dÛvûfioval.

Ne Ïe by na tom zase tak mimofiádnû záleÏelo; tyhle vûci mûly putovat jen do budovy soukromé firmy nabízející pronájem

T

156

skladovacích prostor – i tu Riggins vytipoval namátkovû. Pokud snad Skfiípal bude chtít za kaÏdou cenu vystopovat Darkovy vûci, tak aÈ si pfii tom pofiádnû vyrazí do terénu. A aÈ se pak klidnû ukájí nad tûmi znaãkov˘mi serepetiãkami a aÈ si tfieba strãí nûjakou patinovanou svíãku do zadku.

NeboÈ existovala jedna jediná cesta k tomu, aby si Dark mohl své vûci znovu vyzvednout – totiÏ pokud by byl Skfiípal mrtv˘. V opaãném pfiípadû bude po smrti Steve. A to uÏ si na nábytek ani nevzpomene.

Na druhou stranu Sibby… no, ta by ho moÏná postrádala.

Rigginsovi to celé pfiipadalo trochu potrhlé – i kdyÏ bylo zatracenû správné to udûlat. A taky to byl jeho nápad.

Zãásti ho vedly opravdové obavy o Darka a Sibby. JestliÏe si ten maniak na‰el cestu do jejich domova nad mofiem jednou, mÛÏe to udûlat zas a znovu, nic mu v tom nezabrání. Nepfiicházelo v úvahu, aby tam kdokoli z nich strávil byÈ jen jedinou dal‰í noc.

Ale mûl-li si Riggins nalít ãistého vína, dílem mu ‰lo rovnûÏ o to, aby se Dark mohl dokonale soustfiedit. Jinak by ho tenhle pfiípad doopravdy zabil. A dokud byla Sibby nablízku, Dark se prostû koncentrovat nemohl. Kdepak, nejlep‰í bylo ji uklidit k jejímu tátovi, aby se Dark mohl vrhnout na svÛj úkol.

Stûhovací vÛz odjel. Riggins s baterkou naposledy obcházel dÛm, ãistû jen aby se ujistil, Ïe nic nezapomnûl. Nebo nûco nepfiehlédl.

Ba ne – v‰ak si poãínal dÛkladnû. UÏ se chystal nadobro pozamykat, kdyÏ tu zaslechl shora nûjak˘ zvuk.

Kapající voda.

Ne. Nesmí‰ b˘t pfiekvapen˘. Tohle by k nûmu pfiesnû sedûlo. Schovat se tfieba v nûjaké podûlané krabici od bot a poãkat si, aÏ v‰ichni zmizí, a pak, v poslední moÏn˘ okamÏik…

AÈ jde k ãertu, pomyslel si Riggins a vytáhl pistoli. Témûfi si pfiál, aby tam nahofie ten mal˘ grázl byl.

Témûfi.

157

Pomalu mífiil po schodech vzhÛru, kaÏd˘ úder srdce mu bu‰il v Ïilách. Ale teì uÏ to nebylo kapání. Znûlo to spí‰ jako stál˘ proud vody z kohoutku.

Nyní uÏ postupoval chodbou. BlíÏ ke zvuku tekoucí vody.

Co kdyÏ je to jeden z tûch hladov˘ch ‰tudákÛ – tfieba se tu pfiedtím za‰il a teì si myje ruce? MoÏná jen ponûkud pfietáhl únik do svého vlastního iPodového svûta, zatímco kolegové uÏ odjeli. Za trochu ulejvárny si pfiece nezaslouÏí kulku do hlavy.

A tak Riggins zavolal: „FBI!“ Îádná odezva.

O kus dál v chodbû si Riggins upfiesnil zdroj toho zvuku: hlavní koupelna. Voda teì znûla hlasitûji. Pr˘‰tila proudem.

PfiiloÏil ucho na chladné dfievo. Naslouchal.

Poznal, Ïe se napou‰tí vana. DÛvûrnû znám˘ zvuk z dob, kdy byl je‰tû Ïenat˘. Jeho bejvalky se s velkou chutí nakládaly do koupelové soli.

Riggins udûlal krok vzad. Teì nebo nikdy. Rozkopl dvefie, zasáhl je kousek napravo od kování. Dvefie se zprudka otevfiely.

Vrazil dovnitfi. ·vihl pistolí doleva, doprava, doprostfied.

Koupelna byla zahalená vífiící párou, která stoupala jako mlha. Zkontroloval poslední zb˘vající prostor, toaletu.

Nic. Zavfiel kohoutek s teplou vodou. Chtûl, aby se pára trochu usadila. Do vany je‰tû chvíli odkapávalo trochu vody.

Kap. Kap. Kap. Zvuk Rigginse pfiimûl, aby pohlédl k podlaze. A tam, na hladké bílé dlaÏdici, leÏelo drobné ptaãí pefiíãko. Steve a Sibby Ïádné ptáãky nechovali. Psi by jim nejspí‰ nedali pokoj a v jednom kuse by je chtûli slupnout.

Tak co to tady dûlá?

Riggins opatrnû uchopil tenk˘, tuh˘ brk koneãky prstÛ a zvedl pefiíãko do úrovnû oãí. Fádnû ‰edé, s nádechem rÛÏovû 158

hnûdé podél okrajÛ. Riggins mûl do experta na ptactvo hodnû daleko – vûdûl, Ïe nûktefií ptáci létají, jiní to neumûjí, a dal‰í zase dobfie chutnají s omáãkou a nádivkou. Ale u MimofiádÛ mûli lidi, ktefií tomu budou umût pfiifiadit pfiíslu‰n˘ fiád, ãeleì, rod a druh.

Otázka ptaãího druhu v‰ak Rigginsovi starosti nedûlala. Je moÏné, Ïe tu tohle zanechal Skfiípal? To mu nûjak nehrálo. Netvor, kter˘ za sebou nikdy nezanechá ani buÀku pokoÏky, Ïe by najednou ze v‰eho moÏného vytrousil ptaãí pefií? Ne. V tom muselo vûzet nûco jiného.

Tfieba ten pták vletûl dovnitfi tím rozbit˘m sklem u terasy, chvíli tu poletoval sem a tam a nakonec unikl do jiné ãásti domu. JenÏe pokud tomu tak bylo, jak to, Ïe Riggins po ptákovi nena‰el Ïádné stopy ani pefií nikde jinde? VÏdyÈ Darkovy a Sibbyiny vûci balil osobnû.

MoÏná Ïe to Skfiípal byl. MoÏná Ïe koneãnû zaãíná dûlat chyby.

Jak nad tím Riggins dumal a rozhlíÏel se místností po pfiípadn˘ch dal‰ích pefiíãcích, pára se postupnû rozplynula. A zatímco se vytrácela, na zrcadle zaãal vyvstávat nûjak˘ nápis.

Bylo to telefonní ãíslo, napsané jakoby ‰piãkou dûtského prstu.

Riggins vstal, vytáhl mobilní telefon a udûlal snímek dfiív, neÏ nápis staãil zmizet. Pak zaãal vyÈukávat ãísla.

Chcete-li zatelefonovat vrahovi, pfiihlaste se na LEVEL26.com a zadejte kód: oneaday

159

kapitola 39

Nemocnice Socha Medical / Los Angeles 22:05

e chvíli, kdy se Riggins dostavil, sedûl Dark v ãekárnû.

Riggins vypadal zpocen˘ a sotva popadal dech. Bylo jasné, Ïe jakmile obdrÏel Stevovu esemesku se zprávou o nehodû, pospíchal sem a cestou je‰tû vyfiídil nûkolik hovorÛ. „Dostaneme k ní dva policisty, bude pod nepfietrÏit˘m dozorem,“ fiíkal Riggins, „a uÏ mám t˘m, kter˘ propátrá vrak vozu, jestli tam nejsou nûjaké stopy.“ Dark ho ale poslouchal jenom napÛl. Vûdûl, Ïe se ho Riggins pokou‰í uchlácholit. Nedûlej si starosti. Máme to pod kontrolou. Nic se jí nestane. V‰echno bude v pofiádku. Jin˘mi slovy obvyklé lÏi.

JenÏe Dark byl duchem pfiítomn˘ u procedury, která probíhala kdesi za jeho zády, v jiné ãásti nemocnice. Za tûmi Ïaluziemi, sádrokartonovou stûnou, pfies chodbu a je‰tû za jednou svûtlou zdí… …kde mûla Sibby k paÏím pfiipojené hadiãky s intravenózní v˘Ïivou, na nohou bílé obvazy, do krku vsunutou plastovou trubiãku. Jakmile ji svlékli, neprodlenû se dali do práce. Museli toho stabilizovat opravdu hodnû: hlavu, srdce, plíce; zvládnout vnitfiní krvácení…

Jeho Ïivotní láska teì leÏí na operaãním stole a kolem ní se rojí chirurgové a sestry, v‰ichni soustfiedûní na stejn˘ úkol: zachránit ji, a s ní i jejich dítû.

V

161

Dark se pomalu nadechl a chfiípí se mu naplnilo onou pronikavou látkou, kterou pouÏívají pfii vytírání ãekáren. VÛlí se pokou‰el nûjak zpfiítomnit v tom sále, aby tam byl s ní. Aby vûdûla, Ïe není sama.

JenomÏe z mysli se mu nedafiilo vypudit nahrávku, kterou si právû vyslechl. Slova, jeÏ sly‰el na druhém konci na tom telefonním ãísle, ho od Sibby odvádûla. Dûtinsk˘, a pfiece tak zlovûstn˘ tón. Je‰tû nikdy nesly‰el nic takového.

Hlas svého nepfiítele.

Jeden za den zahyne.

Dva lidi pláã nemine.

Tfii budou lhát povinnû. âtyfii vzdychnou nevinnû.

Hlas, kter˘ recitoval nechutnou, posmû‰nou fiíkanku na úrovni matefiské ‰kolky, jakou na vás mÛÏou spustit ostatní dûti na hfii‰ti, kdyÏ vás chtûjí vydûsit, abyste se s pláãem rozbûhli domÛ schovat mámû pod suknû. Vzdálenû mu to znûlo trochu povûdomû, Dark ale pfiesto vûdûl, Ïe tohle nikdy na hfii‰ti nesly‰el.

Tak odkud to tedy zná?

Dfiív, kdyÏ ‰el Dark po Skfiípalovi, mûli k dispozici pouze druhofiadé relikvie. V‰ak si to rozdûlení pamatoval je‰tû z katolické základní ‰koly: ostatky druhého fiádu jsou pfiedmûty, jichÏ se dotkl nûkter˘ svûtec. Svaté knihy. KfiíÏ, kter˘ drÏel nûkdo ze svat˘ch. Fragment ko‰ile nebo hávu.

Zato Skfiípalovy ostatky byly trochu jiná káva. Mrtvá, znetvofiená, zmuãená tûla. Vzkazy na‰krábané krví obûti. Skr˘‰e, které si zvolil za svÛj úkryt.

JenÏe nic z nûho samotného. Na to byl pfiíli‰ opatrn˘, pfiíli‰ systematick˘.

Jin˘mi slovy Ïádné relikvie prvního fiádu – s jak˘mi se setkáváme u samotn˘ch svat˘ch. Úlomek kosti. Vlas. OdstfiiÏek nehtu. Kousíãek svalové tkánû.

162

Ale teì mají koneãnû SkfiípalÛv ostatek prvního fiádu: vzorek jeho hlasu.

Poté co ho Dark usly‰el, zjistil, jak je tûÏké to nesly‰et. Zdálo se, Ïe jak se ta slova probíjejí houbovitou hmotou jeho mozku, vytváfiejí si v nûm vlastní nepatrné komÛrky, kde se rozléhají ozvûnou. Mohli jste umlãet zdroj, ale nedokázali jste zastavit jeho nekoneãnou odezvu: Pût se ptá, zaã trpíme? ·est se v Ïáru rozplyne.

Mûl by se soustfiedit na Sibby. Na jejich dítû. Nemrhat mentální energií na tohle.

A do toho mu je‰tû Riggins mlel o tom, jak osobnû policisty pouãil o Skfiípalov˘ch schopnostech. Do téhle místnosti se nevkrade pod transportním lÛÏkem ani v útrobách Ïádného rentgenového pfiístroje. Budou kontrolovat v‰echno, co velikostí pfiesahuje kelímek od jogurtu. Ale co, k ãertu, pro jistotu budou provûfiovat i ty kelímky.

Dark pfiik˘vl, jako kdyby poslouchal. Ve skuteãnosti se ale pokou‰el zarazit zvuãící slova toho fiíkadla.

SkfiípalÛv hlas snad byl pfiímo geneticky modulován tak, aby v Darkovi vyvolával závaÏnou fyzickou odezvu, podobnû jako kdyÏ chfiipkov˘ virus napadá hostitele. Bylo to pfiíli‰ silné, neÏ aby se to dalo zastavit.

Sedm dennû… „Jémine.“ Riggins se prsty dotkl jeho paÏe. „Hej. Doktofii fiíkali, Ïe si tam pobude hodnû dlouho. Nechce‰ si nûkam zajít, aby sis vyãistil hlavu? Já tady zÛstanu.“ Po nûkolika okamÏicích Dark nakonec pfiik˘vl a vydal se pfieplnûnou halou z nemocnice ven. Napadlo ho jen jediné místo, kam by mohl jít.

163

kapitola 40

Kdesi v Los Angeles

kfiípal od‰rouboval kovovou zátku a poloÏil ji pfied sebe na zem. Pak obrátil ãerven˘ kovov˘ kanystr vzhÛru nohama. Na podlahu se s dut˘m Ïuchnutím vysypal bíl˘ prá‰ek – hydrogenuhliãitan sodn˘ –, aÏ se kolem vytvofiil mal˘ obláãek.

Nûkolika rychl˘mi pohyby hadru vût‰inu sody setfiel. Nemuselo to b˘t dokonalé. Normálnû by to Skfiípalovi nedopfiálo klidu. Soustfiedil by se na kaÏdé zb˘vající zrnko prá‰ku a nakonec by místnost cídil celé hodiny.

Dnes ale ne. Nebyl na to ãas. Pfiesvûdãil sám sebe, Ïe bude zkrátka rozumn˘, a pfiikroãil k dal‰ímu úkolu.

Nyní nacpal do prázdného zrezivûlého kovového bubnu celou prÛsvitnou hadici a její druh˘ konec si vloÏil do úst. Tfiikrát rychle nasál, aÏ mu tekutina zãásti naplnila ústní dutinu.

Ke konci hadice pfiitiskl palec, podrÏel ji nad nádobou a palec zase uvolnil.

Kapalina volnû vytekla. Skfiípal miloval ten zvuk, jak zvonivû tepala o kovov˘ povrch. I ty pronikavé páry, jeÏ mu vyplnily v‰echny ãásti nosní dutiny.

Pfiipomnûlo mu to, jak leÏel v zadní ãásti kombíku a poslouchal, jak táta nebo máma nebo star‰í student nebo nûkdo jin˘ plní nádrÏ starého rodinného korábu silnic pfied dlouh˘m v˘letem po dálnici. V˘letem, kter˘ nikdy nedokonãí.

S

164

Ale uÏ dost. Skfiípal vûdûl, Ïe by mohl snadno uváznout ve vlastních vzpomínkách. K takovému pfiepnutí mu nûkdy staãil prost˘ zvuk, vÛnû nebo povrchová struktura nûjakého materiálu.

A kromû toho ho ãekaly je‰tû ãtyfii dal‰í nádoby.

KdyÏ byl s prací hotov a vr‰ky s tlakomûry a hadicemi byly znovu na svém místû, na podlaze odpoãívalo pût upraven˘ch hasicích pfiístrojÛ.

Skfiípalovi je‰tû zbylo z posledního plnûní trochu kapaliny v puse. Ze soupravy náfiadí vyndal zapalovaã. Palcem ho probudil k Ïivotu. Vyplivl tekutinu nad plamenem a – Huuuuu‰.

Místnost kolem nûj nakrátko ozáfiila ohnivá koule. Invalidní vozíky. Kovové skfiíÀky se zásuvkami. DlaÏbu na podlaze.

Dfievûné Ïidle. Jednotvárnou ‰eì skladi‰tû, bezmála zapomenutého pod tepajícím kaÏdodenním ruchem pater nad ním.

Skladi‰tû, které bylo vhodné právû tak na pfiechovávání star˘ch hasicích pfiístrojÛ. Nebo kovov˘ch kanystrÛ s benzinem pro záloÏní elektrické generátory.

Skladi‰tû, které nemûlo pfiíli‰ dobré zámky ani jiné dostateãné zabezpeãení.

165

kapitola 41

Hollywood, Kalifornie 22:43

ark upfienû hledûl na ohromn˘, zdola nasvícen˘ kfiíÏ. Na chviliãku se zase cítil jako mal˘ kluk. Jako v dobách, kdy poprvé usly‰el o Bohu.

Pamatoval si, Ïe kdyÏ mu byly tfii roky, stál uprostfied kostela mezi lavicemi a jeho táta mu fiíkal Dokud se bude‰ modlit k Bohu, v‰echno bude v pofiádku. Myslel na Sibby na operaãním stole, na Rigginse, kter˘ jí dûlal nablízku stráÏ, a pfiemítal, kde je teì asi tátovi konec. Nevidûl ho uÏ víc neÏ tfiicet let. ZÛstaly mu na nûho jen ojedinûlé a zamlÏené vzpomínky. Nicménû tátova dÛvûra v Boha ho provázela dál a vroucnû doufal, Ïe jeho víra teì bude odmûnûna.

I jeho adoptivní otec byl vûfiící. Jednou Stevovi vysvûtloval, Ïe víra znamená v‰echno. A fiada biblick˘ch pfiíbûhÛ dokazuje, jak je mocná. Abraham, co se uÏ uÏ chystá zabít vlastního syna.

Joná‰, kter˘ se ocitl v bfii‰e ohromné mofiské obludy. Job podstupující útrapy, jeÏ jako by nemûly konce. Víra a modlitba je nakonec v‰echny zachrání. A Steve byl vychováván tak, aby tomu vûfiil.

Nefieknou ti ov‰em, Ïe to mívá nejeden háãek.

Poãkají si, aÏ na to trochu vyroste‰.

Dark vystoupil z ãerného Yukonu, pfiiloÏil palec k bezpeãnostnímu zámku a vykroãil k hlavnímu vchodu do hollywoodského kostela Spojené metodistické církve na Franklinovû ulici.

D

166

NevyrÛstal jako metodista, ale ãas od ãasu do tohoto svatostánku rád za‰el.

Snad to bylo proto, Ïe chrám si dokázal udrÏet svÛj ráz pfiímo uprostfied Hollywoodu, pár blokÛ od legendárního Graumannova ãínského kina a blikajících reflektorÛ a venkovních promenád lemovan˘ch obfiími slony v babylonském stylu vzpínajícími se k uctûní Velkého filmového boha. Pokud jste si tu nûkde chtûli stoupnout na balkon a zachytit nejtypiãtûj‰í pohled na Hollywood se v‰emi jeho symboly, ani to ne‰lo jinak neÏ s kostelem Spojené metodistické církve v hledáãku. Tomu se fiíká nenechat se odstrãit. Dark kostel obdivoval.

Bylo to také místo, kde mohl zÛstat v naprosté anonymitû.

Nepatfiil k tûm, kdo se sem chodí modlit pravidelnû. A neplatilo to ani pro nikoho z lidí, které znal.

Stejnû sem obvykle nechodíval v dobû konání bohosluÏeb.

Dával pfiednost tomu, kdyÏ tu mohl zÛstat sám. Jedinû o samotû se dokázal posadit a utfiídit si my‰lenky.

V kostele vládlo hrobové ticho. KaÏd˘ krok se mezi mramorov˘mi stûnami rozléhal ozvûnou. Vpfiedu kleãelo pfied oltáfiem v tiché modlitbû ‰est knûÏí, hlavy sklonûné. Na levé stranû postával u fiady svíãek osamocen˘ muÏ v plá‰ti a zapaloval je jednu po druhé tenkou dfievûnou sirkou. KdyÏ byl hotov˘, zápalku odloÏil stranou, na chvíli sklonil hlavu a pak se z kostela vytratil. MoÏná Ïe byl v Hollywoodu jedním z posledních. Jedním z posledních skuteãn˘ch vûfiících.

Dark dosud vûfiil.

Upfiímnû vûfiil. Nic, co ho v Ïivotû potkalo, nemohlo otfiást jeho vírou v základní ideu, Ïe existuje BÛh.

Ale DarkÛv soudce to aÏ dosud se svou laskavostí pfiíli‰ neuspûchával. âlovûk se mohl modlit. Mohl mít víru. Mohl Ïít Ïivot naplnûn˘ ústfiedním cílem konat dobro. Mohl se snaÏit ze v‰ech sil, aby ten cíl udrÏel v rovnováze s dal‰ím cílem – b˘t dobr˘m otcem a dobr˘m manÏelem.

167

Mohl si ãistit zuby tfiikrát dennû a je‰tû k tomu pfiibrat dentální nit. Mohl pomáhat stafienkám pfies ulici. Mohl si drÏet od tûla prostitutky a dal‰í nefiesti.

A pfiesto ho nûkdy BÛh o v‰echno pfiipravil.

Nebo nûco je‰tû hor‰ího: dopustil, aby se to stalo.

Tohle nebyl BÛh tfiíletého kluãiny. Toto byl skuteãn˘ BÛh, pod jehoÏ strÏenou maskou se odhalila nadpfiirozená lhostejnost.

V tom byl ten háãek.

A pfiece se k nûmu Dark upínal.

Vybral si místo uprostfied mofie lavic, klesl na kolena a zaãal odfiíkávat otãená‰. SnaÏil se na jeho slova soustfiedit. NeboÈ kdyÏ si nûco nabiflujete a pak si to jen tak polohlasnû mumláte, je‰tû to není modlitba. Pokud by byla, pak by se mohl modlit i robot. JenÏe ãím usilovnûji se Dark pokou‰el soustfiedit na slova, tím víc musel myslet na Sibby. Buì vÛle tvá. Byla snad tohle tvá vÛle? Její polámané tûlo, pohozené uprostfied rozpáleného losangeleského asfaltu? Chléb nበvezdej‰í dej nám dnes.

A neuveì nás v poku‰ení… ale chraÀ nás od zlého.

Dark se modlil, jak nejlépe umûl, a pak nechal mysl úplnû vyprázdnit. Snad k nûmu BÛh koneãnû promluví. MoÏná uÏ bylo té neteãnosti aÏ dost. BÛh si uvûdomí, co se stalo, a praví Ach, ty. Nevzpomnûl jsem na tebe od dob, kdy ti byly tfii roky…

Ale nic. Kostel zÛstal ponofien do mrtvolného ticha. Dark sly‰el zvuk jemného lupání vlastních kloubÛ, kdyÏ na dfievûném klekátku nepatrnû mûnil polohu.

BÛh dnes nedával pozor.

Dark vstal a sledoval, jak ‰estice knûÏí pokraãuje ve své vigilii. Ti moÏná nûjaké pfiímé spojení objevili. Snad se to tak mûlo dûlat.

Obrátil se k zadní ãásti kostelní lodi a zahledûl se na fiadu svíãek, které zapálil ten Poslední opravdov˘ vûfiící. Osvûtlovaly blízkou sochu JeÏí‰e Krista umírajícího na kfiíÏi. Byla témûfi pût metrÛ vysoká, ruãnû vyfiezávaná.

168

Nebo to snad funguje takhle? To musíte trpût tak, jako Ïádn˘ jin˘ ãlovûk pfied vámi, aby vám Otec aspoÀ pok˘vl?

MoÏná bych mohl najít pfiímluvu u syna, pomyslel si Dark.

Zcela náhle Dark pocítil, jak bez vûdomého úmyslu odevzdanû klesá na kolena. Ne v slzách, ne v modlitbách. Vy‰la z nûj jen prostá slova. „Prosím, neber mi ji,“ hlesl ti‰e. „NeubliÏuj prosím tomu dítûti. Jsou nevinní. Jestli si chce‰ nûkoho vzít, vezmi si mû. Nemûj k mé du‰i slitování. Slituj se nad jejich…“ Slova mu neobratnû spl˘vala z úst. Po chvilce ustala.

Dark udûlal znamení kfiíÏe a ode‰el z kostela.

169

kapitola 42

en o nûkolik minut pozdûji se JeÏí‰ova chodidla ocitla v plameni.

Staãila na to jedna zápalka poloÏená na jeho boÏském palci. Vrstva barvy na dfievû. Nebyl v tom Ïádn˘ zázrak. Úplná hraãka. A pak uÏ se plameny ‰ífiily po hofilavinou nasáklé dráze, jeÏ vedla k fiadû obûtních svíãek, které oheÀ pfiiÏivily pfiímo u paty kfiíÏe.

PoÏár zaãal tûsnû poté, co Dark z kostela ode‰el. Tak to bylo plánované, samozfiejmû. Pokud by Dark ucítil d˘m, zÛstal by tam a tomu, co se dûlo, by se snaÏil nûjak˘m zpÛsobem zabránit. A to nebyl úãel – aby Dark bojoval s poÏárem.

Ne, Skfiípalovi ‰lo o to, aby se Dark otoãil a spatfiil ohnivé peklo ve sv˘ch ‰lépûjích.

Poté co vhodil hofiící zápalku do kovové kasiãky na milodary, odplíÏil se po mramorov˘ch schodech nahoru na kÛr, aby získal pohled z boÏské perspektivy. Dosud mûl na sobû plá‰È, a tak ho teì svlékl. Chtûl, aby ho Stvofiitel vidûl tak, jak ho udûlal: Skvostného.

Knûz úplnû vlevo na konci té ‰estiãlenné fiady to postfiehl jako první – jak˘si praskav˘ zvuk. Ohlédl se napravo, pak z nûjakého dÛvodu vzhÛru ke stropu, aÏ koneãnû… Á, tak tady tû máme, Otãe. Jak jsi odváÏn˘. Neobvykl˘ zvuk pfiichází ze zadní

J

170

ãásti kostela, z blízkosti tûch fiad obûtních svíãek. My jsme svûtlo svûta, promluvily.

A taky pomohly poÏár fantasticky urychlit.

NeÏ knûz vstal a poklepal na rameno svého nejbliωího souseda, ruãnû vyfiezávanou JeÏí‰ovu sochu uÏ zcela zahalily plameny.

Zde je va‰e znamení, pomyslel si Skfiípal.

Z kruchty se otevíral znamenit˘ v˘hled na panick˘ balet, kter˘ tam knûÏí vzápûtí zaãali pfiedvádût. Tfii z nich se rozbûhli podél jedné skupiny lavic, dva obíhali druhou. Ti v‰ichni se pfiibliÏovali, jen aby uzfieli ten zázrak. Pouze jedin˘ uvaÏoval zcela prakticky. Zabûhl do sakristie pro nejbliωí dostupn˘ hasicí pfiístroj.

Onûch pût dal‰ích sluÏebníkÛ BoÏích se mezitím dostalo do blízkosti poÏáru, jako by snad mohli oheÀ uhasit pár cákanci svûcené vody. ·est˘ knûz probûhl stfiedovou uliãkou, v kaÏdé ruce jeden hasicí pfiístroj. Tenhle chlapík myslel opravdu prakticky. Zajeãel na ostatní a jeden hasiãák jim pfiedal.

Víra, mystérium a posvátná hrÛza nyní vyklidily pole chladné logice: tohle musejí uhasit dfiív, neÏ chytne cel˘ kostel, jehoÏ budova obsahovala mnoho tun dfieva. ·est˘ knûz byl nejrychlej‰í. Vytáhl zaji‰Èovací kolík, namífiil gumovou hadici na JeÏí‰ova chodidla a stiskl páãku ventilu.

JenÏe z hadice nevy‰el hydrogenuhliãitan sodn˘. Vyrazil z ní benzin.

V protismûru dráhy benzinu ‰lehla zpût tenká ãára ohnû a vlétla do hasicího pfiístroje…

FA-FÚÚÚM. Kovová nádoba explodovala ‰estému knûzi v rukou a vzniklá ohnivá koule pohltila i dva duchovní, ktefií mu stáli nejblíÏ.

Ale tomu dal‰ímu knûzi s hasicím pfiístrojem to je‰tû nedo‰lo. Vidûl ten stra‰liv˘ v˘buch, spatfiil, jak dobûla rozÏhaven˘ bûs spolkl tûla jeho bratfií. Ale v tom zlomku vtefiiny usoudil, Ïe to musel zpÛsobit nûjak˘ únik plynu. Nebo bomba.

171

Nebyl pfiece Ïádn˘ dÛvod podezírat hasicí pfiístroj, kter˘ drÏel v rukou. VÏdyÈ knûz vûdûl, Ïe jedinû ten mÛÏe zachránit Ïivot jeho kolegÛ. Vytáhl pojistku, s kfiikem vyrazil k nejbliωímu hofiícímu tûlu, stiskl páku ventilu a souãasnû se snaÏil odfiíkávat celou modlitbu.

V okamÏiku, kdy se dostal ke slovÛm „jenÏ jsi na nebesích“, rozmetalo ho to na kusy, hlava s rameny vylétla vzhÛru, zatímco trup vystfielil dozadu do chrámové lodi.

Skfiípal to sledoval z v˘‰ky ‰esti metrÛ. Na tváfii pocítil oãistn˘ Ïár. Póry vstfiebávaly pach pálícího se masa.

Ach, bylo to je‰tû lep‰í, neÏ si pfiedstavoval.

Nyní pozoroval, jak se zb˘vající dva knûÏí – ti, kter˘m se je‰tû tkáÀ nepfiipékala ke kostem – snaÏí najít cestu ven. Tohle bylo pfiece úÏasné, vidût, jak se logika hroutí pod tlakem okolností. A vyklízí pole ‰ílenství.

OkamÏitû se rozbûhli k hlavnímu vchodu. CoÏ bylo pochopitelnû to nejrozumnûj‰í. Proã taky utíkat dlouhou trasou zpátky kostelem, pak se prosm˘knout se sehnutou hlavou sakristií, dolÛ po schodech a nakonec skrz chodbu fary a boãními dvefimi ven? Proã nepouÏít v˘chod, kter˘ je jen pár metrÛ odsud?

ProtoÏe hlavní vrata byla zatarasena tûÏk˘mi, siln˘mi prÛmyslov˘mi fietûzy. Proto.

Dal je tam Skfiípal. Hned poté, co Dark ode‰el.

Ale podívejme, pfiesnû tady se ve‰kerá logika rozpadá. Jedno zatáhnutí, a ãlovûk by pfiece mûl pochopit, Ïe se ty dvefie neotvírají. Sly‰í chfiestûní fietûzÛ, duté údery ãlánkÛ o dfievûná vrata, tak si má uvûdomit: No dobrá, na dvefiích jsou fietûzy. Zkusme najít jinou cestu ven.

Ale kdepak tihle knûÏí. UÏ je natolik ovládla panika, Ïe tak jednoduché my‰lenkové odboãky nebyli schopni. Zoufale tahali za vrata a jeãeli, mohutné fietûzy bu‰ily o dfievo. Jako by si BÛh mohl jejich náfiek a skfieky vyloÏit jako modlitbu a Ïádost o boÏsk˘ zásah. Jedin˘ dotek z nebes a fietûzy by se mohly rozplynout.

172

JenÏe BÛh je nesly‰el. Nebo snad jejich Ïádost nepfiijal. NeboÈ fietûzy zÛstaly omotané okolo zdobn˘ch bronzov˘ch dvefiních rukojetí, stejnû pevné jako dfiív.

A ve chvíli, kdy si oba zbylí knûÏí uvûdomili vlastní po‰etilost a rozbûhli se zpátky do kostelní lodi, bylo uÏ pfiíli‰ pozdû.

Skfiípal ujíÏdûl od kostela a mumlal si sám pro sebe: „Podsvûtí roztáhlo svÛj chfitán.

A jeho ohnû byly sÏíravé.“

173

kapitola 43

Nemocnice Socha Medical 23:31

iggins dostál slibu, sedûl v nepfiíjemnû ostfie osvûtlené ãekárnû a bedlivû drÏel hlídku. Dark usedl na Ïidli vedle nûho a opfiel si ãelo o koneãky prstÛ. „Nûco nového?“ zeptal se. „Ne. Pofiád ji operují. Doktor na chvilku vystrãil hlavu, ale nechtûl se mnou mluvit. Co kdybych ho dal znovu vyvolat?“ „Dobfie.“ „Jo, a volal Wycoff. Ptal se, proã jsme je‰tû Skfiípala nechytli, kdyÏ jsi teì s námi. Pfiisámbohu, nechte mû s tím vlezl˘m ãurákem pár minut o samotû v jedn˘ místnosti…“ „Nev‰ímej si ho,“ fiekl Dark. „Musíme se soustfiedit jen na nበúkol.“ „Tobû se to fiekne, nev‰ímej si ho. Mnû volá kaÏdou hodinu a musím s ním nûjak vyjít.“ Dark se na kfiesílku pohodlnû usadil. V ãekárnû se nic nezmûnilo. Ty samé tváfie. Stejn˘ ‰tos nepfieãteného ãtiva o celebritách.

Tent˘Ï koktejl potu, pfiipálené kávy a zoufalství. Ten sam˘ televizor, naladûn˘ na stejn˘ kanál… teì na nûm bûÏely místní zprávy o jedenácté.

Bíl˘ text hÛlkov˘m písmem v dolní ãásti obrazovky upoutal Darka nejdfiív:

R

HOLLYWOOD, KOSTEL SPOJENÉ METODISTICKÉ…

174

A vzápûtí slova policejního ‰éfa Severního Hollywoodu, kter˘ hovofiil do mikrofonu stanice KCAL9: „…známo, Ïe uvnitfi zahynulo ‰est lidí. Hasiãi fiíkají, Ïe vchod byl uzamãen. Jistû, v téhle oblasti uÏ do‰lo k mnoha krádeÏím, ale místo aby zámek udrÏel nekalé Ïivly venku, zÛstali uvnitfi v pasti poctiví lidé.“ Dark to nechápal. VÏdyÈ tam zrovna teì byl. Jak dlouho mu mohla trvat jízda autem odtamtud ke ‰pitálu Socha Medical? V tuhle noãní dobu pfiece tak dvacet minut, ne? Nejv˘‰ pÛl hodiny? „Hlásíme se Ïivû ze Severního Hollywoodu, tady je…“ V tom zapípalo Darkovo BlackBerry. Vytáhl pfiístroj z kapsy a odroloval níÏ po displeji. Jedna nová zpráva. Stiskl tlaãítko a ztuhla mu krev v Ïilách.

Chcete-li obdrÏet text od Skfiípala, pfiihlaste se na LEVEL26.com a zadejte kód: crossout

175

kapitola 44

Nemocnice Socha Medical / Jednotka intenzivní péče čtvrtek 12:09

ark pozoroval, jak stroje pípají, pulzují, sledují, vstfiikují, poãítají a ukazují. Svou práci odvádûly efektivnû, bez vá‰ní, bez pfiem˘‰lení. Jejich úkolem bylo udrÏet jeho Ïenu pfii Ïivotû.

Obãas zatouÏil, aby se mohl stát sám pouh˘m strojem. Jen si to vezmûte: Vበden by nenaplÀovalo o mnoho víc neÏ jen plnûní základních funkcí, do denní rutiny by nezasahovaly Ïádné zmatené emoce. Dûlat svou práci; vyÏivovat a provozovat vlastní tûlo, dokud se definitivnû nerozpadne. Ale ani to by nebyla Ïádná tragédie, vÏdyÈ s kaÏd˘m dnem vzniká tolik nov˘ch strojÛ. Ten vበkonkrétní stroj není nijak Ïivotnû dÛleÏit˘. Rozhodnû ne v celkovém uspofiádání vûcí.

A pak znovu zalétl my‰lenkami k Sibby a uvûdomil si, Ïe jedinû s ní byl tehdy schopen jít dál, znovu zaãít nûco cítit. A jak to bylo bájeãné ty city v sobû probudit. Îivot se mu stal nûãím víc neÏ pouh˘m sledem základních funkcí vykonávan˘ch bezejmenn˘mi koleãky ve stroji pfiíli‰ velkém na to, aby v nûm ‰lo v‰echno rozeznat. Bez ní… Dark vûdûl, Ïe bez ní by se doopravdy stal ãímsi jen o málo víc neÏ strojem.

V tom ho vyru‰il ‰éf chirurgického t˘mu, muÏ s mohutn˘m hrudníkem a podivnû útl˘ma rukama, kter˘ chvatnû zaklepal na dvefie. „Pane Darku?“

D

177

„Ano,“ ozval se Dark. Pohlédl dolÛ a uvûdomil si, Ïe svírá Sibbyiny prsty. Ty byly tím jedin˘m, k ãemu se mohl upnout, vzhledem ke kapaãkov˘m jehlám upevnûn˘m páskami k hfibetÛm obou jejích krásn˘ch rukou.

Asi pfied hodinou mu tent˘Ï chirurg v ãekárnû oznámil, Ïe operace dopadla „úspû‰nû“. Za dan˘ch okolností to slovo vyznûlo nûjak nemístnû. Lékafi mu vysvûtlil, Ïe zastavili v‰echno vnitfiní krvácení a dítû je stabilizované… prozatím. Nastal v‰ak dal‰í problém, kter˘ teì sledují – dochází k hromadûní toxick˘ch látek v krvi. Udûlají pár testÛ a budou vûdût víc. Darkovi fiekli, aby do té doby ãekal a modlil se.

Jako ti knûÏí v kostele? Zemfieli snad jen proto, Ïe si Dark vybral zrovna tenhle kostel, aby v nûm strávil pár minut v klidu?

PfiihlíÏel snad Skfiípal uvnitfi chrámu, pfiesnû jako tehdy v ¤ímû, a ãekal, aÏ Dark odejde? Nebo byl zalezl˘ nûkde stranou a spustil ten poÏár na dálku, aby si mohl od‰krtnout jednu poloÏku v té své odporné fiíkance? ·est se v Ïáru rozplyne.

Chirurg se právû vrátil a Darka, ponofieného do vlastních úvah, pofiádnû vylekal. „Zrovna jsme dostali v˘sledky krevních testÛ z laborky,“ sdûloval mu lékafi. „Sibby selhávají játra.“ „CoÏe?“ „Domníváme se, Ïe pfii nehodû do‰lo k jejich po‰kození.“ Dark pohlédl na Sibby. LeÏela se zavfien˘ma oãima, obklopená hadiãkami, páskami a pfiístroji. „Za normálních okolností,“ pokraãoval chirurg, „bychom se snaÏili dostat dítû rovnou ven – je uÏ velmi dobfie vyvinuté a mûlo by v˘borné ‰ance na pfieÏití mimo dûlohu. Ale císafisk˘ fiez teì vÛbec nepfiichází v úvahu. KdyÏ dojde k selhání jater, tûlo se nedokáÏe vyrovnat se zátûÏí operace. Je tu mimofiádnû vysoké riziko, Ïe by Sibby úplnû vykrvácela.“ 178

„Jaké máme moÏnosti?“ zeptal se Dark. „BohuÏel nemáme moc pfiízniv˘ch variant na v˘bûr,“ podotkl lékafi. „âas hraje proti nám. Mohli bychom udûlat císafisk˘ fiez a následnû transplantaci jater – pokud budeme mít ‰tûstí a najdeme vãas dárce. Ale musím vám zdÛraznit, Ïe jde o nesmírnû komplikovan˘ postup, kter˘ se nedûlá moc ãasto.“ „A pokud se udûlá ?“ Chirurg sklopil hlavu. „Zfiídkakdy skonãí úspû‰nû.“ Dark pohlédl na Sibbyinu tváfi. Jeho Ïena byla ponofiená do bezvûdomí. Vûdûl, co by fiekla: DostaÀte dítû ven, na mû zapomeÀte, záleÏí jen a jen na dítûti.

On ale tenhle krok nehodlal udûlat. Zvlá‰È dokud existovala jakákoli ‰ance, Ïe si Sibby dokáÏe prorazit cestu zpût vlastními silami. Chirurg se sice o takové moÏnosti vÛbec nezmínil, jenÏe nevûdûl, jaká je Sibby bojovnice. „Mám ji dát na pfiednostní seznam pro transplantaci?“ zeptal se doktor. „Pokud byÈ jen uvaÏujeme o tom, Ïe bychom to zkusili, je tfieba se na ten seznam dostat hned teì.“ „Kolik jí zb˘vá ãasu?“ zeptal se Dark. „Máme na to prostor asi dvaasedmdesáti hodin. JestliÏe mezitím nenastane porod.“ „Dejte ji na ten seznam,“ rozhodl Dark, chirurg pfiik˘vl a vy‰el z JIP. Dark zaãal znovu pozorovat pfiístroje sledující Sibby. Stroje taková rozhodnutí nikdy dûlat nemusejí. Pro ty se v‰echno skládá jen ze sam˘ch jedniãek a nul, jsou to pouhé v˘poãty, nezatíÏené Ïádn˘mi morálními ãi citov˘mi problémy. Pfiístroj se nikdy nemusí rozhodovat mezi svou Ïivotní láskou a dosud nenarozen˘m dítûtem.

Ale hoì teì ma‰iny za hlavu. Potfiebuje‰ vûdût, co si pfieje Sibby. Dark znovu uchopil její prsty a jemnû je tfiel. PokoÏku mûla hladkou a znepokojivû chladnou. „Hej,“ hlesl ti‰e. „To jsem já. Mám jen pár minut, tak… jsem ti chtûl podûkovat. Podûkovat za to, Ïe jsi ze mû udûlala 179

nej‰Èastnûj‰ího chlapa na svûtû. Nic z toho není tvoje vina.

Udûlali jsme si spolu nádhern˘ Ïivot. Budeme mít to nejúÏasnûj‰í miminko. Dostaneme se z toho. A já udûlám v‰echno, co bude v m˘ch silách, aby s tebou bylo v‰echno v pofiádku.“ Dark se na chviliãku odmlãel, aby si utfiídil my‰lenky. „Miluju tû. Ty jsi to jedin˘ na svûtû, pro co stojí za to umfiít.

A vím to proto, Ïe jsi taky to jedin˘, pro co Ïiju.“ Sibby tam byla, a Steva sly‰ela. Bylo to skliãující, protoÏe se nemohla ani hnout. Ani pfiesnû nevûdûla, kde je. Dokonce nûjak ani nemohla najít vlastní ruku, aby se s ní pokusila pohnout. … Mám jen pár minut, tak…

Poslouchala ho, jak zápasí se slovy, a dokázala si pfiedstavit jeho obliãej. Ústa, jak se otvírají a zase zavírají. Oãi tûkající stranou. Jak se bojí, aby nefiekl nûco nepatfiiãného. VÏdycky kolem ní na‰lapoval jako po ‰piãkách a ona nikdy nepochopila, proã vlastnû. Chtûlo se jí vykfiiknout: Steve, ty pfiece nikdy nemÛÏe‰ fiíct nic nepatfiiãného. Jenom se mnou mluv.

Ale kromû toho Stevovi nûco zoufale potfiebovala sdûlit.

Pomoz mi, aÈ se proberu.

Tak stra‰nû bych ti potfiebovala fiíct o tûch textovkách od JeÏí‰e a o tom v‰em ostatním, s ãím jsem tû nechtûla zatûÏovat… teprve teì jsem to pochopila. Teì si uvûdomuju, Ïe jsem si to nemûla nechávat pro sebe.

Ty si teì tam venku nejspí‰ dûlበstarosti a dumበnad tím, co se na té dálnici asi stalo a, boÏe mÛj, jestli mû to zabije. Ale já vím, co je za tím. Nûkdo po mnû jde a já byla pfiíli‰ tvrdohlavá, neÏ abych ti to fiekla.

A teì mû drÏí v hrsti, a na‰e dítû taky…

180

kapitola 45

Hancock Park, Los Angeles

kfiípal lelkoval na parkovi‰ti u samoobsluÏné smí‰enky a prsty tfiel o volant. Latexová vrstva kryjící prsty mu vÏdy na okamÏik pfiilnula k plastu, neÏ odskoãila o kousek dál. Pfiedchozí majitel vozidla – Skfiípalovi patfiilo teprve krátce – zfiejmû hltal samé hamburgery z rychl˘ch obãerstvení, bûhem fiízení si olizoval prsty, a cel˘ volant tak opatlal tukem z masa. AÏ Skfiípal pozdûji tohle auto nûkde na opu‰tûném parkovi‰ti zapálí, vlastnû ho z té ‰píny vysvobodí.

Právû tak, jako se nyní chystal osvobodit ty dûti.

S

âtyfii kluci tu uÏ asi pÛl hodiny pfiemlouvali lidi, aby jim nûkdo z nich koupil pivo, ale bez úspûchu. Samí upjatí kreténi, co si sem do 7-Eleven jenom skoãili pro cigára nebo vodu nebo mlíko nebo pivo, ov‰em jen pro sebe, a jim se neobtûÏovali ani podívat do oãí. Nikdo se tu ani pfiíli‰ dlouho nezdrÏoval na parkovi‰ti. Akorát támhle na posledním místû vlevo stojí nûkdo s otfiískan˘m Pintem. Tfieba tam ten idiot zajel a usnul. MoÏná si uÏ sám dal pivo a ztuhnul dfiív, neÏ si staãil zajít koupit dal‰í.

Pablb.

Rob skoãil se skateboardem jedno ollie a nechal prkno dojet k obrubníku. Tohle uÏ byla fakt dost nuda. Jestli tu mají sedût a nic nedûlat, to uÏ mohli klidnû jít domÛ.

Koneãnû Rick prohlásil, Ïe toho má tak akorát, tohle je fakt 181

na hovno a on padá pryã. Pozdravil se s ostatními tfiemi Èuknutím pûstí, naskoãil na skateboard a vyrazil domÛ.

Kluci podotkli, Ïe je srab, ale bylo jen otázkou ãasu, kdy to sami zabalí taky, takÏe mu nebyli moc dluÏni.

Rob zkusil je‰tû jeden skok. Dneska to tu fakt podûlali.

Ale pak se koneãnû otevfiely dvefie Pinta a z vozu vystoupila ‰tíhlá postava. Co je to za magora – skoro jako Michael Jackson, s vytaÏenou kapucí a cel˘m ksichtem zakryt˘m. A klidnû by to i mohl b˘t Jackson. Tfieba jezdí po Hancock Parku a hledá si nov˘ kamarády. Tfieba se je chystá v‰echny pozvat domÛ do Neverlandu, aby si mohli pohrát s jeho Bubblesem a napít se ãokoládov˘ limonády. JenÏe pokud jde o nû, oni teì MJ fieknou, Ïe se mu na limonádu mÛÏou vysrat a aÈ jim v tomhle kvelbu rad‰i koupí pár piv.

Samozfiejmû Ïe to nebyl Michael Jackson.

Ale tfieba by to i tak stálo za pokus. U rÛzn˘ch podivínÛ, feÈákÛ nebo huliãÛ to vÏdycky stálo za pokus. Byly to spfiíznûné du‰e. Lidi, které chtûl svût ignorovat, dokud nedospûli, nesrovnali krok, nevystfiízlivûli a tak.

Nejdfiív se k nûmu pfiiklátil Rob. Vrazil si ruce hluboko do kapes kraÈasÛ, loudal se po chodníku ve ‰pinav˘ch skejÈáck˘ch botách a ledabyle se vyh˘bal rozbitému sklu. „Hej, pane. Kupte nám pár piv, a jedna ‰estka z toho bude va‰e.“ Ten chlápek tak nûjak divnû natoãil hlavu, jako by se na nûm pohnul jen krk. Rob tam stál, ãekal na odpovûì, a po chvilce si uÏ zaãínal myslet, Ïe ten ãlovûk je asi hluchonûm˘ nebo nûco takového. MoÏná Ïe právû proto nosí tu masku. Jako by mûl pusu i s krkem uhnilou nebo co.

Nakonec ale pfiece jen promluvil. A fiekl jim: „Já pivo nepiju. Já piju gin.“ „No tak jo, tak– “ „Tak udûláme obchod,“ navázal ten muÏ. „Já vám koupím pivo. Vy mi koupíte gin.“ 182

„Skvûl˘,“ fiekl Rob, ale hned si vynadal. Co jse‰ tak dychtivej, blbe? Mበpfiece tomuhle zpotvofien˘mu flákaãovi koupit chlast.

Tak nebuì samá vdûãnost, Ïe mu smí‰ nûco koupit, vÏdyÈ to bude mít zadarmo. „Platí,“ dodal rychle.

Skfiípal za‰el do obchodu na nároÏí a zaplul do uliãky s nabídkou piv. Hroznû rád nakupoval vûci osobnû. V‰ak to dûlal tak vzácnû!

Jeho bíl˘ oblek byl pod nepromokav˘m plá‰tûm, rukavicemi, kalhotami, kloboukem a sluneãními br˘lemi pfied svûtem úplnû skryt˘. Kdo ho spatfiil zezadu, nevidûl na nûm vÛbec nic zvlá‰tního – naprosto obyãejn˘ muÏ. Kdo ho zahlédl zepfiedu, snad spatfiil trochu té bílé barvy a na okamÏik se nejspí‰ zarazil, ale vzápûtí si uvûdomil, Ïe tohle je pfiece Los Angeles. Bydlí tady spousta celebrit, které se po mûstû pohybují inkognito.

Tohle je mûsto sluneãních br˘lí a masek. Skfiípal sem náramnû zapadal.

S potû‰ením zjistil, Ïe v obchodû mají slu‰nou zásobu láhví masovû vyrábûného leÏáku se ‰roubovacími uzávûry. Daly se snadno otevfiít – a zase uzavfiít. Ani nebylo potfieba vynaloÏit velkou sílu. Zvlá‰È v gumov˘ch rukavicích.

Skfiípal obhlédl umístûní prÛmyslov˘ch kamer a pak si vybral dva kartony po ‰esti láhvích, od znaãky, která by podle jeho mínûní mohla na ty dûti udûlat nejvût‰í dojem. Dlaní rychle uvolnil uzávûry, jeden po druhém. Potom z v‰ité kapsiãky v kapuci vytáhl oãní kapátko plné naÏloutlé tekutiny.

Kap. Kap. Kap. Do kaÏdé láhve jednou. To bude víc neÏ dost. Ta kapalina byla jednoznaãnû nezákonná a neuvûfiitelnû úãinná.

Teì znovu nasadit uzávûry, pevnû utáhnout a nenásiln˘m zatlaãením dlaní neprody‰nû utûsnit. Dûti si nev‰imnou niãeho zvlá‰tního.

183

Skfiípal odnesl obû balení po ‰esti láhvích dopfiedu a rukou v rukavici je podal pfies pult pokladnímu. Ten na jeho obliãej vrhl rychl˘ pohled, ale pak si od nûj bez dal‰ího komentáfie vzal peníze. Nakonec, tohle byla Kalifornie.

Podivín byl za pár minut zpátky venku a v rukou svíral velkou ta‰ku z hnûdého papíru.

Zásah.

Teì se v‰ak chlap zastavil a podíval se do ta‰ky. „Vypadá to, Ïe tady tvrd˘ alkohol neprodávají. Tak se mÛÏeme trochu projet, ne? Najdeme nûjak˘ jin˘ obchod s lihovinami, abyste mohli splnit svou ãást ujednání?“ Pak znovu vzhlédl a kaÏdému z nich se podíval do oãí. Stra‰idelné malé ãerné oãi, jako dvû kuliãky. Rob sly‰el, jak oba kámo‰i fiíkají no tak jo, ale nebyl si jist˘, jestli to je zrovna ten nejlep‰í nápad na svûtû. „Hele,“ za‰eptal svému kamarádovi Chrisovi. „To máme fakt vlézt do auta s nûjak˘m divn˘m cizím chlápkem?“ Chris ho zpraÏil pohledem. „A co, je ti snad pût? To se bojí‰, Ïe ti nabídne bonbon?“ „Ale ne, ãlovûãe, jenom –“ Chris se k Robovi tûsnû naklonil a poloÏil mu ruku na rameno. „Nebuì posera. SeÏeneme tomu chlápkovi ten jeho gin a zdejchnem se. Vyka‰lem se na nûj. A udûláme si mejdlo sami.“ A tak se Rob ocitl na sedadle spolujezdce v otfiískaném, zatuchlém Pintu, vedle vyzáblého chlápka v masce. Teprve teì si v‰iml, Ïe nosí gumové rukavice. Ne, pfiedtím je nepostfiehl.

Kdyby jo, Rob by mu prve snad ani nedal na to pivo peníze.

184

kapitola 46

hris s Tomem se na zadních sedadlech zmítali jako dva idioti, chechtali se a navzájem po‰Èuchovali, aÏ pod jejich vahou skfiípûla péra. KaÏd˘ uÏ v sobû mûl pÛlku prvního piva. UÏívali si, Ïe se aspoÀ oni mÛÏou uvolnit.

Rob svíral svou láhev Yuenglingu mezi nohama, víãko drÏel v ruce. Hladina piva se pfielévala zleva doprava, jako kapalina v tesafiské vodováze. Váhal, a nevûdûl úplnû pfiesnû proã.

Snad to bylo tím pachem ve voze, kter˘ mu aÏ pfiíli‰ pfiipomínal neãi‰tûné kanalizaãní spla‰ky. Rob se snaÏil najít tlaãítko, jímÏ by stáhl okénko, ale místo toho objevil pouze otoãnou rukojeÈ. No teda. Kdy vlastnû pfiestali vyrábût auta s takov˘mi smû‰n˘mi kliãkami pod okénky? Nûkdy v osmdesát˘ch letech?

Ale stejnû to vÛbec nefungovalo. Kliãka o centimetr poskoãila nahoru a dolÛ, ale okno zÛstalo pevnû uzavfiené.

Do háje s tím. Pofiádnû si pfiihnul piva. ZmocÀovala se ho nevrlá nálada, a nechtûl si je‰tû víc kazit veãer.

Rob sledoval, jak se kolem rychle míhají svûtla, v˘kladní skfiínû a chodci na hlavní tepnû Olympic Boulevard. Pivo bylo studené, dobré. Lep‰í neÏ na ‰kolním veãírku.

Po celou tu dobu nefiekl fiidiã ani slovo. „Hele, kámo, na co mበtu masku?“ zeptal se koneãnû Rob. „Jasnû,“ pfiidal se zezadu Chris. „Copak, vydávበse v noci ven s Batmanem a bojuje‰ proti zloãinu a tak?“

C

185

Chris a Tom zaãali na zadním sedadle fiiãet smíchy, kreténi.

Oni tady vepfiedu nebyli. Nesedûli jen kousíãek od nûho.

Pokud se snad toho chlapa nûjak dotkli, nedal to na sobû znát. Nespou‰tûl oãi z vozovky, zastavoval na semaforech a stále pfiejíÏdûl z pruhu do pruhu. Pomalouãku natáhl ruku a zapnul topení na nejvy‰‰í v˘kon, jako by uvnitfi uÏ tak nebylo dusno k padnutí.

Koneãnû se otoãil a podíval se na Roba. Otvory v masce ho zkoumala dvû drobná ãerná oãka. „V tom smyslu, Ïe si navléknu kost˘m a vykonávám vlastní spravedlnost proti tûm, co se v noci dopou‰tûjí nefiestí?“ „Jo,“ hlesl Rob, „nûco takov˘ho.“ „Mám vzácn˘ koÏní problém,“ fiekl Skfiípal, a nechal ta slova jakoby viset ve vzduchu. „Aha,“ podotkl Rob. „To je smÛla.“ „Ano, je to opravdu smÛla. Pokud bych jakoukoli ãást tûla vystavil slunci, svra‰til bych se na kost a kÛÏi, a krveÏízniví ptáci by zobáky vyklovávali moje maso.“ Smích na zadním sedadle rázem utichl.

Ptáci?

Vyklovávali maso?

CoÏe?

Rob se zaãal znovu vûnovat pohledu z boãního okna a díval se, jak kolem míjí Los Angeles. Mrkl. Hodnû dlouhé mrknutí.

Jako kdyÏ ãlovûk zjistí, Ïe vtefiinku klimbal, a chce se znovu probrat. Do prãic. Co to sakra bylo? VÏdyÈ je‰tû není ani devût.

Otoãil se dozadu, a svût se najednou otfiásl, jako by nûkdo zrovna pra‰til do basového bubnu ukrytého hluboko v zemské kÛfie. Nebylo to snad zemûtfiesení, nebo jo? Robovi se na okamÏik rozostfiilo vidûní.

Tom na zadním sedadle uÏ ztratil vûdomí, hlava mu klesla na Chrisovo rameno, láhev s pivem vyklouzla z jeho dlouh˘ch prstÛ a spadla na podlahu, kde se rozlila, aÏ se na povrchu vytvofiila pûna. Chris v tu chvíli vypadal, Ïe není schopen pohnout 186

rukama. Zatápal po láhvi, kterou mûl kousek od klína, ale nûjak ji nedokázal zvednout.

Rob ho chtûl varovat, ne, ãlovûãe, nepij uÏ to pivo, nûco s ním není v pofiádku – JenÏe vzápûtí uÏ byl mimo i on; hlava mu sklouzla mezi obû sedadla.

Skfiípal hocha, kter˘ se vezl vedle nûho, opatrnû posunul zpût do sedadla tak, aby se mu hlava opfiela o boãní okénko. Chlapci se uÏ v koutcích úst objevily sliny.

Prsty v rukavicích nyní nahmataly letité rádio a kroutily s knoflíkem, aÏ na‰ly stanici s váÏnou hudbou. Ve chvíli, kdy pokraãoval po nájezdu na dálnici, éterem znûla jakási nabubfielá nûmecká hudba. Je‰tû je ãekal slu‰n˘ kus cesty a Skfiípal nechtûl uvíznout v dopravû déle, neÏ bylo nezbytnû nutné.

Kdyby se nûkdo díval pozornûji, snad by si i v‰iml bílé plochy umûlé hmoty na jeho obliãeji tam, kde by mûl mít ústa.

Skfiípal se usmíval.

187

kapitola 47

Kdesi v Jižní Kalifornii

obÛv mozek znovu naskoãil. Ze v‰eho nejdfiív vnímal ten smrad – puch zanefiádûného záchodu. Pak ucítil, jak ho do tváfie tlaãí chladn˘ beton, a to pfiece nedávalo smysl. Copak zrovna nesedûl v Pintu nûjakého chlápka? Co to ksakru…?

A pak si uvûdomil, Ïe je nah˘ a kdosi mu svázal zápûstí a nohy kolem kotníkÛ umûlohmotn˘mi pouty. Najednou pocítil na kÛÏi smrteln˘ chlad a vzápûtí jako by se mu hluboko v Ïaludku rozprskl kus ledu.

BoÏe, tady to ale páchne. AÈ uÏ je kdekoli.

Zoufale zatouÏil po tom, aby se mohl vrátit zpût v ãase a fiíct Chrisovi a Tomovi Kluci, mnû je fuk, jestli mû máte za sraba, ale prostû bychom nemûli lézt do auta s touhle posranou obludou.

A proã tady vÛbec pfiiblble ‰kemráme, jestli nám nûkdo zajde koupit pár pitom˘ch piv. Máme sedût doma a uãit se do ‰koly, pfiesnû tak, jak se nám to na‰i vûãnû pokou‰ejí vtlouct do tûch na‰ich tup˘ch palic.

V místnosti byla tma, Rob ale pfiesto zaslechl úpûní kdesi vedle sebe. Vypadalo to, Ïe Chris pfiichází k sobû. Kdyby Rob nebyl ochromen˘ strachem, hned by mu zaãal nadávat do naprost˘ch debilÛ.

A pak, zcela náhle, celou místnost zalilo ostré svûtlo.

Vedle stojací lampy stál ten netvor s maskou na obliãeji. Teì

R

188

uÏ na sobû nemûl Ïádnou mikinu s kapucí ani dÏíny. Ukázalo se, Ïe tent˘Ï materiál, kter˘ Rob povaÏoval za masku na tváfii, tvofií vlastnû kompletní oblek, zakr˘vající celé jeho tûlo. Tedy témûfi celé jeho tûlo.

To, co mu trãelo z rozepnutého zipu otvoru v pfiední ãásti kombinézy, zakryté nebylo.

Rob je‰tû nevidûl moc nah˘ch cizích muÏÛ. Bylo mu teprve sedmnáct. KdyÏ ve vás zvítûzí zvûdavost a ve sprchách u tûlocviãny se zaãnete nûjak víc rozhlíÏet kolem, snadno se vám mÛÏe stát, Ïe si vyslouÏíte ránu pûstí do nosu. Av‰ak i nenavyklému Robovu zraku se to u toho chlapa zdálo aÏ nepfiirozenû veliké.

Vymykalo se to proporcím bûÏné lidské bytosti, natoÏ toho témûfi podvyÏivenû pÛsobícího tvora.

Ten maniak nyní vykroãil k nim. Pták se mu za chÛze mírnû pohupoval. Chlap v kaÏdé ruce cosi svíral a Rob si mohl vykroutit krk, aby lépe vidûl – do prdele, co kdyÏ je to pistole?

MuÏ pfied nû oba pfiedmûty rozloÏil a rozepnul si zip zakr˘vající ústa.

Smeták.

Baseballová pálka.

Pak se znovu postavil. Zaãal si ho honit, aÏ ho postupnû pfiivedl k maximálnímu ztopofiení. „Co nám chcete udûlat?“ zeptal se Rob a okamÏitû zalitoval, Ïe mu ta slova vyklouzla z úst. „Myslím, Ïe víte, co vám udûlám,“ odpovûdûl netvor. „Ale chci vám dát trochu na vybranou. MoÏnosti jsou… já. Tahle rukojeÈ od smetáku. Nebo tahle baseballová pálka. Vy tfii si to sami rozhodnûte. Kdo nebo co vám to má udûlat. Nebo to mám rozhodnout za vás?“ Rob pohlédl níÏ. Ukázalo se, Ïe penis toho chlapa nakonec pfiece jen obepínala vrstva bílého plastu. Tak tûsnû, Ïe byly vidût Ïíly. JeÏí‰marjá. Co se to k ãertu dûje? A o ãem to mluví, jaké moÏnosti? Kdo nebo co… Ach boÏe, dostaÀ nás odsud. AÈ nás nûkdo sly‰í a dostane nás odsud…

189

„Co to dûláte, ãlovûãe?“ vykfiikl Chris. „VÏdyÈ jsme vám nic neudûlali!“ „Pfii plné erekci se dostanu na pûtadvacet centimetrÛ. RukojeÈ smetáku je dlouhá devadesát centimetrÛ a má prÛmûr pût centimetrÛ. Dfievûná pálka má na délku jenom pûtasedmdesát, ale nejvût‰í prÛmûr má patnáct ãísel. Ale se ‰ífikou si nedûlejte starost. Rozhodnû mám urãité nástroje, kdybyste potfiebovali trochu pomoct.“ Nástroje? Co je ten ãlovûk zaã? „Jestli se nemÛÏete rozhodnout,“ vysmíval se jim Skfiípal, „rozhodnu to za vás.“ Rob se za tu volbu, kterou ze sebe vyhrkl, nenávidûl, ale vûdûl, Ïe si musí vybrat jako první, neÏ ho ostatní pfiedbûhnou.

V‰echno, co potom následovalo, se Rob pokusil zcela vyfiadit z vnímání. Jeãivé námitky Chrise a Toma, ktefií si vzápûtí uvûdomili, co jim provedl. Chladn˘ dotyk dlaní v rukavicích na sv˘ch bocích. Odporn˘ dech za krkem. Chrochtavé zvuky. Po chvíli se mu zaãínalo zdát, Ïe se mu tûlo úplnû trhá aÏ kamsi do nitra pulzující, zmuãené hrudi.

Po nekoneãné agonii to v‰e pfiestalo. Rob sly‰el, jak si muÏ mne dlanû. „Jenom jsem tû tro‰ku zahfiál,“ procedil netvor. „Teì teprve si uÏijeme trochu opravdové legrace.“ Vzápûtí to zaãalo znovu.

A zdálo se, Ïe to nikdy neskonãí…

Skfiípal odmr‰til prvního chlapce – Roba – na zem a sledoval, jak se obûti zmocÀuje ‰ok. Tohle byla lekce, na kterou mladík v Ïivotû nezapomene, a Skfiípal byl na sebe py‰n˘, jak mu ji dokázal u‰tûdfiit. „A teì vy dva. Kdo chce co?“ Oba spoutaní chlapci se zaãali svíjet a pokou‰eli se odplazit pryã jako ãerstvû vylíhnutí ãervíci. Mrskali sebou na podlaze 190

kobky, bílé, bledé bytosti bez konãetin snaÏící se uniknout osudu, kter˘ nemohly odvrátit. „Pfiedpokládám, Ïe rozhodnutí asi necháte na mnû.“ Rob pevnû zavfiel oãi a modlil se k Bohu, jako se je‰tû nemodlil nikdy v Ïivotû, aby to byl jenom ten nejhor‰í zl˘ sen a kaÏdou vtefiinu se z nûj koneãnû probudil.

Ale samozfiejmû Ïe se neprobudil.

191

kapitola 48

Střední škola v Hancock Parku čtvrtek, 15 hodin

zval se odpolední zvonek.

Nûkter˘m studentÛm koneãnû padla – byl ãas vrhnout se ke skfiíÀkám v ‰atnách a co nejrychleji zamífiit k v˘chodu. Nikdo se nechtûl dostat na autobus jako poslední.

A tihle studenti byli také první, kdo spatfiil ty tfii kluky – nahé, svázané a s roubíky v ústech – na schodech pfied vchodem.

Nejdfiív si v‰ichni mysleli, Ïe je to jenom fór. Nûjaká ro‰Èárna tûch z vy‰‰ích roãníkÛ, ktefií si tak rádi podávají nováãky a ztrapÀují je pfied celou ‰kolou.

Ale kdyÏ se z hlavního vchodu vyrojili dal‰í studenti, nûkdo na nû ukázal a vykfiikl. Krev. Kolem tûch tfií se uÏ vytvofiila louÏe krve, svíjeli se, tfiásli a nûmû kfiiãeli oãima.

O

Nemocnice Socha Medical

Riggins stál na chodbû a ãekal, aÏ budou doktofii hotovi. Kluky pfiivezli sem, neboÈ to byla nejbliωí nemocnice.

Nedokázal si ani pfiedstavit, co se teì asi mÛÏe odehrávat v myslích jejich rodiãÛ. Chlapce uÏ pohfie‰ovali od pfiedchozího veãera. Riggins si umûl domyslet, Ïe rodiãe byli celou noc vzhÛru, modlili se, smlouvali s Bohem a prosili, jen aÈ jim vrátí dûti Ïivé, na niãem jiném nezáleÏí. Udûlali by pro to v‰echno.

192

Jejich modlitby byly vysly‰eny. Nejspí‰ ale ne úplnû tak, jak si pfiáli.

Nyní pochopitelnû vyvstala otázka: mûl v tomhle prsty Skfiípal? Riggins pfiedtím poÏádal, aby ho informovali o jakémkoli zvlá‰È otfiesném útoku nebo vraÏdû v celém Los Angeles a okolí, coÏ tenhle pfiípad rozhodnû splÀoval.

KdyÏ o tom fiekl asi pfied hodinou Wycoffovi, ten úplnû vypûnil. Vyserte se na nûjak˘ dûti! Tenhle grázl neuná‰í. Ten muãí.

Zabíjí. Soustfieìte se na pfiípad. Na niãem jin˘m nezáleÏí!

Riggins to ale nedokázal jen tak hodit za hlavu. Nemocnice Socha Medical se rychle stala jakousi pfiidruÏenou základnou MimofiádÛ – nejdfiív Sibby, do toho pfii‰la zpráva, co se stalo nedaleko odsud tûm knûÏím, a teì tihle kluci. Znepokojovalo ho to.

Proã zrovna chlapci ze zdej‰í ãtvrti? Îe by v tom hrála roli blízkost nemocnice – vzdálené pouze deset minut jízdy po Západní tfietí? Mûli snad kluci jenom smÛlu, Ïe se pfiipletli do cesty vrahovi s nálepkou level 26, kdyÏ se projíÏdûl losangelesk˘mi ulicemi?

Nebo tu ‰lo o to, Ïe v Hancock Parku bydlíval Dark u své adoptivní rodiny a chodil na tutéÏ ‰kolu?

Riggins doufal, Ïe kluci do toho budou schopni vnést trochu svûtla. I sebemen‰í podrobnost o jejich muãiteli nebo o tom, kde je drÏel, by se mohla stát klíãem k tomu v‰emu.

V‰echny tfii mûli zakrátko pfiepravit na nejbliωí stanici losangeleské policie. Riggins nemûl dvakrát chuÈ probojovávat se na stanici a ohánût se tam sv˘mi pravomocemi. O takové tfienice nestál.

Ale nakonec to pfiece jen zafungovalo. Policista, podsadit˘, rozumn˘ muÏ jménem Jack Mitchell svolil, Ïe Riggins s Darkem smûjí v˘slechy sledovat. Zvlá‰È poté, co v nûm vyvolali dojem, Ïe pfiesnû takov˘mi pfiípady se Mimofiádi zab˘vají den co den.

Vtom se zdánlivû odnikud vynofiil Dark. „Co se tu vlastnû stalo?“ 193

„Hned,“ pfieru‰il ho Riggins. „Jaké jsou nejnovûj‰í zprávy o Sibby?“ „Îádná zmûna.“ Zdálo se, Ïe Dark by se radûji vrátil k jejich pfiípadu. „A ti kluci? UÏ nûco fiekli?“ Dark chlapce vidûl asi pfied hodinou, kdyÏ je pfiivezli na pohotovost. Zrovna si vy‰el na chvíli ven na vzduch a zeptal se jednoho z uniformovan˘ch policistÛ, co se stalo. BoÏe, ti budou potfiebovat nesmírnû nároãnou terapii. Aby se v následujících mûsících zbavili stigmatu, které na nich neulpûlo o nic ménû neÏ fyzické stopy toho, co protrpûli. Darka ohromilo, kdyÏ usly‰el o tom, jak je na‰li, nahé a zkrvavené pfiímo pfied stfiední ‰kolou v Hancock Parku.

Jeho domovskou ‰kolou.

Náhoda? Jistû, dost moÏná. Ale stejnû poÏádal Rigginse, aby si na to posvítil. Po tûch mrtv˘ch duchovních a poÏáru v kostele – jeho kostele – uÏ Dark pfiestával na náhody vûfiit. „Domluvil jsem se s Jackem Mitchellem z losangeleské policie,“ fiekl Riggins. „Rodiãe podepsali formuláfie o souhlasu – smíme sledovat ty rozhovory. A kdyÏ bude potfieba, jsem si jist, Ïe nám tam vyjednám vstup i na dal‰í v˘slechy. Rodiãe chtûjí, aby toho chlapa, kter˘ jim znásilnil kluky, dostali – a aby jeho koule pokud moÏno skonãily naloÏen˘ v rosolu.“ „Vím, jak jim je,“ podotkl Dark.

194

Chcete-li vidût v˘slech, pfiihlaste se na LEVEL26.com a zadejte kód: violated

195

kapitola 49

West Hollywood 19:09

ark stoupal po dlouhém, úzkém betonovém schodi‰ti ke vchodu do svého bytu.

Bylo to jeho nové bydli‰tû – to, které mu Riggins zafiídil pfiedev‰ím k pfiechovávání základních potfieb. Vûcí, ke kter˘m potfieboval mít rychl˘ pfiístup.

Pfiede dvefimi se s klíãem v ruce zastavil. Hlavou mu probíhaly paranoidní my‰lenky. Co kdyÏ Skfiípal tu stûhovací firmu vyãmuchal? Mohl Rigginse sledovat, kdyÏ osobnû dopravoval krabice do toho bytu ve tfietím patfie?

Není tam nûkde uvnitfi, schovan˘ kdesi v koutû nebo pod dfiezem?

Dark skoro zatouÏil po tom, aby to byla pravda. Kdyby ho tak mohl dostat do rukou, tfieba jen na nûkolik vtefiin. I kdyby pfii tom mûl zahynout. Chtûl zkrátka jen vykonat malou odvetu za to, jak se jim vloupal domÛ. Do jediného bezpeãného místa.

Do domova, kter˘ si vybudovali spoleãnû se Sibby.

Ale pusÈ to teì z hlavy. Soustfieì se na úkol, kter˘ mበpfied sebou nyní.

Dark mûl na sobû pofiád je‰tû triãko, které mûl pod ko‰ilí na místû té havárie, a tak bylo dosud potfiísnûné její krví. V ãekárnû ho Riggins sjel pohledem od hlavy k patû a naléhal na nûj, aÈ si zajede do bytu, dá si sprchu a hodí na sebe nûjaké ãisté obleãení dfiív, neÏ zaãne b˘t na obtíÏ. Asi na tom nûco bylo.

D

197

Ale s tím je‰tû Dark mohl poãkat. Nejdfiív se potfieboval pustit do nûãeho jiného. Do nûãeho, co se mu uÏ honilo hlavou nûkolik hodin.

Zaãal strhávat lepicí pásku a prohraboval se hnûd˘mi kartonov˘mi krabicemi. Riggins mu fiíkal, Ïe vûci u nûj doma balil vlastnoruãnû sám. Dark jen doufal, Ïe tam nûkam nezapomnûl pfiihodit jeho laptop. UvaÏoval vÏdy systematicky a potfieboval si vûci rozebrat zcela urãit˘m zpÛsobem. A k tomu mu poãítaã mohl dobfie poslouÏit.

Dark otevfiel tfietí krabici, kde na‰el hranat˘ pfiedmût zabalen˘ do modrého hedvábného papíru. Stáhl obal a pfii pohledu, kter˘ se mu naskytl, se musel na chvilku zastavit.

Sibbyina fotka je‰tû z doby, neÏ se potkali a kdy je‰tû byla profesionální taneãnicí. Tohle byl první snímek, kter˘ mu vûnovala, ov‰em aÏ po velkém pfiemlouvání z jeho strany. Dark ji pfii tanci vÏdycky sledoval s nesmírn˘m zalíbením. Upfiímnû fieãeno se kochal uÏ jen tím, jak umûla proplout pokojem.

KdyÏ tedy koneãnû povolila a fotku mu dala, studoval snímek celé hodiny a snaÏil se vykoumat, co pfiesnû ho k ní pfiitahuje. Nepfii‰el v‰ak na Ïádnou konkrétní podrobnost ãi fyzick˘ rys. Byla to prostû Sibby jako celek. Tanãící Sibby – nejnádhernûj‰í v˘jev, z jakého mu kdy bylo dopfiáno se tû‰it.

Dark trochu rozechvûl˘mi prsty rámeãek s obrázkem znovu zabalil. SnaÏil se papír nepotrhat a nenechat po sobû Ïádné stopy toho, Ïe ho mûl rozbalen˘. UloÏil fotku zpátky do krabice a prsty se letmo dotkl Sibbyin˘ch star˘ch baletních stfievíãkÛ, které spoãívaly mezi pfiipomínkami jejich ‰Èastného Ïivota. Pfiitiskl chlopnû kartonu dolÛ a prsty pfiimáãkl pruh pásky, aÏ zase pevnû drÏela.

Ponofiil se hloubûji do ãtvrté krabice a v té na‰el zase nûco jiného – zarámovan˘ snímek jejich dvojice z minulého léta, z doby krátce potom, co se zaãali scházet. Sibby na sobû mûla jemnû prÛsvitné Ïluté ‰aty. Tyhle ‰aty miloval, miloval je na ní, miloval, co dûlaly s jejím tûlem, miloval uÏ jen pomy‰lení na 198

ten okamÏik, kdyÏ z nich její tûlo toho dne po návratu domÛ vysvlékal…

To samé tûlo, které teì leÏelo v bolestech pomlácené, pofiezané a odfiené na nemocniãním lÛÏku, jen mal˘ kousek odsud.

Dark se vzpamatoval. V takovém vzpomínání na Sibby by se mohl snadno úplnû ztratit. To by niãemu neprospûlo.

On se potfieboval vrátit zpátky k pfiípadu, uÏ jen proto, aby se nûjak rozpt˘lil po dobu, neÏ Sibby pfiijde k sobû.

Krátce nato na‰el krabici, která obsahovala v‰echno, co potfieboval. Laptop. Bezdrátovou tiskárnu. ·tos papíru. Pera. Dark si to v‰echno rozloÏil uprostfied ob˘vacího pokoje, osvûtleného jedinou stolní lampiãkou, a posadil se k laptopu se zkfiíÏen˘ma nohama. V‰e ostatní na celém svûtû pro tu chvíli ustoupilo do pozadí. Teì tu zÛstal jenom Dark a dÛkazy.

Vûdûl, Ïe odpovûì musí najít v té Skfiípalovû „básniãce“.

199

kapitola 50

D

ark si ji rychle pfiepsal, zvût‰il písmo a potom ji vytiskl na papír.

Jeden za den zahyne.

Dva dennû pláã nemine.

Tfii budou lhát povinnû. âtyfii vzdychnou nevinnû.

Pût se ptá, zaã trpíme? ·est se v Ïáru rozplyne.

Sedm dennû… „Jémine“.

Dark pfie‰krtl fiádek ·est se v Ïáru rozplyne.

KnûÏí v hollywoodském metodistickém kostele, to je jasné.

A pak ti kluci z Hancock Parku, které muãil: Tfii budou lhát povinnû.

Bez ohledu na zjevná závaÏná poranûní, která je postihla v oblasti koneãníku, v‰ichni tfii chlapci tvrdo‰íjnû trvali na své v˘povûdi: byli venku se skateboardy a pfiemlouvali lidi, aby jim 200

koupili pivo. Nûjak˘ chlap jim nabídl, Ïe jim piva koupí, kdyÏ mu zaplatí gin. V tom obchodû ale gin nemûli, a tak skoãili do jeho auta a jeli hledat nûjak˘ jin˘ krám. Nic víc si nepamatují – aspoÀ tak to tvrdili.

Jack Mitchell zdÛraznil, Ïe sestra na pfiíjmu v nemocnici na‰la kolem jejich genitálií jasné známky krve a poranûní. Kluci mu to nervóznû vysvûtlovali tím, Ïe za to mÛÏe jenom pitomé tfie‰tûní pod vlivem alkoholu – pr˘ popadali zadkem na palety s keãupem.

Pak se ale jeden z hochÛ profiekl. Zmínil se, Ïe ten chlap mûl na sobû „bíl˘ oblek“.

Mitchell se toho chytil. Jak˘ bíl˘ oblek? Z ãeho byl vyroben˘?

No z látky, fiekl ten kluk. Tfiídíln˘ oblek. S vestiãkou.

Ti dva dal‰í ho v tom podrÏeli. Jasnû, z látky. S knoflíky a tak.

Lhali.

Pfiesnû jak pfiedpovûdûl Skfiípal.

Tfii budou lhát povinnû…

Dark nyní zíral na zbylé fiádky seznamu a snaÏil se z nich nûco vylu‰tit. Ne‰lo mu ani tak o jednotlivá sdûlení, jako spí‰ o celkové uspofiádání. Od‰krtával si Skfiípal poloÏky na seznamu náhodnû, nebo mûl na mysli nûjaké pofiadí? Skr˘val se snad nûjak˘ v˘znam v tom, Ïe zaãal se ‰esti a pak to vydûlil dvûma?

Nebo uÏ mezitím vyfiídil i nûkteré dal‰í fiádky? Ne, to by ke Skfiípalovi nesedûlo. AspoÀ ne tentokrát. Nyní mu jde o okázalá gesta. A uÏ z toho, Ïe si vybral za cíl DarkÛv dÛm pouh˘ch pár hodin nato, co se objevil Riggins, vypl˘valo, Ïe Skfiípal chce, aby mu vûnoval pozornost. No, mበji mít, ty prevíte. Teì sis vyslouÏil mou plnou pozornost.

KdyÏ si Dark pfiedstavil, Ïe pfied pouh˘mi nûkolika dny by mu nûco takového vÛbec nepfii‰lo na mysl! Bolest z toho, co se stalo jeho adoptivní rodinû, sice nemohla nikdy vyprchat, ale od chvíle, kdy se naposledy pokou‰el proniknout do maniakovy mysli, uÏ uplynula hodnû dlouhá doba. Prostû mu to od té doby k niãemu nebylo. Pfii‰el o rodinu, a ani celé pluky MimofiádÛ, 201

ani úporné vyvozování na základû vcítûní mu jeho blízké nemohly vrátit zpátky.

Teì je tedy zpût. Zase jednou se pokou‰í proplíÏit jako ãerv do mysli toho nechutného grázla. Bylo to, jako by si ãlovûk hodnû zle zlámal nohu, a pozdûji si ji zlomil je‰tû jednou jenom proto, aby si pfiipomenul, Ïe pofiád ví, jak se to dûlá.

Podstatou bylo nahlíÏet na svût pohledem tûch jeho drobn˘ch pronikav˘ch oãí.

Oãí…

Poãkat.

Dark vytáhl mobil a zkrácenou volbou zavolal Rigginsovi. „Co je? V‰echno v pofiádku?“ „Video server z mého domu – sebral jsi ho?“ Dark si uvûdomil, Ïe nevelk˘ server mûl zabudovan˘ monitor, na kterém se dal pfiehrát obsah jeho pevného disku. V pfiívalu událostí dne‰ního dne by na nûj málem zapomnûl. „KdyÏ mi to zopakuje‰ normálním jazykem, snad ti budu umût odpovûdût.“ „PrÛmyslové kamery v mém domû,“ vysvûtloval netrpûlivû Dark. „V kaÏdém pokoji je jedna. V‰echny jsou napojeny dráty k malé bílé krabiãce u stropu v˘klenku za vchodem. Zabalil jsi ji?“ „Jestli to byla ta s pfiipojen˘mi dráty, pak jsem ji sbalil.“ „A kam?“ „MoÏná bude v jedné z tûch krabic pln˘ch serepetiãek, ze kter˘ch trãí dráty. Sorry, Darku. Balil jsem rychle. Hele, tak já tam pfiijedu a pomÛÏu ti to –“ Dark zmáãkl KONEC a zaãal se prohrabávat zbyl˘mi kartony.

202

kapitola 51

New York City / West River Drive čtvrtek, 23 hodin Východního standardního času

kfiípal podal fiidiãi taxíku peníze a fiekl mu, aby si drobné nechal. OkamÏik nato uÏ ‰pinavû Ïlutá Crown Vic zmizela pryã a pasaÏér zÛstal stát na chodníku na nejzaz‰í v˘spû západního cípu Manhattanu. ¤idiã mûl pu‰tûné rádio a poslouchal hnusnou, neskuteãnû vlezlou hudbu. Kdyby Skfiípal nemûl jiné plány, taxikáfi by za svou nezdvofiilost zaplatil.

MoÏná by ho nûkde svázal a vyvrtal mu do u‰í díry, aby koneãnû sly‰el boÏské zvuky. BoÏské ticho.

Teì na to ale nebyl ãas. Konû uÏ ãekali. A jeho lovec, kter˘ se stále lopotil na opaãném pobfieÏí zemû, by se zakrátko bez dal‰í zprávy mohl ocitnout v koncích.

Tam za Hudsonem na jerseyském bfiehu se tfipytila svûtla.

Skfiípal byl rád, Ïe mÛÏe tûm newyorsk˘m zikkuratÛm ukázat záda. Tolik lidí neumûlo nic jiného neÏ se jim jen slepû, bezmeznû klanût. Skfiípalovi byly uÏiteãné pouze tím, Ïe mu sk˘taly bezpoãet úkrytÛ. Kdyby chtûl, dokázal by zmizet v betonov˘ch blocích Manhattanu na deset, dvacet let, a nikdo by nemûl tu‰ení, kam se podûl. A on by v‰echno po celou tu dobu sledoval.

Jako andûl.

Dne‰ní noc ov‰em na Ïádné ukr˘vání nepom˘‰lel.

Skfiípal opustil chodník a vydal se dál blátivou pû‰inou. Byl obleãen˘ jako voják z Afghánistánu, co dostal krátkou víkendovou dovolenku – vysoké boty, maskáãové kalhoty, neprÛstfielná

S

203

vesta, kapuce, ãerná ãepice, sluneãní br˘le. Nûco z americké armády namíchaného s tro‰kou Brooklynu. Nikomu nestál za jedin˘ zvûdav˘ pohled.

Ani se nikdo nepodivil nad tou hranatou bílou kartonovou krabicí, kterou svíral pod paÏí. Kytky pro mámu, nebo moÏná pro milou pfiítelkyni. Tucet ãerstvû fiezan˘ch rÛÏí, jimiÏ chce vyjádfiit doufám, Ïe kdyÏ mi stfiíleli za prdelí v Hindúku‰i, nepele‰ila ses tu s nik˘m jin˘m.

Na konci cesty se tyãil dfievûn˘ plot nahofie lemovan˘ ostnat˘m drátem. Zepfiedu se na nûm skvûla dfievûná tabulka s vyryt˘mi, vybledl˘m zlacením zdoben˘mi písmeny: JÍZDNÍ POLICIE POLICEJNÍ SBOR NEW YORKU

Ponûkud rustikální drobnost na ostrovû skla, plastÛ a lesklého kovu. Skfiípal to musel proti své vÛli aÏ obdivovat. Lidi si nûkdy váÏnû umûjí dát záleÏet.

Zasunul krabici s kvûtinami pod poslední pfiíãku dfievûného oplocení a prostrãil ji na druhou stranu. Pak si sundal neprÛstfielnou vestu a pfiehodil ji pfies ostnat˘ drát. Rychle pfiekonal plot, uvolnil a stáhl vysvobozenou vestu, a uÏ do‰lapoval na zem za plotem. Byl to tak bleskovû rychl˘ a plynul˘ pohyb, Ïe pokud by se nûkdo díval – a jistûÏe to nikdo nevidûl –, jen by si promnul oãi a doÏadoval by se pfiehrání záznamu, aby se ujistil, Ïe nemá halucinace.

Skfiípal vsunul prsty pod lepicí pásku, která pfiidrÏovala obû chlopnû víka krabice u sebe. Teì uÏ nemusel nic pfiedstírat. Byl uvnitfi.

Víko se otevfielo a pod ním se ukázala pistole s dlouhou hlavní. Stfielivo. A igelitov˘ sáãek napûchovan˘ mrkví.

V‰echny tfii vûci pocházely stejnû jako celá krabice z Brooklynu. Krabice byla z kvûtináfiství na Court Street. Mrkev koupil ve stánku na rohu Smith Street. A pistoli? Od bezv˘znamného 204

obchodníãka se zbranûmi v Red Hook, kterého si vyhledal na internetu. Celkem mu nakupování zabralo slabou hodinku.

Za necelou minutu byla pistole nabitá, stfiíbfiité náboje pûknû po jednom vpravil do komor, klap klap klap klap klap.

Skfiípal pokraãoval po pû‰inû dál a sledoval její zákrut k hlavním stájím. Obestfiel ho pronikav˘ pach koÀského trusu a mokré slámy. Tady mûli jízdní policisté ustájené konû. Jezdci se teì moÏná povyráÏeli nûkde na pizze a pivu v Brooklynu, Queensu, v Jersey nebo na Long Islandu, ale jejich u‰lechtilí ofii se z tohoto ostrova nikdy nevzdálili. Byli navÏdy ve sluÏbû, v tomto nepatrném kousku pfiírody, kter˘ si pro sebe Manhattan uchoval.

Kdokoli se do stájí mohl podívat na exkurzi a konû si prohlédnout. Skfiípal to udûlal uÏ skoro pfied rokem. A pofiídil si peãlivé poznámky.

Teì vytáhl not˘sek ze zadní kapsy a zaãal si ovûfiovat jména.

KaÏd˘ kÛÀ mûl nûjakou pfiezdívku. Jména na Skfiípalovû seznamu byla ov‰em zvlá‰tní: Dalia Runner Coach Beemer Sampson Tak nejdfiív: Dalia.

Jméno jako pro kurvu, pomyslel si Skfiípal.

205

kapitola 52

West Hollywood 20:02 Tichomořského standardního času

en samá bílá obrazovka, do toho obãasn˘ tmav˘ záblesk pfii okrajích ãi nepravidelné zkreslení.

To byl záznam pofiízen˘ v jejich loÏnici pfiedchozí noci.

Co to sakra znamená?

Dark si ho zrychlenû pfiehrával asi deset minut, pak okno daného souboru zavfiel a kliknutím pfie‰el na záznam z ob˘váku. Zábûry pofiízené tady byly v pfiíkrém protikladu s loÏnicí netknuté. Kfii‰Èálovû ãisté.

Svûtelné podmínky sice mûly do dokonalosti daleko, pfiesto bylo naprosto jasnû rozpoznat, co se tam dûlo – pfiesnû jak si Skfiípal pfiál. Chtûl, aby Dark uvidûl, jak snadné bylo vloupat se do jejich domu, proplíÏit se do jejich pokoje, Maxovi a Henrymu doslova pfied nosem, pak se svléknout pod schodi‰tûm a vydat se nahoru. Vystoupat k Sibby…

Jsem ve tvém domû, Darku. Uvûdomuje‰ si, jak je to snadné?

K ãemu ti jsou v‰echny ty tvoje zku‰enosti a v˘cvik?

Neslíbil jsi Sibby, Ïe jí zajistí‰ bezpeãí, dûj se co dûj?

Nevyuãil jsem dost tvou pûstounskou rodinu, co je to bezpeãí domova? âasov˘ údaj na zaãátku záznamu vloupání naprosto pfiesnû souhlasil s ãasem, kdy Dark odjel sv˘m Yukonem, aby se setkal s Rigginsem v té restauraãce na pobfieÏní promenádû v Santa Monice.

J

206

Ten nefiád nejspí‰ ãíhal nûkde venku, ukryt˘ v kdovíjak nepatrné zatuchlé ‰kvífie, a ãekal, aÏ Dark vypadne.

A pak pronikl do jejich domova a pfiímo do jejich loÏnice.

Nebylo to o nic tûωí neÏ vyjít pár schodÛ.

Jistû, vypadalo to snadné, kdyÏ si to Dark na laptopu pfiehrával zrychlenû. Ov‰em sledovat to v reálném ãase bylo k ze‰ílení. Skfiípalovo nelidské tûlo plynulo nad podlahou neskuteãnû pomal˘m tempem a jeho kontrolované, odmûfiené pohyby se Darkovi jevily témûfi nepostfiehnutelné – ãlovûk na nû musel upfienû zírat, aby se ujistil, Ïe se Skfiípal skuteãnû h˘be.

A on si zatím celou dobu ‰etfiil své vystydlé kafe a poslouchal Rigginse, jak mu vykládá o rozpoãtu, o své b˘valé Ïenû, o svém Ïivotû.

Skfiípal postupuje nahoru, kde leÏí spící Sibby, která nemá o niãem nejmen‰í tu‰ení…

A právû proto byla ta bílá obrazovka k uzoufání. Nedávalo to Ïádn˘ smysl. V‰echny ostatní kamery v domû té noci fungovaly bezvadnû – a jen ta v loÏnici ne?

Kter˘ ver‰ to je? Dark pfiemítal. Kter˘ fiádek té prokleté fiíkanky se t˘ká Sibby? „Jeden dennû zahyne“ ne, protoÏe smûla zÛstat naÏivu. Vlastnû jí nikdo nezkfiivil vlas – tak to sama fiíkala. Dva dal‰í pláã nemine? Nûco o Sibby a dûÈátku? JeÏí‰i, neudûlal snad nûco dítûti?

Dark dvakrát rozklikl tlaãítko P¤EHRÁVÁNÍ. MoÏná byla na téhle kamefie závada uÏ nûkolik dní a on si toho z nûjakého dÛvodu nev‰iml. JenÏe to nebylo pravdûpodobné. Systém tvofiil ucelen˘ okruh. Jakékoli vady na vstupech by vedly k tomu, Ïe by hlavní server spustil v˘straÏnou sérii protivn˘ch krátk˘ch pípnutí.

Ba ne, tady se dûlo nûco jiného.

Bílá na monitoru pojednou zmizela a znovu se vynofiil obraz.

Dark klikl na P¤EHRÁVÁNÍ.

Tady ho máme. Vedle prádelníku, a teì nûco pokládá na jeho horní le‰tûnou plochu. Nûjaké malé zafiízení, a pak – 207

Bílá obrazovka.

Ten hnusn˘ skfiet nûjak ru‰il signál. Nechtûl, aby Dark vidûl, co se bude dít dál.

Nebo snad chtûl? Dark chvíli drÏel palec nad touchpadem, pak stiskl a zaãal s rychl˘m pfiehráváním. Minuty na poãitadle ãasu ubíhaly, a najednou bílá zmizela a znovu se objevil záznam.

Ach boÏe.

Ach boÏe, ne.

208

kapitola 53

New York City

onû byli celí nesví.

Zneklidnil je vetfielec, kter˘ vnikl do jejich stájí. Vypadal divnû. Byl jinak cítit. Provádûl nezvyklé vûci. VÛbec nepfiipomínal ãlovûka. Rozru‰ená zvífiata zaãala rÏát a dupala ve stájích kopyty. Nûktefií konû byli tak nervózní, Ïe zaãali proudem moãit.

No tak, p‰‰‰t, chtûlo se Skfiípalovi promluvit. Já tu nejsem kvÛli vám. Jsem tu kvÛli Dalii. Á, tady ji máme.

Kovová tabulka upevnûná na pfiední ohrádce její stáje vysvûtlovala pfiíbûh klisniãky:

K

DALII VùNOVALA PANÍ DAHLOVÁ JMÉNEM SVÉHO ZESNULÉHO MANÎELA, âLENA NEWYORSKÉHO HASIâSKÉHO SBORU, KTER¯ ZAHYNUL 11/9/2001

Skfiípalova kostnatá ruka nadzvedla kovovou závoru. VplíÏil se do stání. Pohyboval se zvolna, tak klidnû, aby Dalii neznepokojoval. JestliÏe se nûco h˘be takhle pomalu, nemÛÏe to pfiedstavovat Ïádnou hrozbu, nebo snad ano? Klisna uÏ stejnû napÛl spala. Skfiípal stanul nevysoké hnûdce tváfií v tváfi. Její lesklé ãerné oãi pravidelnû mrkaly.

209

Sáhl do pytle a vytáhl mrkev. Pûkná ‰Èavnatá mrkviãka, Dalio.

Je celá tvoje.

Dalia si k mrkvi jednou pfiiãichla, pak si rychle ukousla.

Zbytek vypadl Skfiípalovi z ruky a pfiistál ve ‰pinavé podest˘lce.

Skfiípal se sh˘bl, aby ho zvedl, ale kÛÀ se vypla‰il. Postavil se na zadní. Zaãal vyhazovat. Skfiípal strnul a zÛstal nehnutû stát po nûkolik minut, dokud se klisna znovu nezklidnila. Uplynulo nûkolik dal‰ích minut, teprve pak pomalu zvedl ruku a pfiiblíÏil se k ní tûsnûji. Dalia koneãnû náv‰tûvníkovi dovolila, aby ji pohladil po teplé hlavû. Sklonil se tûsnû k ní a za‰eptal: „Ty za to nemÛÏe‰, dûvãe. Ne, dûti za to nikdy nemÛÏou. To tvá matka.

VÏdycky je to matka.“ Skfiípal pozvedl pistoli, vrazil klisnû tlumiã do boku mezi dvû Ïebra a zmáãkl kohoutek. Nebyl dÛvod k v˘ãitkám. VÏdyÈ to koni vysvûtlil.

Dalii se vzápûtí podlomily nohy. Nejdfiív jedna, po ní druhá, pak zb˘vající dvû, jak se sesouvala k zemi. Jednu, která neunesla takovou váhu, si pfii tom zlomila nad kopytem.

Klisna se pokou‰ela d˘chat, ale plíce jí uÏ vypovûdûly sluÏbu a selhávalo jí srdce. Ani nestaãila vydat Ïádn˘ zvuk. Tmavé oãi se zakalily. Sláma pod jejím tûlem se zbarvila krví. VÛbec si neuvûdomovala, co se s ní dûje, proã její tûlo nefunguje správnû.

Jedinou útûchou je, pomyslel si Skfiípal, Ïe to nemohlo trvat dlouho.

Skfiípal poãkal, pak natáhl ruku a zatlaãil koni oãi. Dokonce i pfies latexovou vrstvu na prstech cítil, jak zvífie ztrácí teplo.

Vyãerpané tûlo zakrátko obestfielo ticho. „To ne já,“ za‰eptal Skfiípal. „To ti udûlala ta hasiãova dûvka.“ Tak a teì je‰tû ãtyfii.

Nyní byl na fiadû Runner.

210

kapitola 54

ark zíral na Skfiípala, jak se sklání nad spící postavou jeho tûhotné Ïeny. âást jeho osobnosti si uvûdomovala, Ïe je to jen obraz na monitoru. Ale druhá ãást jeho mozku, ta Ïivoãi‰ná, se chtûla natáhnout k poãítaãi, popadnout vetfielce a roztrhat ho na kusy, sval po svalu, jednu kost po druhé.

Nezb˘valo mu v‰ak neÏ jen sedût a sledovat tu hrÛzu, která se pfied ním nûmû rozvíjela.

Nejdfiív si rozepíná zip na temeni hlavy. Odhaluje se zvlá‰tní skvrna ãehosi bílého se Ïlut˘m puntíkem uprostfied – vypadá to kupodivu skoro jako sázené vejce. Pak to ale Skfiípal vytahuje a ukazuje se, Ïe je to kousek hadfiíku.

A teì ho tiskne Sibby na obliãej.

Ta se na okamÏik probírá ze spánku, ‰ermuje rukama, ale jen chviliãku. Chemická látka na hadfiíku – ze v‰eho nejspí‰ chloroform – úãinkuje rychle, a bûhem pár vtefiin Sibby ztrácí vûdomí.

Teì patfií celá Skfiípalovi.

Dark vûdûl, Ïe se neprobudila a z toho napadení si nic nepamatovala, pfiesto se pfiistihl, jak prosí její obraz na monitoru, aÈ se pro v‰echno na svûtû probudí. Nenech ho to udûlat. Prosím.

Skfiípal stahuje lehkou letní pfiikr˘vku. Opatrnû Sibby tlaãí pod koleny, aby jí roztáhl nohy. Prsty jedné ruky v rukavici jí vsouvá pod gumiãku kalhotek. Najednou toho nechává a vzápûtí se cel˘ vrhá na postel.

D

211

Darka nenapadala Ïádná slova, jimiÏ by mohl popsat, co potom udûlal s vlastním tûlem. Z nitra obleku cosi vytáhl.

Obrazovka znovu vypadla…

Dark uvnitfi z hloubi du‰e fival, zatímco obrazovka zÛstávala po nûkolik dlouh˘ch, tr˘zniv˘ch minut bílá. Zoufale prahl po tom, aby se dozvûdûl, co se v tûch momentech dûlo, ale souãasnû ho nesnesitelnû rozdíralo uÏ jen pouhé pomy‰lení na to. A pfiece se v jeho nitru probudily nûkteré stránky, které k té pfiedstavû dospûly, do v‰ech oplzl˘ch, Ïiv˘ch podrobností. Pfiedtím, neÏ Dark ode‰el od MimofiádÛ, zab˘val se Skfiípalov˘m pfiípadem po tfii roky, a vûdûl tedy, Ïe zvrácenost toho netvora nezná Ïádn˘ch hranic. Lidská tûla mu byla pouh˘mi hfiíãkami, niãím víc, a s rozko‰í napínal, probodával, páral a drásal jakékoli jejich ãásti nebo tûlesné otvory, které se mu dostaly pod ruku.

UÏ jen pomyslet na to, Ïe je sám v místnosti se Sibby, na to, ãeho je schopen, kudy se jeho chorobná, horeãnatá mysl mÛÏe ubírat…

A pak se znovu objevil obraz.

Zdálo se, Ïe útok uÏ skonãil. Skfiípal se stáhl zpût a pak pfie‰el místností – zamífiil do koupelny.

V koupelnû nemûli Ïádné bezpeãnostní kamery. Dark uÏ ale vûdûl, co tam Skfiípal udûlal. Riggins mu povûdûl o tom telefonním ãísle na zrcadle. Netu‰ili ov‰em, ãím Skfiípal ten vzkaz napsal…

AÏ doteì.

212

kapitola 55

o, jak˘m zpÛsobem Skfiípal ode‰el z Darkova domu, pÛsobilo nesmírnû jednodu‰e. Jako by nepotfieboval vyvinout nejmen‰í úsilí. Dark sledoval netvorovu pfiízraãnou postavu, jak sestupuje ze schodi‰tû a navléká si venkovní obleãení, které si Skfiípal nechal dole na hromádce na zemi. Naprosto uvolnûnû. Jako by mu to tam patfiilo a chystal se odjet do práce.

Pak se v‰ak Skfiípal vrátil k tûm prosklen˘m dvefiím na terasu a opatrnû zvedl ze zemû hladk˘ sklenûn˘ krouÏek. Z pfiední kapsy kalhot vyndal miniaturní lahviãku, jejím obsahem – Darkovi bylo jasné, Ïe ‰lo zfiejmû o lepidlo – potfiel okraje toho kousku a vrátil ho zpátky do otvoru. Uvolnil západku posuvn˘ch dvefií na terasu, otevfiel je a ode‰el.

Patnáct minut rychlého posunu.

Skfiípal se vrací a v ruce schované v rukavici svírá kámen.

Dark ten kámen poznal.

Schovává se za závûsem, jeho pozice pfiipomíná figurínu z oddûlení konfekce v nûjakém obchodním domû.

Rychl˘ posun po dobu ‰edesáti pûti minut.

Objevují se první náznaky svítání.

Dark se vrací domÛ. ProÏene se ob˘vákem, aniÏ si je vûdom toho, Ïe Skfiípal stojí pouh˘ch pár metrÛ od nûj.

Ten zkurvenec byl pofiád je‰tû uvnitfi, kdyÏ se Dark vrátil ze své noãní debaty s Rigginsem!

T

213

Steve záznam sledoval v naprostém ohromení.

Skfiípal tam stojí bez hnutí, dokonce se zdá, Ïe snad ani nevdechuje vzduch do plic. PaÏe pfiitisknuté k bokÛm. Hlava sklopená.

Jako by se postavil na místo a pak nûkde v mozku pfiehodil jistiã, jímÏ zmrazil ve‰kerou svou biologickou ãi elektrickou aktivitu.

Na takovou kombinaci trpûlivosti a troufalosti by nikdo jin˘ nemohl ani pomyslet. A také to hodnû vypovídalo o Skfiípalovû ohromujícím sebevûdomí.

Sebevûdomí… nebo znalosti.

Skfiípal vûdûl, Ïe bude pryã.

Vûdûl, s k˘m se má setkat.

Vûdûl, Ïe on se nebude moct doãkat, aÏ zase uvidí Sibby, a bude pospíchat, aby se pfiesvûdãil, Ïe je v pofiádku.

Ale jak? Jak tohle v‰echno mohl vûdût?

Jak to Skfiípal dokázal, Ïe je v‰echny vidûl jako z ptaãí perspektivy – osoby, které ho pronásledovaly, stejnû jako muÏe, kterého zrovna verbovali, aby se pfiipojil k jeho lovu? A jeho manÏelku?

V tom vûzí nûco víc neÏ jen sebevûdomí, pomyslel si Dark.

Skfiípal má je‰tû nûjakou jinou v˘hodu. Spoleãníky? Nebylo to vylouãené.

DÛkazy z bezpeãnostních záznamÛ v‰ak napovídaly tomu, Ïe je sólista.

Jen se na nûj podívejte, zrovna teì.

Jak vrhá ten kámen, aby jim rozbil okno na terasu.

Obratnû pfieskakuje branku terasy a rázuje si to pfies spoleãn˘ trávník na sousedÛv pozemek, aby to zopakoval i s oknem na jeho terasu.

Co Ïe to Dark na místû ãinu fiekl Rigginsovi? Îe tohle není Skfiípalovi podobné?

Jenom kluci, co házejí kamení sousedÛm do oken.

Darkovi do‰lo, Ïe aÏ dosud se ve vztahu ke Skfiípalovi dopou‰tûl závaÏn˘ch chyb – nejenÏe ho podceÀoval, ale nezapojil ani svou vlastní zvlá‰tní schopnost proniknout do jeho my‰lení.

214

Odmítal se pfiimût k tomu, aby se vkradl do Skfiípalovy mysli tak, jako to nedokázal nikdo jin˘. NemÛÏe ho dopadnout s pomocí chladného, deduktivního uvaÏování. Neudûlá uÏ tutéÏ chybu, jíÏ se v uplynul˘ch letech dopou‰tûl bezpoãet jin˘ch detektivÛ. Dark ho dostane tím, Ïe naplno vyuÏije svÛj dar – umûní naladit se na vlnovou délku svého cíle. Bude ho následovat za hranice rozumového uvaÏování, vnofií se do hlubin Skfiípalov˘ch nejtemnûj‰ích fantazií, aÈ uÏ ho zavedou kamkoli.

215

kapitola 56

Nemocnice Socha Medical 21 hodin Tichomořského standardního času

iggins v nemocniãní ãekárnû usrkával z kelímku nevalnou kávu. Na klínû mu leÏel blok s perem. Pfied chvilkou dokonãil fiadu telefonátÛ, jimiÏ na opaãném v˘chodním pobfieÏí probudil urãitû víc neÏ dvacítku lidí. Ale nedalo se nic dûlat. Bestie si to prostû Ïádá. A v pfií‰tích dvanácti hodinách mûla práce u MimofiádÛ nab˘t je‰tû mnohem chaotiãtûj‰í ráz.

Budou se s tím muset nûjak srovnat.

AspoÀ Wycoff se zdál b˘t pro tuto chvíli spokojen˘. Mobilizace, nûco takového dokázalo mysl ministra obrany ukojit. Koneãnû, podotkl u‰tûpaãnû Wycoff. UÏ jste sem mûl v‰echny dostat pfied kolika hodinami.

Do místnosti ve‰el Dark a posadil se vedle Rigginse. Ten ho pfiejel shora dolÛ pohledem a zavrtûl hlavou. „Îe sis pofiád je‰tû nedal tu sprchu, co?“ zeptal se Riggins. „KdyÏ jsem ti fiíkal jdi se domÛ vysprchovat, ãemu z toho jsi nerozumûl?“ „Nehlásil nic Sibbyin doktor?“ „Nic. Pfied malou chvilkou jsem si vzal stranou jednu sestru.

Slíbila mi, Ïe v minutû, kdy se nûco dozví, to budu vûdût i já.“ „Díky.“ „Mnû dûkovat nemusí‰.“ Oba muÏi chvilku jen potichu sedûli a tváfiili se, Ïe si prohlíÏejí tutéÏ ‰mouhu na protûj‰í zdi. Jejich individuální mozky

R

216

ov‰em pracovaly na plné obrátky a probíraly pfiípad ze v‰ech moÏn˘ch stran. „Chci se tû na nûco zeptat,“ promluvil koneãnû Dark. „O co jde?“ „Proã se o mû ten hajzl po dvou letech najednou tak stra‰nû zajímá?“ Riggins si povzdechl. „O tom jsem hodnû pfiem˘‰lel. Ví‰, jak vÏdycky fiíkám, Ïe obãas b˘vá správná odpovûì ta nejjednodu‰‰í?“ „No jo. Ale jaká teda je ta jednoduchá odpovûì?“ „Pfied chvilkou jsi to fiekl sám: byl jsi od toho pfiípadu dva roky pryã,“ pokraãoval Riggins. „·el jsi do v˘sluÏby… vypadnul… aÈ uÏ tomu fiekneme jakkoli. A já si myslím, Ïe mu prostû chybí‰. Uvûdomuje si, jak˘ vzru‰ení jsi mu poskytoval. Tak tû teì chce vtáhnout zpátky do hry.“ „Skfiípal byl ten, kdo mû dostal ze hry pryã.“ „Tehdy se moÏná domníval, Ïe to zapÛsobí naopak. Myslel si, Ïe to, co ti udûlal… v‰echno zintenzivní.“ Dark zavrtûl hlavou. „Pofiád to nedává smysl. Skfiípala uÏ honily stovky vy‰etfiovatelÛ. Proã vynakládá tolik ãasu na mû?

Proã mû nejdfiív vypudí, a pak zase tahá zpátky? Niãím mimofiádn˘m nevynikám.“ „Ty ses k nûmu pfiiblíÏil nejvíc.“ „MoÏná. Nemáme na to dÛkaz.“ „Jedinû ty jsi ho mûl pfied oãima, a já si myslím, Ïe to ho vylekalo. A teì vy‰iluje jako navztekané dítû, jen aby upoutal tvou pozornost.“ „A ví pfiesnû, jak na to.“ Teì se k nûmu Riggins obrátil se zmaten˘m v˘razem ve tváfii. „Jak to myslí‰?“ Dark mu zaãal vysvûtlovat, co objevil na záznamu bezpeãnostních kamer, a Riggins jen zíral do kávy, která mu teì v papírovém kelímku pfiipomínala tekuté lejno. Naslouchal Darkovu vûcnému v˘ãtu toho, co Skfiípal udûlal jeho tûhotné Ïenû.

217

Zmrd jeden, vífiilo Rigginsovi hlavou. A pak ten nápis na koupelnovém zrcadlu jejím…

Kristepane.

UÏ jen pomy‰lení, Ïe by nûco takového udûlal jeho dcerám – krucinál, tfieba i jeho exmanÏelkám – ho málem pfiivádûlo k slepé zufiivosti. Ohromenû zíral, jak dokonale se Dark podle v‰eho ovládá. Jak racionálnû pfiípad rozebírá. Klidnû. Jako by se v nûm neodráÏela vÛbec Ïádná osobní stránka. K ãertu, stát se tohle Rigginsovi, tak by se uÏ oÏral a v‰ude by vykfiikoval, jak si krví toho grázla vymaluje zdi.

U Darka to ale fungovalo jinak.

Snad právû proto ho Skfiípal touÏil vtáhnout do hry. Agenti a operativci, ktefií vypûnili, jakmile se ocitli pod sebemen‰ím náznakem tlaku, nejspí‰ pro dokonalou stvÛru nepfiedstavovali pfiíli‰ velkou zábavu. Skfiípal si moÏná chtûl hrát s nûk˘m odolnûj‰ím. S nûk˘m, kdo dokáÏe sná‰et Jobovy rány a nûjak se z nich vÏdycky vylízat.

Nic z toho ov‰em Riggins Darkovi nefiekl.

Vtom zapípalo nûãí BlackBerry. Riggins si sáhl na kalhoty – jeho komunikátor to nebyl. To DarkÛv.

Dark vytáhl telefon a podíval se na displej. Jedna nová textová zpráva.

218

„

Chcete-li obdrÏet e-mail od „pfiítele , pfiihlaste se na LEVEL26.com a zadejte kód: headline

219

kapitola 57

Wilshire Boulevard č. 11000 pátek / 14 hodin

d vzniku jejich oddûlení na sklonku osmdesát˘ch let 20. století Mimofiádi nikdy neopustili svou domovskou základnu ve virginském Quantiku.

AÏ do chvíle, kdy Riggins z nemocniãní ãekárny v Socha Medical uskuteãnil sérii telefonátÛ.

Uplynulo od nich jen pár hodin, a zvlá‰tní agent Constance Brielleová uÏ sedûla v letadle do Los Angeles. Doprovázel ji tucet kolegÛ – od forenzních analytikÛ pfies poãítaãové experty aÏ po agenty a operativce na pln˘ úvazek. Zprvu se Rigginse zeptala, jestli si dûlá srandu. Ujistil Constanci, Ïe rozhodnû ne. Pak se ho otázala: Nebylo by ponûkud jednodu‰‰í, kdybys, rozumí‰, pfiiletûl ty do Quantika? Riggins ji ujistil, Ïe to by tedy opravdu nebylo. „Co se dûje, Tome?“ naléhala na nûj. „Ale váÏnû.“ „R˘muje se to s chcípal,“ opáãil. „A teì zavolej na aerolinky a aÈ uÏ jsi na cestû sem.“ Co by za to Constance dala, kdyby si mohla vyposlechnout Rigginsovy hovory s jeho nadfiízen˘mi na ministerstvu spravedlnosti, uÏ jen proto, aby pochopila, jak se mu mohlo podafiit je pfiesvûdãit, aby pfiestûhovali organizaci typu MimofiádÛ z jednoho konce zemû na druh˘.

Rigginse uÏ nevidûla tfii dny – od té jejich katastrofální telekonference s ministrem obrany a Robertem Dohmanem a ostatními z mezinárodního spoleãenství kriminalistÛ. O nûco pozdûji

O

221

téÏe noci Riggins zmizel a nechal jí jen spû‰n˘ e-mail – Constance, za pár dní jsem zpátky. Pohlídej v‰echny prkotiny. Riggins – a na stÛl jí pfiihodil ‰tos pofiadaãÛ s otevfien˘mi pfiípady.

Ani zmínka o tom, kam odjel. Nebo proã.

To se v‰ak zmûnilo, kdyÏ jí teì odpoledne zavolal a dal jí pokyn, aby se pfiipojila k personálu, kter˘ se uÏ chystá k cestû do L. A. Za hodinu zvedají kotvy.

Nyní se tedy ocitla ve federální budovû na Wilshire Boulevardu ã. 11000, vmáãknuté mezi Beverly Hills a betonové stuhy nájezdÛ na ãtyfiistapûtku. Tady Riggins rozbil hlavní stan, primitivní napodobeninu toho, co mûli doma ve Virginii. Pozdûji Constance pochopila, Ïe jde v podstatû o pfiedvádûcí centrum zamûfiené na vyspûlé technologie – soustavu místností urãen˘ch k tomu, aby dûlaly dojem na hollywoodskou elitu a zahraniãní hodnostáfie, kdyÏ projevili zájem o exkurzi do svûtoznámé FBI. Bylo by trapné provádût je kolem skuteãn˘ch kanceláfisk˘ch stolÛ s rozbit˘mi telefony a poãítaãi, co se jen jakÏ takÏ udrÏovaly pfii Ïivotû s nejménû ‰est let pfiezrál˘m operaãním systémem.

Constance musela zase jednou Ïasnout nad tím, co Riggins dokázal zorganizovat pouh˘mi nûkolika telefonáty.

Uprostfied jejich nového strategického ústfiedí trÛnila obrovská LCD obrazovka pfiipojená ke ‰piãkovému fiídicímu panelu – v‰e bylo propojeno s poãítaãi doma v Quantiku – na základû toho nej‰ílenûj‰ího ‰ifrování a kybernetické bezpeãnosti, jaké dokázali splácat dohromady. Dokonce to tu bylo cítit jako v novém autû.

Constance to náhlé pfiemístûní naplno pochopila teprve tehdy, kdyÏ spatfiila, kdo za tûmi fiídicími prvky sedí.

Steve Dark.

Na Mohamedovi nemÛÏete chtít, aby se vydal k hofie. ·oupnete horu k Mohamedovi. Zvlá‰È kdyÏ Mohamed ode‰el do v˘sluÏby po pfiípadu, kter˘ vedl k vyvraÏdûní celé jeho adoptivní rodiny.

Riggins na ni pok˘vl. „Jsem rád, Ïes to zvládla, Constance.“ 222

„Jasnû, Tome.“ Mûla snad na vybranou?

Dark se na sedaãce pomalu obrátil, natoãil hlavu a podíval se na ni. Ve tváfii se mu zraãila jakási podivná nepfiítomnost, jako by se ji pokou‰el nûkam zafiadit. Ale no tak, Darku, pomyslela si. Tak dlouho to zase není. Nebyl v tom Ïádn˘ despekt, zloba, provinûní, pfiekvapení ani nic jiného. Constanci pfiipadalo, jako by se Dark vzná‰el v nûjakém jiném rozmûru existence neÏ v‰ichni ostatní, a stálo ho proto urãitou námahu, neÏ se zase pfiepnul do bûÏné reality. „Ahoj, Constance,“ pronesl zpfiíma. „Steve. Je mi to moc líto,“ odpovûdûla Constance. „Jak je Sibby?“ „Pofiád v kritickém stavu.“ „Ach.“ Constance byla chviliãku jako na trní, pokou‰ela se pfiijít na to, co mu fiíct povzbudivého; nûco, co by ho utû‰ilo a tfieba nûjak naladilo smûrem k ní, aspoÀ na vtefiinku. Místo toho se najednou sly‰ela, jak jen opakuje stejná slova: „Je mi to moc líto.“ A opravdu bylo.

V‰iml si toho okamÏiku Riggins? Constance nepochybnû doufala, Ïe ne, ale u nûj ãlovûk kolikrát nevûdûl, na ãem je. Nûkdy vypadal, Ïe je duchem skoro mimo, ale pozdûji zjistila, Ïe si dokáÏe s pfiesností soudního zapisovatele vybavit kaÏdé jednotlivé slovíãko.

Constance se snaÏila soustfiedit na pfiípad, nikoli na Darka.

Skfiípal v rozmezí pouh˘ch nûkolika dní vystupÀoval svou vraÏednou aktivitu, a to vysoce neobvykl˘m zpÛsobem. Navíc se rozhodl zamûfiit na jedinou geografickou oblast – Los Angeles s okolím –, coÏ v minulosti rovnûÏ nemûlo obdoby.

Jistû, Constance si musela pfiipomenout, Ïe mají co do ãinûní s vrahem nové úrovnû. AÏ dosud trávila dny a noci úvahami nad vrahy spadajícími pod oznaãení level 24 a 25. Tohle byla bestie nového kalibru. Stará kritéria tady neplatila.

A dûlalo jí také potíÏe oddûlit pfiípad od Darka samotného.

Dark byl nûco jako Holmes, stojící proti Skfiípalovu doktoru 223

Moriartymu. Onomu bezmála dopadení v ¤ímû se uÏ nikdo dal‰í nikdy ani nepfiiblíÏil. A teì je Dark najednou znovu ve hfie.

Jak se to sebûhlo? KdyÏ vidûla Darka poslednû, vyjádfiil se naprosto jasnû: je po v‰em. Není cesty zpátky. Pro nûj to skonãilo.

A jakpak se Riggins dostal od slov ne, nikdy, k tomu nedojde k hele, Constance, pamatuje‰ si na Steva, Ïe jo?

Constance se rozhodla, Ïe to rozlu‰tí pozdûji. Teì se dívala Darkovi pfies rameno, kdyÏ psal na klávesnici: masakr koní jízdní policie Dark si vybral první ãlánek, kter˘ se mu ve vyhledávaãi objevil. Byl z New York Times a jeho titulek znûl „Vdovy z 11. záfií vûnují konû Newyorské jízdní policii“. „Konû?“ „Zabil pût z nich,“ odpovûdûl Dark. „Dal jim kousnout mrkev a pak je zastfielil z bezprostfiední blízkosti. Jednoho po druhém, pokaÏdé v jednom stájovém boxu.“ „Kristepane. A víme urãitû, Ïe to byl on?“ „¤ekl nám víceménû sám, Ïe to udûlal.“ Dark ji rychle seznámil s vraÏednou fiíkankou. Constance ihned pfieskoãila na pát˘ ver‰: Pût se ptá, zaã trpíme?

Pût koní, ktefií netu‰í, proã je nûkdo masakruje. Îe by ver‰ znamenal tohle? „A ptají se na to ti konû?“ otázala se Constance. „Nebo bychom to mûli b˘t my?“ „U Skfiípala to nikdy nefunguje takhle jednoznaãnû,“ odpovûdûl Dark. „Za jedním v˘znamem se vÏdycky skr˘vá nûjak˘ dal‰í.“ Potom jí Dark ukázal ten novinov˘ pfiíbûh, kter˘ mu Skfiípal poslal, a Constance jej rychle pfielétla. VÏdycky byla rychlá 224

ãtenáfika. To jí spolu s pamûtí pfiipomínající pohotovou fle‰ku umoÏnilo dostat se na v‰ech ‰kolních stupních do naprosté ‰piãky. Jak dospívala, fiíkali o ní, Ïe je „v˘jimeãnû nadaná“. Sama Constance to ale brala jen jako vyvinutou schopnost vybavovat si libovolná fakta, která pfiedtím ãetla nebo sly‰ela. V˘konná pamûÈ, nic jiného. To by umûl poãítaã taky. Zdálo se, Ïe v‰ichni ji hodnotí jen podle toho – a pfiehlíÏejí její dal‰í kriminalistické dovednosti.

Skuteãné nadání spoãívalo ve schopnosti podívat se na tatáÏ fakta a rozpoznat skrytá spojení mezi nimi. V tom byla Constance ãasto velmi dobrá a zdálo se, Ïe si toho nikdo nev‰iml.

JenÏe v tomhle pfiíbûhu Constance Ïádné zjevné vazby nerozeznávala. PÛsobilo to spí‰e jako mimofiádnû krut˘ akt vandalismu – niãení obecního majetku. Newyorãané to tak samozfiejmû nevidûli. Místní noviny toho byly ráno plné, oplakávaly smrt pûtice zvífiat, která patfiila k chloubû New Yorku, a uvádûly ãernobílé snímky jejich uniformovan˘ch jezdcÛ, ktefií na fotkách nepokrytû plakali. Fotografie vznikly necelou hodinu poté, co tûla objevil jeden údrÏbáfi. „Otázka tedy zní, proã zabíjel konû?“ pronesl Dark. „Ve v‰em, co Skfiípal dûlá, je nûjak˘ symbolick˘ v˘znam. Co se nám tím snaÏí fiíct?“ „Nevím,“ odpovûdûla Constance. „Co udûlaly ty vdovy ‰patného? Prostû se snaÏí promûnit svou ztrátu v nûco pozitivního.“ „Neodpovídá tomu SkfiípalÛv obvykl˘ modus operandi.“ „A má vÛbec nûjak˘?“ Dark se otoãil, aby se na ni podíval. „Ale ov‰em. Rozhodnû ano.“

225

kapitola 58

iggins se mezitím jen s obtíÏemi soustfiedil na ty konû, kdyÏ vûdûl, Ïe bûhem nûkolika hodin dorazí Air Force Two. A spolu s ním Král prudiãÛ Norman Wycoff.

Domníval se, Ïe mobilizace MimofiádÛ – nejelitnûj‰ího t˘mu pro potírání zloãinu v zemi – snad tomu nesnesitelnému papalá‰ovi trochu vezme vítr z plachet.

Nestalo se tak.

Odpovûì z Pentagonu znûla stroze… a ponûkud záhadnû.

Wycoff letûl do L. A. jen proto, aby osobnû doruãil jist˘ dÛkaz z bytu oné zavraÏdûné nezletilé matky – té, o které Riggins vûdûl pouze díky Darkovi. Wycoff nesdûlil, jak˘ Ïe dÛkaz to má.

Ale oãividnû se jednalo o nûco natolik dÛleÏitého, Ïe to nemohli svûfiit k pfiepravû FedExu, dokonce ani námûstkovi ministra obrany.

Znamená to „nov˘ v˘voj“, dal se sly‰et Wycoff.

Hm, Riggins pfiímo umíral napjat˘m oãekáváním.

Otevfienû fieãeno se ale souãasnû trochu dûsil toho, Ïe se kolem nich bude Wycoff se sv˘mi pfiihloupl˘mi nohsledy poflakovat. ·éf ministerstva obrany se uÏ dál nespokojí s tím, Ïe se stáhne zpátky do Washingtonu a bude jen ãekat na v˘sledky.

Kdepak, s nejvût‰í pravdûpodobností bude chtít komentovat a opravovat kaÏd˘ krok operaãních postupÛ, coÏ, jen co je pravda, udûlá jistû divy, mají-li toho psychopata chytit. Riggins se

R

226

domníval, Ïe by se takovému dusivému dozoru mohl vyhnout, kdyÏ pfiemístí Mimofiády do L. A. Nevy‰lo to.

A co bylo je‰tû hor‰í: Pokud mûl Dark pravdu, zdálo se, Ïe Skfiípal mezitím naopak pfieskoãil na v˘chodní pobfieÏí.

Dark se otoãil a pohlédl na Constanci. Ve strategickém sále za ní poblikávaly informace na monitorech. KdyÏ je‰tû pracoval u MimofiádÛ v minul˘ch dobách, ujal se vÛãi ní jakési uãitelské role. No, moÏná se toho úkolu ani tak neujal, spí‰ ho do nûj sv˘m zpÛsobem vmanévrovala sama Constance.

Do Oddûlení pro mimofiádné okolnosti nevplula s klapkami na oãích. Vûdûla, jaké je tam procento odpadu. A tak se od samého poãátku rozhodla uzavfiít spojenectví s jedním z nejlep‰ích. Staãilo pár dní a uvûdomila si, Ïe Dark není jeden z nejlep‰ích – on byl nejlep‰í.

Spoustu jí toho nauãil. Nesmírnû touÏila po tom, aby na její zauãování navázal i teì. „Vezmûme to od zaãátku,“ pronesl Dark. „Co víme o Skfiípalov˘ch obûtech?“ „Provûfiila jsem jednotlivû v‰echny jeho vraÏdy od té první v roce 1979. AÏ dosud to pÛsobilo, Ïe k nim dochází bez jakékoli pravidelnosti nebo dÛvodu. Mezi pfiípady byl vÏdycky nûjak˘ prostor. Jako by nepospíchal a vybíral si obûti namátkov˘m zpÛsobem.“ „A teì?“ „Teì se k tomu pfiidal nûjak˘ dal‰í prvek. Urãit˘ druh horeãné aktivity. A nov˘ cíl. Tam, kde se to dfiív jevilo jako namátkové, dneska jako by na mû vyskakovaly drobné detaily.“ „Napfiíklad?“ zeptal se Dark. „Myslím hlavnû na ty knûze,“ odpovûdûla Constance. „Organizované náboÏenství. A ti kluci – to je zase ‰kola. Nebo vzdûlávací systém. Konû – policie?“ Dark pfiik˘vl a na tváfii se mu objevil lehk˘ náznak úsmûvu. „Tak uÏ to teì zaãínበvidût taky.“ 227

„VáÏnû? No, nevím, jestli tak úplnû.“ „Já si myslím, Ïe jeho motivem je nûco jako morální spravedlnost.“ Constance pfiimhoufiila oãi. „Jak jsi na to pfii‰el?“ „KnûÏí píchají mal˘ kluky, tak se jim Skfiípal pomstil.“ „Ale tihle muÏi nebyli obvinûni ze sebemen‰í nekalosti. DÛkladnû jsme to provûfiovali. Pokud je to tak, pak jde o absurdní, chybnû zacílen˘ násiln˘ akt.“ „Skfiípalovi moÏná na opravdové vinû nezáleÏí. Nûkolik pfiíkladÛ mu zastupuje celek. A celá církev si podle nûho zaslouÏí potrestat.“ „TakÏe to v podstatû není o moc víc neÏ oko za oko, co?“ Constance mûla moÏnost vidût fotografie z místa zloãinu.

Tûla knûÏí byla natolik ohofielá, Ïe pracovníci z forenzní laboratofie si pfii jejich identifikaci museli vypomáhat záznamy jejich zubafiÛ. To pochopitelnû nebylo nic proti tomu, co si lidé z t˘mu soudního lékafiství odnesli domÛ v nosních dutinách. Constance se uÏ v blízkosti spálen˘ch tûl ocitla. Na ten omamující nasládl˘ pach, kter˘ se vám vrací s kaÏd˘m nadechnutím, jen tak nezapomenete. „Mበtedy na mysli,“ zeptal se Dark, „obtûÏování versus rituální obûtování?“ „Jistû,“ odvûtila Constance. „To není totéÏ.“ „Ale podle katolické církve jsou odplatou za smrteln˘ hfiích ohnû pekelné.“ „CoÏ Skfiípala pasuje do role ìábla?“ „Popravdû fieãeno,“ opáãil Dark, „on se moÏná urãit˘m vy‰inut˘m zpÛsobem povaÏuje spí‰ za svatého Petra.“ „No ale co ti konû? Îe by slouÏili jako symbol korupce v dostihovém sportu?“ „Chápu, Ïe se to snaÏí‰ obrátit v Ïert, ale jen to zvaÏ. Koho ti konû pfiedstavují? Newyorsk˘ policejní sbor. Tfieba je posuzuje s ohledem na nûjak˘ hfiích.“ 228

„A ti kluci z Hancock Parku jsou zase symbolem nûãeho jiného,“ dodala Constance, sledující jeho my‰lenku. „MoÏná chamtivosti jejich rodiãÛ, ãi nedostatku rodiãovské péãe. Mûli bychom se tam vrátit a znovu s nimi promluvit, uvidíme, tfieba se chytíme nûjaké nitky.“ „Riggins uÏ tam poslal agenty,“ ujistil ji Dark. „A pak je tu je‰tû ta vûc s ãísly,“ navázala Constance. „Pokraãuj.“ „Z té básnû. ·est mnichÛ. Pût koní. Tfii kluci. On se v tom seznamu dostává pofiád níÏ.“ „Správnû. Ale ne popofiádku. Jeho my‰lenková linie není ãíselná. Vede ho je‰tû nûco dal‰ího.“ „¤íkanka má sedm ver‰Û,“ podotkla Constance. „Sedmiãka je zajímavé ãíslo. Chápe‰, tolik je i smrteln˘ch hfiíchÛ.“ „To ne,“ odporoval Dark. „Nefiekl bych, Ïe je tak pfiímoãar˘.

Nûco se nám tûmi ãísly snaÏí fiíct. Pokou‰í nás, jestli budeme dost chytfií a dokáÏeme jeho vzorec rozlu‰tit.“ Constance si uvûdomila, jak moc jí tahle pfietahovaná chybûla. Kdyby to vyslovila nahlas, v‰ichni ostatní by se jí vysmáli, ale trochu to pfiipomínalo pûkn˘ sex. Dávat a brát. Dvû mysli usilující o dosaÏení stejného cíle, aÈ uÏ jim jde o dopadení psychopata, nebo si chtûjí poskytnout vzájemné potû‰ení. Byli si tak blízko, pomyslela si Constance, kam aÏ se dvû mysli mohou dostat. V urãitém smyslu cítila, Ïe Darka zná lépe neÏ kdokoli jin˘.

A to do znaãné míry vysvûtlovalo, k ãemu mezi nimi tehdy nakonec do‰lo. „Potfiebuju se dostat do New Yorku. âím dfiív, tím líp,“ fiekl Dark. „MoÏná Ïe o to mu právû jde,“ upozornila ho Constance. „Na oddûlání tûch koní si jinak mohl nûkoho najmout.“ „Ne. Skfiípal je vrah, kter˘ to musí dûlat osobnû. Za cel˘ch tfiicet let nemáme ani náznak toho, Ïe by vyuÏil nûjakého partnera nebo si nûkoho najal, aby splnil úkol. UvaÏoval jsem o tom, 229

jestli se teì nezmûnil, ale nefiekl bych. Je to netvor, co musí mít v‰echno pod kontrolou. Nikdo jin˘ není hoden toho, aby s ním pracoval.“ „Netvor, to sedí. Ale stejnû, podle mû teì pro tebe není zrovna vhodná doba, abys naskoãil na letadlo a – “ V tu chvíli zapípalo Darkovo BlackBerry. Zvedl pfiístroj a podrÏel si ho u ucha. Mlãky pfiik˘vl. „Páni… Jasnû.“ „Co je?“ zeptala se Constance.

Ale Dark uÏ byl v polovinû chodby. „Sibby,“ vyhrkl.

230

kapitola 59

onstance se vyfiítila za ním, aby ho dostihla, a proplétala se chodbami Wilshire ã. 11000. „Darku!“ Nakonec se pfiece jen zastavil a otoãil. „No co je?“ „Nech mû, abych tû do ‰pitálu svezla. MÛÏeme v autû dál rozebírat tu báseÀ. K ãemu by mi bylo nabl˘skané auto z pÛjãovny, kdybych v nûm ani neprolétla ulicemi Beverly Hills?“ Dark to chviliãku v mysli zpracovával, ale nakonec pfiik˘vl. „Tak jo. Dobfie.“ Auto z pÛjãovny mûlo do nabl˘skaného bouráku hodnû daleko. Byla to prachobyãejná o‰umûlá malá dodávka Chevy Uplander. Constance si ji vybrala proto, Ïe nevûdûla, jestli bude po mûstû vozit pÛltucet agentÛ, nebo jen sama sebe. Nepfiedpokládala, Ïe by se v nûm ocitla jen s Darkem.

A teì, kdyÏ mífiil za svou Ïenou, kdy se jim naskytla tahle chvíle o samotû, pryã z toho pominutého hlavního stanu, cítila, Ïe mu musí nûco fiíct. Koneãnû. Po v‰ech tûch mûsících. „¤ekl jsi, Ïe Skfiípal pÛsobí, jako by soudil lidi – aby nám tím podal nûjakou zprávu,“ fiekla. „Bere to jako poslání k prosazení morální spravedlnosti. Pokou‰í se trestat hfií‰níky.“ „Tak nûjak,“ pfiitakal Dark. „Pak se tû musím na nûco zeptat.“ „Na co?“ „Proã se pokou‰í potrestat tebe? “

C

231

„Já nevím. SnaÏili jsme se na to s Rigginsem pfiijít. Myslíme si, Ïe je v tom mÛj nûkdej‰í podíl na pfiípadu, ale moc to nedává smysl. Nabourává se aÏ pfiíli‰ do na‰eho vztahu.“ „To jsi zvolil zajímavá slova,“ podotkla Constance.

Dark na ni zÛstal jen hledût.

Constance zaãala odboãovat doprava na Wilshire, ale daleko se nedostala, neboÈ nûjak˘ rozmûrn˘ sporÈák byl rychlej‰í. Bylo uÏ témûfi uprostfied noci, ale provoz na ulicích zÛstával pfiekvapivû Ïiv˘. Pohlédla na Darka a vzápûtí se rozhodla, Ïe mu musí nûco fiíct, neÏ bude pfiíli‰ pozdû. „Nenapadlo tû, Ïe by to nûjak souviselo s tebou a se mnou?“ Dark zpoãátku neodpovídal. Vlastnû neudûlal vÛbec nic.

Dokonce se zdálo, Ïe ani nevydechl. Tohle on umûl dokonale, a Constanci to pfiivádûlo k bezmocnému vzteku. Kdyby jí poskytl aspoÀ nûco. Cokoli. Zvlá‰È kdyÏ uÏ si troufla takhle se s tím vytasit.

Koneãnû zaboãila do Wilshire. „To uÏ je dlouhá doba, Constance,“ promluvil Dark. „Necel˘ rok.“ „A víme o tom jen my dva, nebo ne?“ „Samozfiejmû.“ „Pak to není ono.“ No tak dobrá, pomyslela si Constance. Problém vyfie‰en.

Provinilá mysl je zase ãistá. Îe to ale bylo snadné. UÏ to mohla udûlat dávno.

Zakrátko dojeli k nemocnici Socha Medical.

Dark o tom pfiem˘‰lel taky. UÏ od chvíle, kdy Rigginsovi poloÏil otázku proã já.

Du‰i mûl nesãetnûkrát poskvrnûnou, ale jediné, v ãem cítil sebemen‰í tíhu viny, bylo to, k ãemu do‰lo s Constancí.

Tenkrát to nebyl on sám. Byl to jen jeho vyprázdnûn˘ duch.

Chodící mrtvola, která si jedné noci po‰etile namluvila, Ïe je ãlovûkem.

232

Co se stalo, patfiilo minulosti, a tam to také mûlo zÛstat.

Nebo ne? „Ahoj,“ hlesla Sibby.

Po v‰em tom ãekání cítila neurãit˘ strach, Ïe jí nebudou fungovat hlasivky a nevyjde z ní ani slovo. „Ahoj,“ fiekl Steve a natáhl ruku, aby se jí dotkl.

Uplynul˘ den vnímala rozmazanû a jakoby ve snu – doktofii, poznámkové bloky a kanyly a pípající pfiístroje, pak sly‰ela o havárii a o v‰em tom shonu, aby zachránili dítû. To celé jí pfiipadalo tak trochu oddûlené od její vlastní fyzické existence, jako by jen sledovala v televizi nûjaké drama z lékafiského prostfiedí, ve kterém se ty hrozné vûci dûly nûkomu jinému.

Teì uÏ jí ale nic z toho nevadilo, protoÏe tu byl Steve.

Natáhla paÏi, dotkla se prsty jeho ruky a jeho kÛÏe byla tak bájeãnû opravdová. Tak skuteãná. Cítila i jeho ‰ampon. Zmûkãovaã, kter˘ pouÏívali na prádlo. „Vítej zpátky,“ fiekl jí. „Doktofii tvrdí, Ïe jsi na tom dobfie, játra pracují stabilnû a dítû bude v pofiádku. Jak se cítí‰?“ „Jako by do mû vrazilo auto,“ opáãila Sibby.

Steve se na ni podíval, na ãele ustarané vrásky, ale pak se rozesmál.

Skuteãnost byla taková, Ïe pfiestoÏe jí lékafii a sestry vylíãili, co se stalo – fiekli jí o havárii na I-10, o po‰kození jater a v‰em ostatním –, z nehody a z toho, co po ní následovalo, si nepamatovala ani jedin˘ okamÏik. Jako by jí to mozek milosrdnû vymazal z krátkodobé pamûti. Tfieba se s tím popasuje pozdûji.

To, co si ov‰em pamatovala, bylo samo o sobû dost dûsivé: textové zprávy od jejího pronásledovatele. Vybavovala si kaÏdiãké slovo i to, co ta slova naznaãovala. Musela to Stevovi fiíct, protoÏe nevûfiila na náhody. Zoufale se mu touÏila s tím svûfiit uÏ od chvíle, kdy pfii‰la k sobû.

Steve se v‰ak sklonil tûsnû k ní, ústa otevfiená, jako by ho tíÏila my‰lenka, která se mu ne a ne prodrat z hrdla. Niãilo ho to.

233

„Musím ti nûco fiíct,“ promluvil. „Nûco, co se stalo v dobû, kdy jsme se poprvé setkali. A co jsem ti je‰tû nikdy nefiekl.“ Constance pfiihlíÏela mal˘m sklenûn˘m okénkem umístûn˘m vysoko na dvefiích Sibbyina nemocniãního pokoje. KdyÏ vidûla, jak Dark poprvé od té nehody rozmlouvá se svou Ïenou, do oãí jí vhrkly slzy. Constance vûdûla, Ïe ji nikdo jin˘ neusly‰í, vûdûla, Ïe nikdo jin˘ neÏ Dark by nepochopil, co tím má na mysli, a tak vyslovila nûkolik kratiãk˘ch slov, jako by doufala, Ïe to, co znamenají, si nûjak najde cestu k Sibby.

Mrzí mû to.

234

kapitola 60

3:13

ibby sly‰ela, co jí Steve fiíká, ale souãasnû ho nevnímala.

Byla pfiíli‰ soustfiedûná na ty textové zprávy a na to, jak to fiíct správnû, aby Steve nezaãal vyvádût. „NedluÏí‰ mi k niãemu Ïádné vysvûtlování,“ fiekla mu. „Na tom nezáleÏí.“ „Ale ano. Musí‰ to vûdût.“ „AÈ jde o cokoli, Steve – to mÛÏe poãkat. Je tu nûco, co musím fiíct já tobû.“ Sibby cítila, Ïe jí pfiestal svírat prsty tak pevnû, jako by uÏ trochu ochladl. „O ãem to mluví‰?“ zeptal se Steve. „Tehdy ráno jsem ti lhala. Mûla jsem pocit, Ïe sama reaguju zbyteãnû silnû, a ty jsi byl tak vypla‰en˘ –“ „Tak mi to povûz,“ vybídl ji Steve. „KdyÏ jsem se vzbudila, skuteãnû jsem se cítila divnû. Jako omráãená. Rozbolavûlá.“ Steve pfiestal d˘chat, pak sklopil hlavu, coÏ Sibby zmátlo. âekala, Ïe vyletí, ale místo toho to vypadalo, Ïe uÏ to ví.

Opravdu to vûdûl? CoÏpak na ní hledali stopy znásilnûní, aniÏ jí to fiekli?

Steve teì stáhl ruku úplnû. Rychle se natáhla a zachytila ho za palec. „Poãkej. To není v‰echno. Byly tu je‰tû ty textovky.“

S

235

Teì zase vypadal pfiekvapenû Steve. „Jaké textovky?“ Sibby mu vylíãila v‰echno, co si vybavovala. Îe znûly jako neurãitû zkomolené citáty z Bible a jak podle v‰eho vÏdycky pfiicházely, kdyÏ nebyl doma nebo byla ona nûkde venku po nákupech. „Mrzí mû, Ïe jsem ti to nefiekla. Nechtûla jsem ti pfiidûlávat starosti. Nezlob se na mû, prosím.“ „PaneboÏe, samozfiejmû Ïe se vÛbec nezlobím,“ ujistil ji Steve. „Snad si to nemyslí‰?“ „Nevím, jestli to má nûjakou souvislost s tou vûcí, kterou pronásleduje‰, ale jestli ano…“ „Má,“ hlesl Steve ti‰e. „Ale proã my? Proã já, a uÏ tak dlouho?“ „Jde o mû. Je to moje chyba. Ty jsi se mnou, tak ti ublíÏil taky. A dítûti. Bude ti ubliÏovat dál. Nenechá toho.“ Takové odhalení Sibby tûÏce zasáhlo. Po tu dobu, bûhem celého jejich vztahu se Sibby domnívala, Ïe StevÛv stoick˘ klid je zkrátka jeho povahov˘ rys. Nyní jí bylo jasné, Ïe ne‰lo o znak osobnosti. Byla to taktika, jak pfieÏít – zeì, kterou vybudoval, aby oddûlil jejich nov˘ Ïivot od toho, kter˘ Ïil kdysi. A teì se stûna zhroutila, star˘ Ïivot prosákl do nového, a on proti tomu vÛbec nic nezmÛÏe.

To není moÏné, pomyslela si Sibby. „No, mÛÏe‰ udûlat jedinou vûc,“ fiekla. „A co?“ „Ukonãit to.“ Steve se na ni skoro ohromenû podíval – jako dítû, které nûkdo okfiikl. Pak se vzpamatoval. Pokusil se vrátit ãást té zdi na její místo. „Nerozumí‰ tomu,“ fiekl. „Nefiekl jsem ti v‰echno. Tohle uÏ má urãitou historii.“ „To je mi jedno. V tom, co dûlá‰, jsi nejlep‰í, i kdyÏ ses tomu nûjakou dobu nevûnoval. Proã by jinak za tebou pfii‰li? Proã jinak by v FBI chtûli, abys na tom pfiípadu pracoval?“ 236

„UÏ jsem se o to pokou‰el dfiív,“ vysvûtloval Steve. „Jednou oficiálnû. Jednou na vlastní pûst. V obou pfiípadech to skonãilo stejnû. Nedokázal jsem ho chytit. Nejsem ãlovûk na tuhle práci.

AÈ uÏ si FBI myslí cokoli.“ „No a co teda máme dûlat? Utíkat nûkam pryã a doufat, Ïe nás ta vûc nebude hledat? Ty ho mÛÏe‰ zastavit, Steve.“ „Ty to váÏnû nechápe‰.“ „Tohle uÏ mi nefiíkej. Myslí‰ si, Ïe po celé té spoleãnû strávené dobû nevím, jak˘ doopravdy jsi? Îe nevím, koho se v sobû pokou‰í‰ skr˘vat?“ „Tak to není.“ „A jak tedy?“ „Jedin˘ zpÛsob, jak ho chytit, je stát se stejn˘m jako on.

Myslet na stejnû odporn˘ vûci, jako myslí on. VplíÏit se dovnitfi do jeho chorobné mysli a pokusit se v tom nûjak vyznat. Ale to já udûlat nedokáÏu. Ne teì. Ne, kdyÏ si k tobû veãer vlezu do postele. Ne, kdyÏ máme na tenhle svût pfiivést dítû. Tomuhle nerozumí‰. Pokud se mám to monstrum pokusit chytit, jsem bez sebe hrÛzou z pomy‰lení, Ïe uÏ se nevrátím jako stejn˘ ãlovûk.“ Sibby se na lÛÏku vzepfiela a dotkla se jeho tváfie. Natoãila si ji tak, aby mu vidûla pfiímo do oãí. Aby se mohli dotknout, jako se uÏ dotkli bezpoãtukrát dfiív – jedna odhalená du‰e s druhou.

V dotyku, ve kterém se slova, fyzické pocity a v‰echno ostatní vytrácejí kamsi pryã, a ãlovûk zÛstává na místû tváfií v tváfi tomu druhému a vÛbec nic neskr˘vá. „Já tû znám,“ fiekla klidnû. „A vím, Ïe nûco takového není moÏné.“ Ozvalo se dvojí chvatné zaklepání. Zase nûjaká sestra? Teì? pomyslela si Sibby. To nás musí vyru‰it zrovna teì?

Nebyl to v‰ak nikdo z personálu Socha Medical. Byl to StevÛv b˘val˘ ‰éf – Tom Riggins. „Hroznû se omlouvám,“ fiekl Riggins, „ale právû pfiistálo Wycoffovo letadlo, a on poÏaduje, abychom se k nûmu okamÏitû dostavili a podali mu prÛbûÏnou zprávu.“ 237

Stevovi znovu poklesla hlava, ale Sibby mu nedala pokoj. „Zastav tu zrÛdu,“ fiekla. „AÈ uÏ se stane cokoli, aÏ se vrátí‰, budu na tebe ãekat.“ „Darku,“ ozval se Riggins, „já vím, Ïe je to naãasování na prd, ale musíme fakt padat.“ Steve sklonil hlavu, povzdechl si a pomalu se napfiímil, jako dítû, které nûkdo nutí opustit bezpeãí vyhfiáté postele a vydat se ãekat na studen˘, hrkotav˘ Ïlut˘ ‰kolní autobus.

Sibby se natáhla a naposledy ho zachytila za prsty. „Mám tû ráda,“ fiekla mu.

Steve otevfiel ústa, jako by chtûl nûco fiíct, ale pak si to rozmyslel a místo toho se sklonil a políbil ji. „Vrátím vám ho Ïiv˘ho a zdrav˘ho, nedûlejte si starost,“ prohodil Riggins.

Steve se za ní ohlédl, s touÏebn˘m pohledem v oãích. A pak byl pryã.

238

kapitola 61

Soukromá ranvej / Losangeleské mezinárodní letiště 3:55

kabinû Air Force Two se sníÏen˘m tlakem ãekal na Rigginse a Darka ministr obrany Norman Wycoff. Pfiipomínal zvífie lapené v kleci, které se chystá pfii první moÏné pfiíleÏitosti vrhnout na své chovatele.

Dark si Wycoffa dÛkladnû prohlíÏel. Ten muÏ se mu nezdál b˘t ve své kÛÏi. Jistû, Dark ho osobnû neznal. Ale nemusíte kaÏdého znát, abyste mohli fiíct, Ïe nemá svÛj den. Jeho konzervativní oblek stfiiÏen˘ z drahého oxfordu vypadal, jako by v minulosti nabral vrstvy potu a pak ho jen zavûsili ke klimatizaci, aby zase vyschl. Kolem nervóznû tûkajících oãí se mu dûlaly tmavé kruhy. Jeho vlasy se zdály trochu uma‰tûné, stejnû jako ‰piãka nosu a u‰ní boltce – jako by se uÏ nûjakou dobu nechtûl zdrÏovat sprchou. Rty a jazyk mûl jakoby vyschlé a flekaté, rÛÏová pokoÏka zfietelnû ãpûla. Wycoff mûl nûco vypito. Pohled na mal˘ ko‰ na odpadky vedle jeho sedadla nasvûdãoval tomu, Ïe to do sebe házel bûhem celého letu z Washingtonu. Îádn˘ pohárek, Ïádn˘ led, jen zmûÈ mal˘ch plastov˘ch lahviãek od lihovin.

A taky se dloubal v zubech nehtem na palci, jako by se z nich snaÏil uvolnit kousíãek steaku. „No?“ zeptal se Wycoff. „Jsme uÏ na prahu dopadení toho netvora?“ Riggins si povzdechl. „Dopravil jsem sem na‰e nejlep‰í lidi, a aktivnû provûfiujeme v‰echna vodítka –“

V

239

„Ale jdûte mi k ãertu,“ vy‰tûkl Wycoff. „Nekrmte mû stejn˘ma sraãkama, jak˘ fiíkáte novináfiÛm. Co uÏ máte? Na‰li jste aspoÀ jeden dÛkaz, co se dá vyuÏít?“ „MoÏná,“ odpovûdûl Riggins. Nechtûl se zmiÀovat o tom ptaãím pírku, dokud se z toho nevyklube nûco skuteãnû podstatného. Ze v‰eho nejménû mûl zapotfiebí, aby se Wycoff pefiíãka doÏadoval sám, aby ho chtûl pfiedat dál sv˘m lidem a více ménû jim tím házel dal‰í klacky pod nohy. „MoÏná?“ opáãil Wycoff. „Rigginsi, pfiisámbohu, jestli mi nezaãnete dávat skuteãn˘ odpovûdi –“ Dark si odka‰lal. „Omlouvám se. Byla to dlouhá noc. Vadilo by vám, kdybych si nalil tro‰ku vody?“ „Koukejte se vzchopit,“ fiekl Wycoff, nehtem si vjel mezi dva pfiední zuby a páãil dál.

Dark na‰el v ledniãce malou plastovou láhev pramenité vody.

Nemotornû zápolil s uzávûrem, aÏ mu vyklouzl na zem. Pfiikrãil se k podlaze, aby ho zvedl a hodil do ko‰e.

Wycoff se napfiímil, jako by mu zrovna nûkdo po‰eptal do ucha, Ïe se jeho smûrem natoãila kamera CNN. „Tak poslouchejte. Nedám si pokoj, dokud ten zkurvysyn nebude dopaden a popraven za to, co napáchal. To znamená, Ïe z L. A. odletím teprve poté, co se to stane. PovaÏujte mû za aktivního úãastníka va‰eho vy‰etfiování.“ Právû v tu chvíli pro‰la kolem jedna z letu‰ek a odpoutala Wycoffovu pozornost. Naklonil se k ní, obûma rukama si ji pfiitáhl a za‰eptal jí do ucha nûjaké pfiání.

KdyÏ se vrátila a podala Wycoffovi zubní párátko, které po ní chtûl, Dark si zfietelnû pfiipomnûl pfiedmût, kter˘ právû skryl v dlani, ‰oupl do oficiálního sáãku Air Force Two na zvratky a spolu s ním do kapsy na kalhotách.

Aktivní úãastník vy‰etfiování? Tos uhodl, pomyslel si Dark.

Víc, neÏ bys tu‰il.

240

kapitola 62

New York City / čtvrť Hell’s Kitchen 6:37 Východního standardního času

kfiípal se toulal ãasn˘m ránem v ulicích Manhattanu a trochu nakupoval.

To byla opravdová novinka, kterou si musel pofiádnû uÏít. Tolik vûcí získával prostfiednictvím on-line objednávek, skuteãn˘ch úvûrov˘ch úãtÛ otevfien˘ch na fale‰ná jména, po‰tovních pfiihrádek a nemovitostí nastrãen˘ch za úãelem pfiijímání balíkÛ. Pro jeho poslání to bylo nezbytné.

Stejn˘m zpÛsobem si obstaral i vût‰inu nákupÛ pro svÛj nynûj‰í v˘let do New Yorku. Je pfiíli‰ riskantní nûkam zajít a osobnû si najmout dejme tomu bílou dodávku. Lep‰í je zafiídit si to on-line a potom vyuÏít nûkter˘ z automatizovan˘ch kioskÛ, díky nimÏ mohla celá transakce s pronajmutím vozu probûhnout naprosto anonymnû.

Pfiesto ale byly nûkteré vûci, které si mohl pofiídit osobnû.

Zvlá‰È kdyÏ byl maskován tak, aby vypadal jako vût‰ina obyvatel mûsta – jako naprosto nev˘razná osoba. âepice staÏená do ãela. Na sobû lehká ãerná bunda. Na nohou bílé sportovní boty.

Bûhem toho v˘letu proto té pfiíleÏitosti vyuÏil.

První zastávka minulého veãera: jedno z posledních nezávisle provozovan˘ch Ïelezáfiství v Hell’s Kitchen. Podlahu tam tvofiily dfievûné palubky a ãást zboÏí byla vystavena v dfievûn˘ch sudech; Ïádné regály s ãárov˘mi kódy a doplÀováním zásob pfies poãítaã. Usmál se na prodavaãe za pultem a koupil si pájecí

S

241

lampu s kovov˘m zapalovaãem, zahradnick˘ r˘ã a zahradnické nÛÏky. Zase jeden Newyorãan, co se veãer vrací z práce a chystá se doma trochu kutit.

Dal‰í zastávka dnes ráno: potraviny na rohu, otevfiené pro lidi dojíÏdûjící ãasnû ráno do práce. Takov˘ch bylo na Manhattanu pofiád spousta; fietûzce je‰tû tak docela nepfii‰ly na to, jak na tenhle ostrov proniknout. Procházel úzk˘mi, pfiecpan˘mi uliãkami, aÏ na‰el, co hledal: kartonové krabice se stolní solí.

Pofiídil si rovnûÏ plastovou nádobu urãenou k pfiepravû lahÛdkáfisk˘ch pokrmÛ pfies ulici a naplnil ji drobn˘mi rajãátky.

Poslední zastávkou pfiedtím, neÏ se stáhl do své manhattanské skr˘‰e – tajná doupata mûl rozeseta po celém svûtû – nebyl vÛbec obchod. Místo toho se vrátil na bfieh Hudsonu, na jeden z mála neindustrializovan˘ch, neprivatizovan˘ch pozemkÛ poblíÏ fieky. Z kabely vyndal nov˘ zahradnick˘ r˘ã a zaãal kopat.

Po nûkolika minutách na‰el svou tuãnou, svíjející se trofej.

PoloÏil ji na povrch pÛdy a vzápûtí vyklopil rajãátka z krabiãky.

Jen aÈ si na nich hudsonská havûÈ pochutná.

Potom do krabiãky opatrnû pfiemístil hlem˘Ïdû. Kroutil se, aby se zorientoval v novém prostfiedí. Skfiípalovi pfiipadal jako mimofiádnû krásn˘ jedinec se vzory v rÛzn˘ch odstínech hnûdé a zelené. âeho ses dopustil vÛãi Bohu, Ïe sis vyslouÏil Ïivot, kter˘ vlastnû znamená b˘t pohfiben˘ zaÏiva?

Zahradnick˘mi nÛÏkami udûlal ve víku nádoby otvory a pak svého hlem˘Ïdû uloÏil do hnûdé papírové nákupní ta‰ky k ostatním poloÏkám z potravin. Dobfie Ïe ‰nek neumí ãíst, pomyslel si Skfiípal. Jinak by si moÏná zaãal dûlat opravdu starosti. Zvlá‰È kdyby dovedl vytu‰it, co pro nûj Skfiípal pfiichystal.

To jeho lovec, Dark, naproti tomu ãíst umûl. Dovedl ãíst neobyãejnû dobfie.

Skfiípal zíral do ta‰ky a sledoval, jak se hlem˘Ïì bezdûãnû smr‰Èuje, natahuje a klouÏe po stûnách svého umûlohmotného vûzení. UvaÏoval o Darkovi, o tom, jak on sám zápolí s vlastní242

mi pfiekáÏkami, zvlá‰È tûmi, které v˘hradnû pro svého lovce nachystal Skfiípal sám. Dark byl smrteln˘ ãlovûk obdafien˘ schopností vidût vûci, jeÏ dovedlo rozpoznat jen málo lidí. Ale zaãal uÏ chápat ty zprávy, které dostával?

Ano, pomyslel si Skfiípal. Myslím, Ïe uÏ zaãíná.

Chcete-li si pohrát s hlem˘Ïdi, pfiihlaste se na LEVEL26.com a zadejte kód: getout

243

kapitola 63

Malibu, Kalifornie 4:38 Tichomořského standardního času

od pfiíkrovem noci: ruka v rukavici vytáhla z nevelké zazipované bra‰ny fiezaãku na sklo a pfiísavn˘ drÏák. Ten pfiitiskla ke sklu a ãepelí vyfiízla dokonal˘ krouÏek. Uvolnûné sklenûné koleãko odskoãilo.

Ruka se vsunula dovnitfi a odemkla západku posuvn˘ch dvefií.

Byl uvnitfi.

Znovu uvnitfi domu.

Zaãal se plíÏit vzhÛru po schodi‰ti k loÏnici. Obleãení nechal dole, jako kdyÏ se mot˘l vyloupne z kukly. Pohyboval se muãivû pomal˘m tempem.

U dvefií se vetfielec zastavil. Pohlédl do prázdné místnosti, ve které nezbyl Ïádn˘ nábytek ani jiná známka toho, Ïe tu kdysi bydlel nûjak˘ pár. Pamatoval si je‰tû, jak to tu b˘valo plné vûcí – postelové leti‰tû, televize s plochou obrazovkou, dfiímající psi – v‰echno si to vybavoval. Pfiedstavoval si ty pfiedmûty, ale teì uÏ se po ãtyfiech plíÏil do pokoje, na ‰piãkách prstÛ a bfií‰kách chodidel. Îádné logické vyvozování. Îádné odÛvodnûné úsudky. Îádné emoce. Îádná intuice.

Jsem netvor. Co mi bûÏí hlavou?

Svíjiv˘mi pohyby se pfiiblíÏil k imaginárnímu lÛÏku. Setrval tam dlouhou chvíli, bûhem níÏ se snaÏil uspofiádat mysl správn˘m zpÛsobem.

P

245

ProtoÏe Dark chtûl vûdût, jaké to je, napÛl se vzná‰et nad bezbrannou, spící Ïenou.

Pfiedstavoval si, jak se na lÛÏku choulí Sibby. Ale není to Sibby.

Ne jeho Sibby. Ne, tohle je nûkdo blízk˘ jeho nepfiíteli. Îena, kterou mÛÏe vyuÏít. Îena, se kterou se mÛÏe tro‰ku povyrazit.

Rozepnul zip neexistující kapuce na temeni hlavy, vyndal imaginární hadfiík pfiedem napu‰tûn˘ chloroformem. Sklonil se a pfiitiskl jí ho pfies ústa. Cítil, jak se brání. Zápasí.

Vzápûtí obraz na monitoru zmizí.

Ale co se dûje teì? Co jí ten netvor dûlá?

Bolí na to pomyslet, ale k ãertu s bolestí. Chce‰ toho slizkého zmrda dopadnout, proto musí‰ myslet jako on, a nakonec ho v tom je‰tû pfiekonat. NemÛÏe‰ zÛstat stranou jen proto, Ïe to pfiíli‰ bolí.

Zastav ho, fiíkala Sibby. AÏ se vrátí‰, budu tady.

StaÀ se tedy sám netvorem.

Na posteli pfied tebou leÏí bezvládnû rozprostfiená pÛvabná tûhotná Ïena, nahá a bezbranná. Jsi stvÛra, která má loÏnici plnû ve své moci. MÛÏe‰ si dûlat, co se ti zlíbí. Co udûlá‰?

UblíÏí‰ tomu dûÈátku? Chce se ti proniknout do jejího nitra, protoÏe jsi zvûdav˘? Ne, zvûdav˘ nejsi. O miminkách ví‰ v‰echno, vÏdyÈ je tu a tam nechávበnaÏivu. NeublíÏil bys dítûti uvnitfi, protoÏe dûcko je nevinné, prosté hfiíchÛ. Prozatím.

Na druhou stranu co tahle Ïena, jakého hfiíchu se dopustila?

Proã pfiejíÏdí‰ prsty po jejím vlhkém klitorisu, roztahuje‰ jí stydké pysky a zkoumበji jako doktor? Nezanechበpo sobû Ïádné viditelné odfieniny, fiezy ani ‰krábance, bude ale celá jako rozlámaná.

Uvrhne‰ ji do zmatku. Pfií‰tí ráno se bude divit, co se to stalo. Pfiinutí‰ ji, aby lhala svému manÏelovi.

Je snad ona jednou z osob, které pláã nemine?

Ze ãtyfi, ktefií vzdychnou nevinnû?

Jsi netvor, snaÏí‰ se svûtu nûco sdûlit – co se mu to pokou‰í‰ fiíct?

Co chce‰ je‰tû naléhavûji neÏ poslechnout své prvotní nutkání fiezat, 246

znásilÀovat, drtit, trhat, lámat, vysávat, lízat, bodat a fackovat tuhle Ïenu pfied sebou?

Proã jsi sem dnes v noci pfii‰el, netvore?

Dark opatrnû do‰el do jejich hlavní koupelny a pustil teplou vodu. Poãkal, aÏ byla celá místnost naplnûná párou. Pak napsal na zrcadlo telefonní ãíslo, pfiesnû tak, jako to udûlal Skfiípal.

Jakmile se pára vytratila, zaãal se sv˘m pátráním. VydláÏdûná podlaha. Stûny sprchového koutu. Boãní strany umyvadla.

Systematicky, centimetr po centimetru.

Vtom se pod schodi‰tûm ozval tlumen˘ zvuk jeho telefonu. âekala ho nûjaká textová zpráva.

Byl to Josh Banner. V˘sledky byly hotové.

247

kapitola 64

5:45

iggins sice do Los Angeles pfievelel ‰piãkového experta MimofiádÛ na DNA, Dark se v‰ak místo toho obrátil znovu na Bannera. Ti dva hovofiili stejn˘m jazykem.

A u Bannera nehrozilo, Ïe by mohl uvíznout ve v‰ech tûch procedurách, jimÏ Mimofiádi podléhali. Mohl se soustfiedit jen a jen na práci a v‰echno ostatní hodit za hlavu. Bannerovi byla práce v‰ím.

Teì byl u nûho Dark a ãekal na v˘sledky. Je‰tû minutku, uji‰Èoval ho Banner. Pfiedtím uÏ pomocí chirurgick˘ch nÛÏek získal nûkolik vzorkÛ z podlahy loÏnice oné sedmnáctileté matky – obûti vraÏdy z klipu, kter˘ Dark vidûl – a umístil je do zkumavky. Pfiidal soln˘ roztok k uvolnûní DNA a poté to svûfiil hmotnostnímu spektrometru. Trubice se kroutila a otáãela pod pfiesnû dávkovan˘m svûtlem.

A koneãnû, po nûkolika hodinách: Cink.

Poté co byl vzorek porovnán se záznamy v databázi MimofiádÛ v Quantiku, Darka ani pfiíli‰ nepfiekvapilo, Ïe na obrazovce zablikala slova:

R

DÒVùRN¯ ZDROJ VYÎADOVÁNO POVOLENÍ STUPNù 5

248

Banner vrhl na Darka zkoumav˘ pohled. Taková zpráva znamenala, Ïe vzorek pochází od osoby vysoce postavené v mocenském systému na federální úrovni. Aby mohli pokraãovat dál, potfiebovali souhlas od nûkoho, kdo stál o mnoho platov˘ch tfiíd v˘‰ neÏ oni. „Bez starosti,“ podotkl Dark. „Já vím, kdo to je – jen z toho potfiebuju vylouãit lidi, co se tam na místû pletli kolem. A mám pro tebe na provûfiení je‰tû nûco.“ „Fakt?“ zeptal se Banner. „Nûco extra?“ Dark sáhl do kapsy a vytáhl malou lahviãku od skotské znaãky Dewar’s v papírovém sáãku na zvratky. „Jo tak,“ utrousil zklaman˘ Banner. „Jestli se ti tohle povede pfiifiadit k tomu pfiedchozímu vzorku, budu o nûco klidnûj‰í.“ Banner se u‰klíbl. „TakÏe mበv t˘mu chlápka, co si rád pfiihne a hezky se stará o zuby. To mi pfiijde fakt jako trhák.“ „VÛbec neví‰, která bije,“ usadil ho Dark.

Netrvalo dlouho a byly tu v˘sledky. Ano, tent˘Ï ãlovûk, kter˘ pouÏil ono párátko, rovnûÏ vyprázdnil tuhle miniaturní lahviãku skotské. Ani o jedno z toho se s nik˘m nepodûlil – ani o párátko, ani o chlast. Na niãem z toho nebyly stopy Ïádné jiné DNA. Dark je‰tû potfieboval porovnání s jedním vzorkem. Tohle bylo snadné, neboÈ ten uÏ v systému mûli. Staãilo jenom pfietáhnout záznam z centrálních databází MimofiádÛ. ·lo o vzorek krve. „No koneãnû,“ prohodil Banner. S tûlesn˘mi tekutinami pracoval o nûco radûji.

Krev také souhlasila.

Dark Bannerovi podûkoval, vy‰el na chodbu a otevfiel desky se záznamem. O ten se s Bannerem podûlit nemohl.

SloÏka obsahovala fotografie z místa zloãinu, které se Rigginsovi nakonec pfiece jenom podafiilo vydolovat od Wycoffov˘ch 249

lidí. T˘kaly se vraÏdy Charlotty Sweeneyové. Tak se jmenovala ona nedospûlá matka. Ta, kterou vidûl její mal˘ chlapeãek umírat. To jméno zní tak sladce, pomyslel si automaticky Dark, ale pak si uvûdomil, Ïe ne, kdepak. Charlotte, ·arlota, nepfiipomíná to trochu pejorativní oznaãení dorota? A v pfiíjmení Sweeney jako by znûla ozvûna smyslného svádûní. SvÛdná dorota ·arlota.

Dûvka. Svobodná matka, která zaslouÏila dostat pofiádnû za vyuãenou.

Dark prolistoval snímky, které mu útrÏkovitû vyprávûly ten pfiíbûh: Dvefie na vnitfiní terasu pfiedmûstského domu na kraji Washingtonu. Pûkné místeãko pro neplnoletou svobodnou matku. Nábytek z luxusního katalogu. Staãí jednou zvednout telefon a v‰echno vám pfiivezou. Îádné knihy. Îádné zvlá‰tní maliãkosti. Îádná charakteristická sbírka ãehokoli.

A teì dvefie z vût‰í blízkosti. DÛvûrnû znám˘ krouÏek vytvofien˘ fiezaãkou na sklo. ·upinky drceného skla na koberci pfiede dvefimi.

Krvavé skvrny na koberci.

Pokraãují chodbou a do hlavní loÏnice. Charlottina pokoje.

A teì je‰tû víc skvrn mezi matrací a rámem postele, odkud kdosi strhal pfiikr˘vky. Rám postele je silnû zacákan˘, krev stékala po jeho stranû dolÛ. Nefiinula se pfiím˘m smûrem. Pr˘‰tila v prudk˘ch v˘tryscích.

Zakrvácen˘ dûtsk˘ dudlík. Ply‰ov˘ medvídek. Zubní párátko.

Obyãejné pfiedmûty, které se nyní staly souãástí v˘jevu ze stra‰livého snu. Vûci, jeÏ do tohoto mûstského domu patfiily… kromû jediné.

Dark si vybavil, jak pfied pouh˘mi nûkolika hodinami sledoval v Air Force Two Wycoffa, kdyÏ se dloubal v zubech. Co se t˘ãe chrupu, ten chlap trpûl posedlostí aÏ chorobnou.

Umûlohmotné zubní párátko nepatfií k vûcem, kter˘mi by se obklopovala sedmnáctiletá dívka. Darkovi to vrtalo hlavou, uÏ kdyÏ to pfied nûkolika dny vidûl na videu, ale do‰lo mu to teprve teì ãasnû ráno, kdyÏ stanul Wycoffovi tváfií v tváfi.

250

Ale byla to pofiád jenom pouhá pfiedtucha. Proto se Dark zmocnil té lahviãky od whisky a dÛkaz si schoval do sáãku na zvracení. Test DNA teì potvrdil jeho nejhor‰í tu‰ení. Dark koneãnû pochopil, proã v‰echna ta naléhavost. V˘hrÛÏky. Zufiivost.

A pfiestoÏe to jednání ministra obrany v nûkolika pfiedchozích dnech nemohlo omlouvat, Dark uÏ ho dokázal pochopit.

Bylo to zneuÏití moci vyvolané nepfiíãetností.

Udûlal by v‰echno, aby ochránil svou svÛdnou dorotu Charlottu.

A potrestal vraha.

Dark teì musel udûlat dal‰í krok s velkou opatrností. A pro tuto chvíli to znamenalo, Ïe do toho nemÛÏe zatahovat Rigginse ani Constanci. Palcem vymaãkal na svém BlackBerry ãíslo a ãekal. „Musím ihned hovofiit s ministrem Wycoffem,“ fiekl Dark. „¤eknûte mu, Ïe pro nûj mám odpovûì.“

251

kapitola 65

6:19

hruba za dvacet minut vyzvedl Darka z budovy Wilshire ã. 11000 ãern˘ kombík a vyhodil ho v Beverly Hills.

Nyní tedy stanul v pfiepychovém, dfievem obkládaném pokoji Normana Wycoffa v hotelu Beverly Wilshire. Interiér byl cítit po hamburgerech z fast foodu a po cigaretách. Tenhle chlap se zjevnû s velkou oblibou ocitá ve stfiedu dûní. V tomto pfiípadû v samém srdci oblasti nejdraωích nemovitostí na celém západním pobfieÏí.

Od chvíle, kdy ho Dark spatfiil poprvé v Air Force Two, se Wycoff aspoÀ stihl vysprchovat. Teì mûl pfies ramena pfiehozenou osu‰ku a na ry‰avém chm˘fií vlasÛ i na mohutném tûle se mu dosud drÏely drobné kapiãky vody. Dark ho je‰tû nikdy nevidûl jinak neÏ v obleku a pfiekvapilo ho, jak se zvládá udrÏovat ve formû. „Kde je Riggins?“ zeptal se Wycoff. „Pfiijel jsem rovnou za vámi, pane ministfie. Usoudil jsem, Ïe to budete chtít sly‰et jako první.“ Zdálo se, Ïe Wycoff si není jist˘, jak na to zareagovat. Vdûãnû? PodráÏdûnû? Namíchal proto z obojího trochu. „Toho si cením, Darku. Ale proã bych nemûl chtít, aby to vûdûl Riggins? Jsme tu v‰ichni na jedné lodi.“ „Opravdu?“ „Co je to za otáz–“

Z

252

„Riggins mûl pravdu,“ pokraãoval Dark. „Skfiípal za sebou za celá tfii desetiletí, co po nûm jdeme, je‰tû nikdy nenechal jedin˘ fyzick˘ dÛkaz. Ale mûl bych tohle tvrzení upfiesnit. Nikdy po sobû nenechal Ïádn˘ dÛkaz nedopatfiením. Nûkdy zanechává vûci zámûrnû.“ „Vy tedy fiíkáte, Ïe tam nechal to párátko na zemi schválnû, abychom ho na‰li? Je zázrak, Ïe si ho mí lidi vÛbec v‰imli.“ „Pfiesnû to chci fiíct.“ „A s jak˘m závûrem?“ „Îe nás to obrací va‰ím smûrem.“ Wycoff zbledl a posadil se na ‰tûdfie polstrovan˘ gauã uprostfied místnosti. Sklonil hlavu, podíval se na své palce a znovu pohlédl na Darka. „¤eknûte mi, co víte.“ Dark chvíli opûtoval jeho upfien˘ pohled, pak pfie‰el na druhou stranu místnosti a uchopil opûradlo tmavého dfievûného kfiesílka s koÏen˘m ãalounûním. Postavil ho necelé dva metry pfied Wycoffa. Nechtûl z toho udûlat v˘slech. Chtûl jen, aby si mohli vzájemnû pohlíÏet do oãí, jako kolega kolegovi. „Riggins mi pfiedal záznamy o vraÏdû Charlotty Sweeneyové.

Byl to hnusn˘ zloãin, dokonce i na Skfiípalovy pomûry. A její maliãk˘ syn to mûl celé pfied oãima.“ Wycoff sebou cukl, ale pak se pokusil pokud moÏno sebrat. „Já dobfie vím, co v té sloÏce je,“ vy‰tûkl zlostnû. „Kam tím v‰ím mífiíte?“ „To dítû je va‰e, ãímÏ se vysvûtluje v‰echen ten náhl˘ nátlak na Mimofiády, aby dopadli to zvífie, které zabilo jeho matku.

Va‰i milenku, nebo jaké oznaãení si pro to chcete zvolit, pane ministfie.“ „Vám snad kurva muselo pfieskoãit! Do prdele, vÏdyÈ jí bylo teprve sedmnáct.“ „Ano, to bylo.“ „Nebudu uÏ poslouchat takov˘ kecy –“ „Skfiípal vás vystavil tlaku, tak jste zmáãknul nás,“ pokraãoval Dark. „Vy to nechápete, pane ministfie? On jenom tahá za 253

na‰e nitky, a my v‰ichni tancujeme jako pitomé mrÀavé loutky.

Nic, co udûláme, nevyboãuje z toho, co si on sám naplánoval, na deset krokÛ dopfiedu. Vy nás nutíte hrát dámu, a on zatím rozehrává trojrozmûrné ‰achy.“ „Já mám dûti,“ vyhrkl Wycoff, „ale ne s tou nebohou dívkou. MÛj syn a dcera chodí na v˘bûrovou ‰kolu Sidwell Friends s dcerami prezidenta Spojen˘ch státÛ, prokristapána!“ „Nebylo nic tûÏkého porovnat va‰i DNA se vzorkem z toho párátka.“ „Mou DNA…,“ zaãal Wycoff, ale pak zavrtûl hlavou. „Jak jste se dostal k mé DNA? Ta má patfiit mezi tajné údaje!“ „Tajné? Nic takového neexistuje, pane ministfie. Pokud nenosíte kombinézu jako Skfiípal, vy, já a kdokoli z na‰ich znám˘ch po sobû trousíme DNA v‰ude, kam se vrtneme. Z va‰eho zubního kartáãku bych mohl sebrat dost na to, aby vás mohli naklonovat.“ Wycoff vzal znovu jméno BoÏí do úst nadarmo, ale pak najednou z gauãe vyskoãil. Darkovi ho bylo skoro aÏ líto. Tohle se nevyvíjelo tak, jak si pfiedstavoval.

Ale koneckoncÛ – ãert ho vem. Ten chlap se schovával za prezidenta a jenom je v‰echny zmermomocnil, aby se pustili do spletitého úkolu vykonat mstu na netvorovi, kter˘ ut˘ral a zabil jeho milenku a nechal tomu pfiihlíÏet jeho nemanÏelského syna. Syna, kter˘ docela urãitû nebude chodit na ‰kolu Sidwell Friends.

Na niãem z toho ale Darkovi nezáleÏelo. ·lo mu jen a jen o to, aby uÏ koneãnû pfiestali hrát Skfiípalovi do karet. A to znamenalo skonãit tu hru na schovávanou – aspoÀ v rámci t˘mu, kter˘ vraha pronásledoval.

Skfiípal uÏ vystupÀoval aktivitu pfiedtím. Nenechával v‰ak na federálních úfiadech, aby zintenzivnily pátrání samy od sebe.

Kdepak. On se postaral o to, aby byla odveta rychlá a drtivá.

Udefiil pfiímo na vrchol. ·el dokonce nad rámec ministerstva spravedlnosti.

254

Skfiípal si liboval v posílání vzkazÛ. Jeho zpráva pro Wycoffa byla naprosto jasná: JestliÏe nedovede‰ udrÏet v bezpeãn˘ch mezích vlastní poÏitkáfiství, jak mበudrÏet v bezpeãí celou zemi? „Kde je ten chlapeãek teì?“ zeptal se Dark. „AspoÀ mi fieknûte, Ïe jste mu zajistil policejní ochranu.“ „Dítû Charlotty Sweeneyové je v pofiádku.“ „Vy jste to sakra pofiád nepochopil, co?“ zeptal se Dark. „Já potfiebuju vûdût o v‰em. Jak vás kontaktoval. Co fiíkal. To je jedin˘ zpÛsob, jak toho netvora mÛÏu dopadnout. Chcete snad, abychom ho chytili, ne? Chytili a potrestali za jeho zloãiny, aby uÏ nemohl zabíjet a zabíjet pofiád dokola?“ Wycoff zprvu nic nefiíkal. Sevfiel své mohutné tlapy, aÏ mu zbûlely klouby, a pak je zase povolil. Ministr obrany nebyl zvykl˘ na to, Ïe by mu do‰la slova nebo se situace nevyvíjela pfiesnû podle toho, jak on píská. Nebyl zvykl˘ na to, Ïe by mu nûkdo skákal do fieãi a vykoupal ho v jeho vlastních lÏích.

Nyní mlãky vstal a do‰el k telefonu. VyÈukal nûkolik ãísel.

Dark ho klidnû sledoval.

Koneãnû Wycoff promluvil. „·el jste nejdfiív za mnou, Ïe?“ „Ano, pane ministfie.“ „Dobrá. Pak jsi teda ze hry, ty zmrde nafoukaná. Je po tobû.

Zkus o tom nûkomu slovíãko ceknout, a já tû nechám vygumovat. ¤ekne‰ to komukoli z va‰eho t˘mu, a platí pro nûj to sam˘.

Jen se zeptej Rigginse. On ti poví, Ïe je to hraãka. Staãí na to jeden posranej telefonát.“ Dark se odmlãel. Uvûdomil si, Ïe tenhle chlap by byl schopen své v˘hrÛÏky splnit. „Dûláte chybu.“ „Podívej se mi do oãí a fiekni mi, jestli mi to není fuk.“ Dark na nûho pohlédl.

Pak vstal, pfiik˘vl a bez jediného slÛvka z hotelu ode‰el.

255

kapitola 66

7:04

ozpoznat cokoli v Darkovû obliãeji nebylo právû snadné. Ale i Riggins pochopil, Ïe se nûco muselo ‰erednû zvrtnout. „Co se k ãertu stalo?“ zeptal se Riggins, jakmile Dark vkroãil do hlavního stanu MimofiádÛ.

Dark do‰el k psacímu stolu, kter˘ si pfiedtím zabral, a zaãal si skládat vûci. „Tak co se stalo?“ dotíral Riggins. „Vylouãili mû z úãasti na vy‰etfiování.“ „A to jako kdo? Ten kretén Wycoff? Posly‰, Darku –“ „Je pro tebe lep‰í, abys to nevûdûl. Budu na tom pracovat na vlastní pûst. KdyÏ na nûco narazím a usoudím, Ïe by vám to mohlo pomoct, ozvu se.“ „Ne,“ odporoval Riggins a vrtûl hlavou. „Jestli mበpadáka ty, jdu od toho taky. Já tû do toho zatáhnul. Nenechám tû viset ve vzduchoprázdnu.“ „To ne, já potfiebuju, abys u toho zÛstal,“ odpovûdûl Dark. „NedokáÏu to dûlat, pokud u t˘mu nebude‰ ty. Nikomu jin˘mu nemÛÏu dÛvûfiovat.“ U Wycoffa byl ov‰em problém, Ïe vyznával dost krajní definici slova vylouãen. âlovûk nemusel b˘t jenom vyfiazen z nûjaké práce. Stejnû dobfie mohl b˘t vylouãen i z povrchu zemského.

R

256

„Jasnû Ïe mi mÛÏe‰ dÛvûfiovat,“ ujistil Darka Riggins. „Ale co teì bude‰ dûlat? Kam pÛjde‰?“ „Zkou‰el jsem to postaru, podle pravidel,“ fiekl Dark. „Ale to je v‰echno k niãemu. Budu to muset dûlat sv˘m zpÛsobem, nebo to nikdy neskonãí. Z té Skfiípalovy fiíkanky je‰tû zb˘vá nûkolik fiádkÛ, a já mu chci podfiíznout krk dfiív, neÏ s ní skonãí.“ Constance ho zastihla ve chvíli, kdy uÏ z federální budovy odcházel. „Darku, poãkej chviliãku – zrovna jsem zaslechla, co se stalo.“ Dark se v chodbû zastavil. „Bylo to fajn, zase s tebou pracovat, Constance. Vím, Ïe ty spolu s t˘mem toho grázla dopadnete.“ „Ne, nedokáÏeme to. Bez tebe ne.“ „Jestli jsi tu novinu sly‰ela od Rigginse, tak uÏ to ví‰. Jsem ze hry.“ Pfiekonala mezeru, která je dûlila, a pfiitiskla se k nûmu. Dark pocítil záblesk vzpomínky; kdyÏ se k nûmu ta samá Constance tiskla naposledy, bylo to na gauãi v jeho bytû ve Venice. Tehdy mu od obliãeje odtáhla láhev a pfiisála se k jeho rtÛm… „Já vím, Ïe jsi s tím ve skuteãnosti nepra‰til,“ fiekla. „A myslím, Ïe jsem Skfiípala pfiistihla pfii jednom zaváhání.“ „Mበnûco?“ „Dej mi tro‰ku ãasu, abych si v tom udûlala pofiádek. Ale domnívám se, Ïe je to prÛlom, na kter˘ jsme ãekali.“ „Myslím, Ïe se tu uÏ nebudu moct zdrÏovat o moc d˘l.“ „No, aspoÀ se hned neztraÈ úplnû,“ fiekla Constance. „Slibuju ti, Ïe se ti ta chvilka ãekání vyplatí. Po‰lu ti zprávu, jakmile se to definitivnû potvrdí.“ Dark chviliãku upfienû studoval její pohled, pak pfiik˘vl a vy‰el ven.

Jakmile obchodník zasunul klíã do mohutného stfiíbfiitého zámku na vstupních dvefiích, Constance rychle vyskoãila z místa za volantem svého pronajatého vozu. Byl to drobn˘ nepokojn˘ 257

muÏ, s ple‰í na temeni – vypadalo to, jako by se vlasy na vr‰ku jeho hlavy laskavû klidily pryã, aby pfienechaly ptákÛm poletujícím kolem pûkn˘ terã.

CoÏ bylo docela pfiípadné, neboÈ on s ptáky nezákonnû obchodoval.

A pokud se Constance ve svém tu‰ení nem˘lila, chlapík si ten mal˘ podraz, kter˘ na nûj uchystala, zaslouÏil.

Majitel obchodu koneãnû odemkl dvefie a strãil do nich, aby se otevfiely. Nápis nad vchodem fiíkal NEUROTIC EXOTICS – byl to obchod s domácími mazlíãky, kter˘ se specializoval na vzácná, exotická zvífiátka. Povût‰inou ptáky. Dvefie se za ním úplnû nedovfiely, a to uÏ do nich zatlaãila Constance a vstoupila dovnitfi. Krám byl stísnûn˘, zanefiádûn˘ a pln˘ drobn˘ch poletujících stvofiení, která nervóznû ‰vitofiila a tloukla kfiehk˘mi kfiid˘lky o stûny klecí. „Jejda,“ vyhrkl majitel obchodu, „ale my je‰tû nemáme otevfieno.“ Constance se usmála a do‰la k nûmu. „Nevadilo by vám ale, kdybych se tu tro‰ku rozhlédla, Ïe ne?“ Prodavaã vypadal nervóznû, a tak natáhla ruku a dotkla se ho na pfiedloktí. Aby ho uklidnila. „NezdrÏím se tu dlouho,“ fiekla. „Stejnû uÏ pfiijedu pozdû do práce. Hledám jenom dárek pro matku – ona je do ptákÛ úpln˘ blázen.“ Obchodník neochotnû mávl rukou, nûco si pro sebe zamumlal, kvapnû za‰el za pult a zaãal se probírat nûjak˘mi papíry.

Constance pfiedstírala, Ïe bloumá kolem, ale vûdûla pfiesnû, co hledá. „Tady ten ptáãek,“ ozvala se po chvilce. „Ten h˘l. To AZ znamená, Ïe pochází z Arizony?“ Majitel obchodu polkl, jako by mu do krku nedopatfiením spadla men‰í polní my‰. Papíry mu vypadly z ruky. „Budete uÏ muset odejít,“ zamumlal. „Jak jsem vám fiíkal, máme zavfieno.“ „Ale on je tak roztomil˘.“ 258

To uÏ obchodník tahal z kapsy svazek klíãÛ a nervóznû popohánûl Constanci ke vchodu. Nevadí. UÏ mûla dÛkaz, kter˘ potfiebovala.

Je‰tû cestou zpût k autu poslala vzkaz Darkovi.

Chcete-li sly‰et o prÛlomu, kterého se Constanci podafiilo dosáhnout, pfiihlaste se na LEVEL26.com a zadejte kód: finch

259

kapitola 67

Čtvrť Upper East Side, New York City pátek / 18:45

íká se, Ïe Manhattan nikdy nespí, ale ve správnou veãerní dobu se v‰ude najdou místeãka, kde vládne hrobové ticho. Zvlá‰È v tûch ãástech mûstsk˘ch ãtvrtí, kde s blíÏícími se noãními hodinami Ïivot utichá.

V takov˘ch koutech jako tady.

Dark ti‰e procházel ulicí lemovanou stromy. Pofiád ho tro‰ku pfiekvapovalo, Ïe se sem dostal, aniÏ se ho kdokoli pokusil zadrÏet. Constanci se podafiilo opatfiit mu fale‰nou identitu jednoho operativce MimofiádÛ, kter˘ byl toho ãasu na rodiãovské dovolené (ãti: propadl ‰ílenství a pokou‰el se prokousat zpátky k normálnosti s pomocí vleklé a nákladné terapie). Ten muÏ snad vzdálenû Darka pfiipomínal, ale nikdo by je za blízké pfiíbuzné, natoÏ sourozence nepovaÏoval.

A pfiece se dostal letadlem z mezinárodního leti‰tû v Los Angeles aÏ na Newark u New Yorku a soukrom˘m vozem pak pokraãoval bez nesnází aÏ ke zdej‰ímu obytnému bloku. Darkovi z cestování huãelo v hlavû. Po tûlesné stránce se cítil, jako by bylo teprve odpoledne, okolí v‰ak fiíkalo nûco jiného. V‰ak uÏ to bylo dávno, co letûl do New Yorku naposledy a pocítil problémy s ãasov˘m posunem.

Teì stanul pfied malou vstupní terasou tfiípatrového domu obloÏeného hnûd˘m pískovcem a hol˘m prstem stiskl vypoukl˘ zvonek u dvefií.

¤

261

Takhle Dark se svou kariérou zaãínal – maãkal dvefiní zvonky a doufal, Ïe mu nûkdo pfiijde otevfiít. AÏ pfiíli‰ ãasto se toho nedoãkal.

Ani teì Ïádná odpovûì.

Dark zkusil do dvefií strãit prsty. S vrzáním se pootevfiely, mezi nimi a zárubní se objevilo nûkolik milimetrÛ prostoru. To nevûstilo nic dobrého. Lidé na Manhattanu nenechávají odemãené dvefie, uÏ od dávn˘ch dob, je‰tû neÏ se k New Yorku pfiiãlenil Brooklyn. „Paní Dahlová,“ zavolal Dark, a vzápûtí vstoupil do budovy. „FBI!“ Nic. Uvnitfi se dalo snadno rozeznat, Ïe tady bydlí Ïena – nebo Ïe má pfiinejmen‰ím na starosti v‰echnu v˘zdobu. Kvûtiny ve vázách. Porcelánové so‰ky zvífiat. Slabá vÛnû je‰tû nedávno zaÏehnut˘ch svíãek nebo aromatick˘ch tyãinek. Jediná vûc, která zde nûjak souvisela s muÏsk˘m svûtem, spoãívala ve zlatém rámeãku na horní plo‰e komody – byla to fotografie statného hasiãe.

Na popisku na malé cedulce stálo TI, KDO PADLI, NEBUDOU NIKDY ZAPOMENUTI a za tím následovalo datum – 11. záfií 2001.

KdyÏ postoupil dále do bytu, uvidûl dal‰í fotografie. Stûny lemovaly zábûry z let aktivního Ïivota. Pár vymûÀující si polibek na svatbû – star‰í nevûsta byla zfiejmû Barbara Dahlová.

Momentka z hledi‰tû zápasu v americkém fotbalu mezi newyorsk˘mi policisty a hasiãi. Piknik na dvofie s koufiícím grilem a chladicím boxem s ledov˘m pivem. Dark si zakrátko pov‰iml jednotícího prvku: plo‰ek vyplnûn˘ch ãervenou, bílou a modrou barvou. Na nûkter˘ch fotkách to byla vlajka, na jin˘ch jen stuha. Bylo v‰ak jasné, Ïe tohle jsou vesmûs snímky pofiízené bezprostfiednû po 11. záfií, kdy po celé zemi vykvetly národní barvy, protoÏe to byla jedna z mála vûcí, které se tehdy daly udûlat. „Paní Dahlová?“ 262

Barbara Dahlová se poté, co pfii pádu Dvojãat zahynul její první manÏel, znovu vdala. Jak Dark postupoval domem, nenarazil na Ïádn˘ dÛkaz o pfiedchozím sÀatku. Nedokázala-li tu vzpomínku vymazat z pamûti, se zdarem ji vypudila aspoÀ ze svého domu.

Dark zaboãil za roh a spatfiil dvefie vedoucí do suterénu.

Rychle a potichu sestoupil po betonov˘ch schodech a ocitl se ve slabû osvûtlené místnosti. OkamÏitû pochopil, proã se mu neozvala.

Ze v‰eho nejdfiív ho zasáhl ten pach.

Obe‰el roh zdi a spatfiil tûlo paní Dahlové. Viselo na koÏeném opasku pfiipevnûném k potrubí pod stropem. Z otevfien˘ch úst jí trãel jazyk, jako by zemfiela uprostfied vûty. Útroby se jí vyprázdnily, coÏ bylo pfiíãinou onoho zápachu. Jedna bota leÏela na podlaze. Druhá se jí dosud udrÏela na noze, nûco pfies pÛl metru nad zemí.

Dark ale nezÛstal stát pfiimrazen hrÛzn˘m pohledem na její mrtvolu. Kdesi nad ním se totiÏ ozval zvuk – skfiípûní otvírajících se vstupních dvefií.

Dark se prudce otoãil a zamífiil pistoli do tmy. Pak se pomalu plíÏil suterénem. Nahofie zaslechl tfii kroky po podlahov˘ch prknech… potom ticho.

Sly‰í ta osoba nahofie, Ïe je dole Dark? Zastavila se snad právû proto?

Je to Skfiípal?

Dark postupoval ke schodi‰ti a zaslechl dal‰í kroky. Tentokrát v‰ak byly tlumené, opatrné, takÏe bylo sly‰et pouze slabé známky namáhání dfievûné podlahy pod tíhou jednotliv˘ch krokÛ.

Dark se náhle ve vzpomínkách vrátil do chvíle, kdy se také plíÏil dole pod prkennou podlahou – tehdy v tom fiímském kostele. Od té doby pak témûfi kaÏdou noc fantazíroval o tom, jak napfiáhne zbraÀ kolmo vzhÛru a napálí to rovnou do prken.

Vystfiílet bez mífiení pln˘ zásobník do le‰ení nad hlavou by 263

víceménû s jistotou staãilo k tomu, aby si aspoÀ jedna kulka netvora na‰la. A jedna kulka by tehdy b˘vala úplnû staãila k zastavení tûch hrÛz, co pfii‰ly potom.

Nutkání zvednout pistoli a zaãít stfiílet bylo opravdu silné.

Ale nic takového Dark pochopitelnû udûlat nemohl, dokud nevûdûl, kdo by se stal jeho kofiistí.

Teì se jen musel pohybovat co nejti‰eji, aby se s neznám˘m setkal na pÛli cesty, a jen se modlit, Ïe spatfií tu slizkou postavu v bílém latexu…

Kroky se zastavily nad schody do suterénu. Dark namífiil pistolí na obrys dvefií pfiipomínající postavenou rakev.

Dovnitfi nakoukla zastínûná hlava. „Ani hnout,“ kfiikl na stín Dark.

Zdálo se, Ïe stín pfiik˘vl, pak si odfrkl a odka‰lal. „Ruce vzhÛru, sakra, hned,“ nafiídil Dark a natáhl se po ‰ÀÛrovém vypínaãi, aby rozsvítil jedinou Ïárovku nad sebou.

Stín poslechl pfiesnû ve chvíli, kdy ho zalilo svûtlo. Byl to muÏ stfiedního vûku, dosud v tmavomodr˘ch hasiãsk˘ch kalhotách a bílém triãku. Vykroãil kupfiedu s rukama ve vzduchu. Ve zvednuté pravé ruce drÏel nûjak˘ papírek.

Po zarudl˘ch tváfiích mu stékaly slzy. „Nedokázal jsem se jí dotknout,“ vypravil ze sebe tfiesoucím se hlasem. „Nebyl jsem schopn˘ zvednout telefon a nemohl jsem se jí dotknout. Pane boÏe, Barb…“ Dark muÏe pfieru‰il a trpûlivû z nûj vytáhl, co se stalo – byl to hasiã Jim Franks, ze kterého se vyklubal druh˘ manÏel paní Dahlové. Zrovna mu skonãila smûna v Bronxu a pospíchal domÛ, aby mohl b˘t s Barbarou, která poslední dobou proÏívala tûÏké období. Objevil její tûlo, pak ten dopis, a zachvátil ho naprost˘ ‰ok. Franks byl hasiã, ty pfiíznaky dobfie znal. Uvûdomoval si, co ho postihlo. Nûjak se mu podafiilo dostat se po schodech nahoru a vyklouznout na maliãk˘ dvorek za domem, aby se nad˘chal vzduchu a pfiinutil hlavu znovu pracovat. Ubûhla dlouhá doba – Franks vlastnû pfiesnû ani nevûdûl, jak dlouho to 264

mohlo trvat –, neÏ ho vÛbec napadlo, aby si její dopis pfieãetl.

A pak ho znovu ovládl ‰ok. „MÛÏu se na to psaní podívat?“ zeptal se Dark.

Franks mu váhavû podal dopis, kter˘ aÏ dosud urputnû svíral v ruce.

Chybí mi mÛj manÏel. Je mi to líto, Jime. Peníze jsou tvoje. „Jaké peníze?“ zeptal se Dark.

265

kapitola 68

Brooklyn, New York

fied nemocnicí v Brooklynu na druhém bfiehu East River ãekala trpûlivû ve zbyteãnû velké bílé dodávce ãtvefiice vdov. Dnes veãer pfied sebou mûly nûco nového – v˘let do terénu. V prÛbûhu dne jim zavolali a dali jim pokyn, Ïe se mají tentokrát sejít pfied nemocnicí, nikoli v prostorách terapeutické skupiny v suterénu jako obvykle. Zdálo se, Ïe vût‰ina z nich ten nápad jen uvítala. AspoÀ pro jednou vypadnou z té pfiespfiíli‰ osvûtlené místnosti prosycené pachem dezinfekce.

A bylo to taky urãité rozpt˘lení po té tragédii, která postihla konû.

Nesmysln˘ masakr zasáhl kaÏdou z nich rozliãn˘m zpÛsobem, ale ani jedna ho nedokázala jen tak pustit z hlavy. Symboly se dokáÏou probudit k vlastnímu Ïivotu, a jestliÏe nûkdo zniãí Ïivoucí pfiipomínku nûkoho, kdo vám tak zoufale chybí, pak je to skoro jako proÏívat pÛvodní bolest je‰tû jednou. A znovu to vypadalo, Ïe mûsto truchlí spolu s nimi.

Proã musel nûkdo ty nebohé konû stfiílet? To daleko pfiesahovalo míru nûjakého nepovedeného vtipu. Nemûlo to Ïádn˘ finanãní motiv. Tenhle akt pfiinesl jenom obûti, nikdo z nûj nemohl nijak tûÏit.

Kam dnes veãer pojedou, jim nikdo nefiekl, ale nûkteré z vdov usoudily, Ïe mimo jiné nejspí‰ zamífií právû ke stájím jízdní policie. Jejich terapeut byl zastánce pfiístupu, Ïe nejlep‰í je pfiímo-

P

266

ãará konfrontace s vlastním Ïalem. K ãemu se postaví‰ ãelem, prohodil jednou, to poté zkrotí‰ smûle.

Nûkteré z vdov by jeho vlastní nabubfielé ãelo nejrad‰i ozdobily nûãím, co by si nedal za rámeãek...

Pfiesto se zdálo, Ïe tento pfiístup pfiiná‰í ovoce. A vdovy mu v dÛsledku toho vûfiily. Proto také na svého terapeuta tak trpûlivû ãekaly uvnitfi zatuchlé bílé dodávky.

Po chvíli otevfiel dvefie na stranû fiidiãe ‰tíhl˘ muÏ – upraven˘, nev˘razn˘ch rysÛ. Dosedl na sedadlo a otoãil se k Ïenám.

Na tváfii mûl ‰irok˘ úsmûv. „Dobr˘ veãer, dámy. Jsem Ken Martin a budu vám dûlat fiidiãe. Doktor Haut mû poÏádal, abych vás zavezl na místo. On tam na nás poãká. Pfiipraveny? Nûjaké otázky?“ Ne, Ïádné otázky nezaznûly. Uhodly, co pro nû doktor Haut nachystal. Zaãaly v sobû sbírat síly na to, Ïe se budou muset po hlavû ponofiit do svého Ïalu. UÏ zase. Ani jedné se nechtûlo vidût stáje, v‰echny ty plakety na zdi, jeÏ jim znovu pfiipomenou manÏely. Ale jestli se jim tím nakonec pfiece jenom uleví… „Tak jo,“ zahlaholil Martin, pro nûhoÏ mûli v FBI vyhrazeno jméno Skfiípal, a otoãil klíãkem v zapalování. „Já o prachy nestál,“ vysvûtloval Franks. „¤ekl jsem jí, Ïe mnû o peníze nikdy ne‰lo.“ „Ale jaké peníze?“ opakoval Dark.

Franks se na nûho podíval a povzdechl si. „Po jedenáctém záfií mû odkázali na kapitána na‰eho praporu. Byli jsme celá skupina. A oni nás v‰echny poslali klepat na dvefie a rozmlouvat s vdovami, co ztratily muÏe. Jasnû, bylo to my‰leno dobfie.

Pro nûkteré z nás to znamenalo zpÛsob, jak najít urãitou útûchu. Pro jiné to ov‰em bylo ‰estimûsíãní peklo. A nûktefií z nás na‰li…“ Dark to dokonãil za nûj. „Na‰el jste si Ïenu...“ „Jo,“ pfiitakal Franks. „Byl jste tou dobou Ïenat˘?“ 267

„Jo, byl jsem Ïenáã. Dvû dûti. ManÏelství je svízel, zvlá‰È pfii tomhle povolání. Máte Ïenu, která tomu nerozumí, nechápe, co v‰echno k va‰í práci patfií, a aÈ se snaÏíte sebevíc, máte prostû smÛlu. NemÛÏete nûkoho jiného pfiinutit k tomu, aby byl ‰Èastn˘. A do toho si pfiedstavte, Ïe narazíte na nûkoho, kdo po novém ‰tûstí touÏí. Komu ‰tûstí pfiinést dokáÏete. A tak to bylo mezi mnou a Barbarou.“ Dark pfiik˘vl. „A ty peníze?“ „Spousta vdov z jedenáctého záfií mûla najednou nárok na v˘platu milionov˘ch pojistek. To je potom zvlá‰È tûÏk˘ vyka‰lat se na nov˘ Ïivot, kdyÏ vám ten dosavadní leze krkem a vût‰inu ãasu vûnujete jenom tomu, abyste se vyhrabal z nejhor‰ího.

Rozumíte mi?“ Darkovi zapadl do obrazu dal‰í kousek mozaiky. Morální ospravedlnûní, uÏ zase. Skfiípal nevyjadfioval názor na instituci policie. Jeho prohlá‰ení se t˘kalo instituce manÏelství. „Vím, co máte na mysli.“ Sáhl do kapsy, vytáhl vyti‰tûn˘ seznam vdov a podal ho Franksovi. „Znáte ty Ïeny?“ „Jasnû, znám je. To jsou Barbafiiny pfiítelkynû. Dohromady tvofií skoro takovou skupinu.“ Jakmile vyslovil její jméno, Franks se podle v‰eho opût ocitl na pokraji zhroucení. Dark ho v‰ak potfieboval udrÏet pohromadû je‰tû aspoÀ chvíli. Pak bude mít spoustu ãasu na to, aby se prohraboval tûmi troskami moÏností, které mu nyní zbyly. „Musíme jim zavolat. Teì hned.“

268

kapitola 69

ebfie Scottové zazvonil telefon. Zaãala se prohrabovat v kabelce – rukou jí pro‰la penûÏenka, sprej s obrann˘m plynem a nûkolik drobn˘ch hraãek, které jí tam pravidelnû strkala její osmiletá dcerka, aby ji po‰kádlila. T˘˘˘, mamí, já vÛbec netu‰ím, jak se ti to do kabelky dostalo… Tfieba bys potfiebovala vût‰í… a tu starou bys mi pak mohla dát. Debfiina „stará“ byla znaãky Kipling a stála ji 350 dolarÛ. O takové si malá mohla nechat jenom zdát.

Koneãnû na‰la mobil a pfiiloÏila si ho k uchu: „Haló?“

D

„Debbie, to jsem já, Jim.“ „Ale? Ahoj Jimmy,“ odpovûdûl mu hlas. „Kam se dneska veãer podûla Barbara? âekali jsme na ni tak dlouho, jak to ‰lo, ale pak –“ Hlas té Ïeny umlãelo zoufalé ‰tkaní Jima Frankse, kter˘ znovu propukl v pláã.

Dark natáhl po telefonu ruku, ale Franks ho oãima zalit˘ma slzami vÛbec nevidûl. „Jimmy, jsi tam? Co se stalo?“ Dark mobil Franksovi podráÏdûnû vy‰kubl z ruky a dal mu pokyn, aby byl zticha. „Haló, paní Scottová? Poslouchejte mû dobfie. Jmenuji se Steve Dark a pracuji pro FBI. Je stra‰nû dÛleÏité, abyste –“ 269

„Kde Ïe pracujete? Já vás skoro nesly‰ím. Zavolám vám hned zpátky.“ „Ne! Paní Scottová, poãkejte, aÈ teì dûláte cokoli, zÛstaÀte na –“ Ale v tu chvíli uÏ Dark mluvil do nûmého telefonu.

V okamÏiku, kdy bílá dodávka po sjezdu z Brooklynského mostu ostfie zaboãila doprava a zaãala se vzdalovat mimo dohled siluety Manhattanu znovu smûrem k fiíãnímu bfiehu, Debra nabyla pocit, Ïe nûco není v pofiádku. „Hej, tudy se ke stájím jízdních nedostaneme,“ fiekla. „Pane?

Myslím, Ïe jedete ‰patnû. Pane? Hej, chlape!“ „Já jsem ale o stájích nefiíkal ani slovo,“ odpovûdûl Ken Martin ti‰e. „My tam tedy nejedeme?“ „Ne,“ odpovûdûl. „Doktor Haut vám za chvilku v‰echno vysvûtlí.“ Tohle Debfie ani tfiem ostatním vdovám nedávalo smysl. Tady dole nebylo nic jiného neÏ spodek East River Drive. Proã by je sem chtûl doktor Haut vozit?

Dark se otoãil k Franksovi, kter˘ mûl tváfi zabofienou v dlaních. „Pane Franksi, jestli si nechcete vzít na svûdomí smrt dal‰ích ãtyfi Ïen, budete se muset ksakru sebrat a pomoct mi.“ „Moc mû to mrzí,“ hlesl Franks. „Vím, Ïe mám na tohle v˘cvik, ale…“ Typická rádoby chlapská leÏ, pomyslel si Dark. MÛÏete mít v˘cvik, kter˘ vás nauãí, jak si poradit s bolestí a utrpením jin˘ch lidí, a mÛÏete mít pfiípravu na to, jak vykonat urãité úkony, které mohou zachránit cizím osobám Ïivot. Ale nikdo – absolutnû nikdo – nemá natrénováno, co si poãít pfii pohledu na svou vlastní lásku, kdyÏ visí pod stropem v temném suterénu, po nohou jí teãou exkrementy a vedle leÏí dopis na rozlouãenou.

270

Dark teì ale potfieboval, aby to Franks aspoÀ pfiedstíral a aby své lÏi uvûfiil. Vzlykavé popotahování ustalo a hasiã se nadechl, aby se vzpamatoval. „KdyÏ budeme jednat rychle, snad toho chlapa, co to va‰í Ïenû udûlal, dokáÏeme zastavit,“ fiekl mu Dark. „Co ode mû potfiebujete?“ „Auto máte?“

271

kapitola 70

ebra sledovala fiidiãovy oãi ve zpûtném zrcátku. V‰iml si, Ïe se na nûj dívá, a rychle odvrátil pohled zpátky na silnici.

Dodávka teì vybírala zátoãinu nájezdu a mífiila k pobfieÏí.

Debra si nejdfiív myslela, Ïe se je doktor Haut moÏná dokonce pokusí vzít na Ground Zero – o tom mu sama fiekla, Ïe to rozhodnû neudûlá, aÈ si svoje smûle ãelem strãí tfieba za klobouk.

Nebyla je‰tû pfiipravená se tam vydat. A váhala, jestli to vÛbec nûkdy dokáÏe.

Upfienû zírala na mobil v ruce. Od toho rána 11. záfií se bez nûj nikdy ani nehnula. Pfiedstavoval její poslední spojení s Jeffreym. Tenkrát se ji pokou‰el ze v‰ech sil uklidÀovat – fiíkal jí, Ïe se chystá do tûch vûÏí, musí odtamtud vytáhnout co nejvíc lidí, aÈ si nedûlá starosti, Ïe nejhor‰í uÏ mají za sebou, zavolá jí co nejdfiív, jak jen to pÛjde, ale teì uÏ musí bûÏet, pa, lásko.

Lásko bylo poslední slovo, které od nûho sly‰ela.

A kdyÏ se vûÏe zhroutily, Debra se k telefonu pfiisála jako klí‰tû, modlila se k Bohu, aby byl Jeffrey odtamtud dfiív, neÏ to spadlo. Tfieba se tam teì nûkde natahuje po telefonu, aby jí fiekl, Ïe je v pofiádku, aby se nebála, a Ïe i tak zachránil spoustu lidí. âekala na jeho zavolání… a v následujících dnech a t˘dnech pak ãekala dál. Vûdûla uÏ, Ïe je to po‰etilost, ale odpfiísáhla si, Ïe se uÏ bez telefonu nikdy ani nehne.

D

272

A teì byla ráda, protoÏe s tímhle fiidiãem i se smûrem, kam je vezl, bylo nûco zásadnû v nepofiádku. Vidûla, jak se vysoko nad nimi pne Brooklynsk˘ most. Byl to úchvatn˘ pohled, kter˘ se uÏ objevil na mnoha filmov˘ch zábûrech, ale teì ji naplnil hrÛzou. Doktor Haut by je sem dolÛ nebral pronic zanic. Nûco se stra‰livû zvrtlo.

Nefiíkal ten ãlovûk v telefonu pfied pár minutami, Ïe je od FBI? To je jedno.

Debra stiskla na telefonu tlaãítko ZAVOLAT ZNOVU. Zaslechla, jak se navázalo spojení. Kovovû znûjící hlas se zeptal: „Paní Scottová?“ Debra si odka‰lala a fiekla nahlas. „Proã by se s námi chtûl doktor Haut setkat pod Brooklynsk˘m mostem? Dává to nûkomu smysl?“ ¤idiã jí v‰ak nevûnoval pozornost. Pravou rukou se natáhl k ovladaãÛm klimatizace, zatímco levou jako by si nûco dával pfies obliãej. Co to dûlal? „Je tu dusno,“ prohodil fiidiã pfiitlumen˘m hlasem. „NeÏ se doãkáme doktora Hauta, pustím trochu chlazení.“ Z ãetn˘ch ventilaãních otvorÛ, které byly umístûny po celé délce stropu dodávky, vyrazila chladná mlha. Vzduch byl pojednou cítit nasládlou vÛní mandlí. „Paní Scottová, jste tam?“ Paní Scottové se hlavou mihla celá fiada vûcí – v‰echny ty podivnosti kolem toho náhlého v˘letu do terénu, muÏ v telefonu, kter˘ o sobû fiíkal, Ïe je z FBI, Jeffrey, lásko, mandle. To v‰e se jí ale vzápûtí z mysli vytratilo, neboÈ vzduch byl hust˘ jako sirup, a najednou pocítila nesmírnou, nesmírnou ospalost.

273

kapitola 71

fiíli‰ mnoho omamného plynu vlastnû ani nebylo potfieba. Staãilo ho tolik, aby mûl Skfiípal ãas zaparkovat dodávku, vytáhnout z ní bezvládná tûla vdov, rozloÏit je na zemi, svléknout, spoutat, pfiipravit si pájecí lampu a pak uÏ jen ãekat, aÏ pfiijdou k sobû.

Skfiípalovi dûlalo zvrácené potû‰ení, kdyÏ mohl vystaãit s naprost˘m minimem materiálÛ. V tomto pfiípadû ‰lo o nepatrnou ampulku omamného plynu, kterou zabudoval pfiímo do sacího potrubí chladicího systému vozidla. UÏ po nûkolik let to zkou‰el v rÛzn˘ch dodávkách, aÏ dospûl k pfiesnû vyhovujícímu pomûru objemu látky na tûlesnou hmotnost. Zdokonalování postupu ho stálo spoustu ãasu, ale v˘sledkem byly smû‰nû nízké náklady. ·ÀÛra a pájecí lampa ho pfii‰ly asi na dvacet dolarÛ.

Nepotfieboval kdovíjak zesílené lano. Staãilo vûdût, jak vázat uzly tak, aby se utahovaly tím pevnûji, ãím víc se obûÈ vzpouzí.

A teì uÏ se Ïeny opravdu probíraly a zaãaly s pouty zápolit.

Nadávaly samy sobû. Proklínaly ho.

Pfiíli‰ toho je‰tû nevidûly… zatím.

Skfiípal otoãil vr‰kem pájecí lampy, z kapsiãky na opasku vyndal kovov˘ zapalovaã a pfiivedl plamen k Ïivotu.

Teì uÏ vidûly, kde se ocitly. Malá betonová plo‰ina pfiímo pod mostem, u paty pfiíkrého svahu hluboko pod úrovní ulic.

Na nepatrném koutku Manhattanu, na kter˘ v‰ichni zapo-

P

274

mnûli, kromû krys a holubÛ, jejichÏ bíl˘ trus tu pokr˘val zem.

Skfiípal uvaÏoval, zdalipak uÏ ty dámy pod nah˘mi prsy a pod bfiichem ‰pínu a exkrementy cítí. „Kde to sakra jsme?“ vykfiikla jedna z vdov. „Co jste nám to udûlal?“ „Va‰i manÏelé vydûlávali na Ïivobytí tím, Ïe bojovali s poÏáry. Vy jste ze sv˘ch muÏÛ byly celé pryã a oni se mohli udfiít, aby se vám dobfie Ïilo. Ale vtefiinu potom, co jejich tûla zahubily ty vûÏe,“ – kopl nejbliωí vdovu do kolenou, aby jí dal nohy o nûco víc od sebe – „jste roztáhly nohy pro cizí chlapy. Vybraly jste si ty svoje tuãné pojistky. Odlákaly jiné manÏele od rodin. Ale teì nastal ãas, abyste poznaly totéÏ, co cítili va‰i manÏelé. Bez nejmen‰í kapky nadûje, s vûdomím, Ïe na vás budou zakrátko d‰tít plameny pekelné.“ Skfiípal pro‰el podél fiady a tûsnû nad hlavami jim bleskurychle komíhal jasnû modr˘m plamenem letovací lampy. Cosi zasyãelo a na okamÏik prudce zaplálo. Vlhk˘ vzduch prosytil hofik˘ pach spálen˘ch vlasÛ.

Vysokou botou pak pfievrátil jednu z vdov na záda – tu, která vzala ten mobilní telefon. Ov‰em, nemohla se poloÏit na záda, kdyÏ k sobû mûla spoutaná zápûstí a kotníky. ZÛstala trãet na boku opfiená o pravou paÏi a nohu. Vzápûtí se zaãala v‰emi údy poutÛm vzpírat, v marné snaze odplazit se pryã. Vidûl, jak jí mléãnû bílá kÛÏe pfii tom zápase zrudla.

Skfiípal ji zachytil rukou v rukavici za lev˘ loket. KdyÏ se konãetiny sváÏou správnû, není potfieba velké síly, abyste nûkoho naprosto znehybnili.

Zapnutou lampou osvûtlil její tûlo. ·kubala sebou, jako by uÏ cítila intenzivní Ïár. „Táhni k ãertu,“ vy‰tûkla Debra. Její hlas se odráÏel od betonu a kovu. „Tohle by svût nemûl vidût,“ pokraãoval Skfiípal a ukázal jí mezi nohy. „Nechme tedy plameny spravedlnosti, aÈ upálí ty uráÏlivé ãásti tvého tûla.“ 275

Vykfiikla, ale on pfiedstíral, Ïe nic nesly‰í. Sklonil letovací lampu tak, aby jí modr˘ plamen zamífiil do prostoru mezi koleny – a pak uÏ ji pomalu zvedal v˘‰ k Debfiinu trupu. Cítil, jak se ‰kube a svíjí, bez jakékoli ‰ance odtáhnout se pryã…

Nedaleko odsud zazvonil mobil.

Zvuk pfiicházel z vnitfiku dodávky, která stála zaparkovaná vedle plo‰iny. „Ale?“ prohodil Skfiípal. „Tak ty sis nechala zapnut˘ telefon?

Tím hÛfi pro tebe. Kdopak ti to asi mÛÏe volat?“ „Proã ho nezvedne‰ sám, abys to zjistil?“ odsekla Debra.

Skfiípalova zvûdavost byla pfiíli‰ silná. To pálení pfiece mohlo pár vtefiin poãkat. Chtûl vûdût, kdo to volá. Rychle do‰el k dodávce. KdyÏ uÏ mobil zazvonil poãtvrté, na‰el ho na podlaze.

Zvedl si telefon k obliãeji. Tohle by mohla b˘t opravdu legrace. „Ano?“ „Skfiípale,“ fiekl nûjak˘ hlas. „Tady je tvÛj star˘ pfiítel. Vidí‰ mû?“ Po Skfiípalovû tváfii pfiebûhl zmaten˘ v˘raz. Jeho lovec? Kde? „Ne,“ uklouzlo mu ‰eptem. Nemohl si pomoci. „To je dobfie.“ A pak nahé vdovy vykfiikly, kdyÏ se pod mostem rozlehla ozvûna v˘stfielu.

276

kapitola 72

ulka Skfiípala otoãila kolem dokola. Mobilní telefon a letovací lampa mu vypadly z rukou. Lampa se skutálela po betonu. Sám narazil zády do boku dodávky. Vdovy zaãaly kfiiãet o pomoc.

Nahofie proti nebi Skfiípal zahlédl Darka, jak pfiekonává okraj svahu s pistolí v ruce. Teì sbíhal dolÛ a stfiílel po nûm.

Dvû kulky zasáhly dodávku a Skfiípal sebou sm˘kl doprava.

Ozvaly se hlasité kovové rány následované tfií‰tûním skla.

Padl na zem a plazil se pryã. V levém rameni pocítil muãivou bolest.

Bolesti si nev‰ímej. To je jenom varovn˘ signál zmûti drátÛ, které ti probíhají tûlem. Soustfieì se na tûlo. Tûlo ti pomÛÏe uniknout, ne ta bolest. Bolest bude jen rozptylovat tvou pozornost.

Skfiípal bleskurychle dolezl k mostu. Mûl tam pfiedem vybran˘ urãit˘ prostor pro pfiípad podobnû nenadálé situace, jaká právû nastala. VÏdycky plánoval dopfiedu. Îádné nouzové útoãi‰tû uÏ nepotfieboval víc neÏ deset let. Jak ho Dark mohl objevit tak rychle?

Telefon. Ta dûvka nechala telefon zapnut˘.

KdyÏ Skfiípal vklouzl za pilífi – mimo dohled –, ozvaly se dal‰í v˘stfiely a vzduch kolem nûj profiízly kulky.

Potfieboval jen okamÏik, aby uvedl v Ïivot ãást svého nouzového plánu, díky nûmuÏ by mohl lovce alespoÀ na chvilku svést

K

277

z cesty – snad na dostateãnû dlouho, aby staãil uniknout. Taky to ale nemusí vyjít.

Bez ohledu na rameno, které mu pulzovalo bolestí, jako by bylo doruda rozÏhavené, Skfiípal uchopil prsty zrezivûl˘ kovov˘ rám dvefií a silnû zatáhl. Ten pohyb vyvolal novou vlnu agonie prostupující jeho nervovou soustavou – Jenom varovn˘ signál zmûti drátÛ…

A tak zatáhl je‰tû jednou – Tûlo ti pomÛÏe uniknout, ne bolest…

Tahal dál, aÏ se mu otevfiela cesta do jeho malé únikové nory.

Dark obûhl roh pilífie právû vãas, aby spatfiil ‰ífiící se kruhy na hladinû East River.

Zastavil se mezi kameny a ‰pínou, zamífiil a ãtyfiikrát vypálil na imaginární hodiny ve vodû: devût, jedenáct, jedna, tfii.

Nic. Dark s oãima upnut˘ma na hladinu sestupoval níÏ a za chÛze znovu nabíjel. Vûdûl, Ïe nejménû jedna kulka musela netvora zasáhnout. Tak kde ksakru je? CoÏpak se nemusí vynofiit, aby se nadechl vzduchu? JenÏe na prázdné hladinû East River se nic neukazovalo. Dark zkoumal vodu, ale najednou se zarazil.

UÏ zase se z nûj stal racionálnû uvaÏující kriminalista.

UÏ nemyslel jako netvor.

278

kapitola 73

ark se otoãil a spatfiil zdûné základy mostu – mohutn˘ blok, kter˘ nesl váhu tisícÛ aut a chodcÛ, pfiekonávajících dennû v obou smûrech most mezi Manhattanem a Brooklynem. Tohle by na kohokoli jiného pÛsobilo jako slepá uliãka. Jak˘koli jin˘ psanec by se snaÏil zatracenû rychle prchat od mostu pryã.

Ne tenhle netvor.

Dark si uvûdomil, Ïe jakmile netvor uvidûl za‰l˘ Ïluto-ãern˘ symbol protileteckého krytu pfiipevnûn˘ na zdivu vedle dvefií poìoban˘ch rzí, v‰echno bylo jinak.

Dark znovu nabil pistoli, pfiitáhl k sobû dvefie a vstoupil dovnitfi. Nozdry mu naplnil odporn˘ pach plísnû, aÏ mûl pocit, jako by mu nûkdo pfiehodil pfies hlavu kápi. Vládla tu totální, naprostá tma. Jak se s napfiaÏenou zbraní pohyboval vpfied, ucítil pod botami zvuk drceného skla.

SnaÏil se na tu dehtovû ãernou tmu pfiíli‰ nemyslet. Pokou‰el se vnuknout si pfiedstavu, Ïe se znovu ocitl v ponurém chrámu Mater Dolorosa v ¤ímû. Tenkrát ho do Skfiípalovy blízkosti nepfiivedla Ïádná pfiedvídavost. Byl to úplnû jin˘ pocit.

I teì se na nûj bude spoléhat.

D

Skfiípal stûÏí potlaãoval radost, jeÏ mu pulzovala v Ïilách, pfiestoÏe se mu z ramena dál fiinula krev. Pfiesunul se hloubûji do 279

sklepení, podél kartonov˘ch krabic a kovov˘ch barelÛ poset˘ch rezav˘mi skvrnami. Tohle byl star˘ protileteck˘ kryt, na kter˘ radní New Yorku po skonãení studené války víceménû zapomnûli. Skfiípal, vá‰niv˘ ãtenáfi o historii, nezapomnûl. Své svaté dílo nikdy nevykonával bez naléhavého smyslu pro okolí, a základna staré mostní vûÏe mu poskytla dokonalé místo na úkryt.

Nikdy by ho nenapadlo, Ïe se Dark objeví na scénû tak rychle – nebo Ïe ho dokonce bude následovat aÏ do tohohle zatuchlého podzemí.

Zdálo se, Ïe Dark skuteãnû zaãíná naslouchat jeho sdûlením.

Pfiekonává omezení lidské bytosti a blíÏí se svému plnému potenciálu.

Jeho lovec zaãíná b˘t znovu zábavn˘.

Dark mûl chuÈ sáhnout po svém mobilu. Mûl na nûm nastavení, které mu umoÏÀovalo pouÏít ho jako nouzovou baterku. Ale stvÛra byla tady uvnitfi. StvÛra svûtlo nemûla. Ten netvor vûdûl instinktivnû, kam jít.

Dark postoupil o nûkolik krokÛ vpfied a ucítil, jak mu ko‰ili tûsnû u bfiicha profiízlo cosi ostrého.

Ne, nebyl to nÛÏ. Natáhl ruku a ucítil zaoblenou hranu kovového barelu. A opodál vlevo vr‰ek bedny. Ocitl se v nûjakém skladi‰ti.

Dark se pfiikrãil k zemi, zády k fiadû kartonov˘ch krabic. Postupoval podél nich a odolával nutkání uvaÏovat o svém okolí racionálnû. Místo toho pomyslel na ty dûvky svázané venku. ·pinavé kurvy, které jen shrábly prachy, probûhlo mu hlavou, a to v dobû, kdy celé mûsto je‰tû vdechovalo atomy z popela jejich mrtv˘ch manÏelÛ. Za svoje hfiíchy musejí zaplatit…

Napravo od sebe pojednou ucítil pohyb. ·kubnutí. Nezfietelné napnutí latexu. „Jak je jí?“ zeptal se nûjak˘ hlas.

Dark se prudce otoãil doprava, zbraÀ pfiipravenou, ale odolal poku‰ení vystfielit. V takhle rozlehlém prostoru nepochybnû 280

vládla podivná akustika. Ten hlas mohl pfiicházet odkudkoli, a rána z pistole by úplnû zmafiila moÏnost urãit jeho polohu.

Naprostá tma hrála pro tuto chvíli Darkovi do karet a nechtûl o tuto v˘hodu pfiijít. „Jak je mému dûÈátku?“ Dark uÏ byl na dosah. Skfiípal Ïasl, jak daleko se protivníkovi podafiilo proniknout.

Ale jeho poslání tady je‰tû nemûlo dojít koneãného naplnûní. Nikoli v tomhle sklepení plném plesniv˘ch sucharÛ, pro‰l˘ch zdravotnick˘ch potfieb a zapeãetûn˘ch kanystrÛ s vodou.

Tohle byla jen zastávka na cestû k jejich definitivnímu cíli.

Skfiípal ti‰e vy‰plhal po hromadû pûti beden a pod prsty v rukavicích ucítil rohy zdiva. Á, tady to máme. Mal˘ ventilaãní otvor vedoucí do útrob samotn˘ch základÛ mostu. TvÛrci stavebních plánÛ jej pravdûpodobnû povaÏovali za pfiíli‰ mal˘, neÏ aby do nûho mohla vniknout nûjaká lidská bytost. Av‰ak architekti nepoãítali s boÏsk˘m.

Skfiípal nedbal na bolest, natáhl paÏe vzhÛru a prsty v dífie nahmatal oporu. ·plhat nahoru silou jen tfií konãetin bylo sice obtíÏné, ale zdaleka ne nemoÏné.

Právû se chystal vsunout do otvoru hlavu, kdyÏ prostor ozáfiilo svûtlo.

281

kapitola 74

ark pozvedl mobil a v ten sam˘ okamÏik spatfiil dolní polovinu netvorova tûla – dvû pavoukovité bílé nohy stojící na bednû oznaãené nápisem CIVILNÍ OBRANA – VÍCEÚâELOVÉ ZÁCHRANNÉ SUCHARY. Konãetiny byly odûné ve Skfiípalovû posvátném rouchu – bílém latexu, kter˘ mu zakr˘val tûlo do posledního kousku.

Dark zamífiil a stiskl spou‰È.

Nohy zajely rychle nahoru do stropu a zmizely. Kulky zasáhly zeì, aÏ se v‰ude kolem rozprskly drobné úlomky betonu.

Dark ucítil stalet˘ kamenn˘ prach, kter˘ mu pronikal do nosu a do úst.

Rozbûhl se sklepením. Vyh˘bal se barelÛm, bednám, plachtám a dfievûn˘m fo‰nám, jako by sprintoval pfii zápase v americkém fotbalu. BûÏel tak rychle, aÏ vrazil do protûj‰í zdi a odfiel si hfibet pravé ruky. Zvedl ji a namífiil kolmo vzhÛru do vûtrací ‰achty, v níÏ Skfiípal zmizel. Zmáãkl spou‰È, a pak hned znovu a znovu, aÏ se nad ním rozléhal dut˘ tfiesk a ukazovaly se jiskry, jak se kulky odráÏely útrobami mostu vzhÛru.

VyhlíÏel sebemen‰í plo‰ku bílé barvy.

Doufal, Ïe dolÛ kaÏdou chvilku cákne ãervená tekutina.

Modlil se, aÈ se ozve pfiíznaãn˘ v˘kfiik a ozvûna tup˘ch úderÛ tûla fiítícího se dolÛ k zemi.

Ale nic.

D

282

Monstrum mu znovu uniklo, jako bíl˘ pavouk, co se stáhne do nepatrné ‰tûrbiny, kterou ãlovûk prost˘m okem ani nepostfiehne.

KdyÏ Dark vy‰el z nitra mostního pilífie, uvidûl, Ïe Jim Franks aspoÀ doãasnû zapomnûl na vlastní trápení a znovu se v nûm projevil hasiãsk˘ v˘cvik. Îeny uÏ byly vysvobozené z pout a pfies sebe mûly pfiehozené rozervané zbytky vlastního obleãení, doplnûné nûjak˘mi star˘mi plachtami, které Franks vytáhl z kufru svého auta. Vdovy se postupnû navzájem konej‰ily, jako to dûlávaly nejednou od onûch temn˘ch dnÛ v záfií 2001. Plakaly.

Hovofiily spolu ti‰e a opakovaly si, Ïe jsou naÏivu a na niãem jiném nezáleÏí. Dark se na nû díval a v mysli mu znûl ver‰ ze Skfiípalovy fiíkanky: âtyfii vzdychnou nevinnû.

Skfiípal byl vysoko, neuvûfiitelnû vysoko nad prostorem sklepení, kde uÏ ho Darkovy kulky nemohly ohrozit. Mûl ‰tûstí, Ïe se ‰achta roz‰ífiila, takÏe získal místo k manévrování. Kdyby to byl jen obyãejn˘ vûtrací komín, nikoli trochu aÏ rozmarn˘ stavitelsk˘ prvek, jeho svaté poslání by v onom sklepû opravdu do‰lo konce.

Na nûjaké rozjímání o tom, jak unikl o vlásek, ale nebyl ãas.

Dark si dovoloval stále víc a Skfiípal musel most ihned opustit, pokud se mûl pfiipravit na jejich závûreãné setkání.

Musel stihnout letadlo, za‰ít si stfielnou ránu. Musel se dostavit na dÛleÏitou schÛzku, a ze v‰eho nejdfiív si potfieboval vyzvednout jisté speciální nástroje.

Chcete-li nahlédnout do ‰ílencovy mysli, pfiihlaste se na LEVEL26.com a zadejte kód: practice 283

kapitola 75

Mezinárodní letiště Newark sobota / 8 hodin

ark sedûl u okna a zoufale se pokou‰el ovládat d˘chání.

Chytil první dostupn˘ let zpût do Los Angeles, kter˘ mûl startovat v 8:20 ráno, a logicky uvaÏující stránka osobnosti se ho pokou‰ela pfiivést k rozumu.

Skfiípal byl postfielen jen pfied pár hodinami. Sám jsi vidûl, jak ho kulka zasáhla. NemÛÏe pfiece nastoupit do linkového letadla – aÈ uÏ se pod tou maskou skr˘vá kdokoli – se stfieln˘m zranûním.

Dostane‰ se zpátky k Sibby mnohem dfiív, neÏ on vÛbec dosedne v L. A. Tak proã se tedy Darkovi tak obtíÏnû d˘chalo? Proã mu srdce chtûlo málem vyskoãit z hrudi?

ProtoÏe logická ãást jeho mysli byla úplnû k niãemu. Nepomohla mu najít Skfiípala tenkrát a nepomÛÏe mu ani nyní. NeboÈ netvor tam uvnitfi v hlavû ho neustále po‰Èuchoval: Jak je jí? Jak je mému malému dûÈátku?

Posádka naposledy provûfiovala vnitfiní prostory letadla, jeÏ se chystalo ke vzletu. Dark se podíval do klína na mobil. Právû pfied okamÏikem poslal textovou zprávu Rigginsovi. PoÏádal ho o aktuální informace a nyní ãekal na odpovûì.

Nedûlej si starost. Ona je v bezpeãí. Riggins to má pod kontrolou. Rigginsovi jsi vÏdycky dÛvûfioval, svûfiil bys mu i vlastní Ïivot, tak proã mu nevûfiit teì? Proã ten ledov˘ balvan, co ti tíÏí útroby? Odkud se bere to nutkání, Ïe by sis nejradûji sedl sám za knipl

D

285

a letûl rychleji, vyka‰lal se na nûjaká letová pravidla, jen rychleji, rychleji, krucinál, celou tu trasu aÏ na západní pobfieÏí…?

Vtom dorazila zpráva, zrovna kdyÏ kolem procházela letu‰ka, která tady v kabinû vypadala aÏ nepatfiiãnû vysoká. „PromiÀte, pane, musím vás poÏádat, abyste teì vypnul svÛj mobilní telefon. Pfiipravujeme se na start.“ Dark pohlédl na displej. To nebyla zpráva od Rigginse. Pocházela od neznámého volajícího. Stiskl tlaãítko OK. „Pane?“ Nejdfiív byl ten obrázek tûÏko k rozeznání. Objevila se krev a stehy… na lidském rameni. Ale kde? Horní ãást budovy za tím ramenem vypadala povûdomû. Vnitfiní nádvofií lemovala bílá písmena OVOST. Pohotovost.

Nemocnice Socha Medical.

Ach ne, k ãertu. „Pane, sly‰el jste mû?“ „DrÏte sakra zobák.“ Dark zavolal zkrácenou volbou Rigginsovi, a kdyÏ se pfiihlásila jeho hlasová schránka, zaãal rychle hovofiit.

Nemocnice Socha Medical o třicet minut později

Riggins rychle kráãel za skupinou tajn˘ch v civilu. Mluvil do handsfree. „Subjekt v pohybu. Zadní v˘tah. Vyãkejte.“ Vtom nevysvûtlitelnû zablikala a zhasla v‰echna svûtla. „Jsme bez svûtla,“ vy‰tûkl Riggins. „Celé v˘chodní kfiídlo. Co se dûje?“ Ozvalo se cvaknutí, následované mechanick˘m ‰umem. Kdesi vzadu naskoãily záloÏní generátory. Znovu se rozzáfiila Ïlutá svítidla.

286

„Pokraãujte. DostaÀte ji odsud.“ Riggins nemûl ani tu‰ení, jestli je to jenom náhodn˘ v˘padek, pitom˘ kalifornsk˘ blackout, nebo nûco hor‰ího. Nechtûl uÏ ale ztrácet ani chvilku tím, Ïe by se na to snaÏil pfiijít. Potfieboval, aby byla Sibby v bezpeãí, a chtûl uÏ o tom uvûdomit Darka.

Nadûji ãerpal z toho, Ïe Skfiípal byl nakonec zfiejmû opravdu jenom ãlovûk. Dark toho hnusného malého zmrda na Manhattanu postfielil. A teì mûli vÛbec poprvé mal˘ vzorek jeho krve, kter˘ uÏ byl na cestû do zdej‰ího deta‰ovaného hlavního stanu MimofiádÛ v Los Angeles. Nejspí‰ jim neodhalí Ïádnou velkou novinu… ale je to aspoÀ nûco. Krev dokazovala, Ïe ta vûc je smrtelná, Ïe to není Ïádná nadpfiirozená bytost, která jim bude dûlat z celého Ïivota jedno nekonãící peklo. UÏ jen to dodávalo Rigginsovi pocit, jak˘ dlouho nezaÏil.

Nadûji.

Zvlá‰È teì, kdyÏ byla Sibby pod dohledem ostfiíÏích oãí tfií dÛstojníkÛ v civilu – sám Riggins je osobnû vybíral. Ti ji doprovodí do jiné soukromé rezidence – a opût, vlastnoruãnû ji vybral Riggins a jen on vûdûl, kde to je. Tam ji budou stfieÏit, dokud tohle neskonãí.

NeboÈ Riggins poprvé uvûfiil, Ïe by to mohli dotáhnout do konce. Dokonce to i fiekl Wycoffovi, a zdálo se, Ïe se tomu chlapovi ulevilo; pak byl dokonce sdíln˘ a pfiislíbil Rigginsovi ve‰kerou podporu, jakou bude v New Yorku potfiebovat. Riggins odpovûdûl, Ïe mu dá vûdût.

Teì pfiihlíÏel, jak jeho muÏi zvedají Sibby do sanitky. Dva si tam vlezli za ní, tfietí z nich zadní dvojité dvefie pfiibouchl a obe‰el ambulanci smûrem k sedadlu fiidiãe.

Plán byl prost˘: Riggins je povede po dálnici 405, pak po 118 aÏ do jistého mûstského domu v Simi Valley. Místo, které vybral, nemûlo s ním sam˘m Ïádnou spojitost – ani s Darkem ãi nik˘m jin˘m, koho znal. Ani ãlenové Sibbyiny eskorty o nûm nemûli tu‰ení. Proto je také Riggins vedl.

287

A pak se vrátí Dark a toho grázla vyfiídí jednou provÏdy.

Máme uÏ trochu tvé krve, ty hajzle, fiekl by netvorovi nejradûji Riggins.

Tvoje mrtvola bude zakrátko následovat.

Pacientka otevfiela oãi a pfii pohledu na blikající ãervená svûtla sanitky sebou trhla. „Haló, jste v pofiádku, paní Darková,“ fiekl jí ãlen zdravotnického personálu. „Vezeme vás na bezpeãné místo a tam se s námi setká vበmanÏel.“ Pfiik˘vla a zdálo se, Ïe znovu upadla do dfiímoty.

Zdravotník se ponofiil do útrob nerezové skladovací skfiíÀky nízko nad podlahou sanitky a do pfiíruãního prostoru na pomÛcky si zaãal chystat ãisté obvazy pro pfiípad, Ïe by pacientce bûhem jízdy touhle kraksnou s vymlácen˘m pérováním povolily nûjaké stehy. Tohle je ale podivná smûna. Záchranáfi byl py‰n˘, Ïe je‰tû nikdy neopustil hranice losangeleského kraje, a najednou si to frãí zrovna nûkam na Simi Valley, za pacientkou se veze dvojice stra‰ideln˘ch federálních agentÛ, ktefií se spolu polohlasem baví a jemu naprosto nevûnují pozornost. No, aspoÀ má na své starosti spoustu ãasu. Je‰tû pár hodin se budou motat v dopravû kolem Los Angeles a v novém místû se uÏ pacientky ujmou tamní sestry. On sám se pak moÏná je‰tû staãí dostat domÛ vãas, aby se podíval, jak hrají Dodgers.

Je‰tû jednou pacientku zkontroloval a pak se znovu sh˘bl ke spodní skladovací skfiíÀce. To bylo divné; bílé obvazy byly naskládány jinak, neÏ jak je tam nechal.

A pak se zaãaly pohybovat.

Napadlo ho, Ïe se mu nûco zdá. Nebyl pfiece Ïádn˘ dÛvod, proã by mûla mít hromada bíl˘ch fáãÛ dvû studené ãerné oãi.

Moment, ale ne, to bude jen odraz nerezové skfiíÀky za ním na dvefiích…

Vzápûtí poté, co ho dvû svûtlé paÏe popadly z obou stran za hlavu a ‰kubly s ní, mûl zdravotník pocit, jako by sly‰el slabé 288

cvaknutí a v˘trysk nûjaké tekutiny. A s mizejícím svûtlem mu hlavou bleskla poslední my‰lenka, Ïe právû sly‰el, jak mu praskla pátefi.

Sibby se probudila, kdyÏ sanitka vjela do nûjakého v˘molu – nebo si aspoÀ myslela, Ïe se to stalo, neboÈ podle v‰eho jí za hlavou nûco tûÏkého spadlo na podlahu. Pod transportním lÛÏkem ale cítila uklidÀující ‰elest pneumatik po asfaltu. Riggins jí pfied odjezdem chvatnû vysvûtlil, co se dûje, ale v‰echno to vnímala jako ve snu a mlhavû. Ze v‰eho nejdÛleÏitûj‰í pro ni bylo, Ïe Steve uÏ je na cestû. Nûkam odjel, bylo to moc dÛleÏité, ale teì se vrací.

Pod lÛÏkem se ozvalo kovové cinknutí, ale Sibby usoudila, Ïe to taky není nic zvlá‰tního.

Dokud se vedle ní neobjevila ruka, která jí na nos a ústa pfiitiskla nûjakou masku.

Ucítila dva utahující se fiemínky a maska se jí zafiízla do tváfie.

Sibby ji chytila prsty, aÏ ucítila, jak jí ze hfibetu levé ruky vyklouzla kanyla kapaãkové infúze. ·krábala do plastové masky, ale prsty mûla jakoby nateklé a beztvaré, ãásteãnû strnulé. Proã to bylo tak tûÏké? BoÏe, vÏdyÈ ono se to zase opakuje, a ona není schopná udûlat ani tak jednoduchou vûc a sundat si tuhle zatracenou vûc z vlastního obli–

289

kapitola 76

Nemocnice Socha Medical

kfiípalovi staãily pouhé tfii sekundy tmy, aby proklouzl do stísnûného prostoru pod nemocniãním transportním lÛÏkem.

Mihl se nad podlahou pokrytou linoleem jako pavouk a neÏ znovu naskoãilo osvûtlení, vmáãkl se do té dutiny.

Nikdo kolem o tom nemûl nejmen‰í tu‰ení.

NastraÏit kratiãkou chvilku tmy bylo také docela jednoduché. Staãilo prostû do jedné z mnoha rozvodn˘ch skfiíní v nejniωím podlaÏí nemocnice umístit levnou, dálkovû ovládanou souãástku schopnou pfieru‰it obvod. A vklouznout do nemocnice bez pov‰imnutí bylo je‰tû mnohem snaz‰í. Staãila k tomu trocha trpûlivosti a plánek.

Zato dopravit se pfies celou zemi nebylo ani snadné, ani laciné. Skfiípal si ov‰em uvûdomil, jak je dÛleÏité mít zaji‰tûnou moÏnost rychlého cestování, uÏ pfied mnoha a mnoha lety. Pod ãetn˘mi fale‰n˘mi jmény si otevfiel úãty u pÛltuctu soukrom˘ch pfiepravcÛ, a za 20 000 dolarÛ si zajistil rychl˘ leteck˘ pfiesun z JFK do Burbanku za ménû neÏ ãtyfii hodiny. Bûhem letu vyuÏil ãas k tomu, aby alespoÀ stabilizoval stav svého ramena a nauãil se pár nov˘ch technik. Letová posádka ho nechávala na pokoji. KdyÏ si pfies kÛÏi natáhnete patfiiãné obleãení a jste schopni vykouzlit správnou fiadu ãísel s kouskem plastu, svût vám leÏí u nohou.

S

290

Proto si mohl dovolit zmocnit se té Ïeny i s oním vzácn˘m nákladem, kter˘ nosila uvnitfi.

To ostatní vyÏadovalo pouze pfiedvést balet, kter˘ si v duchu natrénoval snad stokrát.

Vtefiinu poté, co jí na tváfi narazil masku, vrhl první bleskov˘ granát. Ráz v˘buchu srazil oba ãleny eskorty na kolena. Úpûli a tiskli si dlanû pfies u‰i. Jak narazili na podlahu, sanitka se na pneumatikách celá otfiásla.

Dusiv˘ plyn je pfiimûl lapat po vzduchu a souãasnû sáhli po pistolích. To je na nûkolik sekund zamûstnalo.

Skfiípal té pfiíleÏitosti vyuÏil, vyklouzl z úkrytu a vytáhl vlastní zbraÀ. I on mûl masku – a ucpávky v u‰ích.

Tou dobou si uÏ fiidiã ambulance uvûdomil, Ïe nûco zatracenû není v pofiádku. Exploze vyvolaná bleskov˘m granátem zpÛsobila hluk jako v˘stfiel z dûla. Skfiípal teì vnímal, jak se sanitkou zajíÏdí k okraji dálnice 405.

Pfiesnû to také oãekával.

NeÏ vozidlo se skfiípûním zastavilo, Skfiípal uÏ staãil vpálit obûma stráÏn˘m po jedné kulce zezadu do hlavy, pop-pop, nic zvlá‰tního. Kulka malé ráÏe znamenala, Ïe stfiela jim zÛstala uvnitfi lebeãní dutiny a odnesl to jenom mozek.

A zbyl mu tak i dostatek ãasu na to, aby tfietí kulku stfielil do t˘lu fiidiãi. V tomto pfiípadû byla malá ráÏe zvlá‰È dÛleÏitá, protoÏe pokud by ãelní sklo zacákala krev, jistû by to vzbudilo neÏádoucí pozornost. Takto kulka udûlala jedinû to, co se od ní oãekávalo: pronikla lebkou pouze smûrem dovnitfi a po zbytek své kratiãké Ïivotní dráhy pokraãovala jen mûkkou ‰edou tkání a cévami.

Poté, co tyto tfii kroky dokonãil, vrátil se zpût k Ïenû a strhl jí masku. Zaãala se dusit. „OdpoãiÀ si,“ pfiedl Skfiípal zpoza masky. „Spi. Máme pfied sebou hodnû dlouhou cestu.“ *** 291

… pfied sebou hodnû dlouhou cestu.

Nesmí usnout.

Nesmí usnout.

Nesmí usnout.

Sibby si zajela nehty do dlaní, aÏ ji zaãala pálit kÛÏe a cítila, jak jí z ran kape krev.

Bude dávat pozor a peãlivû sledovat v‰echny orientaãní body. Tabule. Dálnice jiÏní Kalifornie znala lépe neÏ kdokoli jin˘.

Nestane se z ní Ïádná vystra‰ená holãiãka, bezmocn˘ uzlíãek v zadním prostoru proklaté sanitky, kterou fiídí netvor v bílém obleku.

Nesmí si dovolit ten luxus, aby z ní byla vystra‰ená holãiãka, protoÏe se má stát matkou – a mámy pfiece mají stra‰idla zahánût.

Zaryla nehty je‰tû hloubûji do dlaní, aÏ mûla pocit, Ïe se musela dostat aÏ na kost.

Nesmí usnout.

Riggins dupl na brzdu, zajel do odstavného pruhu, vytáhl pistoli a rozbûhl se po 405.

Ale stejnû nebyl dost rychl˘.

Sanitka prudce vyrazila vpfied a prohnala se kolem nûho v záblescích rotujícího ãerveného majáku a v ‰edém oblaku v˘fukov˘ch plynÛ.

Tfiikrát na vozidlo vystfielil, ale mífiil vedle – hlavnû ze strachu, Ïe by kulka mohla proniknout kovov˘m plá‰tûm auta a zasáhnout Sibby.

Kristepane, Sibby.

Co mohl zanedbat? Pokud Dark Skfiípala v New Yorku zranil, jak se postfielen˘ dokázal vrátit bûhem pár hodin do L. A.?

Rigginse napadlo, jestli nakonec Skfiípal skuteãnû není nûjaká nadpfiirozená bytost. Schopná pfiekonat stfielná poranûní. Obdafiená schopností roztáhnout silná, koÏovitá kfiídla, zamávat jimi a pfieletût pfies kontinent.

292

UÏ kdyÏ dobíhal k autu, bylo Rigginsovi jasné, Ïe je pfiíli‰ pozdû. Skfiípal ji má ve své moci. A jsou dávno pryã.

Deset a pÛl kilometru nad Pensylvánií drtil Dark opûrku tak kfieãovitû, aÏ ucítil, Ïe plast pod jeho stiskem povoluje. Bude trvat je‰tû nejménû tfii hodiny, neÏ bude mít v mobilu znovu signál. Nûco se fatálnû zvrtlo. Cítil to.

A nemohl s tím vÛbec nic dûlat.

293

kapitola 77

Kdesi v jižní Kalifornii o několik hodin později

poãátku vidûla jen ãervené svût˘lko v rohu místnosti.

Ucítila, jak se nûco dot˘ká jejího pravého chodidla.

Sibby chtûla nadskoãit, ale uvûdomila si, Ïe se nemÛÏe h˘bat. Na zápûstích a kotnících mûla pouta. KdyÏ za‰ilhala do krajní polohy, dohlédla na své okovy zalité ãerven˘m svûtlem. Silné manÏety z kÛÏe a kovu, jimiÏ mûla paÏe pfii‰pendlené k bokÛm transportního lÛÏka a ohnutá kolena roztaÏená od sebe v nepfiíjemném úhlu. „Kdo je to?“ Sly‰ela zahihÀání, a pak se jejího levého kotníku zlehka dotkly prsty potaÏené chladnou plastovou blánou. Îe by byla pofiád v nemocnici? Sibby pohlédla dolÛ pfies své tûhotenstvím nafouklé bfiicho a spatfiila jakousi tenkou pfiízraãnou siluetu.

Usoudila, Ïe musí mít halucinace. To ty ti‰ící prostfiedky proti bolesti. Nic nedávalo smysl.

A potom jí ten drobn˘ duch zaãal uvolÀovat pouta na pravé noze.

Vtom jí to v‰echno do‰lo.

Ty textové zprávy. Zápach po mandlích. Rozbolavûl˘ pocit.

Její pofiezané a krvácející dlanû. Orientaãní body. Kvílející houkaãka sanitky.

Netvor za volantem.

Tak tohle je on – stvÛra, která jim pfiinesla tolik souÏení.

Z

294

MuÏ tenk˘ jako duch uprostfied ãinnosti strnul, jako by nûkdo zmáãkl tlaãítko PAUZA a zastavil jeho centrální nervovou soustavu. Nehnula se z nûj jediná ãást. Vypadalo to, Ïe pfiestal i d˘chat. Dokonce ani ten povlak na tûle, tenk˘ jako kÛÏe, neprozrazoval Ïádn˘ pohyb – Ïádné dmoucí se vybouleniny nebo zvrásnûné linie.

Potom pomalu natáhl krk, aby se podíval Sibby do oãí. Dírami v masce na ni zíraly ty dûsivé ãerné oãi. Sibby se snaÏila na to nereagovat, ale obliãej, kter˘ se rozhodne skr˘vat, má v sobû cosi bytostnû hrÛzostra‰ného. „NepfiibliÏuj se ke mnû,“ vypravila ze sebe. „Ó, ale vÏdyÈ je to taková zábava, kdyÏ jsme spolu, Sibby.“ Natáhl ruku v rukavici a pfiiloÏil jí dlaÀ na bfiicho. Úpornû se snaÏila, aby sebou ne‰kubla. „Necítí‰ to spojení mezi námi?“ „NeopovaÏuj se mû dotknout!“ „Nedûlám nic, co uÏ bych neudûlal dfiív,“ odpovûdûl Skfiípal. „Musíme toho hodnû probrat, máme co dohánût…“ SK. MÁ SIBBY

Dark se hnal losangelesk˘m leti‰tûm a cítil, jak mu nekontrolovatelnû bu‰í srdce. V mysli jako by mûl stále vypálená slova poslední Rigginsovy textové zprávy.

A nebyla to zpráva jediná. Riggins mu jich poslal celou sadu, urgentních, jeÏ bûhem pfiistávání dorazily do schránky jeho mobilu v okamÏiku, kdy zaãal znovu chytat signál. KaÏdá z nich byla jako kovov˘ hrot, kter˘ se mu vráÏel pfiímo do srdce a cestou je‰tû drásal Ïebra.

První bylo varování: JDOU PO TOBù DA

Jin˘mi slovy: chystají se na nûho muÏi z Dark Arts. Riggins po celou tu dobu dohlíÏel na udrÏení té fale‰né totoÏnosti, 295

kterou Steve vyuÏíval. Bûhem v˘pravy do New Yorku v‰echno fungovalo, jenomÏe nûkdy v polovinû jeho zpáteãního letu to jméno – „Gregg Ridley“ – náhle vyskoãilo na seznamu ministerstva vnitfiní bezpeãnosti. To mohlo znamenat jediné: Wycoff se té fale‰né identity musel domáknout a uskuteãnil onen telefonát Dark Arts.

Dark si byl vûdom toho, Ïe mu cizí totoÏnost nemÛÏe dlouho vydrÏet. Incident pod Brooklynsk˘m mostem samozfiejmû vzbudil pozornost Wycoffov˘ch hrdlofiezÛ. Teì pouze staãilo vyluãovací metodou dospût k seznamu osob, které v daném ãasovém rozpûtí letûly do New Yorku a zase zpátky – a potom kaÏd˘ takov˘ pfiípad pro‰Èourat, dokud se nastrãená totoÏnost neprovalí.

Druh˘ text byl krátk˘, ale mraziv˘: SK. ZASTAVIL SANITKU NA 405

Následovalo: 3 MRTVÍ

A koneãnû: SK. MÁ SIBBY

Kter˘ fiádek té vraÏedné fiíkanky to bude? Skfiípal se zmocnil dvou nejdÛleÏitûj‰ích bytostí Darkova Ïivota. Jsou to ony, které pláã nemine? Jedna z nich zahyne?

Darkovi se zdálo, Ïe tohle fiíkadlo uÏ sl˘chá cel˘ Ïivot – hluk v pozadí, kter˘ se mu stále dafiilo pfiehlíÏet, aÏ uÏ bylo najednou pfiíli‰ pozdû. Teì uÏ se nedal pfieslechnout, nemohl si jej vyrvat z mysli na tak dlouho, aby zase mohl jasnû uvaÏovat. Nechutné dûtské posmû‰ky, nic víc. Pfiihlouplá r˘movaãka hnusného slizouna, kter˘ si usmyslel pfiedstírat, Ïe jeho slova mají kdovíjak 296

posvátnou moc nad svûtem. Nic neznamenala. Ani on nic neznamená. A aÏ bude po nûm, ta slova se vytratí.

A pfiece neustále sly‰el, jak mu hlas jeho nepfiítele ‰eptá svou básniãku v samém stfiedu mozku…

Jeden za den zahyne.

Dva lidi pláã nemine.

Muãitel jí zakrátko pfieru‰il ãern˘ pásek pout na zápûstí a kotnících a tahal ji za paÏi, aby se postavila na oteklé nohy. Úpûnlivû doufala, Ïe hfieby, které drÏely pohromadû její levou stehenní a pravou l˘tkovou kost, vydrÏí.

Sibby se od té nehody nepohybovala, a jakmile se vztyãila do vertikální polohy, cítila se nepfiíjemnû a hlavu zaplavila závraÈ. Útrobami cloumala nesnesitelná bolest. Cel˘ trup jako by jí pulzoval.

Odpor by ale nevedl k niãemu dobrému. Mohla by zavrávorat, upadnout na zem a ublíÏit dûÈátku. „Choì,“ fiekl netvor v masce a zavûsil jí paÏi kolem svého tuhého, ‰lachovitého krku. Dotyk s jeho tûlem se jí hnusil, i pfies ten latex, nebo jaké svinstvo to mûl na sobû.

Ne, nebyla schopna chÛze. Sotva se dokázala pohnout. Byla jen pár dní po velmi váÏné operaci a po celou tu dobu neu‰la vlastními silami ani krok. Cítila se tak vyãerpaná, jako by mûla ke kaÏdému údu pfiivázané ãtyfii tûÏké betonové bloky.

Ale dloubnutím chodidlem do její levé nohy ji pfiinutil udûlat první krok. DrÏel její váhu, a vzápûtí nutil k pohybu druhou nohu. „Proã to dûlá‰?“ „O chÛzi se ví, Ïe pomáhá vyvolat porod,“ odpovûdûl. „Ne. Neporodím své dítû tady dole v tomhle ‰pinavém suterénu!“ „Choì,“ zajeãel a zatlaãil dopfiedu její levou nohu. Pak postrãil pravou. KéÏ by tak Sibby mohla jeden z tûch betonov˘ch 297

blokÛ pfiilepen˘ch k pfiedloktím vrazit tomu netvorovi rovnou do obliãeje. Ale nezb˘valo jí neÏ dûlat v‰echno pro to, aby neupadla. „To je ono,“ podotkl.

Levá noha. Pravá. „Soustfieì se jen na chÛzi,“ pokraãoval Skfiípal. „Bude to pro nás pro v‰echny dlouhá noc. Ó, ale jaká noc!“

298

kapitola 78

ark spûchal leti‰tním terminálem podél provozoven rychlého obãerstvení, knihkupectví, obchÛdkÛ s luxusním zboÏím z cest a vefiejn˘ch umûleck˘ch expozic, a v hlavû si rychle sestavoval plán. Prolétne dvefimi terminálu a vrhne se na zadní sedadlo nûjakého taxíku, kter˘m se sveze ke garáÏím, kde nechal svého Yukona…

Ne. Poãkat. Vlastní auto ne. VÏdyÈ v nûm má GPS. Mohli by ho sledovat. Bude muset nûco ukrást. Nûjaké auto, které by pfií‰tích dvanáct hodin nikdo nepostrádal.

A pak uvidûl jednoho z Wycoffov˘ch muÏÛ. âíhal u v˘dejního místa pÛjãovny vozíkÛ na zavazadla, kousek od v˘chodu.

Nebylo moÏné si ho s nik˘m splést. Dark si ho je‰tû pamatoval, jak se poflakoval na promenádû v Santa Monice a krouÏil kolem jako racek nad drobky chleba na pláÏi. Mûl ‰edé vlasy nakrátko vybrané strojkem. A nûkde blízko byl jistû i jeho kamarád s chybûjícími prsty.

Jeho starostliv˘ peãovatel nebyl v obleku – pro tentokrát. Dark soudil, Ïe jsou to urãitû profesionální chameleoni. Tenhle mûl na sobû bûÏné neformální obleãení pro v‰ední den – ko‰ili na knoflíky s krátk˘m rukávem a skládané volné kalhoty. Úplné ztûlesnûní pfiátelského kolegy z kanceláfie, kter˘ ãeká na kamaráda, aby ho vyzvedl z leti‰tû a mohli si dát v blízkém baru se stript˘zov˘mi koãkami pár piv a jedno dvû balení pikantních kfiid˘lek.

D

299

Dark u sebe nemûl Ïádnou zbraÀ. Nic, co by zbraÀ byÈ jen pfiipomínalo. Tu svoji nechal v New Yorku – pfiíli‰ spûchal, neÏ aby mûl ãas ji pfiihla‰ovat k pfiepravû jako ãlen bezpeãnostních sloÏek. Nepoãítal s tím, Ïe by mohl pistoli potfiebovat, aÏ tady bude z letadla vystupovat.

Dark se na okamÏik zastavil u krouÏícího pohyblivého pásu v˘deje zavazadel, kde se chtûl rozhodnout, jak se odsud dostat ven. Najednou vidûl, jak se agent Dark Arts s krátk˘m sestfiihem podíval jeho smûrem a oãi se mu trochu roz‰ífiily.

Bylo jasné, Ïe i on má v˘bornou pamûÈ na obliãeje.

Skfiípal se trochu sklonil a dotkl se kostnat˘m kotníkem prstu Sibbyiny tváfie. Chození uÏ mûli za sebou. Vzápûtí upadla do dfiímoty, i kdyÏ se úpornû snaÏila zÛstat vzhÛru. „Druhá metoda, jak vyvolat porod, je vypít ricinov˘ olej,“ fiekl a Sibby na tváfii pocítila jeho hork˘ dech. „Vyvolává stahy uvnitfi stfiev. Vypij to.“ Podal Sibby lahviãku, ale ona ji odmítla pfiijmout. „Ne.“ Skfiípal sáhl po noÏi na stolku vedle sebe. Pfiitiskl jeho ostrou ‰piãku ke koutku Sibbyina oka, tûsnû vedle slzní Ïlázy. Zasténala, ale hned se vzpamatovala. Nedopfiej mu to potû‰ení. „Vezmi si to,“ opakoval.

Cítila ten hrot tak zfietelnû, jako by jí uÏ projel okem a zar˘val se jí do mozku. Tfiesoucími se prsty si lahviãku vzala. „A teì to vypij.“ Otevfiela uzávûr s dûtskou pojistkou, kterou se jí podafiilo uvolnit teprve na druh˘ pokus, pfiitiskla si láhev ke rtÛm a pila.

Trocha ricinového oleje jí stekla po tváfii. Bylo to jako polykat mazlav˘ tekut˘ kov.

Skfiípal vydal slab˘ funiv˘ zvuk a ‰piãkou noÏe sjel od jejího oka níÏ. OkamÏitû poznala, Ïe ji fiízl. Po‰kozené nervy pod kÛÏí jí tu zprávu podaly v návalu jakoby dobûla rozÏhavené hrÛzy – dokonce dfiív neÏ pocítila vlastní bolest. âekala, aÏ to potvrdí pocit teplého tekutého proudu.

300

„Vypij to,“ nafiídil Skfiípal, „nebo ti to dítû z kundy vyfiíznu.“ Teì uÏ jí krev stékala po tváfii, sledovala lícní kost a sbíhala se jí do koutku úst. Pij ten olej, ne svou krev. ProtoÏe kdyÏ bude‰ cítit vlastní krev, udûlá se ti ‰patnû. A to by mohlo dítûti ublíÏit.

Spolykej to a pusÈ to z hlavy, zavfii oãi a pokus se vymyslet, jak se z tohohle pekla dostat.

Jak se ostfiíhan˘ agent blíÏil, Dark pohlédl dolÛ na klouzající, pfiekr˘vající se kovové plochy, po nichÏ jezdily stále dokola kufry z jeho letu, které si majitelé postupnû odebírali. Pozornost vûnoval také perifernímu vidûní. Spatfiil, jak jeho peãovatel cosi vytáhl z kapsy, jen tak leÏérnû, jako by to byl pouh˘ balíãek Ïv˘kaãek.

Dark ale vûdûl, co to je. Vyholenec teì prsty odstraní plastov˘ kryt, aby uvolnil pracovní hrot injekãní stfiíkaãky.

Agent nebude chtít ztropit Ïádn˘ rozruch. Potfiebuje jen dvû vtefiiny, aby mohl Darka bodnout, stisknout píst a poãkat, aÏ zaãne ketamin pÛsobit. Potom svého pfiiopilého kamaráda dovede ke svému autu, aby ho svezl domÛ, a to si pi‰te, Ïe odteì uÏ ho k Ïádné fla‰ce s lihovinou nepustí…

Vyholenec uÏ byl od nûj na pár krokÛ. Stfiíkaãku v ruce, mimo dohled.

Dark se sklonil a uchopil – víceménû namátkou – zaoblenou plátûnou kosmetickou bra‰nu nahofie opatfienou gumov˘m drÏadlem.

Vyholenec zaútoãil.

Dark se otoãil a prudce ta‰ku zvedl. Jehla do ní z boku zajela.

A Dark vrazil ãelem agentovi do nosu.

Ricinov˘ olej se prodíral Sibbyin˘m trávicím ústrojím, a jediné, co jí zabraÀovalo ve zvracení, bylo uklidÀující kopání miminka, jeÏ kaÏdou chvilku cítila. „Kofienûné jídlo,“ pronesl po chvíli mlãení. „Bude‰ nad‰ená tím, co jsem ti pfiipravil.“ 301

Znovu ji donutil vstát z transportního lÛÏka a dojít ke stolku zakrytému sepran˘m bíl˘m ubrusem – kolem dokola zdoben˘m krajkou, jakkoli to pÛsobilo nepravdûpodobnû. Tak takhle stvÛry peãují o své hosty? Vypadalo to tak nepfiípadnû. Sibby se tomu skoro chtûlo zaãít smát. Ale nemohla. NeboÈ jakmile by to udûlala, propukla by v pláã, a to nehodlala pfiipustit. Ne pfied tímhle netvorem.

Z aromatu páliv˘ch kajensk˘ch papriãek, husté rajãatové omáãky, mazlav˘ch fazolí a ztuhlého s˘ra se jí okamÏitû udûlalo zle. Mûla co dûlat, aby nezaãala zvracet.

Skfiípal uÏ zapichoval vidliãku do té bryndy – trochu pfiipomínala enchiladu – a její hranou oddûloval velké sousto. „Zkus to. Bude ti to chutnat.“ Plnou vidliãku jí drÏel pfied ústy.

Sibby mu plivla do obliãeje.

Netvor se ani nepohnul. Místo toho jí vrazil hroty vidliãky do tfiesoucího se spodního rtu. Kofiení se jí smísilo s krví a vzplálo. „Mohl bych pouÏít i kovovou páku na roztahování ãelistí,“ podotkl Skfiípal, „ale s tím se ‰patnû Ïv˘ká a otevfienû fieãeno jídlo nepronikne úãinnû k jazyku. Aby to fungovalo, musí‰ to kofiení ochutnat.“ Vzala pokrm do pusy a pokusila se ho rychle spolknout, ale to uÏ mûla na tváfii jeho ruce, jimiÏ ji rozvíral ãelisti a zase sklápûl k sobû. Napadlo ji, jestli by v sobû nena‰la tolik sil, aby mu tu vidliãku vytrhla a vrazila do oãního dÛlku. A pak nûjak improvizovala. Ale jak jí rukama svíral tváfi a ãelist, uvûdomila si, jakou má sílu. Jak je rychl˘. Sama byla omámená léky, tûhotná, sotva se vzpamatovávala po operaci. Nemûla reflexy, aby nad ním dokázala zvítûzit. Musela vymyslet nûco jiného. „Îv˘kej,“ nafiídil. „Pochutnávej si. Tohle jídlo mi dalo moc práce.“ *** 302

Dark v bûhu zvedl ruku a sáhl si na ãelo. Krev. Nevûdûl, jestli je jeho, nebo toho vyholence – nebo obou. Na tom teì nezáleÏelo. Byl na nohou a pohyboval se, zatímco agent skonãil na chvíli na zemi, teì se nemotornû motal po kolotoãi na zavazadla a k smrti dûsil lidi, ktefií si pfiiletûli do L. A. uÏít trochu sluníãka a zábavy.

Dark nyní probûhl velk˘mi posuvn˘mi dvefimi, hnal se po chodníku a pátral po nûjak˘ch otevfien˘ch dvífikách u auta. Na vozidle nezáleÏelo. I mikrobus by mu zajistil aspoÀ nûjak˘ náskok pfied pronásledovatelem.

Za sebou usly‰el nûkolik v˘kfiikÛ, a pak se ozvalo prásknutí v˘stfielu.

303

kapitola 79

Kdesi v jižní Kalifornii

plynula nûjaká doba. MoÏná pár minut. Snad celá hodina. Sibby se zoufale chtûlo zvracet, ale zdálo se, Ïe uÏ v sobû nedokáÏe shromáÏdit energii ani na to. Nenávidûla se za to, Ïe je tak slabá. V nitru byla rozpálená zbûsilou zufiivostí, ale nic z toho se nedokázalo pfienést do jejích bezmocn˘ch údÛ.

A pak pfied ní stál ten stra‰ideln˘ duch znovu a v nataÏené ruce jí ukazoval shluk tlust˘ch lékov˘ch kapslí. Vypadalo to, jako by mu na dlani odpoãívaly hmyzí kukly. „Modr˘ a ãern˘ plo‰tiãník,“ oznámil, jako by jí popisoval speciality na dne‰ní veãer. „Jsou to byliny, o kter˘ch je prokázána schopnost vyvolat porod. Zkus jich pár a potom vyzkou‰íme, jestli do‰lo k roz‰ífiení.“ Sibby si ty pilulky vzala. Jako robot je spolykala a dÛkladnû zapila vodou. Vzápûtí se v‰ak vzchopila a mr‰tila sklenici Skfiípalovi na hlavu. Ozvala se rána, sklenice dopadla na zem a roztfií‰tila se.

Vûdûla, Ïe to bude k niãemu, ale nedokázala tam jen tak neãinnû sedût.

Skfiípal ji popadl za vlasy, surovû jí ‰kubl hlavou a odhalil jí krk.

Musela s ním bojovat jedinou zbraní, která jí je‰tû zbyla – silou mysli.

U

304

„To byl krok ãíslo ãtyfii, má drahá. Ale nebudeme tu jen tak trãet a ãekat, aÏ ty prá‰ky zaberou. Ne, ne, ne. Rad‰i se pohneme dopfiedu. Chce‰ vûdût, co je ãíslo pût?“ „Ne. Tfieba by sis mohl vzít zástûru a uvafiit je‰tû trochu enchilady, ty buzíku.“ „Ts, ts, ts. Krok pût je sex, samozfiejmû,“ procedil to slovo jako ãtvrÈák, kter˘ se snaÏí ohromit spoluÏáky. „Ani se ke mnû nepfiiblíÏí‰.“ „Ale vÏdyÈ uÏ jsme to dfiív dûlali,“ cukroval Skfiípal. „A jak jsem jen snil o tomhle pfiídavku.“ „To Ïádnou jinak dostat neumí‰? Musí‰ vÏdycky Ïeny zdrogovat? Svázat?“ „TakÏe si na to vzpomíná‰. UÏ jsme to kdysi dûlali. A bude to o moc zajímavûj‰í, kdyÏ bude‰ vzhÛru. No jen se zkus prát.“ ·ílenec s ní znovu pohnul, napÛl ji stáhl z pfiepravního lÛÏka a zprudka ji pfievrátil. Nadmuté tûhotné bfiicho jí neumoÏÀovalo pfiekulit se úplnû, a tak se ocitla v nepohodlné pozici, v níÏ váha horní poloviny tûla spoãívala na pravém boku.

Vzápûtí uÏ byl na ní, ‰mátrav˘mi prsty jí pfiejíÏdûl po paÏích vzhÛru. O kÛÏi se jí odíral chladn˘ kov. OkamÏik nato uÏ mûla ruce pfiipoutané k ohrádce lÛÏka a nemohla hnout ani nohama, které teì nesly její tûlesnou váhu. Bos˘mi chodidly se vzpírala o studenou podlahu, prsty se vzpínaly o beton, jako by jí mohly pomoci vyhloubit cestu na svobodu. Nezmohla se na nic jiného.

Nic neÏ po nûm ‰lehnout jedinou zbraní, jeÏ jí zbyla. „O‰oustal jsem tû a stvofiil tohle dítû,“ fiekl Skfiípal. „A teì to udûlám znovu a pfiivedu ho na svût.“ Sibby sly‰ela zvuk zoubkÛ otevírajícího se zdrhovadla. „Tak to si myslí‰?“ opáãila a snaÏila se do tûch slov vloÏit tolik posmûchu, kolik dokázala. „Îe ty jsi otcem toho dítûte?“ U ucha mûla jeho hork˘, páchnoucí dech. „V‰ak ty ví‰, Ïe je to pravda.“ „VÏdyÈ ty jsi jen kluãík.“ Rozesmála se. „Nemበani ponûtí 305

o tom, co je to spojení mezi matkou a jejím nenarozen˘m dítûtem. Já vím, Ïe tohle dítû není tvoje. VÛbec to nepfiichází v úvahu. ProtoÏe moje tûlo by odmítlo cokoli, co by s tebou mûlo nûco spoleãn˘ho! Skonãilo by to v dûloze samovoln˘m potratem. Spláchla bych to do záchodu.“ Ohlédla se pfies rameno. Netvor úplnû strnul, jako by kdosi znovu zmáãkl tlaãítko PAUZA. Jen ty oãi na ni zíraly zpod masky.

Potom naklonil hlavu doprava. „No dobrá, matiãko,“ procedil Skfiípal. „A co kdybych tû o‰oustal i tak, aspoÀ se tím v‰echno urychlí?“ „Poãkat,“ vyhrkla Sibby. „UÏ je to tady.“ „Ale, copak se dûje?“ „Dítû. UÏ je na cestû…“ Netvor v masce na ni podezfiívavû pohlédl.

Ale Sibby to nefiíkala do vûtru.

Ach boÏe, zrovna teì, ze v‰ech moÏn˘ch ãasÛ, ze v‰ech nejdûsivûj‰ích míst na zemi…

Stahy byly bolestivé, oslepující, jako by jí kdosi omotal kolem Ïaludku ohromnou manÏetu na mûfiení krevního tlaku a nepfiestával nafukovat… „Myslím, Ïe bychom mûli rovnou pfiejít ke kroku ãíslo ‰est,“ fiekl Skfiípal. „ProtrÏení vaku blan.“ Sibby teì byla znovu pfiipoutána k transportnímu lÛÏku.

Chodidla mûla zase od sebe, nohy do‰iroka roztaÏené. Ruce pfiipoutané k bokÛm.

Skfiípal na ni shlíÏel a pfies ruku, uÏ tak potaÏenou rukavicí, si natahoval dal‰í vrstvu z umûlé gumy. To si z ní je‰tû stfiílí?

Uprostfied v‰eho toho tr˘znûní? „ProtrÏení vaku blan je fáze, kdy oddûlím vnitfiní blánu od spodní ãásti dûlohy,“ vysvûtloval peãlivû a pomalu, jako by snad ãekal, Ïe mu odpoví pfiik˘vnutím. Nebo Ïe mu za v˘klad je‰tû podûkuje.

306

„Nenávidím tû, ty sráãi,“ zajíkala se Sibby. Nyní nastávaly intenzivní kontrakce a mûla sotva sílu ‰eptat. Ale vzdorovala dál, zoufale se snaÏila vyfiknout nûco, co by ji odsud pomohlo dostat. „Za tohle se bude‰ smaÏit v pekle.“ „Ale? Podle tebe jenom to? Od Darka toho oãekávám mnohem víc.“

307

kapitola 80

Před Losangeleským mezinárodním letištěm 13 hodin Tichomořského standardního času

ark skonãil na chodníku.

Agent Nellis se k nûmu opatrnû pfiibliÏoval, zbraÀ namífienou k zemi. Lidí kolem se zmocnila panika. Teì uÏ se sem urãitû blíÏila leti‰tní ochranka, doprovázená nejspí‰ skupinou tajn˘ch z ochranného personálu linkov˘ch letÛ. JenÏe on s tím teì potfieboval skoncovat rychle, bez rozruchu, nemohl se zaplést do Ïádné motanice s bezpeãnostními sloÏkami.

Potfieboval chytit taxík a ‰oupnout tûlo na zadní sedadlo.

Odvézt ho na nûjaké tiché místo, kde by se ho mohl zbavit. Tak znûl v˘slovn˘ rozkaz od Wycoffa.

A agent Nellis mûl asi minutu na to, aby to v‰echno splnil.

Nellis vûdûl, Ïe nemûl stfiílet. Udûlat nûco takového na vefiejnosti bylo nesmírnû riskantní. Podstatou jejich ãinnosti byla práce v utajení, obraznû fieãeno mûli po celou dobu létat tak nízko, aby zÛstali mimo rozli‰ovací schopnost radarÛ. JenÏe ta rána do nosu ho pofiádnû rozpálila. Îe tou jehlou bodl vedle, jasnû, budiÏ, to uÏ patfií ke hfie. Ale ksakru, jak ho Dark je‰tû nabral hlavou? Teì mûl pocit, jako by mu frÀák rozdrtila betonová tvárnice a pak mu ho je‰tû nûkdo podpálil. A jak by asi skonãil, kdyby musel Wycoffovi podávat hlá‰ení s rozmlácen˘m nosem a chab˘mi v˘mluvami, proã mu Dark unikl?

Nellis tûlo pfievrátil nohou, pfiipraven podle potfieby k dal‰ímu v˘stfielu.

D

308

A v tu chvíli si uvûdomil, Ïe se dopustil dvou dal‰ích chyb.

Zapomnûl se pfiesvûdãit, jestli je zemû kolem Darka potfiísnûná krví. Takov˘ v˘stfiel by pfiece zpÛsobil pûknou paseku.

A zapomnûl vytáhnout svou omraãující injekci z ãerné kosmetické ta‰ky, která zÛstala tam vzadu, kde se stfietli. ProtoÏe kdyby si na‰el vtefiinku, aby ji získal zpût, vidûl by, Ïe tam není.

Zato ji mûl v ruce Dark.

A teì uÏ byla zabodnutá v Nellisovû stehenním svalu a její obsah ho do dvou sekund zbaví vûdomí. Jedna…

Kdesi v jižní Kalifornii

Nyní nastala fáze, na kterou se Skfiípal tû‰il uÏ od samého poãátku, kdy na to poprvé pomyslel.

Zmûfiil Sibby prÛmûr dûloÏní branky – uÏ se rozvinula na ‰est centimetrÛ. ¤ekl jí to, ale zdálo se, Ïe ho neposlouchá.

Otoãil se k podnosu s nov˘mi nástroji. Jeden z nich slabû záfiil modrav˘m svûtlem. Ale to teì je‰tû ne.

PfiiplíÏil se k ní blíÏ. Závûreãn˘ krok vyÏadoval jenom správn˘ dotyk. Zvedl vyzábl˘ prst, nûkolikrát jím pfiejel kostku másla, pfiiloÏil prst Sibby k prsní bradavce a objíÏdûl po jejím obvodu kolem dokola. Kolem a kolem.

Vzpínala se ve sv˘ch poutech. Zmítala hrudí. Pokou‰ela se z toho vymanit. Ale on pfiesto tfiel dál kolem dokola, kolem dokola, kolem dokola.

Chtûla pfiestat tlaãit. Chtûla se pokusit zastavit nezadrÏitelné. On to v‰ak nedopustil. Po chvíli jí pfiestal zírat mezi nohy, stáhl se do kouta místnosti a sklopil hlavu, jako by se modlil.

Chcete-li se pfiesvûdãit, Ïe nácvik vede k dokonalosti, pfiihlaste se na LEVEL26.com a zadejte kód: delivery 309

âÁST T¤ETÍ

nebeské ctnosti

kapitola 81

onstance Brielleová na‰la Skfiípala.

Pfiinejmen‰ím si tím byla do znaãné míry jistá.

Pátrala po pÛvodu onoho ptaãího pefiíãka, jeÏ Skfiípal zanechal v Darkovû domû, aÏ se jí podafiilo urãit druh opefience: ‰lo o h˘la azorského, nejvzácnûj‰ího zástupce tohoto rodu. Ve Spojen˘ch státech se nevyskytoval, ani se tu nedal legálnû koupit. A byl také na seznamu kriticky ohroÏen˘ch druhÛ – pouhé dvû kategorie od úplného vyhynutí.

V celé oblasti Los Angeles s okolím existoval jedin˘ obchod, jenÏ se h˘ly zab˘val. Jméno toho krámku ve Woodlands Hill – znûlo Neurotic Exotics – Constance objevila v diskuzním fóru chovatelÛ h˘lÛ na internetu.

V Neurotic Exotics se tím, Ïe prodávají kriticky ohroÏené ptáky, pochopitelnû nechlubili. Constance zakrátko zjistila, Ïe ilegální pfiekupníci ptákÛ pouÏívají krycí jména.

Jako napfiíklad tohle:

C

Bullsore Finch, Arizona, 1 110 USD Poté, co si Constance zajela do obchodu Neurotic Exotics, aby se pfiesvûdãila, Ïe tam skuteãnû prodávají h˘la jistého druhu, kter˘ tu anglicky oznaãují jako „Bullsore Finch“, se‰la se s Darkem a fiekla mu, co se dozvûdûla. To krycí jméno bylo pouhá 313

pfiesmyãka, natolik jednoduchá, aby ji kaÏd˘ zanícen˘ chovatel ptákÛ pochopil.

Oficiální zkratka státu Arizona zní AZ. KdyÏ ze slova bullsore odstraníte bull, zkratka a zbylá písmena vám dají dohromady takfika dokonale název Azores. Azory.

A pak uÏ jen pfiifiaìte slÛvko bull k názvu finch, a hotovo…

Dostanete správn˘ název druhu: Azores Bullfinch. H˘l azorsk˘.

Nelegálnû pa‰ovan˘ pták, po kterém nûktefií lidé tolik touÏí.

Otázka znûla: Kdo si v poslední dobû koupil zástupce druhu „Bullsore Finch“?

A uhradil ten nákup kreditní kartou?

U Oddûlení pro mimofiádné okolnosti se nepfiedpokládá, Ïe by jeho agenti mohli nahlíÏet do finanãních záznamÛ soukrom˘ch firem. K tomu nemá oprávnûní Ïádná bezpeãnostní sloÏka, není-li vybavena soudním pfiíkazem. Ale zavedení protiteroristického zákona oznaãovaného v˘mluvnou zkratkou „PATRIOT Act“ vedlo k vytvofiení urãité ‰edé zóny, a Constance v˘hod takov˘ch nezmapovan˘ch území ãas od ãasu vyuÏívala.

V fiadách mûli experta na poãítaãovou bezpeãnost jménem Ellis. Mûl obzvlá‰tní nadání pro slídûní po v˘pisech z kreditních karet. Lidé se dají zhusta definovat podle toho, co kupují. Bylo proto v˘hodné mít v ruce takov˘ ‰ikovn˘ nástroj, kdyÏ chtûli vytvofiit nûãí profil. „Ellisi,“ oslovila ho. „Connnstaaannnce,“ zavrnûl. Vyjadfioval se trochu frivolnû.

Constance si uvûdomila, Ïe je moÏná první Ïena po nûkolika t˘dnech, se kterou mluví. „Dám ti název jednoho obchodu s domácími zvífiátky,“ fiekla. „A já poru‰ím zákon,“ dokonãil Ellis my‰lenku za ni. „Já vím, já vím. Jen pokraãuj.“ Constance mu udala jméno a adresu. Zaslechla nesmírnû rychl˘ ‰elest úhozÛ do klávesnice. Brzy se dozvûdûli, Ïe v posledních tfiech mûsících se prodal vût‰í poãet exempláfiÛ druhu „Bullsore Finch“, vesmûs jedinému zákazníkovi.

314

„Hádám, Ïe po mnû chce‰, abych provûfiil jeho úãet a na‰el adresu, co?“ zeptal se Ellis. „Kdybys byl od té dobroty,“ potvrdila Constance.

Ellis opût bleskurychle cosi vyÈukával – tak rychle, Ïe ho ani Constance nedokázala sledovat. „Fajn, takÏe ten chlap má jako kontaktní adresu po‰tovní pfiihrádku. Ty ov‰em asi chce‰ vûdût adresu z databáze, co?“ „To by bylo bezva,“ fiekla Constance. „Tady jde o Skfiípala, Ïe jo? No tak, mnû to mÛÏe‰ fiíct.“ „Jasan, a jakmile mi dበtu adresu, hned tû za ním po‰lu. Neblbni, tohle jsou jenom doplÀkové záleÏitosti. VÏdyÈ to zná‰.“ Koneãnû jí zjistil tu adresu. Constance mu podûkovala, je‰tû neÏ se jí staãil zeptat, jestli by s ním neza‰la na veãefii, nebo tfieba na pár skleniãek martini v hotelu Standard. V ran˘ch dobách jeho kariéry se dopustila chyby, Ïe se s ním pár dní dost pfiátelila – domnívala se, Ïe poãítaãov˘ mág by mohl b˘t dobr˘ spojenec. V tom mûla pravdu. Ellisovi akorát podle v‰eho nedo‰lo, Ïe tím její zájem o nûj taky konãí. Jejich profesní vztah se od tûch dob zmûnil v jeden dlouh˘, neohraban˘ rituální taneãek.

Jako by nemûla uÏ tak dost tûÏkou práci.

Koneãnû v‰ak mûla jméno: Kenneth Martin.

A znala adresu jeho bydli‰tû.

Bez ohledu na to, co fiekla Ellisovi – mohl by to b˘t Skfiípal?

315

kapitola 82

Kdesi v jižní Kalifornii 15:45

uterénní kobkou se rozléhalo horeãné klapání: KlapklapklapklapklapklapKLAPKLAP.

S

KLAP.

KLAP. KLAP.

Skfiípal pohánûl chodidlem spodní plo‰inu. Jemn˘ma rukama posouval látku podél zipu dopfiedu, vstfiíc tepající kovové patce vytváfiející stehy. Muselo se to povést.

KoneckoncÛ, vÏdyÈ to bylo urãeno pro dítû.

Skfiípal pokraãoval v práci nah˘, zatímco ta dûvka kojila novorozenû. Byla nadále pfiivázaná – kromû jedné ruky, aby mûla dítû ãím pfiidrÏovat.

Chvilku ji pfiedtím sledoval. Dával pozor, jestli se novorozenû skuteãnû pfiisaje. Nûkterá nechtûjí. To by pak vyÏadovalo jiné metody. Ale nic se nevyrovná nûkolika prvním lokÛm matefiského mléka.

Kolostrum – onen první dar z matãina prsu – je vydatn˘ koktejl vitaminÛ a hormonÛ, jako by to byl poslední dotyk boÏského, neÏ pfievezme vládu Ïivot pln˘ bolesti a trmácení, jak˘ je spojen se smrtelnou formou existence. Dítû si mÛÏe nakrátko loknout doãasné nezranitelnosti, pfiijmout zdroj, v nûmÏ nechybûjí protilátky na kaÏdé nachlazení, chfiipku a ve‰keré nemoci, které matka bûhem svého Ïivota prodûlala. Skfiípal cítil poku316

‰ení, Ïe by si mohl trochu také nabrat jazykem, jen tak, aby poznal, o co byl po narození pfiipraven. Ale ne. Tohle dítû bude potfiebovat hodnû sil, aby pfieãkalo zkou‰ky, které ho ãekají.

Skfiípal si novorozenû shora prohlíÏel a vidûl, Ïe je naprosto klidné. Nejspí‰ stále obdafiené boÏstvím. Je‰tû se ho nezmocnila hrÛza z pozemské existence.

Skfiípal si prohlíÏel jeho drobné rysy a ano, docela urãitû rozpoznával tu podobu.

Teì se v‰ak soustfiedil na to, aby pro nû dokonãil první dárek.

Zvedl ho obûma rukama, aby se mohl naplno pokochat.

Obleãek pro miminko.

Dvû malé dírky pro oãiãka. Zip pfies pusu – kdyby aÏ moc kfiiãelo. Dva maliãké nosní otvory, aby mohlo v‰echno ãichat.

VyztuÏen˘ zip od temene hlaviãky aÏ dolÛ k mûkk˘m pÛlkám dûtského zadeãku. „Pojì, maliãká,“ zavrnûl Skfiípal. „Obleãeme se.“

317

kapitola 83

fiicházel si pro ni. A Sibby proti tomu nemohla nic dûlat, musela jenom zÛstat naÏivu a chránit své dítû.

Své nádherné, rozko‰né dûÈátko.

Konãetiny mûla pfiipoutané k tomu pitomému pfiepravnímu lÛÏku, kromû jediné – levé ruky. Ale ta byla k niãemu, protoÏe jí musela pfiidrÏovat svou pfievzácnou dceru‰ku, jeÏ si dopfiávala první dou‰ky matefiského mléka. Kolikrát snila o téhle chvíli dokonalého míru. VÏdycky o ní jen ãetla nebo sl˘chala, Ïe ji proÏil nûkdo ze znám˘ch. Nikdy by ji nenapadlo, Ïe ji stráví v zatuchlém, odporném sklepení s maniakem.

S ‰ílencem, kter˘ teì stál vedle lÛÏka a natahoval se po miminku.

Sibby Darková teì mûla jediné zbranû – svÛj hlas a vÛli pfieÏít, ve jménu tohoto dítûte. „K mému miminku se ani nepfiiblíÏí‰,“ procedila. „Mému miminku, mému miminku,“ pitvofiil se po ní. „Jen poslouchej, jak sobecky to zní, Sibby. Ani jediná zmínka o otci.“ „Ty nejsi její otec, ty zrÛdo. A já se jí nevzdám.“ „Nepochybnû to myslí‰ váÏnû,“ fiekl Skfiípal. „Ale skuteãnost je jiná. Buì mi ji pfiedበklidnû, nebo ti useknu ruce sekerou a vezmu si ji sám z tv˘ch krvav˘ch pah˘lÛ. Chce‰, aby to dítû ze v‰eho nejdfiív sly‰elo tvÛj vydû‰en˘ náfiek o smilování? Chce‰, aby se natáhlo a ochutnalo kapiãky máminy krve?“

P

318

Tenhle nervózní, ‰kubající se netvor v bílém obleku snad kdysi mohl b˘t jedním z tûch zneuÏívan˘ch dûtí, které se poté, co dospûlo, rozhodlo za svá pfiíkofií pomstít celému svûtu. S nûk˘m takov˘m se nedá smlouvat, ale moÏná by se dal vystra‰it. „OkamÏitû toho nech!“ zajeãela a podívala se mu zpfiíma do tûch mal˘ch ãern˘ch oãí. „Nebojím se tû, ani tv˘ch v˘hrÛÏek.

Znám takové hajzly, jako jsi ty. Jenom se plíÏí‰ kolem, protoÏe by ses podûlal strachy, kdybys mûl vstoupit do skuteãného svûta. Lidem jako ty jsem se vÏdycky vysmívala. A teì se smûju i tobû!“ ·ílenec na ni chvilku pohlíÏel, potom pomalu naklonil hlavu doleva, jako by jeho ‰íjové svaly fungovaly s ãasov˘m zpoÏdûním.

A pak ji bez varování pfietáhl pfies obliãej pûstí v rukavici.

Sibby je‰tû nikdy nepoznala tak ostrou a intenzivní bolest. Rána byla tak prudká, Ïe se jí uvolnilo nûkolik zubÛ a ústa se jí zalila krví.

Cítila, Ïe se jí bfiímû v levé ruce odlehãuje… a najednou bylo pryã.

Ach boÏe, ne.

KdyÏ se jí podafiilo znovu zaostfiit zrak, spatfiila, Ïe stvÛra drÏí její dceru. „NeubliÏuj jí,“ hlesla a na jazyku cítila kovovû slanou pachuÈ vlastní krve. Ústa jí pfiipadala tûÏkopádná a napuchlá. Samotnou ji ‰okovala lítost, jakou sly‰ela ve svém hlase. „Prosím, udûlám v‰echno, co chce‰, jenom jí neubliÏuj.“ „Já se to pfiece nechystám zabít,“ fiekl Skfiípal a zavrtûl hlavou. „Kdybych chtûl, uÏ by to bylo mrtv˘.“ „NeubliÏ mému dûÈátku.“ Maskovan˘ ‰ílenec si odfrkl a odcházel s dítûtem v náruãí.

Sibby sledovala, jak se vzdaluje, a byla pfiekvapená, kdyÏ vidûla, jak úzkostlivû si s ní poãíná. Tenhle hnusn˘ chlap pfiipomínající hmyzí stra‰ilku, kter˘ ji zmlátil, pobodal, pofiezal a pokusil se ji znásilnit. Malé dûti pro nûj zjevnû znamenaly nûco jiného.

319

Do‰el k miniaturní ledniãce a vyndal z ní men‰í kostku másla. PoloÏil novorozenou holãiãku na stÛl a zaãal ji mazat po celém rÛÏovém tûlíãku.

Dítû neplakalo. Jednodu‰e si muÏe nad sebou zvûdavû prohlíÏelo. Jako by pfiemítalo, zda je teì na fiadû právû tohle. Takhle to na svûtû chodí? „Vidí‰?“ fiekl Skfiípal Sibby. „Má tátu rádo.“

320

kapitola 84

16:45

onstance vy‰la do prudkého kalifornského slunce s láhví vody v ruce. Od‰roubovala uzávûr, lokla si a témûfi plnou láhev opût uzavfiela.

Pak ji strãila do ko‰e na recyklovan˘ odpad a znovu za‰la do budovy.

Asi minutu nato se tu objevil v˘rostek na skateboardu. Sáhl po západce kontejneru, otevfiel plastov˘ kryt, vytáhl z ko‰e pytel ze silné fólie a zase víko pfiirazil. A uÏ si to hasil dál, s pytlem v ruce. Pokud by ho nûkdo vidûl, usoudil by, Ïe kluk má namífieno k automatu na recyklovan˘ materiál, kde moÏná získá jeden dva dolary do svého fondu na pivo, trávu nebo zesilovaã.

Pytel ve skuteãnosti putoval k Darkovi, kter˘ chlapci za tuhle v˘pravu zaplatil 20 dolarÛ – a to ho pfiipravil jen asi o dvû minuty ãasu. TakÏe mu úspory na pivo, trávu nebo zesilovaã náramnû rychle naskoãí.

Teì, kdyÏ Wycoff a jeho hÀupové z Dark Arts sledovali kaÏd˘ jejich krok – v reálném svûtû i v kyberprostoru –, Riggins, Constance a Dark rychle dospûli k dohodû, Ïe jedin˘m bezpeãn˘m zpÛsobem komunikace mohou b˘t starodávné spiklenecké metody ze ‰kolních let. Postupy, které uÏ nikdo nepouÏívá.

Napfiíklad trik s tajnou zprávou v plné láhvi s vodou.

Láhev ve skuteãnosti plná nebyla. VloÏili do ní fale‰nou stfiední ãást, kterou Constance rychle vytvofiila z jiné lahviãky

C

321

s pomocí nÛÏek a trochy polymerového lepidla. Spodní i horní polovina láhve jsou naplnûné vodou, ale zpráva uvnitfi zÛstává v suchu.

Dark láhev od‰rouboval a pod plastovou nálepkou ucítil pfiepáÏku. Vyndal ruãnû psan˘ vzkaz, na nûmÏ stála jednoduchá adresa: Yucca 6206 Znal tu ulici, byla jen kousek od Hollywood Boulevardu.

A taky to dávalo smysl. Ta adresa byla jen pár blokÛ od metodistického kostela, kter˘ Skfiípal vypálil. Copak ho mûli po celou tu dobu témûfi za humny? Vysvûtlovalo by to, jak se mohl po Los Angeles tak snadno pohybovat.

Tfieba se sem Skfiípal nepfiestûhoval jen proto, aby ho mohl trápit. MoÏná Ïe to byl jeho domov uÏ pfiedtím.

322

kapitola 85

17:10

ark se vrátil do svého pronajatého pokoje v motelu fietûzce Super 8 na Západní tfiídû a za‰el do koupelny. Zavfiel za sebou dvefie a zhasl svûtlo. Nebylo tu Ïádné okno do ulice, takÏe mu zbylo úplné minimum osvûtlení.

Nemûl pfiíli‰ ãasu. Vûdûl, Ïe Constanci budou brzy zpovídat, jak pokroãila s tûmi stvrzenkami z plateb kreditními kartami, a Wycoffovi se tak dostane k˘Ïená adresa do ruky.

A ãlovûk jako Wycoff nebude mít zájem na tom, aby zachránil Sibby, bez ohledu na to, jak˘ dojem to následnû vyvolá. Ten uÏ teì hodil nûjaké pfiíznivé pÛsobení na vefiejnost za hlavu.

Jde mu jen o to, aby totálnû vygumoval svého tr˘znitele, a spolu s ním i v‰echny ostatní, kdo o tom pfiípadu cokoli vûdí.

A k tûm patfiili jak Dark, tak Sibby.

UÏ nyní nad hlavou sly‰el helikoptéry, jak duní v teplém veãerním vzduchu, zatímco slunce nad Pacifikem se klonilo k obzoru. Budou teì ãíhat nahofie a vyãkávat na dal‰í zpravodajské informace. Dark bude muset jednat rychleji. Myslet rychleji.

Constance s Rigginsem ho nebudou moci kr˘t donekoneãna.

Odcizil auto – nûkolik let staré otfiískané vozidlo, nic, co by hned tak nûkomu chybûlo – a zanechal ho za rohem na Vista del Mar. V tomto úseku Yucca Street nebylo pfiíli‰ mnoho osamûle stojících domÛ. Spousta bytov˘ch areálÛ, loftÛ, vesmûs na dohled

D

323

od slavné budovy Capitol Records. Pravdûpodobnû tu pfieb˘valo hodnû muzikantÛ, ktefií s oblibou co nejãastûji spoãinuli pohledem na kultovní stavbû téhle branÏe. KdyÏ pro nic jiného, tak proto, aby své sny udrÏovali pfii Ïivotû.

Co mohl b˘t Skfiípal zaã – Ïe by neúspû‰n˘ hudebník? Nûkdo, kdo chtûl pfiekonat Marilyn Mansony? Ta trocha jeho stra‰idelného ver‰ování Darkovi napovídala, Ïe by sv˘m zpÛsobem mohl mít hudební sluch.

Ale ne. Tady nejde o slávu. Tohle pfiece pfiesahuje triviální zájmy a starosti bûÏného smrtelníka. V tomhle pfiípadû je ve hfie BÛh. Skfiípal udûluje lidstvu lekci, jednu mrtvolu po druhé.

Najde tu Dark nûjaké dal‰í podobenství? âíslo 6206 byl samostatnû stojící dÛm s blankytnû modrou omítkou, která uÏ naléhavû volala po novém nátûru. Nestálo pfied ním Ïádné auto. Uvnitfi domu se nikde nesvítilo.

Dark pfieskoãil nízkou kovanou branku v oplocení pozemku a rychle pfiebûhl zahnûdl˘ trávník. Jakmile se dostal k fiadû oken do suterénu po stranû budovy, zalehl. Tak, aby na nûj nebylo odnikud vidût.

Naslouchal. Z nitra domu se nic neoz˘valo. V‰ude kolem nûj huãel jen obvykl˘ mûstsk˘ ruch Los Angeles.

Okno do podzemí vyplÀovalo tabulové sklo. Dark cítil v krvi odtikávající vtefiiny a pocítil nutkání rozbít sklo, okno otevfiít a vrhnout se dovnitfi.

Ale ne. Musí‰ postupovat správnû. Tak, jak by to dûlal on.

Z ledvinky pfiipevnûné u pasu vyndal fiezaãku na sklo. VykrouÏil na skle koleãko a pfiísavkou zachytil vyfiíznut˘ kus. Sáhl dovnitfi. Uvolnil zarezlou západku. Okno se vyklopilo. Dark vklouzl dovnitfi.

Betonová podlaha byla pokrytá zvífiecím trusem. Pavuãiny v koutech. Nahofie nad schody to vypadalo podobnû, jenom u vstupních dvefií tu byla nahromadûná hotová sada jídelních lístkÛ z ãínsk˘ch restaurací a opodál slu‰n˘ v˘bûr nav‰tívenek agentÛ realitních kanceláfií.

324

KuchyÀ – nic neÏ nepfiíjemnû zapáchající lednice. Krabice se solí na pracovní desce. Zahradnické nÛÏky.

Ob˘vák byl prázdn˘ kromû nûkolika vestavûn˘ch knihoven, stále je‰tû narvan˘ch zaprá‰en˘mi svazky. Z rychlého pohledu na peãlivû sefiazené hfibety Dark usoudil, Ïe na regálech není nic s novûj‰ím datem vydání neÏ nûkdy kolem roku 1970. Jedna kníÏka v‰ak pfiece jen upoutala jeho pozornost, neboÈ o mal˘ kousek vyãnívala z fiady.

Kniha nesla název Hfií‰níci a sadisté a byla to laciná sbírka krátk˘ch ãlánkÛ o slavn˘ch vrazích v lidsk˘ch dûjinách. Nechutné ãtení pro nechutné nátury. Dark z jejího povrchu sfoukl prach, knihu rychle otevfiel a v‰iml si, Ïe jedna ze stran má ohnut˘ roh. Na této stránce bylo struãné heslo vûnované Lizzie Bordenové, Ïenû, která byla dlouho obviÀována – ale nikdy usvûdãena – z toho, Ïe rozsekala svého otce i nevlastní matku na kusy sekerou. Bordenová byla jak˘msi O. J. Simpsonem své doby, námûtem popkultury v ãasech, kdy je‰tû termín popkultura ani nebyl znám.

To v‰echno, od nepatrnû vyãnívající knihy pfies stranu s oslím rohem aÏ po celou tu sbírku knih bylo pfiíli‰ podivné, neÏ aby ‰lo o pouhou náhodu.

Ale co to mûlo znamenat? Co se mu Skfiípal pokou‰el sdûlit?

Nikdy pfiedtím si nepoãínal takhle otevfienû. Bylo to, jako by za sebou masov˘ vrah nechal v˘tisk Helter Skelter.

Dark pokraãoval v prohledávání domu.

Komory, koupelny, loÏnice – nic. Îádné známky Ïivota, nic nenasvûdãovalo tomu, Ïe by to tu nûkdo ob˘val, aÏ na jednu postel, která zÛstala zastrãená v zadním pokoji nahofie. Jinak tu nezbyl vÛbec Ïádn˘ nábytek. Ale o to tady tfieba ani tak ne‰lo.

MoÏná tu nebydlel. K ãemu by mu ale potom takové místo mohlo slouÏit?

Mysli jako on. Îil bys venku, v otevfieném prostoru? Anebo bys podobn˘ dÛm vyuÏíval k tomu, aby sis mohl nacviãovat, jak se vsoukat do nepatrn˘ch skr˘‰í?

325

Jasnû. MoÏná.

Dark zaãal zkoumat ve‰kerá místa, kde vidûl nûjaké panty nebo kde by se dal povrch roztáhnout od sebe. Nevûfiil Ïádné podlaze ani stropu, dokud je neprovûfiil pûstmi ãi prsty. Îádn˘ prostor nepovaÏoval za pfiíli‰ mal˘.

Pofiád nic. Îádn˘ pfiíznak toho, Ïe se tu nûkdo nedávno vyskytoval.

A ve vzduchu sly‰el vrtulníky – zdálo se, Ïe teì jsou o nûco blíÏ. MoÏná se uÏ Constanci nepodafiilo udrÏet je na uzdû déle, a tak zahajují akci.

Vrátil se do zadní loÏnice k tomu jedinému vodítku. JednolÛÏkové posteli. Byla snad urãena pro nûjaké dítû? Nebo byla malá tak akorát pro nûj? Dark pfiejel prsty tenké, otfiepané, na míru pfiizpÛsobené prostûradlo, jímÏ byla zahalená matrace. Îádné viditelné chloupky ani skvrny. Poklekl na jedno koleno a podíval se pod postel.

A tam uvidûl nevelk˘ kousek impregnovaného pergamenu, kter˘ byl uprostfied pfievázán rÛÏovou ma‰liãkou a poloÏen˘ na nûjaké knize. Pfiedstavil si, jak pracné bylo zhotovit tak ozdobn˘ pfiedmût, a pak ho zanechat na tak ‰eredném místû. Zloãinec takového kalibru, a pfiitom si poãíná s dovedností umûlce. Dark pochopil, Ïe on sám není niãím víc neÏ jednotliv˘m prvkem mistrovsky propracovaného pfiedstavení, jakousi obdobou hudební noty, jejíÏ smysl lze odvodit jedinû podle ostatních not, které ji obklopují. A v‰echny ty tóny vyúsÈují v hrÛzostra‰né crescendo, jeÏ rozeznívají stovky nástrojÛ hrajících melodii sestavenou ze sam˘ch nepatrn˘ch, bezv˘znamn˘ch tónÛ. Bezv˘znamn˘ch jen do té doby, neÏ se jejich uspofiádání chopí virtuózní umûlec.

326

Chcete-li si pfieãíst oznámení o narození dítûte, pfiihlaste se na LEVEL26.com a zadejte kód: noprints

327

kapitola 86

18 hod.

ibby toho pfiíli‰ nevidûla. Jenom jakési stfiíbrné záblesky v temnotû. Ten netvor mûl ke svûtlu zvlá‰tní vztah. Buì ho bylo pfiíli‰, nebo zase skoro Ïádné.

Ozvalo se kovové cvaknutí, po nûm dal‰í a je‰tû jedno. Teì uÏ rozpoznávala cel˘ tvar. TrojnoÏka.

Jeho hÛlkovité paÏe pak na stativ pfiipevnily videokameru.

V jednu chvíli pfiestal, aby otoãil hlavu – zvolna, jako vÏdy zvolna – a podíval se jejím smûrem. Pfii pohledu tûch pronikav˘ch ãern˘ch oãí jí tuhla krev v Ïilách. Prosím, nedívej se sem.

Zalez si nûkam a dûlej, co jsi dûlal doteì. Jen uÏ mû nech na pokoji.

On s ní ov‰em naprosto zjevnû je‰tû zdaleka nebyl hotov.

Sibby mûla krk pfiipoutan˘ k transportnímu lÛÏku ocvoãkovan˘m koÏen˘m páskem. Do tváfie se jí zar˘vala chladná kovová pfiezka. Mûla ho utaÏen˘ pfiíli‰ tûsnû, neÏ aby mohla otáãet hlavou. A mezitím jí uÏ k lÛÏku znovu pfiipoutal i zápûstí a kotníky.

V rukou a nohou pomalu zaãínala ztrácet cit.

A hotov nebyl ani s miminkem.

Kde teì je?

Co její holãiãce udûlal?

Skfiípal nyní instaloval nûco mnohem vy‰‰ího, neÏ byl on sám. Rozmotal ‰pinavou prodluÏovací ‰ÀÛru a pfiipojil ji k nûãemu na zemi, a pak – Sibby se do oãí zabodla ostrá svûtla.

S

329

kapitola 87

Hollywood 18:20

ark vypadl z toho domu na Yucca Street právû v okamÏiku, kdy pfied ním zastavila první dodávka Dark Arts.

Vyskoãila z ní trojice agentÛ, v‰ichni v ãerném. Darka napadlo, jestlipak je mezi nimi i ten jeho peãovatel s pfieraÏen˘m nosem. Nebo ho za jeho packalsk˘ v˘kon na leti‰ti donutili zaplatit cenu nejvy‰‰í?

Dark mûl na sobû také ãerné obleãení, a tak se proplíÏil po trávníku a pfiehoupl se pfies plot, aniÏ si ho nûkdo v‰iml. Netrvalo dlouho a uÏ byl zpátky v suterénní laboratofii v budovû Wilshire ã. 11000, sám, a pátral po jak˘chkoli stopách na tom pergamenu, kter˘ mu netvor zanechal:

D

Jeden dennû zahyne je pfiesunuto do jiného kina ve va‰í blízkosti.

Otisky prstÛ? Îádné. Stûr DNA? Nic. Tûlesné tekutiny. Nula.

Dark vztekle práskl obûma rukama do stolu a málem by uÏ srazil mikroskop za deset tisíc dolarÛ na betonovou podlahu.

Chtûlo se mu fivát, chtûlo se mu nûkam rozbûhnout, potfieboval sebemen‰í dÛkaz, kter˘ by mu pomohl najít Sibby.

Místo toho potichu vyklouzl ze dvefií suterénu a pfie‰el parkovi‰tû ke svému autu. Vûdûl, Ïe se v laboratofii nemÛÏe zdrÏet dlouho, jinak se to donese Wycoffovi. Brzy uÏ musí dojít k nûjakému zlomu, a aÏ to nastane, chce b˘t mobilní.

330

Právû kdyÏ otáãel klíãkem zapalování, rozvibroval se mu telefon. Na displeji se ukázalo, Ïe volající osobou je Sibby. Dark ale pochopitelnû vûdûl, Ïe to bude jinak. „Jdu si pro tebe,“ ucedil Dark. „Jistû, St˘˘˘˘˘˘˘ve,“ schválnû protáhl první slabiku Skfiípal. „SeÏeÀ si laptop. Brzy zaãne na‰e závûreãná rozmluva.“ „Posly‰, ty zkurve–“ Ale spojení uÏ bylo pfieru‰ené.

Tfii vtefiiny nato se objevila textová zpráva, která obsahovala IP adresu a dvouslovn˘ vzkaz: „30 minut“.

Nyní nebyl ãas na Ïádn˘ úhybné finty. Dark potfieboval, aby mu s tím Riggins a Constance pomohli, a to hned teì. Samozfiejmû Ïe se nemohl obejít bez poãítaãového vybavení MimofiádÛ a jejich moÏností pfii lokalizaci signálÛ, ale je‰tû víc potfieboval jejich mozky.

Cokoli Skfiípal plánoval, pokaÏdé chtûl, aby to Dark vidûl sám. Ale Dark uÏ mûl zvrácen˘ch her téhle zrÛdy plné zuby.

KdyÏ Constance zvedala telefon, je‰tû se drÏela lsti. „Brielleová.“ „To jsem já.“ „Pospû‰ si. Nevíme tu, kam dfiív skoãit.“ „Po‰lu ti textovku s IP adresou,“ fiekl Dark. „Uchovej ji v tajnosti, jestli mÛÏe‰, ale zas tak moc na tom nezáleÏí. SnaÏ se jak˘mkoli zpÛsobem zjistit, kde to je.“ „Jistû,“ odvûtila a na chvíli se odmlãela. „Uvidím, co se s tím dá dûlat. Jak jsem fiíkala, máme toho moc.“ „A mû taky pfiipojte.“ „Jo, jo. Není uÏ venku dost pozdû? UÏ se taky koukej vrátit domÛ.“ „Díky.“ „A uÏ mû neotravuj. Sbohem.“

331

kapitola 88

18:51

dyÏ byl zase v pfiítmí svého hotelového pokoje, Dark otevfiel laptop a zapnul vyhledávaã. OkamÏitû se objevila ‰edá ikonka a byl na dálku pfiipojen k systému MimofiádÛ. Constance ãekala, aÏ se jí objeví v síti.

Pokud to nûkdo z Dark Arts sleduje, nejspí‰ ho podle jeho signálu najdou bûhem pár vtefiin. Dark jen doufal, Ïe se teì ãiní na jin˘ch úkolech. AspoÀ na chvíli. V‰echno záviselo na tom, nakolik Wycoff a jeho hrdlofiezové dÛvûfiují t˘mu MimofiádÛ.

Obrazovku vyplnil zábûr z videa. Nûjak˘ Ïiv˘ pfienos, roztfiesen˘ pohled webkamery. Nejdfiív se nedalo rozeznat nic kromû holé stûny a posouvajících se svûtel.

Obrazovka se znovu trochu zachvûla, pak se pohled natoãil a zaostfiil na dfievûnou Ïidli. Uplynuly tfii minuty – Dark sledoval ubíhající ãas na ãasomífie laptopu – a najednou se ozval nûjak˘ zvuk. Zfieteln˘ pláã. Dûtsk˘ pláã.

Dark sevfiel poãítaã po stranách kfieãovitû prsty. Musel dávat pozor, aby plastov˘ kryt nerozmaãkal. Kdyby pfiístroj rozbil, bylo by po spojení.

A to uÏ by se asi zbláznil.

Teì se znovu ozval dûtsk˘ pláã, spolu s ním nûjaké jemné ‰elestûní a pak… kroky. Mûkké krÛãky na betonové podlaze.

Vzápûtí se na monitoru objevila postava, pfiízraãné zjevení.

Skfiípal ve svém bílém latexovém vraÏedném obleku.

K

332

Na rukou drÏel miminko, rovnûÏ obleãené v maliãké bílé kombinéze, aby s ním pûknû ladilo. „Já tû zfiídím tak, Ïe si to ani BÛh neumí pfiedstavit,“ procedil Dark.

Skfiípal zavrtûl hlavou. Natáhl se blíÏe ke kamefie. Z mal˘ch reproduktorÛ laptopu se ozval jeho hlas: „Nemusí‰ tak kfiiãet, St˘˘˘˘˘˘˘ve. My tû krásnû sly‰íme. Îe ano, drahou‰ku?“ Takhle vyslovovat jeho jméno. Vysmívat se mu. Nikdo mu nefiíkal „Steve“, jedinû Sibby. On to ví. VÏdyÈ to sledoval. Poslouchal. Ví, kter˘ knoflík zmáãknout, protoÏe ti pronikl aÏ do mozku a zkoumal obvody tam uvnitfi.

Musí‰ otevfiít lebku ty jemu, fiíkal si Dark. A potom vyrvi v‰echny ty proklaté nervy, které tam uvidí‰, aÏ do toho nejposlednûj‰ího.

Na monitoru se Skfiípalova bílá ruka natáhla ke kamefie, a na okamÏik to vypadalo, jako by se snad dokázala vystrãit z Darkova laptopu a omotat se studen˘mi, tenk˘mi prsty Darkovi kolem hrdla. Ale místo toho dlaÀ jen vyplnila obrazovku, a Dark mezi tûmi bíl˘mi prsty vidûl, Ïe Skfiípal kameru natáãí.

Zacílil ji na Sibby.

Byla pfiipoutaná k transportnímu lÛÏku. Nahá. Bezmocná.

Bledá. Vydû‰ená. Roztfiesená. „Jen do toho, drahá,“ ozval se Skfiípal mimo zábûr. „Pozdrav svého muÏíãka.“ Sibby vypadala jako omámená. Ztracená. SuÏovaly ji bolesti.

Pohnula hlavou dokola, jako by byla nevidomá a pokou‰ela se najít nûco – cokoli –, na co by mohla zaostfiit zrak. A pak spoãinula pohledem na kamefie. Na Stevovi. „O mû si nedûlej starost,“ hlesla. „ZachraÀ dítû pfied tímhle mani–“ V ten okamÏik Skfiípal pfietoãil kameru na sebe. Monitor vyplnil jeho obliãej. „Jak fiíká, St˘˘˘˘˘ve. O ni si nedûlej starost. Starej se o toho maniaka s dítûtem.“ 333

kapitola 89

Budova Wilshire č. 11000

onstance poloÏila obû ruce agentovi na ramena. Zaznamenával signál z webkamery a soubûÏnû ho analyzoval.

Nejdfiív sebou ‰kubl, ale jakmile vidûl, Ïe je to Constance, uvolnil se. UÏ byl vzhÛru mnoho hodin a oãi ho z toho zírání na obrazovku pálily. „Tak co?“ zeptal se. „Vidûla jsi nûco?“ „Pfietoã to znovu na tu Ïenu,“ fiekla mu.

Operativec obraz zastavil a pak záznam vrátil ke krátkému úseku, kdy byla vidût Sibby pfiipoutaná k lÛÏku. „Pfiesnû teì,“ vybídla ho Constance. „Zastav to.“ „Tak co?“ ozval se Riggins, kter˘ stál za nimi. „Máte nûco?“ „Tamhle… nad hlavou. Vidíte to?“ Riggins pfiimhoufiil oãi. „Îe by to byl zarámovan˘ obraz na zdi?“ „Ne,“ namítla Constance. „Já bych fiekla, Ïe je to skuteãné okno. Dá se poznat, Ïe tamtudy pfiichází trocha pfiirozeného svûtla. Je to nezfietelné, ale nûco tam rozeznávám…“ Ostatní specialisté MimofiádÛ se mezitím v‰emoÏnû pokou‰eli dob˘t do té poãítaãové IP adresy. SnaÏili se ji vysledovat zpût k poskytovateli pfiipojení a urãit pfiibliÏnou polohu pfiístroje.

Nûkdo vykfiikl: „Je to v oblasti vnitfiního Los Angeles.“ A tím taky vût‰ina pátrání na základû IP adres konãí. Postupovat dál znamená získat soudní pfiíkaz, nebo vyuÏít postupÛ

C

334

ilegálního hackera a nabourat se pfiímo do souborÛ poskytovatele internetového pfiipojení. Tahle IP adresa ov‰em vypadala neobvykle. Zdálo se, Ïe smûfiuje k jakémusi fingovanému poskytovateli, kter˘ technicky parazituje na sluÏbách moÏná deseti jin˘ch providerÛ. Jako kdyby nûkdo kaÏd˘ den kradl pár drobn˘ch od tisícovky bank, aby ãasem získal dostateãn˘ balík a mohl si otevfiít vlastní banku. „Ale kde v Los Angeles?“ dotazoval se Riggins. „Pracuju na tom…“ „Tak pfiidej.“ Riggins se znovu otoãil ke Constanci. „Co jsi tam vidûla?“ Operativec pfiiblíÏil pohled na okno a digitálnû ho zvût‰il.

Teì se dal zfietelnû rozeznat zasnûÏen˘ vrchol nûjaké hory.

Riggins zavrtûl hlavou. „Hele,“ zvolal. „Prve jsi pfiece fiíkal, Ïe je to nûkde v Los Angeles.“ „Taky Ïe je,“ odpovûdûl mu specialista. „Tolik uÏ víme.“ „Kde je odsud nejbliωí lyÏafisk˘ areál?“ Zaznûlo nûkolik jmen. Bear Mountain. Mountain High.

Mount Baldy. Snow Valley. Snow Summit. V‰echny leÏely severov˘chodnû od mûsta, smûrem dál do hor na Antelope Valley. „Ne,“ nesouhlasil jeden z operativcÛ, ktefií pátrali po IP adrese. „To není správn˘ smûr. My si myslíme, Ïe tohle je na jih od mûsta.“ „To není moÏn˘,“ fiekla Constance. „Tohle je docela urãitû zasnûÏená hora. KdyÏ se nám ten vrchol podafií urãit, moÏná bychom mohli pomocí triangulace…“

Hollywood

Dark zíral na temn˘ monitor a ãekal, Ïe se je‰tû nûco bude dít.

Tímhle to pfiece nemohlo skonãit. Skfiípal nûco chtûl. Chtûl pokraãovat ve své závûreãné hfiíãce.

Tak proã to ticho?

335

Pak se ãernou digitální mlhou ozval její hlas. „Steve?“ „Sibby, jsem tady. Co se dûje? Je tam s tebou?“ „Já se h˘bu… otáãím…“ „Jsem tam pfiímo u tebe. Pamatuj si to. I kdyÏ nás pfieru‰í a neusly‰í‰ uÏ mÛj hlas, jsem s tebou. Budu na tebe mluvit. Pfiijdu si pro tebe.“ „Já vím, Ïe pfiijde‰,“ fiekla. „A pak se podíváme do Disneylandu. My v‰ichni.“ „To ví‰, Ïe jo, drahou‰ku.“ „Ach boÏe, Steve, kdybys tak vidûl to dûÈátko. Nikdy jsem nevidûla nic tak nád–“ A potom nic. Jen skfiípûní koleãek pfiemísÈujících se po betonové podlaze.

Dál se tváfií tiskl k monitoru, pátral po jakémkoli náznaku obrazu, po sebemen‰í známce toho, co se bude dít dál.

Ozval se nûjak˘ funiv˘ zvuk, kter˘ postupnû pfie‰el v chechtot. Ten nefiád se smál. A pak se obrazovka zachvûla a zcela potemnûla.

Bylo po pfienosu.

Ale na tom nezáleÏelo. Sibby mu poskytla to, co nedokázalo celé Oddûlení pro mimofiádné okolnosti, v‰ichni jeho detektivové i analytici se sv˘mi postupy.

Vodítko.

Disneyland.

Byli snad nûkde poblíÏ Anaheimu? Pro zaãátek tím nûco mûli, ale zÛstávalo to natolik neurãité, Ïe jim to bylo témûfi k niãemu. Kdyby jen ten grázl nepfieru‰il signál, moÏná by jim Sibby naznaãila víc.

Ale aspoÀ nûco.

Dark poslal Constanci SMS: ZKUSTE OBLAST ANAHEIMU. DISNEYLAND.

336

Budova na Wilshire č. 11000

„Co se to ksakru stalo?“ ptal se Riggins. „Ztratili jsme to…“ zamumlal jeden z operativcÛ shrben˘ nad klávesnicí. „No tak to obnovte.“ „Zkou‰ím se zalogovat, ale pofiád mû to odpojuje.“ „Zkou‰ej to znovu.“ „To dûlám.“ „Kurva, tak se snaÏ víc!“ Na druhé stranû sálu si mezitím Constance pfieãetla Darkovu zprávu a znovu se zahledûla na monitor. Snûhem pokryt˘ vrcholek.

Anaheim.

A vzápûtí zaÏila jeden z tûch nádhern˘ch okamÏikÛ, pro které Ïila, ale jeÏ nikdo neumûl ocenit – ãirou radost z toho, Ïe jí to najednou sepnulo.

Ta zasnûÏená hora není skuteãná. Je to vrchol Matterhornu – v Disneylandu! Její rodiãe ji na náv‰tûvu Disneylandu brávali kaÏdé léto – tedy kaÏdé léto aÏ do doby, neÏ se rozvedli.

Skfiípalovo obydlí stojí nûkde poblíÏ jednoho z nejznámûj‰ích míst celé jiÏní Kalifornie!

337

kapitola 90

Hollywood 19:13

ark v‰í silou pra‰til do stûny hotelového pokoje. Sádrokarton úder pûsti nevydrÏel a ve zdi se objevila snad tfiiceticentimetrová díra. Nebyl to zrovna nejchytfiej‰í ãin – zvûdav˘ provozní to mohl sly‰et. A kaÏdou chvilku mohl zaklepat na dvefie pokoje.

Ale Dark prostû musel dát prÛchod své zufiivosti. Jeho nervová soustava to nemohla sná‰et donekoneãna.

Cítil naléhavé nutkání nûkoho zabít, a rozumová ãást jeho mysli ho dokázala taktak brzdit.

Takhle uÏ se necítil nûkolik let. Od tûch dob, kdy ho pfiipravili o adoptivní rodinu. V tu chvíli mu srdce explodovalo jako supernova, stfied jeho du‰e se zhroutil do nesmírnû hustého jádra, do shluku Ïeleza bez citu. To Ïelezo pak s sebou vláãel po celém svûtû a vrhal ho proti v‰emu, o ãem usoudil, Ïe stojí mezi ním a tou pavouãí pfií‰erou, která mu to udûlala. A potom, po roce krvavého, zdrcujícího, ãerného neúspûchu, mu v‰echno ostatní v tûle shofielo, ve‰keré jeho smysly se rozpálily dobûla a pak ledovû vychladly… vyhofiely, aÏ z nich nezbylo vÛbec nic.

Sibby ten popel rozhrábla a v místech, která sám uÏ dávno povaÏoval za pustá, na‰la pár ostrÛvkÛ tepla. Pfievracela oharky, zvolna, peãovala o ten oheÀ tak dlouho, aÏ se zaãal znovu cítit jako ãlovûk.

D

338

A teì, kdyÏ se ocitla v rukou toho maniaka, jako by Darkovi nûkdo vhodil do prsou tfií‰tivou bombu. Cítil, jak mu uvnitfi v‰echno hofií, otfiásá se a hroutí.

Nic na svûtû nepotfieboval víc neÏ zniãit Skfiípala… a pfiitom teì nemohl dûlat nic jiného neÏ ãuãet na mrtv˘ rámeãek vyhledávaãe a odolávat poku‰ení mr‰tit laptopem pfies pokoj, odervat z nûj víko a prsty vydloubat v‰echny klávesy… „Poãkejte… Jo! Napotfietí to vy‰lo. Jsme zpátky.“ Riggins s Constancí spûchali k monitoru, kter˘ vyplnila Skfiípalova tváfi. Vypadalo to, Ïe jeho ústa pfiekrytá zipem vytváfiejí brázdu pfiímo v rovinû obrazovky a Ïe se z ní kaÏd˘m okamÏikem vztyãí jeho masit˘ jazyk. „Constance Brielleová,“ fiekl. „Vím, Ïe jsi tu s námi. Tohle se t˘ká i tebe.“ V‰ichni se naráz otoãili. Ona si ale ostatních nev‰ímala. Jako pfiimrazená zírala na obraz jeho úst, jako by to byla ústa BoÏí, chystající se nahlas vypoãítat její hfiíchy. „Máme si toho hodnû co fiíct,“ pronesl Skfiípal. „My v‰ichni.“ A vzápûtí se jeho tváfi vytratila. Kamera teì mífiila na Sibby. „Steve?“ „Jsem tady,“ odpovûdûl Dark a dot˘kal se LCD obrazovky koneãky prstÛ. Vnímal slabouãkou energii pixelÛ, jeÏ se vydávala za její vlastní teplo. „TakÏe jsme v‰ichni na pfiíjmu?“ zeptal se Skfiípal a znovu namífiil kameru na sebe. Na pravé paÏi choval miminko, stále je‰tû navléknuté do tûsného bílého obleãku. „Je dÛleÏité, abychom vyfie‰ili nûkolik vûcí, neÏ to skonãíme.“ âím víc Constance hledûla na Skfiípala, tím víc si uvûdomovala, Ïe on je vidí. Vypl˘valo to z nespoãetn˘ch detailÛ jeho vystupování. Takhle si nepoãíná ãlovûk, kter˘ oslovuje imaginární obecenstvo. On je v‰echny vidûl.

339

Musí mít v téhle místnosti sledovací kameru. A moÏná ne jednu.

Jak? Constance nespou‰tûla oãi z obrazovky, ale rukama nahmatala pero a lísteãek na vzkazy. Naãmárala na nûj: Pokraãujte TI·E v triangulaci. Potfiebuju jeho polohu CO NEJD¤ÍV. V˘sledek jen pro mû.

Pfiedala vzkaz operativci vedle sebe a sevfiela mu ruku prsty, aby mûla jistotu, Ïe pochopil.

Skfiípal si uhladil neexistující záhyby na pfiiléhavém latexovém obleku a natoãil obliãej ke kamefie jako televizní moderátor.

Sebevûdomû. S rovn˘mi zády. S naprostou jistotou tváfií v tváfi obecenstvu.

A kdyÏ je mûl v‰echny pohromadû, zaãal hovofiit.

340

kapitola 91

krátce po půlnoci, Den otců

sem na zemi proto, abych zbavil lidi jejich hfiíchÛ a pfiipomnûl jim nebeské ctnosti,“ pronesl Skfiípal do kamery. „ „AÈ uÏ se jedná o vdovské dûvky, co pfii‰ly o v‰echnu nadûji, ale pak se spustily kvÛli penûzÛm od vlády, které je mûly uti‰it. Nebo o teplou‰ské knûze, ktefií zapomnûli na víru a zneuÏívají dûti v domnûní, Ïe si budou moct vÏdycky nûjak vymodlit cestu z vûãn˘ch plamenÛ. AÈ uÏ jde o mladistvé delikventy, co si mÛÏou v‰echno dovolit a hledají jen samé vzru‰ení, aniÏ jsou ochotni nést za to dÛsledky. Nebo o pokryteckého ochránce státu, kter˘ nedokáÏe ochránit ani své nemanÏelské dítû.“ „Zniãím tû,“ fiekl Dark do obrazovky.

Skfiípal se na nûho podíval. Pod maskou se culil. Dark to poznal podle toho, jak se latex zvrásnil. „Nebo bezradn˘ federální vy‰etfiovatel, kter˘ neumûl ochránit svou adoptivní rodinu pfied jedinou malou smrtelnou bytostí.“ „Na mnû si nic nenajde‰,“ procedil Dark. „Kolem sebe nevidí‰ nic neÏ hfiíchy, ale svoje vlastní zloãiny nevnímá‰. To chce‰ na svûtû pozabíjet úplnû v‰echny? Poslat v‰echny do pekla? Jen do toho. Ale doufám, Ïe uÏ mበsbaleno, protoÏe aÏ tû dostanu do rukou, bude‰ je následovat.“ Skfiípal naklonil hlavu na stranu. „Já se nebojím, St˘˘˘˘˘ve.

Dnes veãer jsem chtûl promluvit ze dvou dÛvodÛ. Zaprvé, chtûl bych ti odpustit tvoje hfiíchy.“

J

341

„Na to ti jebu,“ odsekl Dark. „Vypadá to, Ïe je to tvoje univerzální odpovûì. Ale jestlipak ví‰, co tohle slovíãko znamená? Nenauãila tû to náhodou tvá macecha? MoÏná Ïe ti pfii tom zepfiedu sahala na spodky, aby se to neminulo úãinkem, co? Postavil se ti trochu? Pofiád o ní je‰tû fantazíruje‰, Steve?“ „K vûci.“ „KdyÏ jebe‰, tak dûlበdítû. AspoÀ BÛh to tak chtûl. A ty jsi dítû udûlal.“ „Jo. Je u tebe ve sklepû. A já si pro nû pfiijdu, ty po‰ahanej grázle.“ „Tvoje dítû?“ opáãil Skfiípal. „Jsi si tím jist˘?“ Skfiípal se zaãal fiehtat. Nemohl si pomoct. Jakmile to jednou zaãalo, tûÏko to dokázal zastavit. Byl to zvífieck˘ chechtot, kter˘ ho provázel uÏ od dûtství. Vybublal z nûj, jakmile dal prÛchod emocím. Nûkdy bylo tak tûÏké se udrÏet. Desítky let se zvládal podrobovat mimofiádné sebekontrole. Ale teì byla jeho cesta témûfi u konce, a jeho tûlo jako by si to uvûdomovalo.

Ale uÏ dost legrace. Nestává se kaÏd˘ den, Ïe ãlovûk mÛÏe zniãit svého úhlavního nepfiítele pouh˘mi nûkolika slovy. „O ãem to mluví‰?“ zeptal se Dark. „To dítû není tvoje,“ fiekl Skfiípal. „Je moje.“ „Lháfii.“ „Ale kdepak. Abys vûdûl, uspal jsem Sibby právû tu noc, kdy jsi zapomnûl na ctnost umûfienosti a vrazil jsi sv˘ho laãn˘ho ptáka do Constance Brielleové.“ Darkovi ztuhla krev v Ïilách.

PaneboÏe. On to vûdûl.

342

kapitola 92

onstance se zmocnil pocit, jako by tu v fiídicí místnosti stála nahá, obklopená muÏi, ktefií na ní mohou zkoumat sebemen‰í chybiãku, kaÏd˘ pupínek ãi vrásku.

Jak to mohl vûdût? Ona to nikomu nefiekla. Dokonce ani své matce ve Filadelfii. Tohle bylo tajemství, které si s sebou chtûla vzít do hrobu, a soudu ãelit aÏ pozdûji. JenomÏe soud podle v‰eho nastal právû teì. „Ona si to dala vzít, St˘˘˘˘˘˘ve,“ pokraãoval Skfiípal. „Ale to pro tebe není Ïádná novina, viì? Dokonce jsi jí nabídl ‰ek, kter˘pak to byl… ano, ták, ‰ek ãíslo 1183, Ïe jí pomÛÏe‰ zaplatit za ty… sluÏby? Ale ona ho roztrhala a vyhodila tam, kde ho mohl najít úplnû kaÏd˘. Nu, pfiinejmen‰ím kdokoli vybaven˘ ruliãkou lepicí pásky a spoustou volného ãasu.“ Constance si to nyní vybavila. DarkÛv bodav˘ nezájem, jeho chlad ji tenkrát rozzufiil. Ale pfienesla se pfies to. Jelo se dál.

Teì sice zrovna nemohla vidût DarkÛv obliãej, ale pfiemítala, jestli by na nûm spatfiila vÛbec nûjakou odezvu. „Ále, nedûlej si z toho tûÏkou hlavu,“ fiekl Skfiípal na obrazovce. „Constance to chtûla v‰echno ututlat. Nechtûla ti pÛsobit Ïádné potíÏe. Proã by tû mûl obtûÏovat nûjak˘ dal‰í Ïivot a doÏadovat se tvé pozornosti? To by pfiece pro tebe bylo zlé, Ïe, St˘˘˘˘ve?“ Constance usly‰ela, jak se ve Skfiípalovû doupûti rozlehl

C

343

ozvûnou DarkÛv hlas. Zafival tak silnû, Ïe úplnû zahltil maliãk˘ mikrofon u laptopu a vyznûl zkreslenû. „DrÏ hubu!“ „AÈ se propadnu, jestli nefiíkám pravdu,“ pokraãoval Skfiípal. „Klidnû si vyfiíznu jazyk u kofiene – tady pfied kamerou.

Pfiijmu kaÏd˘ trest za svÛj hfiích. Nebudu uÏ nikdy moct znovu lhát. JenomÏe já nelÏu, viì, Darku?“ Tohle je pfiece ‰ílenec, co plácá samé lÏi. Nic víc. Sibby se pokusila ta slova nevnímat a soustfieìovat se na miminko. Jediné, na ãem záleÏelo, bylo dostat jejich maliãkou holãiãku z tohohle pekla Ïivou. Nic jiného nebylo dÛleÏité – ona, Steve, nic z tohohle.

Ale ta slova se jí pfies to v‰echno vplíÏila do vûdomé mysli.

Vrazil jsi sv˘ho laãn˘ho ptáka do Constance Brielleové… Ona si to dala vzít, St˘˘˘˘˘˘ve…

Sibby si vzpomnûla na ten veãer, kdy Stevovi fiekla tu novinu o miminku. Pfiedtím byla tolik obezfietná – poãínala si mnohem opatrnûji neÏ kdykoli v Ïivotû. A kdyÏ v jeho oãích spatfiila ten ‰Èastn˘ záblesk svûtla, vûdûla, Ïe od této chvíle uÏ bude v‰echno dobré.

To je úÏasn˘, fiekl tehdy.

Sibby, já jsem se ti to pokou‰el fiíct, pronesl nyní.

A do toho tich˘ hlas Constance: Byla to moje chyba, Sibby. ·lo o jedinou noc. Vím, Ïe to byla hnusná vûc. Zbavila jsem se toho, protoÏe jsem vám nechtûla pfiidûlat problémy. Beru na sebe plnou odpovûdnost.

A znovu Steve.

Já taky. SnaÏil jsem se ti to fiíct. „Mlãte, drÏte sakra huby, v‰ichni, jenom zachraÀte moje dûÈátko z toho hrozn˘ho snu!“ vykfiikla Sibby. „Vidíte, jak se hned zaãneme navzájem nenávidût, kdyÏ zapomeneme na to, co nás uãí nebesa?“ pronesl Skfiípal do kamery.

344

„My v‰ichni máme malá tajemství. Já zabíjím lidi, vy zabíjíte lidi. Ale kdyÏ to udûlám já, aspoÀ to nedrÏím v tajnosti.“ Poté sundal kameru ze stativu. Celou obrazovku teì vyplnila jeho prázdná tváfi. „KaÏd˘, koho jsem kdy poslal do pekla, si to zaslouÏil,“ fiekl Skfiípal. „Vy s Constancí jste zniãili jeden Ïivot, já proto se Sibby udûlám to samé. Oko za oko, a svût bude slep˘. Musím pfiiznat… Ïe zmafiit tenhle nebude lehké. UÏ jsem si hodnû zvykl.“ A po tûchto slovech pfieru‰il internetové spojení.

Technici od MimofiádÛ se pustili do horeãné snahy odhalit problém, ale zakrátko zjistili, Ïe pfiíãina je v elektrickém zdroji, jenÏ zaãal prudce kolísat, sílit a zase slábnout, jako by nastala boufika, která mûla vnést chaos do jejich jistiãÛ.

Po nûkolika vtefiinách se v‰ak pfiísun energie obnovil a na v‰ech monitorech se objevil nov˘, zrnit˘ ãernobíl˘ obraz. „ Chcete-li sledovat tento „pfiím˘ pfienos , pfiihlaste se na LEVEL26.com a zadejte kód: run4fun

345

kapitola 93

y obrazy nebyly nic jiného neÏ zábûry sledovacích kamer pfiicházející ze samého srdce pekla.

Latexové ruce pokládají dûÈátko do otevfiené kovové klece.

Miminku je zima. Pláãe. Natahuje se po své matce…

Obraz sebou ‰kubne.

Matka je zbavena pout na zápûstích, teì ji ‰kádlí bfiitvou. PfiejíÏdí jí pfies Àadra. Po nohou. Prstech. Krutû, bez slitování, jako kdyÏ fiezník tr˘zní kufie, kterému se chystá useknout krk. Matka leÏí strnulá hrÛzou, ale není jí to nic platné. ¤ezník je odhodlan˘.

Obraz poskoãí.

Matka je zbavena pout na kotnících, podafií se jí kopnout netvora kolenem do obliãeje a vyhrabe se z nemocniãního lÛÏka, slepû klop˘tá, tápe kolem sebe, vyka‰lává sliny, kfiiãí…

Obraz se zachvûje.

Matka kfiiãí do kamery, kfiiãí na nás v‰echny, a my vidíme, jak ji fiezník pronásleduje, v ruce bfiitvu, houpavû poskakuje, hadovitû se svíjí, honí ji sv˘m dûsiv˘m podzemím a dlouhou chodbou, aÏ ji koneãnû udolá…

Obraz se znovu zachvûje. ¤ezník teì svírá bfiitvu ve vzduchu. Zdá se, Ïe je rozhodnut stáhnout ze svého obûtního kufiete kÛÏi...

Obraz se zachvûje, jako by ani kamera nedokázala sledovat to, co ji donutili zaznamenávat.

T

347

A fiezník teì drÏí v zakrvácen˘ch rukou miminko, pozvedá je jako obûtinu nûjakému dávnému a zapomenutému bohovi… „Co má tohle ksakru znamenat?“ V‰ichni pfiítomní ve strategickém sále MimofiádÛ se otoãili a spatfiili ministra obrany Normana Wycoffa. Ko‰ili mûl na rozhalenku a pod oãima mu visely tmavé kruhy. Z temene hlavy trãely kratiãké vlasy, aÏ skoro pfiipomínal kachÀátko, které se zrovna vyklubalo z vejce.

Operativec od poãítaãÛ promluvil první: „Myslíme si, Ïe je v Anaheimu.“ Tohohle se Riggins dûsil. Pofiád doufal, Ïe Wycoff bude dûlat to samé co v‰ichni papalá‰i – zÛstane krucinál stranou a nechá je pracovat. Wycoff kolem sebe sice s velkou oblibou ‰tûkal rozkazy, ale kdyÏ do‰lo na vûc, nikdy do toho pfiímo nestrkal nos. To, Ïe se tu objevil, jenom potvrzovalo, Ïe mûl Dark pravdu. Tohle byla zatracenû osobní záleÏitost.

A váÏné zneuÏití moci. „Myslíte?“ opáãil Wycoff. „Máte nûco opravdov˘ho, nebo nás jenom vodí za nos, jako to bylo s tou adresou na Yucca Street?“ Specialista Wycoffa rychle seznámil s posledním v˘vojem a dal si záleÏet, aby zdÛraznil, Ïe ten prÛlom s Matterhornem byl jeho nápad. Constance Rigginsovi zamumlala do ucha, Ïe si potfiebuje odskoãit na dámy, a zaãala se vytrácet pryã.

Wycoff to postfiehl. „Agentko Brielleová. Na slovíãko.“ Constance si povzdechla a vrátila se k ministru obrany. Sklonil se k ní tak blízko, Ïe kdyby chtûl, staãilo by mu trochu natoãit hlavu a ukousl by jí náu‰nici. „¤ekl jsem vám, Ïe poÏaduju nejnovûj‰í zpravodajsk˘ informace v tu samou nanosekundu, kdy je získáte,“ procedil Wycoff. „Tak co teda dûláte?“ „Svoji práci,“ odpovûdûla Constance. „Tohle jsme dali dohromady doslova pfied nûkolika vtefiinami. Chcete, abychom tu zrÛdu chytili, nebo ne?“ 348

Wycoff si ji chvilku pfiemûfioval pohledem. Její vlasy, rty, pak její Àadra. Byl opil˘. Cítila, jak z nûj stoupá v‰emi póry skotská. Ministrovy oãi v dÛlcích tûkaly, neschopné zaostfiit na nûco urãitého po del‰í dobu. „Máme to!“ vykfiikl nûkdo z operativcÛ.

Do prãic, probûhlo Constance hlavou. DokáÏe tohle nûjak pozdrÏet? „Sem s tím,“ ‰tûkl Wycoff. Z kapsy uÏ tahal své BlackBerry. „Já to je‰tû ovûfiím,“ ozvala se Constance a vykroãila k expertovi. PoÏádala ho, aby údaj rychle zapsal na kousek papíru – aby nedo‰lo k nûjaké chybû, jak fiekla. Pak ten prouÏek papíru pfienesla na jin˘ stÛl, nûco k poznámce je‰tû pfiipsala a nesla ji Wycoffovi. „No tak, honem,“ pobízel ji. „Papírování se mÛÏete vûnovat, co je libo, aÏ bude tenhle zmrd mrtvej a pod zemí.“ „Tady,“ podávala mu ústfiiÏek papíru. „Jen jsme to nechtûli zkomolit. Asi byste dost nerad, kdyby se BoÏí hnûv snesl na nûjakého obyãejného civilistu s dûtmi, co bydlí ve stínu Disneylandu, Ïe, pane ministfie?“ „Disneylandu?“ zeptal se, a pak se podíval na ten kousek papíru, na kterém stálo: Playa Del Rey 1531 Anaheim Wycoff vyrazil pryã, bez jediného nazdar nebo vlezte mi na záda, mobil pfiitisknut˘ k uchu. Pfieãetl do telefonu adresu. „Máte to? Po‰lete tam úderné síly. V‰echny Ïivé cíle zniãit. Jo, hned teì. V‰echno, v ãem bude tepat srdce, musí zemfiít…“ Operativec, kter˘ na tu adresu pfii‰el, zmatenû vstal. „Poãkejte – agentko Brielleová, myslím, Ïe to ministr fiíkal ‰patnû –“ To uÏ se k nûmu rychle pfiitoãil Riggins, aby zasáhl. PoloÏil mu ruku na rameno a odvádûl ho zpátky k jeho Ïidli na koleãkách. „Agentka Brielleová ví, co dûlá,“ fiekl mu. „Teì se vraÈte 349

ke stroji a dejte mi vûdût v‰echno, co se vám podafií zjistit o té adrese, kterou jste objevil.“ O chvíli pozdûji ve‰la Constance na dámskou toaletu, vybrala si kabinku aÏ na konci, zvedla si sukni, stáhla kalhotky a posadila se. Na okamÏik zÛstala jen tupû zírat na ‰edé kovové dvefie kabinky, ponûkud zmatená tím, jak najednou její kariéra dospûla aÏ do tohoto bodu.

Pak se z letargie rychle probrala a zmáãkla tlaãítko rychlé volby. Volala Darkovi. „Co jsi zjistila?“ zeptal se. „V‰iml sis toho ok˘nka v rohu obrazovky?“ „Ne,“ pfiiznal Dark. „A co jako?“ „Nejlep‰í vodítko, jak˘ jsme zatím v tomhle pfiípadu zjistili.

Podafiilo se nám vyuÏít triangulace a nûjak jsme zjistili adresu.

Je tu ale problém: fiítí se tam skvadra Wycoffov˘ch hrdlofiezÛ.“ „Potfiebuju víc ãasu.“ „Mበho mít,“ pokraãovala. „Podstrãila jsem Wycoffovi ‰patnou adresu. Ta správná je San Martin Drive 1531 v Anaheimu.

Mበasi patnáct minut, co se mi je podafií drÏet mimo, neÏ jim to sepne. Jeì.“ „Dûkuju ti, Constance. Nemít te–“ „Jeì uÏ!“ Dark dupl ve svém ukradeném autû na plyn a vyrazil po ãtyfiistapûtce na jih. Mífiil k Disneylandu.

350

kapitola 94

San Martin Drive 1531, Anaheim, Kalifornie

en dÛm vypadal, jako by ho sem cosi zaválo ze ‰patného desetiletí a on tu jen náhodou pfiistál, v souãasné dekádû, uprostfied roztaÏeného pfiedmûstí speãeného sluncem.

Budova na San Martin Drive s ãíslem 1531 byla na rozdíl od okolních domÛ ranãerského stfiihu klasickou venkovskou stavbou ve viktoriánském stylu, s konzolami pod okapy a s prÛãelím lemovan˘m verandou s ozdobnou laÈkovou treláÏí. PÛsobila dojmem, jako by vznikla je‰tû pfiedtím, neÏ si lidé uvûdomili, jak by vlastnû obydlí v jiÏní Kalifornii mûla vypadat. Styl domu byl inspirován architekturou, pouÏívanou na prahu dvacátého století v Nové Anglii.

Ve‰keré ozdobné prvky uvnitfi byly bílé. Podlahy, stûny, stropy – dokonce i okna mûla krémovû bíl˘ nátûr. Dark, sám cel˘ v ãerném, opatrnû postupoval po bílém koberci, pistoli s laserov˘m zamûfiovaãem pfiipnutou k pravému boku, malou bra‰nu s vybavením upevnûnou na levém. Vybavil se mu jeden v˘rok z Raymonda Chandlera – vypadal nenápadnû jako tarantule na nad˘chané bábovce s bílou polevou.

Skfiípal mûl rozhodnû zvlá‰tní smysl pro svûtlo a tmu. Tak aÈ. Darkovi teì staãilo jediné: aby ta drobná ãervená teãka spoãinula na nûkterém Ïivotnû dÛleÏitém kousku jeho ãervovitého tûla – fieknûme na ãele. A potom jeden stisk kohoutku a bude po v‰em.

T

351

Pfied ním se objevily bílé dfievûné dvefie s krvavou ‰mouhou u koule kování. UÏ jen nápis P¤ÍMO TUDY by ho mohl pra‰tit do oãí víc.

Bylo naprosto zjevné, Ïe ho Skfiípal oãekává.

Bílé mramorové schody vedly dolÛ. Dark sledoval krvavé ‰lápoty – ‰pinavé, rozmazané. Mífiily obûma smûry, jako by kdosi vycházel vzhÛru ke dvefiím, ale pak si to rozmyslel a zase se vrátil dolÛ.

Byly to Sibbyiny stopy?

Dark se ve dvefiích na chvilku zastavil. Svûtla tu dole bylo pomálu. Rychle vytáhl zrcátko pfiipevnûné k tenké kovové tyãce – sniperskou pomÛcku, umoÏÀující pohled za roh.

V odrazu spatfiil Sibby, pfiipoutanou k nemocniãnímu lÛÏku, celou zalitou krví. Mûla na sobû tolik ran a ‰rámÛ, Ïe bylo tûÏko k poznání, kde zaãínají a konãí.

Nemysli na svou adoptivní rodinu. Nemysli na to, co jim ten netvor udûlal. Sibby je naÏivu, na niãem jiném nezáleÏí. MÛÏe se vyléãit, aÈ uÏ jí spáchal cokoli. My v‰ichni se mÛÏeme vyléãit.

Musí‰ jen zabít toho netvora, vzít svou rodinu a vrátit se domÛ.

Dark odhodil zrcátko, teì uÏ hru na schovávanou pustil z hlavy. Tady pravidla konãila. UÏ Ïádné hry. Vytáhl pistoli a vynofiil se zpoza rohu, aby vyhledal Skfiípala.

Stál tam a drÏel si miminko na prsou. „¤íkal jsem si, Ïe si tohle nenechበujít,“ fiekl netvor. „Jsi pfiipraven naplnit svÛj osud?“

352

kapitola 95

ark namífiil pistolí Skfiípalovi na ãelo. Vládlo tu pfiítmí, ale ne zase takové, aby nevidûl na jeho bílé tûlo, jeÏ se kroutilo jako ãerv. Nahofie si Dark moÏná pfiipadal hodnû nápadn˘, zato tady dole SkfiípalÛv bíl˘ oblek témûfi záfiil.

V‰echny klouby se mu pohybovaly jako písty, skoro jako v rytmu nûjaké písnû, která znûla jen v jeho hlavû.

DûÈátko záfiilo také. „PoloÏ dítû na zem, nebo –“ „Nebo co, St˘˘˘˘˘˘ve? Zabije‰ mû? Netroufne‰ si vystfielit.

Zbloudilá kulka by totiÏ mohla zasáhnout moje nejdraωí malé dûÈátko.“ „To není tvoje dítû,“ sykl Dark. „Tak proã nás nezastfielí‰ a nepfiesvûdãí‰ se? Udûlej nám obûma krevní testy. Jen sleduj, jak si pravda proklestí cestu na povrch. Pravda vyjde vÏdycky najevo. VÏdycky. Teì uÏ to ví‰. BÛh nás nepfiestává sledovat.“ Dark se pokou‰el správnû zacílit. âerven˘ bod zamûfiovaãe trhanû pfiebíhal po Skfiípalovû tûle. Steva uÏ svrbûla ruka, jen to zmáãknout.

JenÏe jakmile mu paprsek zamûfiovaãe pfiipravil pÛdu pro pfiesn˘ v˘stfiel, Skfiípal sebou ‰kubl stranou a sm˘kl dítûtem do jiné polohy – pouÏíval je jako lidsk˘ ‰tít. Tady v podzemí vládlo moc velké ‰ero. Riziko chyby bylo pfiíli‰ vysoké.

D

353

A dítû uÏ mezitím zaãalo nafiíkat. Nelíbilo se mu, Ïe s ním házeli sem a tam, zvedali je nahoru dolÛ. Tady dole byla zima a páchlo to tu jako v márnici. Co se mu asi honilo tou malou hlaviãkou?

JeÏí‰i, Dark se pfiistihl, Ïe kdyÏ o dítûti uvaÏuje, napadá ho jenom slÛvko „to“. VÏdyÈ ani neví, jakého je pohlaví – se Sibby se pfied ãasem rozhodli, Ïe se nechají pfiekvapit. Vût‰ina otcÛ se tuhle zprávu dozví hned v prvních vtefiinách po porodu. Zato jejich dítû pfii‰lo na svût v ‰ílencovû sklepní kobce. Prvními zvuky, jeÏ sly‰elo, byl náfiek jeho t˘rané matky a do toho lÏi téhle odporné zrÛdy.

A k tomu teì jasnû ãervené znamení laserového zamûfiovaãe v rukou jeho táty.

Vítej na svût, maliãké. Je to podivnûj‰í svût, neÏ by sis dokázalo pfiedstavit. „Îe bys mûl nûjaké problémy?“ vysmíval se Skfiípal. „Nepomohlo by trochu svûtla?“ Loktem se dotkl kovové desky, která pfiipomínala nemocniãní instalace, a podzemí rázem zaplavilo záfiivkové svûtlo. A spolu s ním se k Ïivotu probudila stovka obrazovek pfiipevnûn˘ch ke stûnám.

Osvûtlovaly Skfiípalovy tajné prostory – místa, jeÏ úspû‰nû ukr˘val po tfii desítky let.

Cel˘ dospûl˘ Ïivot strávil tím, Ïe to tu budoval, zalezl˘ jako v nofie.

V Oddûlení pro mimofiádné okolnosti uÏ celá léta usuzovali, Ïe Skfiípal musí mít nûjakou domovskou základnu, brloh, kam mÛÏe relativnû snadno zavlékat své obûti. Spekulovali o tom, Ïe to tam bude dokonale vybavené nejrÛznûj‰ím zafiízením, a co je taky dÛleÏité, zvukovou izolací.

A kdyÏ to teì Dark koneãnû spatfiil, mysl mu zaplavila hrÛza.

354

kapitola 96

ypadalo to, Ïe k vybudování tohoto prostoru netvor pouÏil dva druhy stavebního materiálu: sledovací monitory a lidská tûla. Pokud ãlovûk hodnû pfiimhoufiil oãi, s trochou ‰tûstí rozeznával jenom ty obrazovky, z nichÏ kaÏdá byla napojena na videokameru v jiném místû: Air Force Two. Quantico – hlavní fiídicí sál MimofiádÛ. DarkÛv domov v Malibu. Sibbyin teì uÏ prázdn˘ nemocniãní pokoj. A desítky dal‰ích namátkou zvolen˘ch interiérÛ – rodinné domy, byty, úfiady –, jeÏ v‰echny nabízely vstupní bránu do prostoru, kudy nûkdy Skfiípal pro‰el. Zjevnû si velmi rád udrÏoval pfiehled o místech, která jednou nav‰tívil.

Ale kromû toho si odtamtud Skfiípal pfiiná‰el i upomínky.

PozÛstatky lidsk˘ch tûl. A právû jimi byly vyplnûny mezery mezi obrazovkami. Lebky, kosti, klouby, Ïíly, rÛÏové svalstvo, zakalené oãní bulvy, houbovité ‰edé mozky, to v‰e dokonale uchované s vyuÏitím techniky plastinace. Ostatky slouÏily jako jakási malta, která drÏela monitory a poãítaãové vybavení pohromadû.

SkfiípalÛv koneãn˘ v˘smûch lidské tûlesné formû. „Jsi první, kdo vidí moje dílo, St˘˘˘˘˘˘ve,“ ozval se tvÛrce. „Jen do toho. Pofiádnû se tu porozhlédni. Prozkoumej to. MoÏná Ïe tu nûkde rozpoznበúlomky jedné nepatrné lebky. MoÏná se ti v krvi zachvûje i trochu tvé vlastní DNA. To by mû moc

V

355

zajímalo. Byla to opravdu velká námaha, probrat se v‰ím tím medicínsk˘m odpadem, neÏ jsem na‰el to pravé, a nerad bych se zm˘lil.“ „Ty jsi zabil…“ „Neskonale víc lidí, neÏ si kdo dokáÏe pfiedstavit,“ fiekl Skfiípal. „Jen obãas za mnou zÛstane nûjaké tûlo, kdyÏ chci nechat zprávu. Ale zdá se, Ïe mou práci nikdo nechápe… kromû tebe.

Ví‰, byl jsi uÏ blízko, kdyÏ jsi onehdy mluvil s Constancí. Líbilo se mi, jak jsi to podal – s tím svat˘m Petrem, vzpomíná‰? Nebylo to úplnû dokonalé, ale nebyl jsi daleko.“ „Ty jsi sledoval úplnû v‰echno.“ „Myslí‰ s tímhle? Ne, ne, ne. Tohle není víc neÏ sloÏené oko obyãejné mouchy ve srovnání s v‰emocn˘m vidûním Otce. Ne, Darku, sledoval jsem jenom tebe a osoby kolem tebe. TvÛj Ïivot jsem zaznamenával celé roky. Vidûl jsem kaÏd˘ tvÛj pohyb.

Sly‰el kaÏdou rozmluvu. Sledoval jsem kaÏdou vtefiinu kaÏdé hodiny kaÏdého dne. Není nic, co bych o tobû nevûdûl, nebo o Rigginsovi, o Constanci, nebo o na‰em proradném ministru Wycoffovi.“ Dark se ke Skfiípalovi pfiiblíÏil. „Ty ale nejsi BÛh.“ „Ne,“ pfiipustil Skfiípal. „Ale On mû seslal. Copak sis to pofiád je‰tû neuvûdomil?“ „Îije‰ v totálních pfieludech.“ „Ne, jenom mluvím v podobenstvích. Odhoì smrtelnou slupku a naslouchej svou du‰í,“ pokraãoval Skfiípal. „Vím, Ïe aspoÀ ãást tebe mi dokáÏe naslouchat. Nebyl bys pfiece do‰el tak daleko, pokud bys nemusel. A nesetkali bychom se znovu v ¤ímû.“ Nesetkali znovu? pfiemítal Dark. Ne. V ¤ímû to bylo pfiece poprvé. On se mû pokou‰í zmást. Nekomplikuj si to zbyteãnû. Rozsekni tomu netvorovi lebku. Najdi to vedení, co mu ovíjí chorobn˘ mozek. Vytahej to. Vyrvi v‰echny ty dráty a u‰krÈ ho s nima. „TakÏe ty se pokou‰í‰ ukázat nám hfií‰níkÛm, v ãem se dopou‰tíme chyb,“ pronesl Dark.

356

„Ne, mnû nejde o Ïádné trestání hfiíchÛ,“ odpovûdûl Skfiípal. „SlouÏím spí‰ jako stráÏní oheÀ Boha a v‰ech jeho nebesk˘ch ctností.“ V Darkovû mysli cosi sklaplo. TakÏe sedm. Ne hfiíchÛ. Hfiíchy zná kaÏd˘. Kdo si ale vzpomene na jejich protûj‰ky – na ctnosti? „Zajisté si je pamatuje‰,“ pokraãoval Skfiípal. „KoneckoncÛ, tvá fale‰ná rodina tû zapsala na takzvanou katolickou ‰kolu. No tak. Pojì si je spoleãnû vyjmenovat. Moudrost…“ Darkova mysl vífiila z minulosti do pfiítomnosti. Pokou‰el se o vymezení této ctnosti ve svûtle nedávn˘ch krveprolití. Nemohl se tomu ubránit. Nemohl na to nemyslet.

Moudrost spoãívala v projevení správného úsudku. Pokud se Skfiípal povaÏoval za pfiíklad moudrosti, pak s touto lekcí vyrukoval v New Yorku. „Vdovy z 11. záfií,“ nadhodil Dark ti‰e. „No vida – vûdûl jsem, Ïe mi naslouchá‰! A co takhle spravedlnost?“ Viníci budou potrestáni. A trest bude odpovídat provinûní. „Kluci, co kupovali pivo.“ „Víra?“ „Ti knûÏí. ·est potrestan˘ch za ãiny jin˘ch, ktefií pozbyli víru a ubliÏovali dûtem.“ „Nadûje.“ „Nezabil jsi ty vdovy, jenom konû. Oãekával jsi, Ïe se polep‰í. Vkládal jsi v nû nadûji.“ „Fantastické, Darku! A nyní ctnosti z dne‰ního veãera, nejdfiíve láska.“ „Pomohl jsi Sibby porodit.“ „Umûfienost?“ „Nechal jsi na‰e dítû Ïít.“ „A koneãnû… stateãnost.“ „Ty a já. Právû tady v tomhle suterénu. Schopnost postavit se tváfií v tváfi na‰im nejhor‰ím obavám. Je to tak? Jsme tady proto, abychom stanuli proti sobû, ty zmrde? Ty se mû bojí‰?“ 357

Skfiípal teì dítû pevnû svíral, zaãal vydávat podivn˘ syãiv˘ zvuk a cel˘ se kroutil – jako by mûl kdesi v hrudním ko‰i pomeranã a pokou‰el se z nûj vymaãkat ‰Èávu. Mezi zuby mu zaãala prosakovat ãerná Ïluã. Skapávala dûÈátku na maskovanou hlaviãku. „Tak dlouho jsem na tuhle chvíli ãekal,“ za‰eptal. „Nemበani tu‰ení.“

358

kapitola 97

a fiadû monitorÛ nad Skfiípalovou hlavou Dark spatfiil shluk bûÏících postav v uniformách. Poznal je. MuÏstvo Wycoffov˘ch Dark Arts. Vyskakovali z dodávek, pu‰ky v rukou. BlíÏili se, aby zahájili smrtící úder. Pouze jich tentokrát bylo víc neÏ jen dva. Jen podle toho, co zahlédl, urãitû nejménû pÛltucet.

Netrvalo jim to sem ani tûch patnáct minut. „A teì ty – postav se svému strachu, mÛj bratfie,“ pronesl Skfiípal. „Nedûlej to!“ Ale Skfiípal to udûlal. Obûma rukama vyhodil miminko vysok˘m obloukem Darkovi nad hlavu.

Ne ne ne ne NE… Dark upustil pistoli, prudce se pfietoãil a udûlal nad podlahou dva ohromné skoky, ruce nad hlavou. DûÈátko letûlo pfiíli‰ vysoko, pfiíli‰ rychle, pfiíli‰ z dosahu – Za sebou usly‰el rychlé ‰ourání krokÛ a kovové zacvakání, ale – na to nemysli, soustfieì se na dítû – To uÏ nesmírnû rychle padalo na beton.

Dark se naslepo vrhl obûma rukama vpfied, bez jakéhokoli pomy‰lení, jak asi skonãí na zemi – protoÏe na jeho pádu nezáleÏelo. Jenom na tom, aby zachránil dûÈátko. Sibbyino dûÈátko.

Svoje dûÈátko –

N

359

Koneãky prstÛ zachytil mûkk˘ t˘l dûtské hlaviãky, a oba spoleãnû prudce dopadli na podlahu.

Ani nevûdûl jak, ale rukama se mu pfiece jen podafiilo ochránit kfiehkou lebku miminka pfied nárazem.

Darkovy plíce se usilovnû pokou‰ely vzpamatovat. KdyÏ dopadl na zem, vyrazil si dech. Ale ani na tom nezáleÏelo. D˘chání nebylo dÛleÏité. D˘chat mÛÏe pozdûji. DÛleÏité bylo jen to, aby odsud hned teì dostal Sibby a to dítû.

Zdvihl ho a posbíral se na nohy. Novorozenû na jedné ruce, druhou zvedl pistoli. Ale kde je ten netvor? Co je s tím slizk˘m zkurven˘m gráz– Tamhle. ·ourající se, svíjející se bílá skvrna.

Dark zamífiil a stiskl spou‰È. Ucítil, jak sebou dítû, jeÏ drÏel pod rukou, s prásknutím v˘stfielu ‰kublo a ucuklo.

JenomÏe cíl pfiímo nezasáhl; sly‰el, jak se Skfiípal potutelnû chechtá. „Minuls,“ utrousila zrÛda.

Dark vyrazil vpfied. Nehodlal pfiipustit, aby se historie opakovala – tady nejsou v fiímském kostele. Tohle není Ïádné le‰ení. Teì mûl pfied sebou netvora lapeného v jeho vlastním sklepení, a Dark byl rozhodnut kopat, stfiílet, stíhat a mlátit, dokud toho netvora nenajde, aÈ uÏ se pokusí schovat kdekoli – Tamhle.

Kroutil se pod ãímsi, co pfiipomínalo tûÏkou dfievûnou hoblici. Vychrtlá noha se stahovala pryã, schovávala se za v˘plÀové dvefie úloÏného prostoru – Dark se rozbûhl a podpatkem zprudka nabral roh stolu, aÏ ho pfievrátil na bok. Vystfielil, vypálil je‰tû jednou, pfiímo do otevfien˘ch dvefií, jako by stfiílel do chfitánu nûjaké obludy. Dítû zaãalo plakat, a – Nic. Skfiípal uvnitfi nebyl.

Ksakru!

A pak – 360

Tamhle o kousek dál. Bíl˘ pfiízrak se sunul nelidsk˘m, svíjiv˘m pohybem chodbou. Dark k sobû dítû pevnûji pfiitiskl – nechtûl ho nikde odloÏit, tady rozhodnû ne –, vyrazil za Skfiípalem a modlil se za jedin˘ pfiesn˘ zásah. Jednu kulku, co rozrazí ten latex, jeho tkáÀ, nervy a tfieba i nûjakou kost, aby ho to na pár vtefiin ochromilo, protoÏe víc neÏ pár vtefiin Dark nepotfiebuje…

Udûlal tfii kroky, ale najednou cosi vybuchlo.

V pravém bicepsu pocítil prudkou ránu jako palicí, aÏ zavrávoral. Dark se chytil za paÏi a otoãil.

Skfiípal se k nûmu blíÏil, v ruce pistoli, z níÏ se je‰tû koufiilo.

I Skfiípal mûl tedy zbraÀ. „Áchich-ách,“ pitvofiil se Skfiípal zpûvavû, a vzápûtí vystfielil znovu.

Kulka tentokrát zasáhla Darka na noze. Zhroutil se na zem.

Dítû mu vypadlo z rukou a zaãalo vfiískat; na tváfiiãce se mu objevila jasnû ãervená barva. Dark hmátl do ledvinky, kterou mûl upevnûnou u boku. Prsty ‰mátral po ostré hranû, o které vûdûl, Ïe tam nûkde musí b˘t… „KdyÏ nebojuje‰, není to Ïádná zábava,“ po‰Èuchoval ho Skfiípal. „No tak, seber se. Bojuj! Svût tomu bude pfiihlíÏet!“ Dark se otoãil. DûÈátko leÏící tam nûkde na odporné podlaze vyráÏelo plaãtiv˘ náfiek. Skfiípal se sklánûl tûsnû nad Darkov˘m obliãejem, do nozder mu vypou‰tûl smrdut˘ dech, pronikavé ãerné uhlíky oãí ho propalovaly z bezprostfiední blízkosti… „DrÏ hubu,“ procedil Dark, do rozepnutého zipu v masce, kter˘ pfiekr˘val Skfiípalova ústa, vrazil tfii prsty a zatáhl smûrem k sobû. V okamÏiku, kdy na nûho netvor v latexovém obleku pfiepadával, tváfi roztaÏenou v dûsivém úsmûvu, Dark mu sekl po krku ostfiím karborundové fiezaãky na sklo.

Hrana profiízla latexov˘ povrch a proÈala SkfiípalÛv krk, otevfiela se ‰eredná seãná rána a jako by se z nitra pod ní vyvalily ve‰keré páry samotného pekla. Místností do v˘‰ky témûfi ãtyfi metrÛ vytryskla ãerná krev.

361

Skfiípal se pokusil vykfiiknout, ale vydal ze sebe jenom nezfieteln˘, zahlcen˘ klokot.

A vzápûtí Dark netvorovi strhl masku – zcela ten materiál u krku pfierval. Latex se okolo svíjejícího se, ‰lachovitého hrdla ãistû roztrhl a pfies spodní ãást panensky bílého obleku se valila jasnû ãerná krev.

Dark pohlédl Skfiípalovi do odhaleného obliãeje.

A uvidûl, Ïe je naprosto… tuctov˘.

Mdlé ãerné oãi, jeÏ uÏ teì nevypadaly tak dûsivû. Vyholená kostnatá lebka. Úzké ãelo zbavené oboãí. ZkaÏené zuby. Skvrnitá pokoÏka. Odrostl˘ podivín, zneuÏívan˘ chlapec, kter˘ nikdy nevyrostl ze své zá‰ti a v dÛsledku toho dal naplno prÛchod nenávisti.

Nenávisti, jeÏ byla tak silná, aÏ mu v Ïilách zãernala krev. „Tak ty mበrád fiíkanky?“ zeptal se Dark. „Jednu bych pro tebe mûl. MoÏná jsi ji uÏ sly‰el. Vlastnû vím, Ïe ano.“ Netvor si tiskl prsty do rány na krku, jako by ji tak snad mohl ucpat. Ruce se mu tfiásly. Koulel ãern˘ma oãima.

Dark vstal, aãkoli v paÏi a na noze, kam ho zasáhly kulky, cítil stra‰livou bolest. Krátce se porozhlédl po muãírnû a ihned spatfiil, co chtûl. Skfiípal proti tomu nemohl nic dûlat, teì uÏ jen chrchlal, poka‰lával a plival.

Dark se vrátil a nyní stanul nad Skfiípalov˘m svíjejícím se tûlem. V rukou svíral malou stfiíbfiitou sekyru. „Máma se mraãila na dceru,“ odfiíkával Dark, „ta na ni vzala sekeru. Do ruky ji Lizzie vzala, ãtyfiicetkrát mámu Èala, a aby táta nezávidûl nic, jemu dala je‰tû víc –“ A s poslední slabikou opsala ãepel sekery oblouk a zakousla se netvorovi do pravého ramena.

Dark znovu pozvedl sekeru, tentokrát s ní Èal do Skfiípalova levého ramena a párátkovû tenkou paÏi mu ãistû oddûlil od tûla.

Trup se svalil na bok a neÏ se zastavil, trochu sebou za‰kubal.

Z rány se vyvalila ãerná krev a potfiísnila ãepel sekyry dfiív, neÏ ji Dark staãil opût zvednout a vybrat si dal‰í místo, kam ji zatnout.

362

Kyãelní kloub pravé nohy, tûsnû pod Skfiípalov˘m bokem.

A teì levá kyãel.

Vytáhlé nohy, jeÏ netvorovi umoÏÀovaly plíÏit se, lézt po ãtyfiech, skr˘vat se a kroutit, uÏ netvofiily souãást jeho tûla. Nyní se z nich staly ‰palky masa a kostí. Ty uÏ mu znovu nenarostou.

Budou jen krvácet a stydnout, aÏ nakonec shnijí v nicotu.

Dark ‰vihl sekerou vzhÛru do vzduchu a cítil, jak mu tváfi zkropily teplé kapky smrduté krve. Zápach to byl pfií‰ern˘, témûfi jako by té stvÛfie Ïilami proudila tekutá síra.

Pohlédl dolÛ a spatfiil, Ïe Skfiípal k nûmu vzhlíÏí, v obliãeji naprost˘ klid. âerné oãi mûl pohrouÏené do jeho. Jako by nûco oãekával.

Tu má‰! Tady má‰, na co jsi ãekal!

O co jsi mû prosil – Dark sly‰el sám sebe, jak mu z hrdla vyrazil radostn˘ v˘kfiik.

– celou – pootoãil zápûstí, aby mûl správn˘ úhel – tu – a zaÈal sekyru Skfiípalovi do krku – dobu! a pod drtiv˘m úderem ostfií, jeÏ se zakouslo do tvrdé pátefie, se Skfiípalova hlava odkutálela po podlaze sklepení.

KdyÏ Skfiípal zaslechl, jak Dark odfiíkává svou r˘movanou dûtskou fiíkanku, zaplavil ho posvátn˘ mír – pfiestoÏe mu ostfií oddûlilo v rameni pravou paÏi. A pak nohu uprostfied stehna.

Dark byl silák, i se dvûma kulkami v tûle. âepel bez problémÛ pronikala mûkkou tkání i kostmi. Skfiípal sledoval, jak tfií‰È jeho vlastní krve uniká gravitaci a exploduje ve vzduchu nad ním.

Sekyra ho pfiipravila o druhou nohu, pak o zb˘vající paÏi, ale on byl dosud naÏivu.

Jaké to bylo ‰tûstí. Z tohohle nechtûl pfiijít o jedin˘ okamÏik.

ZÛstal pfii vûdomí dokonce je‰tû chviliãku poté, co mu ãepel pfieÈala krk a zastavila se aÏ o podlahu. Bylo to zvlá‰tní. Sly‰el 363

ten zvuk, kdyÏ se pfieru‰ila pátefi, ne u‰ima, ale uvnitfi hlavy.

OkamÏik se mu vûdomí vytrácelo a zase vracelo, a Skfiípal se úpornû snaÏil zÛstat ve smrtelném stavu je‰tû alespoÀ o pár vtefiin déle.

Na svém nebeském poslání dlouho a tvrdû pracoval a vûdûl, Ïe uÏ by si zaslouÏil odpoãinek, ale pfiesto se je‰tû chtûl zoufale udrÏet na tomto svûtû, ãistû pro to, aby vidûl, jak to celé skonãí. Îe mu Dark rozfiízl krk, to bylo zlé. Popravdû fieãeno, s nûãím takov˘m Skfiípal naprosto nepoãítal. V tûch poãáteãních okamÏicích smrti ho napadlo, zda by se ta díra v hrdle nedala nûjak ucpat, aby mohl vyslovit pár posledních slov. JenomÏe místo toho z nûho vy‰ly jen ‰eredné, kfieãovité zvífiecí zvuky. To bylo velmi zlé.

Tolik se mu snaÏil fiíct poslední vûc.

Pokou‰el se mu podûkovat.

364

kapitola 98

ahofie nad schody se ozval hfimot, jak nûkdo násilnû vyráÏel dvefie a rozbíjel okna. Dusot tûÏk˘ch bot po podlaze. Dark naslouchal, aby aspoÀ vûdûl, kolik ãasu jim se Sibby zbylo. Jak dlouho to asi potrvá, neÏ najdou tu zkrvavenou dvefiní kouli a mramorové schody za nimi? A pak…

Sibby v‰ak uÏ v Ïádném pfiípadû pfiíli‰ ãasu nezÛstalo. Maniak jí tûlo úplnû zohavil, rozfiezal s chirurgickou dÛkladností. ≈adra byla pryã. Nohy a bfiicho pokr˘valy pruhy fiezn˘ch ran. „Dostaneme tû odsud,“ lhal Dark, jen co poloÏil miminko na lÛÏko a do‰el k Sibby. KÛÏi na zápûstích a kotnících mûla kfiídovû bílou. Zulíbal jí zápûstí, snad jediné místo na tûle, jeÏ jí nekrvácelo.

Sibby zavrtûla hlavou a podívala se na nûho. Pokusila se promluvit, ale z úst jí místo toho vyhrkla krev. „Holka, bude to dobr˘,“ mumlal ti‰e Dark, i kdyÏ dobfie vûdûl, Ïe je to jen zboÏné pfiání. ZmocÀoval se jí ‰ok. Zfiítelnice se zuÏovaly. „Ne,“ hlesla pfiece, „nebude.“ Její hlas znûl zprvu spí‰ jako kloktavé zavrzání, pfiesto mu vûnovala líbezn˘ úsmûv. Vzápûtí si musela odka‰lat, jak se jí v ústech hromadila krev. „Nemluv tak.“ „Tak se ti splnil ten nejhor‰í sen,“ vypravila ze sebe Sibby. „Jsi otcem krásn˘ mal˘ holãiãky.“

N

365

Dokonce i Dark se tomu musel usmát. KdyÏ se tenkrát na zaãátku Sibby dozvûdûla, Ïe je tûhotná, dûlali si z toho legraci.

Dark jí fiekl, Ïe se modlí, aby to byl kluk, protoÏe holka by pro nûj znamenala konec. Musel by pak nepfietrÏitû ãíhat u dvefií a zahánût v‰echny potenciální nápadníky. „Jestli bude podobná mamince, tak to jsem v tûÏk˘m prÛ‰vihu,“ dodal Dark.

Sibby se usmála a vzápûtí si znovu odka‰lala.

Upfienû se na sebe dívali, v‰echny Ïerty a pfiedstírání postupnû odeznívaly, aÏ se z nich staly dvû du‰e, propojené v úrovni, jeÏ procházela mimo bûÏné smysly. Slova uÏ pfiíli‰ neznamenala.

Oba si uvûdomovali, kdo jsou, k˘m byli dfiív, a co se blíÏí. Dark cítil, jak se mu srdce vzpíná vzhÛru a souãasnû hroutí dovnitfi. „Postarej se o ni,“ promluvila koneãnû Sibby. „Vyzdobila jsem jí pokojíãek, doufám, Ïe se ti bude líbit.“ O ni. TakÏe dûÈátko je holãiãka. Gratulujeme, tatínku. „AÈ ti s ní zÛstane v srdci i kousek ze mû.“ Znovu se nadechla…

A pak bylo po v‰em.

Vzápûtí do místnosti vtrhli muÏi z Dark Arts.

Sibby Darková mûla kdysi sen. V uliãce v supermarketu potkala jednoho muÏe. Îili spolu nad oceánem, vzali se a ãekali spolu miminko, a pak ji jednoho dne ten muÏ jejích snÛ pozval na veãefii do její oblíbené restaurace a ona se na nûj usmála nad svíãkami a zaplavila ji vdûãnost, vdûãnost za tenhle její Ïivot, za Ïivot, kter˘ spolu pfiivedou na svût, a na niãem jiném nezáleÏelo.

A ten sen nikdy neskonãil.

366

kapitola 99

e, ksakru, nedûlejte to!“ V‰ichni se otoãili – vãetnû Darka. „ KdyÏ ti dva agenti vrazili do místnosti, ani se nenamáhal tím, aby se otoãil. Mohl jen usuzovat, Ïe jsou to ti Wycoffovi opatrovníci – vyholenec a jeho kamarád s chybûjícími prsty. Mûli odji‰tûné zbranû a ‰tûkali rozkazy, aby se ani nehnul a lehl si s rukama za hlavou.

Dark se neotoãil, ani kdyÏ zaãali zvracet, jakmile spatfiili, co je obklopuje. Mrtvá tûla. Monitory. Puch. LouÏe ãerné krve tryskající z rozsekaného tûla netvora, kter˘ se svého ãasu schovával lidem pod postelí a ve skfiíních. „JeÏí‰ikriste, co to kurva je…?“ Ale nûkolik vtefiin nato zahfimûl jin˘ hlas. A Dark ho poznal.

Riggins. Právû on agentÛm Dark Arts fiíkal, aby to ksakru nedûlali.

AÏ poté se Dark obrátil.

Riggins mûl zvednuté ruce, dlanûmi vpfied, aby ukázal, Ïe nedrÏí Ïádnou zbraÀ. AgentÛm se díval zpfiíma do oãí. „NeÏ udûláte nûjakou pitomost,“ pokraãoval, „tak se kolem rozhlídnûte, ho‰i. Pfiipadá vám to jako bûÏná operace? Kouknûte na to dítû, co má ten muÏ v náruãí. Podívejte se na tu Ïenu vedle nûj. Jmenuje se Sibby Darková, a kdyÏ se dneska ráno probrala, musela bojovat o Ïivot. Tohle je její manÏel a v náruãí má

N

367

jejich dítû, kter˘ se narodilo teprve pfied pár hodinama v t˘hle odporn˘ kobce. Já vím, jak˘ máte rozkazy. Vím, Ïe je to va‰e práce. Já dûlám zase svou. Ale prosím vás, abyste si to nechali projít hlavou a rozhlídli se tu kolem. Opravdu byste to chtûli udûlat?“ Nellis uÏ tohohle vyhofielého chlapíka stfiedního vûku sledoval natolik dlouho, aby pochopil, Ïe to dost moÏná myslí váÏnû.

Oni mûli podle sv˘ch rozkazÛ v tomhle domû v‰echny zlikvidovat. Ale nemluvnû? Co se narodilo Ïenû, kterou sem nûkdo odvlekl a t˘ral, v téhle márniãní dífie?

Ne, i pro temné agenty Dark Arts existovaly vûci temné aÏ pfiíli‰.

HrÛzy tohohle sklepení… K ãertu, Nellis bude zatracenû rád, pokud se mu tyhle v˘jevy vÛbec nûkdy podafií vymazat z hlavy, aÏ uÏ budou pryã z povrchu zemského. Ve vzduchu tady viselo aÏ pfiíli‰ otázek, pfiíli‰ nejasností.

A bûhem nûkolika posledních dní mu tenhle utahan˘ agent, na kterého se teì díval, sv˘m zpÛsobem docela pfiirostl k srdci, i kdyÏ by to nikdy nikomu nepfiiznal. „Dej si pohov,“ nafiídil Nellis McGuireovi.

Dark vidûl, jak se k nûmu blíÏí Constance a vztahuje k nûmu ruce. PÛsobila jako cosi ze sna, z jiného Ïivota. „Mohla bych?“ zeptala se.

Zprvu Dark vÛbec nepochopil, co má na mysli. Pak se podíval níÏ a uvûdomil si, no jo, vÏdyÈ vlastnû drÏí miminko. Svou maliãkou holãiãku. V nûjak˘ okamÏik ji musel zvednout z podlahy. Zvlá‰tní, Ïe si vÛbec nepamatoval, kdy to bylo. Je‰tû pfiedtím, neÏ pfiikroãil k Sibby? Nebo aÏ pak? KdyÏ uÏ do místnosti vrazili Dark Arts? Posledních nûkolik minut se mu slévalo do nezfietelné mlhy. I vidûní mu po stranách rozmazanû plavalo.

Cítil, jak mu Constance odebírá dûÈátko z náruãe, ale ta tíha tam nûjak pofiád zÛstávala. Cítil na prsou takov˘ tlak, jako by 368

ho tíÏil Ïulov˘ balvan. Zapotácel se, udûlal nûkolik krÛãkÛ dozadu, narazil na zeì a po ní se sesul k zemi.

Constance to s miminkem slu‰í, napadlo Darka. Mûla si to svoje nechat.

Jejich.

Jeho.

Dark si novorozenû stále je‰tû ani neprohlédl. Nedokázal se odhodlat. NeboÈ co kdyby dûvãátku v oãích nûco uvidûl?

Nûco, co by s ním nemûlo vÛbec nic spoleãného?

Riggins mu poklepal na rameno. „Pojìme uÏ odsud sakra vypadnout.“

369

kapitola 100

ark sedûl na kraji nemocniãní postele. KdyÏ se tehdy koneãnû doãkal pfiíjezdu doktorÛ, nezbavili ho bolesti. Ne tak docela. Spí‰ ji nûjak odsunuli stranou a pobízeli ho, aby se soustfieìoval na nûco jiného. Tady, jen se na to podívejte. Ohromná abstraktní mazanice. Není to zajímavé? Teì se vûnujte tomuhle. Ne bolesti. Bolest tu bude vÏdycky. K té se mÛÏete vrátit kdykoli. UÏ zakrátko ho mûli propustit. Trval na tom.

Lep‰í dokonãit svou rekonvalescenci doma neÏ tady, ve ‰pitále, kter˘ mu jen o to víc pfiipomínal Sibby a hrÛzy, kter˘mi si musela projít.

Kdesi v té nezfietelné ‰edé nicotû mu zaãala do hlavy pronikat my‰lenka. Ucítil, jak se zachvûl. Svaly se napjaly, aÏ to zatahalo za stehy. Ale nedbal na to. „To dítû,“ promluvil.

K jeho pfiekvapení mu kdosi odpovûdûl. „Je v péãi SluÏeb pro dítû,“ ujistila ho Constance. „Chtûli ji dÛkladnû prohlédnout. Zítra ji propustí.“ Ve dvefiích jeho nemocniãního pokoje stáli dva náv‰tûvníci – Constance a Riggins. Constance teì do‰la k jeho lÛÏku, poloÏila mu ze strany na tváfi mûkkou, chladivou dlaÀ a usmála se na nûj. „Je to teda holãiãka, co?“ zeptal se Dark. „To by mû nikdy nenapadlo.“ „Ano, Steve. Pfiekrásná, zdravá malá holãiãka.“

D

370

A pak uÏ to v‰echno nebyla jen ta ‰edá rozmazaná mlha. Pfiece jen to mûlo nûjak˘ smysl. Pfies v‰echny ty masakry a bolest a fiíkanky a lÏi a krev pfii‰lo tohle. Pofiád je‰tû existoval Ïivot. Sibby není mrtvá. Bude Ïít navûky v jejich dceru‰ce. O to je ani ten netvor nedokáÏe pfiipravit.

Ale pfii tûch slovech se Darkovi pfiece jen nûco pronikavû vetfielo do mysli a uvûdomil si, Ïe mu to pÛsobí je‰tû vût‰í bolest neÏ operace a ty stehy. Byla to slova mrtvého netvora, jeÏ huãela onou ‰edou mlhou: Tak proã nás nezastfielí‰ a nepfiesvûdãí‰ se?

Udûlej nám obûma krevní testy. Sleduj, jak si pravda proklestí cestu na povrch. Pravda vyjde vÏdycky najevo. VÏdycky. „Nûco bych od vás potfieboval,“ vyhrkl najednou Dark. „Zavolejte sestru. Vemte mi trochu krve.“ „Na co? Nûco se ti nezdá?“ „Ale ne, o to vÛbec nejde. To dítû. Potfiebuju vûdût, jestli je moje.“ „Potfiebuje‰ si odpoãinout, kamaráde –“ „Musím to vûdût.“ Riggins pfiik˘vl. I v˘raz na jeho tváfii Darkovi fiíkal – je mi to jasné, kaÏdé dohadování by bylo zbyteãné a zbytek rekonvalescence musí poãkat, dokud nebude‰ vûdût pravdu. „Zavolám sem sestru.“

Chcete-li se seznámit s potvrzen˘mi v˘sledky testu otcovství, pfiihlaste se na LEVEL26.com a zadejte kód: father

371

kapitola 101

yhle záleÏitosti obyãejnû mívají urãitá pravidla.

Tûla dopaden˘ch sériov˘ch vrahÛ se po nûjakou dobu uchovávají v márnici. âasto se stává, Ïe rÛzné sloÏky si z nich kousek vyÏádají – zvlá‰tû jistá vûdecká oddûlení. Lovce lidí povaÏují za jak˘si trochu odli‰n˘ Ïivoãi‰n˘ druh, kter˘ si zaslouÏí dÛkladnûj‰í zkoumání. Zpráva o Skfiípalovû smrti pronikla vûdeck˘mi kruhy a v‰ichni se z nûj doÏadovali nûjakého vzorku.

KoneckoncÛ ‰lo o zcela nov˘ druh dravce. Monstrum, jaké svût dosud nespatfiil.

Zvlá‰tní exempláfi. Level 26.

Dark to ov‰em nechtûl pfiipustit.

Ne‰lo jen o dûsivé sny – i kdyÏ ty byly stra‰né samy o sobû.

V˘jevy, jak se vrahova odseknutá ruka, stále v rukavici, hemÏí po podlaze jako bílá tarantule. Táhne za sebou vlastní oddûlenou paÏi zpátky k trupu. Îíly ‰vihají ven jako ãervi, v dychtivé snaze znovu se pfiipojit k hostitelskému tûlu. Oãi – ty jeho ‰eredné ãerné oãi – v dÛlcích opût pfiicházejí k Ïivotu. A potom jeho znovu oÏivlé tûlo vylézá zpod dûtské post˘lky, natahuje se po miminku, a dítû si jen brouká, netu‰í nic o tom, co se na nû chystá…

Ano, byly to hrÛzné noãní mÛry.

T

373

Ale do toho se mu vtírala pfiedstava, Ïe by Skfiípal mohl nûjak˘m zpÛsobem Ïít dál, byÈ by ‰lo tfieba jen o Petriho misku v laboratofii nûkterého státního ústavu. To pfiece je jist˘ druh nesmrtelnosti, a nûco takového Dark nehodlal pfiipustit. Musel ho zniãit do posledního sebemen‰ího kousku. Spálit mûkké tkánû, kosti zmûnit ve speãen˘ prach. I u nejposlednûj‰í buÀky musela puknout bunûãná membrána, aby se její obsah rozpustil v nicotu.

Po cel˘ svÛj dospûl˘ Ïivot dûlal Skfiípal v‰echno pro to, aby po sobû nezanechával Ïádné stopy. Dark usoudil, Ïe by bylo správné vyplnit mu toto pfiání i po smrti.

A právû proto tu teì stál. V soukromém krematoriu, kde Skfiípalovy smrtelné ostatky spoãinuly v krabici z odolného tuhého kartonu. Riggins poru‰il minimálnû tucet pfiedpisÛ, aby se to mohlo uskuteãnit, ale co taky mohl v téhle fázi dûlat – fiíct bohuÏel, to nejde? Kdepak, zafiídil to bez odmlouvání a diskuzí.

AÏ ho Dark podezfiíval, Ïe Riggins sám chce toho hnusného nefiáda upraÏit se stejnou chutí jako on sám.

Skfiípal o sobû tvrdil, Ïe je otcem Sibbyina dítûte. Test otcovství na‰tûstí fiíkal nûco jiného. A po dne‰ku uÏ na povrchu zemû po tom netvorovi nezÛstane jediná smrtelná stopa.

Dark pfiik˘vl a zamûstnanci krematoria zatáhli za páku. Krabice zaãala pomalu zajíÏdût do pece. Uvnitfi uÏ boufiily plameny.

Pohfiebáci si tu krabici zpoãátku prohlíÏeli dost podezfiívavû – kdo taky hrome pfieváÏí mrtvoly v kartonov˘ch krabicích?

A kdyby jenom to, ale dokonce i tûlo bylo rozdûlené na nûkolik kusÛ, naházen˘ch do krabice jako fláky masa. Odsekané paÏe a nohy. Rozsekan˘ hrudník. Useknutá hlava s dosud otevfien˘ma oãima.

Riggins jim ale ukázal placku a od té chvíle uÏ to brali ãistû vûcnû.

Krabice se trochu zhoupla nahoru dolÛ, jak se blíÏila k ústí pece, rozpálené na tisíc stupÀÛ Celsia.

374

Plameny se na krabici hltavû vrhly.

Krabice vzplála, zpoãátku se kroutila a bortila, ale zdálo se, Ïe ãásti tûla uvnitfi Ïáru je‰tû vzdorují.

Zamûstnanci se chystali pfiirazit dvefie pece kovov˘mi tyãemi, ale Dark zvedl ruku, aby je zadrÏel.

Chtûl to vidût aÏ do posledních podrobností.

Potfieboval to vûdût.

Pfiistoupil k peci blíÏ, tak blízko, aÏ cítil, jak se mu Ïár vpaluje do pórÛ na tváfii. Uvnitfi k nûmu vzhlíÏely Skfiípalovy mrtvé ãerné oãi – jako by ho i teì popichovaly a odmítaly se vzdát ohni.

Ale nakonec se pfiece jen podvolily, zapûnilo to a zmûnily se v maliãké temné tÛÀky nicoty. Kusy masa, jeÏ b˘valy jeho tûlem, intenzivním Ïárem zãernaly. Kosti se horkem spekly a rozpadly na kusy.

Asi po hodinû pracovníci krematoria zmûnili polohu ostatkÛ. Kovov˘mi hrábûmi a tyãemi je pfieskupili tak, aby zajistili správné a dÛkladné spálení.

Po dal‰í hodinû uÏ zbyl jenom popel a tvrdo‰íjné vápenaté kousky, které se daly prohrábnout a rozdrtit na malé bílé ãásteãky.

Skfiípal byl pryã.

Vrah 26. kategorie byl zcela vyhlazen z povrchu zemského… navÏdy.

Jeho sklepení bylo dÛkladnû vyãi‰tûno od ve‰ker˘ch fyzick˘ch stop vãetnû tlejících pozÛstatkÛ jeho obûtí.

Ale nakysl˘ zápach pálícího se masa se udrÏel v nosních dutinách zamûstnancÛ krematoria je‰tû po dlouhou fiadu dní, bez ohledu na to, jak se ho pokou‰eli vyplavit pomocí sprejÛ, vaty a nakonec i soln˘ch roztokÛ. I Dark a Riggins mûli stejn˘ problém.

Pach není totéÏ co mlha nebo d˘m. Ve skuteãnosti jej tvofií ãásteãky té vûci, kterou ãlovûk cítí, jeÏ pronikají do nosních dutin a váÏou se na tamní receptory.

375

AÏ bude Dark krmit svou maliãkou dcerku, m˘t si obliãej nebo na sebe pohlíÏet do koupelnového zrcadla, s holicí bfiitvou u tváfie… vÏdy bude muset d˘chat. A Skfiípal se vrátí.

Uprostfied noci, pouh˘ch pár hodin po kremaci, se Dark vzbudil a uvûdomil si, Ïe se dopustil hrozné chyby.

Mûl nechat udûlat aspoÀ nepatrn˘ stûr DNA. Staãil by vzorek pro budoucí referenci pfii posuzování nûjak˘ch nevyfie‰en˘ch zloãinÛ. Pokud se mûl svût Skfiípala definitivnû zbavit, jeho ãiny by bylo dobré roztfiídit, pochopit, zaznamenat. Nemá pfiece smysl pfiedstírat, Ïe ten pfiízrak nikdy neexistoval. Je tfieba ho vtáhnout pod vûdecké reflektory a ukázat svûtu, zatracenû, Ïe i on byl jenom ãlovûk, nic víc.

Dark zíral nûkolik hodin do stropu, ale pojednou si uvûdomil, Ïe pfiece jen existuje jedno místo, kde by mohli Skfiípalovu DNA najít.

Riggins se dobrovolnû nabídl, Ïe se toho ujme.

V‰iml si, jak˘ mûl Dark ve tváfii v˘raz, kdyÏ mu líãil, co by potfieboval. Dark se snaÏil, aby to vyznûlo úplnû nezúãastnûnû a vûcnû, ale Rigginsovi bylo jasné, co mu probíhá hlavou. Dark sbíral síly k tomu, aby dokázal získat DNA z mrtvého tûla své Ïeny. To byl úkol, s jak˘m by se nedokázal vypofiádat Ïádn˘ muÏ. Zvlá‰È po tom, co v‰echno uÏ mûl Dark za sebou.

A tak se tam místo nûho vydal Riggins.

V márnici zvedl Sibbyinu ruku a opatrnû pod jeden z nehtÛ zajel tyãinkou, jako by chtûl setfiít slzu z koutku dûtského oka.

Myslel na to, jakou sílu v sobû tahle Ïena dokázala probudit, kdyÏ se vzchopila k zápasu, pfii nûmÏ s sebou vzala do záhrobí kousek svého vraha. Nehty pronikla netvorov˘m latexov˘m oblekem a vzala s sebou z onoho podzemí kousíãek jeho tkánû.

A tak tu teì na nû ãekal, kdyÏ ho nejvíc potfiebovali.

Osobnû vzorek pfiedal k anal˘ze, posadil se v prázdné laboratofii a ãekal na v˘sledky. Nevûdûl, zda jim z toho vyleze pfiímo 376

nûãí totoÏnost, ale poãítal se slu‰nou pravdûpodobností, Ïe by se jim mohlo podafiit urãit nûjakého pfiíbuzného. V˘sledky ohlásilo digitální cink.

Sedm z jedenácti alelomorf bylo totoÏn˘ch.

Ne, pomyslel si Riggins. Ksakru, to pfiece není moÏn˘.

Krátce nato se ho Dark zeptal na v˘sledky. „Nic,“ odpovûdûl mu Riggins. „Îádná trefa. Ten hajzl byl váÏnû jako ãlovûk odnikud.“ Ze v‰ech lÏí, které kdy musel Riggins vyslovit, byla právû tahle ta nejtûωí.

377

kapitola 102

Hollywodský hřbitov / Wilshire Boulevard

ibbyin pohfieb probûhl v rozostfiené zmûti ãern˘ch oblekÛ, bíl˘ch kfiíÏÛ, pichlav˘ch kvûtin a zdupané hlíny, jejíÏ nasládlá vÛnû visela v tûÏkém letním vzduchu.

Pfiijela její rodina ze severní Kalifornie. Dark se nedokázal sebrat natolik, aby se jim nûjak vûnoval. Byl tu pochopitelnû i Riggins, spolu s Constancí a vût‰inou ãlenÛ t˘mu Oddûlení pro mimofiádné okolnosti, které se mu podafiilo poshánût. Dark se nedokázal koncentrovat, aby si jich pfiíli‰ v‰ímal. Podafiilo se mu soustfiedit jedinû na Sibby.

Na jejich dcerku Sibby, pojmenovanou po mámû.

DûÈátko, jeÏ nemûlo ani tu‰ení, co se dûje, drÏelo v ruãiãkách rÛÏi. Dark si byl jist, Ïe urãitû vnímá její vÛni, ale nic víc. Pro miminka v prvních dnech Ïivota pfiedstavuje svût jen nesmírnû potfie‰tûnou zmûÈ. ZaplaÈpánbÛh za to.

Maliãká Sibby se tiskla tváfiiãkou Darkovi na prsa, tulila se k nûmu pfies ko‰ili. AÏ po chvíli mu do‰lo, co to vlastnû dûlá.

Mûla hlad a hledala mámu.

Tady pfiece mûla b˘t Sibby. Miminko postrádalo maminku.

Knûz hovofiil o spasení a lásce a Království BoÏím, ale Dark ho upfiímnû fieãeno neposlouchal. Nemohl ho poslouchat, protoÏe kdyby teì ta slova vstfiebával a v mysli si je roz‰ifrovával, vedlo by to ke katastrofû. Nechtûlo se mu tady padat na kolena.

Ne s malou Sibby na rukou.

S

378

Vnímal v‰ak, jak knûz pfiestal mluvit, a vzápûtí dav pohlédl na Darka. Asi uÏ pfii‰el ãas. Popo‰el k okraji hrobu a vstoupil na zelenou trávníkovou rohoÏ, kterou tu zamûstnanci hfibitova rozvinuli, aby si truchlící neu‰pinili obuv. Vyndal maliãké Sibby z bled˘ch, mûkk˘ch a zvrásnûn˘ch prstíãkÛ rÛÏi a poloÏil ji na víko rakve. Na temeni hlavy ho hfiálo slunce pozdního dopoledne. „Odpoãívej v pokoji, Sibby.“ Dark se podíval na svou dcerku, jeÏ se mu tváfiiãkou stále tiskla na prsa. Uvûdomoval si, Ïe nemÛÏe chápat, co se kolem dûje, a po letech si na nic z toho nebude pamatovat. Zato vûdûl, Ïe on sám na tuhle chvilku nikdy nezapomene. Jak ta malinká holãiãka vypadala, kdyÏ pod ní do zemû zvolna klesala rakev s její matkou. Byl to moment, na kter˘ nechtûl zapomenout. „Slibuju,“ hlesl Dark ti‰e a sklopil hlavu. Nefiíkal to pro nikoho jiného. Dokonce to nepatfiilo ani Sibby. Spí‰ to pfiipomínal sám sobû.

UÏ jednou pfii‰el o ty, jeÏ mûl rád. O v‰echno ho pfiipravili, a on se stáhl jako zranûné dítû.

Teì si uÏ takov˘ luxus nemÛÏe dovolit.

379

kapitola 103

ohfiební prÛvod se vydal smûrem k asfaltové cestû, na které v‰ichni nechali auta. Riggins kráãel vedle nûho, ale nic nefiíkal. Jen ho zlehka po‰Èouchl koneãky prstÛ, aby ho nasmûroval ke správné limuzínû.

Pfiedtím uÏ Darkovi sdûlil, jak to vypadá s plány na dne‰ní odpoledne: Nûjak uÏ bude muset pfieãkat obûd.

Nechá dítû u Sibbyin˘ch rodiãÛ, ktefií se uÏ své vnuãky nemohou doãkat.

Pak by se mûl s Rigginsem zdejchnout do nejbliωí, nejti‰‰í putyky na Hollywood Boulevardu, a tam se spolu musí co nejdfiív stra‰nû, totálnû zfiídit. „Jestli neskonãíme na pláÏi v Santa Monice ve spodkách a nebudeme jen zvracet, budu stra‰nû zklamanej,“ prohlásil Riggins.

Dark mu na to neodpovûdûl. BudiÏ, mohl by si dát s Rigginsem pivo, a na nûjakou chvíli svûfiit miminko prarodiãÛm. Ale ãas pro popírání skuteãnosti uÏ vypr‰el. V minulosti to zkou‰el.

Nefungovalo to. Musí na to jít jinak. Jsou lidé, ktefií toho ztratili tolik co on – ba i víc –, a nûjak˘m zpÛsobem se jim dafií hrát tu ma‰karádu. Dark by jejich tajemství rád pfii‰el na kloub.

JenÏe právû kdyÏ do‰li k autu, oddûlil se z prÛvodu Robert Dohman, Wycoffova pravá ruka, a zastavil je.

P

380

„Darku. Rigginsi. Brielleová. Potfiebuji s vámi na minutku mluvit.“ Riggins zrudl. „Zrovna teì? Zbláznil jste se? To si snad dûláte srandu!“ „Poskytli jsme vám ãas, kter˘ jste Ïádali,“ odpovûdûl Dohman. „Pohfieb skonãil. Máme spolu je‰tû nûjaké nedokonãené záleÏitosti.“ Riggins pohlédl na Darka, kter˘ na sobû nedal znát Ïádné emoce. To je jedno. AÈ si ten chlap fiíká, co pokládá za nutné, aÈ to máme za sebou. „Ale zkraÈte to,“ fiekl Riggins.

Dohman na tváfii vykouzlil úsmûv, kter˘ jako by fiíkal bude to trvat tak dlouho, jak uznám za vhodné já. „Pan prezident má hodnû pochopení. Nicménû dopustili jste se federálních trestn˘ch ãinÛ. Z tohohle se beztrestnû nevyvlíknete. Normálnû by vám hrozilo doÏivotí.“ „Ale?“ zeptal se Riggins. „Ov‰em prezident má na mysli nûco jiného.“ „Co tím myslíte, nûco jiného?“ zeptal se Dark. „Vy si svá obvinûní odpracujete.“ Riggins rezolutnû zavrtûl hlavou. „Ne, to ne. UÏ jsem vrátil papíry. Konãím.“ „Pak budete neprodlenû zatãen.“ „Víte co,“ opáãil Riggins, „vy jste úplnû stejn˘ neotesanec jako vበ‰éf.“ „Mrzí mû, jaká ztráta vás postihla,“ fiekl Dohman. „Ale postarejte se, abyste si dali v‰echny záleÏitosti do pofiádku. Ohlednû prvního úkolu se vám ozveme bûhem osmaãtyfiiceti hodin.“ Dohman spolu s dal‰ími ãleny personálu z ministerstva obrany odjeli ze hfibitova v závûsu za ostatními truchlícími, ktefií uÏ byli na cestû na obûd. Dark, Riggins a Constance tak zÛstali v horku sami v tichém poli hrobÛ.

381

kapitola 104

Georgetown, Washington, D. C.

eì uÏ by mohli pfiijít kaÏdou minutou.

Wycoff obyãejnû míval tenhle noãní ãas docela rád.

Noãní ãas, kdy okolní svût spal – hlavnû jeho remcající dûti a manÏelka, která umûla b˘t povolná i útoãná souãasnû.

Koneãnû mohl b˘t sám sebou. Nalít si skleniãku a sednout si k poãítaãi. A tfieba i na pár minut zapomenout, Ïe je ministrem obrany.

Pokud jde o vefiejnost, lidem namluvili, Ïe si Wycoff vybírá nûkolik dní, aby „mohl strávit více ãasu se svou rodinou“, coÏ byla v˘mluva, která pokr˘vala celou ‰kálu hfiíchÛ a v˘stfielkÛ.

Jeho Ïena se zase domnívala, Ïe se Wycoff cítí vyhofiel˘. Pokud jde o jeho dûti… no, komu mûl vlastnû co namlouvat? Tûm bylo v‰echno úplnû fuk. Teì byly zalezlé u sebe nahofie, mûly zapnuté iPody nebo si online vymûÀovali bláboly se sv˘mi frackovit˘mi spoluÏáky.

Ve skuteãnosti si Wycoff vybral volno kvÛli tomu, aby dal do pofiádku pár vûcí. Ten SkfiípalÛv pfiípad mohl vyústit v noãní mÛru, která by znamenala konec jeho kariéry, pokud by proti tomu nepodnikl jisté kroky.

Wycoff se podíval na hodinky.

Jasnû, za chvilku uÏ pfiijedou.

Wycoff chvíli pfiemítal o tom chlapci. O klouãkovi, o nûmÏ nevûdûla ani jeho Ïena, ani dûti. NemanÏelském synovi, kter˘

T

382

se nikdy nedozví, Ïe jeho otec b˘val ministrem obrany nejmocnûj‰í zemû planety… a Ïe jeho matkou byla stfiedo‰kolaãka, kterou zmasakroval jeden maniak. Zatímco Wycoffova cesta byla umetená sam˘mi v˘sadami, tenhle chlapec se narodil ve lÏích a pozdûji zaÏil tu hrÛzu, ale kdoví, zda na tom nakonec nebude líp? Wycoffovi hrály do karet ve‰keré myslitelné v˘hody, a kde teì skonãil? âeká, aÏ se objeví dva nesly‰ní zabijáci.

Ne – kdepak u jeho dvefií.

U dvefií Boba Dohmana, jeho loajálního pomocníka.

KoneckoncÛ, pomyslel si, ve Washingtonu hovna vÏdycky padají shora dolÛ. Wycoff byl pfiíli‰ dÛleÏit˘ muÏ, neÏ aby mohl pfiipustit, Ïe ho teì tenhle debakl se Skfiípalem vyhodí ze sedla.

JenÏe ma‰inérie si Ïádala obûtního beránka, a Bob Dohman mûl tu smÛlu, Ïe pro to byl nejlep‰ím moÏn˘m kandidátem.

Nebude to zas tak zlé. Dohman pocítí jenom nepatrn˘ vpich poblíÏ své krkavice, nic víc. A touhle dobou uÏ…

Wycoff se podíval na hodinky.

Nu, touhle dobou uÏ tam vrahové budou. V Dohmanovû bytû v Annapolisu.

Odpoãívej v pokoji, Bobe.

Falls Church, Virginie

Riggins odemkl vstupní dvefie a zaslechl pípnutí – to se ozval jeho bezpeãnostní systém. Klávesnice byla instalovaná na zdi za dvefimi a teì na ní vytrvale blikala protivná ãervená v˘straha.

Zb˘vá dvacet pût sekund…

Pohodil svou cestovní kabelu na linoleum a odstrãil dvefie stranou. Bylo tam devût ãíseln˘ch kláves – vlastnû úplnû banální záleÏitost –, jenomÏe Riggins si zaboha nemohl vzpomenout na kód. Dvû ãíslovky, tím si byl naprosto jist, znamenaly rok, kdy se poprvé Ïenil. Legraãní ov‰em bylo, Ïe si nemohl vybavit 383

ani ten rok. Pamatoval si na dort, na chlast, kapelu… v‰echen ten potfie‰tûn˘ zmatek spojen˘ se sÀatkem mladého páru. Ale ne ten zatracen˘ rok.

Zb˘vá dvacet sekund…

V tomhle bytû nebyl víc neÏ t˘den. ZaplaÈpánbÛh, Ïe nechoval Ïádná domácí zvífiátka. Teì uÏ by bylo pÛl t˘dne po nich.

Zb˘vá patnáct sekund…

Krucinál, musí si ten kód zapamatovat. UÏ toho bylo dost.

Zb˘vá deset sekund…

Tohle bude pûkn˘ trapas, pfiíslu‰ník nejelitnûj‰ího sboru FBI zab˘vajícího se honem na zloãince, a nechá se zaskoãit alarmem ve vlastním bytû?

Zb˘vá pût sekund…

Riggins zíral na klávesnici, stále marnû, pofiád jen Ïasl, jak jen mohl zapomenout nûco tak elementárního, jako je rok své první svatby. Rok, kter˘ tenkrát tolik znamenal.

Nûkolik minut nato se objevila zásahová jednotka. Riggins sedûl na schÛdku pfied vchodem a v ruce uÏ mûl pfiipravenou obãanku.

A vtom mu zazvonil mobil.

Silver Spring, Maryland

Constance Brielleová teì musela nakrmit pár krkÛ.

Na chviliãku k ní zaskoãila sousedka od vedle, tedy aspoÀ to tak fiíkala. Ov‰em misky na krmení a vodu byly prázdné, a koãky se jí teì dotãenû otíraly o nohy.

Constance otevfiela ãtyfii plechovky mokrého krmiva a rozdûlila je na talífie, které jí dala její matka. Rodiãe je kdysi dostali darem, ale dárce se tehdy nûjak netrefil. A tak si teì na nich dopfiávali chicken primavera koãky. No, aspoÀ nûkdo.

Vzpomnûla si na Darka a nûkolikrát uÏ málem sahala po mobilu, Ïe mu zavolá, ale nenapadalo ji, co by mu tak asi fiekla.

384

A nechtûla budit miminko.

Tak si jen sedla na gauã ve svém klidném pfiedmûstském bytû, telefon v ruce, a pfiem˘‰lela, jestli v uplynulém t˘dnu nemûla nûco udûlat jinak. Nûco, co by v jakémkoli smûru cokoli ovlivnilo. Nûco, ãím by se byla vyhnula tomu, Ïe tu teì sedí ve svém klidném pfiedmûstském bytû sama.

A do toho zazvonil její mobil.

Západní Hollywood, Kalifornie

Dark do‰el ke krabici, nûco z ní vytáhl a pfienesl to ke zdi.

Ze stûny uÏ trãel hfiebík. Nahmatal drátûné oãko vzadu a zavûsil zarámovanou fotografii na zeì.

Sibby, pfied rokem, v jemn˘ch Ïlut˘ch ‰atech na pláÏi v Malibu.

Dark obãas zíral na snímky aÏ pfiíli‰ dlouho a uvaÏoval, zda se tohle s ãlovûkem dûje v posmrtném Ïivotû – jestli vstoupí do sv˘ch star˘ch fotografií. Jistû, vÏdycky je to on zmrazen˘ v jednom okamÏiku. JenÏe nûkdy mívá v oãích pohled, kter˘ prozrazuje, Ïe vidí víc neÏ jen bezprostfiední okolí. Dívá se do souãasnosti. Vidí svou budoucnost, bez ohledu na to, nakolik ‰Èastná nebo smutná bude. Nazírá, co bylo, co je a jak to mohlo b˘t…

Dark se vrátil ke krabici a na‰el dal‰í svou oblíbenou fotku: ãernobíl˘ zábûr Sibby na pláÏi – paÏe ladnû zvednuté nad hlavou, boky zhoupnuté na jednu stranu, tak zfietelné stíny, Ïe z ní vytváfiejí málem siluetu. Stojí na bfiehu Tichého oceánu, kter˘ se prostírá zdánlivû aÏ do nekoneãna.

A chystá se tanãit.

Chcete-li si zavzpomínat, co mohlo b˘t, pfiihlaste se na LEVEL26.com a zadejte kód: sunset 385

EPILOG

druh˘ dar

kapitola 105

O dva dny později Západní Hollywood, Kalifornie

ark si vypomohl zuby, otevfiel krabici prá‰kové náhrady matefiského mléka a vsypal její béÏov˘ obsah do plastové dûtské láhve. ProhlíÏel si návod k pfiípravû a pokou‰el se z nûj vyãíst, kolik vody by tam teì mûl pfiidat. Proã to tam nenapí‰ou úplnû jasnû?

Z kohoutku pfiipojeného k domácímu filtru na osmotickou úpravu vody naplnil láhev pfiesnû po rysku. Za‰rouboval uzávûr.

Protfiepal. Mlíãko pro malou Sibby bylo pfiipravené, a byl také nejvy‰‰í ãas. Mûla hlad.

Jeho dceru‰ka Sibby – jemná jako kvûtinka. Velké modré oãi. KdyÏ se rozplakala, znûlo to tak Ïalostnû, Ïe Darkovi srdce usedalo.

A zdálo se, Ïe má hlad pofiád.

Dark tedy sedûl na gauãi a krmil ji, témûfi doãista oslnûn˘ ranním sluncem. Riggins mu tenhle byt sehnal takfika naslepo a Dark jej vyuÏíval jen na pfiespávání. Dnes se ve svém novém bydli‰ti poprvé zdrÏel za denního svûtla. Byla to dost zvlá‰tní pfiedstava. Jeho Ïivot s maminkou Sibby byl naplnûn˘ sluncem, pobytem na pláÏi, hodinami bdûní. V noci se k sobû pfiitulili a snaÏili se uchránit pfied v‰ím ostatním.

A teì je tady se svou dcerou, která spokojenû cucá z láhve s latexovou saviãkou.

D

389

Dark nemûl vÛbec ãas na to, aby vybalil krabice, kromû té Sibbyiny fotky ve Ïlut˘ch ‰atech na pláÏi. Ukázal snímek holãiãce a vysvûtlil jí, Ïe tohle je maminka, která ji bude mít vÏdycky moc ráda. Dark chtûl zasít semínka vzpomínek co nejdfiív a nikdy v tom nepolevit. Stanou se z nich takoví dva sociologové, ktefií budou studovat Ïivot Sibby Darkové, a nemohou opomenout Ïádnou podrobnost.

UÏ mûl toho ukr˘vání pfied smrtí plné zuby. Byl rozhodnut pro zmûnu zaãít uÏívat Ïivota.

Vtom se ozvalo zaklepání na dvefie.

Ten hluk maliãkou Sibby vylekal. Láhev uÏ mûla vypitou – vysála ji do dna. Dark ji jemnû poloÏil, neboÈ zaklepání se ozvalo znovu, teì uÏ s vût‰í naléhavostí. Na okamÏik si pomyslel, jestli má vÛbec otevírat. Vzpomnûl si na v˘rok Blaise Pascala: „V‰echno lidské ne‰tûstí vypl˘vá z jediné vûci, Ïe ãlovûk neumí ti‰e sedût v pokoji.“ JenÏe Dark vûdûl, jak to je. To klepání samo od sebe nepfiestane.

A tak rychle zkontroloval dcerku v jemnû rÛÏovouãkém dûtském ko‰i – chvatnû sestaveném pfiedminul˘ veãer – a ze zásuvky konferenãního stolku vytáhl svÛj devítimilimetrov˘ Glock. „Kdo je to?“ zeptal se Dark. „Kur˘rní sluÏba,“ odpovûdûl mu Ïensk˘ hlas. „Mám tu pro vás nûjakou krabici.“ Dark vyhlédl kukátkem ve dvefiích. Stála tam vysoká, ‰tíhlá Ïena ve stejnokroji kur˘rní sluÏby, vyãesané tmavé vlasy schované pod ãapkou. V rukou drÏela hnûdou krabici oznaãenou jménem firmy dodávající dûtské pleny. Dark to jméno poznal.

Jeden z analytikÛ od MimofiádÛ mu to vybral jako dárek. Na pfiání stálo: To, Ïe jsi od nás ode‰el, je‰tû neznamená, Ïe uÏ nikdy ne‰lápne‰ do hovna. „VydrÏte,“ ozval se Dark. Zasunul si pistoli za opasek u dÏínÛ skoro uprostfied zad, odemkl a otevfiel dvefie. „Steve Dark?“ zeptala se ta Ïena.

390

„Jo.“ „Mohla bych vám to hodit dovnitfi? Musíte mi tu nûco podepsat.“ NeÏ staãil Dark jakkoli odpovûdût, kur˘rka sundala z vr‰ku krabice tabulku vyjetou z poãítaãe a podávala mu ji.

Pohodila krabici s plenami na podlahu, nohou za sebou zavfiela a sundala si ãepici. Dlouhé hnûdé vlasy jí sklouzly aÏ na ramena. Z kur˘rské uniformy vytáhla mobil a vzápûtí stejnokroj jedin˘m pohybem shodila. Pod ním se objevil kanceláfisk˘ kost˘mek. Pár vtefiin a byla z ní úplnû jiná Ïena.

Ale to uÏ jí Dark na hlavu mífiil pistolí. „Jen klid,“ chlácholila ho. „Jsem Brenda Condorová ze SluÏeb pro dítû ve Washingtonu.“ „A co teda znamenají ty pleny?“ zeptal se Dark. „Otevfiel byste mi, kdybych vám fiekla, Ïe mû posílá federální vláda?“ Dark pfiik˘vl. To tedy uhodla. Kdyby mu fiekla, Ïe ji posílá vláda, moÏná by dvefie nejdfiív prostfiílel a otevfiel aÏ pak. „Bûhem sedmi minut pro vás pfiijede auto,“ pokraãovala. „Já se postarám o dítû po dobu, co budete pryã.“ „Ale, nefiíkejte?“ opáãil Dark. „A kampak jedu?“ Condorová pro‰la kolem Darka do bytu a namífiila si to pfiímo k miminku. Udûlala dva kroky, ale to uÏ jí Dark pfiitiskl Glocka ke spánku a zdvofiile ji poÏádal, aby se mu identifikovala a ukázala pfiíslu‰né povûfiení. „UÏ tu zbraÀ nepotfiebujete.“ „UÏ se moÏná znovu nenadechnete,“ opáãil Dark.

V‰iml si, jak se jí roztáhly zorniãky. Roz‰ífiily se jí celé pÛvabnû modré oãi, a to staãilo na dostateãnû dlouhou dobu odvést jeho pozornost. Odzbrojila ho pohybem, jak˘ nikdy pfiedtím nevidûl, natoÏ aby ho od ní ãekal. Pozdûji to pfiiãítal nedostatku spánku. Ona ov‰em proti nûmu vlastní zbraÀ nepouÏila, místo toho zalovila v kabelce a podala mu identifikaãní prÛkaz spolu se zapnut˘m mobilním telefonem.

391

Doklady vypadaly aspoÀ na první pohled v pofiádku. Ale úplnû jist˘ si byl Dark teprve ve chvíli, kdy v telefonu na opaãném konci usly‰el RigginsÛv hlas. „Jo, ona není vymy‰lená,“ fiíkal Riggins unavenû. „Ten podûlanej Wycoff mi volal pfied pár hodinami. Jsem teì u sebe ve stejn˘ situaci. Mûl bych si uÏívat bezva kocoviny, ale podle v‰eho nás znovu nutí do sluÏby.“ „Vypadá to tak.“ „Tak se brzy uvidíme.“ Dark zmáãkl tlaãítko KONEC a podíval se na svou novou peãovatelku. „Nemusíte si dûlat starosti,“ fiekla Condorová a vracela mu jeho pistoli. „Postarám se o ni dobfie. Dostala jsem pokyny, Ïe ji mám za vámi dopravit do kteréhokoli koutu svûta – za pfiedpokladu, Ïe to bude bezpeãné. Tak si zabalte své krámy. KaÏdou chvilku tu budou z ministerstva obrany.“ Dark popo‰el ke zdi a sundal z ní onu fotografii Sibby ve Ïlut˘ch ‰atech. „Tohle je její matka. Postarejte se o to, abyste jí tuhle fotku nûkolikrát za den ukázali. Je to pro mû dÛleÏit˘.“ Condorová si snímek vzala a podívala se na nûj. Pokud k nûmu snad mûla nûjak˘ komentáfi, nechala si ho pro sebe. Zmáãkla obousmûrn˘ mikrofon na rubu blÛzky. „Steve Dark, kód ãtyfii. Dítû zaji‰tûno. Konec.“

392

kapitola 106

en pár okamÏikÛ poté, co se Darkovi podafiilo pfiehodit pár vûcí z kartonové krabice do cestovní bra‰ny, zastavila venku dlouhá ãerná limuzína, doprovázená dvûma losangelesk˘mi policisty na motocyklech. Majáãky mûli vypnuté.

Z vozu vystoupili dva zamûstnanci ministerstva obrany v civilu a sluneãních br˘lích. Jeho doprovod.

Condorová s malou Sibby v náruãí ho následovala ke dvefiím.

To, jak ji drÏela, v Darkovi nevzbuzovalo zrovna velkou dÛvûru.

PÛsobila trochu, Ïe je pevnûj‰í v kramflecích, kdyÏ má dûlat domovní obchÛzky nebo stfiílet dávky ze samopalu.

Dark postavil ta‰ku na zem, pfievzal si dítû a pfiitiskl si je k rameni. Zaãal mu nûco ‰eptat do ou‰ka. „Nevím, jestli nejsem jako táta k niãemu. Ale jedno vím docela urãitû. Miluju tû. A tvoje maminka tû miluje taky. Bude‰ hodná holãiãka, ano?“ KdyÏ Dark dûÈátko vracel Condorové, podíval se na ni. „Dávejte na ni pozor, jasné?“ „UÏ na vás ãeká auto.“ U chodníku se otevfiely dvefie limuzíny.

O nûkolik hodin pozdûji pfiistál na Newarku, kde mûl pfiestoupit na jiné letadlo.

V pfiestupním prostoru uÏ ãekali Riggins s Constance, cestovní bra‰ny u nohou.

J

393

„Tak se tedy setkáváme znovu,“ prohodil Riggins a palcem si mnul kofien nosu. „BoÏe, jak mi tfie‰tí hlava.“ „Víte nûkdo, kam letíme?“ zeptal se Dark.

Constance zavrtûla hlavou. „Zeptala jsem se svého milouãkého doprovodu, co si mám zabalit, a vypadlo z nûj jenom bûÏn˘ kanceláfisk˘ odûv.“ „Letíme do ¤íma. A ne, opravdu nevím proã.“

394

kapitola 107

Letiště Leonarda da Vinci, Řím

neumatiky na kolech jejich letadla se dotkly dráhy na fiímském leti‰ti Leonarda da Vinci, aÏ se krátce rozpálily a objevil se d˘m. Byla noc. Pfii rolování na plo‰e opsali pÛlkruh a pak Dark uvidûl hranatou dodávku s nápisem POLIZIA a s blikajícími ãerven˘mi svûtly, jeÏ parkovala vedle venkovních schÛdkÛ.

UÏ po pár krocích z letadla byli pfiedstaveni muÏi, kter˘ jim fiekl, Ïe se jmenuje generál Costanza a je velitelem Arma dei Carabinieri. Dark vûdûl, Ïe to znamená vojenskou policii. Jako hejno kachÀátek ho obklopovalo nûkolik dÛstojnick˘ch poboãníkÛ. Jeden z nich mûl k masitému zápûstí pfiicvaknut˘ hnûd˘ koÏen˘ kuffiík. „Máme tu stovky mrtv˘ch,“ pronesl Costanza lámanou angliãtinou. „Nastupte si, prosím.“ Dvefie policejní dodávky za nimi hlasitû zaklaply, a uÏ byli na cestû z leti‰tû.

Dark si uvûdomoval, Ïe ho suÏují problémy z ãasového posunu, a navíc toho jako kaÏd˘ otec novorozence v posledních dnech pfiíli‰ nenaspal. Ale fiíkal ten muÏ skuteãnû stovky?

Za tfiicet minut dorazili k nejvût‰í barokní ka‰nû v ¤ímû.

Mistrovské stavitelské dílo bylo ohrazené oranÏovou páskou vymezující místo zloãinu. Dark spatfiil stovky lidí roztrou‰en˘ch po ulici, ktefií plakali a pfiekraãovali… nûjaká prostûradla?

P

395

Ano, prostûradla. Pfies mrtvá tûla.

V‰echna zakrytá nebyla, a Dark tak pár krátk˘mi pohledy zachytil zakalené oãi, nachové Ïíly, napuchlé mûkké tkánû. Mrtvá otevfiená ústa zalepená zaschlou krví.

Constance si na zadním sedadle zakryla ústa. Riggins sedûl s prázdn˘m v˘razem ve tváfii, pak zavfiel oãi. Teì uÏ byl bolestnû stfiízliv˘. „Co se to tady stalo?“ zeptal se Dark.

A nyní vzal Costanza kuffiík – stále je‰tû pevnû pfiipnut˘ k zápûstí jeho asistenta – a odemkl ho. Zvedl víko a pootoãil ho, aby Dark vidûl dovnitfi.

KdyÏ tam pohlédl, Darkovi se málem zastavilo srdce. Je‰tû pfied pár okamÏiky to byl docela obyãejn˘ kuffiík – bûÏné zavazadlo na papíry, desky, pofiadaãe. Ale nyní spatfiil, co je uvnitfi, a v‰echno obestfiel závoj ãirého zla, jeÏ mu vyrazilo dech. „Tohle není moÏn˘,“ vypravil ze sebe koneãnû.

Dark se domníval, Ïe level 26 uÏ zÛstane pouhou dûsivou vzpomínkou, niãím víc.

M˘lil se.

Chcete-li se vydat do ¤íma, pfiihlaste se na LEVEL26.com a zadejte kód: zipper

396

podûkování

Anthony E. Zuiker by chtûl podûkovat: Pfiedev‰ím a v první fiadû mé Ïenû Jennifer. Mé múze. HercÛm a dal‰ím osobám podílejícím se na Level 26, s díky za podporu pfii mém reÏijním debutu. Byly to pfiíjemné chvíle a hodnû jsem se nasmál. Orlinu Dobreffovi, Jennifer Cooperové a Morganu Schmidtovi, vy v‰ichni jste mÛj t˘m snÛ. Zvlá‰tní podûkování patfií Duane Swierczynskému, Marku Eckovi, Marku Fernandezovi, Johnu Paineovi, Benu Satterfieldovi a Robertu Kondrkovi. A musím se písemnû omluvit Margaret Rileyové, Kevinu Yornovi a v‰em z Team Zuiker za to, jak sná‰eli v‰echno moje otravování. Byla to váÏnû zábava! Briane Tarte a Bene Seviere, to se t˘ká i vás. :) Duane Swierczynski by chtûl podûkovat Davidu Haleovi Smithovi za to, Ïe mu ukázal cestu do Skfiípalova doupûte, Anthonymu Zuikerovi za napínavou a zneklidÀující prohlídku tûchto míst, a Benu Sevierovi za to, Ïe mu pomohl vyhrabat se odtamtud bez úhony na du‰i (víceménû). A ohromn˘ dík vzdává rovnûÏ své Ïenû, synovi a dcefii, stejnû jako dobr˘m lidem z Dutton a Dare to Pass, Inc., ktefií mu bûhem psaní tohoto románu poskytli neuvûfiitelnou oporu.

397

LEVEL 26: NETVOR Z TEMNOT

Hrají Dan Buran jako Steve Dark Michael Ironside jako Tom Riggins Glenn Morshower jako Norman Wycoff Bill Duke jako Jack Mitchell Kevin Weisman jako Josh Banner Daniel Browning Smith jako Skfiípal Tauvia Dawnová jako Sibby Darková

o autorech

ANTHONY E. ZUIKER (* 1968) je tvÛrcem a v˘konn˘m pro-

ducentem nejsledovanûj‰ího televizního seriálu na svûtû – CSI: Crime Scene Investigation (Kriminálka Las Vegas, Kriminálka Miami a Kriminálka New York). Je vizionáfisk˘m vÛdãím pfiedstavitelem v oboru a rovnûÏ autorem revoluãních idejí o budoucnosti zábavního prÛmyslu a nov˘ch platformách vyprávûní pfiíbûhÛ. Od dûtství miluje detektivky a snil o tom, Ïe jednou napí‰e kriminální román. Bydlí v Las Vegas s manÏelkou a tfiemi dûtmi.

DUANE SWIERCZYNSKI (* 1972) je autorem nûkolika thril-

lerÛ vãetnû Severance Package, kter˘ v souãasnosti upravuje pro Lionsgate do podoby filmového scénáfie. Pro Marvel Comics rovnûÏ tvofií kaÏd˘ mûsíc seriál Cable v rámci cyklu X-Men a napsal i dal‰í tituly, v nichÏ vystupují hrdinové jako Iron Fist, Punisher a Wolverine. Îije s rodinou ve Filadelfii.

Anthony E. Zuiker & Duane Swierczynski

LEVEL 26: NETVOR Z TEMNOT Z anglického originálu Level 26: Dark Origins, vydaného nakladatelstvím Dutton v New Yorku roku 2009, pfieloÏil ·tûpán Jindra Ilustrace Marc Ecko Obálku s pouÏitím fotografie Missy Suicideové a návrhu Rolfa Hörnera a Christin Wilhelmové zhotovila Jana ·Èastná Redigovala Marta Kadlecová Odpovûdná redaktorka Martina Beke‰ová Technick˘ redaktor David Dvofiák Poãet stran 400 Vydala Euromedia Group, k. s. – KniÏní klub, NádraÏní 32, 150 00 Praha 5, v roce 2010 jako svou 5335. publikaci Sazba Olaf ·najder, Brand˘s n. L. Vytiskly Tlaãiarne BB, spol. s r. o., Banská Bystrica Vydání první Na‰e knihy distribuuje kniÏní velkoobchod Euromedia Group, k. s. – kniÏní distribuce, NádraÏní 32, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 distribuce.sd@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniweb.cz