Bůh chr ání milence
1
Zazvonil telefon. mxmxiiimxmxmmxmxmxxmxmxm Nadzvedl jsem se na posteli a ve tmû za‰átral po vypínaãi stolní lampiãky. Nebyla to má postel ani mÛj pokoj, a proto jsem spínaã nena‰el. Svítící ciferník hodinek ukazoval ãas: bylo pfiesnû pût. Telefon se ozval znovu. A je‰tû jednou. Sibylle ho nesly‰ela. Klidnû a pravidelnû oddechovala, kdyÏ jsem se nad ní sklonil. Spali jsme na jedné posteli tûsnû k sobû pfiitisknutí, ve vzájemném objetí. Pravou rukou jsem po marném hledání vypínaãe nahmátl sluchátko. „Haló...,“ odka‰lal jsem si, protoÏe jsem mûl vyprahlo v krku a stûÏí mohl promluvit. „Je to osmdesát sedm-tfiináct-ãtyfiicet osm?“ Hlas mladé Ïeny z ústfiedny znûl svûÏe a vesele. „Ano,“ fiekl jsem. Sibylle se pohnula. „Jste pan Holland?“ „Ano,“ pfiisvûdãil jsem podruhé. „Objednal jste si u nás budíãka,“ fiekl Ïensk˘ hlas. „Je pfiesnû pût hodin. Pfiejeme vám dobré jitro, pane Hollande.“ „Dûkuju.“ Opatrnû jsem poloÏil sluchátko do vidlice a opût se natáhl na záda. V dálce bylo sly‰et hukot letadla. Ti‰e jsem leÏel, zíral do tmy a ãekal, aÏ burácení motorÛ zesílí. Tenhle hluk mû znovu a znovu zneklidÀoval. Sibylle ho zfiejmû uÏ nevnímala, Ïila v Berlínû pfiíli‰ dlouho. Ale pro mû ten fiev, kter˘ teì mohutnûl a sílil, pfiedstavoval nûco jako trvalou upomínku a nev˘slovnou hrozbu a naplÀoval mû smutkem. Okenní tabule zafiinãely, kdyÏ se ãtyfimotorová ma‰ina pfiehnala nad domem. Dny strávené v Berlínû byly opût tytam. Musel jsem pryã. Nic netrvá vûãnû. Ani smutek, ani ‰tûstí. Neexistuje trval˘ mír. Napadly mû dva ver‰e z jedné básnû: ... a neustále sly‰ím v zádech ‰ustot ãasu, kter˘ plyne dál... Kdo to jenom napsal? Nemohl 9
Johannes Mario Simmel
jsem si vzpomenout. Hukot zeslábl. Ve dne v noci, nejménû ãtyfiikrát za hodinu, pfieletûlo letadlo nad Sibyllin˘m domem – pfied pfiistáním i po startu. Na jih odsud leÏelo leti‰tû Tempelhof. Stroje uÏ byly velmi nízko, kdyÏ se ocitly pfiímo nad budovou. V dobû blokády, jak mi Sibylle vyprávûla, fiinãely okenní tabulky kaÏdou druhou minutu, ve dne v noci. Za pûkného i ‰patného poãasí. KaÏdé dvû minuty. ·ustot ãasu, kter˘ plyne dál... Je‰tû ãtvrthodinku, myslel jsem si. Pak musím vstát. Ne, to je moc. Deset minut. Teì bylo brumlání motorÛ docela tiché, nûÏné jako ‰epot milencÛ, a posléze umlklo úplnû. Znovu se rozhostilo ticho. Ale ne nadlouho. K Berlínu uÏ se blíÏila dal‰í ma‰ina – byla je‰tû vysoko nad mraky, v prvním rÛÏovém rozbfiesku zimního dne, ale vzápûtí bude klesat, pfiipravená hfimût nám nad hlavami, rozvífií vzduch, mohutná, velitelská, a pfiesto rozechvûlá a nejistá, balancující mezi smrtí a Ïivotem jako lidé v ní a pod ní. „Paule?“ „Ano, miláãku.“ Sibylle se otoãila na bok a dotkla se mûkk˘mi tepl˘mi ústy mé hrudi. Byla men‰í neÏ já a velmi drobná, mûla dlouhé nohy a úzké boky. Její Àadra byla malá a pevná. Nahá vypadala spí‰ jako chlapec. MuÏi, ktefií nebyli na Ïeny, se o ní pochvalnû vyjadfiovali: Není to díkybohu opravdová Ïenská. Ale tohle mohli tvrdit jenom proto, Ïe Sibylle neznali. Já ji znal a vûdûl, jak je Ïenská, sentimentální, nûÏná a pfiítulná. Ostatní to nevûdûli, nemûli o tom ani zdání. Spali jsme nazí. Sibylle se ke mnû pfiitiskla sv˘m chlapeck˘m tûlem. Byl jsem jako vyprahl˘ nekoneãn˘m smutkem, kter˘ jsem nedokázal ovládnout. „Musíme vstávat, viì?“ za‰eptala. V bytû kromû nás nikdo nebyl, ale ona mluvila ti‰e, jako by mûla strach, Ïe nás nûkdo usly‰í, jako by pfied sv˘mi knihami, obrazy a úzkou postelí mûla nûjaké tajemství. Kfieãovitû jsem znovu zaka‰lal. „Chudáãku,“ ‰pitla. „Tohle dûlበpokaÏdé. VÏdycky, kdyÏ ode mû musí‰ pryã, zaãne‰ poka‰lávat.“ „Je mi hroznû,“ pfiiznal jsem. 10
Bůh chr ání milence
„Takhle nemluv!“ Její ruce mû hladily, ale byly studené a jako bez krve. Já mûl dlanû vlhké rozãilením a slabostí. „Co mám fiíkat já?“ mumlala do mého podpaÏí. „Ty letí‰ aspoÀ pryã – ale já se vrátím do bytu, sem na tuhle postel, která bude cítit tebou, do tohohle pokoje, kde mi tû bude v‰echno pfiipomínat. Ví‰, Ïe jsem jednou bezmocnû bu‰ila do pol‰táfie a ‰kubala ho, protoÏe jsem z nûj pofiád cítila vÛni tv˘ch vlasÛ?“ V duchu jsem napjatû ãekal na nové letadlo a nahlas fiekl: „Miluju tû, Sibylle.“ „A já tebe, má lásko,“ opáãila. „Za deset dní jsem opût u tebe.“ „Ano, Paule.“ „A zÛstanu nadlouho.“ Stolní lampa teì svítila a já se mohl na Sibylle dívat. Pfiipomínala nádhernou vá‰nivou koãku. Oãi mûla mandlovû protáhlé a ãerné stejnû jako vlasy, které nosila ostfiíhané nakrátko. Roztomil˘ pr‰áãek, jehoÏ chfiípí se ãasto nervóznû zachvívalo. Rudé rty mûkce a vlhce záfiily. Sibylle mûla nejvût‰í ústa, jaká jsem kdy vidûl. Byla obrovská. Jeden její pfiítel s ní kdysi uzavfiel sázku, jestli dokáÏe vzít do pusy oloupanou kalifornskou broskev. Sibylle sázku vyhrála. „Budeme hroznû ‰Èastní,“ ‰eptala. Hruì jsem mûl vlhkou od jejích slz. „Budu na tebe ãekat,“ mumlala, „pou‰tût si na‰e desky a ãíst kníÏky, které jsi mi vûnoval. Pfiehraju si Rachmaninova, nበklavírní koncert.“ „Pozvi si kamarádky.“ „Ano, Paule.“ Oãi se jí zastfiely, záfiivû ãerné zorniãky ztratily lesk. Stalo se tak pokaÏdé, kdyÏ ji pfiepadl smutek. Její oãi jako by se potáhly záclonkami zármutku. „A veãer si nûkam vyraz.“ „Ne, nechci.“ „Ale ano! Jdi do divadla. Nebo k Robertovi.“ Robert vlastnil bar na Kurfürstendammu. Oba jsme ho dobfie znali. âasto jsme za ním se Sibylle za‰li, kdyÏ jsem byl v Berlínû. „NetouÏím nikam chodit,“ trvala umínûnû na svém, „a ty chce‰ jen sly‰et, Ïe po tom netouÏím.“ 11
Johannes Mario Simmel
„Mበpravdu, miláãku.“ Pomyslel jsem si: To ticho trvá stra‰nû dlouho, panuje tu pfiíli‰ velk˘ klid. Kde zÛstal obvykl˘ hluk? Kdy pfiistává pfií‰tí ma‰ina? „AÏ se vrátím, poÏádám o dovolenou.“ „Jasnû,“ pfiik˘vla. „Mám dost penûz, Sibylle. Pojedeme na jih, do Neapole. Najmeme si loì a budeme se plavit po Stfiedozemním mofii. Do Egypta. âtyfii t˘dny.“ „Slibuje‰?“ Vsunul jsem jí ruku mezi nohy, protoÏe jsem chtûl pfiísahat na nûco, v co jsem vûfiil, a fiekl: „Slibuju.“ „âtyfii t˘dny,“ opakovala. „A co tvé ãlánky?“ „Nenapí‰u ani fiádku,“ ujistil jsem ji. „Budeme se pofiád jenom milovat, lásko. Pfied snídaní a po snídani, pfied obûdem i po nûm, pfied veãefií i po veãefii.“ „Prosím po obûdû ne,“ za‰eptala a já cítil, Ïe opût pláãe. Mûl jsem studené chodidlo. Pohnul jsem prsty a podvûdomû ãekal na dal‰í letadlo. Kde vûzí? Proã je‰tû nenaru‰ilo klid posledních minut? Najednou prohodila: „Od té doby, co tû znám, jsem se zaãala znovu modlit. Pfiedtím jsem se nemodlila fiadu let. Ale teì ano. Prosím Boha, aby nás nechal spolu. A abychom byli pofiád ‰Èastní. Moc ho o to prosím.“ Nadzvedla se na lokti a podepfiela si rukou hlavu. Pohled jejích ‰ikm˘ch vá‰niv˘ch koãiãích oãí spoãinul na m˘ch rtech. „Ty v nûj nevûfií‰, viì?“ „Ne,“ odpovûdûl jsem. „Nikdy jsi v nûj nevûfiil?“ „Vûfiil,“ pfiiznal jsem. „Dfiív. Pfied válkou. Ve válce jsem pfiestal.“ V jejích mírnû pootevfien˘ch ústech zasvitly krásné bílé zuby. Dodal jsem: „Ale ty si klidnû vûfi. MoÏná to pomáhá. âlovûk nikdy neví.“ Chraplavû odpovûdûla: „Milujeme se. Pofiád to Bohu opakuju. ¤íkám mu, jen se na nás podívej, mil˘ BoÏe. Nepodvádíme se navzájem a jeden jsme ‰tûstím druhého. Udûlej, aÈ to tak zÛstane, mil˘ BoÏe! VÏdyÈ dnes neexistuje mnoho lidí, ktefií by se tak vroucnû milovali. NedopusÈ, aby nûkdo ãi nûco naru‰ilo nበklid, abychom byli bezradní nebo jeden z nás ãi oba zatouÏili po nûkom jiném...“ 12
Bůh chr ání milence
LeÏel jsem na zádech, díval se na její drobná prsa, krásné úzké zápûstí a dlouhé ‰tíhlé prsty a mlãel jsem. „VÏdycky kdyÏ letí‰ pryã, tak se modlím,“ ‰eptala Sibylle. „Modlím se, abys mûl úspûch v práci, pofiád mû miloval tak jako první rok a abys nepotkal Ïenu, která by tû vzru‰ovala víc neÏ já...“ Pfiemítal jsem: Není to tak dávno, co jsme pfieÏili válku. Brzy vypukne dal‰í. KéÏ by to nebylo pfiíli‰ brzy! AspoÀ pár rokÛ, je‰tû nûkolik rokÛ míru! Sibylle to mûla snadné, mohla rozmlouvat s Bohem. Vûfiit v nûj bylo to nejjednodu‰‰í na svûtû. Vlastnû ne, bylo to to nejtûωí. Taky bych v nûj rád vûfiil. Pak bych ho mohl poprosit, aby nás ochránil. Hladil jsem Sibyllinu ruku a ãekal, aÏ stávající klid naru‰í fiev nové ma‰iny. Ale hukot nepfiicházel. „... letí‰ aÏ do Brazílie, Paule,“ mumlala mi Sibylle do ucha a je‰tû víc zti‰ila hlas. „¤íká se, Ïe v Rio de Janeiru jsou ty nejhezãí Ïeny na svûtû.“ „Ty jse‰ nejhezãí Ïenská na svûtû.“ „KdyÏ to bude bezpodmíneãnû nutn˘, Paule, tak mnû mÛÏe‰ b˘t v Riu nevûrn˘. Nebude mi to vadit.“ „To není pravda!“ „Ale je. Vyrovnám se s tím, kdyÏ se to stane jenom v Riu a kdyÏ budeme za deset dní zase spolu...“ „Nepodvedu tû,“ ujistil jsem ji, „uÏ z pouhé povûrãivosti ne.“ „Jse‰ chytrej,“ prohodila ti‰e. „Jsi ten nejchytfiej‰í chlap pod sluncem. Ty ví‰, Ïe by to uÏ nikdy nebylo ono, kdybychom jeden druhého podvedli.“ V Ïivotû jsem mûl spoustu Ïen a Sibylle spoustu muÏÛ, pfiemítal jsem. Ale v‰echny jsem opustil nebo ony nechaly mû a Sibylle se vedlo podobnû. Oba jsme byli nevázaní, neÏ jsme se potkali, holdovali alkoholu, hodnû koufiili a nemûli stál˘ vztah. Od té doby, co se známe, dobfie spíme a ranní úsvit pro nás pfiestal b˘t stra‰ákem. Nevadí nám, Ïe se probudíme, kdyÏ je je‰tû tma, protoÏe leÏíme v objetí na posteli, která je tak úzká, Ïe jen lidé, ktefií se opravdu milují, v ní mohou b˘t ‰Èastní. „I kdybychom,“ vytrhla mû Sibylle z úvah, „kvÛli tomu jeden druhého hned neopustili.“ 13
Johannes Mario Simmel
„Ov‰emÏe ne, miláãku.“ „Ale uÏ by to nikdy nebylo ono!“ „Ne,“ souhlasil jsem. Kde jen ta ma‰ina vûzí? Proã neletí a v‰echno nenaru‰í fievem sv˘ch ãtyfi motorÛ? Stal se zázrak? Zázraky se pfiece nedûjí... „Bylo by po dÛvûfie,“ mínila Sibylle. „A my se máme právû proto tak rádi, Ïe si dÛvûfiujeme. Ví‰, Ïe se o nás mluví po celém mûstû?“ „Ty moje v‰echno,“ vzdychl jsem. „Má nádherná lásko.“ „V‰ichni nám závidí.“ „Já nám taky závidím!“ „Paule?“ „Ano?“ „Jestli bude v Riu velké vedro a bude‰ hodnû pít a cítit se moc... vzru‰en˘ – tak to udûlej!“ „Nechci.“ „Jse‰ bájeãnej. Ale co kdyÏ bude mít velká a vá‰nivá ústa jako já...“ „Nechci!“ „... a dlouh˘ sexy nohy, ãerné vlasy a malá pevná prsa...“ „PfiestaÀ!“ Narovnal jsem se, pfiitiskl ji k sobû a políbil. Ti‰e vzdychla a pfiipadala mi velmi nûÏná a kfiehká v mém náruãí. „¤íká se, Ïe chrání‰ milence, BoÏe. OchraÀuj i nás. Prosím, BoÏe, prosím!“ ‰eptala. Potom jsem koneãnû zaslechl vzdálen˘ hluk. K Berlínu se blíÏilo letadlo. Pfiivinul jsem si Sibyle je‰tû víc k sobû, mé rty zÛstaly na jejích, cítil jsem, jak jí tluãe srdce. Byli jsme jedno tûlo jedna du‰e. A hukot sílil, ledov˘ a neúprosn˘ protrhl mír a naru‰il ticho, zdál se b˘t nekoneãn˘. Okenní tabule opût zafiinãely. Zavfiel jsem oãi. Byl to tûÏk˘ a osvobozující návrat do jistoty smutku, neklidu a pozdního zármutku. „Musíme vstát,“ prohlásil jsem. „Ano, miláãku.“ „Podej mi protézu.“ Vyklouzla z postele a nahá se rozbûhla nehluãnû k Ïidli, na níÏ leÏela náhraÏka pro mou levou nohu. âást levé dolní konãetiny – od kolenního kloubu – mi totiÏ chybûla. 14
Bůh chr ání milence
Sibylle se vrátila, klekla si pfiede mne, já se posadil a ona mi pfiiloÏila protézu na pah˘l. Bolel. „Bude pr‰et,“ prohodil jsem. „Teì v zimû?“ „Na to se mÛÏe‰ spolehnout.“ Byla to moderní protéza a dokázal jsem se s ní skvûle pohybovat. Po válce, dokud se rána nezahojila, jsem nejdfiív pouÏíval berle. Pak jsem si pofiídil protézu, ne tuhle, jinou. Mûla pevnou levou botu, k níÏ jsem si mûnil pravou. To mû rozãilovalo. Bydlel jsem ãasto po hotelech a veãer jsem stál pokaÏdé pfied stejn˘m problémem, kdyÏ jsem chtûl boty nechat pfiede dvefimi. Buì jsem je tam postavil obû, i s protézou, nebo jenom pravou. To ale vypadalo, jako Ïe jsem buì blázen, nebo opil˘. Proto jsem si sehnal novou protézu. U ní mÛÏu botu sundávat stejnû jako u zdravé nohy. Byla velmi drahá, protoÏe je z nejlep‰í kÛÏe a pochromovaného niklu. Sibylle mi umûlou nohu pfiipevnila. ¤emínky sedûly pevnû, pah˘l spoãíval na malé molitanové podloÏce. „DrÏí dobfie?“ Vstal jsem a párkrát zakomíhal nohou. „Jo,“ pfiisvûdãil jsem, „sedí v˘bornû.“
2
Proãítám, co jsem dosud napsal, a uvaÏuju, jestli nebude nad mé síly v mé v˘povûdi pokraãovat. Ubûhlo nûco pfies dva mûsíce od toho chladného bezvûtrného rána, kdy v pût hodin zazvonil telefon. Tyhle fiádky pí‰u v komfortnû zafiízeném pokoji ve ãtvrtém patfie hotelu Ambassador ve Vídni. Místnost je ladûná v barvách rudé, bílé a zlaté. Také tapety jsou rudé. Je jasn˘ den. Zezdola z Nového trÏi‰tû ke mnû doléhá hluk aut a lidské hlasy. Okno je otevfiené. Je ãtvrtek 7. dubna 1956. Ve Vídni uÏ panuje teplo, pofiádné horko na duben. Kvûtináfiky pfied vchodem do kapucínské krypty, která stojí naproti hotelu, prodávají svazeãky petrklíãÛ, snûÏenek a fialek. Zdá se, Ïe letos pfii‰lo jaro velmi brzy. Pfied t˘dnem mû propustili z nemocnice, ale mÛj o‰etfiující lékafi 15
Johannes Mario Simmel
doktor Gürtler trval na tom, Ïe musím zÛstat je‰tû pár dnÛ v naprostém klidu. „Rána se uÏ pfiece zahojila,“ protestoval jsem. „V‰ichni mû uji‰Èují, Ïe jsem dávno mimo nebezpeãí.“ „Proã chcete vstát?“ zeptal se. „Musím psát.“ „Na to je pfiíli‰ brzy.“ Doktor Gürtler je star‰í bûlovlas˘ muÏ, kterého mi vfiele doporuãil vídeÀsk˘ zástupce West-Presse-Agentur. Dojemnû o mû peãuje. Od té doby, co mû pustili z nemocnice, mû dennû nav‰tûvuje. KdyÏ jsem ho vãera prosil, jestli bych uÏ mohl vstát, zavrtûl hlavou: „To je nerozum, pane Hollande! Staãilo pût centimetrÛ a kulka zasáhla srdce. Pak uÏ by vám bylo docela jedno, jestli nûco napí‰ete nebo ne.“ „Vidíte,“ opáãil jsem, „co mÛÏe takov˘ch pût centimetrÛ udûlat! Pane doktore, dovolte mi prosím aspoÀ hodinu dennû psát. Nijak mû to nenamáhá. Mám kuffiíkov˘ stroj. Ëukám na nûm sám – uÏ fiadu let. Já musím psát, prostû musím! Pochopte to!“ Ale doktor Gürtler, kter˘ je informovan˘ o v‰em, co mû v posledních dvou mûsících potkalo, namítl: „Jste schopen provést nûjakou hloupost.“ „Jako napfiíklad?“ „Hrabat se ve své minulosti.“ „Ano,“ souhlasil jsem. „Jedinû tak na ni snad mÛÏu zcela zapomenout.“ „Pofiád je‰tû myslíte na tu Ïenu.“ „Jak to víte?“ „Sestra mi to prozradila.“ Mûl jsem v hotelu Ambassador k dispozici o‰etfiovatelku. West-Presse-Agentur na tom trvala. Po pokusu o sebevraÏdu jsem mûl poprvé v Ïivotû dojem, Ïe si mû West-Presse-Agentur váÏí jako dÛleÏitého pracovníka. Doktor Gürtler pokraãoval: „Mluvíte ze spaní. Nûkdy pr˘ dokonce kfiiãíte. Sestra si o vás dûlá starosti.“ „A je mi rozumût?“ vyzvídal jsem. Mlãky pfiik˘vl a v jeho moudr˘ch stafieck˘ch oãích se zraãil soucit. To uÏ jsem na tom opravdu tak zle, Ïe budím lítost? zhrozil jsem se v duchu. 16
Bůh chr ání milence
„Mluvíte jenom o ní,“ poznamenal doktor. „O té Ïenû.“ Pfied posledními dvûma slovy udûlal v˘znamnou pomlãku. „Miloval jsem ji,“ pfiiznal jsem. „Nesmíte na ni myslet. Musíte se uzdravit, pane Hollande. A aÏ budete zdráv, odjeìte nûkam pryã, tfieba k Stfiedozemnímu mofii nebo do Egypta. A na lodi napi‰te v‰echno, co vám leÏí na srdci. V‰echno, co jste proÏil.“ „VÏdycky jsem touÏil podívat se k Stfiedozemnímu mofii.“ „No tak vidíte!“ „Ale s ní, pane doktore.“ Nato se odmlãel a já taky ztichl a zíral na hedvábné tapety v pokoji a na pozlacená opûradla Ïidlí a bíl˘ strop. „S ní uÏ cestovat nebudete,“ namítl doktor Gürtler. „VÏdyÈ to víte. Je mrtvá.“ „Ano,“ pfiisvûdãil jsem. „Je mrtvá.“ Pod postelí jsem mûl schovanou láhev whisky a dal‰í jsem ukryl ve skfiíni. Obû mi pfiinesl ãí‰ník, kterého jsem podplatil, protoÏe mi alkohol zakázali. Ale kdybych ho nemûl, nemohl bych spát, a kdybych nespal, zjevila by se Sibylle, uvelebila se mi na prsou a nedovolila mi d˘chat. I bûhem rozhovoru s doktorem Gürtlerem byla v místnosti, vnímal jsem ji zcela zfietelnû. Vidût jsem ji nemohl. UÏ nikdy Sibylle neuvidím. Pouze ji cítím. KdyÏ se mi posadí na prsa a dusí mû. Proto jsem ãí‰níka podplatil, aby mi pfiinesl whisky. Alkohol byl silnûj‰í neÏ Sibylle. KdyÏ jsem popíjel, neobjevila se. âí‰ník mû zásoboval i zmrzlinou a minerálkou. Byl to rozumn˘ chlapík a jmenoval se Franz. Hfiálo mû vûdomí, Ïe mám k dispozici je‰tû jednu a pÛl láhve whisky. Byla to má jediná útûcha. „Nesmím tedy z postele?“ zeptal jsem se doktora, rozhodnut˘ vypít hned po jeho odchodu skleniãku nebo dvû, protoÏe jsem cítil, Ïe Sibylle je zase v pokoji, vnímal jsem vÛni její pleti a sly‰el její dech. I kdyÏ byla mrtvá, poslouchal jsem, jak d˘chá, a opájel se její vÛní. „Prozatím vám rozhodnû zakazuji vstávat a psát,“ prohlásil doktor Gürtler a zvedl se. Hned jak ode‰el, jsem vylezl z postele, hodil do sebe sklenku whisky a oblékl si Ïupan. Rána pod srdcem se svírala a píchalo mû v ní. Byl jsem je‰tû velmi zeslábl˘. 17
Johannes Mario Simmel
Nejspí‰ jsem mûl horeãku. Pfiesto jsem se posadil k oknu a vloÏil do psacího stroje list papíru. Sibylle byla se mnou, cítil jsem ji teì velice silnû, znám˘ parfém mû omamoval. Znovu jsem si lokl alkoholu. Byla to nádherná úleva, kdyÏ jsem napsal první slova, jak jsem si je pamatoval z oné noci, kdy to v‰echno zaãalo, z oné zasnûÏené, trpké ledové noci v Berlínû. Psal jsem asi dvû hodiny. Pak jsem toho nechal. A teì tu sedím a pfiem˘‰lím, jestli nebude pfiece jen nad mé síly v práci pokraãovat. Hodnû se toho stalo v uplynul˘ch dvou mûsících. A pfiihodilo se to mnû. Mnû, kter˘ na to nebyl pfiipraven˘. Ze v‰ech lidí právû mnû. Co si mám poãít? Pot se mi fiine po zátylku za límeãek ko‰ile a klapky stroje jsou kluzké. V u‰ích mi huãí, rty mám suché. Srdce mi hlasitû bu‰í. BÛh chrání milence. To tvrdila Sibylle. Ale udûlal to? Pfii kaÏdém nadechnutí mû pod srdcem bolí rána, z níÏ doktor Gürtler pfied ãasem obratnû a opatrnû vyjmul kulku ráÏe 6,65 mm. BÛh chrání milence... Hluboko dole na ulici vídeÀské kvûtináfiky vychvalují své zboÏí: fialky, petrklíãe a snûÏenky. Ve Vídni vládne teplo, neb˘valé horko na duben. Letadlo krouÏí po své nemûnné dráze nad mûstem, zfietelnû sly‰ím brumlání motorÛ. Letadlo! Nemá to smysl. Musím pokraãovat. Jen tak mÛÏu zapomenout na to, co se stalo. Co se pfiihodilo v posledních dvou mûsících a zaãalo v uzavfieném, rozãtvrceném mûstû Berlínû, srdci rozdûlené zemû, jednoho zimního dne v pût hodin ráno v Grunewaldu, v bytû domu na Lassenstrasse ãíslo 119.
3
Byl to velik˘ dÛm. mximxmxmxmxmxmxmxmxmxm Nechal ho na pfielomu století postavit jeden boháã, myslím, Ïe byl osobním notáfiem nûmeckého císafie. Vila stála uprostfied starého parku. Bylo v nûm i jezírko, v zimû hluboko zamrzalo. Za hezkého poãasí si na nûm hrály dûti. Jejich smích a vesel˘ kfiik se rozléhal aÏ do Sibyllina pokoje. 18