1
Slavn˘ milánsk˘ dirigent Claudio Agostini dvakrát lehce zaÈukal na ‰atnu ‰panûlské houslistky Ane Larrazábalové, první sólistky a jedné z nejuznávanûj‰ích umûlkyÀ na svûtû. Do zaãátku koncertu, pfii nûmÏ se oba pfiedstaví pfied publikem v Symfonickém sále madridského Auditoria, chybûla hodina. Na programu byla pfiedehra k Figarovû svatbû, následovaná Paganiniho1) Koncertem pro housle g moll a v druhé ãásti pak Koncert pro orchestr Bély Bartóka2). Agostini bude jako hostující dirigent fiídit Národní ‰panûlsk˘ orchestr; mûlo to b˘t jeho první spoleãné vystoupení s touto sólistkou. Agostini, jiÏ navleãen˘ do fraku, jasnû sly‰el, jak Larrazábalová za dvefimi pfiehrává stále znovu nejobtíÏnûj‰í pasáÏe z Paganiniho Koncertu, známého také jako La Campanella, pojmenovaného podle své tfietí vûty Zvonkové rondo, neboÈ v závûreãném rondu zazní vÏdy souãasnû s nástupem houslí i zvonek. ProtoÏe se dirigent nedoãkal odpovûdi, zaklepal na ‰atnu znovu a tentokrát nástroj umlkl. AÏ po del‰í dobû se sólistka ozvala, a to takov˘m hlasem, Ïe si dirigent pfiál, aby ji nikdy nevyru‰il. Niccolò Paganini, 1782–1840, italsk˘ houslov˘ virtuos, violista, kytarista a skladatel. Dodnes povaÏován za jednoho z nejvût‰ích virtuosÛ v dûjinách. 2) Béla Bartók, 1881–1945, maìarsk˘ skladatel 1)
11
„Dûje se nûco? Já tady zkou‰ím!“ Dirigent mûl chuÈ zmizet co nejrychleji v ‰atnû a neodpovûdût, ale uÏ bylo pozdû: Larrazábalová otevfiela, aniÏ vyãkala odpovûdi. KdyÏ ho spatfiila, ‰patnou náladu vystfiídal ‰irok˘ úsmûv. „Mistfie, to jste vy. Myslela jsem, Ïe je to ten kritik Vela de Arteaga. Kdykoliv hraji v Auditoriu, nikdy neopomene pfiijít za mnou do ‰atny pod záminkou, Ïe mi chce dodat odvahu. Já ov‰em vím, Ïe jediné, po ãem touÏí, je povûsit si kabát na mÛj vû‰ák.“ Agostinimu bylo kolem dvaasedmdesáti let, mûl nádhernou hfiívu bíl˘ch vlasÛ, na nichÏ se jinak vûk nepodepsal. Byl vysok˘ a na pódiu se pohyboval tak vzne‰enû, Ïe mu nûktefií hudební kritici fiíkali „Dandy“. V boufilivém svûtû klasické hudby, v nûmÏ vládlo hadrnické jednání a anonymní podrazy, byl Agostini rara avis: nikdo jeho schopnosti nezpochybÀoval, ani jej neproklínal. Mûl povûst pokorného, chápavého a velkodu‰ného ãlovûka, kter˘ nikdy nepomlouvá kolegy ani jiné hudebníky. Oplatil houslistce úsmûv a velmi pfiijatelnou ‰panûl‰tinou prohlásil: „Chci vám pouze popfiát in bocca al lupo,“ prohlásil. „Ve ·panûlsku pouÏíváme vulgárnûj‰í úsloví – doslova pfiejeme hodnû v˘kalÛ.“ „CoÏe? Non capisco.“ „Zfiejmû to vzniklo tak, Ïe dfiíve chodili na koncerty pouze movití lidé, ti si to mohli dovolit, a pfiijíÏdûli v koãárech taÏen˘ch koÀmi. TakÏe pokud byly u vstupních dvefií hromady kobylincÛ, znamenalo to, Ïe divadlo je plné. I kdyÏ nemáte-li zrovna dobr˘ den, není nic hor‰í neÏ narvané hledi‰tû. Nemyslíte, mistfie?“ „Souhlasím. Dovolte, abych vám fiekl, Ïe vypadáte affascinante.“ Ne‰lo o povinnou poklonu. Houslistka se jiÏ nalíãila a její modré oãi, je‰tû zv˘raznûné hust˘mi a kudrnat˘mi zrzav˘mi vlasy, se zdály tak obrovské, Ïe se Agostini obával, pokud k ní 12
pfiistoupí je‰tû blíÏe, aby ho nepohltily. Nejnápadnûj‰í na ní v‰ak byly ‰aty z ãerného sametu, s hlubok˘m v˘stfiihem do V a s odkryt˘mi zády, které si zvolila protentokrát. Ane Larrazábalovou povaÏovali za zázraãnou houslistku jiÏ od jejího debutu ve tfiinácti letech; v Nûmecku se pfiedstavila s Beethovenov˘m Koncertem pro housle pod taktovkou Lorina Maazela1). Nyní, ve sv˘ch ‰estadvaceti letech, byla krom toho i velmi Ïádoucí Ïenou, objevující se na obálce mnoha mezinárodních ãasopisÛ. „MÛÏu se vás na nûco zeptat, signorina Larrazábalová? Proã jste si k zahájení Festivalu hispánské hudby v Auditoriu zvolila právû Paganiniho Concerto?“ Larrazábalová drÏela housle v levé ruce a smyãec v pravé, a dfiíve neÏ odpovûdûla, zahrála nûkolik not v pizzicatu2). Agostini mûl dojem, Ïe sólistka si s ním zaãala nûco jako hudební koketování. „Copak vám se Paganini nelíbí, mistfie?“ „Samozfiejmû Ïe ano. Snad vás v‰ak neurazím, kdyÏ si dovolím tvrdit, Ïe nikdy nepatfiil ke ‰piãce.“ „PovaÏujete jeho hudbu za druhofiadou? A proã jste tedy souhlasil, Ïe budete tento koncert dirigovat?“ „ProtoÏe mû o to poÏádal Antonio Arjona, fieditel Festivalu a jiÏ tfiicet let mÛj pfiítel. A také proto, Ïe hrát s vámi je pocta, signorino.“ „Va‰e poklona si zaslouÏí upfiímnou odpovûì,“ mínila houslistka s úsmûvem, jenÏ dirigentovi pfiipadal skuteãnû mnohoznaãn˘. „Mohl byste, prosím, zavfiít dvefie?“ Dirigent poslechl a Larrazábalová chvíli s odpovûdí váhala, jako by si chtûla utfiídit my‰lenky. „Plnû souhlasím se slovy obdivovaného Ivry Gitlise3): Paganini není pouh˘m evoluãním ãlánkem v dûjinách houslové Lorin Maazel, nar. 1930, americk˘ dirigent a skladatel drnkavû 3) Ivry Gitlis, nar. 1922, izraelsk˘ houslista 1) 2)
13
hry. Chci tím fiíct, Ïe to není tak, Ïe pfied ním tady byli Corelli1), Tartini2), Locatelli3) a pak se objevil Paganini se sv˘m pfiínosem a za ním zase v˘voj pokraãoval jednodu‰e aÏ do dne‰ních dnÛ. Paganini pfiedstavuje stfiih, propast, skok do prázdna. Je tím nejdÛleÏitûj‰ím, co housle v jejich dlouhé historii potkalo. Není evolucí, n˘brÏ revolucí. Stejnû jako svût uÏ nebyl t˘Ï po Kry‰tofu Kolumbovi, pro housle se v‰e zmûnilo s Paganinim. Navíc pocházeli oba z Janova.“ „Ale po hudební stránce nelze jeho koncerty srovnávat s posvátn˘mi velikány, jako jsou Beethoven nebo Mendelssohn.“ „Mnozí si myslí, Ïe v rondu Beethovenova Koncertu je více hudby neÏ v ‰esti Paganiniho dílech. Nicménû...“ Larrazábalová se odmlãela, jako by se je‰tû zcela neodhodlala sdílet s Agostinim v‰echny svoje my‰lenky. „MÛÏete mluvit upfiímnû,“ pfiesvûdãoval ji dirigent, jakmile zpozoroval její váhání. „Slibuji, Ïe nic z toho, co mi dnes veãer fieknete, neopustí tuto místnost.“ „Pfiiznávám, Ïe moje volba Paganiniho Concierta má hodnû spoleãného s fiaskem, kter˘ utrpûla Suntori minul˘ mûsíc v Carnegie Hall.“ Larrazábalová mluvila o japonské houslistce Suntori Gotoové, narozené v Ósace o rok pozdûji neÏ ona. Pro oslnivou techniku a tepl˘ tón byla povaÏována za její velkou soupefiku. „Nûco jsem o tom zaslechl. Co pfiesnû se stalo?“ „MÛÏete si pfieãíst zdrcující kritiku na webov˘ch stránkách New York Times. Suntori hrála La Campanellu pfied nûkolika t˘dny v Carnegie a jiÏ v kadenci4) v zaãáteãním allegru zahrála nûkolik fale‰n˘ch not. Publikum jí to odpustilo, neboÈ – nevím sice proã – je zcela na Japonãinû stranû. Ve finále ji v‰ak poÏádali o pfiídavek. Místo aby Suntori uznala, Ïe není v nejlep‰í formû, a vybrala si stfiednû tûÏk˘ kus, chtûla si vytrhnout trn z paty, Arcangelo Corelli, 1653–1713, italsk˘ houslista a skladatel Giuseppe Tartini, 1692–1770, italsk˘ houslista a skladatel 3) Pietro Locatelli, 1695–1764, italsk˘ houslista a skladatel 4) sólová virtuózní pasáÏ v koncertech 1) 2)
14
tedy napravit chyby tak, Ïe se vrhla na Paganiniho Capriccio ã. 24, snad to vÛbec nejtûωí, co kdy bylo pro housle napsáno.“ „Ano, to je skoro opováÏlivost,“ prohlásil Agostini s váÏn˘m v˘razem. „I proto, Ïe nesmíme zapomenout, Ïe Suntori se teprve nedávno uzdravila z tûÏkého úrazu zápûstí, je to tak?“ Larrazábalová nedokázala potlaãit gesto opovrÏení. „Zranûní zápûstí? Nevûfite v‰emu, co se fiíká, mistfie. Moji informátofii mi prozradili, Ïe Suntori zaãíná trpût trémou z publika, coÏ by mohlo její kariéru ukonãit. Chcete-li pfiedstoupit pfied posluchaãe, musíte b˘t z jednoho tûsta – myslím, Ïe italsky tomu fiíkáte polenta; to ona zcela jasnû není.“ „A k ãemu do‰lo v prÛbûhu Capriccia?“ „Podle TimesÛ to byl naprost˘ debakl. Hrála oktávové dvojhmaty tak, Ïe znûly jako septimy, z glissand 1) udûlala skoky, pizzicato levou rukou nesly‰eli ani v první fiadû a tóny neladily aÏ o ãtvrt tónu. Po deváté variaci se sama rozhodla ukonãit své patetické vystoupení a ode‰la do ‰atny, doprovázena ledov˘m mlãením publika. NeodváÏili se ji vypískat, je pro nû stále nedotknutelná, ale její fanou‰ci utrpûli jednu z nejvût‰ích umûleck˘ch poráÏek posledních let.“ „Nevûdûl jsem, Ïe to bylo aÏ tak hrozné.“ „V Americe Suntori skonãila, mistfie, a je docela moÏné, Ïe se pokusí vzkfiísit svou kariéru v Evropû. A já jsem se proto rozhodla, Ïe jako pfiídavek zahraji právû Paganiniho Capriccio ã. 24. Chci, aby se k Japonãin˘m u‰ím doneslo, Ïe pokud by se skuteãnû rozhodla ukrást mi moje teritorium pfiímo zde, v mém království, bude to mít sakra tûÏké.“ Agostini se v duchu usmál, kdyÏ si uvûdomil, Ïe pod vzezfiením okouzlující Ïeny se ukr˘vá jedna z nejsoutûÏivûj‰ích a nejambicióznûj‰ích osobností, jaké za padesát let svého profesního Ïivota potkal. „Nepochybuji,“ poznamenal, ‰Èastn˘, Ïe Larrazábalová není jeho soupefikou, „Ïe Suntori onûmí, jakmile si jen pfieãte kritiky 1)
klouzavé spojení dvou tónÛ
15
dne‰ního koncertu, kter˘ jistû v‰echny okouzlí, signorina. JiÏ pfii zkou‰kách mûl orchestr leckdy potíÏe s tím, aby vám vÛbec staãil. Jak dokáÏete zahrát tak závratné pasáÏe bez ztráty jediné noty?“ „Je to i proto, Ïe i já, jak sám vidíte,“ fiekla a ukázala Agostinimu hlavici houslí, „jsem uzavfiela mal˘ pakt a` la Paganini.“ Italovy oãi opustily na nûkolik vtefiin sólistãin v˘stfiih, na nûjÏ se soustfiedil aÏ dosud, a pohlédl na v˘raznou hlavici jejího nástroje. Byly to jedineãné housle, mistr Agostini nikdy podobné nevidûl. Hlavice byla ukonãena zneklidÀující podobiznou ìábla.
16
2
Ménû neÏ kilometr od Auditoria se inspektor z Oddûlení vraÏd madridské Kriminální policie zoufale snaÏil najít místo, kde by mohl zaparkovat automobil. S tfiináctilet˘m synem Gregoriem, studentem ãtvrtého roãníku hudební konzervatofie, jel na koncert Larrazábalové. Gregoriova matka a Perdomova manÏelka Juana zemfiela pfied rokem pfii potápûní v Rudém mofii, a i kdyÏ to nejhor‰í uÏ bylo za nimi, inspektor zjistil, Ïe kdykoliv se na ni náhodou stoãí rozhovor, chlapec se zmínkám o ní stále vyh˘bá. Dokonce otce poÏádal, aby si zmûnil pozadí na poãítaãi, kde byla usmívající se matka. Poprvé spolu otec a syn jeli na koncert a poprvé mûl Perdomo vkroãit do onoho slavnostního a pfiesnû uspofiádaného svûta klasické hudby. Gregoriova matka, pocházející z rodiny legendárního Pabla Sarasateho1), jehoÏ housle uchvacovaly ctitele hudby v polovinû 19. století, v‰típila synovi lásku k hudbû; to ona vÏdy doprovázela Gregoria do Auditoria, nebo – kdyÏ nebyla doma – její rodiãe. Po matãinû smrti chlapec na koncerty chodit odmítal, aÏ pfied deseti dny – a pro Perdoma to byl dÛkaz, Ïe syn pfiekonává pomalu smutek – poÏádal Gregorio otce, aby koupil lístky na vystoupení souãasné hvûzdy, Ane Larrazábalové. Pro ni mûl hoch slabost. Zábava pfii‰la inspektora na dvû stû eur za kfieslo od pfiekupníkÛ. 1)
Pablo de Sarasate, 1844–1908, ‰panûlsk˘ houslista a skladatel
17
UÏuÏ vcházeli do Auditoria, kdyÏ tu inspektora pfiepadl strach, Ïe nebude spoleãensky na v˘‰i, neboÈ pfiísn˘ protokol symfonick˘ch veãerÛ mu byl zcela cizí. „Jsem v tv˘ch rukou, Gregorio. Musí‰ mi naznaãit, kdy mám tleskat.“ „Klid, tati, nedovolím, aby ses znemoÏnil.“ „Dûkuju, synu.“ „Ne, nejde o tebe, n˘brÏ o mû. NedokáÏe‰ si pfiedstavit tu ostudu, kdyÏ nûkdo zatleská v nevhodn˘ okamÏik a v‰ichni hledí jenom na nûj.“ „A právû tomu musíme zabránit.“ „Nejdfiíve bys mûl vûdût, Ïe hned na zaãátku, je‰tû pfied tím, neÏ se zaãne hrát, se tleská dvakrát: poprvé, jakmile vstoupí koncertní mistr.“ „Co to je?“ zji‰Èoval Perdomo a proklínal jakousi padesátnici, která mu právû obsadila volné parkovací místo. Hrozil dé‰È a jako by se v‰ichni rozhodli, Ïe pojedou vozem. „Je to první houslista,“ vysvûtloval Gregorio, kter˘ se ponûkud zastydûl, kdyÏ sly‰el, jak otec za volantem nevybíravû nadává. „Ve ·panûlsku mu fiíkáme concertino, neptej se mû proã. Je to jak˘si dirigentÛv pomocník. Jakmile vejdou v‰ichni hudebníci, objeví se on nebo ona, ãasto to b˘vá i Ïena, a publikum zatleská.“ „A pak?“ „Koncertní mistr pfiikáÏe hoboji, aby pfiedehrál a pro sladûní orchestru. Je to dlouhá nota a zní takto: laaa.“ „TakÏe zatleskáme i hoboji?“ „Ale ne. Hoboji se netleská.“ „Koncertnímu mistrovi zatleskáme, pfiestoÏe nic nezahraje, zatímco hrajícímu hoboji ne? Jsi si jist˘?“ „Tati, prosím tû,“ hoch ukonãil otcovy námitky. „Podruhé se tleská, kdyÏ se objeví dirigent. Tentokrát pfiijde nejdfiíve sám, protoÏe se zaãíná Mozartovou pfiedehrou. PfiikáÏe orchestru povstat, aby hudebníci s ním mohli sdílet ovace; potom se otoãí zády k nám a zaãne se hrát.“ 18
„Jak dlouho ta pfiedehra trvá?“ zajímal se Perdomo, obávající se, Ïe se hned zaãne nudit. „Klid, bude se ti to líbit. Je to hudba veselá, málem komická. Po skonãení ouvertury zatleskáme a dirigent na chvíli odejde. Vrátí se za chvíli, tentokrát s Ane Larrazábalovou, která zahraje Paganiniho Koncert pro housle a orchestr. Sem patfií hromov˘ potlesk, protoÏe Ane si jej zaslouÏí, je to megacrack.“ „Zfiejmû ano, kdyÏ vezmeme v úvahu, kolik jsem zaplatil za lístky.“ „Je to bomba, tati, jde o dobfie investované peníze. Profesor tvrdí, Ïe ji doma ve ·panûlsku ani nedokáÏeme docenit, pr˘ kdyby Ïila ve Francii nebo v Nûmecku, pojmenovali by po ní ulici.“ „Co je‰tû musím znát, abych se neztrapnil? Jsem vhodnû obleãen˘?“ „Není to ‰patné. Pistoli jsi nechal doma?“ „Jasnû. Co si to myslí‰ o svém otci, Ïe jsem kovboj Billy Kid?“ „Mobil musí‰ samozfiejmû vypnout.“ „To mi ani nemusí‰ fiíkat.“ „V prÛbûhu koncertu se netleská, ani kdyby se ti nûjaká pasáÏ obzvlá‰tû líbila, a sám pozná‰, kdy cadenza konãí. „Co znamená cadenza? Nedûs mû.“ „To je ãást, kdy orchestr nechá houslistu hrát samotného, aby se pfiedvedl v obtíÏn˘ch pasáÏích. Ne aby tû napadlo po skonãení cadenzy tleskat, i kdyby tû to dostalo.“ Perdomo zÛstal chvíli ti‰e a snaÏil se vstfiebat v‰echny Gregoriovy pokyny. „Nechápu, jak se mému synovi mÛÏe ten svût tolik líbit. Nûjak mû to nepfiesvûdãilo, vÏdyÈ tady vÏdycky ví‰ pfiedem, k ãemu dojde. Zatímco na rockovém koncertu neví‰ ani, co se bude hrát, a jsi napnut˘ od první chvíle.“ „Tati, na mnoha rockov˘ch koncertech neví‰, co hrají, ani kdyÏ uÏ zaãnou.“ Otec a syn se opût odmlãeli, moÏná i proto, Ïe moÏnost zaparkovat se vzdalovala stále více, dokud Gregorio nevyskoãil. 19
„Nech auto za tímhle kontejnerem na sklo.“ „Tam je to zakázané. Pojedeme radûji na parkovi‰tû.“ „Parkovi‰tû je daleko a brzo zaãne pr‰et. Nech to tam.“ „NemÛÏu, Gregorio. Dali by mi pokutu.“ „Ne, tati, tam se pokuta nedává.“ „Jak to ví‰?“ KdyÏ Perdomo vidûl, Ïe syn neodpovídá, odtrhl pohled od ulice a zjistil, Ïe Gregorio má zvlhlé oãi. „Tak jak ví‰, Ïe tam se nedává pokuta?“ naléhal otec. „ProtoÏe tam vÏdycky parkovala maminka. ¤íkala tomu ,mÛj úkryt‘.“
20