0036241

Potok stínÛ - zlom

29.5.2013

15.51

Stránka 20

KAPITOLA 1 „Brianne!“ zavolala Valerie zezdola od schodů. „Už budeš hotová?“ Žádná odpověď. „Brianne!“ zavolala podruhé. „Je skoro jedenáct. Táta tu bude každou chvilku.“ Stále žádná reakce. Ne že by to Val překvapovalo. Její dcera se většinou ozvala až na třetí pokus. „Brianne!“ odevzdaně se přinutila zavolat. „Jak jsi daleko s tím balením?“ Nahoře na chodbě se otevřely dveře, ozvaly se nervózní kroky, kmitly se hnědé vlasy po ramena a dlouhé štíhlé nohy, mihl se propletenec černé soupravy krajkových tang s pušapkou prostřídaný plochami bílé kůže a naskytl se pohled na sevřené pěsti opřené s důvěrně známou netrpělivostí o štíhlé boky. „Už bych to dávno měla hotový, kdybys pořád neprudila.“ Briannin hlas se řítil dolů po schodech pokrytých zeleným kobercem a intenzita jeho lhostejného despektu Valerii málem porazila. „Vždyť ani nejsi oblečená,“ vyjela Valerie. „Táta se…“ „… opozdí,“ doplnila její dcera s jakousi neomalenou jistotou, kterou zřejmě ovládají jedině šestnáctileté dívky. „Pokaždý přijede pozdě.“ „Je to dost daleko,“ argumentovala Valerie. „Říkal, že tam chce dojet ještě před večeří.“ Ale Brianne už z podesty schodů zmizela. Vzápětí Valerie slyšela, jak se dveře dceřiny ložnice zabouchly. „Vždyť ani není oblečená,“ zašeptala do stěn vymalovaných světle žlutou barvou. Což znamená, že patrně nezačala ještě vůbec balit. „Výborně. To je skvělý.“ Což znamená, že dokud jejich dcera nebude nachystaná, bude nucená bavit svého co nevidět budoucího ex-manžela s jeho novou 20

Potok stínÛ - zlom

29.5.2013

15.51

Stránka 21

POTOK

STÍNŮ

snoubenkou. Což by jí mohlo nahrát, pomyslela si, protože nedávno jí Evan naznačil, že mu to s milovanou Jennifer tolik neklape a že možná dělá tu největší životní chybu, když chce od Valerie odejít.

Nebylo by to poprvé, kdy právě tuto konkrétní chybu udělal, přemítala Val, když kráčela ke vchodovým dveřím svého moderního domu ze skla a cihel v Park Slope, otevřela je a rozhlížela se po luxusní brooklynské ulici, jestli se neblíží Evanovo auto.

Kdysi ji už opustil, když utekl pár dní před jejich svatbou s jednou z jejích družiček. Za šest týdnů byl s pokornými omluvami zpátky a škemral, aby mu dala ještě šanci. Ta holka pro něj nic neznamená, zapřísahal se. Bylo to jen z rozčilení a ze strachu.

Takovou hloupost znovu neudělám, dušoval se.

Až na to, že ji samozřejmě udělal.

Jsi jediná ženská, kterou kdy budu chtít, ujišťoval ji tehdy.

Až na to, že samozřejmě není jediná.

Během jejich společných osmnácti let měla Val podezření na víc než deset nevěr. Nad všemi přivírala oči a dařilo se jí přesvědčit samu sebe, že manžel mluví pravdu, kdykoliv zavolá, že se zdrží v práci nebo že je kvůli nějaké naléhavé schůzce nucený zrušit jejich plánovaný oběd. Dokonce když ji její znepokojení přátelé upozornili, že viděli Evana v oblíbené manhattanské restauraci, jak se rty otírá o krk mladé brunetky, tvrdila jim, že o nic nejde. Znáte Evana, říkávala se sebejistým smíchem. Pořád flirtuje. Nic to neznamená.

Opakovala to už tolikrát, že tomu skoro i věřila.

Skoro.

A potom jednou odpoledne, když unavená a deprimovaná po celodenním dohadování s matkou, která tvrdošíjně odmítala řešit svůj problém s alkoholem, přišla domů, přistihla v posteli Evana s mladou ženou, kterou nedávno najal, aby mu pro jeho řetězec módních butikových hotelů navrhla novou reklamní kampaň. Dívčiny pevné a pěkně tvarované nohy byly nad jeho širokými rameny zdvižené vysoko do vzduchu a oba dva kromě vlastních efektních prostocviků nevnímali zhola nic. A Valerie byla nucená otevřít přimhouřené oči jednou provždy dokořán.

21

Potok stínÛ - zlom

29.5.2013

15.51

Stránka 22

J O Y F I E L D I N G O VÁ

Přesto to byl on, kdo se rozhodl odejít.

Měla bych ho nenávidět, přemítala Val. Nicméně hrozná, neodpustitelná pravda je, že to prostě nedokáže. Strašlivá, mnohem neodpustitelnější pravda je, že ho pořád miluje, že se stále modlí, aby dostal rozum stejně jako tehdy, kdy pár dnů před jejich svatbou utekl, a zase se k ní vrátil.

Jsem snad vadná?

Stejně je to moje chyba, vyčítala si teď. Věděla jsem, jaký je, když jsem si ho brala. Hned od první chvíle, kdy jsem ho zahlédla v té malé horské chatě ve Švýcarsku, opáleného a vysportovaného, jak se předvádí u hořícího krbu v hloučku adorujících mladičkých lyžařek, jsem věděla, že s ním bude potíž. Byl přesně ten typ muže, kterému se po celých jednadvacet let dosavadního života snažila vyhýbat, muž schopný velkých gest a malých krutostí, stejně tak okouzlující jako bezohledný. Tento typ znala jak své boty, protože ji přesně takový vychovával.

Nic to neznamená, tvrdila svým přátelům. Stejnými slovy, jakými jí to říkávala její matka.

No, možná to nic neznamená pro muže, jako jsou její otec nebo Evan, pochopila Val, ale pro ženy, které je milují, to rozhodně není prkotina.

A kam je nakonec veškerá statečnost a shovívavost zavede?

Absolutně nikam.

Beztak dostanou kopačky.

Její přátelé si kolektivně oddechli úlevou, když Evan odešel.

Je to vůl, prohlásila její nejbližší přítelkyně Melissa. Nezaslouží si tě, přidal se jejich společný přítel James. Ujišťuju tě, že na tom budeš líp bez něj.

Její matka byla příliš opilá, aby vůbec něco řekla.

Val si doteď vybavuje zničený výraz na matčině tváři poté, co jí otec oznámil, že od ní odchází kvůli jedné z jeho o hodně mladších trofejí. To nic neznamená. Vrátí se, ubezpečovala matka Valerii a její mladší sestru Allison. Jenomže se nikdy nevrátil, nakonec se znovu oženil a stal se otcem dalších dvou dětí – dcer, které nahradily ty, jež tak lehkovážně opustil. Mezitím se Valeri22

Potok stínÛ - zlom

29.5.2013

15.51

Stránka 23

POTOK

STÍNŮ

ina matka postupně proměňovala z veselé, přitažlivé ženy v nešťastnou a zahořklou stařenu, jejímž hlavním zdrojem útěchy je flaška. Chce tohle Valerie provést i Brianne? „Brianne, nepotřebuješ pomoct?“ zavolala teď Val, když zavřela vchodové dveře před dusným červencovým vedrem a vrátila se ke schodům.

Evan jí dal v podstatě všechno, o co si při rozvodu řekla – dům, bílé SUV Lexus, vysoké alimenty, víc než štědré výživné na dítě.

Když se stěhoval z jejich velkého domu v Brooklynu, přesídlil do malého bytu Jennifer na Manhattanu, což mu zjevně nikterak nevadilo.

Měla bych ho nenávidět, pomyslela si znovu.

Jenomže člověk nepřestane milovat někoho, koho miloval skoro půlku svého života jen proto, že se k němu ten někdo zachoval špatně, zjistila bez ohledu na to, co by měla nebo neměla dělat. Přesto není normální, aby se žena slavící čtyřicátiny trápila pro chlapa, který ji evidentně zradil, jako by byla rozdychtěná sedmnáctka, co brečí kvůli někomu, kdo ji nechal.

Jenže to není jen tak ledajaký chlap. Je to její manžel, s nímž je bezmála dvě desetiletí, a navzdory tomu, že je zasnoubený s jinou, jím bude ještě nejméně další měsíc, dokud jejich rozvod nebude pravomocný. Je to její životní láska, muž, s nímž procestovala půl zeměkoule, vyzkoušela heliskiing – lyžování s vrtulníkem ve Švýcarských Alpách, sjížděla divoké řeky na raftu v Coloradu a vystoupala na vrcholek hory Kilimandžáro. Jsi jediná ženská, která se mnou dokáže držet krok, tvrdil – kolikrát?

Jsi jediná, kterou jsem kdy opravdu miloval.

Došlo k tomu, když vyrazili na túru do Adirondackských hor, ona zčistajasna poklekla a oba je překvapila žádostí o jeho ruku.

Co by ne, prohlásil se smíchem. Bude to dobrodružství.

A taky že to bylo dobrodružné, pomyslela si teď Val a snažila se – což se jí nedařilo – nepropadat nostalgii. Těch prvních pár let, než se narodila Brianne, bylo tak euforických, že se Evanovo pokukování po jiných dalo celkem snadno přehlížet, namlouvat si, že má jen velkou představivost, a když to dál nešlo, brala na sebe alespoň 23

Potok stínÛ - zlom

29.5.2013

15.51

Stránka 24

J O Y F I E L D I N G O VÁ

částečně zodpovědnost za jeho jednání, přikazovala si, že se musí ještě víc snažit, musí být přitažlivější, přístupnější, víc… prostě být taková, jaká zjevně není. Celou tu dobu si připomínala, že ze všeho nejdůležitější je, že doopravdy miluje pouze ji jedinou a bez ohledu na to, kam nebo kolikrát se zaběhne, se k ní pokaždé vrátí.

Evan není jako její otec.

Ona není jako její matka.

Přesto Val zdrtilo, když si uvědomila, že nakonec spadla do té samé pasti jako máma, což vedlo k jejímu ještě většímu odhodlání reagovat jinak, nevzdávat to a bojovat o manžela do posledního dechu. Dokonce ani v těhotenství nijak nezvolnila, když vyhověla Evanově zálibě v cestování spojeném s nebezpečím, a dál se za ním honila po nejstrmějších svazích a nejvyšších vrcholcích. Přišla tak o dceřiny první narozeniny, aby ho mohla doprovázet do Himálají, a cestu ospravedlňovala výmluvami, že její manžel má přednost, že roční dítě nedokáže rozlišit jeden den od druhého a že společně oslaví Brianniny narozeniny, až se vrátí domů. Dokonce o jejich cestě napsala článek, který později otiskli v cestopisné příloze New York Times.

Byl to počátek nečekané a nečekaně úspěšné novinářské kariéry, která se náhle a stejně tak nenadále přerušila v okamžiku, kdy se Val vrátila domů dřív po vyčerpávajícím dnu, během něhož se zabývala svou matkou, aby v posteli přistihla Evana, který se zabýval půvabnou Jennifer.

Je to moje vina, vyčítala si tehdy Val. Nebyla jsem ve střehu, usnula na vavřínech. Jak plynuly roky a Brianne se měnila z kojence v batole a pak v holčičku, která potřebuje matku, Val se čím dál víc nechtělo od ní odjíždět. Tím, že jí hrozí nebezpečí, se už tolik nezaměstnávala. Teď je matkou. Má zodpovědnost.

Dokonce i svou profesi. Už nejde jen o ni.

Až na to, že o ni vlastně nikdy nešlo. Šlo o Evana.

Vždycky jde o Evana. Dokonce i teď.

Jak se to přihodilo?

Val přece není žádná hloupá malá holka. Nestěžuje si, nefňuká. Velice dobře zvládá každou stránku svého života kromě jedi24

Potok stínÛ - zlom

29.5.2013

15.51

Stránka 25

POTOK

STÍNŮ

né – Evana. A možná i matky. No dobře, tak dvě stránky svého života. Tak rovnou tři, usoudila teď, když si připomněla Brianne. „Brianne!“ zakřičela po schodech nahoru, když se znovu pokusila utišit hlasy ve své hlavě. „Dělej!“ Zazvonil telefon.

To bude určitě máma, aby mi popřála k narozeninám, napadlo Valerii, když proběhla vstupní halou do kuchyně z nerezové oceli v zadní části domu. Je možné, že si to opravdu pamatuje? Val zavrtěla hlavou. To spíš volá, jestli bych jí cestou na Manhattan nehodila domů pár lahví merlotu.

Slunci se dočasně podařilo prodrat těžkými dešťovými mraky, které se nad touto oblastí většinu týdne kumulovaly, a prosvítalo vysokým oknem, jenž zabíralo celou západní stěnu kuchyně. Val doufala, že konečně přestalo pršet. Pohoří Adirondack je bezpochyby nádherné, ale táboření v deští není žádný med, a Brianne na rozdíl od Val není zrovna blázen do kempování.

Proč vůbec na ten pitomej vejlet musím jet? kňourala už týdny předem. Radši bych jela s tebou a tvýma kámošema do města, nakupovat, zajít do kina…

To já bych taky ráda, zlatíčko, řekla Val popravdě. V poslední době Brianne jen zřídkakdy projevila zájem, aby něco dělaly společně. Je ve věku, kdy považuje matku v nejlepším případě za nutné zlo a v nejhorším za naprostý opruz, a Val připadalo, že už spolu netráví skoro žádný čas. A ten, který spolu strávily, byl naplněný nesmyslnými hádkami, které nikam nevedly, a vyčerpávajícími konflikty, po nichž si Val zoufala, kdo je tohle cizí, vzdorovité stvoření, a co se svou dcerou provedla. Brianne rostla a vzdalovala se od ní tak rychle, že by bylo určitě pěkné, kdyby ji o víkendu měla, aby spolu oslavily její narozeniny. Mohly by ten čas využít k tomu, aby se znovu sblížily. „Stejně nechápu,“ reptala teď znovu Brianne, „proč musím na ten blbej vejlet jet.“ „Protože táta chce, abys jela kempovat s ním a…“ „… s tou courou?“ zeptala se Brianne s úsměvem a sledovala, jak matka zareaguje. „Netvař se tak šokovaně. Tak jí přece říkáš ty.“ 25

Potok stínÛ - zlom

29.5.2013

15.51

Stránka 26

J O Y F I E L D I N G O VÁ

Val si v duchu umínila, že přestane o Jennifer takhle mluvit.

Alespoň pokud je dcera v doslechu. „Haló,“ ozvala se, když zvedla telefon, a připravovala se na zrádné zašumlování v matčině odpovědi. „No ahóóój!“ ozval se místo ní Evan úplně stejně, jako ji do telefonu zdravil téměř dvě desítky let. Indiferentně, přesto důvěrně. Důvěrně, přesto indiferentně.

To je jejich manželství v kostce. „Ahoj,“ pronesla Val a měla strach říct něco dalšího. Představila si svého budoucího ex-manžela, jak sedí za volantem nového černého jaguaru, jeho jemné, tmavé vlasy mu padají do světle modrých očí, plné rty křiví do bezstarostného úsměvu, jednou rukou řídí a druhou šátrá pod sukní Jennifer. „Nějaké problémy?“ zeptala se, když tu představu odehnala.

Zasmál se. „To jsem tak průhledný?“ Patří to k tvému kouzlu, pomyslela si, ale nahlas to neřekla.

Místo toho podotkla: „Zpozdíš se.“ „Asi tak o půl hodiny.“ Val ihned jeho odhad zdvojnásobila. Půlhodinka Evanova času znamená na hodinkách všech ostatních nejméně hodinu. „Dobře, vyřídím to Brianne.“ „Pověz jí, že nastal problém, který…“ „… který nesnese odklad,“ dokončila za něj Val, protože za ta léta uměla ten scénář zpaměti. „Budu tam co nejdřív.“ „Povím jí to.“ „Bude to divné,“ dodal a hlas mu přešel do šepotu. „Co bude divné?“ Povzdech. A pak: „Být tam bez tebe. Neslavit tvé narozeniny společně.“ Val mlčela. Jak mohla promluvit, když jí úplně vyrazil dech? „Val?“ „Vyřídím Brianne, že dorazíš za půl hodiny.“ Val položila telefon, dřív než jeden nebo druhý stačil pronést další slovo. Co se jí pokoušel naznačit?

26

Potok stínÛ - zlom

29.5.2013

15.51

Stránka 27

POTOK

STÍNŮ

„Co to děláš?“ zeptala se najednou Brianne.

Val se prudce otočila. Dcera stála před ní a na sobě stále měla pouze spodní prádlo. „Děje se něco?“ pokračovala Brianne. „Stalo se něco babičce?“ „Cože? Co tě to proboha napadlo?“ „Protože se zjevně něco stalo. Stojíš tady takhle asi deset minut s rukou na telefonu a ani se nepohneš.“ „To ne.“ „Ale ano. Pozoruju tě.“ Val se málem začala hádat, když se koukla na hodinky a došlo jí, že dcera má pravdu. Co to znamená? Že teď Evan ovládá schopnost zastavit čas? „Babička je v pořádku.“ Brianne pokrčila rameny. „Kdo teda volal?“ „Táta. On…“ „To už tě nemusí zajímat,“ připomněla jí Brianne. „Zpozdí se,“ ignorovala Val, že jí dcera skočila do řeči. „Nech mě hádat. Nastal problém…“ „… který nesnese odklad,“ pronesly matka s dcerou současně a pak se zasmály, což poslední dobou moc často nedělaly. Teda rozhodně ne spolu. „Prý tu bude za půl hodiny,“ dodala Val. „Jo, jasně.“ „Měla by ses oblíct. Pro všechny případy.“ Někdo zazvonil. Val za tím zvukem prudce otočila hlavu. To už jsou James s Melissou tady? Že by to byl Evan? Podívala se na svůj odraz do černého skla pečicí trouby. Měla jsem si umýt vlasy, napadlo ji. A trochu se namalovat. „Vypadáš dobře,“ uklidňovala ji Brianne, jako by jí četla myšlenky. „Beztak je to jen Sasha.“ „Kdože?“ „Sasha,“ zopakovala Brianne, když odcházela z kuchyně k hlavnímu vchodu, a její oblý zadeček tvořil dokonalý kruh rozdělený na dvě nádherně vypouklé půlky.

To mě teda podrž, pomyslela si Val, když kráčela za ní. „Kdo je zase Sasha?“ 27

Potok stínÛ - zlom

29.5.2013

15.51

Stránka 28

J O Y F I E L D I N G O VÁ

„Kámoška, co dělá v Lululemonu. Před pár týdny jsi ji poznala. Teda vážně, mami. Ty si žádný moje kamarádky vůbec nepamatuješ.“ Val se chystala protestovat, když si uvědomila, že Brianne má pravdu. Skutečně si nedokáže udržet přehled o Brianniných přítelkyních, které se střídají skoro tak často jako dceřina nálada.

Jeden den je její nejlepší kámoškou Kelly, další den Tanya, hned zase Paulette a potom Stacey. A teď tahle Sasha, která dělá v Lululemonu. Val si jen vágně vybavila hezkou dívku s blond vlasy do pasu, která je před několika týdny obsluhovala, když jely na Manhattan koupit nějaké oblečení na cvičení. Co ta tady dělá? „Co ta tady dělá?“ slyšela Val samu sebe se ptát. „Jde mi vrátit můj BlackBerry.“ „Jak to, že má tvůj mobil?“ „Onehdy jsem ho zapomněla u ní v obchodě.“ „Cos dělala na Manhattanu?“ „Jen jsem si zkoušela pár věcí.“ „A nechalas tam mobil? Víš, jak jsou tyhle věci drahé? Nesmíš být tak neopatrná.“ „To je toho. Zapomněla jsem ho, Sasha ho našla. A byla tak hodná, že se nabídla, že mi ho cestou do práce přinese.“ Brianne otevřela dveře, a tím v podstatě ukončila další debatu.

První, co Val napadlo, když Sashu uviděla, bylo, že je jak hezčí, tak starší, než si pamatovala. Měla na sobě limetkově zelené tričko a černé elasťáky, které zdůrazňovaly její nápadné křivky.

Vypadá nejmíň na osmnáct, možná dokonce na dvacet, odhadovala Val. Proč se touží kamarádit s někým, komu nedávno bylo šestnáct? „Pojď dál,“ vyzvala ji Brianne a vedla ji dovnitř. „No ne. To je tvý fáro?“ ukázala na jasně oranžový mustang z roku 1964, který byl zaparkovaný tak daleko od obrubníku, že to vypadalo, jako by ho někdo zanechal uprostřed silnice. „Že je skvělej?“ „Naprosto úžasnej. Líbí se mi ta barva.“ „Snad abys ho zaparkovala blíž k chodníku,“ navrhla Val. 28

Potok stínÛ - zlom

29.5.2013

15.51

Stránka 29

POTOK

STÍNŮ

„Klidně může zůstat, kde je,“ řekla Brianne. A pak s přehnaným povzdechem dodala: „Mojí mámu znáš.“ „Ahoj, Valerie,“ pronesla Sasha a pohodila svými blond vlasy.

Val se musela kousnout do spodního rtu, aby ji neopravila: Dávám přednost oslovení paní Roweová, laskavě. Připomněla si, že paní Roweová zakrátko už nebude, a vzápětí jí naskočila mnohem znepokojivější myšlenka: Kdo vlastně bude? „Ahoj, Sasho. Ráda tě zase vidím.“ „Jak se ti líbí ty outfity, co sis koupila? Že jsou super?“ „Ano, jsou…“ Ale to už se Sasha plně věnovala Brianne. „No ukaž se mi,“ šveholila. „Ty máš ale pěknou postavičku.“ „Ale ne,“ oponovala Brianne. „Musím shodit asi dvě kila.“ „Cože?“ vyhrkla Val. „Nehledě na to, že si nechám udělat nos.“ „S tím nosem si nic provádět nebudeš,“ pronesla Val s větším důrazem, než měla v úmyslu. Kolikrát ji Melissa varovala, že nejlepší je taková prohlášení přejít bez povšimnutí. „Je moc dlouhej. Nehodí se mi k obličeji.“ Brianne gestem vybídla Sashu, aby ji následovala nahoru po schodech. „Nos máš naprosto normální!“ křičela za nimi Val. „Je hrozně dlouhej a hrozně širokej. Nechám si ho předělat,“ trvala na svém Brianne, aniž se otočila.

Val stála bez hnutí dole u schodů, slyšela, jak se dveře Briannina pokoje zavřely, a přemáhala pláč. Kdo její dceři nakukal do hlavy takové blbosti?

Patrně ta samá ženská, s kterou dcera bude trávit příští tři dny tábořením v Adirondackských horách.

Tedy, ono vlastně nejde o táboření. Hotel U Potoka stínů těžko splňuje jakoukoliv představu o dobrodružné výpravě do přírody.

Val si povzdechla při vzpomínce na doby, kdy tam s Evanem pobývali, na ono ráno, kdy nečekaně poklekla a požádala, aby „žili šťastně až do smrti“.

Bude to divné, řekl jí před chvílí Evan. Být tam bez tebe. Neslavit tvé narozeniny společně.

29

Potok stínÛ - zlom

29.5.2013

15.51

Stránka 30

J O Y F I E L D I N G O VÁ

Co tím chtěl naznačit? Že by se nejradši vrátil a napravil všechno, co pokazil? Že stačí, aby Val řekla slůvko, a on té okouzlující, nestydaté Jennifer řekne, že je mu líto, ale že má u něj utrum? Že prostě miluje svou ženu? Že je jediná, kterou kdy opravdu miloval? Že si nedokáže představit, že by odjel do Potoka stínů bez ní? Že jediné, po čem touží, je vrátit se domů?

No jasně, vypůjčila si Val dceřinu oblíbenou frázi. A dodala: Panebože, ty jsi tak trapná. Přesto, když stoupala po schodech, usoudila, že nebude na škodu, když se před Evanovým příjezdem trochu namaluje a učeše si vlasy.

30