14
ZÁKLADY
RŮZNÉ METODY HLEDÁNÍ ZAJÍMAVÝCH NÁMĚTŮ
Vydat se ven a kreslit podle skutečnosti může být ohromně naplňující, soustředit se na interiér či domácí témata zase opravdu praktické – stačí jen najít, co vás zajímá. Shromažďování informací pomocí fotografií může být jednou z cest, jak nakreslit vybraný objekt. Má své nevýhody, ale i tak můžete kreslit zajímavá a umělecká díla.
KRESLENÍ PODLE PRIMÁRNÍCH ZDROJŮ Různé pózy nabízejí nový a někdy i odvážný pohled
Kreslení světa kolem vás, kreslení podle skutečnosti v ateliéru či venku, vám umožňuje vidět a zachytit tvary a formy života. K tomu potřebujete dívat se bystře a pracovat rychle, abyste zachytili nejdůležitější detaily. Kontrolovanější kresba však od vás požaduje čas ke studiu textury, obrysu a barvy.
Rychlé skicování ostří pozorovací schopnosti
Volné linky dávají kresbě energii
Detaily vyfotografované v plenéru či série skic námětu v rychle se měnící situaci jsou, když je později nakreslíte, něčím opravdu výjimečným. Sbírání obrázků, které vás osloví – z fotografií, časopisů anebo online – je také výborným způsobem, jak nechat vykrystalizovat inspiraci a završit ji zajímavými kresbami. Sešit, kam si budete tyto obrázky nalepovat, se stane dobrým zdrojovým materiálem, spolu s vašimi náčrtníky (viz str. 22–23). Uvědomte si také, že v určitých podmínkách potřebujete požádat o svolení k pořízení obrázku.
PRO
PROTI
Rychlé skicování. ■■ Dobrá praxe gesturálních čar. ■■ Obrovská mnohotvárnost lokalit. ■■ Potenciál pro změnu měřítka a média.
■■
Časově omezeno; je třeba rychle zachytit lidi v pohybu, závod s počasím. ■■ Vyžaduje svolení. ■■ Občas napodobuje portrétování na veřejnosti.
Kreslení podle fotografie Použití vašich vlastních fotografií zachycujících určité události, členy rodiny nebo zvířata může být výbornou cestou, jak vytvořit jedinečné kresby, plné skutečného života.
Kreslení podle sekundárního zdroje – pro a proti PRO
PROTI
Nabízí detailní informaci ze zdroje, nesnadno dostupnou (např. divoká zvířata). ■■ Rozmanitost dostupných obrázků. ■■ Rozšiřuje škálu námětů.
■■
■■
Tištěné obrázky a fotografie se jeví ploše, jsou málo definovány. ■■ Otázky autorských práv, jde‑li o přímé kopie. ■■ Dokáže vzít odvahu k osobnímu nasazení a vlastnímu průzkumu námětu.
Je snadné zachytit texturu srsti, když je kočka v klidu, na fotografii
Pero a tuš jsou vhodným médiem pro zachycení měkkosti srsti
KOMBINACE OBOU PŘÍSTUPŮ Kreslení reality podle zdrojových skic či fotografií je pro mnoho umělců ideálním přístupem. Ne všichni umělci používají fotografie, ale mnoho z nich si dělá předběžné skici, aby doplnili detaily kreseb; jejich vynalézavost dokáže zaplnit mezery. Dokonce i když kreslíte imaginární scénu, vybavení detaily, vzniklými z pozorování skutečnosti, ji učiní věrohodnější.
Kreslení podle skutečnosti – pro a proti
■■
15
KRESLENÍ PODLE SEKUNDÁRNÍCH ZDROJŮ
Umístění lidí Lidé jsou často v pohybu, proto hrubá skica jejich pozic umožní později doplnit v kresbě detaily. Takovéto náhledové skici jsou užitečné při rozhodování o konečné podobě kompozice.
Budování charakterů podle skic Určité tváře později vystoupí z davu, proto si dělejte hrubé skici nebo fotografie, abyste mohli později začlenit každou tvář.
Kreslení podle skutečnosti a podle fantazie
Kreslení podle skutečnosti a podle fantazie
14
ZÁKLADY
RŮZNÉ METODY HLEDÁNÍ ZAJÍMAVÝCH NÁMĚTŮ
Vydat se ven a kreslit podle skutečnosti může být ohromně naplňující, soustředit se na interiér či domácí témata zase opravdu praktické – stačí jen najít, co vás zajímá. Shromažďování informací pomocí fotografií může být jednou z cest, jak nakreslit vybraný objekt. Má své nevýhody, ale i tak můžete kreslit zajímavá a umělecká díla.
KRESLENÍ PODLE PRIMÁRNÍCH ZDROJŮ Různé pózy nabízejí nový a někdy i odvážný pohled
Kreslení světa kolem vás, kreslení podle skutečnosti v ateliéru či venku, vám umožňuje vidět a zachytit tvary a formy života. K tomu potřebujete dívat se bystře a pracovat rychle, abyste zachytili nejdůležitější detaily. Kontrolovanější kresba však od vás požaduje čas ke studiu textury, obrysu a barvy.
Rychlé skicování ostří pozorovací schopnosti
Volné linky dávají kresbě energii
Detaily vyfotografované v plenéru či série skic námětu v rychle se měnící situaci jsou, když je později nakreslíte, něčím opravdu výjimečným. Sbírání obrázků, které vás osloví – z fotografií, časopisů anebo online – je také výborným způsobem, jak nechat vykrystalizovat inspiraci a završit ji zajímavými kresbami. Sešit, kam si budete tyto obrázky nalepovat, se stane dobrým zdrojovým materiálem, spolu s vašimi náčrtníky (viz str. 22–23). Uvědomte si také, že v určitých podmínkách potřebujete požádat o svolení k pořízení obrázku.
PRO
PROTI
Rychlé skicování. ■■ Dobrá praxe gesturálních čar. ■■ Obrovská mnohotvárnost lokalit. ■■ Potenciál pro změnu měřítka a média.
■■
Časově omezeno; je třeba rychle zachytit lidi v pohybu, závod s počasím. ■■ Vyžaduje svolení. ■■ Občas napodobuje portrétování na veřejnosti.
Kreslení podle fotografie Použití vašich vlastních fotografií zachycujících určité události, členy rodiny nebo zvířata může být výbornou cestou, jak vytvořit jedinečné kresby, plné skutečného života.
Kreslení podle sekundárního zdroje – pro a proti PRO
PROTI
Nabízí detailní informaci ze zdroje, nesnadno dostupnou (např. divoká zvířata). ■■ Rozmanitost dostupných obrázků. ■■ Rozšiřuje škálu námětů.
■■
■■
Tištěné obrázky a fotografie se jeví ploše, jsou málo definovány. ■■ Otázky autorských práv, jde‑li o přímé kopie. ■■ Dokáže vzít odvahu k osobnímu nasazení a vlastnímu průzkumu námětu.
Je snadné zachytit texturu srsti, když je kočka v klidu, na fotografii
Pero a tuš jsou vhodným médiem pro zachycení měkkosti srsti
KOMBINACE OBOU PŘÍSTUPŮ Kreslení reality podle zdrojových skic či fotografií je pro mnoho umělců ideálním přístupem. Ne všichni umělci používají fotografie, ale mnoho z nich si dělá předběžné skici, aby doplnili detaily kreseb; jejich vynalézavost dokáže zaplnit mezery. Dokonce i když kreslíte imaginární scénu, vybavení detaily, vzniklými z pozorování skutečnosti, ji učiní věrohodnější.
Kreslení podle skutečnosti – pro a proti
■■
15
KRESLENÍ PODLE SEKUNDÁRNÍCH ZDROJŮ
Umístění lidí Lidé jsou často v pohybu, proto hrubá skica jejich pozic umožní později doplnit v kresbě detaily. Takovéto náhledové skici jsou užitečné při rozhodování o konečné podobě kompozice.
Budování charakterů podle skic Určité tváře později vystoupí z davu, proto si dělejte hrubé skici nebo fotografie, abyste mohli později začlenit každou tvář.
Kreslení podle skutečnosti a podle fantazie
Kreslení podle skutečnosti a podle fantazie
Potřebujete
Tužka 2B
38
Techniky pro začátečníky | TUŽKA
Tužky jsou všestrannými kreslicími nástroji. Když se učíte kreslit, je důležité prozkoumat škálu stop, jichž je vaše tužka schopna. Rychlost, s níž tyto stopy děláte, tlak, který vytváříte, a způsob, jímž tužku držíte, to všechno přispívá k tomu, jaké čáry se na papíru objeví.
Prostá, každodenní témata, jako třeba tyto staré boty, jsou dobrými objekty pro rychlou lineární studii, při níž si procvičíte své pozorovací schopnosti a stopy tužkou. Zkuste různé úchopy a dělejte jimi různé stopy.
Tužka 2B Ořezávátko ■■ Kancelářský papír ■■ ■■
Pár starých bo
■■ Držení tužky
t
Způsob, jakým držíte tužku, vám nabízí různé úrovně kontroly a ovlivňuje to, jak velmi se špička tužky či její strana dotýká papíru. V průběhu kreslení můžete měnit úchop tak, abyste dosáhli různých stop.
Psací úchop
Široké rozmáchlé linky při držení tužky shora
Pohodlný úchop jako při psaní, kdy tužku držíte dominantní rukou, vám umožňuje největší kontrolu hrotu tužky, ale limituje škálu stop. Je nejlepší na detaily. Zkuste tužku držet i rukou nedominantní.
Úchop v polovině Při lehkém držení tužky v polovině její délky děláte volné stopy jen s malou kontrolou. Tento úchop se hodí na rychlé skici a expresivní stopy, kdy je třeba zachytit námět souvislými linkami.
Úchop shora Uchopení tužky shora umožňuje držet tužku v malém úhlu vůči papíru. Při tomto úchopu lze kreslit tuhou po straně. Je to volný úchop a dovolí vám široké stopy či rychlé zachycení tónu.
1
Volně a energicky
Vaše první dojmy z námětu jsou spíše široké a všeobecné a vaše první stopy to budou odrážet. Úchop tužky v polovině vám umožní volně skicovat velké tvary objektu a přenést tak na papír jeho celkový vzhled a rozměry.
2
Tlak po straně tuhy
Úchop shora je nepřesný stejně jako držení tužky v polovině – dovoluje vám kontrolovat pouze jeden okraj široké stopy tvořené stranou tuhy. Takto tužku držte, když kreslíte široké silné stopy třeba pro tkaničky či pro zachycení tónu.
3
Detailní kontrola
Nyní, když jste přenesli tvary na papír, můžete dělat daleko přesnější stopy a jasně tak definovat stěžejní linie a drobné detaily (kontrolovaným psacím úchopem). Volnou strukturu raných fází kresby použijte jako vodítko.
Základní stopy tužkou
POKLÁDÁNÍ TUŽKY NA PAPÍR
„Způsob držení tužky vám nabízí různé úrovně její kontroly na papíru.“
UVEDENÍ DO PRAXE
39
Základní stopy tužkou
Potřebujete
Tužka 2B
38
Techniky pro začátečníky | TUŽKA
Tužky jsou všestrannými kreslicími nástroji. Když se učíte kreslit, je důležité prozkoumat škálu stop, jichž je vaše tužka schopna. Rychlost, s níž tyto stopy děláte, tlak, který vytváříte, a způsob, jímž tužku držíte, to všechno přispívá k tomu, jaké čáry se na papíru objeví.
Prostá, každodenní témata, jako třeba tyto staré boty, jsou dobrými objekty pro rychlou lineární studii, při níž si procvičíte své pozorovací schopnosti a stopy tužkou. Zkuste různé úchopy a dělejte jimi různé stopy.
Tužka 2B Ořezávátko ■■ Kancelářský papír ■■ ■■
Pár starých bo
■■ Držení tužky
t
Způsob, jakým držíte tužku, vám nabízí různé úrovně kontroly a ovlivňuje to, jak velmi se špička tužky či její strana dotýká papíru. V průběhu kreslení můžete měnit úchop tak, abyste dosáhli různých stop.
Psací úchop
Široké rozmáchlé linky při držení tužky shora
Pohodlný úchop jako při psaní, kdy tužku držíte dominantní rukou, vám umožňuje největší kontrolu hrotu tužky, ale limituje škálu stop. Je nejlepší na detaily. Zkuste tužku držet i rukou nedominantní.
Úchop v polovině Při lehkém držení tužky v polovině její délky děláte volné stopy jen s malou kontrolou. Tento úchop se hodí na rychlé skici a expresivní stopy, kdy je třeba zachytit námět souvislými linkami.
Úchop shora Uchopení tužky shora umožňuje držet tužku v malém úhlu vůči papíru. Při tomto úchopu lze kreslit tuhou po straně. Je to volný úchop a dovolí vám široké stopy či rychlé zachycení tónu.
1
Volně a energicky
Vaše první dojmy z námětu jsou spíše široké a všeobecné a vaše první stopy to budou odrážet. Úchop tužky v polovině vám umožní volně skicovat velké tvary objektu a přenést tak na papír jeho celkový vzhled a rozměry.
2
Tlak po straně tuhy
Úchop shora je nepřesný stejně jako držení tužky v polovině – dovoluje vám kontrolovat pouze jeden okraj široké stopy tvořené stranou tuhy. Takto tužku držte, když kreslíte široké silné stopy třeba pro tkaničky či pro zachycení tónu.
3
Detailní kontrola
Nyní, když jste přenesli tvary na papír, můžete dělat daleko přesnější stopy a jasně tak definovat stěžejní linie a drobné detaily (kontrolovaným psacím úchopem). Volnou strukturu raných fází kresby použijte jako vodítko.
Základní stopy tužkou
POKLÁDÁNÍ TUŽKY NA PAPÍR
„Způsob držení tužky vám nabízí různé úrovně její kontroly na papíru.“
UVEDENÍ DO PRAXE
39
Základní stopy tužkou
ÚVOD
120
121
Kreslení perem a tuší Tuš je všestranná, přenosná, cenově dostupná, k dostání v mnoha podobách a lze ji používat pro střednictvím spousty rozličných kreslicích nástrojů, od redisových per a štětců přes prsty, plnicí pera až po markery. Sytá čerň užívaná přímo z lahvičky má výrazný grafický vzhled, ale lze ji i ředit a kreslit jí stopy daleko subtilnější. Malířský charakter tuše vám také umožňuje vytvářet lazury různých tónů a intenzity k rozvinutí poslední fáze kresby a ke zvýšení její složitosti. Na následujících stranách objevíte různé varianty tuší a materiálů potřebných k započetí práce. Poté můžete procvičovat a rozvíjet své dovednosti prostřednictvím 15 technik pro pero a tuš, seskupe ných do tří částí podle postupně se zvyšující obtížnosti; jsou zde techniky pro začátečníky, pro pokro čilé a techniky rozvinuté. Ukázka obrazu na konci každé části přináší všechny techniky dohromady.
1
Techniky pro začátečníky ■■
viz str. 126–137
V první části objevíte vše o kladení stop, o tom, jak měnit tok tuše a tlak při kreslení, aby vznikaly linky různé šířky a kvality, a jak řídit jednosměrné stínování, šrafování a tečkování směrem k rozvinutí tónu a formy.
Ukázka obrazu pro začátečníky (viz str. 136–137)
2
Techniky pro pokročilé ■■
viz str. 138–149
Ve druhé části zjistíte, jak používat různé kreslicí nástroje – redisová pera, bambusová pera a štětce – ke kontrole tuše. Naučíte se, jak pokládat vrstvy lazury a vytvářet texturu a detail v monochromu.
Ukázka obrazu pro pokročilé (viz str. 148–149)
Tuše byly poprvé vyvinuty kolem roku 2 500 př. n. l. ve starověké Číně a v Egyptě. Tehdy se uhlík ve formě sazí, známý jako lampová čerň, mísil s klihem získávaným ze zvířat a modeloval do pevných tyčinek, které se dávaly do vody a vytvořily tak tekutou tuš. První kreslicí nástroje byly useknuté duté stonky rostlin, například rákosu či bambusu, nebo se ptačí pera upravila do hrotu. Používaly se i štětce vyráběné ze zvířecích chlupů. Různé varianty těchto tradičních tuší a kreslicích nástrojů se užívají dodnes.
Všestranné a variabilní Vlastnosti různých per a tuší vedly k rozvoji celé škály stylů kreslení a efektů, od vodou rozpustných tuší pro kreslení čáry a lazury až po hroty kuličkových tužek pro práci za chůze. Když vybíráte tuš, zvažte opacitu jejích stop a trvanlivost dokončené kresby. Tuše na bázi pigmentu mají tendenci k větší opacitě a odolnosti vůči světlu než tuše z umělých barviv, které mohou časem vybledat. Kreslicí tuš má tři hlavní složky: barvicí (pigment či barvivo), tekutý nosič (obvykle voda
3
či líh) a případně aditiva (například klovatina či šelak). Moderní tuše jsou k dostání v duhových barvách a v myriádě forem, od pevných tyčinek až po tekutou tuš pro redisová pera. Nástrojů pro aplikaci tuše je spousta – od tradičních rákosových per, která dávají hladkou, plynulou linku, až po rozličně tvarovaná redisová pera a štětce pro lazuru a prolínání. Ačkoli je tuš trvalým médiem, u něhož je každá stopa závazná, snadnost její aplikace a její ohlas se zasloužily o velkou popularitu mezi umělci.
Rozvinuté techniky ■■
viz str. 150–161
V poslední části objevíte prolínání a kladení vrstev lazury s využitím tuší, dále glazování a způsob, jak manipulovat s tuší technikami malby. Odhalíte, jak opravovat chyby, anebo jak je naopak do své kresby začlenit.
Ukázka obrazu vytvořeného rozvinutou technikou (viz str. 160–161)
ÚVOD
120
121
Kreslení perem a tuší Tuš je všestranná, přenosná, cenově dostupná, k dostání v mnoha podobách a lze ji používat pro střednictvím spousty rozličných kreslicích nástrojů, od redisových per a štětců přes prsty, plnicí pera až po markery. Sytá čerň užívaná přímo z lahvičky má výrazný grafický vzhled, ale lze ji i ředit a kreslit jí stopy daleko subtilnější. Malířský charakter tuše vám také umožňuje vytvářet lazury různých tónů a intenzity k rozvinutí poslední fáze kresby a ke zvýšení její složitosti. Na následujících stranách objevíte různé varianty tuší a materiálů potřebných k započetí práce. Poté můžete procvičovat a rozvíjet své dovednosti prostřednictvím 15 technik pro pero a tuš, seskupe ných do tří částí podle postupně se zvyšující obtížnosti; jsou zde techniky pro začátečníky, pro pokro čilé a techniky rozvinuté. Ukázka obrazu na konci každé části přináší všechny techniky dohromady.
1
Techniky pro začátečníky ■■
viz str. 126–137
V první části objevíte vše o kladení stop, o tom, jak měnit tok tuše a tlak při kreslení, aby vznikaly linky různé šířky a kvality, a jak řídit jednosměrné stínování, šrafování a tečkování směrem k rozvinutí tónu a formy.
Ukázka obrazu pro začátečníky (viz str. 136–137)
2
Techniky pro pokročilé ■■
viz str. 138–149
Ve druhé části zjistíte, jak používat různé kreslicí nástroje – redisová pera, bambusová pera a štětce – ke kontrole tuše. Naučíte se, jak pokládat vrstvy lazury a vytvářet texturu a detail v monochromu.
Ukázka obrazu pro pokročilé (viz str. 148–149)
Tuše byly poprvé vyvinuty kolem roku 2 500 př. n. l. ve starověké Číně a v Egyptě. Tehdy se uhlík ve formě sazí, známý jako lampová čerň, mísil s klihem získávaným ze zvířat a modeloval do pevných tyčinek, které se dávaly do vody a vytvořily tak tekutou tuš. První kreslicí nástroje byly useknuté duté stonky rostlin, například rákosu či bambusu, nebo se ptačí pera upravila do hrotu. Používaly se i štětce vyráběné ze zvířecích chlupů. Různé varianty těchto tradičních tuší a kreslicích nástrojů se užívají dodnes.
Všestranné a variabilní Vlastnosti různých per a tuší vedly k rozvoji celé škály stylů kreslení a efektů, od vodou rozpustných tuší pro kreslení čáry a lazury až po hroty kuličkových tužek pro práci za chůze. Když vybíráte tuš, zvažte opacitu jejích stop a trvanlivost dokončené kresby. Tuše na bázi pigmentu mají tendenci k větší opacitě a odolnosti vůči světlu než tuše z umělých barviv, které mohou časem vybledat. Kreslicí tuš má tři hlavní složky: barvicí (pigment či barvivo), tekutý nosič (obvykle voda
3
či líh) a případně aditiva (například klovatina či šelak). Moderní tuše jsou k dostání v duhových barvách a v myriádě forem, od pevných tyčinek až po tekutou tuš pro redisová pera. Nástrojů pro aplikaci tuše je spousta – od tradičních rákosových per, která dávají hladkou, plynulou linku, až po rozličně tvarovaná redisová pera a štětce pro lazuru a prolínání. Ačkoli je tuš trvalým médiem, u něhož je každá stopa závazná, snadnost její aplikace a její ohlas se zasloužily o velkou popularitu mezi umělci.
Rozvinuté techniky ■■
viz str. 150–161
V poslední části objevíte prolínání a kladení vrstev lazury s využitím tuší, dále glazování a způsob, jak manipulovat s tuší technikami malby. Odhalíte, jak opravovat chyby, anebo jak je naopak do své kresby začlenit.
Ukázka obrazu vytvořeného rozvinutou technikou (viz str. 160–161)
ÚVOD
208
209
Kreslení pastelem Jednou z přitažlivých vlastností pastelu je jeho okamžitá použitelnost – prostě vezmete kousek a začnete jím rovnou kreslit. Toto snadné uchopení přispívá k všestrannosti média a vy tak můžete využít různé stopy pro rozličné efekty: od širokých, rozprostírajících se stop nanášených a prolínajících se barev až po přesné, detailní stopy. Bohaté a zářivé barvy pastelu nabízejí spoustu možností vizuálního míchání a umožňují umělcům v téže chvíli malovat i kreslit. Na následujících stranách odhalíte vlastnosti každého typu pastelu i jejich všestrannost, seznámíte se s tím, jaké papíry a podložky použít, a také s ostatními materiály. Pak procvičíte a rozvinete své dovednosti více než 30 technikami pastelu – uspořádanými do částí pro začátečníky, do části pro pokročilé a do části věnované rozvinutým technikám. Každá část obsahuje ukázku, která představuje probranou škálu technik.
1
Techniky pro začátečníky ■■
viz str. 216–241
V první části objevíte, jak dělat stopy všemi druhy pastelů. Navíc se naučíte, jak je důležitý tlak, kdy prolínat, jak pracovat s barvou a jak nejlépe namíchat barvy, které se na kresbách nejčastěji používají.
Ukázka obrazu pro začátečníky (viz str. 240–241)
2
Techniky pro pokročilé ■■
viz str. 242–267
V druhé části odhalíte svět papírů (texturovaných a pastelových), naučíte se, jak nanášet pastely, tvořit realistické vizuální textury a sebejistě pracovat s komplementárními, teplými a stude nými barvami.
Ukázka obrazu pro pokročilé (viz str. 266–267)
Pastely umělci užívají pro své tvůrčí vyjádření, a to zejména pro studii podle skutečnosti a přípravnou kresbu, již velmi dlouho, ale až v 70. letech 19. století Edgar Degas ve svých impresionistických studiích baletek transformoval pastel z pouhého skicovacího nástroje na vysoce uznávané umělecké médium. Ostatní umělci jej následovali, například Henri de Toulouse‑Lautrec, Pierre‑Auguste Renoir a Paul Gauguin; ti všichni objevili svobodu pastelu při vyjádření barvy a exprese.
Intenzivní barvy
Snadné použití a všestrannost
V období renesance byly pastely k dostání pouze jako černé, bílé nebo červené – což je velmi smutné oproti současnému spektru barev. Pastely jsou v zásadě pigmentem spojeným určitým druhem pojiva, ve finále jsou srolovány nebo slisovány do tyčinky; právě pojivo jednotlivé druhy pastelu odlišuje. Nejlepší pastely jsou v podstatě čistým pigmentem, a proto nabízejí tak brilantní barvu s vysokou úrovní sytosti. Barvu můžete dále posílit fixativem a dalšími vrstvami.
Pastely jsou k dostání v různých stup‑ ních tvrdosti a jsou často obaleny papí‑ rem pro snadné uchopení, identifikaci barvy a označení. Netřeba uvažovat o štětcích, pastely jsou vyrobeny tak, aby pracovaly pouze s vaší rukou (tedy prsty) jako prolínacím nástrojem a budovaly tak vrstvy barev, které míchá oko. Mnoho umělců hodnotí pastely jako instinktivní nástroj. Můžete jimi kreslit abstraktní plo‑ chy, krajiny s atmosférou či portréty – pracují s každým typem námětu.
3
Rozvinuté techniky ■■
viz str. 268–293
Tato část vysvětluje jemnější, ale praktické techniky – kreslení postav v pohybu, vyjádření tónů pleti, vytváření ohniska, zachycení vlastností vody a práci s texturovaným povrchem.
Ukázka obrazu vytvořeného rozvinutou technikou (viz str. 292–293)
ÚVOD
208
209
Kreslení pastelem Jednou z přitažlivých vlastností pastelu je jeho okamžitá použitelnost – prostě vezmete kousek a začnete jím rovnou kreslit. Toto snadné uchopení přispívá k všestrannosti média a vy tak můžete využít různé stopy pro rozličné efekty: od širokých, rozprostírajících se stop nanášených a prolínajících se barev až po přesné, detailní stopy. Bohaté a zářivé barvy pastelu nabízejí spoustu možností vizuálního míchání a umožňují umělcům v téže chvíli malovat i kreslit. Na následujících stranách odhalíte vlastnosti každého typu pastelu i jejich všestrannost, seznámíte se s tím, jaké papíry a podložky použít, a také s ostatními materiály. Pak procvičíte a rozvinete své dovednosti více než 30 technikami pastelu – uspořádanými do částí pro začátečníky, do části pro pokročilé a do části věnované rozvinutým technikám. Každá část obsahuje ukázku, která představuje probranou škálu technik.
1
Techniky pro začátečníky ■■
viz str. 216–241
V první části objevíte, jak dělat stopy všemi druhy pastelů. Navíc se naučíte, jak je důležitý tlak, kdy prolínat, jak pracovat s barvou a jak nejlépe namíchat barvy, které se na kresbách nejčastěji používají.
Ukázka obrazu pro začátečníky (viz str. 240–241)
2
Techniky pro pokročilé ■■
viz str. 242–267
V druhé části odhalíte svět papírů (texturovaných a pastelových), naučíte se, jak nanášet pastely, tvořit realistické vizuální textury a sebejistě pracovat s komplementárními, teplými a stude nými barvami.
Ukázka obrazu pro pokročilé (viz str. 266–267)
Pastely umělci užívají pro své tvůrčí vyjádření, a to zejména pro studii podle skutečnosti a přípravnou kresbu, již velmi dlouho, ale až v 70. letech 19. století Edgar Degas ve svých impresionistických studiích baletek transformoval pastel z pouhého skicovacího nástroje na vysoce uznávané umělecké médium. Ostatní umělci jej následovali, například Henri de Toulouse‑Lautrec, Pierre‑Auguste Renoir a Paul Gauguin; ti všichni objevili svobodu pastelu při vyjádření barvy a exprese.
Intenzivní barvy
Snadné použití a všestrannost
V období renesance byly pastely k dostání pouze jako černé, bílé nebo červené – což je velmi smutné oproti současnému spektru barev. Pastely jsou v zásadě pigmentem spojeným určitým druhem pojiva, ve finále jsou srolovány nebo slisovány do tyčinky; právě pojivo jednotlivé druhy pastelu odlišuje. Nejlepší pastely jsou v podstatě čistým pigmentem, a proto nabízejí tak brilantní barvu s vysokou úrovní sytosti. Barvu můžete dále posílit fixativem a dalšími vrstvami.
Pastely jsou k dostání v různých stup‑ ních tvrdosti a jsou často obaleny papí‑ rem pro snadné uchopení, identifikaci barvy a označení. Netřeba uvažovat o štětcích, pastely jsou vyrobeny tak, aby pracovaly pouze s vaší rukou (tedy prsty) jako prolínacím nástrojem a budovaly tak vrstvy barev, které míchá oko. Mnoho umělců hodnotí pastely jako instinktivní nástroj. Můžete jimi kreslit abstraktní plo‑ chy, krajiny s atmosférou či portréty – pracují s každým typem námětu.
3
Rozvinuté techniky ■■
viz str. 268–293
Tato část vysvětluje jemnější, ale praktické techniky – kreslení postav v pohybu, vyjádření tónů pleti, vytváření ohniska, zachycení vlastností vody a práci s texturovaným povrchem.
Ukázka obrazu vytvořeného rozvinutou technikou (viz str. 292–293)