Věnování
Tuto knihu věnuji své manželce Simoně a dcerám Tereze a Kateřině.
Autor
7 Úvodní slovo 11 DĚJINY RODU VALDŠTEJNŮ 13 HISTORIE RODU 14 Počátky rodu 14 Erb Valdštejnů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Pověst oJindřichovi zValdštejna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Zdeněk zvaný Dlouhý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Biskup Jan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 STOLETÍ PLNÉ ZVRATŮ 18 Husitská revoluce aValdštejnové 18 DĚTENICKÁ VĚTEV 19 Hašek zValdštejna 19 Pokus opřevrat vPraze 20 Zikmund Korybutovič 21 Heník ze Skal 21 LOMNICKÁ VĚTEV 22 Pán na Komorním Hrádku 23 Linie Zdeňka zValdštejna 25 Adam mladší zValdštejna 26 Konvertita amuž kompromisu 26 Nejvyšší purkrabí 29 HRÁDECKÁ VĚTEV 31 Jan Karel zValdštejna 32 Nejmladší zAdamových potomků 34 HOSTINSKÁ VĚTEV 34 Albrecht zValdštejna 34 Český bratr katolíkem 35 Zdraví Albrechta z Valdštejna 37 Vojenským podnikatelem 38 Kolik stála armáda? 39 Na straně Ferdinanda II. 39 Keplerův horoskop 40 Valdštejnové s císařem i proti němu 44 Albrechtova šťastná hvězda 44 OBSAH
Další příležitosti kožebračení
„Terra Felix“ – Frýdlantské vévodství
8 Mas Querido – Valdštejnův nejmilejší kůň 45 Příčiny a fáze třicetileté války 46 Porážky císařské armády 47 Návrat do čela armád 49 Bitva uLützenu – Valdštejnův zenit 52 Pražský krvavý soud 53 Valdštejnův pád 54 Chebská vražda 56 Posmrtné putování 59 Pohádkový majetek 60 Pobělohorské konfiskace 61 Mincovní
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .62 Valdštejnovi
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .64
konsorcium
bankéři
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Promyšlené hospodaření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .69 Mince Albrechta z Valdštejna 70 Albrecht zValdštejna jako stavebník 72 Valdštejn jako vévoda meklenburský akníže hlohovský 73 Valdštejnova garda a dvůr 74 Generalissimus ajeho nová rodina 74 Maximilián – Valdštejnův důvěrník adědic 76 Valdštejnská kaple ve Vídni 78 Diplomat Ferdinand Arnošt 79 František Augustin – císařův důvěrník 81 Karel Ferdinand – velký diplomat 82 Polsko – spása křesťanstva 83 Úspěšná dvorská kariéra 85 Císařský vyslanec Karel Arnošt 86 Ambasador vLisabonu afrancouzské zajetí 87 Arcibiskup Jan Bedřich 90 MNICHOVOHRADIŠŤSKÁ VĚTEV VALDŠTEJNŮ 94 Arnošt Josef – majitel rozsáhlých dominií 94 Kokořovcové zKokořova 96 Hrabě František Josef – schopný aneústupný 96 Zbožná hraběnka 98 František Arnošt 99 Zdřeváků do generálské uniformy 99 Jan Vincenc – podnikatel amecenáš 100 Úřad nejvyššího kráječe 101 Dětská manufaktura vBělé 102 Lesní zákon 102 Arnošt Filip 103 Kristián Vincenc – úspěšný podnikatel 104 Diplomatický kongres vMnichově Hradišti 105
Nová generace Valdštejnů
Vedlejší větev Emanuela Františka
DUCHCOVSKÁ VĚTEV VALDŠTEJNŮ
Jan Josef – podnikatel amecenáš
9 Škodovy závody vPlzni 106 Schebkové – od Valdštejnů ke králům železnic 106 Voják Arnošt František 107 Česká severní dráha 108 Arnošt Karel 109 Velký rybník aneb Máchovo jezero 109 Duel aneprovdaná komtesa 110 Poslední hrabě Adolf Arnošt 111 Karel Arnošt – odsun Valdštejnů 112 Arnošt Adolf 113 Páter Angelus 114
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Manufaktura vHorním Litvínově 117 František Josef Jiří – pán Duchcova aLitomyšle 118 Vartenberkové 120 Polepšení erbu Valdštejnů 121 Milovník umění hrabě Emanuel Filibert 121 Hraběnka-malířka Marie Anna 121 Lucien Bonaparte 123 Zakladatel Galerie Prado 124 Botanik František Adam 124 Josef Karel aGiacomo Casanova 125 Casanova azámek Duchcov 126 Jan Bedřich – biskup sekavský 127 Ferdinand Arnošt – objevitel amecenáš Beethovena 128 Valdštejnové na Litomyšli 129 Dcera hajného hraběnkou 130 Bratři Ladislav aJiří Vilém 131 Hrabě Valdštejn aJiráskova Lucerna 132 Bedřich Smetana aLitomyšl 133 Epilog duchcovsko-litomyšlské větve 133 ŽEHUŠICKÁ VĚTEV 134 BRTNIČTÍ ZVALDŠTEJNA 135 ROŽĎALOVICKÁ VĚTEV 137 Císařský vyslanec Leopold Vilém II. 138 Biskup Emanuel Arnošt 140 ŠTĚPANICKÁ VĚTEV 142
VYBRANÁ SÍDLA RODU VALDŠTEJNŮ
10 TŘEBÍČSKÝ SENIORÁT 142
145 Praha – Valdštejnský palác 146 Třetí největší palácový komplex vPraze 146 Barokní klenot Prahy 147 Bělá pod Bezdězem 156 Dobrovice 157 Doksy 158 Duchcov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 Frýdlant . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 Heřmanice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 Horní Litvínov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 Hrubá Skála . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 Jičín 168 Spor sester Smiřických 170 Hlavní město vévodství 171 Valdštejnova komponovaná krajina 172 Valdická kartouza 173 Komorní Hrádek 175 Kostelec nad Černými lesy 177 Kozel 178 Litomyšl 179 Divadlo Valdštejnů na zámku vLitomyšli 180 Lomnice nad Popelkou 181 Mnichovo Hradiště 182 Štěpanice 184 Třebíč 184 Valdštejn 185 Zahrádky uČeské Lípy 187 Jitřní dar 187 Zvířetice 188 Valdštejnové – zjednodušený rodokmen 189 Použitá literatura 196 Zdroje obrázků 198 Poděkování 199
ÚVODNÍ SLOVO
Slova INVITA INVIDIA neboli česky „Závisti navzdory“, heslo Albrechta zValdštejna, jsem zvolil jako podtitul této knihy, protože snad vyjadřují jeho postoj ke šťastnějším členům stavovské obce, kteří měli mnohem lepší podmínky na začátku svého života, než měl on, chudý sirotek. Svými schopnostmi, především svou inteligencí, podnikavostí, dravostí až bezohledností (i lstivostí) překonal své konkurenty aoponenty avyšvihl se mezi nejbohatší anejmocnější osobnosti střední Evropy první třetiny 17. století. Měl ale také kulturní rozhled, jak dokazují nakoupená umělecká díla astavby, které byly podle jeho představ pořízeny. Pokud on na začátku života záviděl druhým, nyní téměř všichni záviděli jemu. Ato byla jedna zpříčin jeho pádu, od kterého 25. února 2024 uplynulo 290 let.
Valdštejnové mají řadu dalších významných azajímavých osobností, vždyť jejich historie patří knejdelším včeských zemích. Sahá až do roku 1159, kdy je uváděn jako předek Valdštejnů jistý Markvart, vté době komorník českého krále Vladislava I.Protože nevíme, zjakého rodu pocházel, František Palacký jeho potomky nazval Markvartici. Znich vzešlo několik českých panských rodů, které patří knejstarším: pánů zValdštejna,zLemberka, ze Zvířetic, zVartenberka azMichalovic. Všechny se významně podílely na utváření středověkých dějin českého státu. UValdštejnů tento vliv přetrval až do novověku ado konce monarchie vroce 1918. Za zakladatele rodu Valdštejnů je považován Zdeněk (1260 – cca 1304), který se roku 1280 začal jmenovat podle hradu Valdštejn, který vybudoval jeho otec Jaroslav. Podobně jako ujiných rodů ivpřípadě Valdštejnů vznikla řada rodových linií: štěpanická, dětenická, hrádecká, rožďalovická, mnichovohradišťská, duchcovská, miletínská, hostinská nebo brtnická. Počátky Valdštejnů jsou spojeny sřadou nejasností způsobených nejen nedostatkem písemných zpráv, ale inejednoznačným používáním osobních jmen, kdy nevíme, zda jde ojednu osobu označovanou více jmény, nebo oosob několik (např. Jindřich aHeinrich, Hynek, Heník nebo Haník).
Připomeňme alespoň několik významných osobností rodu. Například Hynka zValdštejna, který vroce 1419 nejprve podporoval jako českého krále Zikmunda Lucemburského, stal se jedním zhusitských hejtmanů apodporoval zvolení litevského prince Zikmunda Korybutoviče. Nakonec se vroce 1427 pokusil vPraze opřevrat, při němž byl zabit.
Přes prudký pád Albrechta zValdštejna se jeho bratranci ahlavnímu dědici hraběti Maxmiliánu zValdštejna (1598–1655) podařilo zachránit část jeho majetku. Pomohla mu vtom jeho pevná pozice důvěrníka císaře udvora apodpora Harrachů, zjejichž rodu pocházela jeho první manželka. Nejmladší Maxmiliánův syn Jan Bedřich (1642–1694) se stal úspěšným arcibiskupem pražským. Byl to on, kdo vDuchcově vybudoval nádherný barokní zámek avytvořil zněj rodinné svěřenectví Valdštejnů nebo vystavěl unikátní kostel sv. Františka uKarlova mostu vPraze.
Významným stavovským politikem přelomu 16. a17. století byl nábožensky tolerantní Adam mladší zValdštejna, který vroce 1618 unikl třetí pražské defenestraci. Řada Valdštejnů byla úspěšnými diplomaty, jako např. hrabě Karel Ferdinand (1634–1702), který byl vyslancem vSasku, Anglii avPolsku, kde soupeřil sintrikami francouzského vyslance, jenž se snažil zabránit vojenské pomoci císaři Leopolda I.při hrozícím útoku Turků na Vídeň.
Vroce 1675 hrabě Arnošt Josef (1654–1708) koupil panství Mnichovo Hradiště azde vznikla jedna znejvýznamnějších větví rodu. Hrabě Jan Vincenc (1731–1797) vroce 1767 na zámku vBělé pod Bezdězem založil dětskou manufakturu pro opuštěné děti atuláky. Hrabě Kristián Vincenc (1794
11
až 1858) byl úspěšným podnikatelem, vroce 1816 založil ve Starém Plzenci slévárnu astrojírnu, ze které později vznikly Škodovy závody vPlzni. Vzáří 1833 byl hostitelem významného diplomatického kongresu vMnichově Hradišti.
Zduchcovské větve připomeňme hraběte Jana Josefa (1684–1731), který vHorním Litvínově založil prosperující textilní manufakturu. Jako člen komerčního kolegia se zasloužil orozvoj manufaktur včeských zemích. Majitelé duchcovského panství se zasloužili odalší rozvoj zdejšího průmyslu aozahájení těžby hnědého uhlí.
Mezi Valdštejny nalezneme také řadu dnes méně známých osobností, které se kdysi významně zapsaly do kultury, vědy nebo politiky ana něž jsme už téměř zapomněli. Mezi ně patří kupříkladu hrabě Ferdinand Arnošt (1762–1823), který jako jeden zprvních objevil talent Ludwiga van Beethovena astal se jedním zjeho mecenášů. Hraběnka Marie Anna zValdštejna (1763–1808) se proslavila jako nadaná malířka aprovdala se do Španělska za ředitele Královské akademie umění. Známý je její milostný románek sNapoleonovým bratrem Lucienem. Známější je však hrabě Josef Karel zValdštejna (1755–1814), který zůstal svobodný avedl bujarý život. Jeho knihovníkem na zámku vDuchcově se stal známý šarlatán asvůdce Giacomo Casanova. Dobovým konvencím se vymykal ihrabě Jiří Antonín (1818–1854) zLitomyšle, který se oženil spohlednou dcerou hraběcího lesníka. VLitomyšli se hraběcímu sládkovi ajeho manželce narodil budoucí hudební skladatel Bedřich Smetana.
Valdštejnové milovali divadlo aněkolik domácích divadel si založili na svých sídlech. Zámecká divadla proto můžeme dodnes obdivovat vLitomyšli, Mnichově Hradišti ana Kozlu. Dříve se za hraběte Jana Vincence (1731–1797) hrálo ive Valdštejnském paláci vPraze, kvelké nelibosti měšťanů, kteří divadelním podnikatelům pronajímali divadlo vKotcích.
Politický, kulturní, vojenský ahospodářský přínos rodu Valdštejnů pro české země je nezměrný. Jejich stopy nalezneme téměř vkaždém kraji. Na jejich dílo jsme dodnes hrdí, adokonce na něj často nevědomky navazujeme. SValdštejny je spojeno několik desítek hradů azámků. Kromě nejznámějších, jako je Valdštejnský palác vPraze, Valdštejn, Frýdlant, Mnichovo Hradiště, Litomyšl aDuchcov, to jsou také Jičín, Třebíč, Dobrovice, Hrubá Skála, Komorní Hrádek, Bělá pod Bezdězem, Doksy, Zahrádky uČeské Lípy nebo Zvířetice. Jednejme vždy tak, aby si budoucí generace vážily naší práce aodkazu, jako si ho vážíme my ušlechtických rodů, které promyšleně dotvářely naši krajinu, města aobce.
Autor
Poznámka autora:
Pro zjednodušení je vknize používána počeštěná varianta německé (popř. staročeské) verze jména Waldstein – Valdštejnové. Až na výjimky není používán roku 1758 polepšený predikát Waldstein-Wartenberg.
12
HISTORIE RODU
Počátky rodu
Jeden znejstarších českých amoravských panských rodů vzešel ze starého rodu, v19. století nazvaného historikem Františkem Palackým „Markvartici“. Svou rozsáhlou majetkovou doménu měl vPojizeří avPodkrkonoší. Poprvé je vdochovaných listinách zmiňován už roku 1159 Markvart († 1160) jako komorník českého krále Vladislava I.(asi 1110–1174), který získal tento titul jako druhý český panovník orok dříve. Císař Fridrich I.Barbarossa mu ho udělil za vojenskou pomoc při tažení proti Milánu adalším severoitalským městům. Titul mu udělil jen pro jeho osobu, dědičným se královský titul stal teprve až od krále Přemysla Otakara I.roku 1212, vydáním Zlaté buly sicilské římským králem Fridrichem II. Český panovník vládl už od roku 1140 jako kníže Vladislav II., je tedy možné, že Markvart byl členem jeho dvora už dříve amožná byl též knížecím komorníkem. Vté době to byla nejvyšší funkce na knížecím dvoře. Komorník spravoval příjmy apokladnu knížete, aproto tuto funkci mohli zastávat jen nejdůvěryhodnější anejzkušenější reprezentanti knížecí družiny, tvořící základy budoucí šlechty. Rozsáhlý majetek dostali od Přemyslovců nejprve do správy jako kastelánové (správci hradiště aokolní oblasti) ateprve později přešel do jejich dědičného držení.
První zmínka
oTurnově je zroku
1238 vlistině krále
Václava I., který vydal
listinu ověřenou pečetí Jaroslava zHruštice, budovatele hradu Valdštejn (znak města Turnov).
Potomci jmenovaného Markvarta založili čtyři významné české rody pánů zValdštejna, zLemberka, zMichalovic a zVartenberka Svá jména tyto rody dostaly podle názvu hradů, které založily. Ovýznamu, bohatství akulturním apolitickém rozhledu Markvarticů svědčí cisterciácký klášter Hradiště (dnešní obec Klášter Hradiště nad Jizerou), který založili asi roku 1145. Jeho úkolem bylo kolonizovat okolní území, posílit křesťanství azavést moderní metody řemesel azemědělství.
Predikát „z Valdštejna“ použil jako první Jaroslav zHruštice († cca 1269), který někdy po roce 1260 založil hrad Valdštejn nedaleko Turnova. Hrad vybudoval na vysoké skále uprostřed lesů, odtud snad dostal svůj německý název Waldenstein (lesní kámen) – česky „Valdštejn“. Roku 1262 je uváděn jako kastelán hradu vMladé Boleslavi. Jeho mladší syn Zdeněk (1260 – cca 1304) je považován za zakladatele rodu Valdštejnů. Toto jméno použil jako predikát poprvé roku 1280. Víme, že po otci zdědil největší část dědictví vPojizeří. Měl šest synů, ale potomků bylo jistě více, pouze se nám onich nedochovaly žádné písemné zprávy, stejně jako ojménu jeho manželky. Zdeňkův otec Jaroslav zHruštice astrýc Havel zLemberka založili městečko Turnov jako hospodářské asprávní centrum Pojizeří. Poprvé je oněm vlistinách zpráva zroku 1275. Zdeňkovi bratři založili další rodové linie: zDětenic, na (Hrubém) Rohozci a naRoštejně. Mladší ze Zdeňkových synů Jan († po 1323) byl pro pokračování rodu pánů zValdštejna nejdůležitější, protože měl mužského dědice sdalšími potomky. Připomeňme, že roku 1304 mu král Václav II. potvrdil držení hradu Štěpanice, kde Jan založil štěpanickou větevValdštejnů. Oženil se smanželkou neznámého jména, která pocházela zrodu pánů zVartenberka. Sídlili na hradě vLomnici nad Popelkou.
14
Pan Jan byl pohřben vklášteře dominikánů vTurnově, který kolem roku 1250 založil Havel zLemberka († snad 1255) manžel sv. Zdislavy († 1252). Vklášterním trojlodním gotickém kostele Panny Marie byla hrobka pánů zValdštejna azVartenberka. Roku 1424 byl klášter zcela zničen husitským vojskem anebyl obnoven. Na jeho místě byl vletech 1825–1853 postaven pseudogotický chrám Narození Panny Marie. Štěpanická větev pokračovala synem Heníkem († 1368). Hynek zValdštejna se roku 1336 zúčastnil výpravy Jana Lucemburského na Litvu. Valdštejnové zůstali na hradě Valdštejn asi dalších sto let. Sídlil zde např. Zdeněk zValdštejna, dvořan krále Jana Lucemburského.
Erb Valdštejnů
Rod Valdštejnů původně vzešel jako jedna zvětví významného severočeského rodu Markvarticů apoužívali stejný erb: zlatou kráčející lvici na modrém poli. Později páni zValdštejna přijali čtvrcený štít, kde se střídali zlatí amodří lvi ve skoku (napřed za sebou, později proti sobě) vopačně zbarvených polích.
Dne 20. září 1621 český král acísař Ferdinand II. polepšil erb Adamovi zValdštejna, ato tak, že na střed štítu byl položen bílý oválný štítek ovinutý zeleným věnečkem, na něm je položen říšský orel, držící vlevicí palmovou ratolest avpravicí zlatou kotvu. Na prsou má zlatou korunu spísmeny FII (Ferdinand II.). Na erbu byl položen zlatý klenot smodrými přikryvadly.
Majestátem ze dne 16. srpna 1758 Marie Terezie erb polepšila tak, že nad apod srdeční štítek byl položen štítek serbem Vartenberků, ovinutý zeleným drakem. Na štít byly položeny tři helmice se zlatými korunami, pravá smodrým lvem, prostřední se čtyřmi složenými křídly (modré azlaté ačerné azlaté – černé je posázeno 14 zlatými srdíčky), na levé je položen původní klenot Vartenberků – muž na půl zlatý ačerný, hlavu má ovinutou bílou rouškou, drží veslo astojí po kolena vloďce. Na místě přikryvadel byl položen modrý knížecí plášť se zlatými šňůrami. Byli přidáni idva štítonoši –
modrý azlatý lev. Současně byl přijato nové rodové jméno – hrabata zValdštejna aVartenberka.
Erb někdy doplňuje rodové heslo: INVITA INVIDIA (Závisti navzdory).
Erb rodu Valdštejnů (vpravo) se čtvrceným štítem se zlatými amodrými lvy ve skoku na opačně zbarvených polích se vyvinul zerbu Markvarticů (vlevo) se zlatou kráčející lvicí na modrém poli.
POVĚST OJINDŘICHOVI ZVALDŠTEJNA
Mnoho šlechtických rodů nahrazovalo nedostatek dokumentů osvé nejstarší historii rodovými pověstmi. Příkladem jsou Rožmberkové, Liechtensteinové nebo Šternberkové. Nejinak tomu bylo iuValdštejnů. Podle pověsti Jindřich z„Waldsteina“ přišel na výzvu krále Přemysla Otakara II. kválečné výpravě se svými 24 syny. Tato legenda pak byla od 18. století mnohokrát zpodobněna na freskách aobrazech na rodových sídlech Valdštejnů (Duchcov, Mnichovo Hradiště). Realita byla ale zcela jistě jiná, Valdštejnové byli vopozici proti králi Přemyslu Otakaru II., proto mu pan Jindřich těžko mohl představit své syny, anavíc vpočtu, který není nijak doložen.
Zdeněk zvaný Dlouhý
Heníkův syn Zdeněk zvaný „Dlouhý“ († cca 1400) zasedal na zemském advorském soudu. Řadu let byl hofmistrem královny acísařovny Elišky Pomořanské (1347–1393), vpořadí čtvrté aposlední manželky císaře akrále Karla IV. Jeho pozice na císařském dvoře vPraze tedy byla významná. Vjeho majetku byla panství Štěpanice sJilemnicí aHorní Brannou.
15
Jeho bratr Jindřich zNístějky (1360–1410) držel hrad Nístějka uVysoké nad Jizerou, podle kterého se nejčastěji nazýval, ataké „kolébku rodu“ hrad Valdštejn (ten byl delší dobu neobyvatelný). Také pan Jindřich měl významné postavení udvora Karla IV. Je to pravděpodobně on, kdo je jako „Hynek zValdštejna“ uváděn
vzáří 1375 jako účastník cesty Karla IV. do Braniborska, na korunovaci jeho syna Václava IV. Několik měsíců před touto cestou je ve funkci hofmistra uváděn Jindřichův příbuzný Petr zVartenberka. On anejvyšší purkrabí Jan zVartenberka, sBenešem Veselským zVartenberka aněkolika dalšími se zaručili za vysokou půjčku 64 000 zlatých pro Karla IV., kterou mu poskytl jeho mladší bratr, moravský markrabě Jan Jindřich. Protože císař nemohl tento dluh splatit, musel vroce 1378 dát synovi Jana Jindřicha markraběti Joštovi do zástavy Kladsko (v roce 1388 ho skrálem Václavem IV. vyměnil za Lucembursko).
Joštovým správcem Kladska se stal Beneš zVartenberka († 1385), který byl poručníkem Jindřicha zValdštejna. Pravděpodobně to byl on, kdo mladému Jindřichovi pomohl kúřadu hofmistra (po Petru zVartenberka) apoté ke dvoru markraběte Jošta. Kněmu tehdy odešlo více úředníků zpražského dvora, což mohlo být Joštovým plánem na budování lepších vztahů akontaktů sdvorem Václava IV. Markrabě moravský Jošt Lucemburský byl nejbohatším zLucemburků.
Nedobytný hrad Valdštejn, který dal rodu jméno, založil po roce 1260 Jaroslav zHruštice (rekonstrukce podoby z15. století. Jan Heřman).
Hrad Nístějka byl významným sídlem Valdštejnů (rekonstrukce Jan Heřman).
Podle posledních zjištění odešel Jindřich zValdštejna do služeb markraběte Jošta možná už roku 1380 astal se jeho oblíbencem. Od tohoto roku Jošt jezdil zMoravy do Prahy obvykle dvakrát ročně na delší dobu aúčastnil se zde jednání sčeským ařímským králem Václavem IV. azasedání zemského advorského soudu. Bez Joštových peněz by byla omezena Václavova politika. Jošt měl totiž vyšší příjmy než český král. Jošt se aktivně podílel ina Václavově mezinárodní politice anapříklad roku 1383 získal významný úřad generálního říšského vikáře (zástupce římského krále) pro Itálii.
Vletech 1381–1382 došlo kvážnému sporu mezi moravskými Lucemburky, který vyústil votevřenou válku. Markrabě Jošt potřeboval oddané aschopné spojence aúředníky, atak ksobě přilákal iJindřicha zValdštejna (z Nístějky), kterého si zavázal lenními dary (např. roku 1384 týnecké panství, se dvěma městečky, tvrzí aněkolika vesnicemi). Orok později mu Jošt připsal markraběcí dům vOlomouci naproti dominikánskému klášteru skostelem sv. Michala.
Dne 28. května 1383 Jošt vBrně vydal první listinu, která Jindřicha pověřuje jako jeho zmocněnce. Pak je Jindřich zValdštejna uveden na řadě dokumentů. Když vroce 1399 vypukla třetí vlna markraběcích válek na Moravě, vojsko Joštova bratra markraběte Prokopa zničilo olomouckou katedrálu.
Proto opat Jindřich ze Skotského kláštera ve Vídni vyhlásil 4. března 1399 nad markrabětem
16
Prokopem ajeho spojenci interdikt (zákaz církevních obřadů), který se mohl změnit vexkomunikaci, pokud nedojde knápravě. Vtéto listině je Jindřich „zvaný Nístějka zValdštejna“ (Hynko dictus Nyestyeyka de Waldsteyn) uveden vprvní řadě, hned za markrabětem Prokopem, slezskými knížaty aJanem ze Šelmberka, tedy před dalšími téměř čtyřmi sty jmény moravských ačeských pánů arytířů. Někdy vletech 1389–1396 se Jindřich zValdštejna od markraběte Jošta odklonil. Příčiny této změny neznáme, ale stejně jako udalších sympatizantů ambiciózního Jošta mohla být příčinou vyhrocená politická situace mezi ním aVáclavem IV., která vyvrcholila uvězněním „líného“ českého ařímského krále 30. července 1394 při jeho cestě zKarlštejna do Prahy uKrálova Dvora, ležícího nedaleko Berouna. Zajetí provedla nejvyšší šlechta včele skrálovým bratrancem amarkrabětem moravským Joštem. Své majetky vČechách Jindřich zNístějky nejpozději roku 1383 prodal Janu zVartenberka († 1383), schopnému hospodáři avýznamnému politikovi na královském dvoře. Byl nejen nejvyšším purkrabím pražským, ale také nejvyšším číšníkem. Císař Karel IV. si ho vážil tolik, že mu daroval část relikvie svatého Zikmunda. Jaký vlastnil Jindřich zValdštejna majetek po návratu do Čech, není přesně známo (hrad Sádek, Kolštejn aj.). Ani po dvou manželstvích potomky nezanechal, proto byly roku 1410 jeho majetky prohlášeny za odúmrť českého krále. Další zHeníkových synů Hynek Brtnický zValdštejna († 1409) založil novou rodovou linii. Páni Brtničtí zValdštejna se stali významnými moravskými politiky až do doby porážky stavovského povstání roku 1620 (viz str. 137).
Biskup Jan
Sedmý biskup olomoucký Jan VI. († 1311) zvaný „Holý“pocházel zrodu Valdštejnů. Nejprve se stal kanovníkem olomoucké kapituly avroce 1302 byl zvolen vpořadí sedmým biskupem. Jako biskup nezasahoval do veřejných záležitostí anebyl ani dobrým hospodářem, protože olomoucké biskupství se za jeho vlády dostalo do finančních problémů. Za jeho episkopátu byl vdomě kapitulního děkana vOlomouci 4. srpna 1306 zavražděn český král Václav III. – poslední král zrodu Přemyslovců. Biskup Jan zValdštejna zemřel vnoci z4.na 5. října 1311.
Biskup Jan VI. zValdštejna (B. Paprocký, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)
17
Husitská revoluce aValdštejnové
Dědicem Zdeňka Dlouhého († cca 1400) se stal Heník ze Štěpanic aKolštejna († 1418). Kromě panství Štěpanice, které zdědil po otci, získal ihrad Kolštejn na Moravě. Vletech 1409–1413 byl přísedícím zemského soudu. Oženil se sAnežkou zKunštátu avíme, že měl syna Heníka nebo též Hynka ze Skal (†1447). Heník se oženil sEliškou zKováně aměl sní syny Jana Skalského († 1506), Beneše († 1495), který se stal biskupem vKamíně, Hynka († po 1482) a Zdeňka († 1509), který vstoupil do rytířského řádu svatého Jana.
Valdštejnové zanechali vKolštejně (dnes Horní Branná) trvalou památku – městečko má ve znaku valdštejnského lva.
Na hradě Kolštejn sídlil další Heník nebo Hynek zValdštejna nebo též zKolštejna († 1427). Buď byl synem Heníka zKolštejna, nebo je sním totožný. Na jaře 1420 byl členem poselstva českých pánů kdědicovi českého trůnu Zikmundovi Lucemburskému do Vratislavi. Vlétě byl členem poselstva, které nabízelo český trůn polskému králi. Auž na podzim se účastnil obrany Prahy proti Zikmundově armádě, včetně památné bitvy uVyšehradu dne 1. listopadu 1420.
Později se Hynek stal husitských hejtmanem, přičemž patřil ke konzervativnímu křídlu husitů. Vroce 1423 byl na svatohavelském sněmu jmenován jedním zdvanácti zemských správců. Vletech 1423–1424 se zúčastnil tažení husitů na Moravu. Nesouhlasil sradikálními kroky Jana Žižky (měly charakter loupeží akořistění scílem se obohatit), aproto se sním dostal do sporu. Přitom se musel bránit útokům jeho spojenců,
dokonce se ho vroce 1425 pokusili zavraždit (husitské hnutí nebylo takovou „idylkou“, jak nám líčil Alois Jirásek). Vnásledujícím roce bojoval vbitvě uÚstí nad Labem azúčastnil se neúspěšného obléhání hradu vMostě. Hynek prosazoval jako nového voleného českého krále litevského knížete Zikmunda Korybutoviče (okolo 1395–1435). Když se proti němu postavili umírnění pražané, 17 dubna 1427 vyhnali jeho stoupence azajali ho, požadoval jeho propuštění. Dohodl se sdalším husitským hejtmanem, prohnaným „lišákem“ akořistníkem Janem Smiřickým ze Smiřic († 1453) apokusil se sním opřevrat vPraze aosvobození Korybutoviče (netušil, že vté době byl vězněn na hradě Valdštejn).
Jejich plán však byl prozrazen, atak na několik set útočníků 6. září 1427 čekali dobře připravení pražané amnoho útočníků pobili nebo zajali, někteří se při útěku utopili ve Vltavě. Hynek zKolštejna se pokusil ukrýt vdomě „U Slona“ (Dlouhá ulice č.609), kde ho oden později nalezl azabil nevděčný panoš Jan Makovec zMěrunic (pan Hynek ho dříve zachránil před oběšením).
Znak Horní Branné kombinuje heraldické symboly Valdštejnů (zlatý lev na modrém poli) aHarrachů (zlatá koule prostrkaná třemi stříbrnými pštrosími pery).
18
PLNÉ ZVRATŮ
STOLETÍ
