Znáš Cvokáčov?
Ne?
Tak to se dost divím, protože o tomhle městě mluví snad každý.
A všichni ho touží navštívit. Je to to nejzajímavější město na světě. Všechno je tam tak trochu jiné, tak trochu... zcvoklé.
Nevěříš? Tak se tam pojď podívat!
Jsi připravený vyrazit na pořádnou výpravu do Cvokáčova?
7
Cože? Nic neslyším!
Musíš zařvat pořádně nahlas: „Ano, jsem připraven!“
To je pořád málo, zařvi, ať je to slyšet na celý dům:
„ANO, JDU DO TOHO A TĚŠÍM SE JAKO CVOKÁČ!“
8
Výborně, už jsem vás všechny slyšel, tak můžeme vyrazit na cestu!
9
Průvodce správného cestovatele 1
ZÁKLADNÍ ÚDAJE O MĚSTĚ
Kde leží Cvokáčov Městečko Cvokáčov najdete na mapě velice snadno. Leží přímo mezi Urousňákovem a Humusákovem. Na dohled je Svinčíkov, Pokakaná Lhota a Počůránkov. Kdo neví, kde leží Počůránkov, tak ten je co by kamenem dohodil od Nosonudlína, který leží pod Poblinkanou horou. No a z druhé strany Poblinkané hory jednoduše naleznete Cvokáčov. Město snů. Kolem města tečou dvě řeky, Bimbalka a Hnusačka. Nalistujte si v knížce mapu Cvokáčova a pořádně ji prostudujte, ať víte, kam jedete.
Obyvatelé Obyvatelé Cvokáčova si říkají Cvokáči. Pozor, neplést se cvoky! Cvok a Cvokáč je něco jiného. Cvokáč je mnohem horší než cvok. Ani si
nepředstavujte, že na sobě mají nějaké cvočky nebo cvrčky, nic takového, jsou to jen větší a horší cvoci. Cvokáči! Mezi známé Cvokáče patří největší vousáč, lupič-kecálista a pán, co se sám někam zve. Ale i s dalšími obyvateli, kt eré ve městě potkáte, určitě zažijete
něco mimořádného.
Co si vzít s sebou na výpravu
Zabalte si turistický batoh a do něj nezapomeňte dát: troje teplé ponožky, tepláky, nepromokavou bundu, sluneční brýle, tenisky, sekyrku, pilku, ešus, hrnek, vařič, deštník, kraťasy, budík, stan, po-
čítač, tablet, míč, letadýlko, kompas, černé uhlí, dvě kila brambor, rýži, zeleninu, párky, mleté maso, kovbojský klobouk, deset kilo závaží, činky, holínky, kecky, trumpetu, kulicha a pláštěnku. Batoh bude tak hrozně těžký, že ho ani neuzvednete a budete si
říkat: „To je tíha, to neunesu, jak mám teď vyrazit na cestu?“
Ne, kecám, všechno je jinak, nic z toho nebudete ve Cvokáčově potřebovat, tak si žádný batoh neber te, jenom by vás to na výpravě zdržovalo.
Jak se tam dostat Vyjděte od vás z domu. Jděte dva metry rovně, pak zahněte doprava, pokračujte zase rovně, nato zamiřte zpátky, pak dopředu, pak vyskočte, jděte dva metry nahoru, zahnět e doleva, pak stůjte dvě hodiny na místě a pak zakřičte. Dál zazpívejte kousek písničky, která vás napadne jako první, potom jeďt e lodí dvě zastávky, přestupte na vlak, po jedné zastávce se vraťte, jeďte jednu zastávku tramvají, pak nakreslete obrázek slona a za se vyskočte. Pak zavřete oči, dojděte poslepu na nádraží a řekněte tajnou větu: „Ajklud mamla karán kajdrazu, bomikon soroo loko.“ Pokl epejte si přitom rukou na čelo, následně nastupte do vlaku a nejb ližší zastávka, na které vystoupíte, bude Cvokáčov! Ne, zase kecám, zapomeňte na to a nic podobného rozhodně nedělejte! Do Cvokáčova se dá d ostat jen jedním jediným způsobem. Pusťte se do čtení téhle knížky. To jediné vám na výpravu stačí. Tak čtěte a za chvíli tam budete. Přeji vám zcvoklou cestu!
PENĚŽNÍ TIP NA ZAČÁTEK
Cvokáčovské peníze se jmenují cvokany. Vyměníte si je za naše peníze v ohromné směnárně kousek od náměstí. Pokud vás zajímá, kolik je v přepočtu jeden cvokan na naše peníze, tak to nikdo neví.
Ve směnárně vám dají tolik cvokanů, kolik se jim zrovna zachce.
Nikdo nemá ani ponětí, kolik co přesně stojí. Cvokáčovská měna
je totiž zvláštní tím, že se řídí podle nál ady prodavače i kupujícího.
Chcete například koupit pokoj v hotelu, a když má recepční dobrou náladu, prodá vám ho za jeden cv okan, ale jindy, když má špatný den, stojí ten samý pokoj sto cvokanů. Houska vás může stát dva cvokany, tisíc nebo i milion cv okanů. A stejně tak když vy máte náladu dát za novou televizi jeden cvokan, tak ho dáte –jindy ale můžete dát třeba deset tisíc. Je to hodně zmatené a totálně zcvoklé. Takto to ve městě funguje s penězi, tak s tím počítejte a buďte ostražití, nikdy nevíte, kolik co může stát! Cvokanu se říká náladová měna!
HOTEL U PLESNIVÁKA
Když chcete ve Cvokáčově strávit jako turista víc dní, tak je jasné, že musíte někde bydlet. V nějakém hotelu nebo penziónu. A k tomu v tomto zvláštním městě máte jen jednu možnost: Hotel U Plesniváka. Jiný hotel totiž ve Cvokáčově není. Snadno ho poznáte už z dálky. Tak zcvoklou budovu byste nepřehlédli, ani kdybyste si zavázali oči tím nejtlustším šátkem, a ještě sklopili hlavu.
Pokusím se vám ji co nejlépe popsat, ale nevím, jestli se mi to podaří tak, abyste si ji dokázali pořádně představit.
Tak tedy: Jeden roh hotelu je děsně hranatý, druhý hodně šišatý.
Budova je na jedné straně vysoká a na druhé nízká, na první pohled je široká, ale na druhý vám přijde poněkud úzká. Každé okno je jinak velké a tvarované, jedno je kulaté, druhé obdélníkové, třetí čtvercové, čtvrté ve tvaru trojúhelníku a páté je jen namalované. Najdete tu okna malá jako špendlíková hlavička či ohromná jak vrata od garáže.
Hotel nemá žádné dveře a leze se do něj oknem. Je to páté okno odspodu, ve tvaru vejce. Z něj visí lano a vy musíte do hotelu vyšplhat jako opice. Když pak chcete hotel zase opustit, musíte seskočit z okna a recepční po vás hodí vaše tašky a kufry. 16
Budova je postavena z betonu, cihel, dřeva, papíru, lepidla, železa, hliníku, umělé hmoty, skla a špejlí. Všechny materiály jsou naházené přes sebe a každá část omítky je pomalovaná jinou barvou. Z přední zdi trčí ohromná muří noha a hned pod ní nějaké podivné rampouchy. Jinde vyku- kují boty, míč a záchodové prkýnko. Střecha je trochu zkosená a trochu rovná a visí na ní dva malé zvony, středověký meč a hodiny s kukačkou. Vlastně to nevypadá jako budova, ale jako různě barevné kusy všech možných věcí naházených přes sebe. Radost po- hledět!
Hotel postavil slavný cvokáčovský architekt a stavitel
Rozmarýn Hlemelka, který trochu špatně viděl. No, trochu.
Popravdě řečeno, viděl úplně totálně mizerně, blbě a hrozně.
Měl odhadem asi dva miliony dioptrií, ale odmala nerad nosil brýle a kontaktních čoček se bál. Myslel si totiž, že kontaktní čočka je ta samá, která se dává do jídla nebo do polívky, takže když mu chtěli jako dítěti do oka vložit kon- taktní čočku, křičel: „Nestrkejte mi do očí to jídlo! Já nejsem žádná lednička!“
A tak pan architekt Rozmarýn Hlemelka celý život navrho- val budovy bez brýlí nebo čoček. No a jak špatně viděl, nevšiml si, že mu nákresy poněkud nevycházejí. Z úseček se mu tvo- řily kružnice, z kružnic trojúhelníky, z trojúhelníků obdélníky a z obdélníků přímky a úsečky. Měl v tom pěkný zmatek. Bohužel zedníci, co stavby podle jeho nákresů stavěli, si mysleli, že to tak má být, protože známý pan architekt by přece nemohl vymyslet nějakou blbost! Proto vše postavili tak, jak to namaloval.
17
Pan stavitel pak přišel před hotovou budovu a vychvalo-
val ji: „Ta je ale nádherná! Vidíte ty proporce? Jak to všechno ladí? Jak jsou ta okna krásně tvarovaná?“
Díval se na hromadu humusu a byl šťastný, jakou vidí nádheru. Aby ne, když byl slepý jak patrona! Kromě hotelu stihl ještě ve Cvokáčově postavit a vybudo-
vat: Fotbalové hřiště, nemocnici, hasičárnu, školu, park, nádraží a prodejnu oděvů. Všechno je to ještě větší hrůza než Hotel U Plesniváka. Fotbalové hřiště vede do kopce a má jen jednu bránu, uprostřed. V nemocnici zapomněl Rozmarýn udělat okna a zavést elektřinu, takže doktoři musí operovat potmě. Primář bloudí po operačním sále a volá: „Haló, nevidělněkdo v té zatracené tmě můj skalpel?“ V hasičárně zase nenavrhnul nádrž na vodu, takže požárníci nemají čím hasit. Zajímavá je i cukrárna, ta má místo dveří ohromná cvakající ústa, takže každý, kdo si vejde do dveří sníst zákusek, je vlastně budovou sám sněden.
18
