9788024297385

JOSÉ ARCE

člověka a psa šťastného vztahu

OBSAH

7 Předmluva Petera Maffaye

CO NAŠI PSI

SKUTEČNĚ

POTŘEBUJÍ

11 Nic než problémy

19 Jak „fungují“ psi

29 Nikdy není pozdě

1. tajemství: PŘEVEZMĚTE VEDENÍ

35 Jeden za všechny

39 Vychýlení z rovnováhy

45 Jak se stát jedničkou

58 Interview: Každá skupina potřebuje vůdce

2. tajemství: ZNOVU OBJEVIT

PŘIROZENÉ INSTINKTY

63 Vlčí dědictví

69 Psi nejsou lidé

79 Otázka respektu

84 Interview: Psi nás přivádějí zpátky k našim kořenům

3. tajemství:

POSTAREJTE SE

O ÚKOLY

A ZAMĚSTNÁNÍ

89 Jeden každý je důležitý

97 Disciplinované procházky

109 Nejlepší na konec

112 Interview: Psi mají své prapůvodní potřeby

4. tajemství:

DARUJTE KLID

117 Přirozený rytmus

121 Psi musí odpočívat

127 A už klid!

138 Interview: Někteří psi prostě potřebují naši pomoc

5.

tajemství:

JAK NAJÍT SPOLEČNOU ŘEČ

143 Řeč beze slov

155 Co chceš?

163 Rozumím ti!

172 Interview: Můžeme najít společnou řeč

176 Autor: Zdravím, já jsem José…

Dodatky

188 Rejstřík

PŘEDMLUVA PETERA MAFFAYE

Psi chtějí být tam, kde se jim dobře daří. Měli bychom k nim přistupovat s respektem.

Josého Arce jsem poznal, když jsme měli problémy s jedním z našich prvních psů na Mallorce, a rychle jsem si všiml, že jsme naladěni na stejnou vlnu. José má jemný cit pro přirozené chování psů. Orientuje se na jejich psychiku, nevyvíjí na ně tlak, ale je v kontaktu s nimi jemný, klidný a jistý. Je schopen zjistit, v čem spočívá konflikt a jaký má ventil, kde se cesty kříží a kde vládne vzájemné porozumění. Přistupuje k nim a k jejich povaze s respektem. Když přijdete na to, jak psi fungují, není už těžké s nimi správně zacházet. Je to jako s jízdou na motorce: Když to umíte, zvládnete to i ve spánku. Kde jiní říkají, tady je třeba dát pozor na zatáčku, vy

prostě jedete. Nepřemýšlíte, ale děláte to. A právě tak tomu je u Josého.

Ví přesně, jaké je řešení a jak ho zrealizovat.

Jsem pevně přesvědčen, že k většímu porozumění existuje klíč. Každý, kdo je ochoten a připraven, se může naučit poznávat skutečnou psí přirozenost. José má talent lidem k tomuto lepšímu porozumění otevírat dveře. Nepředvádí nám žádné triky, jen se něco stane v našich srdcích a duších. A upřímně, takříkajíc „mezi námi psy“: obě strany se přitom ještě budou královsky bavit.

Peter Maffay

CO NAŠI PSI SKUTEČNĚ POTŘEBUJÍ

Mezi člověkem a psem je přirozené pouto, jež se však v naší moderní době může snadno ztratit. Cesta ke skutečnému vztahu vede přes naše instinkty –a přes instinkty našeho psa.

NIC NEŽ PROBLÉMY

Pes a člověk si jsou na první pohled podobní. Ale to ještě ani zdaleka neznamená, že by jejich soužití pokaždé probíhalo hladce.

Když dnes jdu po Palma de Mallorca nebo nějakém jiném evropském městě, potkávám pořád více žen nebo mužů se psy. Což mě těší, protože psy opravdu miluju. Bohužel si ale často už na první pohled všimnu také toho, že na vztahu člověka a zvířete je něco špatně. Jeden pes táhne jako zběsilý na vodítku, další se žene mnoho metrů před svou paničkou nebo páníčkem a jiný se zase natolik loudá, že ani není patrno, ke komu patří. Některý se vrhá na ostatní psy, jako kdyby ho něco uštklo, jiný štěká na každou motorkou a popeláře.

Nebo se vyděšeně schovává za svého pána, jakmile zavětří náznak nebezpečí.

A lidé? Jedni si, jakmile se k nim zdálky blíží cizí pes, pro jistotu vodítko několikrát omotají kolem ruky, a začnou toho svého uklidňovat. Nebo, když to velikost jejich psa dovolí, ho při sebemenším „nebezpečí“ hned berou do náruče.

A pak tu jsou ještě ti, kteří svého psa nechají dle libosti běhat na vytahovacím vodítku nebo se o něj vůbec nestarají –zastávají přesvědčení, že je bude automaticky následovat na každém

kroku. Přiznávám, situace jsem zde vylíčil poněkud vyhroceně. Ale chtěl jsem tím ukázat, že v mnoha případech

člověk nemá situaci pod kontrolou, takže z procházky se rychle může stát stresující záležitost.

To, co se navenek projeví na procházce, má často kořeny v celém vztahu člověka a psa. Může to znít znepokojivě. Na druhé straně to ale také znamená, že když se přijde na to, kde je „zakopaný pes“, procházky začnou oba zase rychle bavit. Totéž platí i v případech, že má pes jiné špatné návyky, jež zatěžují

vztah s člověkem, a tím se stávají zdrojem stálého a přitom zbytečného stresu.

„Je naší povinností postarat se o to, aby každý pes mohl vést takový život, jaký odpovídá potřebám jeho druhu.“

Když pes vůbec nedělá, co po něm chceme, procházka se rychle změní v utrpení. Například když neustále vyskakuje na svého majitele, bojuje s ním o místo na pohovce nebo na něj vrčí při jídle. Když honí jiná zvířata a děti, nechce jezdit autem nebo nemůže zůstat o samotě, aniž by zdevastoval celý byt nebo žalostným vytím nepřiváděl k šílenství sousedy. Většinu problémů, jež lidé se psy mají, lze převést na jednoduchou formulku: kde chybí kontrola, tam není ani harmonie.

Náš nejlepší přítel

Dnes můžeme už jen spekulovat o tom, proč se dali člověk a vlk před mnoha tisíci let dohromady. Oba žili ve společenstvích se sociální hierarchií, navenek však vystupovali jako jednolitá skupina, která společně loví a o ulovenou potravu se dělí. Oba druhy se toulaly krajinou a přežití jejich mláďat nezáviselo na rozdíl od mnoha jiných druhů jen na matce, ale také na zbytku skupiny. Vlk byl tedy člověku v mnoha ohledech bližší než například primáti, naši nejbližší příbuzní ve zvířecí říši. Dobrý předpoklad pro společný život. Když se naši předkové usadili, někteří vlci přišli na to, že v blízkosti jejich sídel se vždy najde něco k snědku. Po nesčetné generace se tato zvířata stávala důvěřivějšími. A tak se v průběhu času vytvořil nepřekonatelný tým. Z divokého zvířete se stal první čtyřnohý druh člověka. Krotcí vlci, které odchoval, dostávali část kořisti, živili se ale také lidskými odpadky a jejich „protislužbou“ bylo, že jiné divoké šelmy se držely v uctivé vzdálenosti. Během domestikace vlka člověk „vytvořil“ nové zvíře: psa. Ten mu v průběhu staletí prokazoval dobré služby plněním nejrůznějších úloh, ať už to bylo při lovu nebo v boji, jako ovčácký a hlídací pes, při tahání a nošení nákladů nebo coby „moderní“ záchranářský nebo terapeutický pes.

V Německu dnes žije více než pět milionů psů. (Pozn. překl. V ČR se počty