Pravidla etikety mají vyšší sílu než zákony, které přijímají parlamenty. Nelze je totiž zrušit.
Pár slov na úvod
Za posledních pár desítek let se v etiketě hodně změnilo. Vidíme kolem sebe méně kravat než dříve, místo lodiček se nosí častěji tenisky. Pánové a dámy se neprocházejí po Národní třídě v pláštích, svrchnících, převlečnících nebo trenčkotech, ale v bundách nebo prošívaných kabátech. Pány v klobouku spočítáte na prstech jedné ruky, na pány v kulichu by vám nestačily obě ruce a nohy. Etiketa spěje ke stále větší ležérnosti, lidé se chtějí oddávat komfortu, pohodlí je pro ně důležitější než obraz, jaký nabízejí svému okolí.
To není vždy správná cesta a hledání té nejlepší formy odpovídající době, ve které žijeme, je právě úkol série Malých knih etikety.
Etiketa se vyvíjí, stejně jako se vyvíjí lidské společenství. Moderní etiketa má jen málo společného s dobou Jiřího Gutha-Jarkovského, jen obrázky z té doby nám vyvolávají na tváři úsměv. A což teprve pravidla pro stolování! Jen popis postupu, jak podávat čaj, je z hlediska dnešního životního stylu něco nepředstavitelného: „V saloně, kde pokrytý stůl je za hostitelkou, která sama podává čaj, nejvýše za pomoci některých svých přítelkyň. Na čajovém stolku, obyčejně o několika odděleních, jsou šálky s ubrousky a talířky se zákusky. Čaj přinese služka na výzvu hostitelčinu, nebo se vaří na
6
samovaru. Čaj podává se kolem dokola a pak každému nově příchozímu, který v tom případě nesvléká rukavic, aby nezdržoval osoby, která mu podává čaj nebo zákusky. Jsou-li přítomny dívky, zvláště domácí dcery, pak ony pomáhají hostitelce, a každá má na starosti něco, buď podávati cukřenku neb zákusky atd. Víno podáváno toliko porto, xeres nebo víno ananasové. V domech skromnějších stačí vedle čaje něco prostých sandwichů nebo jen pečivo.“
Tak, jak se mění životní styl, se musí měnit i pravidla etikety. Nemohou bezduše trvat na něčem, co v našem životě dávno vzalo zasvé. Etiketa musí respektovat moderní dobu, nové komunikační prostředky, rychlejší životní styl oproštěný od zbytečných formalit. Ale současný člověk hledá také nové zážitky, mnohem více cestuje než naši předkové, chce si užívat společenské události, proto je tolik plesů i v menších městech ve stylu black tie. V každém větším městě už jsou pánské krejčovské salony, aby si muži mohli nechat ušít oblek na míru, o záplavě dámských butiků nemluvě.
Malá kniha etikety pro každý den se snaží o moderní pohled na život dnešního člověka, ale neopomíjí důležité hodnoty, které nám zanechali naši předkové a jež mají stále své místo v našem životě.
7
Etiketa všedního dne
Ulice je zvláštní prostor — jsme zde sami, ale mezi ostatními chodci, neznáme nikoho kolem sebe, a přesto si dáváme přednost, ohleduplně ustoupíme, když potkáme ženu s dítětem nebo muže s břemenem. Poslední století se vyznačuje zrychlením života. Soukromé i obchodní záležitosti vyřizujeme okamžitě, mobilním telefonem nebo e-mailem ze svého smartphonu, přesunujeme se rychlovlaky, letadly a rychlými auty, jakákoli zácpa na silnici nebo nepojízdná tramvaj v nás vyvolávají stres ze zpomalení pohybu. I na ulici spěchají lidé víc než kdy předtím. Zvláště pro velká města je spěch na chodníku příznačný. Dříve platilo, že pán nespěchá. Římský senátor kráčel velmi pomalu a důstojně, výrazem nejvyšší elegance byla gravitas, těžká chůze volným krokem. Gentleman a dáma se neřítí po chodníku se zběsilým výrazem a očima upřenýma na hodinky ani nerozráží kolemjdoucí, kteří jdou bůhvíproč pomaleji.
10
Chůze po ulici dvou a více osob
Jde-li muž se ženou (nebo výrazně starším či váženějším mužem, hostem, klientem apod.), vede si ženu po pravé straně. Pravá strana je čestná, v pravé ruce se držela zbraň, pravou rukou uzavíráme smlouvy. Z tradice, kdy si muž vedl ženu po své pravici, protože na levé straně měl za pasem svůj kord, se vyvinulo dnešní pravidlo. Za první republiky se praktikoval úzus, že svobodnou dívku si vedl muž po levici, vdanou po pravici. Svobodná žena ještě nepožívala tak významných práv, aby jí mohla být přidělena čestná pravá strana. Pozůstatek tohoto pravidla vidíme při církevních sňatcích v kostele, kdy u oltáře stojí ženich vpravo a nevěsta vlevo. Po ukončení obřadu, kdy kněz prohlásí jejich manželství za uzavřené, se oba otočí k divákům a v tu chvíli již manželka stojí po pravici muže. U občanských sňatků se držíme obecného pravidla, že nevěsta kráčí a stojí vpravo. Také už nedodržujeme dřívější zvyk, že uniformované osoby si vedou ženu po levici, aby mohly pravou rukou salutovat. Žena kráčí tedy vždy vpravo.
Toto pravidlo ale neplatí absolutně, důležitější je komfort společensky významnější osoby. Jestliže je pravá strana z nějakého důvodu riskantní (výkop, živý provoz), raději půjde po horší straně muž. Zúží-li se prostor a dvojice musí jít za sebou, určí se pořadí podle okolností: pokud je před námi nejistý prostor (provizorní můstek, tmavý průchod), půjde první muž. Pokud se chodník zúžil kvůli protijdoucím lidem, dá muž přednost ženě a bude ji následovat.
Cítí-li muž, že žena by to s ohledem na obtíže při chůzi přivítala, nabídne jí rámě a žena se zavěsí. Chůze v lodičkách na vysokém podpatku často vyžaduje galantní asistenci muže, a to nejen vlastního. Rámě může nabídnout jakýkoli doprovod, kolega v zaměstnání,
11
kamarád, soused, jde o podobnou úsluhu, jako je pomoc mamince s kočárkem při nastupování do tramvaje, nabídnutí opory cizí ženě při sestupování z příkrých schodů apod. Některé energické ženy muže takříkajíc „zahákují“, ale správně se žena zavěšuje jen dlaní a prsty, nikoli celým loktem. Vsune dlaň podél paže a lehce ji sevře. Měla by v dlani cítit mužův biceps, pokud ho lze nahmatat. Druhou možností je, že žena mírně klesne svými prsty do ohbí lokte, to vypadá elegantněji.
Jde-li muž se dvěma ženami, jde uprostřed, aby se mohl věnovat oběma stejnou měrou. Je-li jedna z žen zřetelně váženější (matka, host, klientka), jde uprostřed ona, druhá z žen jde vpravo a muž na nejméně čestné pozici, zcela vlevo. Jdou-li dva muži se ženou, jdou po jejích obou stranách, starší či váženější z obou mužů jde vpravo. Jdou-li dva páry vedle sebe, jdou ženy uvnitř a muži po stranách, váženější pár jde vpravo.
Muž vždy pomůže ženě s těžším břemenem, cestovní taškou, kufrem. Nikdy jí nenosí dámskou kabelku, i kdyby rozměrem připomínala kufřík. Kabelka je intimní doplněk ženy a mužům do ruky vůbec nepatří.
str. 13 Jde-li muž se ženou (nebo výrazně starším či váženějším mužem, hostem, klientem apod.), vede si ženu (či právě jmenované) po pravé straně. Pravá strana je čestná, v pravé ruce se držela zbraň, pravou rukou uzavíráme smlouvy. Dnešní pravidlo se vyvinulo z tradice, kdy muž si vedl ženu po své pravici, protože na levé straně měl za pasem svůj kord.
str. 14 Kráčí-li muž se dvěma ženami, jde uprostřed, aby se mohl věnovat oběma stejnou měrou. Je-li jedna z žen zřetelně váženější (matka, klientka), jde uprostřed ona, druhá z žen kráčí vpravo a muž na nejméně čestné pozici, zcela vlevo.
str. 15 Jdou-li dva muži se ženou, jdou po jejích obou stranách, starší či váženější z obou mužů jde vpravo. Jdou-li dva páry vedle sebe, jdou ženy uvnitř a muži po stranách, váženější pár jde vpravo.
12
Vcházení do budovy, vycházení
Při vcházení do budovy nebo do místnosti dává muž přednost starším, váženým osobám, nadřízeným a ženám. Nejen to, otevře dveře a podrží je tak, aby ženě umožnil pohodlně vstoupit dovnitř. V některých případech však jde první muž, a to tehdy, když jde o prostory pro ženu neznámé, riskantní, neobvyklé, a kam by tedy muž měl ženu uvádět, nebo ji dokonce „chránit“, a to i symbolicky. Z tradice se sem řadí i restaurace (bývaly doby, kdy bylo namístě zjistit, zda je v hostinci bezpečno) nebo sportovní stadiony, muž prochází jako první vlakem a hledá vhodné místo, vstupuje jako první do řady v kině a divadle, aby ženě „proklestil“ cestu. Žena půjde jako první do cukrárny, do obchodu s prádlem, ke kadeřníkovi a muž až za ní (pokud raději nepočká venku a nepřijde až v závěrečné fázi nákupu, při placení…). Pokud by žena vstupovala jako první z ulice do restaurace, říkala by tím: „Pojď, já ti ukážu, jak to vypadá v hospodě, následuj mě.“ Něco jiného jsou dveře uvnitř budovy, tam už jsme „v bezpečí“, proto žena dostává přednost. Do hotelové restaurace s prosklenými dveřmi uvnitř budovy už sice může vstoupit jako první žena, ale není na škodu, když i sem uvede ženu muž.
Dveře otevírá muž tak, aby se jich žena nemusela vůbec dotknout. Žena ovšem musí s mužem „spolupracovat“, aby mu umožnila jeho roli naplnit. Před příchodem ke dveřím žena ustoupí mírně doprava, aby se muž dostal ke dveřím, otevře je a žena do nich vchází. Otevírají-li se dveře ven, muž je otevře, a nestačí-li je přidržet rukou, postaví se mezi ně. Těžká vrata otevře tak, že jimi projde jako první a přidrží je z druhé strany ženě. Oříškem jsou dvoje dveře s předsíňkou.
V tomto případě se muž bez ženiny souhry neobejde. Postup je následující: muž se ženou přicházejí ke dveřím, žena ustupuje
16
